Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zmutovaní králíci byli velice spokojení, že se Rocky nebrání a nechá spodního se mazlit a prostředního zkoumat jeho ostrý zkus. Ani jeden se svého privilegia nevzdal, drželi jako klíště a vůbec jim nevadilo, že černý vlk ustupuje. Jen 'zubař' ho pustil, když se rozešel za vrchním, který naštvaně seděl na podlaze a zíral na ně. Spodní mazel se ještě více zachumlá do jeho srsti, nadšený z tepla a měkkosti, kterou mu Rockyho srst poskytuje. Párkrát mu dokonce proběhlo hlavou, že za tu srst by byl ochotný i Rockyho zabít, jen aby ji měl stále u sebe. Vrchní na Rockyho úsměv nijak nereaguje, jen nakvašeně čumí a pak se ho pokusí plácnout, jenže (jelikož je to duch), selže. Proto vysokým hlasem zaúpí, vstane, otočí se ke skupince zády a odcupitá malými krůčky uraženě do tmy. Oba králíci ho rudým pohledem sledují, ani jeden nevypadá, že by chtěli svého druha následovat, ale nakonec si Zubař povzdechne, toužebně pohlédne na Rockyho tlamu, po které ho téměř láskyplně pohladí, a vydá se za vrchním. Mazel se ale zcela odmítá pustit, dál boří hlavu do krku černého vlka, nasává jeho vůni a teplo a pařáty ho hladí po jemné srsti. "Nar vrat..." Zamrmlá hlubokým hlasem, který přímo rozvibruje Rockyho kosti a dál nepovoluje sevření.

Rocky se radši uchýlil zpátky ke své rodné řeči, které ovšem králíci nerozuměli ať už mluvil jakkoli hlasitě, pomalu či jak moc artikuloval.Prostřední, nyní již nejvyšší králík nejistě zamručel, už se přestali kamarádovi posmívat jeho neschopnosti Rockyho chytit a radši se zaměřili zpátky na černého vlka. Spodní se k němu o pár kroků přiblíží a natáhne končetinu s ostrými drápy. Zastaví s nimi před Rockyho obličejem a maličko zamává, jakoby se snažil upoutat jeho pozornost. Pak se ho drápem pomalu dotkne na čumáku, a k Rockymu překvapení ten dotek jasně cítí. "Blaaghrat..." Zaduní brumlavě spodní, poskočí k vlkovi, popadne ho kolem krku a zachumlá se do jeho srsti. Druhý mu seskočí z hlavy a dopadne před Rockyho, překvapivě silnýma rukama se mu pokusí roztáhnout tlamu, aby se zvědavým pohledem prozkoumal jeho tesáky. Ten třetí, dosud vzteklý, se jen drží vzadu a sleduje dění s naštvaným mrmláním, které dává vědět, jak ho štve, že ho ostatní ignorují.

Rocky se zdál být připravený k boji a nevypadalo to, že je ochotný před zmutovanými králíky utíkat. Žádnému z nich to ale nevadilo, každý s ním měl své plány, které by se neuskutečnily bez vlkovi přítomnosti. Na slušnou otázku prostředního mutanta, proč?, Rocky bez vychování odpověděl: 'Fuj, děláš ze sebe vítěze.', nebo alespoň to z jeho chybného žvatlání pochopili. Prostřední se díky jeho slovům urazí a zamračí, spodní se začne hýkavě hlubokým hlasem smát, jak pěkně ho setřel, no a vrchní se zatím válel po zemi a pokoušel se zvednout na své krátké nohy, takže si jeho odpovědi nevšímal. Zato stále hlasitě kňučel "Skai! Skai!" velice naštvaně a mlel sebou s občasnými nenávistnými pohledy vrhanými na Rockyho. Poté se ho Rocky s velice starostlivým výrazem optal: 'Je ti špatně, pse?', což ho naprosto vytočilo. Vstát se mu náhle podařilo lehounce a s pisklavým zařváním "Matuuuuuuuum!" se na něj zuřivě vrhne. Napřáhne ruce s ostrými obřími drápy, připraven je zatnout do vlčího masa, jenže místo aby se konečně nabažil krve drzouna, jak toužil, proletí skrz něj. Znovu vztekle zařve tak vysoko, že Rockymu zalehne v uších, a vrhne se na něj, ovšem jím znovu projde, Rocky cítím jen slabý závan studeného vzduchu. Jeho dva kumpáni se mu začnou smát a pokřikovat: "Frum, frum! Frum, frum, lat ti frum!".

