Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postovaná: 7

"To je fakt. Tady se může stát cokoliv. Však jsme měli štěstí. Hele, prošli jsme lesem, spálenou krajinou, labyrintem a mrtvým jezerem, od teď uvidíme zase hezčí místa." Věřil v to, protože přece nemohla být všechna ta škaredá na jednom místě pohromadě, že jo. Noir byl přesvědčenej, že teď to bude zase hezčí a lepší a také, že se mu tady líbilo. Takže když si Dail kecla na zadek, Noir se vyvalil do trávy a pěkně se tam rochnil.
Pak se zase překulil na břicho a vstal a tak jako jeho kamarádka Dail i on se šel napít vody z řeky, která rozhodně působila čistě a svěže. "Budeme!" Noir nasál pachy a přemýšlel, co vlastně všechno cítí. Podíval se na Dail a snažil se zase vidět tu barevnou záři kolem ní. Celkem mu to i šlo. Usmál se sám pro sebe a zkusil se podívat na vlastní tlapy, jestli tam záři uvidí a jakou a taky tam byla.
Z úvah nad tím, co za barvy vidí a co znamenají ho vytrhl hlas Dail a její otázka. "Srnu, rozhodně tu bych si dal!" Jo, zopakovat si lov a dát si srnčí, to by bylo přesně to, co Noir chtěl a potřeboval.

Prokleté jezero >>>

Postovaná: 6

Pravda! Koupat se v takovém jezeře, které vypadalo jako mrtvé, s temnými vodami a oblohou, která slibovala průtrž deště, blesky a kdo ví co ještě mohli čekat, by bylo na vlastní nebezpečí. Možná by se nestalo nic. Možná by se stalo hodně a oni by se ocitli kdo, bohové Mois Grisu, ví kde. V nějaké podivné dimenzi nebo co. Na ostrově cizáků s šedýma očima nebo ostrově pokrytého příšernými beruškami! Fůj, jak on nesnášel berušky!
Když Dail vystartovala, tak se Noir rozběhl za ní a oba běželi tak rychle, jak jim to tlapy dovolovaly. Zastavil se až na místě, kde byla i tráva zelenější a obloha byla modrá, tak že měl pocit, že zrovna utekli bouřce.
"Uf, tak jsme unikli bez šrámů, haha." Co ale za šrámy čekal? Kdo ví. Nicméně, tady se cílil mnohem lépe. Svěží vzduch plný tepla mu bil do nosu, že měl najednou pocit, že je mnohem víc živý, než ve skutečnosti je.
"Tady něco ulovíme! Cítím tu víc pachů." I když už teď z rána bylo teplo, na nebi ani mráček, měl pocit, že něco k lovu najdou.

Postovaná: 5

Tak jako v Temném lese, ani u tohohle jezera nebyla zvířata. Tedy jestli v lese byla, tak si jejich přítomnosti Noir asi vůbec nevšiml. Ale tady u jezera se nevyskytovaly ani moc stopy. Leda tak vlčí staré, ale to se spíš mohl domnívat, protože po té bouřce, co byla v nad ránem, toho moc nového, ba ani starého, necítil. Jako by jezero bylo snad prokleté. "Ani nemám chuť z toho pít. Kdo ví co za prokletou vodu to je." Podotkl Noir a znechuceně odtrhl oko od vodní hladiny, do níž předtím tak dlouho čuměl, v naději, že nějaký pohyb uvidí, alespoň zbylým okem, ale nic.
Jezero bylo vážně podivně mrtvé. "Máš pravdu, spíš jinde najdeme něco na zub, než tady. Je to ale divné jezero." Možná by spíš řekl, že to je obrovská špinavá kaluž, ale i v kaluži by byl větší život, než tady.
Noir se tedy dal opět do pohybu se slovy: "Co támhle ta planina? Tam by něco být mohlo." Díval se na jedinou stranu, kterou neobklopoval Temný les, na pláň Hojnosti.

