Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zase se Nero jednou za čas rozhodl trochu proběhnout po zemi, užít si pozemského vzduchu, který mu čechrá srst, a smát se nad tím, jak se před ním za velikého křiku plaší ptactvo v korunách stromů. Se spokojeným výrazem přejde z trysku do klusu, aby si mohl okolní krajinu prohlédnout více zesdola, jelikož si už příliš zvykl na nadhled. Jak tak v klidu běží a užívá si 'normální vlčí život', zaslechne tichý dusot několika tlapek, který můžou vydávat jedině vlci a jim podobní. Nero má velice dobrý (dalo by se říci božský) sluch, takže se nemůžeme divit, že když se vznesl, aby se po původcích těchto zvuků podíval, zjistil, že jsou přes několik kilometrů dál, než očekával. I tak ho zvědavost přitáhla blíž a za chvíli se mu pohled zaměřil na Blue, která ze všech sil prchá před pěticí lišek. Tato scéna se mu zdá nevídaně zábavná, až se rozesměje na celé kolo, což můžou vlci v okolí zaslechnout jako náhlý hrom, který se rozezní po obloze. Aby to lišky moc brzo nevzdali (přece jen je vlčice rychlejší, než oni), přidá jim na výdrži, obratnosti a i té rychlosti, takže ji začínají dohánět. Taktéž se snese trochu níž, aby slyšel, co zajímavého zrzaví tvorečkové pokřikují, a v tomto duchu je sleduje až na Bull Meadow, když se k Blue přidali další dva vlci.

"Chyťe ju! Hať nám nehutéče! Zlodějka jedna, uvidí, jak s ňou zatočíme!" Řvou na světle hnědou vlčici rozzuřeně, a dál, díky náhlé síle, která je zaplavila, se za ní neúnavně ženou. Před sebou spatří i další šedou vlčici a pestrého vlka, jenže ty jim strach nenaženou, právě naopak se začnou ještě více snažit o dostihnutí Blue, která by se proti liškám snad mohla spojit s těma dvěma. Taková možnost ji však nenapadne, právě naopak se všichni rozeběhli pryč z dosahu liščích spárů, jenže to jim bylo k ničemu, jelikož zrzaví mstitelé se rozhodli být vytrvalí. "Však my ťa dostaném a dokáď to nebudé, stíhat ťa budem aj přes celej ostrov, ty kožo líná! Hnáty ti zpřelámem, že už sa naň nigdá nepostavíš, strako ošklivá!" Nadávají ze trojicí uprchlíků, ačkoli jsou jejich slova mířena spíše na Blue, kterou už takovou dobu honí.

