Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mangrovy >>>

"Jo, tady na ostrovech. Ti co se narodí mimo ostrovy ji mohou mít taky, ale už jsem slyšel i o takových, co měli jiné magie než elementy. Vlastne..." Věnoval Faustovi zkoumavý pohled, opět. "Ty jsi asi jediný a pak Cizáci, koho jsem tu viděl s šedýma očima. Nevybavuji si teď někoho dalšího bez magie." V tento moment si vážně nikoho dalšího nevybavoval.
"Víš, já jsem ani ještě pořádně svůj vrozený element ještě nerozpálil. Totiž, neužil jsem ho naplno. I když se s magií narodíš, musíš sám zjistit, co vlastně dokážeš. Nikdo ti přesně neřekne, jak s ní manipulovat. Není to o slovech nebo jen příkazech v myšlenkách. Musíš se s ní spojit a vcítit se do ní. Dát do ní emoce." Vysvětlil Faustovi snad dostatečně na to, že by dokázal i on magii ovládnout.
"Jako bratr bratru, radím ti, najdi Wua a získej magii. Třeba jednu, ale nauč se ji ovládat. Zuby jsou super ale když ti někdo jako žluťák střílí blesky do prde.e, je lepší umět se tomu vyhnout." Jo a třeba bude mít ze sebe lepší pocit.
"Chápu teď tvé obavy. Tvůj strach momentálně vyvěrá z toho, že jsi dostal do tlamy. Je to normální reakce. Jsem si tím prošel taky, když jsem chcípal hlady a nějakej kretén mě chtěl dorazit. V tu chvíli jsem magii ještě pořádně používat neuměl, spíš vůbec a byl jsem slabej a ten zmetek mě málem sejmul. Takže jo, chápu tvůj nynější strach. Cítíš se nahatý."
Nabrali směr Zubří. "Jo, to by šlo, lepší než se smýkat do hor." Pokud se nechtěli ukrýt na úpatí, nemělo smysl se trmácet po svazích.

>>> Zubří pláň

Zlaťák přes Bažiny >>>

Jakmile se dostali do bažin, už je déšť tak moc nebičoval, ale žádná výhra to nebyla. Vlhkost okolí byla všude. Vodu měli nad hlavou, brodili se v ní a brouzdali se mokrou trávou a taky byla ve vzduchu. Nebylo to zrovna přívětivé místo na campování, ale možná Faust potřeboval to, co tenkrát Noir. Ujistit se, že Cizáci jsou opravdu pryč i když třeba jenom podvědomě a tak mu to dopřál.
"No, jo, to můžeme. Můžeme uspořádat hon na pochcanýho. To by se chaosanům určitě líbilo, taková štvanice. Povím ti," významně se na Fausta podíval, "není nic lepšího, než pocit, že jsi vyhrál po pěkné štvanici." Noir měl rád vyrovnané souboje a to i při lovu. Nudilo ho jen tak někoho zabít. A právě proto ho tak vytočil způsob žlutého vlka. Ale spokojen, že se tam vrátí, aby tomu žlutému ukázali, že záchod je záchod a jim je fuk čí to záchod je.
"No, těch je asi docela dost. Ale co jsem tak vypozoroval nebo se doptal, tak vlci na Moisu se rodí s některým ze čtyř elementů. Netuším, proč ty žádný nemáš. Možná je to kvůli tvému otci, kdo ví, bohužel nevím, kdo je tvůj otec. Mohl by to být i Cizák, ale..." Jo, ta myšlenka ho prostě napadla, když oni taky měli šedé oči a byli bez magie a proto kradli magii zdejším vlkům. "Ale to asi ne, to byla nejspíš náhoda."
To už se ale z Mangrovů otáčeli zpátky do bažin, protože, buďme upřímní, skákat bangee s dalším vlkem přes krokodýlí řeky, ne, to fakt ne. "Je to Země, Oheň, Voda, Vzduch. To jsou ty základní elementy. Pak jsou, jak jsme se asi dozvěděli, nějaké další, ale ty jsou vzácné. Hele, co myslíš, myslíš, že ten žluťák to měl jako vrozenou magii? To s těmi blesky? Vypadalo to, že je tou magií posedlý." Uvažoval Noir nahlas. Prostě se mu ty myšlenky nabízely. Ale zeptat se na to žluťáka nemohl.