Na Rockyho zavrčení odpoví rovnou trojím, to, které se ozývalo seshora bylo nejagresivnější. Nijak to tři králíky nezastavilo a ten spodní kráčel dál, jak jen mu to zakrslé nožky dovolovaly. "Blaaghrat!" Zvolá znovu ten spodní tvor a zamává končetinami v gestu, které by se za jiných okolností jistě dalo považovat za přívětivé. Už už se natahují, aby černého vlka chňapli, jenže pak se všichni naráz zarazí, když na ně začne mluvit. Proč nám značně lámaně a s chybami říká, 'Kdo má správnou informaci o tradiční prázdnotě s kostrou kočky v zimě?' Proběhne jim v mysli a zkrátka se nad tím musejí víc zamyslet. "Nar atarat." Odvětí Rockymu brumlavě nechápavě a prostřední podezřívavě přimhouří oči. "Amat?" Zeptá se prostřední hloubavě a nakloní hlavu ke straně, což zapříčiní, že se ten nejvyšší neudrží a spadne ze svého vyvýšeného místečka na zem. "Skai!" Vřískne po svém dopadu vysokým hláskem a nenávistně po Rockym šlehne pohledem, jako by to byla jeho chyba.

"Za nar druath!" Zachroptí na to stvoření dutým hlasem a postoupí o pár kroků dopředu, aby na Rockyho dosáhlo. "Blaaghrat!" Zařve, tentokrát ne tak vysoko, naopak hlubokým basem. Poté se stvoření rozeběhne proti černomodrému vlkovi, zjeví se druhá končetina hned vedle té první a nad nimi další čtyři. "Blaaghrat!!" Zopakuje umíněně a dál si to malými cupitavými krůčky šine k Rockymu. Když už je k němu dostatečně blízko, aby se z obrysu vyloupl jasnější tvar a podoba, nejspíš vlka překvapí. Na sobě totiž stojí tři zmutovaní králíci, všichni šedí s dlouhýma předníma tlapama a zakrslýma zadníma, s ušima velkýma jak sloní, které táhnou za sebou a díky tomu, že si navzájem stojí na hlavě, zezadu vypadají, jakoby měli plášť. Rudé krvelačné očka upírají na Rockyho a ten vespodu znovu zařve: "Blaaghrat!!!" a všichni sehraně napřáhnou náruč a zavlní dlouhýma končetinama. Když promluví, může si Rocky všimnout, že mu nejsou vidět zuby.

Rocky nereagoval na první varování, jímž mělo zakvílení být a místo aby se otočil a pelášil co nejrychleji pryč, pokračoval prostřední chodbou dál. Jak zahne za další zatáčku, ozve se kvílení znova, tentokrát v podobě slova: "Matuuuuum!", jenž se otřásá tóny bolesti a hrůzy. Také proti němu vyrazí dva netopýři, kteří ho svými křídly praští do hlavy a s pištěním odletí chodbou za ním. Rockymu tím leknutím možná nervy trochu povolily, ale i tak jde neohroženě dál, myslíc si, že ho jen šálí sluch, či že mu nic nehrozí. "Matuuuum!" Ozve se poslední varování, což zařve zcela stejný hlas jako před tím. Potom nastane hrobové ticho, ani netopýr nezašustí křídly... A ze tmy před Rockym se rozsvítí pár rudých očí. Dvakrát tiše mrknou a zase zmizí. Nato se za ním ozve skřípavý zvuk, jako kdyby někdo přejel drápy po kameni. V šeru, odkud se ozval tento nepříjemný zvuk, se objeví silueta něčeho vysokého, tentokrát se třemi páry krvavých očí nad sebou a chlupatou končetinou opatřenou velikými, na pohled tvrdými drápy, kterou Rocky vidí vcelku jasně, jelikož se právě natahuje k němu. "Matuuuuuuuuuuum!" Zakřičí to na něj tak hlasitě, že by mláděti jistě poškodil sluch, Rockymu z toho jen bude chvíli pískat v uších a dlouhá ruka se sevře a rozevře, zatímco se pomalu blíží k černému vlkovi s modrými znaky.

