Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pokýval hlavou a čekal, co z tmavého vlka vypadne. Bude se chtít přidat? Nebo poletí z mostu. No, Faust se rozhodl, že dál čekat nebude, nebo alespoň pomůže nováčkovi na ostrovech se rychleji a hlavně pečlivěji rozhodnout. I když co za pečlivost to byla, když byl takhle pod - nátlakem? - nucen se rozhodnout.
K Faustovi houkl: "Přes Temný les směrem k poušti, bratře." To už se dal flekáč do pohybu a Noir ho následoval. Byla to docela bžunda, jak se ten most pod jejich těly kroutil, protože každý do něj svým způsobem strkal jinak. Most se zkrátka vlnil, houpal a snad i kroutil.
"Tak co, rudoočko, jdeš s námi dělat chaos?" Mrkl na něj, když byl blízko.
"Musíme k poušti a pak už to je, co by zrnkem písku dohodil." Hehe. Jo, znělo to vtipně. Ono házet písek nebylo asi nic moc. Byl malý a moc daleko nedoletěl, ale v tom asi byl právě ten smysl sdělení.

>>> Jezero Smrti přes Temný les

Věděl kde je, takže máchl ocasem se slovy: "Jo, klidně. Alespoň se kouknem zasejc na velký ostrov, hehe." Bylo mu to jedno, asi. Hlavně, že nebude muset být vedle bratra a cítit se blbě. Olízl si nos a upřel pohled na vlka před sebou. "Ne, ještě se to nestalo, myslím, ale proč s tím nezačít, že jo. Prostudovat, co to vlastně s vlkem udělá. Takové rozbouřené moře. Musí tudy proudit silný proud. Vždycky mě to zajímalo, ale víš jak, testovat sám na sobě, to by nebylo to pravé zkoumání." Kdyby se něco zvrtlo, kdo by pak řekl, co to s tím vlkem udělá, že jo? Tohle byla jednoduchá logika, to musel pochopit i on. Povytáhl obočí, "Nový? Hm, tak to musíš být překvapený. To ti noví totiž obvykle jsou." Uchechtl se. "Zvyklosti jsou různé, to záleží od toho v jaké společnosti se pohybuješ." Faust mu nabídl, že se může přidat k jejich srandě. No, proč ne, sežrat ho můžou když tak i po tom. "Klidně se přidej, možná to bude tvůj vstupní test," řekl na to Noir. "A nebo poslední sranda."

Noir se uchechtl a díval se na Fausta celkem pobaveně. Na to, že oba dostali před nějakou chvílí nakládačku se cítil vlastně dobře. Jistě, občas ho něco někde štíplo nebo pocítil natažený sval, ale to se chůzí lehce srovnávalo. Samozřejmě pár dnů to budou cítit oba, ale to už tak bývá. "No jo, zase já. Ale víš jak, tam je teď nějak moc pokrevní příbuznosti." Jestli měli ti dva něco společného, tak nenávist k vlastním rodičům. Noir je tam neměl, protože ti jeho zmizeli. Ale s bratrem si taky dvakrát nerozuměl. "Tak třeba zas příště, víš že na to mám." Ale teď se s Faustem rvát nechtěl. Za to návrh dělat chaos jej zaujal.
"Jasně, že ti rozumím a jo, nějaké znám. Na našem ostrově je jedna, Daén se jmenuje a na tom větším je zase Zlatá." Odpověděl Faustovi.
Někdo se blížil zrzek se snažil znepříjemnit přechod nějakému vlkovi. Nabídl, že mu s tím může Noir pomoci. Ten přimhouřil oko no pak hupsl na jedno prkno razantněji a sledoval jak to most rozvlnilo. Na otázku kam půjdou, "No, to je možná jedno. Obě smečky jsou asi tak stejně daleko." Zauvažoval nad tím. "Nebo se můžeme mrknout do hor."¨
Zastříhal ušima, když se silueta na mostě snaží něco říci. Noir se zaposlouchal. Kdyby byl člověk, asi by mával rukou v kruzích aby tak pobídl ve výsměchu onoho vlka k tomu, aby ze sebe vysoukal, co, že to chce. No, když z něj vypadlo, co vypadlo, stejně to znělo chaoticky. Pohlédl na Fausta: "On chce žít?" Zeptal se lišácky. Pak se otočil na vlka: "A co jsi pro to schopen udělat, abys mohl - jen hledat život a neskončil v rozbouřeném moři pod mostem?"