V čele svojí malounké liščí smečky uháňám za hnědavú chmatačkú, ktorú moja vnúčka zmerčila, jak krade našú potravu, kterú sme přepečlivě a ťažce zlovili a zahrábli pod zom na blížící sa horší časy. Hať mňa veliký Mňag na kósíčky rozhňápe a v pekelném ohni spálí, jestli ju vlastnotlapně nezakrútím krkem, že chce našú rodinu nechať trpěť hlády! Toho bohdá nebudě, by si na náš staroučkej rod ňáká fena dovolovala a pak za to řádně nezaplatíla! Vlčí špína s náma soužíla dobre, hale včíl překročila všecky meze a to jen tak nenechám, dokaváď živ budu a puntík. Zhůry sa k nám doslechne obrovitý pšúk, ktorý k nám určitě poslal božskej Mňag, by našú dušu povzbudíl a vzdát sa nás nenechál. "Merlot, tož sa rozdělují, hako bychom byli blbí úplně! Však to nečekajú, prašiví psiská, že takú drzosť hen tak neodpúšťáme!" Zavrčám na svoju družku, haby ju ani nenapádlo sa rozdělit, což úskočná vlčica určitě chce. Ne, ne, našú cílou je vona, tož ji chytíme a hotovka. Aj se svojmi dětmi držáme směr a pomalu doháňáme hnědú zlodějku, ktoré pořádně za vyučenú chceme dát. "Utíkaj, zbabělá čubko!" Zařvu na ňu nelítostně a včíl přidám na rychlosti, tož chci ju dostihnút, no kdo by nechtěl, he? Však Tvrrk, moj vlastní syn ma předběhne a hrné si to za uprchlicou jako nějakej mstitél rodiny, či co. No nenechám sa zahanbiť vlastnú krví, že, tak sa hnedle hledím obíhání, by nám nezdrhla, šibalka hedna. Nu hned merčím šťavnaťoučké stádo lesní zvěře, jak sa pase, však rušená dvěma jinčími vlky, co mňa upřímňa niják nazajmajú. Tož chmatáčka sa to žené přímo k nim, tak mi taktéž, no nehladíme na nebezpečé, však stejně zdrhajú od nás, tož nás neušlapú. Náš pán Mňag nám přaje a určitě chce, habychom sa pomstili drzé feně, páč jak jinak jde vysvětliť, že sa natáhla jak široká tak dlúhá hen meter od nás? S víťazným rykom k ní dorazím a moji chápaví společňúci ju obklúči, haby nám zasa nehutékla, hak by určo chtěla. Tvrrk sa na ni hned vrhá a chce sa ju zakúsnút do boku, však ja ho rychlo zastavím, tak snadné to s náma mať nebude, to teda ne! "Tož nemal som pravdú, feno hlúpá? Krásť sa nevyplácí, to si zapiš za slechy!" Nepřátelsky sa na ňu mračím, haby ju bylo jasný, že sa z teho jen tak nevykrútí, no maje rodina mňa hneď napodobuje, tákže všeci dohromady vyzeráme tuze nebezpečně.

Ať už vlci dělali cokoliv, od přemlouvání monster od utíkání či jiných aktivit, Ve stejnou chvíli se jim všech zatmělo před očima a v hlubokém spánku spadli na zem. V další chvíli je jednoho po druhém Nero přemístil zpět do normální reality Mois Grisu. Konkétně na Laica Mar. Nebylo to místo kde se původně sešli ale to nevadí. Dokonce i pro Felicia si do Temné dimenze došel a přidal ho ke kroužku ostatních vlků. Už tam na něj čekala i Iris. Svou část již nejspíše měla hotovou. Teď podobně jako v Sežných tesácích začala obcházet skupinu vlků a každému se lehce dotkla čenichem čela. Nejdříve Onemsiz, které také vyléčila zranění než jí smazala vzpomínky. Pak Casnar, Cernun, Rain a Blue. Poslední kdo jí zbyl byl Felicio s tím znakem jenž měl v srsti. Iris se ho pokusila odstranit, ale byl stvořen magií jiného světa takže se jí to nepodařilo. Jeho vzpomínky na Satanu proto změnila jen na mlhavý zlý sen.
Jejich vzpomínky již nebyly hrozbou, ovšem přesto tady bylo pár věcí, které bylo potřeba vyřídit. Cernunovi do kožíšku přidala pár odznáčků a Onemsiz na krk pověsila přívěšek. Teď bylo vše tak jak mělo. Lehce pak kývne na Nera a společně zmizí aby se vlčci mohli začít probouzet.
//další posty pište na Laica Mar - tímto je akce ukončena

Podobně jako si Nero došel pro všechny do různých částí Alterreality si došel i pro Felicia do jiné dimenze. Stálo ho to sice mnohem více energie a síly, když ho stejně jako ostatní nechal upadnout do hlubokého spánku a vyfoukl ho Sataně přímo pod nosem. Bohužel těsně před zmizením s Feliciem z temné dimenze Satana sekla Felicia přes levé rameno, a v srsti mu zůstal její znak. Taková památka, že se s ní setkal.
Pak ho Nero položit do kruhu k ostatním vlkům na Bull medow.
//zbytek viz. post v alterrealitě a piš na Laica mar

