Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bill se zarazí uprostřed chlemtání vody a nechápavě se na Rockyho ohlédne. Strašně dlouho nepil, ani on sám neví, jak dlouho byl v tom kokonu zamotaný a čekal na smrt, a teď mu vlk zakazuje pít? Mno, přece jen je to jeho zachránce, asi by ho radši měl poslouchat... Pohlédne na jezero, ale nevidí žádné nebezpečí, nic, co by mohlo vyvolat vlkův strach. I tak se otočí a podél břehu se vydá k místu, které Rocky vybral. "Jaaak jsiii měěě tttto nazzzvalll, Roooocky?" Zeptá se s pobaveným úsměvem na jméno 'Name', u kterého netuší, co by mohlo znamenat. Možná je v Rockyově nářečí... Zamlaská při vidině čisté vody, kterou Rocky vykouzlil a pokročí k němu, jenže se náhle se šplouchnutím z jezera objeví veliká zelená rostlina vypadající jako chapadlo, která Nezabil-ani-mouchu chytí za zadní nohu a začne ho táhnout do vody. "Roooockyyyyy!" Vyjekne táhle a vytřeští na svého společníka hnědé oči.

Nezabil-ani-mouchu vyslechne Rockyho krátký (a přece na nynější situaci zdlouhavý) příběh o něčem, co ho vlastně vůbec nemuselo zajímat. Alespoň to nijak zajímavě neznělo. Užasle sleduje, jak se na něj Rocky skoro usměje a trochu povzbuzeně kývne a víc se snaží nebýt tak na obtíž, případně sám chodit. "Niiiic seee nedějeeeee, jeeeen máááám poprvééé zlomenouuu nohhhhuu..." Odvětí se zavrtěním hlavou a po vlkově pokynu se otřepe a připraví na bolest. Chůze mu očividně dělala celou cestu, kterou Rocky vybral, veliký problém, noha ho bolela při každém došlápnutí, ale krom občasných stenů se pokoušel být ticho.
Vlk s hyenou po boku klusali chodbou a po chvíli zmírnili jen na chůzi, když už si byli jistí, že je nic nepronásleduje. V opatrné tichosti šli snad hodinu, různě zatáčeli do jiných chodeb, ale stále to vypadalo, že je všude stejně. Jakoby se chodby a jeskyně vůbec neměnily. Až po té únavné hodině došli do rozlehlé jeskyně za tří čtvrtin zaplněné vodou. Jako takové obří podzemní jezero. Bill úlevně vydechne a ztěžka se 'rozeběhne', aby se napil. "Kooonečněěě, jseeem vyprahhhhlý..." Hlesne směrem ke svému zachránci a rychle začne chlemtat vodu. Vody uprostřed jezera se nenápadně zčeří, jakoby jí něco proplavalo...

Původně svou první otázku myslela hyena jen tak nějak řečnicky, ale Rockyho odpověď mu jaksi dokázala, že to černý vlk ví. Protože kdyby neměl alespoň mlhavé tušení, určitě by spíš vyděšeně přitakal, že neví. "Jeee tttto ttttakkky nebezpečnééé?" Zeptá se stejně, ačkoli Rocky řekl, že na tom nezáleží, a trochu se nahrbí, jakoby každou chvíli čekal, že ho vlk za jeho otázku praští.
Ttty N- nevíííš? Jak tooo?" Hlesne zděšeně a nevěřícně zároveň, Bill si vůbec neuvědomuje, že se do tohoto labyrintu taky nějak dostal a taky neví, kudy ven. Teď je Rocky ten vůdce, ten zachránce, a tak by měl vědět, kde se co děje a kde je velký nápis východ. "Pooočkej, neodchhhházej!" Vykřikne beznadějně, vylekaný, že ho jeho jediná ochrana v podobě černého vlka opustí, ale jakmile se za ním pokusil vydat, zabolelo ho v noze a bylo jasné, že nemůže jinak než neposlechnout. Naštěstí pro něj Rocky neodešel nikam daleko, jen pro zelenou rostlinku, která má nejspíš dost silné kořeny a zmutované geny, jelikož to vypadá, že se jí v této tmě na skále daří. Nezabil-ani-mouchu natáhne tlapu a nechá si ji obvázat tou zvláštní kytkou. Obdaří Rockyho dojemným úsměvem vděčnosti, že se o něj tak strará a pokusí se trochu přenést váhu na zraněnou nohu. "Auu... Jooo, zkusíííím to..." Přitaká souhlasně svým syčivým táhlým hlasem a udělá pár kroků. Rostlinka se sama od sebe zpevnila a obmotala kolem nohy hyeny pevněji, což ho nejprve polekalo, ale nakonec to svedl jen na dobré schopnosti Rockyho, a tak se o tom nezmínil.
"Takžeeee, co teeeeď? Jaaakkk se odtttudd dostttttanemeee?" Vyzvídá co nejtišeji s důvěřivým pohledem na černého vlka a radši se posadí zpátky na kamennou zemi. "Ghulbaaaaat! Takhboooork! Nuuul!" Ozve se z dálky bolestné vytí zmutovaných králíků, kteří nejspíš podlehli zdejším predátorům - pavoukům.