Oba vlci se nevědomky rozpojili, jelikož si každý vybral jinou cestu úniku - Seth nedobrovolně a formou skluzavky po ledu, Angel s vervou a nebezpečným skákáním po vratkých krách.
Seth se se vzteklým vrčením vypořádávala s osudem, který jí nachystal dost kluzkých překážek, různě se pokoušela brzdit svýma drápama, sem tam si smočila nějakou končetinu v ledové vodě a od srsti se jí odrážely úlomky ledu. V jednu chvíli se zastavila, konečně získala zpět ztracenou rovnováhu a s rozmyslem se rozhlédla, kam teď. Pohybující se kry jí ovšem nedaly žádnou šanci k odpočinku, jedna velkou rychlostí narazila do té, na které Seth stála, odrazila ji dozadu, kde se vychýlila nad druhý kus ledu a milou Seth poslala na letecký výlet až na nedaleký břeh. Přesněji na mělčinu před pevnou zemí, kam dopadla do ledové vody a se supěním a naštvaností se vyškrábala do relativního sucha a bezpečí. I kdyby ji napadlo se ještě shánět po Angelovi, nemohla ho vidět, jelikož ten putoval na zcela opačnou stranu.
Angel zatím chytře využíval svých nyní poněkud mokrých křídel k 'plachtění', získávání rovnováhy a regulování směru. Opravdu rychle se s nimi sžil a dokázal je plně využívat pro svou záchranu. Nestačilo to ale dost, jelikož špatně odskočil a zůstal zadníma nohama ve vodě. Z této nepříjemné polohy se s vypětím všech sil vyškrábal zpátky na kru, kde zůstal bezvládně ležet a nabírat síly. V této situaci ale nebyl odpočinek dost dobře možný, zákonitě se mu muselo něco stát - a také ano. Angel ucítil, jak se pod ním kra povážlivě hýbe, pokusil se dostat na nohy, zavrávoral a celý spadl rovnou do vody. Obklopil ho chlad, který ho na chvíli zcela ochromil a zastavil i veškeré myšlenky. Voda se nad ním zavřela, již z jeho pohledu nebylo možné zjistit, kde je volná plocha a kde začíná led. Nemá žádnou možnost úniku a s touto zoufalou myšlenkou se noří dál do hlubin jezera. Před očima mu prochází střípky z jeho života, všechny šťastné vzpomínky i křivdy, které se mu staly. A jak se mu obrázky střídají v hlavě stále rychleji a rychleji, jeho magie, moc, která nechce tak brzy umřít, se probudí. Angel otevře oči a temnotu hlubin prořízne světlo jeho zelených očí, že kterých jakoby se staly majáky. Chvíli se nic neděje, ale černý vlk cítí, jak se v jeho nitru zažehává plamen a poté jak ho něco táhne vzhůru, zpátky na hladinu. Plamen magie roste, sílí a dostává se skrz pokožku ven v podobě magických ornamentů, které nepřečte žádný vlk a jejich význam zůstává všem skrytý. Písčitý břeh odpovídá na zoufalé volání magie země, přitahuje ji a s ní i jeho vlastníka Angela k sobě do bezpečí, pryč od zrádných vod. Černý okřídlený vlk vystřelí nad vodu a dopadne do měkkého písku pokrytého sněhem, který mu teď připadá spíš teplý v porovnání s ledovostí jezera. Je celý mokrý, křídla má ztěžklá a znaky na jeho hrudi, tváři a křídlech ještě chvíli slabě září. Ale žije a stále cítí sílu ze svého nitra, jak ho jeho vrozená magie zachránila.

Seth - 50 KŠM, 3 rubíny, 10% do obratnosti, 10% do síly, 15% dle vlastního výběru, černé havraní pírko - když ho Seth ponoří do vody, získá 3 přání, která by jí měl starý havran splnit.
Důvod: Omlouvám se, že jsem tě zatáhl do akce, která byla primárně pro Angela, ale popasovala jsi se s výzvou náležitě. Reakce Seth byly přesně dle její povahy, oceňuji nešikovnost, kterou jsi vlčici dala, hra byla realistická a post reagující na její proroctví mi doslova vyrazil dech.

Angel - 40 KŠM, 10% dle vlastního výběru, 2 tlapky do magie Země, vysněné znaky (//kvůli nim tě ještě navštívím 3:) //) a křídla. Nebudu přímo zakazovat, ale bylo by fajn, pokud bude mít Angel další elementy, aby nebyly vodní. Havraní pařátek - pokud ho Angel celý sní (nechutná nijak dobře), stane se na libovolnou dobu havranem (bude rozumět řeči vlků, ale nebude s nimi umět komunikovat, zato s veškerým ptactvem ano). Také bych byl rád, kdyby se Angel čas od času zachoval dle proroctví - povýšeně atd.
Důvod: Aktivní hra, ukázka, že mu na Seth tak trochu záleží, když se ji pokoušel zachraňovat, mě potěšila. Realistické pojetí celé hry. Určitě je toho i víc, ale nemám dost dobrou paměť ani možnost to všechno procházet, takže prostě chválím.

