Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Co říkal Proužek dávalo mnohem větší smysl. "To je naprostá pravda! Takže musíme pořád hledat a až se najdeme, tak to bude výborňoučky, moc se těšíííím!" zazubila se na svého partnera a zamávala ocáskem. "Tomu věřím, jsem nejlepší a jsme na to dva, to by bylo, abychom ho nenašli. Určitě jsme blííízko! houkla nadšeně k Deimosovi. Moc se jí líbila vidina toho, jak se konečně setkají. Ještě aby ne, už ho hledali docela dlouho, ale rozhodně neztrácela naději, že by ho snad nenašli. Určitě ho najdou. Když ne teď, tak jednou určitě! "Tak jo, ale nejdříve musíme na nějakého vlka narazit, zeptat se a hledat a Sníh se určitě po nás ptá taky," pousmála se.
Souhlasně přikyvovala. "Jooo, tady se bude úplně vyjímat, to ho ani nemůžeme přehlídnout prostě. Černá a bílá, to je velkej rozdíl!" Rozhlížela se po pláni, zda černou šmouhu někde neuvidí, ale nikde nic. "Pravda, tak to tu musíme pořádně prohledat," odpověděla a ani neotálela a vydala se dál po pláni. "To zní skvěle, ty máš skvělý nápady. Takže ho budeme ještě chvíli hledat a když ho nenajdeme, uděláme malé vlčky a ty nám pomůžou ho najít, to je výborný, fakt že jo," olízla Deimosovi tvář, aby ho odměnila za skvělý nápad, který vymyslel.

<<< Pityas

Wissfeoh úspěšně odešel od těch dvou pošuků. Měli v plánu ho ještě později najít, ale teď a vlastně stále měli důležitý úkol - najít negramota Sněha! "Hele ty Proužku... My hledáme Sněha a on nás, ale co když jsme úplně ale úplně vedle jak ta jedle? Víš, třeba je na jiném místě nebo ostrově než jsme my," prohodila k Deimosovi. "To bychom nějak měli taky vyřešit... nevím jak ale. Protože když budeme takhle pořád hledat a on nás, tak je to moc pěkný, ale třeba se nikdy nenajdeme," posmutněla.
"Páni! Čuč na to!" vykřikla na vlka a zaujatě sledovala ledovou pláň, která byla hodně rozlehlá a neviděla její konec. "Tady bychom si Sněha určitě všimli," poznamenala důležitě. "Hallooooo Sněhuuuuu!" zavýskala před sebe a doufala, že Sníh jim odpoví nazpět, kdyby tady byl, ale odpovědi se jí nedostalo. "Asi tu není," pronesla sklesle k Proužkovi. "Ale když budeme Sněha hledat pořád a dlouho, tak nebudeme mít malé vlčky?" optala se partnera a visela na něm očkama a doufala v nějakou odpověď, se kterou vlčice bude spokojená.

