Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tento rok to vypadá na krutou zimu. Sníh padá z oblohy, poletuje po celém ostrově, studí vlky na tlapách a znemožňuje jim vidění. Studené roční období se nevyhnulo ani poušti, takže již velice brzy nebylo poznat, že to není jen planina, kolika sněhu sem napadlo. I dva vlci ležící vedle sebe si mohli všimnout přicházející zimy. Sněhové vločky se je snažily přikrýt věčnou peřinou a všude v okolí oázy se začal vzduch citelně ochlazovat. Byť se již blížilo ku odpoledni a Slunce nerušeně svítilo na vše živé na ostrově, zde, na tomto kousku půdy nevanul teplý vzdoušek.
Zde, na tomto kousku půdy sněžit teprve začalo.
Zde, na tomto kousku půdy se voda měnila v led a co se dosud hýbalo, zvolna tuhlo.
Zde, na tomto kousku půdy se veškeré živočišstvo choulilo ve svých norách a třáslo se zimou.
A strachy.
Ledové prsty pohladily hladinu jediného pitného zdroje v celém okolí a zmrazilo ji na pevný led. Již není možnost svlažit své žíznivé hrdlo, ne dnes, ne zde. Ne když přichází krutý pán všech ročních období. Ne když se blíží Mráz. A každým jeho krokem se chlad zvětšuje a zvětšuje. Nesnesitelnost absence tepla už cítí i dva vlčkové, jenž se odmítli přitisknout k sobě pro vzájemné zahřátí. Nejen že jim ubývá energie a mají chuť zavřít oči a usnout, místo toho, aby se písek pod nimi zahřál díky jejich tělesnému teplu, stává se šíleně ledovým. Tak moc, že donutí vlky vstát a začít couvat směrem k velkému jezeru. Protože, ač se to zdá divné, vodní plocha ještě stále vyzařuje trošku tepla. Tam jim bude jistě líp. Ach ano, tento rok to vypadá na krutou zimu.

Na oázu padne stín. Slunce zmizí pod hustotou černi, jenž krouží nad zmrzlými rostlinami, ubohými živočichy, ledovou plochou dříve sloužící k pití a dvěma vlky, jenž se ze všech sil plouží k jezeru. K jedinému zdroji tepla. Nastává tma. Tma, jenž křičí: "Nikdy víc!". To poslové smrti zastínili Slunce. To oni poletují a krákají, potěšeni vyhlídkou potravy. Protože to pro ně Seth a Angel jsou. Zmrzlé sousto pro nasycení prázdných žaludků. Dva vlci jsou již na kraji jezera a vratkými kroky opatrně vstupují na led.
Co je k tomuto bláznovství pohání?
Možná chlad, jenž bere život.
Možná povzbuzování ptáků nad nimi.
Možná teplo, jenž jim zrádná hladina slibuje.
A možná... Velký havran, vládce svých druhů před nimi.
Opeřenec, vzrůstem se podobající mladé Seth, roztáhne svá dvakrát tak velká černá křídla a zavřeští. Jeho služebníci mu z nebe odpoví nepříjemným, uši trhajícím zpěvem: "Již nikdy víc, nikdy víc, nikdy více živ! Již navždycky, navždycky, navždy mrrrtev byv!". Ďábelsky se zachechtá a pomalu počne kráčet k dvojici ustupujících vlků. Sníh dále padá a chlad se šíří, snad jakoby byl právě starý havran jeho původcem. Zvěstovatel smrti zamává křídly v magickém gestu, v černých očkách se mu rudě zableskne, jak je upře na vlky a ozve se ohromujícím hlasem, jenž na chvíli přehluší i zpěv a krákání havranů ve vzduchu. "Jen jedna otázka, jen jedna odpověď. Jen svého štěstí si teď hleď!" Přec nad oázou krouží stín...

Ačkoli se Nero snažil jak mohl, vlčci ve svém odhodlání ho odsud vystrnadit nepovolili. Jen jeho tajemná matka ho bránila seč mohla, jenže mladému bohovi začínalo být jasné, že tudy cesta nepovede. Aetas prokazuje pevnou vůli, myslí hlavně na pohodlí své smečky, které by bylo dosti utlumeno pobytem medvíděte a jeho bdělé matičky. Nero ovšem doufal, že by v alfovi mohl najít i laskavou stránku, která by malému medvíděti pomohla. Je ale pravda, že náhlé zjevení medvědice mu hru na nebohého hladového sirotka dost ztížilo, prakticky znemožnilo. To zkoušení vlků se mu nějak vymklo z tlapek.
Náhle zaslechne podivně povědomý hlas, který si pobrukuje Hou, hou, hou! a v doprovodu svého hlasu se dostaví nové podivné věci. Mohutné medvědici se za uchem zjeví jmelí, které ponouká přítomné k ní přijít a políbit ji alespoň na tvář. Aetasovi je přičarován náhrdelník z cukrovinek, který podráždí medvídkovi čichové buňky, takže se k němu hned začne více plížit a natáhne krk, aby tento objev vyzkoušel. Olízne náhrdelník a přímo se přisaje k Aetovu krku, jelikož mu velice zachutnal. "Mňjááám!" Pochvaluje si znalecky a pořádně se do Aeta opře nejen svým jazykem, ale i vahou, čímž ho značně vychýlí z rovnováhy.

Oba vlci si v běhu spokojeně povídali o svém životě a o poušti, bezstarostně se hnali pískem, sem tam znehodnoceným sněhem, který zvládl napadnout i sem, ač brzy roztával. Ani zvědavého Angela ani znalou Seth nenapadlo, že by se měli dívat pod nohy, a i kdyby je to napadlo, nijak by jim to nepomohlo. Seth-en-isi konečně zpomalila, aby počkala na svého společníka, což jí možná dalo šanci na přežití. Jakmile totiž zbrzdila, ucítila, jak se pod ní začíná písek hýbat, což pro ní bylo alarmující - její zkušenosti napovídají, že zabředává do pohyblivého písku, ve kterém by se brzy mohla udusit. Pohybem se klesání dolů sice zrychluje, ale zatím to není tak hrozné, jen neví, kde zrádná past začala. Vůkol je sice pár navátých klacků a dokonce i seschlý kmen stromku, jenže pomůže to vlčici nějak? A dočká se vlastně pomoci od svého společníka Angela, který se pohromě vyhnul díky své loudavosti?

