Příspěvky uživatele

< návrat zpět

#post5

Chvíli na něj zamyšleně hleděla a vyčkávala, co z něj nakonec vypadne. "Opravdu seš Sníh? Vážně? Neutahuješ si ze mě? Jmenuješ se tak?" chrlila tolik otázek, které měly stejný význam. Musela to vědět stoprocentně, že se jmenuje Sníh a nijak jinak.
Sníh se stále zajímal o Sebevražedného, což Noell ani nepostřehla, je velmi zbrklá a ne všeho si dokáže povšimnout. "No viď že jo? Já jsem tomu nechápala, byl takový moc smutný a nakonec unavený a slíbil, že se vrátí, tak tady na něj počkáme, abys mu to mohl taky vymluvit, jo?" zachichotala se s nadějí, že se šedý vlk vrátí. Obávám se, že Noell byla naivní, že věřila tomu, že se vlk vrátí. Vždyť do té doby ona se můžeš přesunout, zabloudí, cokoli. "Viď, že jo. Já jsem hodná na všechny, víš, pokud mě zrovna nezlobí, ale já jim to odpouštím, víš... Musíme si odpouštět, je to hezký," zazubila se na černého vlka a už zase chtěla volat na Deimose, který se z nenadání objevil. Noell se usmála na Bílého Proužka. "Je, je. Je to náš Sníh, Bílý Proužku!" vykřikla a skočila k němu, div ho nepovalila.
Ell se rozzářila očka, když si Deimos všiml jejího nového kožíšku, který si zakoupila u pana Wu. "Že jo? No není krásný? Já jsem z něho mooooc nadšená a jsem ráda, že se ti líbí, Bílý Proužku! Musíš za ním taky někdy zajít a koupit si u něj něco, má tam toho hrooozně moc," šťouchla do něj čenichem a usmála se na něj. Najednou se netvářil zas tak nadšeně, jako před málo sekundami. "Ale můžeš! Pořád tam je vidět hnědá a jestli nechceš, můžeš mi říkat jinak," vybídla ho nadšeně.

#post4

Noell přikyvovala. "Nevíš co?" vyhrkla a podezřele se na něj podívala. Co by tak nemohl vědět? Jak se jmenuje? Možná a nebo nic jiného. "Kdyby byl... Jsi?" nechtěla mu hned říkat, co by se stalo, kdyby byl Sníh, i když to ani sama nevěděla. Jen se o tom bavila s Deimosem a pak se rozhodli někoho takového najít, ale co pak? To už nedomysleli. Oba dva jsou zbrklí a ne vše domyslí do konce.
"No tak! Bílý Proužku, pojď sem, nenech se prosit!" opětovně křikla za sebe, když sem Deimos nepřicházel, kdyby tady byla sama, mrzelo by ji to, momentálně měla naštěstí další společnost mimo něj, tudíž ji to zas tak moc nevadilo. "Na mého nejlepšího kamaráda, Bílého Proužka," vysvětlila Elricovi s úsměven. "Nevím, proč nejde, asi ho něco zdrželo," dodala zamyšleně a otočila hlavu na černého vlka.
Vlka očividně zajímal vlk se sebevražednými sklony. "No támhle nedaleko, kousek od toho mostu. Koukal dolů a když jsem za ním přišla, tak jsem se ho snažila přemluvit, aby neskákal, pak říkal, že musí jít a odešel, ale že se ještě vrátí," vysvětlila a řekla vše, co o neznámém věděla. "Znáš ho?" zeptala se zvědavě a kecla si. "Víš, sebevražda není dobrá, proč by to někdo dělal? Takhle si nevážit svého života. Třeba já jo... Já bych jakože fakt neskočila, chudák můj modrý kožíšek by se akorát rozplácl o nějaké šutry a co potom, byla bo ho fákticky škoda, jakože fakt škoda, víš co tím myslím, ne?" rozpovídala se.