"Přesně tak, máme se rádi, abys věděl a je to moc pěkný," podpořila slova svého partnera a zazubila se na něj. "Jojo, Proužek má pravdu, jsi šílenej negativa, fakticky, ach jo, musíš myslet pozitivně jako my!" poučila černého s úsměvem. S pozitivním pohledem na svět jde všechno lépe, no ne? "No ty ses nebránil a sám sinám nabídl pomoc, to si moc dobře pamatuji, jo!" zakroutila hlavou. Kde na to vůbec přišel, že to bylo proti jeho vlastní vůli? Jen si tohle vymyslel. "Jojojo, Túmap bude jen a jen náš, pak Sněha jak říkáš a pro naše maličký vlčky, tak to je," zažulila se na Proužka a zamávala oháňkou. Tak krásně to měli promyšlené, na což byla Noelle náležitě pyšná. "Túmap... To je náš úžasňoučkej úkrytíček, kde budeme jen my s Proužkem, Sněhem s malými vlčíky," vysvětlila, přičemž přeslechla, že to vlastně nechce vědět, ale smůla, už to nakousnul, musel si vyslechnout odpověď.
Noell byla hned zvědavá na Wissfesněhovu smečku a samozřejmě se bez okolků začala vyptávat, Wissfesníh ochotně i odpovídal. "Páni, Jedlová smečka... Toz ní pěkně. Jsou kolem jedle, jo?" zazubila se na Wissfeoha. "Ale my nejsme cizinci, nás znáš přece," hned se nadechovala, aby ještě něco řekla, ale to na ni mluvil najednou Proužek. "Jóóó! Vlastně... ehm... Jasně že můžeš jít sám, my to chápeme, že nemají rádi cizáky, fakt," pověděla k černému, přitom na Deimose mrkala, aby věděl, že to chápe.
"Nikdy se nerozdělíme, tak moc se máme rádi!" zamávala ocáskem a olízla Proužka na tváři.
Návrh Wissfeoha zněl vlastně docela dobře, sice by moc ráda hledala Sněha s ním a šla i pomoc, ale takhle jí to najednou dávalo smysl. "Víš co? Tak jo, my až se setkáme, půjdeme za tebou do smečky, aby ses mohl seznámit a mohli bychom jako banda negramotů jít za dobrodružstvím!" souhlasila a podívala se na Deimose, zda i on s tím souhlasí. "Pápá, Wissfesněhu!" usmála se a tlapkou za ním zamávala.
"Půjdeme dál hledat Sněha.... Třeba támhle," rozhodla a rozešla se dál. "Vzhůru za Sněhem!" pronesla ještě se širokým úsměvem.

>>> Ledové pláně

Tak tak, Noelle jen spokojeně přikyvovala na Deimosova slova. Byla moc ráda, že je Sníh moc usilovně hledá. "Hele, co to říkáš," zašklebila se na Wissfeoha. "To není pravd, vůbec ho neznáš, hledá nás," usmála se šťastně. "Ty's nás určitě taky hledal, Wissfesněhu negramote!" dodala a drcla do něj hlavou. "Vid, to bude supr čupr!" potvrdila jeho slova a stále se usmívala, její úsměv se snad nedal nijak moc zkazit.
"Ne jo?" nadzvedla obočí a podezíravě se na Wissfesněha podívala. "Fakt máš práci se smečkou, jo? A jak se jmenuje a kde sídlí? Že bychom šli s tebou a pomohli ti, co říkáš?" nadchla se a s nadějí v očích koukala na čenrého. Toužila, aby na to přikývl, moc ráda by pomohla. "ty nám pomáháš se Sněhem, my ti na oplátku pomůžeme se smečkou, hm?" drcla do Proužka.
Povyskočila. "že jo? Že jo? To jsme my dva!" hejkala a přitom se natiskla na svého partnera. "Já a Proužek jsme dvě těla, ale jedna duše!" vypnula pyšně hruď. To už tu byl imaginární kamarád. "Tak to neni pravda, je skutečný, skutečnější než si myslíš," opravila vlka a souhlasně kývala na Deimosova slova. "Jo, určitě tady někde je, to vím," usmála se a pokračovala dál, hlouběji do hor.

<<< Laica Mar

Jasně že se Sníh na tyhle dva cvoky těšil, to jinak nebylo možný! "Nepochybuji o tom, ten nás určitě hledá stejně usilovně, jako my jeho fakticky," usmála se na Proužka, který věděl, o čem mluví a o čem mluví vlčice. Wissfesníh byl totiž úplně mimo, neměl partnerku, kterou nechtěl a ani Sněhovi nerozuměl, jak s tím vůbec mohl žít? "Teď si to vystihl perfektně, Wissfesněhu!" zajásala hnědá a zamávala oháňkou. Konečně tomu přicházel na kloub. "A tohle je taky skvěloučká zprávička. Bude nááás jendou mocinky moc," zazubila se nadšeně na černého. Idea bandy negramotů se jí moc zamlouvala, ale těžko říct, jak to bude fungovat v praxi, až někomu oznámí, že je negramot. Jenže najednou opáčil, že bude po nalezení Sněha jít. "To teda ne! Budeš s námi, přeci si řekl, že budeš rád s náma negramot. Ty si prostě vymejšlíš!" vrhla na něj naštvaný pohled. "Řekni něco Proužku," houkla na svého partnera.
Sníh byl prostě středem konverzace a jinak to ani nešlo, dokud jej nenajdou, asi o něm ani nepřestanou mluvit, což neznělo zrovna nejlépe, minimálně ne pro Wissfeoha. "Přesně, s Proužkem máme takovou lásku, kterou jsi nikdy neviděl, ale teď ji vidíš a vidíš, že existuje stejně jako SNíh, který rozhodně není imag-" zarazila se a zapřemýšlela se. "Kdo je imaginární kamarád?" přimhouřila očka a pohlédla na Proužka, který snad věděl, co to Wissfesníh plácá.