Vlčici se o dostání medvíděte z jejich úkrytu snažili velice elegantně a mírumilovně, za což byl Nero rád, jelikož se stále pokoušel vyřešit, kde vzal tak náhle medvědí matku, takže ještě se s nimi prát by mu moc nepomohlo. Ta medvědice mu kazí plány, chtěl si ozkoušet Aeatase a nějak ho donutit mu přinést med, k čemuž mu Sisi mohla pomoct, jenže s matkou, která se ho snažila dostat pryč, to asi jen tak nepůjde.
Medvídě své matičce láskyplně oplatí úsměv, když mu vysvětlí, jak to vlastně vlci mají s medem, což vůbec netušilo. Takže hledalo ve špatné noře, jejda! Ale když už tu je, nerad by se samozřejmě zase loučil s teplem úkrytu, jenže pokud mu to medvědice poručí, nedovolí si jí odporovat. Toho se Nero v medvědí kůži taky bál, že bude muset zanechat svých hrátek a vlky opustit. Při zmínce o špatných kamarádech se Nero ostražitě podívá na Aetase, jakoby se ho ptal, jestli mu může věřit, nebo ne. Udělá při tom výraz nevinného ztraceného medvíděte, u kterého by většina živých tvorů se srdcem na správném místě s rozkoší vydechla: 'Ááááh...'.
Ale jaké to bylo překvapení, když se Larissa ukázala býti opravdu milující matkou, poněvadž svému synkovi dovolila zůstat u vlků, se kterými se obvykle medvědi moc nekamarádí! Nero si uvnitř zatančil malý oslavný taneček, může pokračovat! "Ťjo bých moč jáď! Aňo, Aňo, pjoším, vjčči!" Poskočí si nadšeně a s očekáváním souhlasu i ze strany svých nedobrovolných hostitelů, se zvesela zavrtí, přikolébá se k medvědici a s radostí ji políbí ze strany na čumák, jako poděkování za svolení. "A, a, mňámá bjy ťu ťaky mohlja žůšťať? Buďěmě ši čjeba hlát! Ňa šchjovávaňou, ťu mám jád!" Navrhuje s elánem malého dítěte, kterým vlastně je, a pohledem přeskakuje z jednoho na druhého, přičemž se Nero uvnitř jen spokojeností tetelí, jaké schválnosti vlkům právě dělá.

Lišky s poklonami a vděčnými výrazy popadnou Tvrrka a odloudají se zpět do svých domovů spolu s vydatným úlovkem v podobě laní. Mňag, jenž je doprovázel pohledem, si úlevně oddechne a postupně zmizí, stejně jako jeho uctívači. A Nero konečně zůstane sám. Pokud nepočítáme všechny ostatní vlky, že... Nejradaši by všem vymazal paměť, aby si na tohle jeho selhání nikdo nepamatoval, ale ovládne se, jelikož by ho to stálo až moc sil a soustředění, nehledě na to, že upravovat myšlenky umí spíš jeho nepravá matka Iris. S lítostí mrkne na Blue, která ho již nemůže vidět, a jako malou kompenzaci jí na hlavu přičaruje modrou čelenku (//nebo jak tomu mám říct... :D//) s pírkem po straně. Vlčice jí na hlavě moc nevnímá, takže by ani nebylo divu, kdyby si jí všimla až za nějakou tu chvíli. Poté se nenápadně vypaří jako pára nad hrncem s pocitem, že možná jen maličko napravil svou mladickou drzost a hrátky.

Blue: 10% do rychlosti, 5% do vytrvalosti, přátelství lišek - kdykoli k nim zajdi do Pityasu a oni pomohou, jak jen budou moci + už máš přívěšek. Tvá vlčice je velice vysílená a pokud si brzy nelehne, omdlí vysílením.
Důvod: Skvěle zahraný úprk i první chvíle speciální magie, přehlížím fakt, kolik energie bys měla mít do mínusu.

Panda: 15% do rychlosti, 10 rubínů
Důvod: Aktivní hra, dobré nápady, oceňuji reálnost tvého počínání.

Altair: 10% do rychlosti, 30 KŠM, přátelství lišek - jako u Blue + už máš šátek.
Důvod: Úžasně využitá magie, tvé umění se mi moc líbilo - dostal bys ode mě tlapku, kdybys už neměl počítadlo plné :)

Trion: 20 KŠM
Důvod: První vteřiny hry ses zapojil, zcela chápu absenci času, ale alespoň něco si zasloužíš.

Haiti: 20 KŠM
Důvod: Snaha se zapojit, byť v tom poté bránil volný čas.



rozdáno

Se zamračeným nechápavým výrazem se na vlky dívá, moc jim nerozumí, ale alespoň vnímá, že se na něho usmívají. Váhavě jim úsměv oplatí, což v jeho podání vypadá zábavně - cení zuby od ucha k uchu a očka mu září. I tak netuší, co mu povídají a jestli to vůbec říkají jemu, takže si jich pokusí moc nevšímat.
Nero v medvědí kůži je momentálně stejně zmaten, jak to za medvídka hraje. Nevzpomíná si, že by přivolal či vyčaroval svou 'matku', a tak se snaží pochopit, kde se tu medvědice vzala. Že by fakt přišla doopravdická? A chce mě odsud dostat? To už Larissa strčila hlavu do úkrytu a naštvaně se rozhlíží. Vlci sice moc vyděšeně nevypadají, ale Nero se tak celkem cítí, ač mu žádné nebezpečí nehrozí. Kde se tu promě vzala? A proč se mi snaží pomoct, já přece nejsem její syn! Absolutně netuší, ale s obtížemi nevypadává z role - vstane od jezírka a o pár kroků se přiblíží k dvojici před rozzuřenou medvědicí. "Mňámá, ťy ši mňě ňašla? Čťěl šjěm ťi vžjíť měď!" Zabrouká nevinně, jakoby se vůbec nenacházel ve vlčím úkrytu, do kterého se jeho boubelaté tělo jen stěží vešlo. "Jjá mňám kamařáďy!" Rozpustile drkne do Aeta a přešlápne z jedné tlapky na druhou. "I kďyš mňě ťu tjápí hljaďy..." Nezapomene si postěžovat na absenci medu, kterou by vlci jistě měli v dohledné době napravit.