#post3

Kdybyste viděli její zklamání z toho, že vlk se nejmenuje Snížek ani Sníh. Takový smutek v očích měla najednou. "Fakt se nejmenuješ Sníh? To není možné, to musí být chyba. Ty přece určitě Sníh jsi!" Nechtěla se téhle myšlenky vzdát a snažila se samu sebe a snad i je přinutit, že se vlk Sníh jmenuje. "My s Bílým Proužkem hledáme černého vlka se jménem Sníh a to musíš být určitě ty, fakticky, na mou duši a vlčí uši!" nenechala se přesvědčit, že by se vlk jmenoval Elric nebo jakkoli jinak.
Uraženě si kecla na zadek a koukala na vlka. "No, mě teda těší taky a hledám Sněha a to jsi ty, určitě jenom lžeš!" nařkla Elrica ze lži a zamračila se na něj. "Bílý Proužku! Našla jsem Sněha, ale on lže, že se tak nejmenuje!" křikla na Deimose, který byl vzdálený několik metrů, přesto Noelle mohl slyšet zřetelně.
Vlče? Žádné vlče tady neviděla. "Ne, jen vlka, který chtěl skočit z támhleté skály," oznámila a tlapkou ukázala směrem, kde byl ten divný vlk, který měl sebevražedné sklony. "Že jsi Sníh, Snížek, viď že jo?" musela se znovu přesvědčit a zeptat se vlka a doufala, že ji na to kývne a i když se Sníh nejmenoval, ona si to myslela a nevěřila mu.

#post2

Vlk se zdál být zamyšlený, avšak Noell si toho vůbec, ale vůbec nevšímala. Nikdy takové věci moc neřešila, hlavně že se mohla jít s někým skamarádit. Moc ráda si hledala nové přátelé, ale ne všichni se chtěli přátelit s ní. Byla děsně ukecaná, že jí nikdo nestačil, stejně jako tenhle vlk, který snad nepobral ani jediné slovo, co z její tlamičky vypadlo. Vždycky mlela tak rychle a nedokázala mluvit pomalu, neuměla to a asi to nikdy umět nebude. Všechny své otázky vychrlí rychle a najednou, že dotyčný není schopný je všechny pobrat a odpovědět na ně.
Vlk si její přítomnosti konečně všiml a Noell se rozzářil úsměv, měla jej větší, než předtím. "Mě se lekat nemusíš, víš? Vážně, já jsem hodná a nic ti neudělám," začala uklidňovat vlka. "Nestíhal? Jak to, že jsi mě nestíhal poslouchat, ale nemám problém ti to zopakovat," nadechla se a znova mu zopakovala to, co již jednou vyřkla: "Že jsi černý, jakože máš černou srst, víš, jakože chápeš mě ne? A nejmenuješ se Snížek? Protože s kamarádem, nejlepším kamarádem, hledáme vlka, co je černý, ale jmenuje se Sníh nebo Snížek. Nejsi to ty náhodou?" Chudák vlk, musela mu jít hlava kolem, když zase Ell spustila. "Jinak abys věděl, já jsem Noelle a mám modrý kožíšek!" opět upozorňovala na její modrý kožich, ráda se s ním chlubila, nebylo divu, však ho měla teprve chvíli.

#post1

Noelle si strašně moc chtěla s vlkem povídat, ale on byl prý unavený a potřebuje se vyspat a pak vyřeší Noelliono chování. Uvěřila mu a kývla na něj. "Tak ahoj, pak přijď!" zahihňala se a vesele si poskočila a jen doufala, že se neznámý opět vrátí, až se vyspí.
Rozhodla se, že se vrátí za Bílým Proužkem, aby se mu konečně pochlubila novým zbarvením, ačkoli si ho jistě všiml, ale potřebovala si o tom popovídat, místo toho zavětřila a zaznamenala další cizí pach a rozhodla se jej najít. "Bílý Proužku! Pojď najít toho vlka, třeba to bude Snížek a bude černý!" vybídla svého přítele a rozeběhla se za pachem.
Aniž by tušila, za kým vůbec běží, brzy se ocitla před vlkem, který tam jen tak postával. "Jůůů, ahoj! Ty jsi černý! Jakože máš černou srst, jakože chápeš ne? A nejmenuješ se Snížek? Já a můj kamarád, nejlepší kamarád, hledáme vlka, který je černý a jmenuje se Snížek, nejsi to ty?" hned se vyptávala a nadšeně kolem černého, rudookého vlka poskakovala. "Bílý proužku, našla jsem černého vlka?" otočila hlavu směrem, kde byl Deimos a křikla na něj tuto důležitou informaci.

