Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Modrák (přes Kvetoucí) >>>


(II)× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
(II)× Podej pomocnou tlapku topícímu se (2b)
(II)× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2b)

"Hm, divný pocit. No, Wu má někdy docela zvláštní smysl pro humor, kdo ví, co do toho ještě přidal. A nebo, to prostě je rakce tvýho těla na něco s čím se nesetkalo." Něco jako alergická reakce. Ale třeba to bylo úplně normální. "Já fakt nevím, nikoho dalšího bez magie jsem nepotkal, kromě těch, šmejdů co sem přišli a unesli nás." Zavrčel zbytek věty, když došlo na Cizáky. Nenáviděl je.
"Jo to bychom mohli, každej kus flákoty bude asi lepší než nic." A počasí vypadalo pořád stejně.
Pořád pršelo a pršelo a Noir už pomýšlel na to, jak by si vyrobil pláštěnku. "Ó, bohové, jestli umíte být alespoň trošku milosrdní, tak by jste tu vodu z nebes už mohli zastavit, ne?" Procedil skrze zuby a pohlédl k obloze, jako by tam snad čekal, že v mracích uvidí velkou vlčí hlavu. Byla to motlitba? Přání? Touha? Ale kdo by si nepřál, aby tenhle liják skončil, že jo.
"Hele, Faustě, jak máš na sobě ty chaluhy, hm, chrání to alespoň trochu před deštěm?" Zeptal se flekáče. "Jo, oheň můžeme zkusit, mohl bys ho ze sebe vypustit a třeba se ohřát, hm?" Ale pro jistotu udstoupil, kousek bokem. Co kdyby ho Faust upekl. Pak by byli pečení dva. O to teda moc nestál.
Dorazili k jezírku. Co, jezírku, jezeru, zálivu, moři, oceánu... Kvílivec byl mnohem větší, řekl by, že jezero pohltilo část Kvetoucí louky. Faust už lezl do vody. "Jen dej bacha ať, neu..." nedořekl a podjely mu tlapy na promočené hlíně a sešupl si to rovnou do vody. Jenomže na rozdíl od svého kolegy si nenalokal vody, takže se brzy vyhrabal na hladinu a plaval. V tom zaslechl Faustův výkřik a tk se snažil zahlédnout i jeho zbytek. Nejdříve jen zaznamenal bubliny na vodě. Jakmile se znovu objevilo něco víc, chňapl po tom a nemilosrdně Fausta vlekl vodou ke břehu. Vytáhl ho a bůh, ke kterému se modlil, jen věděl, za co zrzavého flekáče držel. Byl to krk, čumák, tlapa?
Na břeh se dostali po jisté kluzké námaze, ale dostali. Pustil ho, když byli na břehu "Jsi v pohodě, brácho? Vyplivni tu vodu." Radil Noir promočenému. Pustil ho, když byli na břehu "No, a teď můžeš zkusit ten ohenň," Ještě se na Fausta díval a prohlížel si ho, jestli je v pořádku, aby se ujistil, že je.

Naklonil se k Faustovi, aby si ho pořádně prohlédl. Kromě toho, jak vypadal před chvílí, neviděl na něm nějakou výraznou změnu. "Teplo uvnitř? A nebude to prostě jen takový nepříjemný pocit z nové magie? Hm?" Povytáhl obočí nad zdravým okem. Noir chvíli zauvažoval, jestli nákup magie byl dobrý nápad, když se s magií nenarodil, ale jak bych to měl sakra vědět? He? No co, Faust se rozhodl sám, nebudu si vyčítat, že jsem mu poradil oheň. Třeba kdyby si vzal zemi, píchalo by ho v zadk...žaludku. Kdo ví? Nebo by mu místo chlupů vyrostla na těle tráva.
"Hele, brácho, to se srovná. Pojď, vrátíme se do hor, třeba ti ta procházka udělá dobře, hm?" Byla to snad starost? No, byla, ale Noir stejně nevěděl, co jiného by měl dělat. A tak do Fausta drcl. "Jdeme. Máme tam toho srnce taky."

