Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Noell bylo Pomněnky líto a jen se nešťastně podívala na příchozí vlčici, která si ji chtěla odvést zpátky ke smečce. Koukala na ni a přemýšlela, proč Dail chce vzít zpět. "Víš, ty oranžová flekatá... Můžu ti říkat Oranžový flíčku? Určitě jo. Takže, Oranžový flíčku. Dail se chtěla určitě jenom projít, protože si s nikým neměla povídat, tak se rozhodla někoho najít a našla nás. Takže je to naše kamarádka a neboj se, ona je hodná a šikovná a určitě se neztratí, jen se chtěla prostě projít. Znáš to? To, chtít se někdy projít? Věřím, že ano. Určitě to zná každý.Přece se jen tak projít je skvělá věc, můžeš být chvíli sama, což nemám ráda jooo, ale někdy jsem sama, ale ne moc na dlouho, ráda si sháním kamarády. Víš, i my dvě můžeme být kamarádi, jen nám Pomněnku neber, teprve jsme chtěly někam určitě jít, nějaký dobrodrůžu, chápeš, ne? A až potom by se za vámi vydala, klidně bychom ji tady s Ohněnkou doprovodily, abyste něměli starosti, jestli se jí něco nestalo, souhlasíš?" zazubila se na vlčici a pohodila hlavou směrem k Dail.
"Pomněnkoooo! Ty nejsi zlá, abys věděla. Mám tě ráda a zlá určitě nejsi, jen se tady asi Oranžový flíček blbě vyspala a teď nemá náladu a ty taky neměj špatnou náladičku, jooo? Nemůžeme mít špatné nálady, musíme mít skvělé nálady to je pak lepší, víte, víte?" koukla na všechny, co tu stáli.
Ani si Ell nevšimla stihnout, jak se to stalo, ale to již Oranžový flíček stála nad Ohněnkou a vrčela. Nelíbilo se jí to a jen se zamračila. "Heeeej, Oranžový flíčku, nech Ohněnku!" křikla na ni a přiskočila k vlčicím. "Ublížíte si a kde tady v horách najdeme doktora, nooo? CO potom? Musíte s tímhle přestat! Takhle se hry nehrají, já vás to naučím jo? Jen se nechte být a zasuňte pryč vaše tesáčky, tohle není hezký," poučila je po svém a kecla si na zem. "Ohněnko! Ani takhle se to nehraje a když bude mít prokouslou nohu, tak to taky nepůjde hrát a chudák Oranžový flíček se na nás bude muset smutně koukat, že hrajeme bez ní," okřikla Samanthu a stále je sledovala. Ani Dail se to nelíbilo. "Pomněnko utři si slzy a pojď mi pomoct s tím, že takhle se hry nehrají, jo?" pobídla vlčici a usmála se. Ta vlčice je trdlo.

Noell si povídla s vlčicemi a obě přátelsky sledovala a byla ráda, že našla někoho tak fajn, jako jsou ony. Ale kdoví, zda to tak braly i vlčice, které musely být v její přítomnosti a poslouchat její řeči, které byly jistě otravné.
Ucítila nový cizí pach a pořádně zamávala svým ocasem. "Juuu, nový příchozí!" zaradovala se a koukla na své společnice. "Cože? Ignorovali? To je od nich sprosté. Víš Pomněnko, já bych tě nikdy neignorovala, abys věděla. Já tě mám ráda a něco takového bych ti neudělala!" zazubila se na Dail a nechápavým pohledem sjela k Samanthe. "Nemáš zač Ohněnko, to je samozřejmost víš? Já má ráda všechny vlky. Asi. Myslím si to," pokrčila rameny a olízla si čenich.
"Já ve smečce byla, ale to už je dávno a možná bych se někam ráda přidala, ale nejsem si tím jistá, víte, já mám ráda svobodu, ale zase mám ráda společnost vlků a ráda si povídám a to mi smečka může zajistit, víte, ale co já vím, třeba se nikam nepřidám," lhostejně se zasmála, jako kdyby jí to bylo úplně fuk, co právě teď řekla.
Pachy, které před chvílí cítila se přibližovaly a brzy se tu objevili dva vlci. Jeden hnědý a druhý takový žlutý, to byla vlčice. Co tak Noell pochopila, tak sem přišli pro Dail. Přimhouřila oči a koukla se na Ohněnku. Vlčice nevypadala, že by snad chtěla na vlčice útočit, jen si šla vyzvednout Dail, která nebyla z toho moc nadšená. "Jo, proč ji ignorujete? je to od vás ošklivé a Pomněnka si to nezaslouží," zamračila se, ačkoli to zamračení vypadalo spíše roztomile, než naštvaně. Ell se pořádně neuměla ani naštvat, ono je těžké ji naštvat, když je děsný flegmatik. Oba vlky sledovala a čekala, co se bude dít.
Po chvíli se vyjádřila i Ohěnka a Noe se koukla na ni. "Joo! Půjdu s tebou," zajásala a koukla ještě na ty dva cizáky. Nelíbilo se jí, že ignorovali Dail. No jo, Dail! "Pomněnko! Pomněnkooooo! Pojď s námi!" křikla za odcházející vlčici hlasitě tak, aby ji Dail slyšela a čekala, že se vydá s Noell a Sam.

