Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Z Mostu se ještě ozývaly zvuky boje, ale vlci si v hlavě dobře říkali, že by se neměli otáčet. Neměli by se vracet. Indri stařenu přemůže, ne? Přeci jen, nemohla umřít ještě jednou. Nebo?
Na tuhle otázku se asi nedozví odpověď, dokud Indri nepřijde zpátky. Mezitím se však vlci dostali na druhou stranu, do Temného lesa. Tma v něm byla opravdu nevídaná a všude po zemi byla rozlitá za zvláštní, hustá mlha.
Samosebou se vlci mohli zamyslet nad slovy staré dámy. Byla to hádanka? Blábolení? Nebo snad ukázka další cesty? Čím více si nad tím lámali hlavu, tím víc nejspíše nevěděli, co to mělo sakra znamenat.
Jejich tlapy však vedly dále skrz Temný les. Možná sami čekali na nějaké znamení. Další vizi? Nebo vlastně cokoliv, co by jim odhalilo další indicii k nalezení malého vlčka Tylooa.
A opravdu, po chvíli se něco stalo. Právě Vittani mohla slyšet hlas. A ona jej dobře znala. ,,Vittani," naléhal hlas. Byl to hlas její matky. A ať už tmavá vlčice chtěla Nebo ne, instinktivně se vydala za Cinder. I ostatní se nechali zlákat hlasem vlčice. Ač tedy někteří byli jistě více racionální, tak či onak se brzy jejich tlapy dostaly k... duchovi. Cinder tam stála celá ve své kráse. ,,Dceruško! Tolik si mi chyběla, " řekla sladkým hlasem. Možná některým přišlo, že až příliš sladkým. ,,Proč jsi odešla... proč si nezůstala doma? Co tady děláš?" Ptala se vlčice. ,,Proč jsi mě opustila, Vittani?" Hlas byl nyní více hluboký a možná podrážděný. Duch její matky k ní přišel blíže. Lehce se otřela o Vittaninu srst, ačkoliv dotek ducha Byl ledový. Cinder se odtáhla. Její tvář nyní byla přísná a nevykazovala přílišnou dávku emocí. Jako by byla úplně jiná. Nebyla tak vřelá. ,,Proč jste mě nechali zemřít? Proč nikdo nehlídal hranice?" Začala vyčítat. "Proč jste tam nebyli?" Nyní už zněla více zle.

// Další post ukončí s největší pravděpodobností první akt a bude nejspíše 3.12.