Casnar a Rain:
Balad byl možná klidný tvor, ale Casnarovo provokování se mu nelíbilo. Vždyť ho to vlče uráželo! Tedy. Podle šedé vlčice to už vlče nebylo. Měl sto chutí tlapou přimáčkou hlavu toho vlka k zemi a pořádně zmáčknout. Jen tak, aby věděl jestli je tak křehký jak vypadá. Ta vlčice se mu ale zamlouvala. Pořádně tomu vlkovi vyhubovala, když jeho upozornění by přišlo v niveč. "Děkuji šedá vlčice. Mé jméno zní Balad. Nerad se uchyluji k násilí, ovšem urážky toho vlka byly krajně nepříjemné. Samozřejmě že smíš mít otázku. Na co by sis přála znát odpověď maličká?" Optá se Balad vlídně Rain a věnuje jí úsměv, i když v jeho případě to asi moc jako úsměv nevypadalo.

Sarah:
Nero chápal že Sarah asi není moc do řeči a tak se rozhodl jí netrápit tím že by chtěl její slovní odpověď. Místo toho došel on až k ní a lehce se jí čenichem dotkl čela. Silnější poryv větru opět přiměl Sarah zavřít oči. Jakmile je znovu otevřela nebyla už u jezera jako předtím. Nacházela se v Sněžných horách, jen kousek od díry, do které spadla Noelle. Bylo jasné že je zpátky v normálním Mois Grisu.
// další post už piš do Sněžných tesáků

Onemsiz a Felicio:
Samozřejmě že Satana velice dobře špicovala uši a slova Onemsiz jí neunikla. Zatím co dvě tváře hleděly a zkoumaly Onemsiz, třetí vrčela na Felicia, který se snažil Onemsiz umčet. Chvíli to vypadalo že Satana přemýšlí, než vrchní tvář odpověděla. "Ne. Nenechám jen tak jít ani jednoho z vás. Felicia si odvedu hezky sebou do svého doupěte jako takovou záruku že mě nezradíš. Pokud mě zradíš, tak si z něj udělám ozdobu svého doupěte." Prohlásí k Onemsiz a lehce jí letkami, jednoho svého křídla přejede po tváři. "Ty zatím mému stínovému já, ukážeš kde se ty drahokamy nacházejí." Prohlásí a ukáže na chapadla temnoty a stíny, které se za ní začaly seskupovat do jednolitě černé, neprůhledné kopie Satany. Jediné co mělo jinou barvu byly tři páry červených očí, které upíraly pohled na Onemsiz. "Všechno co vidí, slyší a cítí ona, slyším, vidím a cítím i já." Prohlásí Satana a její stínová verze dojde vedle ní. Oba vlky pak spustí na zem. Stín Satany popožene Onemsiz aby ukázala kam mají jít, zatím co prává Satana chytí svými drápy Felicia za srst na krku aby jí nikam neutekl. Stačilo pár mávnutí křídly a i s Feliciem, kterého druhou tlapou chytila pod předníma tlapama se vznese do vzduchu. Dalších pár mávnutí křídel a Felicio mohl v rychlém letu obdivovat krajinu lesa pod sebou, než se ozval zvuk jako by někam udeřil blesk. To se před nimi ve vzduchu začal trhat vzduch. Prostě tam vznikla na nebi díra, jak kdyby jí někdo rozřízl nožem. Za dírou byla pak už jen tma.
Jakmile Satana s Feliciem vlétly do temnoty díra se zase uzavřela. Satana si odnesla Felicia do Temné dimenze.
//další post prosím Felicia aby napsal už do Temné dimenze - http://mois-gris.tode.cz/index.php?p=temna-dimenze

Blue a Cernun:
Hava se znovu musela zachechtat těm dvoum vlkům. Hlavně ta vlčice byla taková... nešikovná. Bohůžel kvůli svému smůchu si nevšimla kam šlape a samotné jí podklouzla noha. V další chvíli se po srázu zkutálela přímo Cernunovi před čumák. Tam taky zůstala ležet. Na zádech a vysmátá až jí z jednolitě bilých očí očí tekly slzy smíchu. Nejhorší bylo že to vypadalo že má to monstrum nějaký záchvat, jelikož se skutečně nemohla přestat smát. Tohle bylo opravdu divné monstrum. Nejspíše totiž i naprosto ignorovala fakt že se prakticky vydává na milost a nemilost těm dvěma vlkům. Nebo jí naopak právě tohle přišlo tak strašně k smíchu?

