Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Rest (přes Severní hory.)

Šel jsem dlouho, vyčerpalo mě to poměrně dost, a proto jsem při snižování terénu cítil známé pachy, objevil jsem se na louce. Konečně měkčí povrch! S chutí jsem hopsnul do trávy a začal se neohrabaně válet. Vychování jsem neměl a už vůbec jsem netušil, co se sluší a patří. Zamručel jsem, až jsem se zvednul a rozeběhnul se o kousek dál. Zívnul jsem při běhu únavou, kterou jsem kryl.. S chutí jsem jen zavrtěl svým ocáskem a užívaje si teplého slunce nakonec usedl. Hleděje k nebi začal přemýšlet, kde asi Sasanka je.. cítil jsem se sám, zase sám. Podíval jsem se proto na zem, kde lezlo něco červeného s puntíky. Okmažitě jsem se naježil jako kočka a rozeběhnul se s kňouráním pryč, ta potvora se mě snažila zabít! Lezla mi po ocase, uhnul jsem a čumákem ji hodlal odhodit, nešlo to. Bojoval jsem jak to jen šlo. „Bude z tebe bílá, smradlavá věc jako v tý černý díře s tetou!“ zavrčel jsem a převalil se přes hlavu do sedu. Otřepal se, byla pryč?

Plácal jsem se tam dlouho, ale nedocházelo mi, že utíká čas jako voda. Bylo zde chladno, nepříjemně.. a tak jsem nemohl udělat nic jiného, jak se zvednout a následně jít prostě dál. Netušil jsem však kam.. Proč já tetu opustil? Netušil jsem. Opatrně jsem sklopil hlavu dolu a začal přemýšlet, nevnímal jsem cestu, ač jsem byl celkem unavený z onoho putování, které na tak malé nožky bylo vyčerpávající. Užíval jsem si to, že jsem konečně byl mimo to tmavé místo, kde jsem se probudil sám.. Teta mě naučila více věcem, jak ta barevná vlčice, na kterou jsem už přestával tolik myslet. Cítil jsem se větší, mnohem silnější, a proto jsem se mohl zmohnout na běh. Párkrát jsem škobrtnul nohou a s ušklíbnutím jen zamručel. Byla třeba dorazit domů, hledal jsem správnou cestu, a doufal, že tam jednou snad dojdu. Už teď jsem věděl, co všem povím.. bojoval jsem s tím tvrdým - kámen.

>>> Luka (přes Severní hory.)

<<< Rokle (přes Ostříží zrak)

Doběhl jsem do míst, která mně byla převelice neznámál. Co to tu vůbec bylo? Něco světlého v zemi, co se hýbalo. Nechápavě jsem vnímal veškeré podměty, které zde byly. Naslouchal těm zvukům, které se zde nesly.. až jsem jen s kýchnutím otočil sám sebe, lehl si na záda a začal sledovat tu modrou vodu nahoře, nehýbala se, měla tam něco bílého, co jsem neznal. Musel jsem jen hravě kníknout, zatímco jsem sledoval tu krásu, která tam byla. Voda! Byl jsem si tím jist, a tak nějak zapomínal, že jsem šel někdy někam s tetou, během té chvíle už jsem dělal, že jsem zas nikdo. Nikoho nemám, narodil jsem se.. narodil jsem se v lese! A jmenuji se Nooooi. To je jasný přece.

Jméno, postavení: Noir, Sigma
Počet postů za celý předchozí měsíc: 19
Krátké shrnutí všech postů: Noir se vydal poprvé z nory, aby poznal svět a našel svou matku, což vzdal. Nyní se toulá s tetou Stray a Anemon napříč katakombami a roklí, pan Wu změnil jeho barvu očí.

20 KŠM 3% do vytrvalosti/zapsáno

Podíval jsem se spokojeně na vlčici, která se o nás starala a následně na tlustoprda. Jen jsem otřepal hlavou, neviděl jsem to změnu.. Dalo se vlastně podívat na své oči? Na to se musím hned zeptat! „Teto, jak vypadají? Ten vlk mi něco říkal, ale já ho nějak nechápal.“ řekl jsem k ní a ohlédl se na probíhajícího vlka. Byl černý, šedý a bílý... jen jsem se za ním nadšeně ohlédl a zavrtěl svým drobným ocáskem, kdy jsem se podíval následně na Sasanku a uchechtl se škodolibě. „Sasanka je srandovní, co?“ řekl jsem k tetičce a uchechtl se.
Do čumáčku se mi dostal pach, nadzvedl jsem proto svou hlavu a stoupl si jako medvěd na zadní, jako kdybych chytl pach kořisti. Jen jsem s nastraženými oušky sledoval okolí, přemýšlel. Asi mi utkvěla nějaká.. zlomyslná myšlenka v hlavě, kdo ví co. Proto jsem následně upadl na všechny nožičky a rozutekl se pryč, nevěděje kam, ač mě to převelice lákalo..