<<< Temný les

"Jojojo! Negramot je boží věc!" zazubila se na své společníky a zamávala oháňkou. "Jooo! Wissfesněhu, bude stejně nadšený jako ty a to je božínkový! usmála se pyšně. "Budeme čtyři negramoti a budeme cestovat a objevovat a bude nás, negramotů, víc a víc a budeme vobří parta a to zní jako skvěloučký nápadíček, že jo, žejo?!" poskočila si nadšeně a s očekáváním v očích se podívala na oba vlky, ale na Wissfeoha se podívala obzvlášť významně.
To se hned pak Wissfesníh vyptával na opravdického Sněha, jak vypadá. "Vždyť jsme ti to říkali, ale jelikož je Proužek hodný, zopakuje ti to," ušklíbla se na černého a pak jen na Deimosova slova přitakávala. "Přesně tak! Takového Sněha si prostě nemůžeš splést, je to tak jednoduchoučký!" houkla k vlkovi. "To prostě víme, oba ho hledáma a moc dobře víme, že se jmenuje Sníh a je opravdicky jen a jen černý, nám jako nevěříš, jo?" podezíravě se na Wissfesněha podívala, vůbec nechápala, proč to zpochybňoval, však to bylo úplně jasné! "Neobyčejnou historku bude mít!" dodala s důrazem.
Po vykecávání se dorazili na rozlehlou pláň. "tady tady jsem byla! To tu znáááááám!" vyštěkla nadšeně a popoběhla vstříc pláni. Rázem se zastavila a otočila se na vlky. "Ne. Sněha tu nevidím," posmutněla. "Ale jsme teprve na začátku hledání, to nebude hned, to se ví," zamávala oháňnkou. "Musíme jít hledat dááál!" prohlásila a bez váhání se vrhla dál.

>>> Pityas

Noelle se samozřejmě jak jinak usmívala. Musela vypadat občas - jojo občas - jak blázen. Tiše seděla a usmívala se jen tak, prostě proto že to byla ona a ta se usmívá pořád. "Jo. Mi řekni, kdo by nechtěl být negramot? Vždyť je to super!" zajiskřilo ji v očkách, tak moc a nadšená byla, že všichni tři jsou negramoti. Kdyby jen věděli, co to slovo opravdu znamená, ale byli natolik nevinní a dost i neznalí, ačkoli jim to absolutně nevadilo a Noell byla takhle naprosto spokojená, ač byla jednodušší.
Vrtěla ocasem a spokojeně si seděla na zadku. "Joojoo, ať si na to příjde sám!" vážně se podívala na Wissfesněha. "Jo! Sníh je taky negramot a všichni, které potkáme, budou taky naši negramoti a budou negramotovat s námi. No nebude to úžasné?" pronesla a vyskočila rychle na všechny čtyři. Šťouchla do Deimose a následně i do Wissfeoha.
"To bude bombastický!" unešeně otevřela tlamu a představovala si menší verze jí a Proužka. To bude prča! "Jo! Jdeme hledat Sněha a pak budeme dělat malinký vlčky," pronesla rozhodně a rozklusala se za černým vlkem.