>>> Bažiny

Mělká pláž přes Baštu >>>

Po jeho slovech o doražení a kdo z koho, se musel zasmát. No ano, klasické bratrské popichování. "Jasně, že jo. Jedno vítězství tě ještě nedělá lepším." Konec koců to měli 1:1.
Vlastně se Noirovi líbilo, jak Faust nyní vypadal. Jako přismahnutá husička, až se mu seběhly sliny. Ovšem ta slova, která mu řekl, myslel vážně. Faust, ačkoliv to byl do nedávných dní nepřítel číslo jedna, s čímž tak trochu Noir stále bojoval, ono taky není divu, vždyť ta nenávist s ním rostla bezmála tři roky, byl bratr chaosu a bratři se nežrali. Bohužel, to jako malý nevěděl. A nejspíš ani Faust to nevěděl, jinak by kus Noira jistě jako malej nesežral. Asi fakt toho měli dost společnýho, třeba to, že se si jich rodiče nevšímali. Kdyby ano, jistě by tohle věděli už tehdy. Kdysi byl nejspíš flekáček slabší, ale zdálo se, že dozrál a už je z něj alespoň někdo, kdo Chaosu může dělat jméno. No ne?
"Kdybych chtěl být prase v kravatě, sketa a ukázat všem jaký jsem podělaný sráč, jako ten pochcanej žluťáček, tak bych na něj taky vytasil těžký kalibr v podobě magie." Nyní si už trochu dovolil zavrčet, no alespoň se o to pokusil, ale asi to bylo brzy, páč ho v hrdle škrábalo a potřeboval se napít vody. Ještě, že šli tedy sem. Tady mohl uhasit žízeň a trochu hydratovat tělo zevnitř. "Vlastně tím jen prokázal, jaký pokakánek to je. Nemít za prdelí další vlky a holku, haha, by si ani neškrtl." Uchechtl se a konečně se napl. Aaaaah to je úleva. "Ale stejně jim ty hranice ještě pochčijem, ne? Teda až se trochu sebereš a dáš do kupy. Vztekal se jak malý děcko, hihihi."
Pak chtěl Faust jít tam. "No, jak chceš, ale až budeš vod bláta, tak já ti to říkal." Zapomenout? Měl by? "Možná bych měl. Bylo by to jednodušší."

>>> Mangrovy přes Bažiny

Hlásím Noira

Noir na Fausta hodil zhnusený pohled: "Vždyť už jsi v těch bažinách byl taky! Ale jo, to ty si nepamatuješ." Ještě pohodil hlavou, ale pak se dal do práce i když tohle nikdy asi nedělal. A jestli tohle už v minulosti dělal, nějak si to nevybavoval. No, nebyl léčitel a ke kytkám lásku a něhu necítil. Spíš mu smrděly. Ale tak ten Plazivec, to byla jiná, to se muselo nechat. Alespoň vypadal jak tráva. "Nemáš zač. Kdybys nebyl chaosan, ještě bych tě dorazil, ale jsi bratr, tak a jdeme." Protáhl se, aby okusil liány a pevnost. "Jo dobrý, to půjde." Nakonec tedy se dali do pohybu. Noir po čtyřech, Faust po předních přičemž zadek si nechal tak nějak vézt, ale lepší, než ho vláčet po zemi, že jo. A tak zamířili ke jezeru, které vypadalo jako kdyby bylo napuštěné zlatou vodou.