Vlčice šla pomalu, táhla se jak smrad a jak řekla Sachi už s jistou předtuchou, nejspíše by tu byli celou věčnost, než by vlčice dokončila svůj přechod na druhou stranu.
Indri se na vlky podívala s otázkou v očích. Bavili se o tom, kdo mohl být ten vlk, který jí unesl syna. Vlčici na tom už nesešlo, jediná věc byla jistá- Tyloo i ona byli mrtví a Indri chtěla, aby nalezli klid. Tyhle Střípky minulosti byly více než bolestivé. Indri doufala, že jí její syn nebude vyčítat, že jej nenašla za živa. A co by to změnilo, pravděpodobně by našla jen jeho kostru... ,Duch... nemůžeme se dotknout živých." Předvedla tím, že se Sachi zkusila dotknout. Její tlapa projela jejím tělem. Sachi cítila jen v místě lehký mráz, ale nic víc. ,Démon? Ty jsi někdy nějakého viděl?" Indri bylo až nepříjemně, když slyšela o této variantě. Ořešák zase přemýšlel, zda by za to nemohl být odpovědný někdo blízký. ,,Myslíš že... ale ne..." vydechla, v hlavě měla myšlenku, ale zase jí zahnala. Otočila se na přítomné vlky. ,,Tylooův otec se mnou být nechtěl a jakmile se dozvěděl, že čekáme vlčata, odešel pryč z Mois Grisu. Ale nedávalo by smysl, že by Tylooa zabíjel... a jiné blízké, ty nemáme," hlesla Indri.
Když se tedy vlci rozhodli kolektivně oslovit stařenku z Mostu, Indri jim nebránila. Cítila z ní zvláštní energii, přitakala však Ořešákovi a Wissovi na jejich slova. ,,Možná opravdu nějak pomůže. Ale... nemyslím si," řekla tiše. Přesto se však vlci dali do pohybu.
Když došli na Most, blíže ke staré dámě a oslovili jí, vlčice nějak nereagovala. Šla pořád pomalu naproti nim. Možná trochu zrychlila, když začali mluvit. Bylo kolem poměrně zvláštní ticho. Když se vlci zasoustředili, mohli slyšet její šeptání.,,Je z nich popel,"říkala tichým hlasem. ,Jsou mrtví, mrtví... jsou mrtví,"šeptala dále. Když se její nohy dostaly k čtveřici vlků, zvedla hlavu. Byla slepá. Avšak ty bílé, zvláštní oči zamířily k Sachi. ,,Hoří,"
řekla nyní už normálním hlasem. ,Hoří, Hoří," zvýšila hlas na Wissfeoha. Pak sklopila hlavu a pokračovala. Prodrala se mezi Sachi a Wissfeohem. ,,Jsou mrtví, mrtví," opakovala tiše, jako rozbitá deska. Následně se její hlava opět zvedla a zvláštně zakroutila na bok. ,,Spálení na popel," řekla Ořešákovi do očí. Když se prodírala za Vittani, Všimla si jejich ohnivých očí. "PÁLÍ! OHEŇ! TY ZA TO MŮŽEŠ!" Výštěkla k vlčici, to už ale Indri pohotově skočila mezi ně a zastavila tesáky stařeny.
,,Běžte! Do lesa! Já ji zdržím! HNED!" Rozkázala vlkům. Pokud se nerozhodli kolektivně vzít nohy na ramena a zamířit do Temného lesa, tak byli opravdu hloupí.

>> Temný les s dalším postem

Indri poslouchala pozorně vyprávění jejich vizí či snů, které se jim objevily po příchodu do jeskyně. Její oči se zaleskly slzami, když slyšela postupné popisování toho, co nejspíše zažíval její syn. Bylo jí z toho těžko, možná by se i byla sesypala, ale nohy jí držely. Vlci si však mohli všimnout, že je to pro vlčici opravdové utrpení.
I Vittani plakala. Indri jí věnovala soucitný pohled a vydechla. ,,Takže jej unesli... neztratil se... Ale... jakto, že jsem nebyla schopna najít žádnou stopu? Pach? Co to bylo za vlka?" Indri měla v hlase zoufalství, ale možná I chuť pomstít se? Narovnala se a následovala Vittani k Mostu, tam jejího syna prý zvláštní vlk unášel.
Vyšli z jeskyně, tlapa střídala tlapu. Po zemi jestě bylo trochu bahna, jinak však už déšt ustal a zbyly snad po něm jen nějaké menší kaluže. Netrvalo to příliš dlouho a jejich tlapy se ocitly na okraji Mostu. Vlci najednou mohli ucitit pálení ve spáncích. Bolest byla svazující, že možná i sykli, jak je píchla do mozku. Jejich oči najednou opět uviděla vizi. Temný stín šel po Mostě a v jeho tlamě bylo... vlče.
Šli správnou cestou. Když vize pominula, Vlci si mohli uprostřed Mostu všimnout starší vlčice. Byla pohublá, také průzračná a její krok byl pomalý. Něco tiše šeptala, Vlci jí nemohli rozumět, dokud nedali až k ní. Něco Temného však bylo kolem její aury.

// Opět máte na výběr 3 rozhodnutí
Díky přívěškům můžete s duchy i bojovat, tudíž vlčici můžete napadnout ze zálohy a získat bonusovou výhodu.
Můžete na vlčici promluvit a začít konverzaci.
Opatrně se kolem vlčice prosmýkněte nebo ji něčím zaneprázdněte.

//Můžete si napsat přechod k minulému příspěvku a psát tedy rovnou do "Mostu"
Další post můžete čekat 30.11. v 20:00.

