Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Svatyně >>>

Se stále skvělým pocitem, který ho hřál u srdce a s úsměvem na čumáku, vykráčel ven ze Svatyně, hrdé držení těla, ačkoliv občas ho píchlo, jak měl namožené svaly. No přes to všechno byl šťastný, že se rozhodl Svatyni prozkoumat. Takto naladěný došel za chvilku na místo, kde nechal obě vlčice. Jemu teď taky přišlo, že se zdržel dlouho, ale jak si pamatoval, předpokládal, že to byla pouze chvilka, co je tam nechal. Možná stihly prohodit pár slov, pokud se rovnou nesežraly. Ale zdálo se, že se nesežraly a o něčem se baví. Díky bohům Mois Grisu.
Z toho, co zaslechl, usoudil, že Corinne se snaží přesvědčit Dail o tom, aby se rozdělili. No, mohl se jenom dovtípit, proč. Ale možná se to dozví, protože když se zastavil u vlčit, Dail se zrovna ptala na to, proč to Cor tak chce.
"Ale, ale, to se jeden vytratí na chvilku pryč a vy už jste zase v sobě?" Spíš to řekl s takovou tou nadsázkou, jelikož se vyloženě nehádaly ani se nepraly. Prostě to bylo spíš myšleno obrazně. Ale bylo jasné, že Corinne by ráda volnou tlapu ku škodění. Na druhou stranu, od Dail se mohli ledacos naučit, tak Noir ani neměl potřebu se ji snažit od sebe odhánět. Vlastně mu to takhle vyhovovalo.
"Jo, ta podivná stavba tam opravdu je a v ní ten druhý Wu. Spíš působil jako nějaký mistr nebo tak, ale je tam." Spokojeně vypjal hruď a předvedl se holkám, "tak co, vypadám silnější?" Byl spíš utahanější, ale cítil se lépe a silnější už jenom z toho faktu, jak moc si dal do těla. Prostě byl nadšený.
Zajímala ho odpověď Corinne, proč chce, aby Dail odešla, ale zároveň by si chtěl někde odpočinout, no, ale tady v té džungli se necítil moc v bezpečí, tak jenom zavelel: "Řekněme si to cestou, ok? Tady je moc nevlídno." Kývl na vlčice a pak vykročil někam směrem, kde by mohl být les - normální les.

>>> Les u Mostu

Mlžná džungle >>>

Zmizel přesně tam, kde se předtím vytratila a zase znovu objevila, Corinne, tím si byl jistý, protože přeci jenom měl nos na který se mohl spolehnout. A od doby, kdy přišel o oko se na něj spoléhal více. Takže veškerou pozornost věnoval čichu a sluchu, kdyby náhodou něco bylo v okolí.
A jak se ukázalo, měla pravdu. Narazil na jakousi stavbu. Nebyl si jistý, že kdy něco podobného viděl. Možná ano, možná ne, ale rozhodně ho to zaujalo natolik, že si stavbu prohlížel, až se ocitl uvnitř. Všude kolem byly všelijaké artefakty a předměty, které pro něj neměly žádnou hodnotu, ale patrně byly symbolem čehosi, co mohl zde získat, bude-li mít štěstí. Byl zvědavý na toho Wua číslo dvě a ani nemusel dlouho čekat. Možná trochu vypadá jako on, ale... byl to jiný vlk, to bez pochyby. A jemu spíš připadal šedohnědý, než-li pouze šedý. Následoval ho do druhé místnosti, nebo spíše sálu?