Hyena se Rockym nechává podpírat a zároveň i vést kam si usmyslí. Momentálně je na něm zcela závislí a dost mu důvěřuje, takže proti jeho výběru směru nic nenamítá, jen se čas od času ohlédne, díky čemuž zakopne a párkrát si natluče vlastní nešikovností. Jinak se jim ale podařilo dostat do bezpečí výklenku, dost daleko, aby pavouci ztratily chuť je pronásledovat. Snad...
"Matuuuum! Blaaghrat"" Ozve se ze směru, odkud vlk a hyena prchli, známé hlasy, tentokrát ale prodchnuté strachem a bolestí. Nepřibližují se, vlastně k zvířatům dolehly jen díky ozvěně, takže jsou daleko. Asi tak daleko, jak jsou ti pavouci. "Ccccoo tttto jeee?" Hlesne stále vyděšeně Bill a rozklepe se nejen strachy, ale i bolestí způsobenou zlomeninou pravé nohy. Rockymu už je jasné, že jeho nedávné 'přátele' dostali pavouci a nejspíš s nimi naloží stejně, jako chtěli s přítomnou hyenou. Jeden úlovek jim unikl, dva další a duch to nahradí. Snad...
"Rockkkky, moccc děkkkujuuu... Zachhhhráánil jsiiii miii žiiiivottt! Dosssstaneš mě odsuddd, prosíííím?"

Hyena se chvíli nemohla přestat smát, ale nakonec se mu nějak podaří se ovládnout, když Rocky upozorní na to, že by měli odejít. Přesně ten samý názor sdílel i Bill, a tak se s vlkovou pomocí vyškrábal na nohy a počal se kulhat směrem k východu. Kromě kapání vody a prskání hořící pavučiny, se z druhého konce jeskyně ozvalo i dupání a skřehotání. "Pavouuuuci!" Zaskřehotá hyena zděšeně, když zvuky pozná a rychle se natiskne k Rockymu, ačkoli ho už položil na zem. "Teeeď nesmííímeee zastaviiiit!" Protestuje s vrtěním hlavou a s panikou se ohlédne. Postaví se na tři tlapky, pokusí se udržet, znovu se opře o vlka a prosebně na něj pohlédne. "Pryyyč..." Zaprosí zoufale, je jasné, že bez jeho pomoci se z dosahu obřích pavouků jen tak nedostane.
Stádo pěti pavouků velkých asi jako medvídě, je už vidět a nevypadají moc nadšeně, že jim hoří doupě. Toho, že jim uteklo jídlo a s ním i jistý vlk, si zatím nevšimli, momentálně se snaží pochopit, kde se u nich v jeskyni vzaly mraky plné vody, a proč tam hoří, což nějaký čas zabere. Je ale důležité, jak s ním Rocky naloží...