Indri se na vlky podívala s otázkou v očích. ,,Vy jste slyšeli nějaký hlas?" Řekla dychtivě a rozhlížela se kolem. ,,Tyloo?!" Křikla do dáli, její hlas se rozléhal kolem stromů, ale žádná odpověď jí nepřišla. Kvílení větru ustalo a hlas vlčete už se neozval. ,,Ne, můj syn by... jistě by přišel, kdyby tady byl," šeptla. Zvedla oči směrem k vlkům a přikývla. ,,Dovedu vás tedy do jeskyně. Snad se vám podaří najít více, než mně." Pravdou bylo, že vlčice nenašla žádnou stopu po zmizení jejího syna. Co tak mohli najít čtyři vlci?
Indri se nadnášela ve vzduchu a vlci kráčeli za ní. Les u Mostu se zdál mnohem více tichý, než předtím. Vlci si mohli všimnout občasného modrého světla mezi stromy. Nejspíše je lákalo se jít podívat, ale jak řekla Indri, nebylo radno obtěžovat mrtvé.
Po chvíli se konečně před vlky objevila jeskyně. Byla malá, nenápadná, ale velká tak akorát pro vlčici a její vlče. Když vešli, mohli vidět zašlé kožešiny, z koutku byl cítit smrad shnilého masa, kterého se již dlouhou dobu nikdo nedotkl. Celkově jeskyně byla zatuchlá a vlkům se tady příliš nelíbilo. Pocit nelibosti utvrdilo i mrazení v zátylku. Když se otočili na Indri, vlčice tam nebyla. A oni všichni upadli do kómatu.
Sachi se cítila spokojená. Sluníčko jí hřálo na zádech. Maminka zrovna odešla z jeskyně a ona se uvelebila na teplém kožíšku z lišky. Najednou se však ochladilo. Sachi cítila mráz a vše upadlo do temnoty. Strach, to bylo to, co právě teď prožívala. Do jeskyně vešla postava, ale rozhodně to nebyla její máma. Natočila hlavu a s otazníkem ve tváři se podívala na cizince. Neviděla ho však přesně, jeho obličej byl rozmazaný. Jediné co cítila, byly končetiny ztuhlé strachy a zuby cizince, ty viděla jako poslední.

Wissfeoh ucítil zuby na krku, zarývaly se mu do kůže a štípaly jak ostré jehly. Byl zmatený, nechápal, co se to stalo. Jeho oči cizince neviděly, ale cítil jeho dech ve svém zátylku. Nebyl nyní však statný dospělý vlk, nýbrž malý a bezmocný vlček, který se zmítal ve zmatku. Cizí vlk ho držel za krk. Wissfeoh se kroutil, snažil se vzepřít velkému vlku, ale oproti své velikosti nedokázal vzdorovat. Poslední co ucítil, byla bolest, když s ním vlk švihnul o zem.

Ořešák pociťoval stejnou bolest, jako Wissfeoh. Ležel na zemi, hlava jej bolela a třeštělo mu v ní. Cítil strach, nechápal, co se děje. V očích mu svítily otazníky, když je otáčel směrem k cizinci. Byl to jen černý stín bez obličeje, s ostrými tesaky v úsměvu. Něco říkal, ale Ořešák slyšel jen pískání a hučení v uších. Neznámý stín ho opět vzal za zátylek a unášel ven z jeskyně. Ořešáka polil studený pot.

Vittani cítila bezpečí a klid, avšak to vzápětí vystřídala hrůza a panika, když jí cizí zuby vyrvaly z domova a unášely pryč. Křičela na maminku, ale ta se neozývala. Strach jí polil po celém těle. Byla bezbranná, snažila se volat o pomoc, ale z hrdla jí vycházelo jen pištění. Nikdo nepřišel. Její hlava se motala a pak... viděla jen útržky. Kam jí nesl? Cítila... jako by se jí žaludek houpal. Jako by ani nebyli na pevné zemi. A pak vše utichlo.
Všichni se probudili se svými pocity, které v nich zvláštní halucinace vyvolala. Indri je očima sledovala. ,,Omdleli jste a... co se vůbec stalo? Jste v pořádku?" Řekla starostlivě. Vlci se museli chvíli vzpamatovat, ale jistě jim došlo, že tohle byla stopa, kterou bylo potřeba sledovat.