>>> Nížina hojnosti

Asshiřin labyrint (přes Temný les) >>>

Postovaná: 4

Noir byl též moc rád, když konečně vylezli z toho bludiště a když si Dail poskočila radostí, musel se zasmát a taky si poskočil. No, proč ne, že? Když už tam strávili, přinejmenším část noci, tak bylo fajn, být zase venku. Potom však pokračovali směrem, který určil.
"Možná bychom mohli zase něco ulovit?" Navrhl Noir. Docela by si i něco dal. Hádal, že Dail by si taky něco dala. Vždyť nejedla už druhý den. To sice pro vlky bylo bežné, ale ne příjemné, že ano.
"Ale nevím jak to tady se zvěří je." Měl dojem, že jak kráčeli lesem, tak bylo najednou i tak trochu dusno. Možná to dělaly i ty stromy a mlha. Po nějaké době však se les rozestoupil a oni se ocitli u břehů jakéhosi jezera. Na první pohled se prostředí jevilo stejně ponuré jako byl ponurý samotný Temný les. Noir pohlédl tázavě na Dail.
"Nevypadá to tu jako dobré místo na lov." Chvíli čuměl do vody, ale ta se zdála být temná a snad i kalná. Neviděl žádný pohyb v ní a ani v okolí nebylo cítit, že by se zde promenádovaly zástupy zvěře. "Divné místo."

Postovaná: 3

Měla pravdu. S tím, s kým je legrace, s tím se nenudíš. "Vlastně ani ne, nebyl jsem totiž doma, až teprve teď s vámi. A to tam nikde nebyla. Ale třeba ji ještě někde někdy potkám." Nejspíš už ne, jenže to Noir vědět nemohl.
Tak jasně, že chápal, že jí to třeba mohlo naštvat, ale věřil jí natolik, že neměl důvod jí to neříct.
"Tak měl jsem hlad a nic jiného jsem neznal. To se nemůžeš mi potom divit. Navíc, když je jeden v chaosu, tak je to takový trend." už to tak vypadalo. Rodiče se o vlčata nestarali, co ta taky měla jiného dělat.
"Ale tys mi pomohla. A i teď mi pomáháš, takže ses stala mou kamarádkou." odpověděl ji tedy na její otázku ohledně statusu, který u něj ona má. "Taky jsem ti to nemusel vůbec říkat, ale jsme teď kamarádi."
Bouřka skutečně utichla a jak se zdálo, tak se jim podařilo i najít východ z jeskyně ven. Noir spokojeně vyběhl ven z labyrintu a po mracích nebylo ani památky asi. V lese bylo pořád přítmí, ale zvuky bouřky už utichly i to kvílení.
Otočil se na Dail: "Šel bych asi tudy." kývl hlavou nějakým směrem.

>>> Prokleté jezero (přes Temný les)

Postovaná: 2

"Taky jsem měl jednu... Kámošku? Asi. Byla mladší než já a bylo to už dávno. Sice byla dost neohrabaná, ale byla dost legrační." Jo, tehdy ji bral jako přítěž, nebo tak něco, ale pak si ji i celkem oblíbil. "Byla se mnou i v katakombách. Jenže pak jsme se rozdělili a zamotalo se to s těmi cizáky a od tý doby jsem už ji neviděl." kdo ví kde jí je konec!?
Pohlédl na ni, zatímco hledali cestu ven a prošli už několika křižovatkami. "Je asi dobré nejdříve očekávat, že tě chce využít. Víš, abych byl upřímný i já jsem tě chtěl využít, ale dospěl jsem k názoru, že naučit se lovit je lepší než čekat, že ti někdo přinese žrádlo do tlamy. Po pravdě, bych už byl vychrtlina k ničemu. Tys mě zachránila a tak máš u mě teď jiný status."
Usmál se na ni. "Až ho potkáš, ukážeš mu, jak šeredně se v tobě mýlil. A klidně mu nakopej zadek." Dail byla teď určitě silnější, než dřív.
"Jestli ty jsi blázen už teď, tak je to v cajku." zubil se na ni.
Měl pocit, že už v dálce vidí světýlko východu. "Bouře už utichla."

Postovaná: 1

I on byl rád, že byli s Dail přátelé. Vlastně by mohl říci, že má minimálně čtyři přátelé. Tedy snad to mohl stále říci. Ale on je tak nebral. Jasně, Stray byla tetička a mamka, i když vlastně taky přítelkyně, jenom jinak, no. Pak Sasanka, ale tu už tak dlouho neviděl, že vlastně ani nevěděl, jestli je pořád kámoška. No a teď Thiu a Dale. Wyiana by taky možná zařadil, ale zatím se viděli jednou a moc dlouho spolu nepobyli, takže nevěděl.
"Taky jsem rád. Alespoň dvě kamarádky mám." Tedy nejaktuálněji Dale a Corinne. Uchechtl se, ale samozřejmě i přikyvoval. "Jistě, že nejsi, protože to bys nechtěla do Chaosu. Tam bábovky neberou." Alespoň myslím, že ne. Což ho zase přivedlo k myšlence, kam se poděla jeho rodina, tedy spíš proč.
"Hm... kdo ví. Možná nechtěl, ale asi by záleželo, jaký blázen by byla. Někdo je blázen i tak." Někdo prostě byl blázen aniž by se zcvokl. "Ale tobě se to stejně nestane! Jsi silná dost." Ubezpečoval ji Noir.
No jasně, že to zvládnou! Jak jinak! "Tak jdeme na to. Musíme přestat poslouchat to kvílení a najít cestu ven." Na to se začal soustředit a snažil se vyčmuchat jejich stopy. No, bylo jich tu dost.