Sleduje velkýma vykulenýma očima Aetase a Sisi, v očekávání jasné odpovědi a krátké instruktáže k nejbližšímu úlu s medem, ve který jako malé neznalé medvídě doufá. Místo toho mu ale vlci odpovídají podivnou slátaninou, jakoby neuměli pořádně mluvit, a ten větší ukazuje ven. Zklamaně protáhne obličej a schlípne uši, když mu dojde, že ti dva mu asi naznačují, že med najde v lese. Nesouhlasně na to zavrtí hlavou. "Ťam júž jšěm bjýl. Ňěňí ťam." Vysvětlí svým novým společníkům svoji situaci teňoučkým hláskem a se smutným výrazem se otočí zpět na maso, smířený s tím, že se asi bude muset spokojit jen s touto formou potravy. Venku už se stmívá, a tak i v úkrytu začíná být tma, osvětlovaná jen slabě světélkujícími brouky na zdech. Medvídě si z toho ovšem nic nedělá a pokojně dojde k jezírku, ze kterého se napije, načež se otočí k vlkům, jestli si to náhodou nerozmysleli a třeba nezjistili, že tu nějaký med je. Vtom se zvenčí ozve vzteklý řev nějakého velkého zvířete. A hned potom zaduní hrom. A pak se v jeskyni objeví silueta obrovského stvoření stojícího na zadních evidentně přímo před úkrytem. Mládě se přikrčí, tohle Nero nečekal. Vždyť on nemá žádnou matku, tak jak se tu mohla objevit? Přece se nemohla stvořit z ničeho, když on... Nebo je to úplně jiný medvěd, který zacítil jeho pach a přišel sem? No kruci, tohle jsem nečekal, to mi zábavu trochu komplikuje... Pomyslí si nejistě, ale jako dobrý herec nevypadne z role a slabě zařve nazpět, jen aby dal vědět, že tu opravdu je.

//Pořadí: Aetas, Sisi, Larissa, Nero

Névěděl sem, co ďélat, so svojou rodínou sem běžél co nejrychleji k Tvrrkovi, jenže spěch mi nébyl k ničamu, páč než som dorazíl k miestu, huž bylo po všom. A moj milovaný syn naštěstí živej, i když hubitý. Hudýchaný sa u něj zastávim a prohlednu mu rány a modřany. “Safra, Tvrrku, ty zatrácený blazné! Moj milovány synku.“ Celá maje rodína ho obklópi a všeci zkúmáme, jak sa mu daří.

Blue využila darované energie a přidala se k záchraně mladého zrzavého náfuky, což jí slouží ke cti. Pomohla svému bratranci ve zdolání silného srnečka, a tak už na pláni leží čtyři mrtvoly býložravců. Jednu zabila Blue, další Altair s pomocí Blue, se třetím si poradil Trion a Haiti ve skvělé ukázce spolupráce a dravosti, a čtvrtá podlehla ohni, jelikož se přidusila kouřem. Jistě nesmíme zapomínat na Pandoru, jenže její úlovek zmizel spolu s ní. Momentálně je celé liščí rodinky shluknutá u nejstaršího syna Tvrrka, Blue a hrdinného Altaira. Blue prokázala, že veškerou energii dokáže využít a že myslí nejprve na ostatní, jelikož začala ošetřovat rány bratrance a lišáka, místo aby myslela sama na sebe. Tvrrk bolestivě kňučí, zatímco mu desinfikovala pár krvavých škrábanců, které schytal, ale vydržel ležet v klidu.

Nero se již znovu vznesl do nebeských výšin a skupinku na pozadí ohořelé půdy pozoruje spolu s Mňagem, který před tím utlumil kopance statného srnce. Jen Freky-Leky se nadále potuluje krajem, všemi viděn, ačkoli si ho nikdo z přítomných nevšiml. Ani se jim drzý podbůh nediví, vždyť mají dost svých starostí. Pohodí svým zeleným pláštěm, opět použije kouzlo neviditelnosti a oběhne mrtvé laně. U každé se zastaví a požehná jí k dobrému posmrtnému životu, který čeká každou ulovenou zvěř. Až se znovu narodí, bude to buď jako hmyz, nebo dravec. To záleží jen na Vládci podsvětí…