Ress vybral chodbu s X, chvíli šel přímo rovně, ale pak se cesta strmě propadla dolů do podzemí. Vetřelec s tím nemohl nic udělat, nečekal, že chodba náhle přestane pokračovat, a tak se zřítí jako po skluzavce. Tvrdě dopadne na zem, kterou stále osvětlují krystaly na zdech. Ress nemá znovu na výběr, nahoru už se nedostane, takže musí pokračovat v cestě přímo za nosem. Jde asi pět minut, ale chodba vůbec nevypadá, že by se nějak změnila, je to tu pořád stejné, až v dálce uvidí něco jiného. Jakýsi kříž. Září čím dál více, jak se Narušitel přibližuje, až začne být brzo ono světlo nesnesitelné. Ress se proto zastaví až tam, kde se dívat může a prohlédne si zářící objekt ve tvaru kříže. Dost oslepuje a vypaluje do zorničky svůj obrys, zato si při delším hledění může Vetřelec všimnout nějakých písmen, kterými je kříž pokrytý. Strach... je... VŠUDE. - to je celé, co Ress stihne přečíst, než kříž náhle zhasne, přiblíží se asi o dvacet metrů k vlkovi, takže se ocitl přímo u jeho nosu, blikne a zmizí. Nastala tma, i krystaly zhasly a je ticho. A z dálky se ozve ten stejný šílený smích, který se pomalu přibližuje.

"Jááá jseeeem Nezabil-ani-mouchhhhu!" Zaskřehotá hlasitě, ale hned umlkne, jelikož si uvědomí, že by takový zvuk mohl přilákat pavouky. Celou dobu se vrtěl a sám se pokoušel dostat z kokonu, ale ve chvíli, kdy mu Rocky do hlavy nasadí uklidňující obraz krajiny, ztuhne, ztichne a jen sleduje, takže vlka nijak neruší při práci.
Ani tvrdý dopad na zem, který mu zlomil přední pravou nohu, ho z tranzu neprobral, to až když své kouzlo Rocky přerušil a vysvobodil ho ze zajetí, mohl se pořádně rozhlédnout a vstřebat bolest v noze. Před Rockym se objeví hnědočerné pruhované zvíře, trochu menší než on, tělem velice podobné psovi, jen s delšíma ušima. Hyena vyděšeně pohlédne na Rockyho, ačkoli je poznat, že nic nevidí, jelikož si nedokáže zvyknout na náhlé šero. Párkrát zamrká a vlka si prohlédne. "Děkujuuu..." Zachraptí vyčerpaně, pokusí se vstát, ale upadne, díky zraněné noze. Zasténá a lehne si, nechápavě zavrtí hlavou a pak se bez zábran úlevně rozesměje. "Jseeem na živuu!" Zajásá s vděkem trochu moc hlasitě a otočí se na záda. Jeho pohled se zasekne u stropu, u hořící pavučiny. Okamžitě si vzpomene, že nemá rád oheň. "Rockyyy?" Hlesne syčivým a chraptivým hlasem. A jeden prst zvedne ke stropu jeskyně.
A přesně ve chvíli, kdy Rocky odtrhne svůj pohled od hyeny a pohlédne nahoru, se začne hořící pavučina odpoutávat a pomalu se snášet na ty dva.

"Já- jáá jseeem Nezabil-ani-mouchu." Představí se tvor třaslavým hlasem a znovu sebou zamele, ačkoli to nemá žádný účinek. Kdesi stále kape voda, jakoby jim odpočítávala čas, který ještě mají, než se pavouci vrátí. "Bojíííím, ohhhhně!" Vydechne chraplavě kokon, ale nevypadá, že mi snad něco zmohl, i kdyby se Rocky rozhodl si dopomoci svou ohnivou magií. "Vrááátí seee!" Hýkne zoufale, na jeho hlase je znát, že panikaří a nutně potřebuje pomoc.