Labyrint byl pořád tak stejný. Jako jo, lišil se, ale tak málo, že když se jeden nesoustředil, tak by klidně mohl věřit, že ten labyrint je všude úplně stejný. Byl hodně, opravdu hodně podobný. "Ne, nemám strach a rád tě ochráním. Tedy, určitě se o to pokusím, to je jasné. Jsi přece moje kamarádka." No jasně, že by se jen nedíval a nebo by utekl. To ani náhodou. Za kamarády by se zkrátka postavil!
"Ale neboj se! Určitě se nezblázníš a když jo, tak ti to stejnak bude jedno, takže proč si s tím lámat hlavu. Navíc, jsme tu na to dva!" Tím menší pravděpodobnost, že se zcvoknou. Přece už od přírody vlci nebyli samotáři. Jen málo z nich mohli žít osamoceně, ale určitě ten život nestál za moc, když neměli kamarády.
"Teď stejně musím pokračovat. Nevím totiž kudy jsme přišli, hehe." Jejich pachy byly ve vzduchu nasyceny a zvenku bylo cítit vlhkost. Asi tam začala řádit bouřka. "Možná je dobře, že jsme tady. Mám takový dojem, že venku se perou mraky!" Na to, aby totiž cítil vlhkost ve vzduchu, nepotřeboval magii vody. To zkrátka cítil nosem a slyšel hřmění, které se rozléhalo v tunelech. Kromě kvílení se tedy přidaly i další zvuky bouřky. Na ně však nepršelo.

"Trochu mě to začíná děsit, že to vypadá jako by jsme se vůbec nehýbali z místa. Snad z toho nezešílíme. Ale já jsem celkem v klidu." Nebyl tak úplně, ale úspěšně se snažil si nalhat, že o nic nejde a že vlastně ho tahle situace nechává naprosto klidným, ačkoliv by snad ani nebylo divné, kdyby se z toho cítil nesvůj a zmatený. Už jen ty chodby, které vypadaly stejně a pak ten zvuk, který zněl taky tak jako vypadaly ty chodby. To měli ale štěstí, tihle dva dobrodruzi.
"Co bys dělala? No, zbláznila by ses taky a pak už by ti to bylo asi jedno." Zasmál se, aby tak odboural narůstající stres z tohohle divného prostředí.
"Jestli se do té doby nezblázníme, tak to třeba uvidíš. Jako nedej se zmást. Možná nejsem super lovec, PROZATÍM," jasně tak dal najevo, že se hodlá zlepšovat, "ale bojovník jsem. Jako mimino jsem bránil bratra před dospělým vlkem!" nutno podotknout, že tam byli ještě rodiče a o nic nešlo, to však nezmínil, neboť v té době to viděl jinak, avšak pro něj to bylo stejné.
"Jo, je to jako by to šlo odevšad a odnikud."

Kvílení bylo pořád stejné. Ať už udělali několik kroků přímo nebo i když byly několik kroků zpátky. Nemohli určit směr odkud to vychází a dokonce Noirovi připadalo, jako by to kvílení bylo pořád stejně daleko. Začalo mu to být divné. Pokrčil obočí a zadíval se svým jedním okem na Dail: "Nemáš taky ten pocit, že to kvílení je neměnné? Už si začínám myslet, že mi z toho hrábne!" Jak nad tím tak přemýšlel, prostě jako by v labyrintu byl ztracený skoro všemi smysly. Už mu to začínalo jít na nervy, jak se říká.
"No, snad máš pravdu. Bylo by to dost nefér, kdyby nás teď zblajzla nějaká příšera, co tu jen čeká na zvědavé vlky, že jo." Být sežrán by se mu tedy opravdu nelíbilo, zatím co: "Raději bych to sežral já, než aby to sežralo mě," znělo už mnohem lépe.
"Jo, taky doufám." Na to, aby účinně použil svou magii měl málo zkušeností, ale stálo za to trénovat ji, tak proč ne. Nevěděl ani pořádně jak, ale když se pokoušel vidět ty barvičky kolem vlků, soustředil se s když na ostrově nechal vyrůst jahody, taky se soustředil. Proto usoudil, že na použití magie se musí soustředit a tak to taky začal dělat. Soustředit se. Jenže nevěděl, jaké to bude mít výsledky.