>>> Kvílivec

Hraniční pohoří >>>

Noir se vydal dál od Wua a dalších vlků, co tady okouněli. Nechtěl se bratříčkovat s tolika vlky a vlastně se cítil nesvůj, ale do očí by to nikomu nepřiznal a prostě by to nahlas neřekl. Je to, co zašeptal do ucha Faustovi. Doufal, že ho flekáč bude následovat. Původně chtěl jít z hor na opačnou stranu, než se pustil, ale co čert nechtěl, vlci mu stáli v cesty, tak možná proto šel jinam.
Z pohoří se pustil přes louku kolem Kvílivce, kde zjistil, že je to pěkně vytopené koupaliště nyní. Huh, však koupat se nechtěl. A zamířil ke stromu. Velký modrý strom. Jasně! Kdyby se Dail objevila, měl bych jí přece říci, jak Modrák vypadá na podzim, no ne? Kdy jsme ho vlastně navštívili? Bylo to na podzim. Už si to nepamatoval. Ale to bylo fuk.
U stromu byla nějaká vlčice. Sbírala jakýsi hřib. Noir naklonil hlavu na stranu. "Je to k něčemu dobrý?" Zeptal se nedůvěřivě. Ale fakt byl, že houba mu docela voněla i když to byla houba. "Hlucina snotvárná? To jí jako sežereš a usneš?" Ne, tak úplně to nebylo. Ale houba byla halucinogenní. "No jasně! takže bludy jako po těch bobulích, hehe, tak to je dobrý." Tahle houba mu začala připadat čím dál tím víc zajímavější! "Do čaje? Čeho, že to?" Vysvětlila mu, co je čaj. "Aha, takže vlastně horká voda s něčím v ní a je z toho čaj. Bezva a do toho to jako nachroupeš, jo? A dá se to sušit?" Vyzvídal. Na kytky nebyl, ale Plazivec byl výhra, no ne? Tak tahle houbička bude další! "Díky, Sirene, jsi říkala? Emilio." Poděkoval ji tak sladce a nadšeně, že jí musel připadat jako takový ten floutek z ulice, avšak s dobrým srdce. Alespoň se o to snažil.
No a aby to nezapomněl, houbičku si dobře prohlédl, a pak si jednu taky ukořistil. Třeba si ji později dá.

Pohlédl na na Fausta a vycenil na něj zuby v úsměvu: "Tohle? To je úprava kožichu, brácho. Nějak pořád nejsem spokojenej." Švihl ocasem a už se chtěl vidět, vody bylo všude tolik, ale zrovinka žádná louže do níž by mohl pohlédnout a i kdyby tady nějaká byla, jistě by déšť kazil lesklost a hladkost její hladiny. "Já jsem v pohodě, ale co ty? Nemotá se ti hlava, nezvedá žaludek?" Faust na magii nebyl zvyklí, mohlo to s ním i zamávat. Vlastně si Noir asi neuměl tak dobře představit, co to teď s Faustem dělá. "Jako nevím, co to s tebou teď dělá, ale jedno je jistý, to se srovná, takže klídek, jestli si potřebuješ sednout, tak si sedni. Za chvíli by to mělo být dobrý." Udělal k němu krok a žďuchl do něj - přátelsky? ??? Kdo ví.
"Hele, je tady nějak moc vlků, pojďme se zdejchnout." Zašeptal Noir do ucha flekáčovi. Pak se narovnal a rozešel se pryč.

>>> Modrák přes Kvetoucí louku

(II)× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua) (1b)

Společnými silami se jim docela dařilo lišky odehnat o kus dál od jejich kořisti. Noir dorážel, stejně jako Faust, dokud mu Faust neřekl, že má úlovek schovat. Zdálo se, že lišky už z nich přeci jen mají větší respekt a tak kývl Faustovi: "Schovám ho." V tu chvíli si uvědomil, že by srnce měl teď tahat sám. No, popadl ho a kus ho ještě otáhl k nějaké skále, ale pak pomocí magie na něj naházel kamení. Takhle se k němu hned tak někdo nedostane.
Spokojen se svým dílem, začal se pomalu vracet k Faustovi.
Tu si všiml Wua. Ha, dlouho jsme se neviděli, že? Pomyslel si a zamířil k obchodníkovi.