Svatyně
mám 8 mincí = 64 %

Cvičíme všechny schopnosti - mám ... nově bude:
Síla 3 %/86 % .......................... +15= 18 %
Vytrvalost 5 %/68 % .................. +12= 17 %
Rychlost 6 %/75 % .................... +12= 18 %
Obratnost 4 %/65 % .................. +13= 17 %
Schopnost lovu 4 %/56 % ............ +12= 16 %

Schopnost lovu
Jako první se chtěl zlepšit v lovu. Chtěl si být jistý, že nebude muset být závislý na druhých. Jenom když to bude chtít využít, ale umět lovit chtěl a proto se místnost změnila na les. Vydal se tedy do hloubi lesa a poslouchal okolí a do nosu nasával pachy. Věděl, co má ulovit, ale nejdříve to musel najít. Byla to krysa a on si pamatoval pouze to, že krysy žily v katakombách. Kde měl tady hledat krysy? Možná jeskyně a tak se vydal hledat takové místo. Chvíli to trvalo, ale našel jakési skály a také krysí doupata. Tedy hádal. Už to bylo dávno, co ji jedl. Ale měl štěstí, neboť krys zde bylo asi dost. Cítil je všude kolem. Byl připravený a čekal, až se nějaká objeví a pak po ní vystartoval. Samozřejmě se mu nepodařilo ulovit první, ale po pár pokusech to zvládl a tak se les změnil na jiné z prostředí.
Obratnost
Vlastně se nelišil až tolik. Byl to zase les, ale takový, co připomínal džungli. Rozběhl se a běžel tam, kde se mu zjevovala světýlka, který ho naváděla. Musel přeskakovat kořeny stromů a podlézat větve, které se mu stavěly do cesty. No tedy nestavěly, jako, že by se mu tam postavily, ale prostě tam zkrátka byly a on se jim musel vyhýbat. Dokonce musel na některé větve i vyskočit a přelézt je nebo projít se po nich přes roklinu. Když dráha skončila, objevil se zase jinde.
Vytrvalost
Tentokrát musel vyšplhat na vrchol jakési hory, jejíž svah byl strmý. Strmější než nejvyšší hora. Musel doslova šplhat, aby se dostal výš a občas cítil, jak mu podkluzují tlapy. Pevné drápy se zarývaly do země a i tak se mu občas tlapa smekla a on nepěkně sklouzl o pár metrů níž. Ale nakonec se mu po dlouhé době podařilo horu pokořit.
Síla
Ta zmizela a on se objevil v ringu. Proti němu stál hnědý mistr a Noirovi bylo jasné, že teď bude proti němu muset bojovat. Vzal to tedy odhodlaně a rozběhl se na mistra, ale těsně před ním uskočil do strany a chňapl po něm z nečekaného směru. Nicméně mistr byl zřejmě zkušený a ránu vykryl. Noir na něj zaútočil znovu. A mistr vykryl všechny jeho útoky, ale občas na Noira zaútočil také on, aby byl Noir připraven a viděl, jak to vypadá z druhé strany. Noir byl už unavený, ale trénink neskončil, jen se změnil z ringu na závod.
Rychlost
Mistr vyběhl a Noir ho měl chytit. Rozběhl se tedy za hnědošedým kožichem a snažil se ze všech sil mistra dohonit. Zdálo se, že je tak pomalý, že to ani není možné, ale nakonec se přeci jenom přiblížil. Kdo ví, možná mu ten vlk jenom mazal med kolem tlamy. Noir však ze sebe vydal všechno a už opravdu nemohl. Sáhl si na dno a závod skončil.

Mistr si vzal od Noira mince a pokývl na něj hlavou. Noir mu poklonku opětoval, ani nevěděl proč, ale měl pocit, že se to tak sluší. Cítil se unavený, ale mnohem lépe. Pochopil, co tím Corinne myslela a s úsměvem na čumáku se vrátil tam, odkud přišel.

>>> Mlžná džungle

Schváleno!