>>> Laica Mar

Noelle souhlasně přikyvovala na Deimosova slova. Vůbec ji to nepřipadalo divné, že mají kamaráda, kterého nikdy v životě neviděli a on neviděl je, jestli ovšem vůbec existuje. "Přesně, ale víme, že ho jednou fakticky najdeme a už se ho nepustíme," dodala a důležitě se na Wissfesněha podívala, myslela to vážně. "Viď že jo? Taky si myslím, že bude moc rád, až se s námi setká a jistě bude rád, když se seznámí i s tebou, Wissfesněhu!" zachichotala se a zamávala oháňkou, už aby ho našli.
Přimhouřila oči, nechápala, proč Wissfesníh o sobě tvrdí, že není negramot, když je, ale nakonec přiznal, že je negramot jako ti dva. "Výborně! Teď jsme negramoti my tři a mmusíme jít najít Sněha, aby byl s námi negramot a třeba cestou narazíme na dalšího negramota, co na to říkáte?" s nadšením v očkách vyčkávala, zda ti dva její nápad podpoří. O Proužkovi rozhodně nepochybovala, že by to nepodpořil, byl vždycky s ní a ona s ním.
Pokrčila rameny a nechápavě zakroutila hlavou. "To nechápu, je to skvělé, ale ať je po tvém, když chceš žít po zbytek života sám... Vždyť je to smutné!" vyhrkla smutně. "A víš ty co? Abys nebyl sám, můžeš být s námi, ale jen jako kamarád jo... Ale aspoň nebudeš sám samotinky," navrhla černému vlkovi a očkama koukla i na Proužka, zda nemá něco proti. "Ty jsi taky báječný, Proužku!" zalichotila svému partnerovi nazpět.
Deimos shrnul tvoření malých vlčků. "To máš pravdu," odsouhlasila slova o férovosti tvoření vlčat, rozhodně to bylo fér, jak si to dva mysleli... "Jo! Co jsou ty geny? to mě taky zajímá!" vypískla na Wissfesněha. "Ahááá. To zní moc zajímavě," dumala nad tím, ale hned přestala, když si všimla, že se Wissfeoh vzdaluje. "Ty jdeš hledat toho Sněha, viď?" houkla na něj. "Počkej na nás, půjdeme s tebou!" křikla ještě a koukla na Proužka. "Teď najdeme Sněha a pak zkusíme ty malý vlčky, co říkáš?" navrhla se širokým úsměvem.

Noell souhlasně přikyvovala. "Přéésně! Ve třech se bude hledat mnohem lépe a ty nám určitě rád pomůžeš, já to vím, nemusíš ani odpovídat!" šťouchla vesele do Wissfesněha a zazubila se na Proužka. Měla z toho radost, že snad konečně najdou Sněha, kterého tak dlouho už hledají. "Víme, on nás totiž nezná, víš," vysvětlila a už viděla, jak se s ním setkal a bude to čtyřka nejlepších kamarádů. To bude tak skvělý!
Stejně jako Deimos, ani Noelle nevěděla, co ten negramota je, ale hned se jim to zalíbilo a udělali negramota i z Wissfeoha. "Anooo! Jsme negramoti! To je skvělý a Sníh bude s náma negramot a budeme čtyři nejlepší negramoti na světě, no nezní to úžasně? Proužku? Wissfesněhu?" vesele si povyskočila a kmitala oháňkou ze strany na stranu. "Ale jsi a ostatní budou taky negramoti, až na někoho nerazíme, fakticky mu to musíme říct, jak říkáš ty a naše banda negramotů bude hned větší a to zní famózně!" chudáci vlci, kteří na ty dva narazí a stanou se z nich negramoti. "Jojojo, máme se, takže se nebojíme a zvládneme všecičko na světě," vypnula hruď jako Deimos, aby nebyla pozadu. "Fakticky ti nechybí? Ani trošilinku? Nejsi smutný, když ji nemáš?" hned se vyptávala a vůbec nechápala, že mu nechybí, ačkoli Noelle taky nikdy neměla touhy mít partnera a snad ji ani nikdy nechyběl, dokud si s Deimosem neřekli, že budou partneři. Teď to bylo pro ni významná událost.
"My nepláčeme," ohradila se. "Já tebe taky neopustím, toho se nemusíš bát," šťouchla do Proužka s úsměvem. "Jo no," přikývla na Proužkova slova, ale ten už byl opřený o její záda a dokonce změnil stranu. Tázavě se podívala na Wissfesněha, zda to dělá správně. "Joo, prosím, raď nám," škemrala. "Jen stát? To zvládnu," vískla nadšeně. Pořád nechápala, proč u toho nechtěl být a přišlo mu to zvrhlý, a tak nad tím jen pokrčila ramen.