~ ~ ~ Wu ~ ~ ~

Noir | kšm: 378 | rubíny: 2 (hodnota 20) | mince: 1 kšm: (hodnota 40) = 438 kšm

NÁKUP
• Úprava vzhledu (domluveno naceněno Barnatt) - Noir 190 kšm
• 5. level - 80 KŠM do Pavučiny
• 9. level - 120 KŠM do Aury

Cena nákupu: 390 KŠM

Zaplatím:
1 MINCÍ
350 KŠM

zůstatek na účtu Noira po nákupu: | kšm: 28 | rubíny: 1 | mince: 0
Schváleno

Po nákupu se rozhlédl, kde by Fausta mohl najít. Někde ho slyšel. Ale také ho cítil. Cítil jeho mokrou kůži. Faust musel být nedaleko a tak se za ním rozešel.

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) 3/3

Zatím je to jen zpomalilo, bylo na nich sice znát, že je to trochu znejistilo, ale neoddělili se od nich. Noir koukl na Fausta, dožadoval se odpovědí a ty měl dostat: "Jak jsem řekl, když kořist ukryjeme přeh zraky, odkloní to většinu potencionálních lupičů. Pak už bude jen o to, zahnat ty co jsou moc blízko." A následně se lišky pokusily o útok? Cože? Mrchy mrňavé, mají dost kuráž no ne? Šelmy byly hladové a asi už jim i ruplo v bedně, když se pokoušeli urvat žrádlo vlkům. Možná nepoznali, že Faust je taky vlk? Když měl na sobě listí.
Noir se ohlédl kolem sebe, zatím se za nimi táhly jen ty mrchy a kolem nich jinak nikdo nebyl. proto pustil kořist a prudce naběhl na vetřelce. Vycenil zuby a hluboce zavrčel. "Padejte! mrchy! nebo skončíte jako moje poduška!" Vlastně to neznělo jako špatný nápad. Noir se začal k lišce blížit. A už měl i jasný cíl. Jestli ta prašivka nevezme tlapy na ramena, zahryzne ji a udělá si s zní vopravdu podušku.

Kvetoucí louka >>>

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) 2/3

Jestli si byl jistej? Nebyl, "Jo, jsem si jestej. Tady jsme na očích, každej mrchožrout náš úlovek uvidí a bude ho hlásit ostatním," tak to už smysl dávalo, že? A taky že jo. Neuplynulo ani tolik času, možná pár minut? A už měli za koudelí první nájezdníky na jejich srnce. Lákala je krev, byli hladoví, stejně jako Noir s Faustem, který je varoval, že je někdo sleduje.
"Hm?" Zastříhal uchem k Faustovi a otočil hlavu, aby se podíval. "Máš pravdu. Co jsem říkal, budou nám úlovek chtít sežrat." V této době to ani nebylo tak divné, ale dělo se to, pochopitelně i před potopou. Tak to chodilo, když byli poblíž predátoři. "Pospěšme si ještě kousek, a potom je zkusíme odehnat." Mezi tím, přemýšlel, jak by predátory lačnící po jejich úlovku zastrašil a přesvědčil, že se nemají pokoušet o nemožné. Samozřejmě, že to nebylo nemožné, ale takovou myšlenku si Noir připustit nechtěl. A tak zavrčel a země se za jejich zadky lehce zachvěla. Nebylo to nic velkého, jen takové varování pro predátory. Třeba je možné riziko vystraší a oni upustí od svého záměru.

(II)× Ulov si na horší časy (2b)2/2
(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) 1/3