"To máš pravdu." Přitakal souhlasně Dail na větu, že i kdyby ji nenašli, tak ona se o sebe postará. Však ano. I tak ji ale najít chtěl. Už jen proto, že spolu trávili nějaký ten čas a on si tak nějak zvykl, že se pohybovali spolu. Možná to bylo dané také tím, že normální rodinu neměl. A tohle mu ji tak trochu nahrazovalo.
Corinne se brzy objevila sama, takže ji stejně dlouho hledat nemuseli a ani se nemuseli příliš namáhat. "Nepohnuli, však taky kam bychom bez tebe šli?" Zareagoval na Cor. "Ale, alespoň jsem něco zjistil o své magii, což taky není špatný." Uchetl se a pak nastražil uši."K nějaké stavbě? Vlk, bojoval s tebou? A to jsi všechno stihla za tu malou chvilku, cos odběhla? Vždyť ani neuplynulo tolik času." Jí to asi přišlo, že byla pryč déle, no jim dvěma uběhla opravdu jen malá chvilka, tak čtvrt hodinky? Možná tak nějak to vnímal Noir.
"No, jestli jsi viděla něco zajímavého, tak to chci každopádně taky vidět! Nejdu odtud, dokud to neuvidím na vlastní oko." Tím si byl jist. Prostě to chtěl taky vidět a zažít. Takže mrkl na Dail "Jdeš se na toho šediváka taky mrknout?" Pokud se po tom všem cítila Corinne silnější a lépe, tak to bylo to, co hledal a rozhodně se téhle představy nehodlal vzdát. "Jestli tady je další Wu, chci o něm vědět!" S tím se rozešel tam, odkud se vynořila Corinne a už ho v hustém porostu a mlze nebylo.

>>> Svatyně

Ovocný lesík >>>

Ani jedna z nich tady ještě nebyla, stejně jako ani on ne. "To znamená, že to tu můžeme prozkoumat." Zazubil se a pomalu se vydal vpřed. "Běhat se tady opravdu asi moc nedá." potvrdil i Noir. Zdálo se mu, že tohle místo bude asi i nebezpečné, což na jednu stranu nahánělo strach a na druhou rozproudilo adrenalin, což zase bylo fajn. Noir si tedy začal prohlížet spletité kořenové systémy a liány a mezi tím, co Corinne zmizela, přemýšlel, jak by mohl takové útvary využít v praxi. "To vypadá jako ideální věc na svázání tlap." Poznamenal, když si prohlížel liány. Zkusil se na ně zasoustředit a ty se pohnuly a kousek i povyrostly. Tedy ty na které se díval. "hustý..."
Z jeho pokusů ho vyrušila otázka Dail. Ohlédl se na ni a pak kolem sebe. "Promiň, vůbec jsem se nedíval, kam zmizela. Ale určitě ji najdeme." Zareagoval na Dail a zavětřil. Otázkou bylo, jestli ji Dail vůbec najít chtěla. Patrně ji dosti pila krev, nebo možná to tak nebrala. "Očima ji asi nenajdeme." Budou muset stopovat.

Zasmál se. No ano, Corinne měla pravdu v tom, že Dail se snažila překazit Corinninu zábavu. O tom nebylo pochyb. Na druhou stranu, její výklad byl celkem logický, takže musel uznat, že i Dail měla v tomhle pravdu. Bylo přeci jednodušší hrát si s kořistí, než ji úplně eliminovat a přijít o další zábavu, ne? To dávalo smysl. Než se nadál, obě vlčice byly v pohybu. "Takže, závod? Fajn." No proč ne. Tak se rozběhl za holkami a spokojeně se řítil ovocným lesíkem, až se struktura stromů změnila na jakousi džungli. To musel zpomalit, jinak by si zcela určitě přelámal tlapy přes ty spletité kořeny a větve.
"Hej, kde to jsme? Tady jsem nikdy nebyl." Konstatoval. Na takové místo si nepamatoval a rozhodně se nehodlal hnát skrz tou rychlostí, kterou sem přiběhli. Byl zvědavý, jestli některá z nich tady byla a zná to tu. Vypadalo to, že by se tady jeden mohl snadno ztratit.