Poulila na obě vlčice oči a těkala z jedné na druhou a opravdu se těšila na to, že půjdou Stray hledat, jelikož Noell prostě a jednoduše chtěla obtěžovat všechny v okolí, aniž by si to vlastně uvědomovala. Nikdy ji to moc netrápilo a nedokázala moc rozeznat, jestli její přítomnost někomu vadí nebo ne, dokonale to přehlížela, ne vědomě.
Koukla se na Samanthu a čekala, jak jí odpoví obsáhle, ale bylo to velmi stručné. "Ohěnko, tvé odpovědí jsou moc stručný, musíš víc mluvit, tak se víc poznáme, víš?" zamrkala na ni. "Prosím tebe, jak si vůbec přišla na to, že tě nemá ráda? Já tě mám ráda, Dail určitě taky a Stray taky a ostatní taky a další taky a všichni tě mají rádi, juuuu?" drcla do ni bokem a zazubila se, nechápala, jak mohla z tlamy vypustit, že ji nemá ráda jako každý. "Joo, prosím, pojďme ji hledat!" žadonila a tázavě se podívala i na Dail.
Také byla řeč o smečkách, Samantha momentálně nikde nebyla, jen prý odešla. "Hehe, já taky dřív byla ve smečce," pochlubila se a svou pozornost přenesla na Dail. "Ahááá. Tak tu neznám. A proč by tě vyhazovali? To se nemůžeš jít jako projít a setkat se s jinými vlky?" nechápajíc se na Dail.

Všechno se seběhlo nějak rychle. Noell zamávala ocasem a běžela za pachy vlčic, aby je neztratila, když je před chvílí potkala. Ačkoli by jí nedělalo problém narazit na někoho jiného a spřátelit se s někým jiným.
Za chvíli narazila na Ohěnku a Pomněnku. "Jé! Našla jsem vás, kam jste se vytratily? A kde je ta další vlčice? Ona se vás bála nebo proč zmizela? Naštvaly jste ji? Nepůjdeme ji hledat?" koukala na obě vlčice a mávala ocasem jako zběsilá. "Jo. Půjdeme ji hledat přece jenom se mohla ztratit, když je tu nová a nebo ji mohl sežrat medvěd, tak ji pojďme vysvobodit!" pobízela stále obě vlčice, aby šly tu šedivou najít. "Heleeee, máte vůbec smečku? No? Pochlubte se, protože já ne a ani pořádně neví, jestli tady nějaké jsou," zasmála se a obě vlčice pozorovala. Opravdu si přála hledat tu třetí, tak na ně nedočkavě koukala. Kdoví, třeba se sebere sama a vydá se ji hledat.