Narušitel si opovážil vstoupit až za vodopád, procpal se malou dírou, do které se vůbec neměl odvážit vkročit a teď je tady - v samotném doupěti velikého boha Nera. Když Ress popojde pár kroků, rozsvítí se zářící křišťály na stěnách, aktivované pohybem a odhalí jeho opovážlivým pozemským zrakům rozlehlou chodbu, ze které vedou další a další výlezy, do kterých už vlk nevidí. Zapůsobí to na něj klidným dojmem, deset metrů od něho dokonce teče malý potůček pitné vody. Všude vládlo pěkné ticho... až do chvíle, kdy Narušitel došel až k potůčku, jelikož v tu chvíli, jakoby snad přetrhl neviditelné lanko, se ozvalo burácení vodopádů. Nějaký zázrakem led, jenž držel vodu v šachu, roztál během vteřiny a teď zuřivá vody zabarikádovala vstup a východ z jeskyně. Je možné, že se to Ressovi jen zdá, ale jakoby bylo v tom burácení slyšet i potměšilý smích...
Křišťály po stěnách zablikají, ale svítí dál, jen to vypadá, že na Narušitele pobaveně mrkly a přejí mu hodně štěstí do příštích okamžiků. Ress teď nemá na výběr, může tam buď zkejsnout nadosmrti, nebo se vydat chodbou dál a doufat, že se neztratí a najde cestu ven. Proto jde také dál a může se hezky kochat monumentálností stavby, ve které se nachází. Po stranách vidí nejbližší čtyři chodby. Nad tou bližší vpravo je cedulka s obrázkem postele. Nad vchodem vedle zase ohnivé plameny. Dál od Resse vlevo visí nápis: Hleď si svého, poutníče!. A nakonec vlevo blíž k němu je do kamene vyryto X. Kterou z navazujícícíh chodeb si Narušitel vybere? Nebo snad půjde radši dál?

Rocky se dal do skákání a horolezectví a s obtížemi vyšplhal až k pavučině nahoře. "Kdoo jsii?" Zachrčí tvor zamotaný v pavučině, jelikož samozřejmě nevidí a slyší jen s obtížemi různé padání kamenů a škrábání drápů o kámen, jak Rocky lezl k němu nahoru. Možná pro něj byla tato informace zcela zbytečná, ale bál se, že když nebude mluvit, potencionální zachránce mu uteče. A taky neměl co jiného na práci, jelikož mletí sebou nijak nepomáhalo. Když se Rosky zastaví, nastane ticho, na což tvor nervózně zareaguje hltavým hýkáním. "Rychhhhle!" Pobídne ho zoufale a znovu sebou snaživě zamele, ač to nepomohlo.

Konečně se Rockymu rozplynou tečky před očima, ačkoli by si měl dávat pozor a moc se na světlušky nedívat, jelikož by ho mohli znovu poplést či na chvíli částečně oslepit, což by se mu v tomto nebezpečném prostředí jistě moc nehodilo. Rozkouká se tedy a dostane možnost se pořádně rozhlédnout, což také udělá. Nic podezřelého tu ale není, vládne zde šero, způsobené poletujícími světluškami a na podlaze se válejí různé neurčité věci, jinak je však klid, rušený jen zrychleným oddechováním, kapáním vody a drnkáním. "Taaadyy... Nahhhořee!" Zaúpí neznámý tvor. Rocky tedy vzhlédne a zůstane oslněně a nejspíš i nevěřícně stát.
Přímo nad ním je obrovská, jasně pavoučí síť a trochu vpravo od středu, ve kterém se veškerá vlákna sbíhají, bílý kokon, ze kterého čouhá jen černohnědá tlama nějakého tvora. To ale není všechno, po celé lepkavé obrovské síti jsou přichycené světlušky, některé stále zářící, jiné už jen poblikávají a celé to osvětlují, takže vše vypadá jen jako nějaká ozdoba. Teď už Rockymu dojde, co jsou ty neurčité chomáče po podlaze, ke kterým by asi nebylo moc chytré se přibližovat, jelikož so pavoučí vlákna zachytí, toho se neradi pouštějí. "Rychhhhle, u všeeechhhh bohhhů, než-" Hýkavý nádech a kašel, trvající asi minutu. "- se vráááátíí!" Dokončí tvor započatou větu zničeně a zamele sebou, což způsobí ten drnkavý zvuk, který Rocky prve slyšel.