Casnar a Rain:
Balad s klidem pozoroval Casnara, který mu připomínal otravnou mouchu. Samozřejmě že rozuměl co Casnar říká, ale jak Casnar sám řekl tak Baladovi nerozuměl. Na co by mu tedy odpovídal? Jakmile se objevila Rain kývl jí slušně hlavou na pozdrav. "Pokud sis přišla odvést tohle otravné vlče tak ne, nerušíš." Osloví Balad Rain. Ta mu mohla rozuměl normálně. Casnarovi ale zbývalo spokojit se zase jen s vrčením. Tohle očividně nebylo to nejhrozivější monstrum všech dob, když tedy pomineme ten jeho vzhled. Tím trochu zastrašovat mohl.

Cernun a Blue:
Pityas. Hory ve kterých se potulovala Hava se svou velikostí většího poníka, a podobností k hyeně. Porůznu se skrývala aby zůstala z dohledu Blue a Cernuna, ale tak aby je ona sama slyšela a viděla dostatečně dobře. Jen občas jí uniklo tiché zachechtání se. Očividně si z těch dvou dělala jedině legraci, ale neměla v úmyslu útočit. Přinejmenším prozatím.


Sarah:
Spokojený? To byl Odol více než dostatečně. Ovšem ta vodní koule ho velice nemile překvapila. Kvůli tomu ztratil svou pozornost a jeho ovládání Sarah celkově pominulo. Proto mu ta malá potvora měla čas a šanci utéct, což také jak jinak než udělala. Vzteklý Odol si prostě musel zařvat přes celý les. Pronásledovat jí ale nehodlal. Byl hladový a nemohl riskovat že by ohrozil život svého vlčete. Místo toho šel tenhle les ještě více zbortit krví a přitom hledat cíl proč sem vlastně přišel.
U jezírka kam se Sarah vydala byl klid. Jediné co tady bylo jinak je že bylo vylité kvůli neustávajícímu dešti. Sarah by tady mohla v klidu odpočívat, kdyby se u ní po chvíli neobjevil Nero a nedošel ještě o pár kroků blíže k ní. Když se objevil měl suchou srst, ale sotva pár vteřin a už zase vypadal jako zmoklá slepice. "Upřímně doufám že se to narodí jako normální vlk a né jako monstrum." Prohlásí na úvod jako by mu bylo úplně jedno jak se sakra stalo že Sarah čeká vlče. "Mohl ti nabídnout odchod ze své skupiny a pomohla by jsi skupině od Iris." Nabídne stále s klidem a podívá se na Sarah.

Onemsiz a Felicio:
Ta lichotka Satanu skutečně potěšila a podle toho také věnovala všemi třemi tvářemi Feliciovi vřelé úsměvy. Ohledně toho dalšího co říkali... se zdála být Satana čím dál více otrávená jak na ní ti dva očividně hráli boudu. Co si mysleli? Že je úplně hloupá? Dvě z jejích tváří začali vrčet. Ta úplně nahoře se jala místo toho mluvení. "Ale no ták zlatíčka. Myslím že všichni tři víme o jakých drahokamech mluvíte. O drahokamech živlu! A já je chci! Vy mi hezky řeknete kde jsou!" Svou řeč i ona dokončila vrčením. Při své řeči taky za oběma vlky nechala zhmotnit ze stínů černá chapadla temnoty, které se teď obmotaly kolem zadních nohou obou vlků a zvedly je tak aby tváře měli ve výši Sataniny nejvyšší tváře. "Teď buďte tak hodní a řekněte mi kde jsou ty drahokamy! Se svými druhy je tady hledám už kdoví jak dlouho a stále po nich není ani stopa!" Včela vztekle a probodávala ty dva svými pohledy.