Těkavě se na vlka dívala a na tváři jí zářil úsměv, nebyla ani schopná stát na místě, spíše tady poskakovala a cupitala, měla moc energie a byla zcela nadšená z přátelství s Deimosem a její nové srsti. "Nebuď takový!" zachichotala se a drcla do vlkova boku. "Tak hele jo," nadechla se, "nikam skákat nebudeš a hezky tady zůstaneš se mnou a mým kamarádem. Proč bys vůbec skákal? Na to hezky zapomeň, jooo? To se nedělá, k čemu by ti to bylo? Život máš jenom jeden, tak si ho užívej a nepáchej sebeblbosti, jo vlčíku?" vydechla a zírala na něj. Vlk se nakonec posadil na zem a to se Noell samozřejmě líbilo a její úsměv byl ještě větší, než předtím. "Náhodou! já byla taky hnědá a hnědá je skvělá barva, i když je to barva hovínka, ale pořád je pěkná. Zapomeň na to, nudná je bílá přece, ty máš náhodou parádní zbarvení," Ell se nenechala odbít. "Hmm," zamyslela se, nikdy nevěděla, proč je taková, byla taková od malička. "Víš, že já ani nevím? Já jsem taková pořád, prostě od malýho vlčete, chápeš, od narození, malé chlupaté koule, je jedno jak to nazveš," vysvětlila nakonec a taktéž se posadila.

Noelle - tříroček
Aetas - 400 postů, 4 roky na MG
Enzou - smečka (narodil se tam), dvouroček

přidáno

S kýváním hlavou hleděla na Deimose. Jasně že měl pravdu, jinak si to Noe ani nedokázala představit. "No to mi povídej! To by bylo příšerné, naštěstí tomu tak není a já můžu své nápady sdílet s tebou, což je strašlivě mocinky skvělý!" zaradovala se a stále měla na tváři úsměv od ucha k uchu. Byla tak moc nadšená z toho, že má nového přítele, který jí zcela rozumí, nic takového se jí za dlouhou dobu nestalo.
"Já s tebou taky, fákticky moc, jsi nejlepší vlk, kterého jsem kdy potkala a rozhodně tobě nikdy neuteču, to bych udělala vobrovskou chybu a to bych moc nerada udělala, víš," povídala a upřeně se na Deimose dívala, očividně jej měla moc ráda, ačkoli ona měla ráda všechny vlky, které potkala, ale věděla, že tohle je lehce jiné.
Bylo jí na očích vidět, jak se na jejich novou misi velmi těší. "Budeme muset jít! Musíme splnit naší misi!" řekla rozhodně a s vážným výrazem na tváři pohlédla na Bílého Proužka. Na další jeho slova pouze soustředěně přitakala.
Sledovala vlčka, jak se snaží ohnou tak, aby si viděl mezi nožky. Musela se rozesmát, přišlo ji to komické. "Přesně to!" křikla mezitím, co se tlemila na všechny strany. "Fakt? můžu?" usmála se a přiskočila k vlkovi, aby jej mohla obejmout. "To je skvělé a ty budeš můj nový bráška!" zvesela vrtěla ocasem a prohlížela si svého nového brášku. Pak se zamyslela. "Hele? Víš, že sourozenci by neměli mít spolu vlčata?" položila Deimosovi tuto otázku, která jí napadla jen tak, sama o vlčatech nikdy moc nepřemýšlela a rodinu taky extra neplánovala.
To její maličkost byla o obchůdku starého vlka a přála si vylepšení srsti a magií, což se taky stalo a jen se s údivem ohlížela. Nevěřila tomu, že má modrou srst a drápky, o čenichu netušila. Samotné se jí to líbilo a Bílému Proužku taky, což Noell také potěšilo. "Jůůů, děkuji moc!" křikla nadšeně a věnovala mu objetí. "Tak pojď, jdeme dál," nadšeně si hopkala dál a doufala, že budou moct splnit jejich stanovenou misi.
Jak si tak spokojeně hopsala, ucítila čerstvý pach. Očka se jí rozzářila ještě více. "Tam někdo je, pojď, třeba je to náš Sníh!" vyzvala kamaráda a rozeběhla se za pachem, který končil u srázu. "Ahoooj!" zakřičela na vlka už z dálky a přiběhla k němu. "Co tady na kraji vyvádíš? Spadneš! Pojď dál od toho kraje," vyzvala vlčka s úsměvem. "Jo a abys věděl, jo, já jsem Noell a mám modrou srst," představila se a nezapomněla se pochlubit svou novou srstí.

