Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pousmál se na ni. Měl radost, že se našel někdo, komu horská koza nevadí. Vlci obvykle lovili zajíce nebo když už něco většího, byly to srny. Kdo ví proč, možná pro větší riziko zranění?, se lovu koz vyhýbali. "Tak na kozy." Olízl si tlamu a dal se do pátrání po nějakých známkách výskytu. Možná ale budou muset přejít někam do hor.
Ve vzduchu už bylo cítit teplo. Naděje? Nebo snad opět přicházelo na řadu období, které si s Noirem obvykle zahrávalo? Ani nevěděl, má-li se z toho radovat nebo být ve střehu! Posední jaro mu přineslo další poškádlení a nic z toho. Nedůvěřivě se podíval na Přesličku. Bude i ona jen další trýznitelkou jeho touhy po lásce? Jenomže kdo by mu dokázal porozumět? Byl vůbec někdo takový?
Zavrtěl hlavou a raději se začal soustředit na pachy. "Myslím, že tudy bychom mohli na něco narazit," kývl hlavou k horám.

>>> Furijské hory

Přikývl, "ale takový už život je. Přežívají silní a zdraví." I kdyby se to někomu nelíbilo, bylo to tak a změnit to? Mohl vůbec někdo? Možná ten Nero, ale toho on nemusel. Ani nevěděl proč, ale prostě nevěřil někomu, kdo se mu neukázal a pokud kdy chtěl věřit, nepomohl mu, že? Vždycky si musel pomáhat sám. "Co tě nezabije, to tě posílí." Dodal ještě.
"To jo, doufám, že to bude tučná ovce nebo koza. Ovce by měla huňatou srst teďka, příliš chlupů v tlamě. Jo, koza by byla vlastně lepší." Rád se rval s něčím, co mělo rohy. Bylo to tak... živelné, přírodní. A možná se chtěl před touhle hezkou slečnou i předvést? Ačkoliv jeho zdravotní stav nebyl stoprocentní.
Zastříhal ušima: "Přeslička? Moc hezké, znamená to, že jsi houževnatá?" Z kvítečkova, no, jo, kytky, ty moc nemusel, ale přeslička to nebyla příšerně páchnoucí voňavka. "Jdeme na to, jasně. Musíme už něco sníst."

Děkuji moc za hlasy ♥♥♥

13 kšm zapsat kam patří - Noir, Leto, Ricca
10 + 13 kšm Alhajoth
Oberon, hádám asi nic, když byl v době zahájení Miss někoho jiného a nyní se bude jeho pokladnička anulovat.

Kultura, ta se mohla skutečně lišit, proto Noir pokýval hlavou, jako, že tomu rozumí. "Kultura možná ano, tradice, jistě ty se lišit budou, to máš pravdu. Myslel jsem spíše instinkty, ty se, podle mě nemění." Zastříhal ušima a prohlédl si ji lépe. No, jo, možná vypadala trochu unaveně? Ale to on asi taky. I když unavený nebyl. Spíš přešlý po té nemoci, ovšem čerstvý vzduch dělal divy a tak cítil, že s každou další minutou, kdy byl venku se cítil lépe. Teď už se dostavil i pocit hladu. To bylo dobré znamení.
Uchechtl se, bylo pěkné, že se mu svěřila se svým zdravotním stavem. "To, hádám rozhýbeš. Všichni jsem po potopě trochu..." hledal správná slova, aby nemusel přiznávat pravdu nebo odhalovat vlastní stav po nemoci. "...utopení?" Ale teď už lepší téma, než nějaká nemoc. "Nejsem vybíravý, ale myslím si, že něco se svalovinou by bylo výborné." No a nakonec, budou spolu lovit, proč se nepředstavit? "Jsem Osten, jak říkají tobě?"

Vlastně si té lasice nevšiml. Nebo, alespoň ne hnedka. Ale když ji zmínila, pohlédl na toho malého tvora. "Ah tak. To bych mohl, ale k čemu by mi byl tvůj mazlíček. Neposlouchal by mě a maximálně bych ho mohl sežrat," což by se mu zrovinka hodilo, to jako ne, že ne. Ale... "Abych pravdu řekl, nikdy jsem po těchto, společnících netoužil." Už to říkal, kdysi Dail. Ona o mazlíčkovi snila, jemu tato myšlenka nepřišla do hlavy, neboť měl dříve sám starosti se sebou, ne se ještě starat o další krk. No teď? Teď by mu společnost mazlíčka nevadila, asi, ale ani po ní nikterak netoužil.
"Omluva přijata." řekl a pohled z malé šelmičky přesunul na tu větší. "Takže jsi tu teprve krátce, říkáš. No, ono se zvyky zasejc tak moc neliší, asi, vlastně nevím, jak to chodí jinde, ale základní instinkty jsou asi stejný." Zakručelo mu v břiše. No, jo, měl hlad a chtěl si najít něco k snědku. "Jo, mám hlad, přidáš se k lovu?" víc vlků, víc šancí ulovit něco lepšího než myši, zajíce. I když kdo ví, jestli by byl schopen sežrat něco většího. Hlad ale měl. Jen se cítil pomačkanej.