>>> Mlžná džungle

Povytáhl obočí, protože ty dvě se patrně hodlaly přít. Mohla to být fakt zábava, takže si Noir sedl na bobek a sledoval dění před sebou. Corinne totiž hodlala les podpálit, ať to stojí, co to stojí a Dail zase jako pečovatelka o vlčata, se snažila všechen ten nepořádek uklízet. To mohlo být zajímavé. Noir nasadil pobavený výraz a mlčíc se začal soustředit na aury, které viděl. Zdálo se mu, že kolem Corinne svítí hlavně šarlatově červenou barvou, ale co to znamenalo mu bylo jaksi záhadou. U Dail převažovala spíše oranžová, alespoň v tyto okamžiky.
Auru dokonce viděl i kolem stromů, které povětšinou svítily zeleně, jen ty, které se snažila Corinne upálit, ty svou auru potemněly až k červené. To mu přišlo zajímavé. Zaměřil se na hlínu kolem jednoho ze stromů, který zrovna hořel a soustředil se, až najednou se pozvedla v jakousi malou hradbu. "To je zajímavé..." Zamumlal si pro sebe Noir. Byl to malý úspěch. Že by konečně v něčem pokročil ve své přirozené magii? Rozhodně stálo za to tohle vědět.
Pak musel přivřít oči, protože mu přišlo, že mu začalo hučet v hlavě. Tak toho nechal a zadíval se zase na ty dvě, jestli už skončily nebo se tady hodlají přetahovat o to, zda les spálí nebo ne.

Luka >>>

Cor na Noirovu pochvalu jejích nových znaků neřekla nic. Možná neposlouchala, tak to Noir nechal být. Přeci nebude podlézat, jako malý Wyian. Šel tedy až do Ovocného lesa. Cestou se soustředil na Auru, ale ne jenom na ni, přemýšlel, co by všechno mohl s magií země dokázat. Jak by ji mohl využít ve svůj prospěch. Muselo to přeci nějak jít.
Místo opravdu nevypadalo, jako by prošlo nějakou katastrofou. "Vypadá to netknutě." Poznamenal zjevný fakt. "Nebylo to někde dál? Hlouběji?" Nadhodil. Třeba si to jenom nepamatovala přesně. To už ale Cor začala se svou vlastní vendetou, kterou zase Dail ale zatrhla. Těžko říci, jak by měl Noir zareagovat. Na jednu stranu to byla bžunda. Na druhou, asi by už měl být rozumný? Povytáhl obočí. Mlaskl. "Jo, to je působivé. Ale Dail no tak, Cor asi chtěla vyzkoušet svou novou magii, ne?" Napadlo ho, že když si koupila vodu, možná chtěla oheň pak uhasit pomocí vody. A nebo taky ne.

Sám k tomu prostě neměl už co dodat, protože by se musel opakovat. Byl ochotný tomu i věřit, ale k tomu potřeboval jasný a nezvratný důkaz. Ovšem na rozdíl od Cor, nebál se přijmout i takový fakt. pro tentokráte to však pustil z hlavy, nebo spíš o tom už nemluvil, ačkoliv přemýšlet o tom mohl. Návrh Corinne mu přišel jako přijatelný a proto i on souhlasil. "Jasně, proč ne. Určitě to bude hustý. Chci vidět, cos dokázala zmasakrovat." Uchechtl se a zaměřený na tuto novou myšlenku se jí chytl a začal si představovat, jak malá velká Corinne vytvářela pohromu na ostrově. Litoval, že u toho nebyl a doufal, že někdy se mu poštěstí s Cor zažít pořádnou bžundu. Nadšeně tedy holky následoval a pak ještě dodal: "Jo, a Cor, ty znaky ti sluší." Sice neměl páru co znamenají, ale líbily se mu.