// Pořadí je tedy Sachi, Wiss, Ořešák a Vitt.
Podtržená část je nápovědou, kam se vydat dále. :>
Další post 28.11. v 20:00.

Indri semkla pysky a pořádně si prohlédla všechny vlky před ní. Stále se vznášela, kolem ní se tvořila jakási světlá namodralá mlha. Přivřela oči a vydechla. Vlci mohli vidět, ba dokonce cítit, že vlčici spaluje nesmírná bolest. Měla to vyloženě vepsáno na těle. Když se podívala na Sachi, její oči byly plné něhy. A taky v nich možná byla i omluva.
,,Nechtěla jsem vás vyděsit," šeptla Indri a její oči projely po každém jedním z nich. Vítr se zvedl, byl studený a štípal vlky mezi srstí. ,,Vidíte mne proto, že jste se ocitli v tento čas na tomto místě... dnes je den, kdy jsou mrtví nejblíže těm živým. A vy jste se ocitli v místě prolnutí. Takže mne vidíte jen vy." Odpověděla na otázku Sachi a Ořešáka, přičemž se jim dívala do očí. ,,Potřebuji najít syna... Nenaleznu odpočinek, dokud nebudu vědět, že on jej nalezl také," hlesla se smutkem v hlase a po tváři jí začaly téct slzy. Zabloudila nyní k Vittani. ,,Když byl Tyloo, můj syn, ještě malý, vytratil se z jeskyně, tady v Lese u Mostu - když jsem byla na lovu. Marně jsem ho hledala, ale ... Nikdy jsem ho nenašla. Vypařil se. A já měla zlé tušení... že je mrtvý," hlesla průzračná vlčice, hlas se jí zlomil. Vzlykla a s nádechem pokračovala. ,,Já... Utonula jsem," skřivila pysky a svěsila uši. ,,Když jsem zemřela, má vina a výčitky mne nedokázaly pustit na druhý břeh. Moje duše je uvězněna mezi životem a smrtí." Kousla se do jazyka, chvíli hledala slova a pak s nadějí v hlase pokračovala směrem k všem. ,,Zaslechla jsem jeho hlas... můj Tyloo... můj Tyloo tady někde je. Taky nenalezl klidu. Slyším jeho utrpení... může být uvězněný, prokletý... musí najít klid!" Její hlas se zlomil, přičemž kvílení větru zesílilo. ,,Když najde klid on, tak já také." Hlesla a zklopila hlavu. ,,Prosím..." šeptla. Wissfeoh, jak se zdálo, chtěl mít vše za sebou. Vlčice na něj prosebně pohlédla. Vlastně, na všechny.
Když se vlci kolektivně rozhodli, že Indri pomohou, vlčice vyčarovala čtyři přívěšky s kamínkem.

,,Děkuji vám. Jistě se vám po tom všem nějak odměním... a tohle, tohle jsou přívěsky, které vám umožní vidět mrtvé. Když je sundáte, vrátíte se opět do své reality. Dávejte pozor, aby vám nespadly." Kývla na vlky a jemně se pousmála. Byl to opravdu upřímný úsměv. Pak se zadívala kolem a úsměv jí z tváře spadl. "Musím vás upozornit, abyste s mrtvými příliš nemluvili. Ne všechni jsou... v pořádku," šeptla. Když to dořekla, z dáli se ozval hlas. Slyšeli jej však jen oni čtyři. Byl to hlas vlčete...

//Máte nyní 3 možnosti postupu.
Jít do jeskyně kde žila Indri, zde v Lese u Mostu a hledat tam stopy.
Jít za tajemným hlasem vlčete, který jste slyšeli nakonci.
Jít na místo, kde Indri utonula a hledat tam stopy.

Mějte napaměti že každý krok má svůj důsledek a může změnit příběh. A taky na to, že každý duch nemusí být kámoš. :)

Pořadí se určí v tomto postu, dle toho kdo napíše dříve.