Tak tomu by se fakt nedivil. Vlastně to muselo být hodně zajímavý, provádět experimenty na vlčatech, haha. V duchu se smál a na venek se usmíval. Jojo. Ale i tak ji měl rád a to hodně. Bral tetičku Stray jako svou matku. Když tedy ta pravá se na něj vybodla a nechala ho v noře svému vlastnímu osudu. "Přesně tak."
Ťapali labyrintem. "Taky doufám." Souhlasil s Dail. Byla by to nuda a to by bylo škoda. Ty ostrovy byly fajn, ale nic extra zajímavého tam nenašli a to byla škoda. Třeba teď budou mít štěstí. "Jo? A jakého tvora by by měly ty zvuky být?" Zajímal se. Kdo vydává takové kvílivé zvuky? Neměl představu. Znělo to trochu jako nářek, ale i jako vztek nebo něco takového. Ale čím déle mu to znělo v uších, tím divnější z toho měl pocit. Tedy ne, že by se přímo bál. Ale divný pocit, ten tady byl a sílil.
"To nevím. Jedině tak, že to projdeme. Možná bychom si mohli nějak značit cestu, kdyby naše pachové stopy nestačily." Navrhl Noir. Třeba by mohl nechat vyrůst na křižovatkách lístky nebo tak něco. Jestli by to zvládl.

"Vidíš? A teď už to víš. Někdy se to třeba bude hodit." Ale težko říci, zda bude tato jeskyně vhodná třeba na úkryt. Ale možná jo. Kdo ví. "Jo, to na tetičku Stray úplně sedí, řekl bych. No a ty rostlinky? Jednou jsme spolu ochutnali jakési bobule. Bylo mi po nich pekelně blbě." Zasmál se při té vzpomínce. "Třeba na mě chtěla vyzkoušet nějaký vědecký experiment." Pořád se smál, ale pak přestal a zamyslel se, jestli budou riskovat půjdou do nitra jeskynního systému. "Co bychom to byli za dobrodruhy, kdybychom to nechali být. Jasně, jdeme to zjistit!" A s tím vykročil vpřed náhodným směrem.
Chvíli takhle šli a on si tedy dával pozor, aby Dail neztratil a taky se snažil si zapamatovat kudy jdou. Naslouchal kvílení, ale, za bohy Mois Grisu, nemohl přijít na to, odkud se ozývá. "Zní to, jako by to šlo ze všech směrů. Netuším co to může být. Možná je to jen vítr a my se honíme za přeludem."

"Už jsi tady někdy byla?" Zeptal se Dail a otočil se na ni. Zda-li vůbec za ním šla. Vypadalo to tady neobvykle. Jako by byli v lese, ale kammeném. Všude samé sloupy a možná i otvory ve stropě, ale tam se jeden jen těžko dostane pokud nemá nějakou speciální schopnost nebo vhodnou magii. Nebo křídla jako Letec! Pohodil ocasem a zase se zadíval na místo, kde očekával, že bude stát Dail.
"To může, jak nás třeba hlídala s Sasankou a vzala nás do tunelů, nebo jak jsme spolu objevovali krásu rostlin." Hehe, na ty bobule asi nezapomene nikdy! Zadíval se mezi sloupy a snažil se vybrat vhodnou cestu. Každý ze zdánlivých tunelů vypadal stejně. "No jo. Poznáš nová místa a budeš hlavně v obraze, když budeš potřebovat někam nebo pro něco dojít. To je podle mě skvělé vědět." Vyznat se v oblastech, kde se vlk mohl pohybovat byl určitě úspěch.
Jeskyně vypadala rozhodně tak, že by nějaké kouzlo ukrývat mohla. Kdo ví. Ale nedivil by se tomu, kdyby to tak skutečně bylo. "Hm, možná. Všechny ty cesty vypadají stejně. Jak se tady zorientovat? A slyšíš taky to kvílení?" Zdálo se mu, že slyší vzdálené vytí. Skoro jako kdyby někdo naříkal. Těžko však soudit, zda skutečně někdo kvílel v tunelech nebo jestli to nedělal jenom vítr.