>>> Rest (přes Ostříží zrak)

Když jsme konečně vyšli a já viděl sebe, jen jsem tak nejistě poskočil, než mi došlo, že černý vlastně jsem.. Jejej. Když tu jsem slyšel něco, co mým uším lahodilo, pozvedl jsem hlavu a uviděl vlka, co se tak máchal u nějaký věci, co hezky zvučela. Rozeběhl jsem se za ní, teta ne teta.. Sasanka mě stejně nedožene, ta má čas. Drze jsem k tomu přistoupil a čumák zaryl tam, kam jsem neměl a už to šlo samo. Ten někdo ke měn mluvil nějak.. divně, neznal jsem mluvu obchodníka, jen jsem na jeho slova kýval a vrtěl u toho zběsile ocáskem, jakoby měl nakrmit hladového žraloka, co je to žralok? Prostě, když jsem jen kývl. obchodníček zmínil, že se vše časem najde a něco mi vzal, nevěděl jsem co. Proto jsem si nakonec sedl a koukl na tetu. „Co to je za chudáka?“ zeptal jsem se, když jsem neseděl, ale šel k tetě.

Nákup

- Změna barvy očí, naceněno od Barn.
- 25kšm cca.

V inventáři zůstane 8kšm.

Konec nákupu

SCHVÁLENO
Co se očiček týče, tak ty se nenaceňují, mají stanovenou přesnou cenu, takže odečítám těch pět rubínků

Když mě špalíček přestal honit, tedy.. Já měl zase babu! Tak.. jsem se na ní jen nejistě pousmál, cestou za tetou jsem do Anemon jsem do jejího drobného tělíčka lišácky strčil svou černou hlavou a rozcupital se za tetou. Nyní jsme mířili někam, kde už bylo světlo. Z té věčné tmy mi bylo fakt hodně špatně, proto jsme se museli vybrat pryč. Poskočil jsem jako neposedné kůzle, následně se koukl na tetu, která si to kráčela též k východu z jeskyně, spokojeně jsem začal kroutit prdelkou jako ona a uchechtl se. „Ty tak vtipně chodíš!“ podotkl jsem, myslel jsem to jen a jen dobře, zatímco se má prdelka kroutila do všech světových koutů, ta teta byla lepší snad jak ta nora! Dala mi najíst.. hodně mi toho dala!

>>> Rokle

Radostně jsem se rozeběhl za Sasankou, ač jsem vlastně netušil, co to hrajeme, ale podle jejího utíkání jsem usoudil, že ji mám chytit. Hnal jsem za ní jak mi tlapičky stačily a když jsem už byl čumáčkem u jejího ocásku... drcl jsem do ní a už utíkal se smíchem jina. „Mám babu!“ křikl jsem usměvavě na Sasanku, zatímco jsem běžel tam, kde tma byla největší, věděl jsem, že se tam dobře schovám díky svému černému kožíšku. Sasanka byla maličká, proto jsem zpomalil, aby měla šanci mě chytit, avšak jsme na tom byli stejně, což jsem si úplně neuvědomoval.

Skočil jsem dál a podíval se na Sasanku, která si lehla na bříško. Zvedl jsem se a nechápavě naklonil hlavu. „Budeš mít špinavý kožíšek, nebudeš potom vypada tak hezky, jako jsi sem přišla.“ řekl jsem k ní prvně lichotku a došel opatrně k ní, abych ji čumáčkem pomohl se zvednout. „Chtěl jsem si s tebou hrát, ale jsi na to asi ještě moc malinká..“ zamručel jsem smutně a podíval se na tetu, která už hnala k nám. Pozvedl jsem „obočí“ a polkl. „Chtěl jsem skákat, ale Sasanka si radši ušpiní kožíšek.“ řekl jsem k tetě Stray a na Sasanku se podíval se zavrcením ocásku, usmál jsem se.

Podíval jsem se na to malé pískle a jen stáhl uši. Vyplázl jsem na ní jazyk. „Hlaješ si láda?“ začal jsem ji napodobovat, byla prostě moc hloupá, aby to chápala, proto jí to teta musela pořád vysvětlovat. Já jsem to samozřejmě chápal, protože jsem.. toho moc nezažil, ale byl jsem zkrátka dobrý. „Víš ty co? Kdo skočí dál, ten je lepší!“ řekl jsem s úšklebkem, přikrčil se a podíval svými zelenými očky na Sasanku, ke které jsem se tak zákeřně usmál, teta byla možná už i v tahu, proto jsem nějak nevnímal, co se děje.. Hodlal jsem skočit dál, abych Anemon mohl následně shazovat. Byla prostě špatná, a já to věděl.

