Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Přikývla. "Anoooo! Až na Měsíc a jiné měsíce aaaa až na Slunce aaa všude prostě!" vyjekla a opět jej objala. Tulení se jí líbilo, ještě že to Deimos Noell svěřil, co páry dělávají. Ale co jiného teda dělají? Tulí se, dávají si dárečky, hezky se k sobě chovají? Ještě něco, co třeba neví? Elle přemýšlela, co by spolu mohli ještě dělat, jakožto pár. Ale nic ji nenapadlo, nikdy pořádně s vlčím párem nebyla, sama partnera nikdy neměla a od rodičů si nic moc nepamatovala. "A heleee, co ještě takoví partneři dělají?" optala se dychtivě a koukala na Deimose s tím, že on bude vědět.
"Jůůů! To byla ale pěkná pusinky," zachichotala se a jemně skousla Proužkovo ucho. "Anoo! J8 jsem taky moooooc mocinkatě moooc šťastná, ani nevíš jak... Teda vlastně víš, jsme v tom spolu! Přesněěěě, jsme naši, náš úkryt je náš víc nadšenější být nemůžu," zamávala oháňkou.
Pyšně se usmála. "No nemáš zač děkovat, fakt ti to jde, úplně samo! Joo, děkujuuu, jsem se fatk snažila, aby to znělo dobře," vypnula hruď, byla na sebe taky pyšná, že vymyslela něco, co se líbílo oběma vlkům.
Noelle zajímalo, jak se na světě objevují malí vlci a kde, nějak tomu moc nerozuměla. "Ahaa, asi jo, ale když my se máme taky moooc rádi, my se přímo milujeme, tak myslíš, že se malí vlci objeví taky?" pořád tomu zcela nerozuměla. "Určitě! My jsme nejlepší!" vyskočila nadšeně a pak se opět přitulila k Proužkovi.

Usmála se. "Jooooo! Přesně taaaak! Na konec našich životůůůůůů!" hulákala přes celou jeskyni, že by to snad probudilo mrtvého. Nikdy by jí nenapadlo, že snad někde bude mít partnera, ovšem ona o tom vlastně nikdy neuvažovala, nenapadlo ji to, moc o lásce nevěděla, ačkoli sympatie měla snad ke všemu živému, jen zrovna u Deimose to bylo jiné. Rozuměl ji a podporoval ji snad ve všem a nikdy na ni nebyl zlý.
Hlavou se na něj namáčkla snad ještě víc, jak to jen šlo. Bylo to moc příjemné a neměla v plánu dělat něco jiného. "Opravdu? No ty bláho! To zní taky moooc parádně, budeme se pořád tulit,, tady v našem Túmapu!" křikla do jeho srsti, kterou mu jistojistě poprskala, ale jemu to určitě nevadilo! Přeci jsou to sliny lásky!
Pak začala mluvit o představování se, přičemž zapomněla jeho jméno, ale on ji opravil, aniž by se naštval. "Jooo! Deimos alias Proužek a Noelle alisa Mrazivka! To se k sobě úplně nejvíc hodí!" přešla úplně fakt, že ji opravil, nedělala si moc starosti s tím, že by mu to snad mohlo vadit. Nikdy se moc nezaměřovala na opravdová jména, všem musela vymýšlet přezdívky, jinak to nešlo. "Přesně tak! Mocinky moc ti to jde! Budeš skvělý představovatel nás dvou," olízla ho a pyšně se na něj usmála. "Hm nevím, ale my to budeme používat, jestli chceš?" ona moc chtěla a doufala, že i Proužek na to bude mít stejný názor.
Očka sklopila na vodní hladinu. "Jo, no jo máš pravdu pravdoucí," přivřela očka a na vodu se ještě chvíli dívala, ale pak se zase otočila na Deimose. "Jooo, taky jsem byla stejně maličká, možná menší než moji bráškové!" přitakala. Napjatě se na něj dívala a doufala, že se dozví jak se nazývá to objevení vlků. "Narodit se jo? Tak jo, to bude určitě ono. Ty ses narodil, já se narodila, všichni se narodili.... Ale jak se takové narození dělá?" zamyšleně se podívala na vodní hladinu, nevěděla. "Tak to jsme dva, já taky ne aaa mluvila jsem o malých vlcích, víš. Oni právě velcí vlci, jako jsme třeba my mají právě malé vlky, jako jsme byli dřív, ale nevím, jak se právě malí vlci dělaj," vysvětlila.