Družka lišákova Miella poruší kruh dohlížející na Tvrrka a dojde k Altairovi. Nejprve kráčí velice opatrně, jakoby na ni měl každou chvilku skočit, ale dodá si odvahy, až nakonec dorazí a posadí se u něj. “Ďákuju. Jsi šléchetny, že jsi zachraníl mojho milovaného synka. A omlúvám sa, že sa naše rodíny zezačátku nedohódli. Co na tó nedorozumňéni zapomenút?“ navrhne nejen Altairovi, ale i Blue, Trionovi, Haiti a svému partnerovi a vůdcovi rodiny. “Jáko dókaz vděčnósti, že si Tvrrkovi pomóhl…“ Z krku si začne sundávat červený šátek, který v barvě její srsti dosud perfektně splýval. “Vím, že jé to tróchu málo za odváhu, ktorú jsi prokázal, hale nič jiného némam.“ Trochu rozpačitě Altairovi podá mírně zablácený šátek a upře na něho své veliké oči, ve kterých se jasně odráží vděčnost, kterou cítí. Také je vidět, že se obává toho, že její důkaz vděčnosti barevný vlk odmítne, ale zkusit to musela. Její partner se k ní přidá a kývne na Altaira, načež se otočí k Blue. “Vlčico, já… Nu, névim, jak je to s tó krádežou, hale když vídim, jak jsi sa zachovala, když byl mój syn v nebezpéči… Ač vím, že si nezachráňovála jen jeho, hale i tady vlka, však stéjně patří náš vďak aj tébe.“ Pokorně sklopí hlavu a pak se narovná. “Obaja máte náš óbdiv a… Kebyste ňéco potřebováli, inu… Máte našú pomóc a pokaváď byste to… Nu, súhlasíli, možme býť přáteli.“ Dokončí sekaně svou nabídku opravdové spolpráce a tázavě se na Blue a Altaira podívá. Tvrrk už se pomalu zvedl a otřepal, nakonec to s ním není tak hrozné, jak před tím vypadal, pravděpodobně díky zásahu Blue. Rexa se potajmu spokojeně kření a doufá v kladnou odpověď obou vlků, jelikož se jí Blue zalíbila, ačkoli ji vlastně ona uvedla do té nebezpečné situace při lovu. Jen Bwru, prostřední ze sourozenců, nezúčastněně pozoruje shromáždění.

Zarazí se uprostřed šťourání čumákem do kusu masa a pomalu se otočí na nově příchozí. Chvíli si je měří zaujatým pohledem, a pak demonstrativně shodí flák masa dolů z výklenku, na který se mu povedlo vylézt a vtěstnat se do něj. Rozhlédne se po celém skladišti, a pak znovu upře pohled na Aetase se Sisi. "Měď?" Optá se velice tenkým hlasem, který byste od takového robustního medvíděte rozhodně nečekali. Vcelku pružně seskočí a opatrně pokročí k dvěma vlkům s tázavým výrazem. "Mjátě měď?" Zopakuje zvědavě a natočí hlavu na stranu. Nerozumí jim, pro něj nesrozumitelně žvatlají, ale snad s více zlepší. Nero moc dobře ví, jak se spolu medvědi dorozumívají, a tak ho může dobře napodobit.

"Tož jí to nevrácaj a nech ju napokóji, zabedňénče. Podívaj sa na tu spúšť dóle! Majú to tvoji ubozí služebníci zapotřebí, že téď pykajú za tvoju hérdosť? He?" Moudrý Mňag se stále pokouší vtlouct do Nera trochu rozumu, jenže mladý vlčí bůh mu snahu oplácí tak leda okatou ignorací a se znuděným výrazem si prohlíží své čisté drápy. "Tak sákra, Néro, poslúcháš mňa?!" Zvýší nakonec liščí bůh hlas a zlobně se na hnědého vlka podívá. "Vem si příklad z těch dole! Snažej sa špolupracóvat, tož co to též zkusit? Hubylo by tě?" Naléhá dál, pohled upřený na Nerův lhostejný výraz, když tu náhle puf! a objeví se u nich další podbůh. Popravdě, u Nera nejméně oblíbený. "Do psí díry, to tu musíte všichni být? Zvládám to, jasné?!" Utrhne se hned na příchozího nevrle. "Co seš hned nasr_nej, kastráte, čil!" Klidní ho přeskakujícím hlasem srnec s tmavými brýlemi na nose, lesklým řetězem kolem krku a kusem zelené látky, který má nejspíš představovat něco jako hábit, přehozeným přes jeho záda. "Kámo, ty kastráte, co do laní díry mi to tu děláte s mym stádem za kusy? Jsou z toho totálně vyvředěný, pos_aný strachy a brzo se, chudáci moji, upečou ve vlastní šťávě! Hele, bejci, na normálním lovení a killování jsem jako dohodnutej, ale nebudete mi je nahánět ve vohni! Tam dole chcípaj, vy zm_di... a vy si tu kecáte jak ňáký starý laně vo rozlitý vodě!" Během své řeči Freky-Leky z Muk výhružně mává předním kopytem a prská na kolemlevitující sliny. Ano, až tak je z počínání bohů rozhořčen. Bohužel pro Nera, tenhle bůh všech stád se nedá ignorovat tak lehce, jako klidný flegmatický Mňag, takže mu nezbývá nic jiného, než se tvářit naštvaně a otírat si odporné sliny s tváře. Když vidí, že se Freky-Leky už už nadechuje, aby ve svém vyčítání pokračoval, rychle ho předběhne. "My to chápeme, Freky! Jasný? Tvoji chráněnci trpí, moji služebníci trpí, Mňagovi uctívači trpí. Všichni tam dole trpí, jenom Příroda se směje tomu, jak mě provokuje. Hezky jsme si to vyjasnili, tak co kdybyste vy dva zase zmizeli a nechali mě to všechno urovnat, co vy na to?" Zatímco se Nero snaží uklidnit a přesvědčit ostatní podbohy k odchodu, drzý Leky se pomalu vzdálil a začal klesat dolů k peklu na zemi, přičemž mu plášť elegantně vlál ve větru. Že by ho nosil přesně kvůli těmhle situacím, kdy to vypadá dobře? Je ještě zoufalejší, než jsem si myslel...

Podáři sa nám celé stádo vobrátit tam, kam hukazovala vlčica, štěkáme na ně, no, tož jasně že trochu nadáváme, žé jo, však to k temu lovu patří, tó je jasné. Mosím říct, že sa moja rodina fakt snaží a sú dobří. Spolupráca nám vždycky šla, a teď sme to mohli dokázat i tém vlkům namyšlénym. My sme taky k něčému dobří, a můžeme pomóct, když chcéme. Ha teď sa to ukázuje! Běžíme vo sto šest, všeci stádu vyhrážáme a popoháníme ho, no, nakónec sa pokusíme i voddělit pár kusů od celkú, hale nedáří sa to, všeci sú jak přilepený smůlou k sobě, tož tak to radši necháme na vlcích, haby taky ňéco uděláli. Nevím, jak sa to tomu barevnému vlku podařílo, však nájednú sa plameny začaly pohybovat a fakt něktoré laňky voddělily. To sem viděl jen z dálky, páč sme byli až na konci stáda a hnali ho dál. Horko je tu jak v pékle, mám pocit, že sé mi díky potu brzo svlejkne kůža, hale držím dál a vedu rodínu k jakémus takémus víťazstvu. Henže, jak som mohl čakať, Tvrrk sa musél předvejst...