Casnar a Rain:
Nejspíše nebylo nejchytřejší se rozutíkat do sněžných hor a nepočkat na Rain. V horách to Casnarovi pod tlapami neustále klouzalo, jelikož déšť rozpouštěl sníh a ten kvůli zdejší nižší teplotě vytvářel pod jeho tlapami křehký led. To nebyla dobrá kombinace pro běžícího vlka. Při nejbližší příležitosti totiž spadl přímo na čumák, kterým navíc do něčeho narazil. To něco byla zadní noha vlka velkého jako kůň. Casnar narazil na Balada a ten se netvářil dvakrát nadšeně. "To nemůžeš dávat pozor na cestu prcku?" Zabručel nevrle. Jaká smůla že Casnar mu nerozuměl a tužíš slyšel pouze vrčení. Tento vlk neměl element jako on sám. To naopak Rain by mu rozuměla více než dobře, jenže ta byla kdoví kde pozadu za Casnarem.


Sarah:
Odolovi bylo úplně jedno že by ona vlčice před ním měla snad nějaké jméno. Byla to prostě malá hloupá vlčice, která mu neměla křížit cestu. "Já mám také jméno. Jméno před kterým se v mém světě všichni třesou. Nosím totiž jméno Odol." Prohlásil vlk a nechal Sarah stát na místě s tím že jí obešel kolem dokola. Řetězy na jeho tlapách lehce při chůzi chřestily. Nejspíše se ho v minulosti pokusil někdo zneškodnit spoutáním. Neúspěšně. Samá kost a kůže. Pochyboval že by v ní bylo aspoň dost krve aby ukojil svou žízeň. Aspoň si ale ujasnil že tohle už nebylo vlče, ale dospělá vlčice. Dospělá vlčice sama schopna mít vlčata. Jakmile ovšem krátce prolomila jeho sílu, spíše kvůli jeho pochybení že svou sílu vůči ní zeslabil, a zavyla musel jí svým ovládáním krve přitisknout čelisti více k sobě aby neměla znovu tak hloupé nápady. "To byla chyba maličká. Ovšem mám to tebe dobrou zprávu. K jídlu se nehodíš, a zabít tě, když už jsi tady by bylo plýtvání." Prohodí Odol jako by se snad nic nedělo a zastaví se u Sarahina boku. Donutí jí také pootočit hlavu aby se na něj podívala. Aby viděla ten zákeřný úsměv na jeho tváři. "Na to aby ses stala mou družkou jsi slabounká. Mohl bych s tebou udělat cokoliv a ty mi nemůžeš nijak bránit." Prohlásí a nechá jí zvednout pravou přední tlapu, a vytočit jí do takového úhlu že by stačilo ještě milimetr a zlomil by jí ji. Nemohl si jí ale hned takhle poničit a tak jí nechá tlapu zase normálně položit na zem. "Ovšem nikdo neříká že mi i tak nemůžeš dát dědice. Vlčata které po mě zdědí schopnost ovládání krve, a půjdou v mých stopách." Samozřejmě. Měl v mysli i drahokamy jenž měl on získat, ale proč si přitom i trochu neužít? Drahokamy přece nikam neutečou. Věnuje jí další zákeřný úsměv a lehce jí olízne tvář. Mohla tak z jeho dechu cítit krev, kterou se s takovou oblibou živil. Jak říkal. Byla tak slabá že mu nemohla nijak bránit udělat cokoliv co bych chtěl, a v tuhle chvíli ty byla vlčata.
- CENZURA -
Se spokojeností nad sám sebou se oklepe jak mokrý pes, a vrátí se zpět na své místo naproti Sarah. Navíc zeslabí svou sílu ovládání jí, aby si mohl užít ten ponížený výraz jenž u ní očekával. Dovolil jí tím i mluvit, ovšem její tlapy měl stále plně pod svou kontrolou. Přece jí nedovolí aby mu utekla. Jedna maličkost ho ovšem rozčilovala. Po této zábavě měl zase více hlad než předtím, a to jak si s chutí olíznul čenich a tesáky to jen dokazovalo.