Na Proužkova slova jen souhlasně pokyvovala. "Přesně! Už teď jsme se ti oblíbili natolik, že jsi náš nejlepšíčkovatější kamarádíček!" zazubila se na Wissfoeha a pyšně koukla na Deimose. "Přesně jak říká Proužek. Víme moc dobře, kdo je Sníh a jak vypadá a je to náš ještě nejlepšíčkovatějí kamarádíček, ale neboj se, tebe máme moc rádi a víš co? Mohl bys nám pomoc hledat našeho Sněha, co říkáš?" s nadějí v očkách se na něj dívala a doufala, že na to kývne a kdyby ne? prostě ho donutí.
"Rodiče nás naučili hodně, fakticky, ale tohle zapomněli, protože jsme byli ještě malí vlci a ti to nepotřebují vědět, víš a sice nevím, co je to negramot, ale to slovíčko se mi líbí... A ty jsi taky negramot?" zadumaně se na vlka podívala. "My se nebojíme!" obořila se na něj, když říkal že máme blbý nápad.
Při Proužkově poznámce se usmála. "Jo! To jsme a moc velký Pusinky jsme!" mávala ocasem jak zběsilá a na tváři měla jak jinak, než úsměv od ucha k uchu. "To nevadí, že jsi neměl správňáckou partnerku, já taky ne dokud jsem nepoznala Proužka," soucitně na něj pohlédla, věřila, že jednou Wissfesníh na partnerku jednou určitě narazí. Poté se Noell rozhodla najít Deimosovu chloubu a zřejmě se trefila. "Aháá, tak to je ta chloouba," koukla se na to, ale poté co Proužke zmínil něco o lechtání, přestal a postavila se vedle partnera. Napjatá jako struna poslouchala výklad o tom, co Noelle bude pociťovat při tvoření malých vlků. "Chm... ale třeba bude jedno a bude malý a nic to nebude!" moc si to nedokázala představit a už vůbec se jí nelíbila představa obřího břicha, které by musela taht a třeba by se opravdu mezi ty stromy nevešla. "Hele že ty kecáš? Moje maminka byla hodná vlčice a měla nás ráda a vypadala taky dobře!" nějak se ji nezdálo to, co Wissfesníh říkal.
Hned jak nám vlk vysvětlil, jak se to dělá, Proužek to hned chtěl vyzkoušet v praxi, Ell se nikterak nebránila, spíše se jen usmívala jako měsíček na hnoji. Jen stála a sledovala, co její partner vyvádí. Hned jak se postavil dle návodu, kooukla na černého vlčka. "Ty se nechceš dívat? A on to dělá špatně nebo já?" vyptávala se hned a zamyšleně se podívala a přemýšlela, ale stejně se na to přestala soustředit, tudíž její myšlenky byly ta tam.

Sněhovi se moc nelíbilo, že ti dva cvoci ho pojmenovali Sníh a patřičně se bránil. "Aleee, nepovídej, že ty nám kecáš?" uculila se na něj vlčice, ovšem do toho začal mluvit Deimos. "Hele...," prohlédla si černého vlka a pokračovala: "Máš pravdu, jsem si vůbec nevšimla... Takže nejsi Sníh, ale jak říká Proužek, budeš Wissfesníh!" spokojeně se na Deimose podívala a zavrtěla ocasem. "Ale řeknu ti, že my moc dobře víme, jak takový sníh vypadá, abys věděl!" vysvětlila. "Jo! Kamarádíčkovat se ale pořád můžeme, i když nejsi náš Sníh Sníh. To ti odpustíme, ale jsme rádi, že máme nového kámošíčka!" vykročila k vlkovi s úsměvem.
Pak se začali ptát Wissfesněha na partnerské záležitosti. Noelle našpicovala uši a před vlka si sedla, dělilo je jen pár centimetrů. Tak moc ji to zajímalo. Rodiče jí snad nenaučili nic pořádně, nebo si to jen Noelle už nepamatovala. "Takové věci rodiče neučí, ne?" nechápavě se podívala na oba vlky. Ale hned jak vlk je nazval Pusinkami, hned na všechno zase zapomněla a upnula svou pozornost na Wissfeoha. "Fakt? takže musíme mít maličký vlčky, abychom byli správňácký partneři?" s nadšením se podívala na Proužka, byla ráda, že jim to někdo konečně vysvětluje. "Chlouba?" nadzvedla obočí a hned se svalila na zem, aby pořádně Proužka zkontrolovala."Tady to je ta jeho chlouba?" optala se a tlapkou se lehce dotkla čehosi, co mě Deimos mezi zadníma nohama. "Aaa já tomu nějak nerozumím," vydechla smutně a pak se na něj podezíravě podívala. "A co mě čeká?" zeptala se a hned její podezíravý výraz se změnil na nadšenězvědavý.