>>> Ovocný lesík

Noir si všiml, že jeho znaky na těle se staly skutečně výraznější a to se mu líbilo ještě o něco víc, než původně. A dokonce se mu na lopatce, či rameni? stkvěl nový znak. To mu vytvořilo úsměv na čenichu. Corinne byla zásadně proti a myšlenku, že by mohli být sourozenci absolutně zavrhovala, zatímco Noir si to připouštět dovolil, ale už nic na to neřekl, jenom přikývl a rozumně pokýval hlavou. Být to tak mohlo i nemuselo a pokud nebudou mít jasný důkaz, budou vždycky bez jistoty, kde je pravda.
Dail s Kurážnou mluvila zase o Daénu a nakonec dostal stručné informace, co se tak událo. Takže na to kývl děkovně hlavou a zase si mohl všimnout dalších záblesků aury. u všech zde přítomných. Bylo to zajímavé a zdálo se mu, že se každou chvílí jeho vidění aury zlepšuje. Že záblesky jsou stabilnější a dokonce se stávají rozsáhlejšími a viditelnějšími pro jeho oko.
Když se Kurážná rozloučila, Noir se rozloučil rovněž a to slovy: "Dík za info. Měj se." Pak sledoval, jak odchází. Přemýšlel, co budou dělat dál.
"Co teď?" Co by měli podniknout?

Jak se zdálo, tak Corinne to rozhodně rozpálilo, když si Kurážná začala myslet, že nějaký Letec je jejich společný otec. Jemu to ale vrtalo hlavou. Opravdu vypadají tak podobně? Cor rozhodně pochybovala a jako argument dodávala, že ani nemáme stejnou barvu jako onen zmíněný Letec. "No, jo, ale já jako vlče skoro černý byl." Spíše to tak zamumlal v úvaze, v níž byl zahloubán. "Narodili jsme se oba tady, zhruba ve stejný čas, teda asi. V zimě. A oběma nám zmizeli rodiče." Dál rozvíjel úvahy. "To by ale měnilo situaci a má domněnka, že všichni odešli až na mě, by byla mylná? Tedy v tom, že neodešli všichni společně..." zamračil se. "Že by nás rodiče opustili všechny a my se pak už jen rozutekli do světa?" Ale to nic nedokazovalo. Pořád to byly jenom úvahy. "Chtělo by to jasný důkaz." Řekl a podíval se na vlčice kolem sebe. Všiml si, že vidí kolem každé určité záblesky. Uvědomil si, že to musí být ta nová magie. Záblesky u každé měly jinou barvu i strukturu. Ale nic z nich nedokázal vyčíst.
"No, on možná jo, on by litovat měl, ale ona nás litovat nemusí. Doteď jsme si vystačili bez rodičů, co už. Stejně, kdybych ho teď potkal, ani bych nevěděl, co bych mu měl říci. Protože bych na něj měl nejspíš zlost, nebo co já vím." Nevěděl, ale rozhodně by mu kolem krku nepadl. To ne. "Nic jsem pro něj neznamenal, tak proč by měl něco znamenat on pro mě? Když jsem ho potřeboval, tak tu nebyl!" Vlastně to bylo poprvé, co kdy řekl, nebo připustil, že ho někdy dříve potřeboval, protože si snažil vždycky namluvit, že ho nepotřeboval. Bylo to tak lepší. Snažší se s tím vypořádat.
Všiml si, že i kolem jeho tlap se mihotají záblesky Aury. Dokonce je po chvíli viděl i jasnější, ucelenější. Pohlédl na Kurážnou: "V tuto chvíli už ne. Možná když jsem byl maličký a sotva vylezl z doupěte v domnění, že je najdu, možná, ale nebyli tam. Nebyli nikde a já měl takový hlad. Copak by se tak rodiče chovali, kdyby jim na nás záleželo? Možná jim nezáleželo jenom na mě." Pohodil hlavou a zkřivil úsměv.
"Zní to tak hezky. Kdybych takovýho tátu měl, asi bych byl hrdý, ale já otce neměl. A matka? Myslím, že bílá nebyla. Ale moc si ji nevybavuji, jenž že byla tmavá." Poznal by ji vůbec?
Zdálo se, že Kurážná už je chce opustit. "A udály se ve společenstvu nějaké zásadní změny v průběhu asi tři čtvrtě roku?" Ještě se zeptal. Jinak zatím už neměl, co na srdci. Zřejmě. Nebo ano?