https://i.postimg.cc/zqnhSw-dz/jantar-vyzva-12-24.png

Voda vypadala dobře a už zpovzdálí voněla čistě a zdravě. Noir měl žízeň a hodlal ji uhasit. Těžko říci, proč jezera na prvním ostrově byla většinově k ničemu, ale tenhle ostrov je měl dobrá. Došel ku břehu a sklonil hlavu, aby se hltavě napil. Divný pocit. Někdo ho sledoval, to Noir mohl odhadnout už jen z toho jak se mu naježily chlupy na zátylku. Zvedl hlavu a z tlamy mu crčely stužky kapiček vody jako na provázcích, co mu stékaly od koutků.
Vlk. Totiž vlčice. Měla hezkou barvu. Skoro jako on před úpravou. No, tak jasně, že ne přesně, ale jo, líbila se mu.
"Čau, chceš mě snad vykoukat?" Zeptal se jí. "Tvůj pohled cítím až v žaludku," uchechtl se. Pokusil se použít magii Aury, aby mu prozradila emoce vlčice, které byly nedůvěřivé, jak jinak.

Severní hory >>>

Přemýšlel, jestli bude mít vůbec štěstí, najít nějakého hlodavce. Ale třeba ano a narazí na nějakého, co se potuluje po svahu a hledá zbylé plody podzimu, aby si je zanesl do nory. Nějaký pohyb a... jen suchý list, který se sem dostal náhodou. Chňapl po něm, ale nechutnal dobře a v zubech se mu vlastně rozpadl. Vločky ho neustále šimraly, na hlavě, na hřbetě a na čenichu a tak po jedné z nich chňapl. Byl naštvaný? Vůbec ne. Ale ani hrát si nezamýšlel. Noir si nehrál. Prostě po ní chňapl jen tak z nudy. Pak chňapl ještě po pár z nich.
Sestoupil z hor a před nim se rozložilo údolí. Zamířil k jezeru, neboť měl žízeň. Potřeboval doplnit tekutiny a vločky mu, rozhodně v tomto ohledu, nemohly pomoci.

Podzemní úkryt přes Vyhlídku >>>

S každým krokem se cítil zase o něco jistější. Roztřesenost pomalu ustupovala a jak se jeho tělo rozehřívalo pohybem, bylo mu mnohem lépe. Cítil, jak se mu krev v těle rozhýbala. No, samozřejmě to byl jenom pocit, protože krev se hýbat prostě jen tak nepřestala ani když spal. Jen jak se mu do plic dostávalo více a více kyslíku, navozovalo to v Noirovi, právě, takový pocit.
Vylezl z úkrytu ven a nadechl se. Svěží chladný vzduch byl skvělý. Ovšem musel zamžourat, protože ze tmy se dostal na denní světlo. Znovu se otřepal a vydal se do hor po pěšině. Cítil, že potřebuje pohyb a ideální by bylo, kdyby něco dostal do žaludku.
Kráčel po horských pěšinách kupředu. Vločky, které poletovaly kolem a dopadaly do jeho kožichu, jasně napovídali, že spal v úkrytu docela dlouho. Bylo na čase najít něco k jídlu a to měl v plánu.

>>> Němé údolí

(424)

Opět procitl, měl pocit, že je celý splavený, což ale pochopitelně byla hloupost, neboť jako vlk se nemohl potit. Cítil se však rozlámaný a roztřesený. I když, čím déle mžoural do temnoty doupěte ve kterém byl naposledy jako prcek, vnímal, že je mu, přeci jenom o něco lépe. Pokusil se zvednout a i když se mu nohy nejdříve třásly, udržel se na nich. To bylo dobré znamení! Ne jako před tím, kdy se zhroutil do mechu, jako podťatý. Před kolika hodinami to bylo? Nyní už alsepoň stál. Rozhodl se, že to musí rozchodit. Nemůže přece pořád ležet v doupěti. Kdo ví, jak to vůbec venku vypadá a ani neměl ponětí, kolik času uteklo.
Pokusil se otřepat. Nohy se mu sice rozjely do stran, ale neupadl, nakonec. Jen se srovnal. Dlouze se nadechl, vydechl a nechal kořeny rozestoupit se ze vstupu, do jeho jeskyňky, kde se před časem zabarikádoval, aby ho nikdo neotravoval. Nepotřeboval, aby ho viděli nemocného, že jo. Zamířil ven. Potřeboval čerstvý vzduch a rozhýbat ztuhlé svaly.