Šťastně se pousmála, moc ji těšilo, že slovíčko se Deimosovi líbilo. "Viď? Taky se mi moc líbí. Sou-ze-ňouč-ký! Jsme," vyplázla na něj jazyk a přivřela očka. "My dva! Jsme souzeňoučkýýýýý!" vykřikla dost hlasitě, že to muselo slyšet dost bytostí, které byli blízko těch dvou. "Jooo! Budeme dvě Pusinky! Anoo, budeme Noelle alisa Mrazivka Pusinka a ty Deimos alias Proužek Pusinka, to zní mnohem lépe, že jo?" věděla, že bude souhlasit, přece to byli partneři a podporovali se ve všem, ne?
Konečně narazila na vlka, kterého dlouho hledali. Sněha. Konečně ho měli před sebou a mohli si z něj udělat velkého kámoše. Taky na věky věků, ale ne moc jako jsou si na věky věků tihle dva blázni. "Joo! Má pravdu, my Sněha nejíme, my se se Sněhem kamarádíme a ty jsi Sníh, takže jsi náš kámoš," vysvětlila a přiskočila k vlkovi, přičemž ho poplácala po hlavě. "Wissfoeh Sníh?" Ty áš dvě jména, Sněhu?" zeptala se a pořádně si jej prohlídla. "Nenenen, nepleteme, jsi Sníh, to vidíme, viď Proužku?" otočila se na něj a Proužek je zrovna začal představovat. "Přesně, jen teď máme ještě nakonci jméno Pusinky, víš, protože my dva jsme opravdický partneři!" dovysvětlila a přiskočila k Deimosovi a namáčkla se mu na bok. "Páreček? my jsme pořádný párek!" opravila s nadšením a olízla Deimose.
Lesní duch je oba dva uchvátil a jak jinak, chtěli se s nímm hned skamarádit. "Nebude? Ale prosím, teď jsi náš kámoš, takže tvlj kámoš je už i náš kámoš. Zavedeš nás tam prosím, Sněhu?" povyskočila a civěla na něj a vyčkávala na odpověď. "Pomoc? S čím že to vlastně chceme pomoc?" otázala jse Proužka. "Jo! už vím! CO dělají takoví správňácký partneři?" vyvalila další otázku na Wissfeoha.

"Uuuuuu! To ti moc děkuji, Proužku! Taky si božínkovatej jak ta žínka!" vyřkla, aniž by přemýšlela, co vlastně pouští z tlamy. není se ani moc čemu divit, dost často mluví, aniž by se nad tím před tím vůbec zamyslela.
Nadšeně přikyvovala na Deimosova slova. "Týjoo, to je naprosto přesňoučký, mám to stejně, taky si to bez tebe už nedokážu představit. Prostě jsme si souzeňoučký a tak to prostě je a bude a už navždycky, na věky věkůůůůůů," vypnula hruď co nejvíc to šlo.
"Joo! Ano! Budeš Deimos alias Proužek alias Pusinka! CO ty na to?" vyvalila na něj očka s očekáváním, moc si přála, aby mu to nijak nevadilo, ale soudila, že moc ne, když se culil.
Pak jak hned ucítili cizí pach, vydali se za ním. Zastříhala oušky. "no ano! SNíh! Čauuuuu Sněhu! Našli jsme tě!" vyjekla na chudáka vlka, který moc nadšený z jejich přítomnosti nebyl, ale to ani jednoho moc netrápilo. Hned měl naježená záda a nezněl nadšeně. "Nee nejsi. Ty jsi totiž Sníh, že jo?! usmála se na něj s vyplazeným jazykem. "Nejsme blázni, aleee poradíš nám že jo? Prosím, prosím," vykulila na něj očka a snažila se o roztomilý kukuč. "Lesní duch? Kde je? Můžem se s ním skamarádit?" vlk to myslel zřejmě tak, aby je vystrašil, ale Noelle si to opět přebrala po svém.