No opravdu, zatímco se bohové tam nahoře vzájemně poučovali, snaživý Tvrrk se odpojil od nahánějící rodiny, díky své vrozené rychlosti, která je stále ještě umocněná Nerovým kouzlem, předběhl své milované a doběhl k ohnivým smyčkám, které Altair umě vytvořil. Ve své mladické pýše a odvaze nedbal na nebezpečí, přeskočil snižující se oheň v kruhu, který byl Barevnému vlku nejblíže, a statečně se vrhl na srnce. Na vyděšeného srnce. Takového, který by ještě dál žil a udělá pro to cokoli. I býložravci mají svoji hrdost a odvahu, což tento sameček dokázal - jak Tvrrk přistál na rozměklé půdě a hned se odrazil ke skoku na svou kořist, srnec nelenil, hbitě uskočil a začal kopat. Velice bolestivě. "Tvrrkúúú!" Téměř zavyje otec celé rodiny, když vidí, co se v kruhu děje, jenže svému synkovi nemůže pomoct, na to je ještě moc daleko a dělí ho od ratolesti zmatené stádo. Jen Altair by zrzavému hlupákovi mohl nějak pomoci, jenže ve vzduchu plném kouře visí důležitá otázka - dokáže to? ...A chce vůbec?

Freky doletí až k vůdci splašeného stáda, dosedne na zem a zhmotní se tak, aby ho všichni viděli v celé jeho kráse. "Je na nic se tu motat, vy id_oti! Za mnou, je čas frnknout z tohohle magorskýho pekla, okey? Nežijete jen proto, abyste teď vyhynuli, vy kastráti!" Volá na vysokou povzbudivá slova, na které se mu od vyděšených laní dostává souhlasného halekání a všelijakých nadávek, než se všichni stočí k mezeře mezi ohni a Freky je, dle svého slibu, vyvede do bezpečí, odkud se rozutíkají co nejdál. Nero to všechno sleduje s jistou nelibostí, přece jen byl u tohoto všeho už od začátku a teď to vypadá, že za něj situaci napravuje takový primitiv, jakým je Freky-Leky z Muk. Mňag, jenž spokojeně přihlížel šikovnému počínání lišek dole, teď vzhlédl k vlčímu bohu a vyzývavě na něj přimhouřil oči, v jasné žádosti. "No ták, Néro, napráv to." Poručí mu svým klidným hlubokým hlasem, a ač hnědý vlk nechce plnit příkazy jiných, spolkne svou hrdost a otočí svou tvář k nebi. "Fajn, Přírodo, vyhrála jsi. Není dobré si s tebou zahrávat, vím to. Omlouvám se, prosím, přestaňme soupeřit..." Jak poníženě si při omlouvání vždycky připadá, odporný to pocit... Avšak jediné funkční řešení, pokud jde o Přírodu. I v tomto případě je tomu tak, jelikož se obloha zatáhne a začne pršet, čímž se oheň dole pomalu hasí. Mňag si ulehčeně oddechne, pohroma zažehnána, alespoň na chvíli. Než ovšem stačil říct nějaká pochvalná slova směrem k Nerovi, ze země k němu dolehne výkřik plný bolesti. To právě Tvrrk schytal ošklivou ránu od panikařícího srnečka. Sic by za svou domýšlivost měl zaplatit, Mňag nikdy nevidí rád nějakého svého uctívače umírat. Uši přitiskne k lebce a také se rychle vydá dolů, aby v případě nouze mohl efektivně pomoci. A milému Nerovi nezbývá nic jiného, než ho následovat, i když se odpojí a radši zamíří k smrti unavené Blue. Přistane u ní a u mrtvé laně, tvář konečně staženou do pochmurného výrazu, který i odpovídá situaci. "Blue..." Zašeptá hlasem tišším než je letní vánek, avšak hnědavé vlčice ho může zaslechnout, i když původce nevidí. "Ještě to nevzdávej, holka... Zvládáš to dobře, jen si musíš odpočinout... Ale ne tady, tady to není bezpečné... Vstávej, neztrácej naději... Nepropadej chmurám..." Šeptá dál a přibližuje se k vlčici dokud se čumákem nedotkne jejího čela. V té chvíli Blue pocítí malý příval energie, který by jí měl pomoci vydržet ještě nějakou chvíli na nohou a při vědomí.

Bůh všech stád na zemi ale ještě neodešel, ba ne, hned, jak odvedl své následníky do bezpečí, vrátil se a už si to klusá směrem k Pandoře, která svádí lítý zápas se slabou laňkou. Takové dlouhé a kruté umírání se mu ani za mák nelíbí, tak by nikdo skončit neměl. Začne se na béžovou vlčici zlobit, ale než k nim stihne doběhnout, Pandora jí zlomí vaz. Možná trpěla, ale už to má za sebou. Na rozdíl od ubohé pokopané vlčice, která mele z posledního stejně jako Blue. Ještě stále je jako jediný z bohů viditelný, ale nijak na to nedbá a pomalým, úctyhodným krokem dojde až k vysílené Pandoře. "Nevypadáš moc dobře, mladá. Spíš jak kdyby tě udupalo stádo nas_anejch bizonů. Mery se určitě taky necítila moc OK, řek bych." Kývne k mrtvé lani, která si takovou smrt jistě nezasloužila, ale co se dá dělat. "Vyšla si z toho drsnýho boje lacino, určo si mohla dopadnout mnohem blběji. Tak co kdyby sis alespoň na znamení zku_vený úcty přestala z Mery dělat polštář?!" Navrhne Pandoře ne zrovna přátelsky a pohodí kopýtkem, aby z laně slezla. Pak, v záchvatu vzteku, vyvolá ducha mrtvé laně, která se změní na bílý stín a obkrouží unavenou Pandoru, která může zjevení vidět jako jediná. "Hahaha, uteč, hlupačko! Běž, nebo se jí už nikdy nezbavíš!" Povzbuzuje béžovou vlčici k pohybu a vesele dupe do země, trochu jako blázen. Ale Freky je blázen, to už dávno všichni vědí.