Pírko a pařátek můžete buď nosit u sebe jako ozdobu nebo se jednoduše objeví, když je budete potřebovat.

Nero si pozorně vyslechne Marcosovi odpovědi a poté tázavě pohlédne na Salvaje nad ním. Ta se již od začátku Marcosovi odpovědi usmívá a nedočkavě vrtí. Rychle na Nera zakývá hlavou a hnedle seskočí na zem do zorného pole jak černého vlka, tak i hnědé vlčice. "Moc pěkná odpověď, Marcosi." Pochválí ho Nero a tlapkou k němu fretku přistrčí. "Svými slovy jsi dokázal, že jsi hoden být opatrovníkem mé mladé společnice. Doufám, že to nebyly jen sladké řečičky a že dodržíš to, co's mi pověděl." Maličko varovně po něm šlehne pohledem, a pak kývne na fretku, která je již jen krok od Marcose. "Tohle je Salvaje a pokud bys nebyl proti, ráda by ti dělala společnost po zbytek tvého života. Může ti pomáhat při lovu, radit ti inu... a tak." Záměrně nevyzradí vše a naposledy Salvaji pohladí po hlavě. "Měj se hezky. Vy oba." Rozloučí se s nimi, Noemi ho však stále ještě nespatřila. Poté se otočí a zmizí.

Jednoho večera, když už neměl mladý bůh co na práci, se rozhodl trochu popřemýšlet nad svým nekonečným životem. Vzpomínal na doby, kdy byl ještě vlčetem, na chvíle svého prvního lovu, lásky, rošťáren a na své nebevzetí. A jak tak nad vším uvažoval a vše si připomínal, připadla mu na mysl řada hezkých vzpomínek, které měl s jednou fretkou. Tak rád si s ní hrával a vyváděl hlouposti... Však kde jí je konec? I pln zvědavosti se Nero vydal za svou náhradní matkou Iris, doptat se, co se vlastně s jeho dávnou kamarádkou Salvaje stalo. A nezapomínající bohyně mu s laskavým úsměvem ráda odpověděla, že poslala fretku na blízký ostrov, kde se jí jistě dobře daří. Možná si myslela, že ujištěním o pohodlí zvířete, Nera dostatečně uchlácholí, ale to se spletla. Ba ne, mladému bohovi se po Salvaji zastesklo a hned ji letěl navštívit.
Slovo dalo slovo, objetí byla opětována a po pár chvílích společného soužití se Nero dozvěděl, jak osaměle se fretka cítí na ostrově a postrádá společnost. Bůh se jí samozřejmě znovu ujmout nemohl, sice by chtěl, ale v této době už má jiné a důležitější povinnosti než si hrát se svým bývalým mazlíčkem. Proto se Nero moudře rozhodl, že jí poskytne společníka, po kterém touží, nějakého, který by nahradil jeho přítomnost.
A tak se mladý bůh vydal s fretkou po boku ostrovem na pátrací pouť po vlkovi s vlčecím srdcem, po někom neposedném a otevřeném zábavě, po někom ušlechtilého srdce a bystré mysli. Zkrátka po někom, kdož by se podobal Nerovi v mláděcím věku. Putovali dlouho, obešli každého vlka, kterého cestou potkali a důkladně zkontrolovali, zda se Salvaji líbí, jenže žádný jejich testem neprošel. Až jednou, když se procházeli podél řeky Long, narazili na dvojici vlků - hnědou vlčici a černého vlka s bílou hrudí a břichem. Salvaje hned odmítavě zavrtěla hlavičkou nad vlčicí, jelikož dávala přednost výhradně mužské společnosti. Ovšem na Marcose se se zaujetím podívala a dlouho si ho, díky magii neviděna, prohlížela. Nero vedle ní trpělivě čekal, zda bude fretka souhlasit s tím, aby vlka podrobili zkoušce a konečně se i dočkal - Salvaje zvědavě přikývla.
Proto Nero sletěl dolů a Marcosovým zrakem již viděn (Noemi nikoho cizího nevidí), přistál přímo před ním. "Zdravím tě, Marcosi. Jsem bůh tohoto ostrova, Nero." Představí se způsobně pro případ, že by snad černý vlk nevěděl, s kým má tu čest a velice vážně ho probodne pohledem. "Vidím, že je tvá duše čistá, tvé chování galantní a tvé srdce laskavé. Možná máš pár chyb, ale ty nemá snad jen bůh." Velice nenápadně upozorňuje na to, že on sám je bezchybný a zálibně si Marcose prohlédne. "Pověz mi, Marcosi, čeho si na světě vážíš nejvíce? A bez čeho si život nedokážeš představit?" Položí černému vlkovi dvě kontrolní otázky, které rozhodnou, zda si ho Salvaje vybere, či nikoliv.