<<< Most

"Utéct? A tobě? V žádném případě, svému nejlepšímu kámošovi bych nikdy neutekla," vypnula hruď a pousmála se na vlka. "Hm, to máš asi pravdu a to bych vůbec nechtěla, mám vlky ráda a především tebe, takže všechny nápady světa nechci!" zavrtěla silně hlavou, aby svým slovům dodala na důrazu.
Úsměv se jí rozzářil. "To je velikáncká pravda, Bílý Proužku, jsme fakt suprózní dvojka!" šťouchla do něj a zachichotala se. "Proto musíme být spolu, protože když jsme spolu, nápady jsou ještě lepší než normálně, viď?" zazubila se na něj. "Mise, to zní parádně, to určitě musíme, budeme hlavní vůdci velmi důležité mise!" řekla vážně. "To nevím, ale musíme někoho najít!"
Zamyslela se, kolik toho ví o pirátech. Třeba si ani nevzpomínala, kde se s tím setkala, ale něco věděla, ale zda to byly jen pohádky? To nikdo neví, ale ona si byla jistá, že piráti existují. "To bych mohla!" nadšeně zamávala ocasem, určitě bude ráda někoho učit, bude si připadat zase důležitě.
Hledání pokladu znělo skvěle a vlk s tím i souhlasil. Vděčně se na něj pousmála. "To nevím, ale zábava to bude jistojistá!" poskočila si a rozhlédla se po lese, který byl hned za mostem, cítila tři pachy vlků někde poblíž. "Myslíš, že tam bude černý Sníh?" tázavě na Deimose pohlédla.
Brácha? "No, možná asi jo, ale to nevadí," zavrtěla hlavou. "Sice nemám mezi nožkama to, co ty, ale klidně si na bráchu zahraju!" zasmála se svému nápadu a zakřenila se.
Sice chtěla navštívit tu trojici vlků , ale zaujalo ji něco jiného. Zvláštní malé cosi, kde byl starý vlk. "Vidíš ho?" zašeptala k Bílému Proužku a pomalu se za vlkem vydala. "Jůůů ahoj, co to máš?" zeptala se s úsměvem. "Já jsem pan Wu a budu moc ráda, když si něco zakoupíš," řekl klidně a pohlédl na Noell. "Fákt jo? Tak to je fákticky hustý!" očka se jí rozzářila. "Joo, chci modrý drápy, čumák a srst," řekla první věc, která ji v tu chvíli napadla. Vlk obchodník přikývl. "Něco tě to ale bude stát," Noell to bylo jedno a jen přikývla. "Chci taky vylepšit magii a chci nějakou další," co se vlk zeptal jako, ona ukázala na prkénko, kde byla magie vykreslena. Přikývl. "To je všecko," usmála se na pana Wu, on mávl svou hůlkou či co to bylo a vše, co chtěla, měla.

NÁKUP
stav: KŠM: 296||Rubíny: 12||Mince: 4
- vzhled (oceněno Barnatt): 230 KŠM
- nová magie - aura: 150 KŠM + 2 rubíny

převod: 10 rubínů > 100 KŠM
- dohromady: 396 KŠM
396-230-150= 16 KŠM (zbyde)
- platím ještě 2 rubíny