Onemsiz a Felicio:
Jedna tvář se zalíbením pozorovala Feliciovu srst. Velice by se vyjímala na podlaze jejího doupěte. Připomínala jí slunce nebo zlato. Ta druhá tvář sledovala Onemzis a poslouchala každé její slovo. Mírně také zbystřila, když zmínila drahokamy. Už chtěla vykřiknout že jí má říct kde by drahokamy jsou, ale donutila se nechat svou tlamičku zavřenou. Tato tvář se ale dívala na Onemzis rozhodně dost nevraživě. Být to jen na ní tak jí na místě zakroutí krkem. Ovšem hned potom co jí donutí jí říct, kde jsou ty drahokamy. Ta poslední tvář, ta nejvíce nahoře věnovala Feliciovi okouzlující úsměv dobře vychované dámy a naoko ledabyle sledovala to jak Felicio tu vlčici pokáral. "Těší mě. Já se nemohu pyšnit tak krásným jménem. Mý rodiče měli krutý smysl pro humor a obdařily mne jménem Satana." Představí se se stále přítomnou smutností v hlase. "Možná bych vám ale v hledání mohla pomoct? Myslím že je v zájmu nás všech třech aby jsme je našli co nejdříve." Prohlásí a očima přejde z Felicia na Onemzis. Ocasem lehce zametala rozbahněnou půdu lesa, a lehce si protahovala křídla. Z nečinnosti jí bolela.

Sarah:
V momentě kdy Sarah vběhla do Zauberwaldu mohla cítit že v tomto lese je něco špatně. Les, který byl tak oblíbený mezi zamilovanými byl nasáklý těžkým železitým pachem čerstvé krve. Sotva udělala pár dalších kroků mohla po své pravici uslyšet nepřátelské vlčí zavrčení. "Copak mi to sem přišlo za novou svačinku? Že by vlče?" Ozval se vlk, a prohlížel si svýma rudýma očima Sarah zatím co se k ní blížil. Sarah měla tu smůlu že vešla do rány Odolovi. Nebyl o moc větší než Sarah sama, ovšem čím více se k ní blížil, tím více se Sarah vědomě cítila slabá a neschopna ovládat své vlastní tělo. "Teď už neutečeš. Jen pojď hezky ke mě maličká." Poručí si Odol a Sarah se k němu skutečně vydá. Teď už bylo jasné že Odol nějakým způsobem ovládá její tělo. Myslet však mohla stále za sebe.


Blue a Carnun:
Tihle dva měli bohužel, nebo spíše bohudík smůlu. Na Mlžných pláních se neskrývalo žádné monstrum, i když tady byly v rozblácené půdě stopy po boji. Ovšem všechny vedly někam na západ.

Felicio a Onemsiz:
Na první pohled se les zdál v pořádku, až na tu rozmočenou půdu pod jejich nohama kvůli dešti, a po cestě pár popadaných větví. Přesto je ale něco sledovalo aniž by si to ti dva nějakou dobu uvědomovali. Ona bytost je nechala kráčet dál lesem, než narazili na menší mítinku, která byla byla zatopená kvůli vylité říčce. "Je strašné co Wiha s tímhle světem provedla že ano?" Ozvala se ona bytost ženským hlasem plným smutku a upřela na oba vlky své tři tváře. Nebo spíše konkrétně na Felicia. Zalíbil se jí tím svým zbarvením, kterým připomínal slunce. Když kolem něj procházela nechala svůj bok lehce otřít o ten jeho než se zastavila před nimi. Vzhledem k tomu že se jí zalíbil zrovna Felicio upravila svůj hlas tak aby jí rozuměl jen on. Dovednost, kterou se naučila už dávno. Bylo to dobré, když chtěla někoho oklamat. Tihle dva se měli tu čest setkat se Satanou. Ta byla rozhodně mohutnější i než Felicio a velká jako poník.


//i ostatní bych prosila aby už napsali konečně někam jinam než na Bull meadow, s takovou se ta akce nepohne