// Tímto začala první kapitola. Každá kapitola má svého velitele. Nyní jim je Vittani, která rozhoduje o postupu děje. Samozřejmě se můžete domluvit demokraticky na postupu, konečné slovo má však Vittani. Kapitáni budou mít i svůj specifický úkol. Nebojte, každý budete mít svou jednu kapitolu!
Rozhodnutí mi prosím napíše kapitán za celý tým na discord do termínu dalšího postu.
Další post je 26.11
Nakonec, stay safe ;)

Kde jiní vlci zažívali slunné ráno, zde náhle... Byla chladná noc. Vítr šlehal vlky do tváří jako kovbojský bič a nepříjemně pročesával srst, přičemž studil na kůži. Kvílení bylo slyšet po celém lese. Měsíční světlo přes vysoké stromy neprocházelo a tudíž byla v Lese absolutní tma. Jen pár svetlušek tvořilo lehké osvětlení a tajemnou atmosféru. Z ničeho se vyrojila i vlhká mlha, která se táhla po zemi a ještě více vlkům snižovala viditelnost. Nejednomu z nich se zježila srst na zátylku, když uslyšeli podivné kvílení. Byl to jen vítr? V Lese bylo najednou mrtvolné ticho. Ale jen na chvilku. Z dáli mohli slyšet zahučení sovy. Když se otočili tím směrem, měli pocit, že je sleduje pár očí.
A pak najednou... Objevila se svetluška...dvě... najednou jich z lesa vyletělo tisíce. Velký roj brouků proletěl mezi vlky, oslepil je a zároveň nepříjemně pročesal jejich srst. Ty nepříjemné chlupaté nožičky a odporná hmyzí tělíčka se jim otřela o tvář a uzavřela je do roje. Vlci sebou jistě chvíli zmateně házeli, aby se dostali z roje ven a pak... brouci odletěli.
Očí vlků se otáčely za odlétajícími světluškami, to jediné světlo zmizelo v mlze. No a pak... něco jim dýchalo na krky.
Když se otočili, jistě museli na chvíli zmrznout. Nad zemí levitovala vlčice. Byla průhledná jak voda v Křišťálovém jezeře a kolem ní se kumulovala modrá aura.
,,Můj syn... pomozte..." špitla tichým, mrazivým hlasem.
Když se vlci uklidnili, vlčice se nadechla, aby znovu promluvila. ,,Já... jmenuji se Indri. A hledám... hledám svého syna! Vy... vy jste jediní kdo mě vidí! A taky jediní kdo mi mohou pomoci!" Naléhala na vlky. Měli snad má výběr?

// Vítejte na akci. Jako u všech akcí upozorňujeme, že se jedná o příběhovku s možným zvratem.
Co se týče hry, posty budou dané na datum. Další post bude 24.11 v 20:00. Kdo do té doby nestihne, bude mít o body méně. Pokud stihnete dřív, hodím post dříve.
První kapitolu má na starost Ava, dotazy a cokoliv směřujte na ni.

Pískový vlk s černou maskou kráčel vodou a v tlamě držel zajímavou rostlinku. Byla huňatá, jen díky dešti splyhla a vypadala, že už zažila i lepší časy. Kdokoliv se k vlkovi přiblížil, ten si vysloužil trochu nešťastný a opatrný posunek hlavy jejich směrem, jakoby ho snad vlkovi slepé oči měly zahlédnout.
"Ach, ehm, zdravím... Liščí ocas, bylo mi řečeno. Vzbuzuje z vlků kýchání tak ho... mám," aby s ním mohl cizí mlátit přes čumáček a odehnat je. "Možná jich tu někde bude víc, podle všeho jsou to luční rostliny... a dají se nejspíše využít i jako štětce, to mi alespoň ten vlk, Atreas, tvrdil. Nevím, to mi moc nepomůže," pousmál se nervózně a pak znovu čapnul svůj ocas a rozešel se dál. Kdo ví kam kráčel a co hledal.

// Po Mois Grisu byly rozházeny sedmery kousky z herbáře. Na získání budete mít čtyři dny (pokud počítáme dnešek, pak pět). Vybírejte proto opatrně, kterou rostlinku chcete a nebo ne! Všechny je získat nelze a váš charakter váš další charakter rostlinky učit nemůže.
Začátek 24.10 18:20 a konec 28.10. 18:20.
Úkoly nejsou, stačí si přijít a podrbat s NPC! Následně můžete vyrazit na lov úkolů do hrobu a pro další rostlinky.