Vrtěla ocasem jako zběsilá a poulila svá modrá očka na Pomněnku. "No kdoví, každopádně jsem ráda, že jsem tě mohla poznat Pomněnko. Víš. Já rada střetávám nové vlky, je to strašně fajn a mám vlky moc ráda, abys věděla a oni mají rádi mě a všichni se máme rádi a to je skvělý, nemyslíš?" vyhrkla zas ze sebe a olízla si tlamu a vesele si poskočila. "Je to tu skvělýýýýýýýý! Jen je blbý, že teď je ta děsná zimáááá," vyjíkla a na obě vlčice se zazubila. Měla radost, že je opět ve vlčí společnosti. Jen si nejsem jistá, zda ony měly také takové pocity. Heh.
"Jo? Jsem ráda, že Pomněnka se ti líbí!" zachychotala se a mávala dál svým ocasem. "Ohněnko! Já nejsem hr na ostatní přece. A vůbec. Co je to tvoje hr? Nikdy jsem to asi neslyšela, ale nemám pocit, že bych byla nebo vypadala jako hr. Vlastně ani nevím, jak hr vypadá. Prozradíš mi to?" v očích se jí zablýskla naděje, že by to Ohěnka mohla vysvětlit a jemně do ni strčila čenichem a zazubila se na ni. "Ohněnko, kam šla Pomněnka? Jo vlastně jí byla zima, viď?" zeptala se a stále sebou škubala. "Joooo! Jdeme za Pomněnkou, pojď Ohěnko bude švanda!" zakřičela a vydala se za Pomněkou s tím, že na ni brzy narazí. A hle. Zahlédla ji společně s další vlčicí. "Jůůů další vlk!" křikla a rozeběhla se přímo k nim. "Jééé! Ahoj, já jsem Noelle, ale klidně mi říkej Ell, Noe, Noelle jak se ti chce a ty jsi?" optala se také na její jméno. Chudák vlčice. "Jo a tohle je Pomněnka a za mnou je Ohěnka, ta určitě hned přijde. A co Pomněko, našla si nějaký úkryt?" zamrkala na ni a kecla si na zadek.

Vesele si poskakovala u černobílé vlčice a mávala ocasem, jako zběsilá. Byla ráda, že konečně narazila na nějakou živou duši, které by se mohla chytit. Zaujatá černobílou si chudák ani nevšimla zajímavě zbarvené vlčice, která byla kousek od nich. Začenichala, zda tuto vlčici nezná a přeci jen jí něco utkvělo v paměti. "Hehehe! Tebe znám! Znám! Nebo ne? Já nevím má milá. A jak se jmenuješ? Máš krásný cosi na krku. Můžeš mi to půjčit?" chudák Noe ani tady přítomné vlčice nenechala říci pomalu ani jediné slovo a pořád kecala.
"Samantha říkáš jo? To je pěkné a takové vznešené jméno. To se mi líbí. Fakt že jo!" zasmála se Ell na Samanthu, která na ni tiše vrčela, ale Noelle to pěkně přehlížela, nikdy si moc neuvědomovala, že někteří vlci nemusí být moc přátelští. Určitě se jí to někdy nevyplatí. "Chvíli? Jů. Takže úplný nováček tady na ostrovech. Paráda. Ráda tě poznávám a tebe taky Dail, si říkala viď?" Elle dál poskakovala kolem vlčic a ne být chvíli v klidu. Byla, je a vždycky bude děsně hyperaktivní stvoření, které jen tak nezavře tu svojí ukecanou tlamu. "Ty máš tak pěkné modré oči. Jako čistá a průzračná říčka! Budu ti říkat... Počkeeeej! Připomínají mi i jednu takovou rozmilou květinku. Pomněnka se jmenuje. Budu ti říkat Pomněnko," a to jsem zapomněla říci, ráda dává ostatním vlků, přezdívky. "A ty budeš Ohněnka! Máš taková husté oči! Krásně rudé! Jupí, jupí hej!" zběsile se otočila na Samanthu a hned ji dala také přezdívku.

<<< odněkud

Poskakovala a hledala nějakou oběť, které by se mohla chytit a strávit s ní hromadu času. Ell měla velmi ráda společnost a jistě by byla ráda, kdyby se časem snad i přidala do smečky, jde jen o to, zda by to tam s ní všichni vydrželi, protože by nezavřela tlamu a jen by mlela a mlela a mlela.
"Musíme někoho najít, nějakého kamarádíčka, honem honem. Vylez," vyplázla jazyk a dál si poskakovala s naplněným bříškem. Alespoň jí vytráví. Nerada by jistě někoho pozvracela, to by nebylo zrovna moc milé pozdravení.
Noell nasála okolní pachy a hle! Přece se jí pár pachů v čenichu uchytilo a za jedním se vydala. "Kamaráááááád," křikla a rozeběhla se za linoucím se pachem, byla děsně natěšená, kdo to vlastně bude.
V dálce již viděla vlčici a ještě víc zrychlila svůj běh. Černobílá vlčice zatím očividně o Noellině přítomnosti nevěděla, ale jistě se to brzy změní. "Ahoj, ahoj, ahoj! Já jsem Noell a ty? Máš moc pěkné zbarvení a ty oči?! Páni! Jsi tu nová nebo jak dlouho seš tu?" začala, chudák černobílá, teď se Ell jen tak nezbaví.