Ell byla z té celé jejich zvláštní láska moc nadšená. Nikdy nečekala, že by mohla mít k někomu tak blízko, jako právě k Proužkovi, který si v jejím srdíčku našel místečko hned první den. Co místečko. Místo! Pořádné místo! Celé srdce obsadil! Olíznutí mu hned oplatila a spokojeně se na něj zazubila. "Joo! Budeme se společně milovat navždycky, až na konec světa, až na konec vesmíru, na konec úplně všeho!" vypískla hlasitě a hned se mu hlavou zabořila spokojeně do srsti. "Hm, já toho taky o tom moc nevím, víš, ale zrovna tohle jsem nějak vypozorovala," zavrtěla ocasem a byla moc ráda, že s ní souhlasil ohledně partnerství, které uzavřeli. "Joo, a budeme říkat: "Ahoj, já jsem Noelle alisa Mrazivka a tohle je Proužek alias Proužek a je to můj partner! Můj partner, joooooooo?" Co na to říkáš? A samozřejmě i opačně: "Čauky, já jsem Proužek alias Proužek a tohle je Noelle alias Mrazivka a je to moje partnerka! Moje partnerka, joooooo?"" chudák si ani nepamatovala Proužkovo opravdické jméno, které zapomněla hned potom, co mu dala přezdívku.
Očka upnula na vodu, na kterou se zlobila stejně tak jako Deimos. "už to nikdy neuděláš, že ne?" nadzvedla jedno obočí a vyplázla na vodu jazyk. Najednou ji napadla jedna otázka, na kterou vlastně neznala odpověď a doufala, že to bude Proužek vědět. "Hele Proužku? My dva a i jiní vlci se někde museli vzít... Víš? Prostě se vyskytnout. Já si třeba pamatuji jak jsem byla malinkatá, úplně takhle prťavá," tlapkou ukázala přibližnou velikost, jak si myslela, že byla veliká, což překvapivě i docela odpovídalo.

Tlamička otevřená dokořán a oháňka lítala ze strany na stranu. Moc se jí líbilo, že jí Proužek olíznutí oplatil. Na to se ihned zahihňala. Očka upnula na vlka, když začal mluvit, úsměv jí rozhodně nezmizel, ba naopak se snad ještě rozšířil, jestli to bylo vůbec možné. "Jůůů, Proužku! Ty jsi boží! Taky tě zbožňuju aaaa taky... taky tě miluju! Nejvíc na světe tě miluju a budu tě milovat napořád, jo?" usmívala se a hlavu nalepila na tu jeho, přičemž mu hleděla do očí. Z jejích modrých oček bylo jasně vidět, že má ohromnou radost. "A heleeee! Víš, že tohle si říkají vlci, kteří většinou jsou partneři a mají malí vlky?" zazubila se na něj. O partnerství a rodičovství nevěděla takřka nic, ale tohle ji neuniklo. "Budeme partneři?" zeptala se nakonec bez okolků.
Noelle byla moc ráda, že s ní Deimos o pojmenování úkrytu souhlasil. "Seš fakt skvěloučkej klouček, fakt božíneček!" vyskočila radostí do vzduchu. Hned vyhrkla první nápad, který vlčici napadl. "Hmm, máš pravdu pravdičkou!" řekla zamyšleně, minimálně se o to snažila. "Túmap zní fáááákticky parádničkovatě!" vyskočila snad ještě výš než předtím. "Jo! Zlobivá voda jsi! moc zlobivoučká a mi tě s Proužkem vychováme!" koukla na Proužka a udělala stejný naštvaný výraz na vodu.

Noell jen jásala a užívala si krásu slov, které Proužek vypouštěl z tlamy. "Přesně tak! Nikdo nás nikdy nerozdělí! Jsme nerozlučná dvojka, která k sobě prostě patří!" radovala se a křičela a hned se nalepila na Deimose a olízla mu tvář. "Proužku, mám tě faaaaaktickyyyy mooooooc ráádaaaaa!" vyjekla nadšeně a mávala ocasem jak zběsilá.
Na jeho další slova jen souhlasně přikyvovala. "Jooo, určitě. Ale! Měli bychom to tady nějak pojmenovat, co říkáš? Přece náš úkryt nebude beze jména, by mu akorát bylo smutno a chudák by plakal, že jsme mu nedali jméno," mluvila a zcela se vcítila do "pocitů" úkrytu. Byla z toho skleslá, ale pak si uvědomila, že ona ten úkryt není a hned se jí zase na tváři objevil rozzářený úsměv. "Máš nějaké nápady?" optala se a přemýšlela, zda ona na něco nepřijde. "Tajný úkryt Mrazivky a Proužka!" vyhrkla rychle.
Vyprskla rychle a pohlédla na Proužka. "Jo to chtěla! Ale já ji přeprala!" vítězně vypnula hruď a hrdě se podívala na Deimose.