Ledové kry do sebe porůznu narážely, z jejich krajů se odštěpovaly kusy a sem tam se nějaký rozlomil na dvě části. V tom všem se dva vlci na jedné obzvlášť veliké kře třásli zimou a údery rozbouřeného jezera. Angel sice chapadlům smrti utekl, ale ještě neměli vyhráno, jelikož se nacházeli zhruba uprostřed jezera a od pevniny je dělil nejistý kluzký led a ledová voda. Zrovna když se Angel snažil domluvit se Seth, do jejich kry narazila jiná a oba dva vymrštila dál. Seth se moc nestalo, dopadla do tvrdého a ještě se sklouzla po kře až na další spojenou. Angel zato přistál na kraji až se mu křídla a přední tlapka namočili a kdyby nezískal rovnováhu včas, byl by hned spadl do vody. Na ledu je cítit, že začíná tát, stejně jako mráz začal, zase rychle přestává a kry jsou teď mokřejší a častěji se srážejí, takže je větší šance, že nebude tak těžké přeskočit mezery mezi nimi.

Aetas smlouval s medvědicí a malé mládě tudíž nemělo moc co říct, jelikož se dospělí dohadují. S nadšením ovšem opětuje přátelské mrknutí hnědého vlka. "Ňo ťjak... Ťjak jó, aje hoďňě měďu, jo?" Souhlasí nakonec upejpavě než vyjde z úkrytu a spokojeně se nechá mazlit od Larissy. A poté jako poslušné medvídě s posledním pohledem na dvojici vlků a lehkým zamáváním, následuje medvědici sněhem do lesa.

Aetas: 30 KŠM, 10% do vytrvalosti + 5% dle tvého zvážení
Důvod: Trpělivost a rozhodnost pravého vůdce, přesvědčil medvědici; je sice pravda, že se školou, Vánoci a osobním životem není tak snadné odepisovat, ale i tak vytýkám dlouhé prodlevy! Děkuju, že se snažil vyřešit problém zajímavými kompromisy.

Sisi: 20 KŠM
Důvod: Obávám se, že nemám moc co hodnotit. Chválím za mimořádnou aktivitu, kterou jsi vlastně získala peníze, ale pokud jde o hru a mé zpestření, nereagovala jsi nijak uspokojivě. Všechny tvé posty se prakticky skládaly z popisu toho, co udělali tvoji spoluhráči, přidala jsi pár pocitů, ale jinak jsi nikterak nepřevzala iniciativu a vlastně jsi nic nedělala. Zásahy do hry mají být pro vaši zábavu, abyste ukázali, co ve vašem vlkovi je a nějak zapůsobili na ostatní - pro příště prosím zlepšit. Vím, že je tvá vlčice uťáplá, ale to neznamená, že jen stojí, dýchá a občas přitaká alfovi.

Udatní vlci se s dotěrnými havrany dravě prali, již brzy kolem nich leželo pár mrtvých či zraněných těl opelichanců, která o další chvíli později napadala do vody mezi vytvořené kry. Seth se všemožně pokoušela udržet na klouzavé ploše, jistější Angel si pro přistání vybral větší kus ledu a pokoušel se zachránit situaci. Bylo jasné, že pokud některý z vlčků spadne do vody, nejspíš už nevyplave - teplota je mrazivá, hned by jim ztuhly končetiny a těžko by se jim hledala cesta zpět na hladinu mezi stále se pohybujícími kry. To vše pozoroval starý moudrý havran z výšky a bylo mu jasné, že tady ještě nezkončil. Jezero se rozzuřilo, Přírodě se nelíbí, že si na ni Mráz tolik dovoluje a právě se ozvala.
Havran se se zuřivou touhou naplnit osud, který mu kdysi předurčil jeho předek a který ukázal Angelovi, vrhl na záda černého vlka, odkud jej nebylo možné nijak setřást, ať by se kdokoli snažil sebevíc. Sedl mu mezi lopatky, kde ho začal obrovskou silou klovat a trhat mu kusy masa ven. Pro Angela to byla příšerná muka, kterých se nemohl zbavit; havran pokračoval, nehledě na to, že vlkovi poškozuje orgány a jak se prohlubovala díra, kterou 'kopal', také do ní vklouzával až se do Angela vtěstnal celý, jen jeho křídla zůstala trčet. V tu chvíli se veškeré vlkovi rány zahojily a černá křídla se zvětšila tak, aby unesla vlka a možná i nějakou přítěž. Bolesti konečně pominuly!
Seth, jenž se tesáky drápy držela na ledě a pokoušela se nespadnout z kymácející se kry, měla další problém - jak se Angel pral s ptákem, létaly od něho ostré kousky ledu, které znepříjemňovaly Seth vidění a některé ji i bodaly do kůže. Ostatní havrani si jich již nevšímali, začali stoupat výš a rozlétali se. Na chvíli se rozhostilo ticho.
A pak se kra se Seth (//A možná i s Angelem, pokud se na ni dostala//) začala překlápět na druhou stranu. Seth je již po půl těla ve vodě, zato Angel na vrcholu a má šanci utéct před dlouhým chapadlem, které se k němu plazí...