"Nee..." Ozve se chrčení z dáli a poté zase lapání po vzduchu. "Pro bohhhy, rychhhle!" Zachraptí hlas zoufale. Jak se Rocky přibližuje tmou, přece jen z hlasu rozezná cizí přízvuk, ale skvěle mu rozumí. Také zaslechne rytmické kapání vody a jakoby... tenké drnkání? Hlas zakašle a hýkne, jakoby měl jen chvílemi čas se nadechnout. "Bohhhové, já- já nechhhhci umřííít..." Zasténá opravdu beznadějně, takže není těžké uvěřit, že je to doopravdy.
Pokud Rocky pokračuje v cestě, brzy se dostane až do rozlehlé jeskyně, po které poletují světlušky, takže zde vládne šero. Jeho oči si sice už na tmu vcelku zvykly, ale náhlý úder jasného světla, které světlušky vydávají, ho na chvíli oslepí - lépe řečeno se mu do zřítelnic obtiskne spousta teček, které na moment brání ve vidění.

Trochu se pod Rockyho pohledem zmenší, sice mu nerozumí ani slovo, ale jeho výraz a tón hlasu mluví snad za vše. I tak se ovšem tvrdohlavě odmítá pustit, Rockyho srst ho zcela uchvátila a jen představa, že by se jí vzdal, ho děsila. Pro Rockyho štěstí (nebo smůlu?) se ale odněkud z dálky ozvalo tlumené hýknutí. Hned jak to Mazel zaslechne, ztuhne, vytřeští své krvavé oči a ohlédne se do temnoty, kam měl Rocky původně namířeno. Ještě naposledy nespokojeně zahučí, aby bylo vlkovi jasné, že to vůbec nedělá rád, trhne s jeho srstí na plecích, takže vyrve chumáček černých chlupů, rychle se vyškrábe na nohy a začne na zakrslých nohách utíkat stejným směrem, jakým odešli jeho společníci - tudy přišel i Rocky. Kdyby Rocky chtěl, jistě by ho hravě dohnal pár skoky.
Ozve se další zdušené hýknutí, po kterém následuje: "Po-!", chrchlání, rychlé nabrání dechu a: "-moc!" Tvor, jenž tyto zvuky vydává, mluví stejnou řečí jako Rocky, z jeho hlasu je patrné naprosté vyčerpání a beznaděj.

Nakonec došlo k tomu, co Mazel vůbec nečekal - Rockymu došla trpělivost a začal ho ze sebe setřásat jako nepříjemné kapky vody nebo dotírající vlče. Mazel překvapeně zabručí a upevní stisk, zároveň se ale pokusí vyhnout vlkovým tesákům, které právě klapaly nepříjemně blízko u hlavy zmutovaného králíka, takže ve výsledku ho na sebe shodil tak rázně, že se oba svalí na tvrdou kamennou zem. Mazel znovu dušeně zamručí, právě má na sobě těžkého vlka, vyrazil si dech a nemůže popadnout další - a přesto se té krásné srsti odmítá pustit. "Nar! Skai, nar!" Řve Rockymu hlubokým hlasem do ucha, když hltavě nabere trochu vzduchu.

Rocky skákal a otřásal se jako nějaký klokan, což Mazla dost překvapilo, jenže né dost, aby se pustil. U příjemné srsti nadále zůstává přilepený a z rovnováhy ho nevyvede ani to, že se dal černý vlk zase do pohybu. "Nar vrat!" Zabručí přísně a pokusí se zapřít zakrslýma nožkama, aby se Rocky nehýbal, jenže mu to nevyjde, takže se zkrátka musí nechat vláčet dál do tmy chodby. Vrchní se znovu posadil o kus dál, jenže když viděl, že se zubící vlk zase blíží, znovu se na něj rozkřikl: "Skai!" a rozeběhl se co nejdál. Zubař, který se ho zrovna dotýkal na rameni, po Rockyho zubech vrhne káravý pohled a znovu odkvačí za ním. "Nar vrat..." Zamručí Mazel znovu a začne Rockymu srst čistit vlastním překvapivě dlouhým jazykem. Tento králíkův úd je také dost lepkavý, takže jak se dotýká vlkovi srsti, Rocky cítí nepříjemné tahání a někdy i škubnutí, když spodní zabere víc, než by bylo vhodné. Zároveň Rockymu také srst čechrá drápy a pomalu za ní tahá, jakoby mu ji chtěl vyrvat od masa a nechat si ji na památku.