>>> Severní hory přes Vyhlídku

(Listopad)
Jméno vlka: Noir
Počet postů: 28
Postavení: Beta
Povýšení: xxx
Aktivita pro smečku: Hledání bezpečného místa. Předání informací Alfě.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Přežívání potopy v Hraničním pohoří, setkání se (Shine) chce ji znovu vidět. Stržen proudem, objevení golema, nalezení bezpečného místa, servání se s cizími vlky, hlášení Ávě u Prokletého jezera, ošetřování Fausta, servání se s cizím vlkem, cesta do úkrytu Společenstva, onemocnění na následky potopy.
Bobříci: ano
• zachránce - ošetřil Faustovi zranění po souboji pomocí Plazivce +10 kšm a 1% na 1 kšm = +11 kšm
• souboj - boj s Alhajothem +10 kšm a 1% na 1 kšm = +11 kšm
• střelec - 5 kšm
= +27 kšm

(423)

Spal, spal ale neklidně. Pořád se chvěl a tak se mu do snu vkrádaly pocity chladu, vidiny ledových plání a jeskyně se zelenými krápníky. Malby na stěnách, šedé oko, rudé oko. Šedavá bílá srst, příjemná vůně zemitá a pak mokrá vlhká srst. Zahrabal nohama a ty se zaryly do mechu. V hlavě měl Noir divokou show plnou překroucených vzpomínek a propletených s realitou. Netušil, co je skutečné. Půjdu se projít... znělo mu v hlavě. Noire, měl bys jít. Chyběl si mi. Neskutečně si mi chyběl. Hlas, který ho tak rozechvíval. Cítil své tělo, jak hoří. Měl horečku? Snad. Šedé oči si prohlížely jeho. Byly tak... tak šedé. Neživé, nebo živé až moc? Jsi pro mě víc, než jen bratr. Nejsem pro tebe vhodným. Ani na jednu noc na užití si. Neměl bys na mě vůbec myslet. Nejsem ani zvráceným, abych na tebe čekal... Začal se dusit. Dusil se kašlem a to, ho vytrhlo ze spánku. Sen skončil! Vyskočil na nohy, aby vzápětí spadl zpátky do mechu.

(422)

Křišťálové jezero >>>

(IV)× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt (1b)

"Ani já ne. Dlouhý spánek je na nic. I když teď bych klidně ještě spal. Ale to neznamená, že chci spát půl roku, to teda žádná." Zamručel nespokojeně. Spát tak dlouho fakt nechtěl. "A nemoci jsou pěkně otravný. Nudný, ponižující, taky je nemám rád." Jo, to byla další věc, kterou nesnášel, snad ještě víc než vůni květin. Souhlasně přikývl hlavou. Kývl ke skalní stěně u vodopádu a tam zamířili, než vpluli dovnitř. Ze vchodu se ještě valila voda, ale už se v ní, nejspíš nemuseli brodit. "Něco na tom bude. Ty změny, jak říkáš. Možná to souvisí s amgií, nebo něčím podobný. Co já vím."
Ach, bratr. No jo, škoda, že ho tak nemůže vidět. I když on by Noir i rád. Alespoň dříve. Chtěl mít někoho, komu by se mohl svěřit, někoho, kdo by jím neopovrhoval. Ale taková byla jen Dail. "Havran, znáš ho, docela jste se bratříčkovali, hm?" Jo, alespoň na vyhlídce se k sobě měli jak kotě s kocourem. Ale tak to nebylo nic nového. Co by Noira mělo šokovat, že se jeho bratr spíš bude bratříčkovat s někým jiným.
"Tenhle úkryt je velký. Vidíš, tady dole, jsou doupata... no něčí doupata to jsou. Moje ne a je tady furt tak nějak vlhčeji kvůli tý vodě támhle." Vysvětlil Faustovi. Teď té vody bylo tady více, ale jinak tu bývá též.
Noir kontroloval úkryt dále a tak zavedl Fausta po schodech do další úrovně jeskyně. "Támhle je doupě Kurážné a vlastně..." koukl na něj a uchechtl se, "i tvoje doupě, Fauste." Kývl hlavou k jeskyni. "A támhle zase moje..." kývl zase na opačnou stranu. "A támhle se leze výš a tam je další doupě a cesta na Vyhlídku," shrnul to Noir a kontroloval stav celé skrýše, ale taky zaplul do doupěte, kde se narodil., aby zjistil, že je to celkem v pohodě až na pár naplavenin, které bude muset vynést ven. No, možná tu bude muset něco ještě přestavět a opravit. Pokud by tu chtěl být.
Necítil se zrovna moc dobře. Měl pocit, že mu zaléhá v uších a v hlavě, že mu něco tlačí. Nechtěl před Faustem vypadat jako slaboch a tak zamířil do doupěte svých rodičů, jako, že to tam jde obhlídnout. Když už tam byl, nechal tam někde vyrůst mech na který si lehl do klubíčka a snažil se zahnat zimu, která třásla jeho tělem.