Celé to probíhalo vcelku dobře, ať už byla medvědice kdokoli, opravdu se snažila, aby mělo její medvídě to nejlepší, což Nero moc oceňoval. I Aetas se snažil vyjít vstříc, aby jim neublížil a přitom je dostal pryč, a tak Nero pustí jeho vynikající sladký náramek a také postoupí směrem k východu z úkrytu, aby chudáky vlčky déle netrápil. V tom ale Aetas poznamená, že by v tom mohli mít prsty bohové. To Nera uvnitř vlčí kůže zarazí a rychle pohlédne na svou matku medvědici. Iris? Napadne ho s pomocí mladého alfy smečky a maličko nejistě přimhouří oči. Že by v tom měla prsty jeho adoptivní matka? To, že je vlci prokoukli ho až tak nerozrušilo, jako možnost, že si tu s ním hraje zrovna Iris a mate ho, ač to měl udělat on vlkům. "Vjčí bjošťvo?" Vykulí medvídě užasle oči a nadšeně se začne usmívat. "Ukážeťě mi jě?" Zavrní nadšeně, ale jelikož si jeho matička již sedla před úkryt, také za ní poslušně vyběhne. "Mňámá, ťo už pjůjděme? Aňi jšjěm ši něžahrál še švými kjamajáďy!" Lítostivě mrkne na Sisi a zavrtí se. "A ťěň měď buďě?" Ujišťuje se rychle, aby z Aetase alespoň vytáhl slib, který mladý bůh chtěl. Přitulí se ke své matce se jmelím za uchem a potajmu si ji prohlíží, jestli nenajde nějaké znaky podobné s Iris, podle čehož by mohl určit, že je to ona.

Oba vlci dosnili svou chmurnou budoucnost a hned jak se vzbudili, těžce se informace pokoušeli strávit. Starý havran znovu nakloní hlavu na stranu, zakráká, jakoby vůbec neuměl mluvit, přičemž i jeho druhové kroužící nad jejich hlavami vydávají jen nelibé skřeky již bez podoby slov. Zamává křídly, naposledy se na oba - na naštvaného Angela i odcházející Seth - posměšně podívá, a pak se vznese do vzduchu k ostatním havranům. Ač by se tento úkon mohl zdát jako konečný, hejno neodletělo. Naopak, jeho černý stín se přibližuje stále víc a víc ke zmrzlému jezeru, ptáci křičí, až to trhá uši a předvídají další špatné chvíle. A aby nikdo nemohl říct, že havraní krákání nepřivolává neštěstí, sami se o utrpení vlků rychle postarali.
Houfy černých ptáků začne slétávat na oba chudáky, Seth nutí ustupovat zpět na kluzký led jezera, aby jim náhodou neutekla, Angela postrkují blíž ku středu zmrzlé vodní plochy a ve volných chvílích jim zatínají drápy do zad, klovají je kam jen mohou a hlavně do nich buší svými křídly. Skupinka střídá skupinku dokud se vlci neocitnou přesně uprostřed jezera. Ale ani poté nezakončí své nálety, teď už je sice nikam netlačí, o to urputněji se ale snaží houževnatým kůžím způsobit alespoň nějakou újmu na zdraví. A aby toho nebylo málo, led začne praskat. Křup... Křup! A než by se vlčci stihli probojovat hejnem rozpustilých havranů, kteří na ně stále dorážejí, ozvalo se hlasité Lup!, které umlčelo i krákání a skřehotání ptáků, načež se z ucelené ledové vrstvy stalo několik balancujících kusů, které se velice rychle rozpojili. Seth zůstala na jedné kře dvakrát tak velké, než ona sama, takže byla s její šikovností ve velkém nebezpečí. Angelovi štěstí přálo ještě méně, protože se dvě desky rozpojily přímo pod jeho nohama a oddalují se od sebe, takže by si měl rychle vybrat, jesti skočí na malý kousek velký tak pro čtyři vlčata, na kterém má přední nohy, a nebo jestli bude riskovat a vybere si velkou plochu tak pro šest seřazených vlků, na které spočívá svýma zadníma tlapama.
A nastalo napjaté ticho. Pokud by snad vlčci měli čas a chuť se zamyslet, co mohlo způsobit to náhlé rozpolcení ledu, můžou rovnou zapomenout na teorie o tání. Ne, tady se děje něco horšího, magického, je to cizí zásah. Vlci můžou jen doufat, že se nedozví, čí...