Noelle jen musela přikyvovat hlavou. Tak moc s ním souhlasila, soucítila a sžívala se. Deimos ji přirostl k srdci jako nikdo předtím. Chápal ji, rozuměl ji. Prostě přítel do deště. Nejbožejší přítel do doště. "Uvíííí! NIkdo nás nikdy nemůže překonat!" vřískala kolem sebe a vrtěla oháňkou jak zběsilá. "No to rozhodně ne! Ještě by se ta informace o tomhle místě rozšířila a pak by nám to tu ukradli a obsadili. To nemůžeme dopustit, tohle bude teď naše místo!" začala tajemně a pak se zase usmívala od ucha k uchu, dokonce ji začala stékat slina. "Hehe, khoukej jhak theče!" šilhala ke své tlamě, aby mohla aspoň trošku zahlédnout svou slinu!
Brzy na to ji slina začala nudit a tak se vrhla za Deimosem do vody, kde s užívali dostatek zábavy. Hlavou pod vodou pátrala, zda něco nenajde, ale nic. Proužek ale asi něco vidět, otvíral pusu, ale nevěděla, co říká. "Jo? tak počkej, já to zkusím!" řekla potom, co se musela nadechnout. Opět hlavu ponořila pod vodu a taky se snažila něco říct, ale Proužek měl pravdu, nešlo to. Nadechla se a zakašlala. "Fuj," zakroutila hlavou.

S nadšením zírala na jezírko a jen se nestačila divit, na co to vůbec narazila. "Viď? To je strašně boží místo, jsme fakt boží, Proužku!" vesele si poskočila a otřela o svého kamaráda hlavu. Nevěděla, kam dřív se vůbec dívat, tady toho bylo tolik. Kytky, jezírko. No všechno bylo fakt parádní. "JO! Máš pravdu. Tohle je naše místo a nikoho sem jen tak nepustíme? Co ty na to? " navrhla a usmívala se jak měsíček na hnoji.
To se Deimos rozhodl do jezírka skočit. Co jiného by Noell měla udělat, než to zopakovat. Rozeběhla se, odrazila a přistála vedle vlka. Voda byla všude, nejen v jezírku. "Jo, máš pravdu, je to fakt báječný! Fak žůžo labůžo!" cákala kolem sebe vodu a několikrát cákla i na svého společníka. "Tyjo! Ty jo pravda. Tak jo, musíme prozkoumat dno a třeba ta, fakticky něco bude a budeme mít poklad a bude jenom náš, jen můj a tvůj a nikoho jinýho!" vykřikla nadšením a hned hlavu potopila pod vodu.

Nadšeně se rozhlížela kolem sebe a zjišťovala, kam musí zajít první. "Joo! Proužku, musíme, tak honem, pojď," vybídla svého přítele a s vyplazeným jazykem se ocitla v jedné z jeskyň, kterých tu bylo spousta. "hooonem pojď!" opět na něj křikla a zastavila se, když spatřila jezírko, které tady bylo. Dokonce kolem nich bylo spousta krásných květin. "Proužku pojď sem za mnou, tady je to fakt hustý... kouzelný, to musíš vidět!" byla z tohoto místa tak unešená.
Souhlasně kývla. "Jo, jenom naše, tvoje a moje, nás dvou!" usmála se."Poklad říkáš?" zamyslela se a pak se rozhlédla po jeskyni. "tady určitě musí být poklad, vždyť je to tady úplně magický, no řekni!" usmála se a přistoupila k Deimosovi. Moc se jí tady líbilo a rozhodně neměla v plánu odtud hned odcházet.