< Pityas

Štrádovala si to od Mrzouta a hor pryč. Měla hlad a potřebovala se už konečně nakrmit. A je jasné, co si ona tak uloví. Její lov není kdo, ví jak slavný, ale na nějakou rybu se zmůže a ano, sem tam nějakého zajdu taky chytne. Každopádně Noell tady již byla a tak tuší, kde asi co je. "Rybyškyyyyy," pojďte ke mně," hlasitě křikla a mávala ocasem jak pominutá. Ani si neuvědomovala, že by tady mohla cokoli vyplašit a jí by to tak mohlo akorát podupat hlavu.
Šla podél řek, kde se nacházelo spoustu ryb. Hladově si olízla tlamu a už svým zrakem pozorovala ryby, které si spokojeně pluly v řece. "Už abych ji měla v žaludku," špitla sama k sobě a hlavu natáčela ze strany na stranu. Vyčkávala a vyčkávala, a když přišla vhodná chvíle, tlapou zašátrala ve vodě, aby ulovila nějakou tu rybu. Několika se dotkla, ale hned na první pokus jí to nevyšlo, tak to celé opakovala. A hle, po několika minutách měla pěkného macka na souši. "Á, už si můj a nikomu tě nedám, mňami, mňami," olízla si tlamu a do poměrně veliké ryby se zakousla a hned ji měla v sobě. Chvíli zamyšleně seděla a přemýšlela, zda si ještě něco dá.
Udělala několik kroků po proudu a tohle zopakovala, když se Noe podařilo ulovit i další rybu, tak ji hned sežrala. "To byla dobrota, skvělé," zavrtěla nadšeně ocasem, napila se ještě vody a kráčela dál.

> Most přes Temný les

"Tak dobře, dobře," zasmála se vesele a vrtěla ocasem, jak splašená. Jak jí stačí málo ke štěstí, to by jeden ani neřekl. Že nebude Daleho oslovovat jménem? To si pište, že za chvíli opět vytasí přezdívku. Holt všem nutně musí vymýšlet nějaké přezdívky, které ji jako první napadnou a tak toho vlka oslovuje. Přijde to Ell mnohem lepší, než jménem.
Chtěla vědět, jaké je to smutný. Ona tento pocit i sama zažila, jen jej nedokázala přiřadit, jako smutný. "Hm... možná jsem smutná byla, ale já nevím, co to je. Jaké to je být smutný, víš?" zavrtěla svou hnědou kebulí a hlasitě mlaskla. "A nevrč zas, já ti nic nedělám. Taky umím vrčet, jen pěkně poslouchej," snažila se o zavrčení, ale spíš to znělo jako nějaké malé vlčecí zavrčení, které se tak ani nedá brát. Jen nechápavě zavrtěla hlavou jak to, že to neznělo tak krutě a drsně, jak si myslela, že to znít bude. Jen pokrčila rameny.
"Mnó. Tak dobře, když myslíš. A tak ahóóój! Já se sem už asi nevrátím, nelíbí se mi tu a chci dál objevovat, tak se měj Mrzoute," mrkla na něj pobaveně a seskočila z kamene. Poté pádila dolů, kde se nacházela voda, ze které se napila a uhasila tím svou žízeň. Od jezera se vydala někam pryč, chtěla si najít něco k jídlu.