//Pandičko, o svou kořist se bát nemusíš, klidně běž kam chceš :D A až už nebudeš moct, bílý stín, který tě pronásledoval, se změní zpět na mrtvou laň, na které si budeš moct v soukromí v klidu pochutnat :')

Jak Aetas, tak Sisi z úkrytu Zlaté smečky zaslechnou podivné zvuky. Jedná se o tlumené rány a tiché mručení, které by je opravdu nemělo nechat klidnými, jelikož (jak to tak vypadá!) je v jejich soukromém 'bytečku' nějaký cizí nezvaný tvor. Co s tím?

Již dlouho měl spadeno na alfu Zlaté smečky. Vždyť je to vůdce jedné ze dvou smeček na ostrově, musí si ho trochu otestovat, aby věděl, jestli je svého postu vůbec hoden! A taky se nudí... Zkouška a nuda, jak nebezpečná kombinace u tohoto hravého boha! Nějakou chvíli s ním byl, když v úkrytu promlouval s Rockym a Destiny, zatímco Nero vymýšlel, jak by tak mladého vlka mohl vyzkoušet. Zrovna mu v hlavě blikne zábavný nápad, když už opuštěný vlk odejde ven za Sisi. Sakra, pročpak mi to kazíš, Aetasi? No tak, když už jsem se obtěžoval si vymýšlet zábavu, přece mě nezastaví tvůj náhlý odchod... Vlastně... Teď má přece šanci se více připravit aniž by svou přítomnost nějakým neopatrným zavaděním prozradil! No jistě, zábava pokračuje! Zhmotní se přímo uprostřed jeskyně, kde si projde jedno kolečko, jen tak aby si užil dotek se zemí. Přece jen dává přednost levitování ve vzduchu, tak teď může využít šance v jeho plánu. Maličko poskočí, načež se začne soustředit na fyzickou proměnu z božího těla do hnědé tlusté kůže medvědího mláděte. Trochu lituje toho, že se na sebe nemůže podívat, ale jistě mu to velice sluší - kterému roztomilému medvíděti ne? Nemá problém se sžít s novou rolí, jeho vzhled je věru bezchybný a jistě by nevěřil vlastnímu odrazu ve vodní hladině, že je to opravdu on. Nasadí tedy svůj nejlepší nevinný výraz smíšený s pohledem naprosté ztracenosti, k tomu trochu zoufalého hladu a hned se kolébavým krokem vydá ke skladu smečky. Vtěstná se do menší jeskyňky a hned se jakože omylem ožene a hlasitě shodí kus masa. Pokračuje trochu hlouběji, a jak se otáčí, shodí rovnou další jídlo, které tam smečka má. S naprostou bezradností tlumeně zamručí a vyhoupne se na jeden výčnělek, vypadá u toho, jakoby něco důležitého hledal.

Všeci začáli náhle hejřit nápady a každej sa rozcházel. Tož ke komu sa přidat, kruci? Stádo sa na nás žéne, a mňa sa začíná móc líbit móžnost čerstvého žrádla, cóž tu plánujou. Barevnej vlk sa vydal ke stromu, viděl sem, jak sa k němu Rexa chťéla přidát, hale zabránil som jí v tom, páč se mňa nelíbilo, že sa k němu nikdo nepřipóji. Mňa třeba dává smysl, že bychom byly na ókraju v bezpéči, hale pochybuju, že bychom zvládli improvizovaně odďélit laňky. Vlastně sú si jistý, že ne. Pak sa se svojim nápadem vozvala smetanová vlčica. Tož vóna z nás chce fakt hudělát smečku? To som zvědav, teda. "Ku_va mať, preč ne, musíme to zkúsit. Ták vy byste mněli vyďésit ty láně a my je odřízneme, dóbře?" Navrhnú rozřešení, ktoré by móhlo vyjít. Kútkom oka spátřím, jak Rexa mává tlapú po tom barevném, haby přišel zpátky. Jak móže být tak útlocejtná? Děcka malá, safra... Všade báhno a déšť, vóbec sa mi to tu nelíbí!

Jak tak Nero sleduje vlky pod sebou, začíná si říkat, že to vypadá na pěknou zábavu. Padla tu spousta dobrých návrhů, které ho zaujaly, jenže pak začalo počasí bláznit. A to hodně bláznit... Vzedmul se vítr, který veškeré bahno rozprskl po všem kolem a navíc se po chvíli objevilo tornádo. A sakra, Příroda si zase dělá, co se jí zachce... Čas, abych jí zase připomenul, kdo je tu bůh. Pomyslí si Nero s přimhouřenýma očima, načež se soustředí na odklonění a zmenšení větrného nebezpečí. Trocha klacků a půdy ve vzduchu, než změní směr a pokračuje dál. Ha, a kdo si tu vyskakuje teď, co? Dráždí Matku Přírodu se spokojeným úšklebkem na tváři.

"Cóže, tórnádo?" Hlesne lišče s posvátnou úctou. Na světě není moc dlouho, takže je asi jasné, že nic tak obrovského a monumentálního nikdy neviděla. Mladá Rexa se teď nemůže ani hnout, jen sleduje, jak Altair běží o život, jelikož ho to tornádo vražedně pronásleduje. Moj pane, Mňagu, prosím vochráňuj nás a tyto vlky, prósím, odpusť mňa moju drzóst a nenažránost, už mňa nikdy nič takého ani nenapádne, prósim, hen vodvráť toto tornádo a pomož nám při lovu nové kóřisti. Prosím, Mňagu, prósim! Modlí se malá v duchu s nekonečnou pokorou a strachem, který teď cítí. A velký Mňag ji evidentně vyslyšel, jelikož Altair vyšel bez úhony s celým, i když dost špinavým, kožichem, a tornádo si šlo dál svou cestou. Ďakuju! Oddechne si Rexa vděčně, jenže nebezpečí ještě nepominulo. Jako naschvál si teď oheň vyměnil roli s větrem a nahradil ho v plné parádě. Plameny jsou náhle všude a ohrožují vlky, lišky i utíkající laně, které začínají panikařit, a jelikož nevědí, kam utíkat, ženou se opravdu přímo na společnost.