<<< Temný les

Noelle se toho moc nebála a ihned vkročila do jeskyně. Něco ji tam prostě táhlo, aniž by si to vůbec sama uvědomovala.Jeskyně byla velmi rozlehlá a dělila se na další jeskyně. "Proužku, mrkej na to jak vobří je tahle jeskyně! To bude dobrodrůžo, co říkáš? Musíme to tady prozkoumat, určitě tady bude spousta hustejch míst, o který fakticky nesmíme přijít a třeba tady někde bydlí Sníh!" natěšeně vlka pobídla a vesele se rozešla napříč velkou jeskyní.
Děkuju, moc, fakt si cením, že můžu používat tvoje slovčíko, který je fakt dobrý!" byla moc ráda, že jí to Deimos dovolil a hned měla širší slovní zásobu (xD). "Ty nejlepší kamarádíčku, pojď, musíme se tady pořádne porozhlídnout, určitě to za to stojí a najdeme něco tak moc skvělýho, že budeme první vlci, co to našli a všichni nás kvůli tomu budou znát, ne řekni, nezní to parádně? A pojď, ať se nezdržujeme!" opět do něj šťouchla a zmizela v jedné z mnoha jeskyněk.

S nadšením kráčela po temném lese, který by běžně naháněl hrůzu, ale Ell to bylo jedno. Pro ní to byl víceméně les jako jiný. Deimos ji věrně následoval a ona doufala, že brzy narazí na toho správného Sněha, se kterým by se mohli skamarádit. "Opravdu fakticky můžu, jo?" otočila na něj s překvapeným, ale zároveň nadšeným výrazem. "To je od tebe fakt milé, Proužku, jsi fakt ten nejlepšíčkovatější kámošíček, kterého mám!" hned mu za to vlepila do obličeje lichotku, kterých se nebála. "Souhlasím, nebylo by to hezké, kdybychom se hádali," přikývla hlavou a olízla si čenich.
Přes les šli celkem svižně a brzy se před nimi objevil otvor. "Hele, mrkej na to! Půjdem se tam podívat, jistě tam bude něco velmi zajímavého!" šťouchla do něj s úsměve. "Hm, třeba Sníh bude právě bydlet tam, co říkáš?" aniž by čekala na odpověď. Vběhla do jeskynního otvoru, jako vždy bez rozmyšlení.

>>> Asshiřin labyrint

<<< Most

Noelle si po mostě poskakovala, aniž by přemýšlela nad nebezpečím, které na ní číhalo pod ním. Nikdy si s nebezpečím moc starosti nedělala, netrápilo ji to. Deimos na tom byl asi podobně, proto si možná tak moc rozuměli a měli se rádi. "Jůůů, to je fakt parádní slovo, Proužku!" nadšeně vyhrkla. "Hele... víš ty co? Nebudeme se hádat, kdo koho má radši... máme se rádi, moc mocinky mocinky moc rádi stejně, jooo?" vyvalila na něj svoje očka a usmála se tím nejsladším úsměvem, který dokázala, a že opravdu roztomilý byl. Jeho objetí mu opětovala a jemně jej olízla na tváři.
"Tady to vypadá libózně, coo?" vyskočila a porozhlédla se po lese, který vypadal dost temně. "Taková opuštěný, temný, pane jo. Myslíš, že tady můžeš žít černý Sníh? Třeba se to bude někde v tomhle lese ukrývat, co bys řek'?" usmála se na něj a rozešla se napříč lesem.

<<< Les u Mostu

Noell byla tak moc ráda, že má po boku Deimose. Byl na ni tak hodný. "Nevím, ale ty seš zase můj nejlepšíčkovanej kamošíček, kterýho bych se mohla nejvíc přát, víš?" vyštěkla nadšeně za sebe a olízla Proužkovu tvář. "Víš, jak mocinky tě mám ráda? Moooocinkyyy mooooc!" vyplázla na něj špičku jazyka a zavrtěla sebou. "Ty taky! Nikoho lepčejšího jsem neměla!" křikla nadšeně mezitím, co se blížili opět k onomu mostu.
Vesele si poskakovala vedle Proužka a s nadšením poslouchala jeho lichotky. Bylo to pro ni velmi příjemné, když mohla slyšet takhle milá slůvka. "Jo?! To je od tebe tak nádherný, Proužku můj!" šťouchla do něj. "Jo, jsi boží! A najdeme určitě mnohem, mnohem sněhovatšjšího Sněha pod vobří vločkou, kterou kdy můžeš vidět!" zachichotala se a přešla opatrně přes most.