> Laica mar

Bum. A bylo po dešti. Zas nabral na síle vítr, který pročesal, spíše zacuchal její srst. Jen si odfrkla a přešlápla na místě. "Óóóó! Já mám pěkné jméno? Tak to ti díkuju! Moc díkuju," vyplázla vesele jazyk a několikrát zamrkala očkama. "Ááá... dobrá teda, já ti tak budu říkat," zazubila se na něj a několikrát zamávala huňatým ocasem.
"A o tomhle mluvím, ale jo vlastně, mně je to jedno," zahihňá se a několikrát si poskočí. Asi opět začínala mít jakousi hravou náladu, možná moc energie, ale kdo ví.
"Né, to se mi nezdálo, kdyby se mi totiž něco zdálo, tak bych spala, ale já nespím jak sis mohl všimnout, takže si byl smutný. Hm... A proč jsou vlci smutní? Já třeba smutná vůůůbec nejsem, ale tys byl. Zajímavé. Nechápu to. Vysvětlíš mi to? Budu ráda. Moc. Hodně. Jo?" mele a mele a mele. "Ále já chci jít už pryč. Nudím se tady. Nechci tady už bejt a ráda by jsem šla," vysvětlí mu to a povyskočí si. "Tak nemusíš chodit se mnou jestli nechceš, já to přežiju, chápeš? Ale já mám už vážně hlad a ráda bych se něčeho najedla," a v tom jí zakručí v břiše. "Vidíš? O tom mluvím. Žaludek mi to právě řekl, že bych mu tam měla něco šoupnout," zasměje se a kouká na Daleho.

Noell sledovala temné nebe, ze kterého začalo pršet a pofukoval poměrně studený vítr. Zamávala ocasem a nechala, aby vítr pročesal její srst. Začínala i pociťovat žízeň s hladem a nezdálo se, že by se tady něco nacházelo. Hm. Kam bych si jen tak šla zalovit? Už asi věděla. Tam, kde potkala toho divného vlka, který pořádně slintal. Tam to bylo hojné a snad by se tam našlo něco malého k snědku. Nic jiného ani nemohla, její lovecké schopnosti nebyly slavné.
"Mno... Aspoň, že to víš," vyplázla na něj růžový jazýček a přimhouřila očka. "Tak mi klidně štěně říkej, mně je to jedno. A já ti aspoň budu moct říkat Mrzoute a bude to, souhlasíš?" optala se velice zvědavě a zastříhala levým ouškem. "A proč se tak chováš ke každému, když ti nikdo třeba ani nic neudělal? To nechápu," zavrtěla nechápajíc hlavou a kecla si na zadek. "Štveš mě tím, že si tak mrzutý," odvětila mu jednoduše a olízla si čenich, na který jí dopadlo několik kapek deště. "Protože ráda dávám přezdívky, lépe se mi to pamatuje," vysvětlila mu prostě a poočku jej sledovala.
"Jéje. On je tu někdo smutný, že chci jít pryč? Hustýýýýý!!" zasmála se a seskočila k Dalemu. "Pojď se mnou klidně. Já mám hlad a žízeň a chci pryč.
Nebaví mě to tu už. Bude srandááá. Pojď!" drkne do něj hravě čenichem a vesele si poskočí.

On si to nechtěl vysvětlit. Chápete to? Ona se mu to tady všechno snaží vysvětlit, jak by se mohl třeba zlepšit a tak a on nemá zájem. Pokroutila nechápavě hlavou a koukla na noční oblohu. "Hm... když myslíš, že to pro tebe bude lepší, tak ať je po tvém. Mně je to vlastně fuk, že jo. Ale jen se nad mými radami zamysli. Když budeš takový mrzout, nikdo si s tebou nebude chtít povídat a nikdo tě nebude mít rád, víš?" pohodila hnědou hustou oháňkou a olízla si čenich.
"Nebuď tak ošklivý, já ti nic neudělala, aby si na mě musel být takový," zamračila se na Daleho a odvrátila tvář na druhou stranu.
Když se Noell chtěla vydat pryč, Dale se před ní postavil a mluvil o nějakém uražení a znovu začátku nebo co. Jen ona si nebyla jistá, zda nechce prostě odejít. "Ne, nejsem uražená, jen mě štveš, Mrzoute," zasmála se a pohlédla do dálky. "Pro mě za mě, ale já už chci jít odtuď pryč," dodala, mávla ocasem a vyskočila si na vyvýšený kámen.