"Mosíme preč! To nepřéžijem!" Zakřičím na ně, nemáme šancu... Hale ani nemáme kam utěkat, páč sú všude plameny horkého vohně. Nemám rád voheň, to teda ne. Vysléchnu nápad té zlodějky, co sme ju naháněli, a ač nechcu súhlasit, musím. Nemáme co jiného dělát, leda panikářit. A to nechcem. "Jdéme, rodíno! Na ty láně, šup!" Zavélim na ně, a dla instrukcionáží sa rozebéhnu vstříc tému stádu.

Zatracená Příroda, nějak moc mě provokuje. Rozzlobeně si bůh pomyslí, a snese se níž. Asi by měl té pohromě znovu zabránit, jenže vlčci se nejspíš chtějí taky zapojit, tak jim dovolí, aby oheň uhasili. Lišky se své role zhostili skvěle, nervózní a vyděšené laně se nechali velice rychle navést jiným směrem, ačkoli jim až pozdě došlo, že to je směr přímo do plamenů. Jenže na brždění už bylo pozdě. Blue se zatím dařilo plameny bombardovat svou vodní schopností, ačkoli moc dlouho už nevydrží, jelikož je vysílená z toho magického výkonu před chvílí. Vedle Nera se náhle zjeví obrovský rezavý lišák se zelenýma očima a ocelovými pláty kolem sebe, takže vypadá jako nějaký válečník. Kolem krku mu visí přívěšek s velikým kladivem. "Co tu chceš, Mňagu?" Zavrčí na něj pobouřeně. Ještě se mu tu bude plést nějaký podřadný liščí bůh! "Tá malá sa ke mně módlila, tož som sa přišél poděvat. Zasa sútěžíš s přírodú? A preč si hraješ s mejma liščátama, Nero? Nechceš je nechát na pokóji?" Zamručí na Nera hlubokým a převelice klidným hlasem. "Neotravuj, Mňagu. Jen jsem jim pomohl... A to Příroda si se mnou hraje a provokuje, ne já ji!" Zaprotestuje naštvaně, že se s ním jedná jako s nedorostencem. A zatímco tito dva argumentují, tam dole vlci i lišky trpí pod silným žárem a strachem z kopyt býložravců. Stádo se řítí na vlky, v patách za nimi liščí rodinka, nemají kam utéct... A i přesto se o to snaží. Jen bohové vědí proč, ale vedoucí samec si vybral k útěku zrovna tu cestu, ve které stáli Blue, Altair a Pandora. Kam teď?

Na argumenty ostatních vlků už lišák nestihl odpověď, jelikož ho i jeho smečku smetla magická vlna. Nero tomu všemu přihlíží zatím se stoickým klidem, je normální, že se čas od času projeví u některého vlka nějaká tajená schopnost, a je jen dobře, že ji Blue našla. Proč tomu bránit, když je to přirozené? Vlastně v hloubi duše cítí jisté uspokojení z toho, že jí vlastně pomohl toto 'procitnutí' vyvolat, jelikož to on dodal liškám sílu tak, aby ji hnali dál a dál. Netřeba děkovat. Kapky deště se stále rychleji snáší na skupinku dole na zemi, oblaka se velice rychle zatáhla a začal foukat vítr, který sice hnědému bohovi nevadí, avšak vlkům bude. Díky vytrvalé síle deště a ochlazení vzduchu se zem pomalu stala rozbahněnou, k čemuž ještě pomohlo splašené stádo, které se bez rozmyslu a vedení řítí přímo na ubohé vlky a lišky.

Nechápavo zažmurkám na svoju rodinu, a pak na tu vlčicu proradnú, ktorou tak vehemantně bránili ostatní. Je evidéntně vysílená, hale zvládla nás odmrštit pryč, tak to s ňou nebude zas tak špatné, ne? Se zlobným zavrčéním sa postávim na nohy a s trochu poraženeckým výrzem vo tváři kejvnu na rodinu, haby mňa následovali, jelikož je čas sa zdekovat co nejdál to pojde. Mňagužal, Rexa, moja nejmladší dcérka - moc dobré srdce, hale trochu důvěřivá, na mé mňénění - sa rozišla k bejvalé zajatkyni a snažila sa ju pomoct. "Neblázni, Rexo, kúkaj odsud vypadnút, nebo nás rozšlape stádo!" Hóuknu na ňu s obavami, jenže ona sa jen vohlédne a zavrtí hlavou! No to co má sakra být za liščí rebélii, snád to nejni to... prubertík, či ký čertík! A Tvrrk, moj bojacnej synek mňa též zradil, poněvádž šel za sestrú, ktorou má moc rád. Však ať mňa mocný Mňag do země hudupe svojma pazúrma, estli ju též nemiluju! Ah, zatracená děcka, tož co mám dělat - bez nich nevodéjdu, to teda ne. Jen moj prostřední syn Bwru na mňa hledí, jak poručím. Jojo, ten je alespoň poslúšnej, však co sa dá dělat. "Vystávujete svoju rodinu nebezpečí, zatracená liščáta!" Zavolám na rébeli, hale přiklusám k ňom se svojou drúžkou a snykom v závěsu. Vyslechnu si rýchlá řešení nemilé situácie, ktoré vlci nabízí, hale nijak sa mi to nelíbí. Spolupracóvat s temi psy? Uh, tohle Rexe ještě spočítám, tož to tédy áno! "Fájn, fájn, vyhráli ste, vlci. Tem laňám stejně neutéčeme, tož něco udělat musíme." Vrhnú na dcérku zlobný pohlad, hale pak sa rozhlédnu po ostatních a kývnu na smetanovú vlčicu, ktorá pakt navrhovála. "Hále nevím, esli sa nám podaří je odklónit z trasy, však nás víc ušlapú! Přes ten déšť stěží vidím, co teprv láňky, no né? Nehuvidí nás." Namňétnu s pochybámi, ačkoli nemám žádnej svoj nápad.