>>> Zlaťák přes Baštu

Děkuji moc, Aréna byla super akce. I když to někdy působilo komicky, podle toho jak ty kostky padaly. Ale za mě spokojenost.
Tlapku prosím do Pavučiny a % nejspíš převést na kšm

Máš zvednutou hranici u lovu, tak jsem procenta hodila tam

To byla dobrá poznámka. Noira to nenapadlo, protože mu pořád ještě brnělo tělo, snad i slyšel praskání statické elektřiny v kožichu a cítil v zadku pálivý pocit. Příště! Příště žluťáku! Zavrčel si alespoň v duchu, protože neriskoval, že se rozkašle při hrčení v hrdle. Ale fakt ho ten žlutý vlk naštval. Nebyl vůbec férovej a na to, že Noir byl vlastně hovado, tohle by neudělal! Ani na Fausta nepoužil magii, když se rvali prve u jezera, protože mu to nepřišlo férové a ani by ho nebavilo vyhrát jen tak díky magii. Jednoduše ty, kdož se na svou magii spoléhali jako na berličku, nenáviděl. Byli pro něj slabí a neúctyhodní.
Pohlédl na Fausta. "Jo, to by šlo." A tak učinil a nechal ze země vyrůst tu tečkovanou listnatou rostlinu, co pokrývala půdu jako tráva. Potom plazivce uhryzl a začal ho žvýkat, aby ho následně mohl na Fausta 'láskyplně' naflusat. Tohle musel opakovat několikrát, protože ten flekáč byl jak, kdyby spadl do vařící vody.
Pohlédl k bažinám: "Tam bych nelezl! Je tam jen bláto a smrad!" Tu se kolem Faustovy zadnice ovinula liána, která vyrazila předtím z místa co Plazivec a Noir ji nechal dál růst, aby omotala i jeho kolem boků. Tak Faustův zadek byl vyzdvižen k boku Noira. Jako takové provizorní 'nosítko pro mimina'. "Ale můžeme se schovat na úpatí hor v nějaké jeskyni." Navrhl.

(Září)
Jméno vlka: Noir
Počet postů: 11
Postavení: Beta
Povýšení: xxx
Aktivita pro smečku: účast na Aréně
Krátké shrnutí (i rychlohry): Mluvil s ostatními a pak se vydal následovat Fausta na Most, kde začali terorizovat Rodiona. Potom se rozhodli, že půjdou narušovat hranice Zlaté smečky.
Bobříci:
• Tatér - zápas v Aréně s Faustem (1% do lovu) pokud tam je místo. Je to tučné, ale není tam tolik procent kolik by bylo tak teď nevím, jak to je převést na Kšm.
• Souboj - Aréna (1% do lovu převést na Kšm)
• Tyran - Houpali s Faustem Rodiona na Mostě (1% do lovu převést na Kšm)

Zlatý les >>>

Zmizel mezi stromy. Jestli na něj ale kdokoliv ještě zaútočil, možná měl šanci to Noirovi napálit do zadnice a nejspíš by si to i Noir zasloužil. Na druhou stranu, vždyť o nic tak hrozného nešlo, aby se kvůli pár značkám roztrhl pytel s blesky. Noir si olízl pysky. Měl poněkud sucho v tlamě a to i navzdory tomu, že všude kolem nich chcalo a kroupy už jim opět mlátily do hřbetů.
Zavrčel, ale okamžitě ho to píchlo v hrdle. Cítil, že je pořád zježený, ale všude. Les ustoupil a oni se tak ocitli na pláži. Faust vypadal, jak by měl chcípnout, ale tohle Noir nikdá neviděl. Kouřilo se z nich? "Co s tím?... eh... humf... No, to nevím... huh... Možná sežrat Ruměnku, ah... ale ta tady neroste." Zavrtěl hlavou. jeho bratr vypadal jak sežehnutá krůta. "Obávám se, - kuck - že na takový hrátky sis nevybral dobrého bratra... humf... Já se v kytkách moc nevyznám." Zamručel. Když mluvil, nebylo to moc příjemné. Bylo protkané kuckáním a kašláním.
Ale jak mu měl pomoci, když nebyl léčitel. "Musíme najít... frk... Alduina"