Jméno vlka: Noir
Počet postů za 3/2021: 14
Postavení: Sigma
Aktivita pro smečku: Přivedl k úkrytu Dail a Thiu - (upevňování vztahů?)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po úspěšném lovu s Dail dovedl ji a Thiu k úkrytu společenstva, tam potkali Ayshi a povídali si sní, pak šli s ní na Luka, kde si nakoupili u pana Wu.

Čekal, až si nakoupí všichni a pak, když byli zase pohromadě, podíval se na Corinne, která mu položila otázku, co si koupil od Wua. "Líbila se mi tam jedna magie, tedy, líbily se mi i jiné, ale nakonec jsem zvolil Auru. Myslím, že by mi mohla pomoci vidět něco, co normálníma očima, tedy jedním okem, neuvidím." Zodpověděl její dotaz. Ano, doufal, že mu tím nahradí chybějící oko a že mu pomůže třeba při lovu nebo ve chvílích, kdy by se hodilo prostorové vidění. Když se nad tím tak zamyslel měl dojem, že spatřil kolem Cor nějaké záblesky.
Podíval se i na zbylé dvě vlčice a i u nich spatřil určité záblesky barev. Ale zatím neuměl určit nic bližšího, ani jestli to byla dobrá volba či nikoliv. Noir střihl pohledem ke Kurážné. "Lituješ, že od nás utekl? Chm! Nemusíš toho litovat. Je to jeho mínus, přišel o poznátí toho, jak jsme skvělí." Řekl odhodlaně. Kašlat na nás, když se na nás vykašlal! Pomyslel si. Ale byl rád, že se něco dozvěděl.
Pak mu něco došlo! "Hej! Počkat! Řeklas na nás? Jako na mě a na Corinne? Myslíš, že náši otcové jsou jeden a ten samej?" Vlastně doposud nevěděli, jestli mohou být sourozenci a spíš si to nedomysleli. Znovu se podíval na Cor, co ona na to.
Chvíli mlčel, zahloubán do té nové myšlenky o Corinne a o černém dobrém vlku, který zdrhl z doupěte i od smečky. Pak ale poslouchal dál a rozhodně souhlasil. "No, ano, to by bylo určitě moudré. Bylo by fajn vědět, kdo je vlastně člen a kdo se za něj třeba jen vydává, že?" Bylo to tak trochu chaotické, to rozhodně ano.
Pak znovu přišla řeč na to, že jsou mu podobní. "No, křídla asi moc vlků nemá. Jak to, že je měl on?" To byla otázka.
Když se řeč vrátila k Daénu, tak si v klidu popřemýšlel nad novými skutečnostmi. Bylo pravdou, že si otce pamatoval jako něco velkého černého, tedy převážně černého. Že měl na sobě jakési zelené znaky, snad. Možná i ta křídla, je to taková zvláštnost, že je snadno zapamatovatelná. Ale že by Corr, nakonec byla jeho sestrou? Mohla by být?