Ve chvíli, kdy Seth podklouzly nohy, doputovala až k opelichanému havranovi, jenž se její šikovnosti zlomyslně krákavě zasmál. Cvrnkne ji pařátem do čumáku a rychle uskočí o půl metru dozadu, co kdyby ho náhodou chtěla vlčice kousnout na oplátku? Čekal, až se oba vlci rozmyslí, co by chtěli vědět, zatím se ostatní havrani ve vzduchu stále přibližují a krouží kolem zamrzlého jezera uprostřed poušti. Krákáním rozptylují jejich myšlenky a s gustem si prozpěvují: "Smrrrt brrrzy přřřijde, vše živé pojde! Jde k nám Mrrráz, jó, jde k nám Mrrráz! Střřřes se zas, zlomí ti vaz!" A do toho se chechtají, jakoby to byla veliká legrace.
Starý velký havran nakloní hlavu na stranu, když si vyslechne obě jejich otázky a krákavě zařičí: "Ona nechce rrrodinu!", na to mu hejno jednohlasně odpovídá: "Nechce rrrodinu!".
"On nevidí kladinu!" "Nevidí kladinu!"
Havran vzlétne a vlčkům se zatemní před očima. Náhle neslyší krákorání ptáků, necítí chlad kolem, nevidí nic než černočernou tmu.

Seth
"Tak ty nechceš rrrodinu?" Zakráká jí u ucha hlas havrana a před ní se začne zjevovat obraz. Je tam ona, vypadá alespoň o tři roky starší, přibyli jí na těle další jizvy, bezpočet jizev, které naznačují, že si prošla ještě pár bitkami. Na pravé přední tlapce má stříbrný náramek, který se na jednom místě rozdvojuje a dělá oko. Vypadá nošeně, Seth ho evidentně dlouho nesundala a nějakou tu chvíli už ho má. Její srst je protkána růžemi všelijakých barev, jejich trny ji nepíchají. Stojí na kraji stepi, v dálce jsou vidět pasoucí se bizoni, nad kterými krouží sokoli. Na tuto vyhlídku se ale vlčice nedívá, její zrak upoutává vlk vedle ní. V iluzi nevnímá jeho barvu, nevidí, jak vypadá, ale cítí, že ho miluje. Usmívá se na něj láskyplně a je opravdu velice šťastná, tak, jak to ještě nepoznala.
"Tak ty nechceš rrrodinu?" Do obrazu přiběhnou tři vlčata v těsném závěsu. Všechno jsou to chlapci a nadšeně se smějí, protože je tohle jejich první výlet z úkrytu. Otírají se o otce i maminku, chvíli se s nimi mazlí a pak je donutí si s nimi zahrát na schovávanou. A rodiče to dělají s radostí, ačkoli se maličko bojí, že by se vlčata mohla ztratit.
"Tak ty nechceš rrrodinu?" Obraz se změní, teď se celá rodina plíží kolem stáda divokých krav a Seth šeptem napomíná své děti, aby byli tiší a opatrní a hlavně co nejrychlejší. Sama si ovšem nešikovně nevšimne větvičky a celé stádo okamžitě vyplaší. Podrážděně zavrčí, ale to už její partner vyběhne z místa opodál za splašenými kravami, a spolu s nejstarším synem odděluje jednu od celku. Dva mladší jim jdou nadšeně pomoct, a když Seth spatří, jak skvěle spolupracují, zapomene na svůj nezdar a šťastně se na ně usměje.
"Tak ty nechceš rrrodinu?" Následuje další představa, ve které Seth stojí vedle svého partnera, za nimi jsou ještě stále nedorostlá vlčata. To nejstarší si dodává odvahu a pokouší se stanou po boku svým rodičům, ale jeho otec ho vždy starostlivě zažene zpět do úkrytu. Naproti nim vrčí trojice hladových vlků. Táta se nejprve pokouší jim domluvit, ale Seth cítí, že bude muset bojovat. A těší se na to, chce ukázat, že je ještě stále dobrá ve rvaní se. Zavrčí proto nazpět a její partner se na ni hrdě podívá. Nezahání ji k vlčatům tak, jak by to možná napadlo jiného vlka, protože ví, jak cenná bojovnice je jeho družka.
"Ne? Tak ne..." Iluze zmizí dřív, než by se k něčemu stačilo schýlit, a místo toho vlčice znovu spatří samu sebe, asi o jeden dva roky starší, jak stojí na té samé planině. Má méně jizev než na minulých obrazech a na tlapce jí chybí náramek, růže má ovšem do srsti vetknuté stále. Nikdo kolem ní není, i bizoni se zdají dál než před tím a Seth cítí mrzutost. Je osamělá, rozzlobená a frustrovaná. A taky hladová. Dívá se na pláň osvětlenou Sluncem, ale nepřináší jí to žádnou radost, jen ji dráždí pohled na potravu. Otočí se od idylického obrazu a odklusá pryč.
"Nebudeš mít rrrodinu, ztrrratíš tuto možnost. Né, ani na hodinu, však zchvátí tě velká zlost!" Kráká havran a Seth se dívá na poslední představu. Vidí čistě bílou vlčici, o které instinktivně ví, že je to partnerka jejího bratra. Leží na zemi a krvácí, takže její sněhový kožich už není tak čistý jako kdysi. Upře na Seth oči plné bolesti a šeptem jí vylíčí, co se stalo. "Mají ho, Seth... Stvůry na dvou nohách. Mají Sagiho. Odvlekli ho..." Zachraptí a ukáže na velké stopy cizích tvorů, kteří se zjevili na ostrově.
"Mladá vlčice plná trpkosti... Svého bratra rychle pomsti! Za cíl svého života toto vezmeš a ze světa smutkem sejdeš!" Prorokuje havran hlasitě, a poslední, co Seth zaslechne, je pleskání křídel.

