Příspěvky uživatele

Nessie zastavila, když se k ní blížil neznámý vlk. Co asi chce? podezřele se na něj podívá. Trochu jí poté zarazil jeho pozdrav. Slečinko? Trochu divný ne? neměla daleko k tomu, aby se nezaksichtila. „Taky tě zdravím,“ aspoň ze zdvořilosti ho pozdravila. Trochu se jí nezdál, ale copak jí se někdo zdá? Hm, ani ne, ale co čekat od těch, co skoro či vůbec neznáš? „Ani se mi to tu nezdá nebezpečné a případně se o sebe umím postarat. A co bych tu dělala? Nic. Pouze se procházím a lovím,“ ušklíbla se. Nějakou starost o mě máš ne? přimouřila trochu oči, ale po chvíli je zas rozevřela. Nebude přece hned dávat na jevo svou nedůvěřivost, třeba by se mohli zkamarádit. Sedla si a čekala, co jí vlk ještě povi.

<< irisin ráj

Konečně. Konečně se Nessie odprostila od toho moře a došla až sem. Do hor, kde to má nejradši a kde se cítí nejlépe. Vysoké hory se tyčily až někam do nebes, okolím se nesl pach bylinek a stará stopa králíků. Najíst se by nebylo od věci, pomyslela si. Dlouho vlastně nejedla, u slané vody kořist nebyla. Čím to asi je? nevěděla. Zavětřila, upoutala ji vůně ptáčka. Malé, ale dostačující. Vydala se po pachu a přitom obezřetně koukala kolem, jestli se za stopou nevydal ještě někdo jiný. Přikrčila se a sledovala černého opeřence nejspíše nevědějícího, kde to vůbec je. Bleskurychle po něm skočila a jedním stisknutím zubů ho zabila. Olízla se a s chutí se do něj pustila. Každý kus jí dodával ztracenou energii z cest. Ohlodala každý kousek masa i z kostí, pak si olízla tlapky i tlamu a protáhla se. Fakt to bylo málo, cítila, jak jí furt kručí v břiše. Ale ne, nesmím vypadat jak nějakej nenažranec. Kosti schovala do nejbližšího keře a vydala se prozkoumat zákoutí hor.

Jako kdyby mi myšlenky četl, pomyslí si s mírným úsměvem, ale tak, aby si toho nevšiml. Zvedla se ze země a naposled koukla na nekonečné a běsnící moře. Má takové tušení, že na tomhle místě se každej cíti lépe a až vyjde ven, vrátí se jí její původní nálada. I tak byla spokojená a zatím bez jakýkoliv starostí, jí to nevadí. Čím to asi je? zajímá jí. Ptát se radši nebude, pochybuje, že to její dočasný společník vůbec ví. Tohle místo je asi čím si zahalené, nemusím vědět všechno, uzavře to touto myšlenkou. Všimne si, že se plouží pozadu, tak ho rychlými kroky dojde. Koukne na víc a víc blížící se hory. Dřív v horách chvíli žila a osobně se jí tam líbilo, klidně by si tam našla doupě zas a zopakovala to. A určitě to udělám. Proč je měla tak ráda, nevěděla, většinu času byla někde v lese či nížinách. Najednou se musela usídlit v horách a dočista si to zamilovala. Jak složitá je mysl.

„Nejsem typ, co provokuje vlky, které teprve pozná, tak to vypadá, že jsem v suchu,“ zasměje se. „Nevydáme se někam dále? Tady už není nic zajímavého, a taky bych tu chtěla poznat nějaká nová místa,“ věděla, že tu teď bude muset žít, tak doufala, že najde místo -či smečku- kde bude spokojeně a v bezpečí. Nejlepší by to bylo v horách, ale to už nechám osudu. Koukla za sebe, jestli se tu náhodou nepotuluje další vlk, pod pachem soli jí čich mohl zradit znovu.

Neměla tušení, proč se tomu tak zasmál... možná řekla trochu blbost, tak se musela pro sebe ušklíbnout. Tohle se mi nestalo poprvý a asi ani naposled. „Je fajn, že házíš vlky z ledovců, ale doufám, že se mě taky nechystáš někam shodit,“ odpověděla mu na jeho určitě moc pěkný zážitek, avšak sama by zůstat rozmáznutá někde na dně skály nechtěla. „Jinak já jsem Nessie. Jak ty?“ představila se mu, jak chtěl vědět. Byla zvědavá i na jeho jméno.

Nessie bez jakéhokoliv náznaku pohybu ležela, pouze máchala ocasem. Chvíli vlka pozorovala, přemýšlela o tom, jestli by fakt mohla něco chytnout. „Um,... to se mi vlastně ještě nestalo, stačí si na tu vodu zvyknout a hned budeš odolnější oproti těm klasickým chorobám,“ promluvila nakonec. Nevěděla, jestli to tak fakt je, ale přece nemůže každej být hned tak citlivej na to ne? A ještě, pokud to dělá často. Slezla z kamene a vyklepala do polomokré břicho. No a zase bílá, pochválí se v duchu.

Nessie se doklepe, když uslyší za ní hlas patřící k ní. Otočí se a spatří vlka. Tak prej jen staré pachy vlků, ach, čich mě zradil, zaklepe hlavou i nad svou myšlenkou, i aby jí v uších nezůstala přebytečná voda. „Mě studená, či ledová voda nevadí, jsem na ni zvyklá a myslím, že mi příliš moc neublíží,“ odpoví mu a lehne si na nejbližší kámen u moře. Byl trochu vlhký a kluzký, ale jak řekla, nevadí jí to. Naopak to přímo miluju, pomyslí si. Uvelebí se a tlapy dá před sebe.

Nessie se dále potulovala kolem pláže, cítila se tu lépe než jindy, ale nevěděla proč. Zavětřila, avšak cítila jen solný pach moře, který zakryl téměř všechny pachy. I přesto cítila několik starých pachů vlků, a nevěděla, že poblíž pořád nějací jsou. Zas se přes sypký písek přiblížila k vodě, aby se trochu opláchla a smyla ze sebe jakoukoliv špínu. Vběhla do vody a rozprskla vodu všude okolo ní. Kdyby tam někdo byl, asi by byl celý dost mokrý. Po ošplíchnutí vylezla a důkladně se oklepala.

Nessie byla tak okouzlená a hluboko v myšlenkách, že nevnímala vůbec svět kolem sebe. Ani vlčici, která se tady potulovala poblíž. Zakroutila hlavou a prudce se rozhlédla kolem. *Co to se mnou sakra je? Tohle se mi nikdy nestávalo!* pomyslí si zmateně a trochu i naštvaně. Zvedla se a protáhla se. *Měla bych pokračovat.*

Nessie prochází poklidně pláží, tlapy se jí zabořují do písku, občas se kolem ní mihne nějaké zvířátko. *Krásné místo,* pomyslí si. Rozhodne se vkročit do trávy dále od vody a vyklepat si co nejvíc písku z tlap. Přejde k nejbližšímu mohutnému stromu se schovat do stínu. Lehne si a dlouze zívne. Rozhlíží se po krajině kolem.