Jeho bratr byl blíže ke žlutému a tak schytal mnohem silnější úder, než Noir, který cítil, jak se mu chlupy na těle i přes hnusné promočení, ježí. Možná v tu chvíli vypadal jako ježek. Jelikož jednotlivé chlupy se od sebe, díky mokru neoddělily, ale kdo ví. Tohle neřešil, chtěl zkrátka jen odradit žlutého vlka od útoků na Fausta, který neměl magii žádnou. Nebyl to férový boj. Kdyby se žlutý nenaparoval jak páv v zámecké aleji, nejspíš by nechal ty dva se porvat na férovku, ale takhle? Žluťák si vyskakoval ("se samopalem") na neozbrojeného.
Na krátko se mu zablýsklo před okem, nejspíš proto změnil směr běhu. Zamrkal.
Pak se mu do očí, oh, pardon, do oka, vypálil obraz jak Faust klesá k zemi. I to ho přimělo odskočit stranou. Kolem se samozřejmě začali stahovat další vlci ze smečky a jeden přes druhého pokřikovali, ať vypadnou. Faust se snažil odplazit a Noir ve snaze zabránit dalším útokům na něj se otočil na žlutého: "Příště si najdi někoho stejně silného. Bojovat magií proti někomu, kdo ji neovládá jen dokazuje, jak zbabělý jsi!" Ještě by na něj vyplázl jazyk, kdyby byl malej spratek. Jenže on už byl velkej spratek.
Pak se jal následovat Fausta.

>>> Mělká pláž

Kolem procházeli i další vlci, než jenom vlčice s divným ocasem. Ale Noir jim nevěnoval tolik pozornosti, jednoduše proto, že se do konverzace mezi nimi nezapojovali. Nebylo tedy potřeba hýřit pozornosti na kolemjdoucí. Uchechtl se na slova žlutého. "To je ale pouze tvůj dojem." Zareagoval na slova, o domově. Opět se uchechtl. "Násilí? Jistě, proč ne. Musíme se přeci bránit, když napadáš pocestný jen za to, že použili váš záchod. To je mi ale pohostinnost." Zalamentoval Noir, nicméně ho to vlastně netankovalo. Avšak pravdou bylo, že jediný a první, kdo zaútočil, byl právě žlutý vlk.
"To je sice možné, ale pořád to znamená, že se za ní schováváš? Ty ne já." Povytáhl obočí. Asi ho už fakt naštval, ale co už. Je to jeho slabost, kterou se snaží žlutý kompenzovat silou magie.
K Faustovi promluvil, aby potvrdil jeho slova: "Schovává se za ženský a za magii, protože je srab využít jen svých sil."
Jo, žlutý začal jiskřit. "Oh, to je zápal." Ovšem škoda, že to pořád jen dokazovalo, jak je žluťásek hrdý na svou magii. Kdyby o ní přišel, nejspíš by se někde klepal strachy.
Bylo mu jasné, že žluťásek chce Noira zasáhnout. Noir se nehodlal nechat zasáhnout a tak si vytvořil štít, po kterém by útok žlutookého vlka měl sklouznout. Hned na to zaútočil, ale ne magií, jako posera žlutý, nýbrž se rozhodl na žlutého skočit. Věděl, že možná schytá něco, ale taky mu ukáže, že on není ten, kdo má strach bojovat férově.

Žlutý vlk s bobry byl dost sebevědomý. Vadilo to Noirovi? Ne, akorát měl chuť se do něj pustit o to víc. A on, že se zapomněl smát? Protože mu to přišlo vtipné? "Jestli jsi zapomněl se smát, tak to, abychom tě litovali, že jo. Tak mladý a už zapomíná. Na druhou stranu, smát by ses neměl." A nebo měl? Tak či tak, koleduje si o výprask, když se hnedle hodlá povyšovat a chovat hnusně. Tihle dva floutci mu ještě ani nezkřivili chlup a on už se čertí. Hm. Další arogantní hovado.
Noir se uchechtl, když žluťákovi Faust vpálil, že je má žlutý z toho chcaní. "Na tom něco bude." Když se jeden snaží chcát příliš vysoko, je jasný, že si nachčije na hlavu. Noir nechal vyjet ze zěmě kořeny a ty dýku strhly od Faustova hrdla. Ale na žluťáka neútočil.
A to si tu k nim vykročila další vlčice. "Oh ne! Jde ti na pomoc ženská? No to snad ne." rýpl si.