Vyhrál jsem to, ta malá holka si musela najít novou hračku. Byl jsem spokojen, konečně bylo něco MOJE. Zaculil jsem se a krysu odložil na zem, packou jsem drkal do její maličkosti a hravě kolem ní skákal. Byla to moc fajn hračka, skoro nereagovala, občas jen máchla tlapičkou do vzduchu. Se smíchem jsem vrtěl ocáskem a během chvilky ji měl pověšenou pod okem, začal jsem kníkat. No jen počkej ty kryso! Začal jsem sebou šít, tlapou jsem do ní několikrát strčil, až mě nenapadalo nic lepšího, jak silné praštění o zeď. Ta zlá krysa spadla, chvíli se z toho oklepávala, ale to už jsem jen opakoval tetiny pohyby, to, co jí udělala, ačkoliv jsem na ní i dupl a to potom křupla. Ušklíbl jsem se, ale se švihnutím ocasu ji nakonec chutil do tlamy. Nedýchala. Rozutekl jsem se i s ní za tetou a hrdě za nimi poskočil, pustil ji a chytl zoubky její ocas, za který jsem začal tahat. „Teto! Koukej, asi jsem ji uspal navždy!“ řekl jsem s neuvěřitelnou radostí uvnitř sebe a otočil se hlavou za ní. Byla fuč?!

Hleděl jsem na tetu svými zelenými očky, jako kdybych právě spadl z vidle, vykulený s polootevřenou tlamičkou, Ane se toho opravdu nebála.. A já se nebál nyní uloupit její veliký úlovek. Dravě jsem hopsl ke kosti, zašklebil se nad tím. „Jak to jen mohla držet v hubě?!“ zemručel jsem nespokojeně a kost čumákem postrčil pryč, měla stejně novou hračku a mně nikdo zase nic nedal. Hlavně, že Anemon zase něco má. Ušklíbl jsem se, tentokrát jsem drobné slečně nehodlal to stvoření nechat. Proto jsem s pozvedlým čumákem přišel a ušklíbl se na ní. „Tohle je moje, najdi si svojí!“ řekl jsem stejně, tak jako ona mně, krysu instinktivně čapl za krkem a už si to hodlal kráčet pryč.

Vykoukl jsem s vyplázlým jazýčkem ven, když se Anemon nesla s tím velkým v hubě! Rozklusal jsem se za ní a ušklíbl se. „Dej mi to taky!“ řekl jsem k ní nepříjemně a šklebil se, sám jsem byl převelice ukvapen tím, jak to bylo velké, hodlal jsem jí to sebrat, no proč by to měla taky mít, taková mrňavá holka. „Já.. já ti to ponesu, aby ses nemusela totiž namáhat!“ obhájil jsem to, ale když se teta někam rozutekla, očima jsem mířil nejistě k ní, stál jsem však stále u Sasanky a usadil se, během chvíle se teta s ohonem kolem krku vrátila, nesla cosi živého, co se mrskalo jak to jen šlo. Vykulil jsem oči. „Koukej Sasanko, to je teprve hlačka!“ řekl jsem jejím stylem mluvy a začal se chichotat.

<<< Křišťálové jezírko (přes Nerovy vodopády)

Pokračovali jsme dál, koukal jsem kolem sebe.. Cítil jsem zde něco, co se mi rozhodně nelíbilo, stáhl jsem uši k hlavě, nejistě sklopil hlavu a zakňučel, byl jsem možná sám v noře, ale tohle bylo rozhodně o dost děsivější. Teta byla zřejmě trochu jiná, už jen podle toho, co nám za dobrodrůžo vybrala. Čekal jsem hladový šelmy, no.. tihle asi už moc hladoví nejsou, byli bílí.. A mě napadlo, co je zkusit probudit? Podíval jsem se na Sasanku, která už šla po vlastních, chtěl jsem, aby se ke mně přidala, ale to by se tetě nelíbilo. Proto jsem s tichem opatrně vlezl do jedné díry v zemi na hoře a všiml si něčeho, co tak ošklivě vonělo, avšak hodlal jsem to ochutnat, proto jsem vyplázl jazýček a opatrně to olízl, během chvíle už jsem se šklebil, fuj!

Nakonec jsem se zvedl, švihl opatrně ocáskem a rozešel se za nimi, cestou jsem se jen ohlédl za sebe, doufaje, že to bude stát aspoň za dobrodrůžo. „Proč má Sasanka tak krátký ocásek?“ zeptal jsem se, zatímco jsem pokračoval svým poklusem za tetou, která už to drobné vlče nesla v tlamě, jen jsem si ji znovu prohlédl a nakonec se rozcválal za ní, byl jsem možná starší, ale v rychlosti jsem značně zaostával, držel jsem se záměrně poblíž nohy tety s ocáskem na krku, procházeli jsme kolem padající věci, která mizela v tom ďolíku u nás. Ušklíbl jsem se, stáhl v tmavých kočinách ocásek.

>>> Katakomby (přes Nerovy vodopády.)