Takže je spousta vlků v chaosu nových, čili nebude ani divné, že je moc neznám, to je i fajn. Nebudu tak za hlupáka. Pomyslil si Noir a vlastně ho tato informace, tak říkajíc, potěšila. Nebude tedy vůbec divné, když je nebude znát. No, alespoň, že zná tetičku Stray a taky Sasanku. Ohledně toho oslovení, ho to zajímalo stejně, jako holky, jenom to nedal tak najevo, ale když o tom padla otázka, naslouchal odpovědi se zájmem. Nic užitečného se z té odpovědi však nedozvěděl. Ani Kurážná nevěděla, proč ji tak říkají. To mu přišlo divné.
Na Alfu se tiše uchetl. Jo, tak to by na jeho otce sedělo. "Takže se ještě nevrátil?" Nic nečekaného to nebylo. Spíš by byl překvapený, kdyby se jeho otec vrátil. Takže to tady nechal na pospas ostatním? Jen tak si odešel? Nikomu nic neřekl? A pořád se nevrátil. Asi je mrtvý. Zatřepal hlavou, aby odehnal ty nepříjemné vzpomínky. Spíš pocity, které v něm vyvolávaly.
Pak byla řeč o Dail a Daénu. No a nakonec si jejich beta jen tak odběhla o kus dál a Noir pak viděl, že má úlovek, aniž by sám postřehl, jak na něj přišla? Použila snad nějakou magii či co?
Netrvalo dlouho a Noira udeřila do nosu povědomá vůně. Sice nejdříve nevěděl, kam ji zařadit, protože byla zvláštní směsicí různých pachů, ale pak mu to došlo. "Pan Wu je tady!" Naplnilo ho nadšení. Toho vlka viděl už tak dávno, ale něco mu říkalo, že jde právě včas. "To je on, Dail, Corinne, můžeme omrknout co má. Pojďte!" Vyzval vlčice a sám se vydal k tomu šedému vlku s vozíčkem.
Rozhodně ho zaujaly magie. Nejdříve nevěděl, kterou by si měl vybrat. Váhal mezi třemi z nich, ale líbily se mu i další. Po několika minutách zvažování si vybral a ještě si k ní pořídil tlapku do ní navíc. Bylo to divné, nechat si uvařit jakousi tlapku a pak ten podivný vývar vypít, ale nakonec to nebylo až tak špatné, jak se to zdálo divné. No, nakonec si ještě přál zvýraznit znaky na těle a ještě mu měl přibýt znak navíc na každém (rameni?).


OBCHOD
Mám na účtě: 237 KŠM, 7 Rubínů, 7 mincí
Převedu: 3 rubíny na KŠM, budu mít tedy: 267 Kšm a 4 rubíny

nakoupím:
- Znaky (dohodnuto s Barn v soukromce) cena 60 KŠM
- magie: Aura 150 KŠM + 2 rubíny
- 2. level - 50 KŠM do Aury
__________
To dělá: 260 kšm a 2 rubíny

Zbyde mi: 7 Kšm, 2 rubíny a 7 mincí


Když byl s nákupem hotov, odešel o kus dál a čekal, až si holky vyberou co chtějí.