Na Fausta nehleděl, protože se soustředil na lov a hodlal do toho dát všechno. Z králíka by se moc nenažrali a Noir měl v plánu si srnce odtáhnout do hor do nějaké jeskyně, kde by se prostě mohl ukrýt i s kořistí a v případě, že by se k dalšímu lovu nedostali, by ji tam, prostě, měli do zásoby. Jednoduché! A proto nehodlal srnce nechat utéci.
Skočil na srnce a svojí váhou ho vyhodil z rovnováhy. Srnec i Noir dopadli na zem. Noir již měl nějakou zkušenost s takovým útokem a tudíž se na to připravil. Napjal svaly a uvolnil tlapy. Jakmile narazily do boku srnce, Noir se lehce přikrčil a od těla padajícího tvora se odrazil, aby zpomalil pád. Prakticky dopadl se zpožděním vedle srnce. A dopadl dobře, na tlapy a hned se vrhl znovu do boje. Ze země vyjely kořeny a omotaly se srnci kolem těla, takže byl nucen ležet na zemi, dokud se Noir nedostal na jeho krk, kde už cíleně a pečlivě kousl pod srncovu hlavu.
Srnec byl jejich. Noir nepustil dřív než bylo zvíře bezvládné. Teprve pak se ohlédl na Fausta. "Co jsem říkal! teď je náš." Pomocí magie zpřetrhal kořeny, nechal jen ty, co byly omotané kolem srnce. Pak se do jednoho zakousl: "Dělej, popadni ho a jdeme do hor," houkl na svého bratra.

>>> Hraniční pohoří

...Tichá zátoka

(II)× Ulov si na horší časy (2b)1/2

Zdržovat se v Zátoce nebylo moudré a bylo tam až příliš mnoho vlků, takže čas vypadnout. Noir vyplázl jazyk a zalapal po vzduchu. Nekonečný déšť ho štval. "Tak padáme. Tady začíná být těsno." A to už se doopravdy pakovali ze zátoky pryč. "Takovou povodeň jsem tu fakt ještě neviděl. Snad to taky ustane. Do toho ještě začne mrznout ne, a všechna ta voda se promění na led." Ale to Zátoce nehrozilo. Ta byla i trochu slaná.
"Mám hlad! Něco si chytíme." Navrhnul Faustovi a začal sledovat příležitosti k lovu. Zvěř ale bude zalezlá a nebo přesunutá někam víc v suchu, hádal. Chvíli tedy chodili po louce. Konečně se cítil o mnoho lépe, když se ocitli v místě, kde ještě nebyly jezera z povodní.
Někde před nimi se pohybovalo něco. Byla to kořist? Možná. Museli se k tomu ale dostat blíž a když se tak stalo, poznal, že to je nějaký zmatený srnec. "Ten bude náš. Vypadá zmateně, toho dostaneme," broukl spokojeně k Faustovi, který se k němu nějak dlachmal či co. Noir se teď sosutředil na lov. "Ty ho obejdi zleva..." sám začal srnce obcházet z druhé strany. Byl rozhodnutý ho nenechat utéci a tak pro jistotu, pod srncem nechal hlínu, už tak nasáklou vodou, proměnit v bahno, které srnce uvěznilo. Stačilo, aby se soustředil na magii země a hlínu rozdrolil na malé části, přičemž voda obsažená v půdě stačila sama na to, aby z jámy vytvořila bahenní past. Pak už stačilo jen doběhnout srnce, který se snažil vyhrabat se z bahenní lázně, což se mu sice podařilo, ale to už byl Noir u něj a vrhal se na něj letmo.

(II)× Zamiř do bezpečí (1b)

Emil?! Lupl pohledem po flekáčovi! Pro skunčího boha! kde na to přišel?! Zakroutil očima a pak se otočil na vlčici, "Já se za kámoše Antona vomlouvám, jako, nejsme tu dlouho na ostrovech a tak zatím nevíme, co jako od toho počasí čekat, ale za vaši pomoc jsme nesmírně vděční, fakt, že jo, Emilio k vašim službám," Raději to trochu poupravil, ale ve výsledku to bylo vlastně jedno.
Moc toho neznal z bylinek, ale něco vyčaroval. A pokud mu ona správně popsala rostlinu, kterou on pak následně poznal, nechal ji vyrůst, zbytek si musela obstarat sama, páč Noir nebyl zrovna kytkomil. Sledoval co dělá a přišlo mu to i zajímavý. "Ta lepkavá řasa je zajímavá, to fakt že jo, to se o ni budu muset dozvědět něco víc, ale nebudu Vás zdržovat, už tak jste nám pomohla víc než dost. Jsme vám zavázaní." Asi nebyli, nebo byli ale určitě to tak nevnímali.
Sledoval jak se pak vlčice vzdaluje zpátky ke své skupině. "No a my bychom měli jít. Nebo plavat, páč ta zákoka je už skoro mořem. Musíme se přesunout někam do bezpečí. Někam, dál od vody. Nejlépe."