Dale na ni štěkl a Ell jen mávla oháňkou. "Heleď. Nebuď takovej, jinak tě nikdo nebude mít rád," zakroutí hlavou a mlaskne. To si vážně myslí, že když bude takový, bude mít kámoše? Já si myslím, že ne. "No táááák, já ti jen říkám,
že nejsi zlý a... a vidím, že se mě nebojíš, stejně... já jsem hodná, mně se nebojí vlastně skoro nikdo," zakřenila se a pohodila ocasem. Začínala se nudit, chtěla si hrát, jenže Dale nebyl tenhle typ vlka, který by měl chuť si pořád hrát a bavit se s dětinskou vlčicí, jako je právě Noelle.
Už začínala být lehce posmutnělá, když pořád mluvil o tom, jak se děsně chová, že není dospělá, ale je vlče. Modrýma očkama se na něj smutně podívala. "Ale já nejsem vlče," sklopila uši a obrátila se k Dalemu zády. Jen málokterý vlk ji může zranit, ale ono když jí někdo pořád vnucuje, že je vlče a nechová se jak dospělá a ták, tak po delší době jí to začne vrtat hlavou a pak smutní.
Nechoval se k ní kdo ví jak krásně, ale Noe je otravná jak komár, třeba. Jen ona má ráda pozornost ostatních, ráda si hraje a to jen z důvodu, že si Ell nikdo jako vlče nevšímal, tak má dejme tomu "opožděné" dětství?
"Mno... tak já teda půjdu pryč," řekla, zvedla se ze země a vycupitala z jeskyně ven. Pomalu seskočila z kamene níž a ohlédla se na vlka.

Pohodila lehce ocasem a zamrkala očkama. Pohlédla ven, kde svítilo slunce a bylo horko. Léto... Zavrtěla hlavou a vydechla. Bylo jí horko, ačkoli tady v jeskyni a celkově v horách bylo jistě lépe než někde na louce. "Jóó! Zajímá, tak povídej!" otočila se celým tělem na vlka a nastražila ušiska a čekala, co z něj vypadne.
Poté Dale uznal, že není až tak zlý. Není, kdyby byl, choval by se jinak, ať si říká kdo chce, co chce. "To vím, že nejsi. Už jsem zlé vlky viděla a ty mezi ně vážně nepatříš, nemusíš se bát," zavrtěla hlavou a zasmála se.
"A proč jsem směšná?" zeptala se zvědavě, ale sama se rozhodně směšná necítila, přišlo jí to normální a přirozené tak, jak se chovala. "To není vtipný, jsem dospělá, kdybych nebyla, byla bych malinká jako to vlče, ale já jsem velká, tudíž jsem i dospělá, víš?" dupla si tlapkou do země a usmála se.
"Hmm... s tebou není vůbec žádná sranda," zavrtěla nechápavě hlavou a natáhla se na záda a nožkama mávala ve vzduchu. "Teď? Já si lehnnu na zem, co budeš dělat ty?" optala se a hlavu natočila na Daleho.

Dalemu se přítomnost Ell prostě nelíbila, ale zřejmě neměl v plánu ji prozatím vyhánět. Třeba Noell zas přepne a rozhodne se jít pryč, rozeběhnout se někam do neznáma, dost možná. Ale jistě tu ještě nějakou chvíli pobude, než se vydá pryč. Možná za několik hodin, možná za pár minut. Kdo ví.
"Vycvičený. No a? Je to přeci tvoje věc, co budeš a nebudeš dělat, ne? A dobře Mrzoute," zazubila se na něj a máchla oháňkou ze strany na stranu. Ráda si takhle z ostatních utahovala a absolutní nezájem, že by po ní někdo klidně mohl skočit.
"Zlý? Tak to mi dovol se zasmát. Vždyť kdyby si byl zlý, určitě by ses choval jinak a ne takhle," zavrtěla nechápavě hlavou a lehce máchla tlapou ve vzduchu. On a zlý? To jo! Noell moc vrčení zlé nepřijde, ale ona to nemá zcela v hlavince v pořádku a je strašně lehkomyslná, tudíž si neuvědomuje, že by se jí klidně něco mohlo přihodit.
"Já a směšná? Ále jdi ty Mrzoute, vždyť já nejsem směšná," zasmála se a zavrtěla hlavou jako nějaké malé vlče, které musí jít spát a nechce se mu. "Já jsem zcela dospělá vlčice," sic fyzicky dospělá byla, tak psychicky moc zrovna ne, takže Dale měl částečně pravdu o její dospělosti.
"Ne, nedám.... Takže si budeme hrát, jó?" vesele popoběhla po jeskyni a byla ráda, že se jí někdo bude věnovat a zahraje si s ní. "Náhodou je to supr čupr hra," vyplázla jazyk a čekala, co z vlka vypadne. "Jóóó! A teď já," zamyslela se a poté vyřčela odpověď. "Jehličí!"