konečný stav:
KŠM: 16||Rubíny: 0||Mince: 4

<<< Temný les

Nadšeně přikývla hlavou, když Deimos přiznal, že má Ell pravdu. Cítila se pak dobře, že někdo uznává její slova a co si budeme, moc často se to nestává. "Tak to jsem moc ráda, Bílý Proužku!" usmála se na něj. Zamyslela se nad dalšími jeho slovy. "No nevím, ale můžeš to zkusit, třeba to bude fungovat! A tohle mě nikdy nenapadlo. proč mě to nenapadlo? Však je to suprový nápad!" zavrtěla hlavou a usmála se na vlka.
Také ji potěšilo, že souhlasí s přezdívkami. Kdo by taky nesouhlasil? Dávat ostatním přiblblé přezdívky je strašná prče, že jo. "Přesně tak, nevím, proč to skoro nikdo nedělá..." zamyslela se: "ale tak to děkuji, snažím se dávat jen ty nejlepší!" zavrtěla nadšeně ocasem. "Neznám, ale mohli bychom někoho takového najít, co říkáš?" drcla do něj a doufala, že na její nápad přistoupí. Mohlo by být zajímavé, kdyby našli černého vlka a jmenoval by se Sníh.
Tlapkou do něj šťouchla, když vypadal, že se ho Noell dotkla. "Ale prosím tě, to nevadí!" usmála se. "Jo, to máš naprostou pravdu! Mohli bychom nějaký někdy jít hledat, co říkáš?" byla z toho celá nadšená. Chtěla hledat pirátský poklad, ale brzy zas na to určitě zapomene.
"Vážně?! Tak to se neboj, já tě komandovat nebudu a morous taky nebudu a budeš mít ségru i bráchu v jednom!" zavýskala. "Poběž!" křikla najednou a rozeběhla se přes most, který nevypadal zrovna dvakrát bezpečně, ale že by ji to zajímalo? Nikoli. Avšak její nepozornost se nevyplácí a nožka jí zapadla mezi dřívka. Až teď si uvědomila, že je sakra vysoko a pod ní je moře. Vyděšeně se koukala pod sebe a najednou jako kdyby ztuhla. Cvak. Usmála se a opatrně vyndala nohu. "Dobrý!" oznámila a tentokrát přes most šla pomaleji.

>>> Les u Mostu

<<< Pityas

Noelle souhlasně s úsměvem přikyvovala. "Jooo, je to dost možný, víšco já jsem se svým kožichem od narození, zatímco ty ho vidíš z úplně jinýho úhlu, ale určitě je to hnědá," řekla pyšně. "Jo, to bude asi vono. Tak se teda shodnem, že máme pravdu voba dva, jo?" s nadějí v očích se zeptala Bílého Proužka a drcla do něj čenichem. Sice si pořád myslela své, ale to víte, Noell. Důležitým poznatkem je, že to neříkala nahlas a to se jen tak nestává. Ti kamarádi dělají ale divy. "nemáš za co!" usmála se na něj, až pomalu měla úsměv od ucha k uchu, což není u ní vlastně překvapení. Když se směje, tak pořádně.
Bronzovka? Přemýšlela nad přezdívkou Deimose. "Jo, to je pěkný, to se mi líbí. Že jsou přezdívky strašně suprový? Já nevím, proč bych jakože měla všem říkat jménem? Vždyť je to strašná nudááá. Já ráda takhle dávám jména, jsou originální a výstižná. Támhle se někdo jmenuje Sníh a je černý... To mi fakt nedává smysl, to mu rovnou budu říkat co já vím... Popel, Uhlí, Vrána. Ale Sníh? Proč? Když se to k němu vůbec nehodí...," nechápavě kroutila hlavou a doufala, že Bílý Proužek bude mít stejný názor.
S údivem na něj pohlédla. "To jako fakt ne jo? Já tohle vím už od mala. Prostě vlky piráty poznáš fakt jednoduše!" řekla velmi hrdě, že něco ví a někdo jiný ne, ačkoli to svému příteli neměla rozhodně za zlé a byla ráda, že se může o něco velmi důležitého podělit.
"je to strašný, já ty svoje neviděla pekelně dlouho, snad se mi nevyhýbaj. Ale víš coo? Důležitý je, že máme sebe navzájem!" řekla důležitě a spokojeně zároveň. "To jsem ráda, Bahnivka není nic pěkného," byla ráda, že se jí vlk rozhodl už tak neříkat.
"Jupí, ty jsi ten nejlepšínkovatej kamarád, kterýho bych kdy mohla mít, jsi fákticky úžasněj!" smála se a pokračovala dál v cestě.