>>> temný les

Spousta vlčic by olíznutí brala jako nějaké gesto lásky. Avšak Noell? Ta to brala jako kamarádské gesto, lásku jako takovou nikdy nezažila, všichni byli její kamarádi, případně rodinní příslušníci. "Jsi fakt hodný, Proužku. Ten nejhodnější vlk, kterého jsem potkala. Fakt. Nechápu, proč jsem na tebe nenarazila dřív. Víš, všichni se ke mně chovali, jako kdybych byla vlče nebo blbá a ty? Ty jsi na mě neustále hodný!" dojímala se a Deimose objala.
To, že Sníh měl vymyšlené jméno tak jednoduše ji trápilo, avšak nemohla s tím nic udělat a stejně se ten vlk rozhodl jít. Bílý Proužek ji uklidňoval, že najdou někoho lepšího a zajímavějšího. "Máš pravdu! Půjdeme hledat lepšího Sněha!" ze smutného výrazu se Noell objevil veselý. "Tak jdem," zatahala jej jemně za kůži na krku a poskakovala kolem něj.
"A třeba narazíme i na toho obchodníka a můžeš být červený," dodala nadšeně a rozešla se k mostu, přes který se sem dostali.

>>> Most

Dělalo jí moc radost, že se Bílému Proužkovi líbilo, že nalezli Sněha! "Šikovná? Děkujuuuu," vrhla se mu s nadšením kolem krku a usmála se na něj, snad nikdy neslyšela, že by ji někdo nazval šikovnou.
Noell si povídala a nadšeně se usmívala na všechny strany. Byla nadšená z nalezení Sněha a hned se samozřejmě vyptávala. Sníh pověděl, proč se tak jmenuje, ale Noell od toho čekala něco mnohem víc, než jen tohle. "Cože? To nemá lepší důvod, proč se jmenuješ Sníh? Já čekala něco epickýho a ty řekneš tohle?" zklamaně se posadila na zem a pohlédla na Bílého Proužka, co si o tom myslí on. Jenže Deimos z toho měl celkem radost, oproti Ell.
Poté se ti dva bavili o obchodníkovi. Noe chtěla Deimýho zavést za obchodníkem, aby si také něco mohl koupit, případně si obarvit srst, stejně jako Noelle. "Jo, neonově zelená by se ti moc nehodila, ale červená určitě ano!" pronesla důležitě a prohlédla si ho. "To bohužel nevím, ale chci se to naučit, zní to totiž děsně suprově! A jo, Mrazivka se mi líbí asi víc než Bronzovka," odpověděla zamyšleně a poté pohlédla na Sněha. "ty znáš toho obchodníka?" optala se.

#post6

Noelle zajiskřilo v očích a usmála se na objeveného Sněha. "Tak to je úžasný, viď Bílý Proužku?! Máme našeho černého Sněha!" šťouchla do obou vlků radostí a olízla si čenich. Pohlédla na svého přítele s otázníky v očích. Měli Sněha, ale co teď? Nechají ho tady nebo s ním budou mít další plány? Ale než se stihla optat, Deimos se ptal na toho vlka, který chtěl spáchat sebevraždu. "No jeden vlk tady byl, támhle u útesu a chtěl skočit dolů a zabít se, ale já mu to vymluvila a byl unavený tak odešel, že se jde vyspat a pak se za námi vrátí," vysvětlila situaci s tímto vlkem a kecla si na zadek.
Přikyvovala. "To teda musíš, je to tam fakt čupr dupr hustý jo a má tam toho strašně moc a může ti obarvit srst, vylepšit magii koupit novou a měl tam fakt hustý předměty, žádný jsem si nekoupila, ale musíš se tam jít někdy podívat. Najdeme ho pak, jo?" rozmluvila se o obchodníku Wuovi. Byla jím velmi unešená a nejraději by za ním zašle hned a koupila si něco dalšího, ale teď museli vyřešit situaci se Sněhem.
Otočila hlavu na Sněha. "A hele jo ty! Mám velmi důležitou otázku, na život a smrt! Jsi černý, proč ti rodiče dali jméno Sníh? Víš... on je sníh bílý a to se vylučuje s tvou srstí, takže by mě to fakt zajímalo, tebe taky, že jo Proužku?" drcla do něj.
Na Deimose přikývla. Bylo na něm, jak Ell bude dále říkat, jí to bylo nějak jedno. "Mrazivka? To je drsný! To bych mohla někoho zmrazit a rozmrazit. Zní to fakt děsně cool!"
Naklonila hlavu k Proužkovi. "Já nevím," zašeptala nazpět.