Azuma trhala s největší opatrností rostlinky, které se zmítaly v nekonečném dešti a větru. Připomínaly pampelišky, ale jak vzápětí vlčice vysvětlila - pampelišky to rozhodně nebyly.
"Jsou prudce jedovaté a není ideální je nechávat růst takhle blízko smečky," přiznala jakémukoliv Daéňanovi bez okolků, zatímco kdokoliv jiný získal jen zmínku o jedu. Nejspíše se obávala, aby se snad nějaký kytkomil nezatoulal do hor a nepokoušel se je okusovat. "Je to paloučnatka. A co vím, jedovaté je jen listí, ale nedoporučovala bych ani květ, kdo ví, co to organismu udělá," osvětlila nadále a pokračovala v trhání rostlinek a jejich skládání na malou hromádku. Docela očividně s nimi měla nějaké budoucí plány, ale jaké? O tom se s vlky nepodělila.

// Po Mois Grisu byly rozházeny sedmery kousky z herbáře. Na získání budete mít čtyři dny (pokud počítáme dnešek, pak pět). Vybírejte proto opatrně, kterou rostlinku chcete a nebo ne! Všechny je získat nelze a váš charakter váš další charakter rostlinky učit nemůže.
Začátek 24.10 18:20 a konec 28.10. 18:20.
Úkoly nejsou, stačí si přijít a podrbat s NPC! Následně můžete vyrazit na lov úkolů do hrobu a pro další rostlinky.

Wolthio zaujatě prohlížela rostlinku, která se nechávala unášet vodou a ani nezkoušela jakkoliv vzdorovat. Zajímavý to kvítek. Občas do ní hrábla a vykolejila ji z jejího proud, jindy do ní strčila čumáčkem. Asi by to bylo ještě jiné, kdyby rostlinka byla jen jedna, jenže ono se jich tu s proudem plavilo celé hejno. Jak zvláštní!
"Pršivka potulná," odvětila na otázku, která musela přirozeně přijít. "Nížinná rostlinka, vytéká z ní bílé mléko když ji jeden zlomí. Je to plevel - předpokládám že i kvůli tomu, jak ráda se toulá s deštěm. Můžeme jí čekat v blízkých měsících hromady pokud nepřestane pršet. Proplave se po celých ostrovech," usmála se nad tím. Členům Zlaté smečky i přihodila pár informací o tom, kdo se tu procházel. Přeci jen musela kontrolovat, kdo se ochomýtá nedaleko zlatého lesa.

// Po Mois Grisu byly rozházeny sedmery kousky z herbáře. Na získání budete mít čtyři dny (pokud počítáme dnešek, pak pět). Vybírejte proto opatrně, kterou rostlinku chcete a nebo ne! Všechny je získat nelze a váš charakter váš další charakter rostlinky učit nemůže.
Začátek 24.10 18:20 a konec 28.10. 18:20.
Úkoly nejsou, stačí si přijít a podrbat s NPC! Následně můžete vyrazit na lov úkolů do hrobu a pro další rostlinky.

Štěstí měl každý, kdo se po lukách prošel suchou nohou. Většině se však rozhodně nezadařilo. Jedním z nich byla i Konvalinka - už ne tak hubená dcera Alatey, která sbírala do rákosového košíku kvítky s rudou hlavičkou.
"Tohle? To je Trychtýřek," zamávala ocáskem na kohokoliv, kdo se přiblížil a položil jí otázku na kvítky v jejím držení. "Plánuju z nich udělat udělat doma vývary, jsou skvělé na louhování a ještě víc do momentálního nečasu. Smíchaný
s takovými meduňkami a nebo snad mátou... ach!" zavrtěla ocáskem a zahihňala se nad vlastním vtipem. "Je jich tu dost, určitě si taky vezmi! Rostou všude na loukách, ale mám ten pocit, že ty deště nepřežijí. Hm. Jsou vážně dobré i na dezinfekci ran, mimochodem. Aspoň ta vodička z vylouhování!"
A jakýkoliv Alateyčan dostal velice nadšené shrnutí toho, co posledních pár měsíců dělala. A taky pozvánku. Červená louka zase celá kvete, jen rychle, rychle, než všechny kvítky smete déšť! I proto v jejím košíčku bylo pár rudější než byly právě Trychtýřky.