>>> Kvetoucí louka

Šalvěj

Byl pořád naštvaný na tohle počasí, na hloupé nápady a vůbec. Dost možná už měl i hlad. Aby taky ne. Po tom všem, co za posledních několik hodin zažil, už byl dost utahaný. A ono smýkat s sebou druhé tělo taky nebylo zrovna medový, že jo. Takže si povzdechl, ale pak si všiml pohybu, což v téhle tmě byl vlastně zázrak. A navíc když on ten pohyb byl schovaný ve slepém bodě.
Ale jakmile jej zaznamenal, začal ho sledovat. šedá vlčice. Tedy myslel, že je šedá, takhle působila tmavá, jakmile byla blízko, odhadl ji skutečně na šedou, pozdravila je.
Hodil jen krátký pohled na Fausta, ale pak se rozhodl, že promluví on, protože, no, aby zase Faust neudělal nějakou kravinu: "Čau, ty jsi léčitelka? To je štěstí v tomhle hnusným počasí. Kdybych je měl rád, asi bych jim teď děkoval, že nám tě seslali - bohové. No, kámoš se dostal do blízkosti blesku, ehm." Odkašlal si Noir. "A trochu ho to sežehlo, měl fakt štěstí, ale, tak nějak mu vypověděli zadní. Půjde to spravit?" Zamrkal na vlčici a dokonce ji věnoval úsměv.

Bylo docela fuška se dostat na pevnou půdu, protože ty svahy byly dost podmáčené a když se chtěl Noir zapřít, tlapy se mu zaryly do hníny - bláta, a musel udělat další tempo a krok, aby se dostal zpátky na místo, kde dosáhl na dno. Prostě to bylo nutné provést vícekrát, než se nakonec dostali na pevninu, byť přeci jenom i tak dost promáčenou. A teď byli mokří všude, úplně všude. Noir udělal několik kroků dál od hladiny vody, než se otřepal, aby ze sebe dostal co nejvíc vody. "Ani já si tolik vody nepamatuji." Ale to už říkal. "Nevím, jestli tady někde Alduin je." Kdo ví, jestli tu už teď byl nebo je pořád u jezera. Hm. Poslouchal ho, ale to všechno už řekl. Tedy nechal si ty přírodovědný kecičky.
"Měli bychom si najít nějaké suché místo." Vážně ho Faust tahal po všech těch mokrých místech místo toho, aby prostě šel do Tesáků, kde se mohli schovat před deštěm i velkou vodou? Naštvaně zaskřípal zuby. Přemýšlel, jak by se zahřál.

× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Pokus se plavat (1b)

Sledoval, tu masu vody, která se před jeho okem rozlévala. Vypadalo to, jako moře, které se prostě vlilo do zátoky. To se jeho hladina takhle zdvihla? Jak by to teď vypadalo na Mostě? Uchechtl se té představě. To by se Rodymu fakt nelíbilo. "Co asi říká Rody na tohle teď? Musí to být na hodně místěch zatopené." Ale z Noirových úvah ho vytrhla otázka Fausta. "Zchladit? V tomhle? Myslíš, že to je dobrej nápad? Já ti..." Ale to už se Faust vymotával z lián a Noir? Nechal ho. Sám stál a pořád se snažil pohledem najít Alduina. Byl tady někde? Nebo byl pořád u Křišťálového? Noir nevěděl. Zamyslel se na vodou, kde všude by mohla být záplava. A proč se to dělo. Byla to opět jedna hra místních bohů? Zamračil se. Zachytil Faustovo vzdychnutí. No co, tak je ta voda studená a si nejspíš štípě, jestli je slaná, blbec! Pomyslel si a vyhledal hlavu trčící z vody. Tu svou dal mírně na stranu. Ale pak s ní pohodil, načež vypustil "Tsss, žabař," a šel toho magora vytáhnout z louže.
Zase taková loužička maličká to nebyla a jen co udělal pár kroků, ucítil, jak mu tlapy kloužou v rozbahněné půdě a už musel plavat. Plaval k Faustovi, který měl funkční jen přední pořádně. "Ku..a vo.e to tě nenapadlo..." zalapal po dechu, páč jak se snažil plavat, tak si šplýchl vodu do čenichu, "že to je hlubší?" dořekl to, jen co vykuckal spršku vody. Chňapl po jeho kožichu... fakt kožichu? A zbylo mu tam něco? Lapl ho po kůži a začal ho táhnout ke břehu. Břehu? Jakém. Kde vlastně nějaký břeh byl? Vždyť to byly mírné svahy.