>>> Most

Zavrtěla nadšeně ocasem a vesele si poskočila. "Tak to je skvělý, nechtěla bych, aby ses na mě zlobil, protože seš fajn a byla by to škoda, fááákt," znovu se svalila na zem a vyplázla hravě jazyk. "Ano, tmavě hnědá to je, čenrá to určitě není. Černá vypadá jako tma a tohle co mám na sobě, nevypadá jako tma. Vidíš to rozdíl? A vážně, nekecám. Přísaháááám! A rozhodně to není stejné. Tmavě hnědá a černá," tlapkou naznačovala rozdíly. Ukazovala na sebe a na oblohu. "Nene. To není možné. Tohle a tmavě červená? To se určitě pleteš, je to tmavě hnědá, ale zároveň světle hnědá oproti mé tmavě hnědé. Vidíš? Jen se podívej, jakej je tam viditelnej rozdíl?" zvedla se ze země a ukazovala opět na svou hnědou a na vlkovu hnědou. "Ale tak jako tak... je pěkná!" usmála se na něj potěšeně a zavrtěla ocasem. "Bahnivka? To nezní moc hezky, abys věděl. Já nejsem žádný bahno. Já ti dala hezkou přezdívku, chci taky hezkou," zamračila se na Deimose a obrátila se k němu zády. Co si jako myslí? Že je Neoll z bahna, nebo snad tím chce říct, že je špinavá? Pff.
"Viď? Krásně je poznáš, divochy," pověděla stále k němu zády. "Hm. Já bych taky moc ráda viděla ty svoje, ale vůbec netuším, kde jsou, darebáci jedni, ale i tak je moc mám ráda!" ráda by se se svými bratry setkala, ale nevěděla kde jsou, a kde je hledat. Kdo ví, třeba na ně někdy narazí. Noell se napůl otočila, když slyšela Bílého Proužka smutného. Ale nakonec se rozveselil, když mu Ell nabídla pomoc při hledání. "Já vím, ale nikdy mi už neříkej bahnivko, ano?" řekla vážně, ale rázem na to se usmála. Veselá to duše. Dokonce se jí dostalo zpětného objetí, což se Noe velmi líbilo, nebyla na to moc zvyklá a při tomhle aktu se jí lehce rozbušilo to její ukecané srdéčko. Sice málem spadla vahou Deimose, ale nakonec se odtáhl a ona nabrala zpět svou stabilitu.
Poslouchala příběh o Punťovi a přikyvovala. "Co? To ti provedl, tak to od něj nebylo vůbec hezký. Až ho potkám, tak mu vynadám!" zamračila se. Pohlédla mu do očí. "Můžu? Fakt můžu? Můžu mít nejlepšího kamaráda Bílého Proužka, fakticky? Jo! budu tvoje nejlepší kámoška, že váháš!" nadšeně vyjekla a opět jej objala.
"Víš ty co? Jdeme hledat tvého bráchu!" zavelela a rozeběhla se směrem pryč od hor.

>>> Temný les

Zasmála se. "Nebuď uraženej. Však v pohodě, já se nezlobim a nejsem přepadávač a ty nebuď naštvanej, joooo? Moc prosím!" svalila se na záda a cucila se na vlka. Měla dobrou nálada a věděla, že ji jí nikdo nezkazí, ani tenhle vlk. Poté se Noe zvedla opět na tlapky a jemně do vlka strčila a zahihňala se. "Černá? nenene, já jsem tmavě hnědá! Víš a to je rozdíl. Hele, koukni jo. Ty máš taky černou a hnědou a vidíš ten rozdíl? Tak já mám ale hnědou a tmavě hnědou, co vypadá jako černá, ale černá to rozhodně není, víš? Ale to nevadí, ono to asi tak vypadá, ale uhlík nejsem a ani ne z části," vysvětlila mu její zbarvení a rozhodně to nešlo říct jednodušeji. "JO! Všichni přepadávači mají pásky přes oko. Oni pak vypadají drsně, víš. Já kdybych měla pásku, tak bych byla taky přepadávač, ale nemám jí, takže přepadávač nejsem, víš co. A jak se dívají? Normálně. Přepadávči jsou tak bystrý a nepotřebují dvě oči, ale stají jim to jedno," vykládala mu Ell a přitom se nadšeně usmívala, že si zase může s někým konečně povídat. "Neboj, nesežeru tě," strčila do něj čenichem a poskočila si. ¨
"Hele prsím tě! Já vám, že nejsi Phobos, ty seš Bílý proužek! A a a... ne žádného Phobose ani Přepadophobose neznám, vážně. Kdyby ano, tak už o tom dávno víš. Faaaakt!" přikyvovala hlavou a sledovala Deimose. "Bílý proužku klid. Nikdo krom nás dvou tu není," sledovala vlka, jak tu splašeně pobíhá a hledá nějakého Phobose, ale který tu nebyl. Nakonec to vzdal a sedl si před ni. Ta se ho hned ujala. Přiběhla k němu a "objala" ho. "Neboj, najdeš ho. Nebo víš co? Já ti ho pomůžu najít, jo? A nebuď smutný," odtáhla se od vlka a nevinně se usmála. "Uuu, kdo je Punťa?" optala se se zájmem.