Schváleno

Snažil se si zapamatovat co nejvíc informací, ať už je řekly Corinne s Dail nebo tahle, pro něj nová chaosanka - Kurážná. Kurážná? Co je to za jméno? Pomyslel si pro sebe, nahlas však neřekl nic. Očividně i Dail nad tím přemýšlela, neboť se zeptala, na rozdíl od něj, nahlas. Jméno, oslovení, přezdívka? Možná je to nějaký titul, nebo tak. Dovtípil se. Ať už měl pravdu nebo se mýlil, bylo to zvláštní. On by řekl, že tato vlčice musí mít ještě nějaké jiné jméno, ale třeba jim ho nechce říci nebo ho nemá ráda nebo ho nezná. On málem ani jméno nedostal od svých rodičů. Bral to spíš tak, že jméno má od tetičky Stray. Ta vzpomínka byla prostě silnější. Takže Scara. Jak, že ho nazvala ta Kurážná? Milost? A tetičce Stray říká Moudrá? co to má znamenat? Rozhodně musel Scara poznat, neboť to bylo jistě důležité. A musel zjistit, co vede tuhle vlčici, pojmenovávat vlky jinými jmény. Vrtalo mu to hlavou. A také si tím teď ještě víc myslel, že má nějaké jiné jméno, které jim ale neřekla.
"Beta?" Jen tak se ujistil. "Dlouho jsem tady nebyl, to je pravda. Od únosu cizáků." Upřesnil, ale nevěděl, jestli o tom vůbec něco v chaosu věděli. "Rozhodně jsme chtěli vědět, co je nového, co se událo a tak. Prostě nové informace od dob, co jsme tu nebyli. To by nás zajímalo." řekl, snad za všechny, ale hlavně za sebe. Chtěl vědět co nejvíc. Když už byl ten chaosan, tak se vším všudy, ne?
Její další slova, byla super. Chvála, ale nebylo to úplně tak. I když, ano, předpokládal, že se to změní a skutečně se za chvíli o sebe bude dokázat postarat sám, nicméně, musí se ještě zdokonalit v lovu. Ale to přiznávat nebude. A taky by potřeboval nějakou lekci v magii, tak doufal, že na to přijde nějak šikovně řeč. Že narazí na toho pruhovaného vlka nebo někoho jiného, kdo by ho naučil, jak pořádně používat svou magii země.
"No jo, podařilo se nám ji skolit." Na to byl hrdý. Přemýšlel, jestli by ji měl nabídnout nebo ne. Jestli byla beta, tak asi by měl, že? "No, jestli chceš, můžeš si vzít, nebo, nebo můžeme skolit něco dalšího." To by byla další příležitost se naučit lovit a to by rozhodně promarnit neměl. "No, jestli chceš, tak si vem, ale měli jsme v plánu ji dát do úkrytu. Tak bude nejlépe chráněná před mrchožrouty." Předpokládal. Sledoval Kurážnou, zda si vezme. No potom, když už se zdálo, že by mohli vyrazit na další výpravu za informacemi a tak, tak se s tělem mrtvé potravy začal táhnout do úkrytu. Zatáhl ji do jediného známého místa, tedy do doupěte, kde se narodil, kde to znal, kde jako vlče byl a odkud taky odešel, když bylo doupě náhle prázdné tenkrát. Byl to zvláštní pocit. Vrátit se do míst, kde se jeho svět změnil na tu bizardní parodii, nebo co to jako mělo být. Vzpomněl si na slova Dail. Je fajn mít vlastní bejvák. Možná by si taky nějaký mohl najít. Ale na to bude spousta času. Usadí se někde, kde se mu to bude líbit. Takže ty myšlenky zase vypustil z hlavy.
Vrátil se ven k jezeru, odkud se rozhodně připojil ke Kurážné, protože chtěl co nejvíc.

>>> Luka

Uchechtl se. Tak nějak to bylo. Tedy: "Přesně tak! Nikdo. Tedy nikdo, koho bychom zde očekávali, že na nás čekat bude, že?" Dokonce i Dail zastávku ocenila, aby taky ne, vždyť to výborné maso bylo třeba zapít. Noir se tedy také pořádně napil a potom se podíval kolem sebe a viděl nedaleko nějakého vlka. No spíš vlčici, ale ani si nevybavoval, jestli ji kdy viděl. Měla být snad ona tou, jež na ně čekala? Měla být snad ona 'domov'? To se asi ukáže.
A ukázalo. Vlčice k nim došla a pozdravila je. "Čau." řekl Noir a prohlížel si ji. Byla celkem zajímavá. Opravdu měla parohy? Uvažoval nad tím, jestli je to ozdoba nebo skutečně rostou z její hlavy. Obrátil oko na Dail, když byla dotázána, jestli je z Daénu. No, pak se podíval na tu, jež se představila jako 'Kurážná' opravdu to bylo její jméno? "Jo, to jsme," potvrdil, "tak nějak." Když se zeptala ona na jejich jména, Noir se představil: "Mě můžeš říkat Noire." Nechal holky, aby samy řekly svá jména. "A ty budeš asi taky z chaosu, že?"
No, když padla otázka ohledně rodičů, Noir se napřímil: "Rodiče? Ty nepotřebujeme." zavrčel trochu otráveně, ale samozřejmě tam byla i špetka touhy je poznat. Rád by je znal, ale to se nestalo. Moc si z nich nepamatoval. Jen pár záblesků. "Ale, neviděla jsi tady někdy v poslední době tetičku Stray?" Zeptal se ji s nadějí. Tu už také dlouho neviděl. Vždyť byl ještě dorost, když se viděli naposled. Stray nebyla jeho teda, ale on ji tak říkal a považoval ji víc za matku, než svou pravou o níž nevěděl zhola nic. Jediné co věděl, bylo, že snad byl jeho otec Alfa.