"Je to dost možné, nebo se chtěj jen vést." Kdo by byl chytrý, jistě by nechtěl poslouchat namyšlené vůdce, že jo. Nebo někoho, kdo je o žebříček výš. To oni měli lepší. Byli tu čerství bratři, těm se nemuselo důvěřovat úplně a pak bratři, na které už byl spoleh, že vám budou krýt záda.
Netrvalo dlouho a začal se k nim blížit jeden vlk. Nesl se celkem sebevědomě, jako by mu to tady patřilo. Noir se uchechtl a pohlédl na Fausta, který začal do příchozího rýpat. Noir se dal do pohybu v kruzích opačného směru, aby tak chlupáče s modrým plamenem na tlapě rozhodil.
"Hranice? Hranice čeho? Nemožného?" Naklonil hlavu lehce na stranu, "A já si myslel, že to je záchod." Vrátil hlavu na stranu pokračoval: "Víš jak, aby jeden při cestách nešlápl do, no víš do čeho." Ono ať už to byly chcany nebo hov.o, šlápnout do toho taky nebylo zrovna. I když někdo tomu holdovat mohl.

Jezero Smrti přes Poušť >>>

Obloha byla zamračená a déšť dokonce skrápěl i jejich kožichy. Avšak Noir cítil, jak ho břicho hřeje od stoupajícího tepla, odrážejícího se od písku pod jejich tlapami. Snažil se držet směr, inu ono jeden v poušti se dokázal lehce ztratit a ani by okem nemusel mrknout, že jo. Bylo lepší být obezřetný. Proto Noirem projela i vlna nervozity, že snad směr ztratí. Nebe bylo zatažené a tak chyběl orientační astroláb, no co, musel jít vpřed poháněn odhodláním a touhou uspět. A konečně. Dorazili na pobřeží, kde je od Zlatého lesa dělila voda. Museli překonat úžinu, aby se ze světa písků dostali do světa zlatého listí. Mlčky, bok po boku, jako skuteční bratři společensta mířili vpřed.
Všiml si, jak si Faust prohlíží zlaté stromy. "Jsou takové pořád, myslím." Tiše řekl. Nechtěl hulákat, neboť nejspíš byli už blízko hranic, možná dokonce na nich. Přišlo mu, že zde cítí poměrně dost pachů. "Netuším. Vlastně, ani nevím, co je pořádně vede k tomu ochcávat stromy.", ale netrvalo dlouho, než narazili na první místo, které bylo odlišné od ostatních míst. Noir si značku očichal, jako by ji chtěl přečíst. Po pravdě moc čerstvá nebyla, ale bylo zřejmé, že se o značku jedná, neboť byla na kmeni stromu tak, že ji i déšť hůře smíval. Krůpěje vody stékající po kůře totiž, jako by dynamicky míjeli ono místo značení. Ať už to byl záměr nebo jen náhoda, značka byla značka. Noir se k ní postavil a zvedl nohu, aby to místo očůral. Takhle pokračoval společně s Faustem.
"Hm, na to bychom se mohli zeptat Dail, ona kdysi ve smečce žila. Možná bude znát mnohá tajemství, která by se nám mohla hodit." proč už se na to nezeptal dříve? Asi proto, že ho život ve smečce nezajímal.

Most přes Temný les >>>

Z Mostu vyrazil do Lesa. Vlastně se i těšil a tak se ohlédl na Fausta, aby se na něj spokojeně zazubil. Zdálo se, že budou tancovat na mostě. Rodion se tedy představil a souhlasil, že půjde zpátky. Že se otočí na patě a už to šlo. Mrholilo, Obloha byla zatažená a tak bylo v lese ještě temněji. A když se znovu ohlédl na své společníky, zjistil že jim jeden chybí. Nováček Rodion.
"Heh, myslím, že nám Rody vzal roha. Pak si ho najdeme." Zasmál se. V tuto chvíli mu bylo jedno, co tmavý vlk rudoočko dělal nebo že zdrhl. Možná se ale jen ztratil. Kdo ví.
Zabrzdil u jezera, kývl na souhlas Faustovi a také ho stvrdil slovy: "Do pouště a ještě dál," ale pak vyrazil vstříc poušti.

>>> Zlatý les přes Poušť