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)

Zubří pláň >>>

Noc byla temná, bez svítivých hvězd nebo měsíce, neboť obloha byla zahalena mračny a déšť nehodlal ustat. Ale už byli cíli na dohled. Museli se vyhýbat kalužím, které se na Zubří pláni kupily. No, jistě, že se nekupily, nebyly na to dostatečně pevné. Prostě se vytvářely, jak se voda slévala do důlků v zemi
"Jestli si myslíš, že Země je něco, k čemu bys měl blíž, tak si vezmi Zemi. Je to rozmanitá magie a dokáže spoustu věcí." Rozhodně mu nebude vnucovat svůj záměr. Však také řekl, že on by nyní šel do ohně. A jestli k tomu bude mít příležitost a dost těch šutrů, co Wu chce, tak proč ne, že jo.
"Je to asi obvyklé, že děcka zdědí element co mají rodiče nebo předci. Hm." Vlastě už ani moc netušil, co jeho rodiče měli. Oheň? Možná. Zeiran měl Vodu, on Zemi a Corine měla Oheň.
"Jo, je to hrůza. Mít oheň, tak se se vysušíme, ale takhle?" Zavrčel nespokojeně na černou oblohu. "Kde ten Šaman je?!" Nikde, kam jeho oko mohlo dohlédnout nikoho neviděl. Alespoň zatím.
"No ty kráso, Zátoka je pod vodou, vidíš to?" Dost ho tenhle pohled překvapil. "Tak tohle určitě něco znamená. Rozhodně ano. Takovou potopu jsem tady ještě neviděl!"

Bažiny >>>

S tím souhlasil: "Jo, to je základ. Magii mít." Potvrdil to Faustovi. Konečně se přes Baštu doplahočili na velkou pláň. Zastříhal ušima. Že by Zeiran opravdu považoval za nejsilnější všechny ostatní než oheň? Zajímavé. No, jeho magie je voda. Tedy jeho vrozený element. Jen tak si uvažoval Noir nad bratrem. Faust chtěl, aby mu s výběrem magie pomohl. "Záleží co tě láká. pokud vím, tak Wu má v nabídce třeba Hradbu. ta je ochranná. Netuším, jestli se dá použít jako útočná, ale možná by zvládla ochranu před blesky. Ovšem nevím, kdo ji má, abych se vyptal, co se s tím dá dělat." Uvažoval. "Já bych nyní šel rozhodně do ohně, ale ti řeknu, že ten déšť mě už pěkně leze krkem a umět se zahřát je taky fajn." Zazubil se na Fausta. Poprvé? Asi ano. "Naposledy jsem si od Wua pořídil Pavučinu. Myslím, že to je dost cool. Někdo tě bude štvát neustálým kecáním, tak mu zavážeš tlamu, hehe," pochlubil se, ale vlastně tohle ještě nezkusil.
Rozřehtal se, když byl jeho bratr zmatený a překvapený a udivený z nahoty svýho těla. No, tak jako úplně nahej nebyl, že jo, ale, tak to byl taky dvojsmysl. "Nemyslel jsem tvojí opálenou pokožku, kámo, ale pocity, co právě prožíváš, víš? Jsi nahej páč jsi málem přišel o život a jsi z toho v šoku. Ale pravda je že zadek máš taky holej." Noir ale měl na zadku nejspíš taky opálený pásek či co se mu tam stalo, když ho ten žluťáček kopl do zadnice.
"Jen co se dáš do kupy. Nechci Wua hledat s bratrem přilepeným na těle, jako... heh"

>>> Tichá zátoka