Les u Mostu (přes Luka) >>>

Nechal ho mluvit. I tady, kudy šli, se na zemi válela umolousaná tráva, která pod vodou poněkud strádala. Noir zaprskal a odfrkl si, jak jím zmítaly ty divné pocity. "No, občas se tu dějí různé kalamity všelijakého rozsahu a charakteru. Minule to byla ta nemoc. Teď potopa. Divnej spánek, prostě pořád něco. Ale velká voda je za mýho života poprvý. Co přijde příště? Silný vítr? Sněhová bouře v poušti?" Zavrtěl nad tím hlavou. "Jo, vlastně tohle léto byl taky pěknej pařák, vzpomínáš? To mi taky nepřišlo zrovna normální. Vsadím se že zima bude tak hnusná a hladová, že by nebylo od věci ty mrtvoly nějak zpracovat a schovat na horší časy, Fauste." Jo, z toho by mít obavy mohli. Co by ale dal za to, teď vyvalit zadek na slunce a pěkně se nechat prohřát! Byla mu svinská zima.
"To by chtěl každej, odejít a vrátit se jako frajer. Ale tak to nefunguje. Musíš na sobě makat, abys frajer byl. Si vem, že ani můj bratr, vlastní bratr, mě jako frajera nevidí. Víš, pro něj nejsem nic. Neuznává žádné pokrevní pouto. Jsem pro něj stejně nic jako ostatní. Možná, že ty mě vidíš víc jako bratra než můj vlastní bratr." nebyl to žádný nářek. Tohle byla záležitost, pro kterou Noir již kroky učinil, bez odezvy. "Nejsi slabej, jen se s tím teprve musíš sžít, to je normální. Ale brzy se ti magie podvolí, uvidíš." Bylo přece jasné, že nebude umět hned metat ohnivé koule, že jo. Na to prostě neměl, ale později, po malých krocích to jistě zmákne. Leda, že by na to byl úplně levej.
Zamířili do úkrytu.

>>> Podzemní úkryt

Temný les (přes Most) >>>

Od té doby, co se mu podařilo dostat se od Cizáků, byl to jen a pouze Noir, kdo byl za Noira zodpovědný. Nikdo se mu nepokusil pomoci, ba naopak, ještě do něj spíš kopnout. Naučil se žít tak, že nikomu nevěřil, na nikoho nespoléhal a tak to bylo. No a i když byl momentálně z těch potop vyflustnutý, pokud se nechtěl pohádat, musel nechat jeho bratra, aby si říkal co chce. Neměl totiž vůbec energii se nějak dohadovat. Navíc mu nebylo nejlépe, což však přikládal jen únavě a magickému vyčerpání, než že by byl nemocný. Pravda ale byla jinde. Byl nemocný. Ale, že by neřekl zase vůbec nic na protest, to taky tak ne úplně, přeci jen si něco řekl: "A kde jsi byl ty tři roky?" Inu, to bylo vše. Noir se raději věnoval té mrtvole. A přemýšlel, že všude bude pěkný bordel.
Překonal most, moc se s tím nepáral. Most byl pořád kluzký a mokrý, ale to nikdy Noira nezastavilo. Ani teď i když měl hlavu jako v pejru. Dorazil do lesa u mostu a i taky byl všude nepořádek z povodní. "Já jsem, rozhodně velký kluk. A ty?" Zazubil se na flekáče. "Možná je odliv a bere si vodu do moře... co já vím. Je to ale dost překvapující. Myslíš, že za tím bude něco?" Jo, ani by se nedivil. Vlastně bylo na místě nevěřit ani rychle se ztrácející vodě.
"Jasně, má jeskyni. Dá se to považovat za Chaosácký doupě. Patřilo to mým rodičům a nějakým dalším chaosákům, takže se to dá brát jako doupě chaosu." Zamručel. On sám to jako domov nebral. Přesně tam začal jeho život a tam také skončil. Už není ten malý vlk, z dob, než ho unesli Cizáci. Nyní je někdo jiný. Nezávislý. "Chceš ho vidět?" Zeptal se Fausta. "Tak pojď, stejně se musíme mrknout jak to po tý potopě vypadá." Chtěl tam být co nejdříve. I když to tam moc nemusel, teď ho to tam táhlo, jako magnet.

>>> Křišťálové jezero (přes Luka)