// Po Mois Grisu byly rozházeny sedmery kousky z herbáře. Na získání budete mít čtyři dny (pokud počítáme dnešek, pak pět). Vybírejte proto opatrně, kterou rostlinku chcete a nebo ne! Všechny je získat nelze a váš charakter váš další charakter rostlinky učit nemůže.
Začátek 24.10 18:20 a konec 28.10. 18:20.
Úkoly nejsou, stačí si přijít a podrbat s NPC! Následně můžete vyrazit na lov úkolů do hrobu a pro další rostlinky.

Atreas trhal rostlinky tak, aby neporušil jejich kořeny a aby tu rostly i příští rok. Schovával si je do vyrobeného, rákosového košíku, který kdesi nabral a teď do něj ukládal kvítky rumněnky vlčí.
"Roste jen tady a tady bude brzy plno vody," povzdechl si a pak se teprve otočil k příchozím vlkům. "Rychle berte, jsou nedorostlé, ale letos se už lepších nedočkáme," popohnal rychle kohokoliv, kdo se snad na červenou louku zamotal. "Jmenuje se Rumněnka vlčí, mimochodem. Vyléčí prakticky cokoliv, co vlka trápí," usmál se a zavrtěl ocasem. "Teď během potop se určitě bude hodit. Kdo ví, kdy se vyplaví i červená louka... jen škoda, že nás to zastihlo teď na podzim, když rostou jen v této době," zavrtěl nad tím nešťastně hlavou.
Vesele zdravil i všechny, které už osobně znal. Vyzvídal od nich největší novinky z jejich života a nerad se s nimi loučil.

// Po Mois Grisu byly rozházeny sedmery kousky z herbáře. Na získání budete mít čtyři dny (pokud počítáme dnešek, pak pět). Vybírejte proto opatrně, kterou rostlinku chcete a nebo ne! Všechny je získat nelze a váš charakter váš další charakter rostlinky učit nemůže.
Začátek 24.10 18:20 a konec 28.10. 18:20.
VAŠÍM ÚKOLEM JE V PRŮBĚHU DVOU DNÍ NAPSAT PĚT POSTŮ A POMÁHAT ATREOVI SBÍRAT ROSTLINKY A POVÍDAT SI O NICH.

V lese se dařilo a vlastně i nedařilo houbám. Jedna z nich ale byla docela specifická a vábivá pro vlky, kteří ji neznali. Takový drobný, zelený hříbek. Vlastně tu byla i vlčice, která aktivně zelený hřib sbírala. A kdokoliv, kdo se jí na něj zeptal? Inu...
"To je hlucina snotvárná!" hlásila nadšeně puntíkatá slečna se sovičkou, co jí seděla mezi lopatkami. Samozřejmě taky všechny, které už znala, hezky Sirene pozdravila.
"No, roste v lesích, ale dávejte si na ni pozor, ano? Občas ji přidávám do čaje, hlavně v takovém ošklivém počasí hezky nakopne. Ale má účinky na to, co vlci vidí - takže uždibněte jenom kousíček!" varovala.

// Po Mois Grisu byly rozházeny sedmery kousky z herbáře. Na získání budete mít čtyři dny (pokud počítáme dnešek, pak pět). Vybírejte proto opatrně, kterou rostlinku chcete a nebo ne! Všechny je získat nelze a váš charakter váš další charakter rostlinky učit nemůže.
Začátek 24.10 18:20 a konec 28.10. 18:20.
Úkoly nejsou, stačí si přijít a podrbat s NPC! Následně můžete vyrazit na lov úkolů do hrobu a pro další rostlinky.

"Tohle? To je... inu, začarovaný strom. Asi to dává smysl, co?" usmál se na kohokoliv, kdo se zrovna prošel kolem. Jeho jméno bylo Valori, jak se představil, a zrovna zaujatě sledoval, jak se jeden kousek vegetace velice jemně pohybuje. Kdyby jeden spěchal, nejspíše by to vážně jednoduše přehlédl. Hmm, podívejme jaký to je krásný exemplář!
"Říká se, že se hýbou - a vypadá to, že to je pravda. Zajímavé, není to pravda? Ale drží se téměř až stádně. Nikde jinde po ostrovech nebo mimo nerostou. Asi se jim tu prostě líbí jako nám," povzdechl si zasněně.