Angel
"Chtěl bys křídla jako my?" Zakráká mu u ucha vemlouvavý úskočný hlas a vzápětí se zachechtá. Také se mu v mysli začne zjevovat obraz - prochází se v lese, na sobě má spoustu světle zelených znaků a na zádech černá křídla. Potká dva vlky, jenž jeho vzhled začnou obdivovat a tiše závidět. Angel cítí pýchu a skromně se usmívá, rozradostněn, že má svá vysněná křídla.
"Rád bys létal v oblacích?" Další obraz, letí vysoko nad zemí, spokojeně krouží a shlíží na vlky pod sebou trochu pánovitým pohledem. Oni se na oplátku dívají vzhůru, jedni zlostně, druzí v úžasu.
"Splní se ti to, hlupáku." Uzavře hlas havrana s pohrdlivým uchechtnutím, zatímco následuje sled obrazů. Angel se naparuje a ukazuje na odiv svá křídla. Černý vlk dělá ve vzduchu piruetky a kotrmelce, předvádí se všem, kdož se na něj chce dívat. Ostatní vlci mu stále více a více závidí a zároveň ho začínají nesnášet pro jeho nabytou pýchu. Angel se stává arogantnějším, čím dál více času přebývá ve vzduchu, kde se cítí nejšťastnějším a zároveň hledí s opovržením na tvory dole, které již považuje za méněcenné. Stojí proti o trochu starší Seth, která se na něj chvíli bez hlesu dívá, a poté se znechuceně otáčí a klusá pryč od něho. Z této scény ho bodne u srdce a celý zesmutní, zároveň také zapškne vůči všem svým známým, jelikož jejich odchod považuje za závist, ne za svou vlastní chybu. Jeho povaha se mění dál a dál až se z něj stane mrzoutský zlý vlk, kterého se všichni straní a který má utkvělou představu, že může vládnout světu. Že se díky svým křídlům vyrovná bohům. Poslední obraz je vysoko na skále v jeho úkrytu, kde tráví většinu času. Hledí do nebe, již je prošedivělý a starý, a spílá bohům, že dovolili, aby prakticky polovinu života strávil v osamění bez přátel, rodiny, lásky a soucitu. Jen ve společnosti ponuré arogance a nenávisti vůči ostatním, kteří ho odvrhli. Po tváři mu stékají slzy a z posledních sil umírajícího vlka se hlavou ohání proti svým křídlům a snaží se je servat ze zad. Zakrvácený a plný bolesti a pochopení, padá ze skály dolů.
"Nechť se ti to splní, blázne!" Zavřískne havran zlomyslně a poslední, co Angel zaslechne, je pleskání křídel.

Oba vlci se naráz probírají z tranzu.