Spáleniště (přes Temný les) >>>

"Paráda, tak to je fajn, že známe také někoho společného." Byl z toho nadšený. Sice nevěděl, co by spolu podnikli, mohlo by to být hodně věcí, ale určitě bude i Stray ráda, že se znají. "Ale ještě se mi nechce vracet k vodopádům, co tobě? Docela mě baví to tady prozkoumávat." Bylo sice škoda, že už zbyli jen dva průzkumníci, ale to ho neodrazovalo od zkoumání podivuhodných i normálních míst.
Noir se zasmál. "Ale tohle by asi sama nezvládla. Tady půjde o nějakou jinou mocnou sílu." Zřejmě Dail nepostřehla ten vtip v Noirových slovech, že by tohle mohlo být ono místo, které zpustošila. Ale neva.
Nic méně byl rád, když zase stanuli tlapou na půdě lesa. Normálního lesa, jen trochu temného. Po chvilce si všiml nějaké jeskyňky. "Kuk, jeskyně v lese a jen tak z ničeho nic? Zajímavé." Bylo jasné, že Noir už měl v hlavě to, jak ji zkoumá a také že ano. Už byl u ní a nakukoval dovnitř. "Je větší než se zdá!" Zavolal na Dail a hned co tak učinil, zmizel uvnitř.

Most (přes Temný les) >>>

"Nemáš zač. Jak jsem řekl, zasloužíš si to." Ještě Dail ujistil. Pak se ohlédl zpátky a po jeho sestře, tedy možná že sestře, zbyla jenom mlha. Zapamatoval si, co mu pošeptala, než zmizela z dohledu a nakonec se tedy od jejich skupinky oddělila. Thia! Mohla by... to být má sestra? Jak se vlastně jmenovala. Byla jí podobná, asi, ale u malých vlčat se to těžko poznává. Honilo se mu myslí, zatímco kladl jednu tlapu automaticky za druhou a překonával most. Sám se na konci divil, jak ho přešel, aniž by se soustředil na jednotlivá prkna. Mysl mu totiž zaměstnávaly jiné myšlenky. Všechny ty střípky se mu vraceli jeden po druhém snažily se poskládat do nějakého uceleného obrazu.
Ocitli se v lese a Noir se vydal, jako by byl vůdcem on, někam k západu, asi. "Taky ji znáš? To je skvělé! Též bych ji opět rád viděl. Doufám, že je v pořádku a snad mě taky ráda uvidí." Byl s ní rád a vděčil ji za hodně. Takže by mu přineslo jen další smutek, kdyby na něj zapomněla nebo by se k němu chovala jinak. No, ale jak to všechno dopadne, to nemohl tušit. Mohl si jen přát, že ji uvidí.
Dorazili do míst, kde to vypadalo jako by si tady hrála Corinne, totiž Thia. Noir zažertoval: "Hele, našli jsme místo, o kterém Corinne mluvila!" Usmíval se, protože to byl samozřejmě vtip, ale tak nějak by se jí to určitě líbilo, kdyby spálila ten ovocný les a udělala z něj tohle. Ale tohle by asi jeden vlk nezvládl zdemolovat. Všude kolem nich byl popel a ohořelé torza stromů. "Tohle asi nepůjde jen tak spravit." Poznamenal. Sice to neřekl nijak sklíčeně, ale přeci jenom, jeho magií byla země a tohle si tak trochu odporovalo. Vsadil se, že kdyby tady nechal vyrůst kytku, do rána by byla zvadlá.
"Je to tady docela hnusný." Zastavil se a asi ani nemělo smysl jít někam dál nebo hlouběji do téhle pusté krajiny. Na některých torzech stromů posedávaly jen vrány a občas zakrákaly, jako by je zvaly dál, aby mohli chcípnout v téhle mrtvé krajině a ony si pak mohly pochutnat na jejich šťavnatých tělech. "Fůj!" Zavrtěl hlavou, aby zahnal tu divnou představu, jak na nich hodují černí ptáci. "Pojďme pryč." Setrvávat déle by znamenalo, že by na sobě měli víc toho poletujícího bordelu a to se mu nechtělo, takže se otočil a mířil zase do lesa.

>>> Asshiřin labyrint (přes Temný les)