// Po Mois Grisu byly rozházeny sedmery kousky z herbáře. Na získání budete mít čtyři dny (pokud počítáme dnešek, pak pět). Vybírejte proto opatrně, kterou rostlinku chcete a nebo ne! Všechny je získat nelze a váš charakter váš další charakter rostlinky učit nemůže.
Začátek 24.10 18:20 a konec 28.10. 18:20.
Úkoly nejsou, stačí si přijít a podrbat s NPC! Následně můžete vyrazit na lov úkolů do hrobu a pro další rostlinky.

Excelsior byl poměrně melodramatický, ale to se Nerovi upřímně líbilo. Aspoň tedy do momentu, kdy si oko vyrval. Chvíli na vlka hleděl... ale nijak nezasáhl. Pokud to tak chtěl, proč ne? Nebo si jen povzdechl a podíval se na tu vlhkou bulvu, válející se mezi mokrou trávou.
"Je to váš strýc, ano," prohodil k těm dvěma, "a udělám vám radost. Něco vám prozradím. I když se Arrow vytratil z našich zraků, váš bratr Akros je teď členem smečky Namarey. Určitě ji najdete když se poptáte. A váš otec... toho najdete ve Zlaté." Mávl ocasem.
"Váš strýc Lucian naopak pobíhá okolo hraničního pohoří, kdyby jste se někdy chtěly spojit s vašemi kořeny a dozvědět se víc o své rodině a o tom, odkud přišla. Obávám se váš strýc tady vám toho moc nepoví," podíval se po oslepeném vlku a přejel nad jeho kožíškem tlapkou. Jeho nejhorší rány se uzavřely a i když byl vlk stále zesláblý, dodal mu energii chodit. Dodal mu energii se za pomoci vlčic vrátit domů.
"Váš léčitel je... předpokládám na cestě zpátky domů, takže se nebojte, i když ho dopravíte, neumře vám. Chm... a poslední věc," podíval se na vlčice a rozhodl, že pro ně udělá něco pěkného. Takže posledních pár setin momentů než zmizel a déšť se vrátil do normálu společně s kroupami, Nero zašeptal: "Vaše matka je na vás hrdá."

Déšť bušil do zad a čenichů vlků, kroupy se snažily způsobit co nejvíc újmy během pár momentů. Pod Excelem zůstávala rudá skvrna, která připomínala jak vydatně ještě nějakou dobu zpátky krvácel. Jeho oko se změnilo v drobný orb, krystalizovaný a promítající tisíce barev kdykoliv se jej dotklo světlo.
Po Nerovi nebylo vidu ani slechu, zůstaly po něm jen otisky v bahně, které déšť smazal dřív, než se jeden nadál.

Dvojice vlků zůstala pár sekund pod vodou, která s nimi tahala do všech směrů. Naráželi do okrajů katakomb a tvrdé kamení do nich nemilosrdně naráželo a dost možná je i nějaké ostřejší kamení pořezalo. Tak či tak, vlkům začínal docházet dech. Bylo to tady. Teď naposledy zalapou po dechu a utopí se. Tohle byl jejich konec.
Pak se najednou voda rozestoupila a vlci přistáli na zemi, rozbolavělí, na stejném místě kde začali než se začala voda zvedat. Když přišli, skoro žádná na zemi nebyla, ale teď se skoro nenadechli když zvedali čumáky. Naopak tu bylo už téměř po kotníky vody.
"Voda... vezme voda...." šepot se pozvolně vytrácel spolu s přítomností ducha. Jediné, co po něm zůstalo, byl promočený kožich, ranky všude po těle a mrazivý pocit toho, že je vlk nevaroval jen pro nic za nic.
Toto bylo koncem jejich dobrodružství v katakombách - ani jeden z nich totiž snad nebyl natolik horlivý, aby ducha následoval a skutečně se utopil.