<<< Asshiřin labyrint

Noelle velmi pozorně poslouchala Deimose, který jí začal vysvětlovat, co je to vesmír. Sem tam zastříhala ouškem a jen zaujatě přikyvovala. "Týjo! To je fakt hodně zajímavý Proužku, ty jsi takový chytrý. Strašně toho moc víš, to je fakt hustý jako!" vypískla nadšeně a zamávala oháňkou. Byla moc ráda, že její partner je tak chytrý.
"Rozhodně! všechno od teď budeme dělat jedině společně, jsme partneři a když to říkáš, jistě to bude pravda pravdoucí a hned zní ještě skvěleji!" drcla do něj hlavou a hned vyběhla z jeskyně ven hledat někoho, kdo by jim mohl poradit. Ocitli se opět v tom divném lese, avšak Noelle si toho moc nevšímala. "Viď? Taky děláš sladký pusinky, ty moje pusinko!" zahihňala se a po další větě se na něj hned vrhla. Byla moc ráda, že on ji bude mít rád tak moc, jak slíbil.
Ucítila cizí vlčí pach, v očkách se jí blýsklo a podívala se na Proužka. "Taky to cítíš? To je nějakej vlk, kterej nám pomůže," řekla nadšeně. "Jdeme!" zavelela a rozeběhla se za pachem. V dálce viděla černého vlka, víc si ani nevšimla. "Heeeej! Čau! Ty tam!" hejkala na něj už z dálky a na tváři měla jak jinak úsměv. "Proužku! Ten nám určitě poradí," otočila se na svého partnera a pokračovala za vlkem.

Galaxie. Zastříhala Ell ušima při tomhle slovíčku. "Co to je vlastně galaxie?" zeptala se Proužka, který byl jistě chytrý a moudrý a určitě to věděl! Sice to neznala, ale líbilo se jí to, bylo to určitě něco pěknýho a proto se k Deimosovi přitulila ještě víc, pokud to bylo vůbec ještě možné.
Další věc, kterou Noelle chtěla vědět, bylo na téma partnerství a co partneři běžně dělají a na to se také opět ptala svého nového partnera. "Tak to jsme dva, co nevíme. Fakticky se k sobě hodíme," zasmála se nadšeně. "Hej ale! To je výborňoučký nápadíček, víš? A musímě někoho najít co nejdříve," až tak moc chtěla takové informace vědět a i hned by šla pryč někoho hledat, ale to jí Proužek hned vlepil další pusinku. No nebyl sladký? "Já tebe takyyy! Tvoje pusinky jsou mocinky skvěloučky a taky tě mám mooooooooc rááááááda!" vypískla a hned mu pusinku oplatila.
"Já jsem taky ráda, že jsem tě potkala, víš, nikdo mě nikdy neměl tak moc rád, jako ty a to jsem moc ráda, protože ty mi naprosto rozumíš!" vyplázla na něj jazyk a zatřásla sebou.
Malí vlčci. "To by bylo moc pěkný, joo, moc pěkný! A jo, chtěla bych se o ně starat, oba bychom se o ně společně mohli starat!" povyskočila a udělala jedno kolečko na místě. "A víš co? Pojďme najít někoho, kdo ví o partnerství a malých vlčcích," vybídla jej a hned si to šinula pryč.

>>> Temný les