Běžela Noell k Pityasu a srazila chlupáče. Nebo snad běžela od Pityasu a srazila chlupáče? Kdo ví, ale jedno je jisté. Nějakého vlka srazila, aniž by jej řádně zaregistrovala. To se již váleli na zemi a Noell z toho měla jistě srandu.
"Přepadení? Blázne? Já jsem snad nějaký přepadač pro vlčího boha? Vždyť tak nevypadám! Jsem snad černá (nemá to vyznít rasisticky, prosím vás!) a mám pásku přes oko? Nemám, takže nejsme žádný přepadač!" vysvětlila zběsile vlkovi, který byl rozpláclý na zemi. Olízla si čenich a zachychotala se. "Ne, nesežeru, pokud nechceš být sežrán, mám totiž docela hlad a pokud se nabízíš, tak pro mě za mě tě sežeru, ale nejsem, NEJSEM přepadač, ty, ty, ty... Přepadofóbe!" strčila do něj nasupěně tlapou. "Nebál? No tak vidíš, ty nebálisto. Já jsem hodná a nikoho nežeru, abys věděl. To já jen tak. Jen tak říkám, aby ses zasmál, ze vtípku," zasmála se a zopakovalo po něm natáhnutí hlavu až k jeho čenichu. "Ne! Tomu nevěřím, potkala jsem jenom dobré vlky. Takovou Pomněnku třeba, nebo Ohněnku! Ty byly dobré, ale neboj se. Já bych je zhnala, aniž bys stačil mrknout nebo říct "haj"," zašklebila se na vlka. "A hele, abys byl obeznámen. Jmenuji se Noelle. Ale říkej mi klidně Noe, Ell, Elle, Noell. Jak se ti jen zlíbí. A ty se jmenuješ Bílý proužek, že jo?" usmála se na něj a posadila se na zem.

Pozvedla čenich a rozhlédla se kolem. Několikrát zamrkala modrýma očima a poté se zvedla ze země. Potřebovala se prospat, což se jí splnilo a teď měla opět spoustu energie na to, aby mohla otravovat dál ostatní vlky. Bohužel teď a tady nikoho jiného neviděla. "Hmm... Budu muset někoho najít!" zahihňala se, zamávala oháňkou a rozeběhla se směrem, který se jí zrovna zalíbil a přišel jí nejlepší. Avšak neběželo se tady nejlépe a několikrát i zakopla, jenže Noell se nevzdává, hned se sebere a běží dál. Několikrát se tomu i zasměje. Takové trdlo, které si z ničeho nic nedělá. Možná se jí lépe žije, když má vše u zadnice a přemýšlí jenom nad tím, komu by vykecala díru do hlavy nebo co by sežrala.
Stále nikoho neviděla a zrovna v tuhle chvíli Ell ani nenapadlo, že by třeba použila svůj čenich, prostě běžela, spíše přeskakovala kameny a než stihla cokoli udělat, smetla vlka, který běžel kolem. Několikrát se skutálela a poté se zarazila o balvan, díkybohu, že byl dostatečně velký a zaoblený, jinak by si snad rozpárala břicho. "Uhuuuu. Promíííííň," zajíkla a koukla na chlupatou hromádku, kterou srazila.