Malá liška, které říkají Rexa, se trochu bojácně ohlédla na svého otce, který ji chtěl odvést. Je její vina, že tu ubohou vlčici honili, jelikož to ona byla svědkem krádeže. No dobrá, pravdou je, že zásoby snědla sama a velice se bála otcova hněvu, tak co měla dělat? Stejně se pár kusů masa nedá honosně nazývat 'zásobami' a jelikož je otec skoupý, malé lišče už mělo nějakou tu chvíli hlad. Netušila, že se to zvrhne v takový vražedný útok, a tak to teď chtěla napravit alespoň tím, že vlkům pomůže proti splašenému stádu. "Hlávně něco uděléjme. Kdýž budéme děsivější než přédtím, móhlo by to vyjít!" Pokusí se je povzbudit, hlas trochu zabarvený strachem, jelikož země pod jejich tlapama čím dál silněji duní.

S naprostým úžasem sleduje akrobatické kousky Altaira, které v životě (a to je to boží život) neviděl. Nikdy by nevěřil, že tohle normální vlk zvládne, ale Altair je toho důkazem. Fascinující, jak moc se hrnul do pomoci příbuzné. Lišky se mezitím uskupily kolem Blue a zuřivě na ni dotíraly, nejspíše připravené ve svém vzteku k různým ohavným pomstám.

Rozezleně sa přikrčím, že na ňu skočím a třebas ju kúsnu do tlapy, však zrazu sa k nám přidajú jiní prašiví vlci, co by ju úrčitě vele rádi zachránili. No to nemožem připústit, naháňali sme ju tu dost dlho na to, by sme si to s ňou vyříkali, ne že nám ju teď seberú! Na svoju rodinú vrhnu řácky varovný póhled, haby ju nespustíli z merku a hlídali ju, no tož pak sa otočím na další narušitéle, konkrátně na hnědavého různobarevného vlka, ktorý mňa oslovil první. "Tož tak ty nám budeš vyhrožovat zapálenými kožichy, však? Necu ti tu kazit tvojú dištuňáciu, či kýho čerta, hale radšaj sa do teho neplať, áno? Náš problém, ne tvoj. A je to lúpežnica všivá, naše zásoby nakradla a jen Mňag ví, kam je skovala, či zda je nesňédla. A každý, kto moju rodinu o potrávu připraví, ten sa se zlú potáže!" Řek bych, že som to temu vlčákovi dost dobře vysvětlíl, no během mojej řeči sa k nám aj ostatní přidali a poslúchli si moje jasné dóvody. Pranic sa mi neljíbí tadleta šituácije, však včíl už nejsme v přesile, tož by to mohol byť vyrovnaný boj... Mrknu sa na šedého vlka se zelenými znaky a v duchu sa musím ušklébat, jak vtipně ti pažravci mlúvajú. Lišák jim nemóže řácky rozumět, tož zlepšit by sa rozhodně měli, by jim neuškodílo! "Tož za ten oběd sa omlúvam, však je to chyba tadydle zlodějky, že sa vydála tim směrom, nu. Též nám sebrala žrádlo, snad teda víte vo čem to mluvim." Nechovám sa k němu nepřátelsky, nemám to za potřebí, však mňa nic nehudělal, jen sa zajímá, to není trastnej čín. Sice sa mňa nelíbi ty jeho kecy o moju výšce, hale nechám to tak, stejně chcu jen tu vlčicu proradnú. Otočím sa k poslední mluvící vlčici, ktoré sa taky nelíbí naše chováňa. Nu její problém, my sme v právu! "Jo tak s chladnú hlavú?! A to bys byla klidná, keby někdo šlohl jídlo tvojim dětém? Bych chťél viďét!" Odseknú jí nakrknutě, nemajú sa plést do cizích věcí, náš problém je to. Vidím, že ani ostatní členové mojí rodiny k temu nejsú lhostéjní a začínajú si více všímat těch vlkú, než zbabělé vlčice, což sa mi nelíbí. Káravě sa na ně poďúvám, haby dávali pozor na zajatkyňu, no náhle se lúpežnica sesune k zemi a než sa naděju, letím i se svojú rodinú preč.

Lišky tvrdě narazí a ještě se kousek sklouznou po trávě, než je zastaví třecí síla. V Blue se evidentně probudila netušená magie, která překvapila jak vlky a lišky, tak i samotnou majitelku, která se po svém úžasném výkonu sesunula k zemi. Otřesená zrzavá stvoření se začnou pomalu zvedat ze země a udiveně třepou hlavou, co se to událo. Vidí svou vysílenou zajatkyni, ale po tom, jak je všechny odmrštila, se obávají k ní přiblížit, dalo by se říci, že z nich chuť po pomstě úspěšně vymlátila. Vyjukaně se rozhlíží a dívají se na sebe navzájem, nejistí, co dělat, jestli radši utéct, zjistit, kam zmizelo jejich žrádlo, nebo v rámci solidarity pomoci Blue. Nakonec se nejmladší členka rodiny, která byla při lovu nejméně zuřivá a nejvíce tichá, rozhodla sama za sebe, nečekala souhlasu vůdce (a otce), a zamířila k unavené vlčici, do které jemně šťouchla čumákem. "Jsi v pohódě? Zkoušaj vstát, nejni dobré tu jen tak ležét, kúkaj, laně sa vracejú, možou nás udupat..." Upozorní Blue, a vlastně i všechny ostatní na nebezpečí přibližujícího se stáda, které je evidentně stále vyplašené.