Na Vyhlídce přes Les u Mostu >>>

Mlčky kráčel za zrzkem, aniž by se přiblížil moc. Možná to mohlo i vypadat, že Fausta sleduje, což byla způli pravda. Nesledoval ho tedy v pravém slova smyslu, že by se za ním plížil, aby byl nepozorován. To vůbec ne. Prostě za ním jen šel, šel mu, takříkajíc, v patách. Hlavou mi vířily všelijaké myšlenky. Dobré, špatné, neutrální, bylo mu vlastně jedno, co se mu zrovna mihlo hlavou. Cítil každý krok. V Aréně si jistě natáhl některé svaly, ale to zřejmě každý, kdo si Arénou prošel. Bylo to příjemné a teď se chtěl, prostě, protáhnout.
Zaslechl, jak si Faust něco říká. Tedy, říkal to sobě, nebo někomu koho Noir neviděl? Rozhlédl se. Ale skutečně neviděl, komu by ta slova vlk před ním sděloval. Tu poprvé otevřel tlamu a tak na sebe upozornil: "Jo, vyhrál," potvrdil mu i když ho tím mohl trochu vylekat. Bylo mu jedno, jestli se zrzek lekne. Zastavil a upřel pohled na most.

Ayshi
"Někdy stačí málo. Nedáš si pozor, šlápneš vedle nebo ti uklouzne noha, oddrolí se kus hlíny pod tlapou a už letíš ze srázu." Jo, přijít o život bylo někdy až neskutečně snadné. Nebo se ztratit na několik měsíců a pak se objevit jako někdo skoro jinej. Jo, svět byl divnej.
"Tak jo, dohodnuto." Asi by jí dal rád sbohem. Alespoň věděl, co se se Sasankou stalo. Co se stalo se Scallií nebo Dail, to zatím netušil.
"Někteří rodiče by rodiči být neměli, třeba ti mí. Sotva jsem se naučil chodit, celá rodinka si zmizela. Sourozenci asi hledali naše rodiče tak jako nejdřív já, jenomže ti se kamsi zdejchli. Chvála tetičce Stray, jinak bych už tu taky nebyl." Uchechtl se. No, jo, ta ho zachránila.

Pak šla Ayshi za tím novým se seznámit a Noir ji kývl na rozloučenou. Pak přejel pohledem po Vyhlídce a všiml si, že Faust někam jde. Tak se rozhodl jít za ním.

>>> Most přes Les u Mostu

Chvíli sledoval zápas u jezera, kde se bila zrovna jeho sestra s tou Taniou. Byl to zajímavý boj. Bez pochyby na tom Thia nebyla špatně i když jak rozdávala, tak dostávala, ovšem to k boji patřní, no ne? Kdyby vlk neutržil žádný šrám, copak by se dalo hovořit o boji? Kdepak, to by šlo jen o mlátičku nebo výprask pro druhou stranu. Tak či tak, Noirův pohled sjel i na Luka, kde zase bojoval bratr s Wissfeohem. Oba zápasy byly zajímavé a rozhodně ho zajímaly víc než jiné. I když mezi tím i reagoval na své bezprostřední okolí.

Ayshi
Zastříhal ušima a upřel na vlčici své oko. Z druhé strany na ni zíral jen kamínek v podobě chybějícího oka pod zdobnou maskou kryjící jizvu na očním důlku. "Ah..." Zasáhlo ho to? Patrně ano, ačkoliv by to nikdy jen tak někomu nepřiznal. Kdesi hluboko u srdce ho ta informace bodla. Možná šlo jen o dětskou náklonnost. Vlastně se tenkrát předháněli jeden před druhým, ale i tak. Jestli měl mít nějaké hezké vzpomínky na dětství, než ho unesli Cizáci a otevřeli mu hloupé naivní oči tím, že mu jedno vydrápli, pak to byla vzpomínka na tu malou kurážnou vlčici Sasanku v Katakombách. "Alespoň víš, co se s ní stalo. I když je to někdy bolestné, určitě musí být. Je lepší vědět než nevědět, co se stalo někým na kom ti záleží." On třeba ani netušil, jsou-li jejich rodiče živí nebo mrtví! A Dail? Kam zmizela Dail? A Scallia? Tak dlouho tyhle vlčice neviděl, že se mu do mysli mohly vkrádat myšlenky o tom, že třeba jsou mrtvé, ale nemohl to vědět.
"Po Aréně, asi až se to tu vyklidí a zase se život vrátí do těch nudnějších částí, jo, rád bych se podíval, kde Sas leží." Lehce, tiše se uchechtl. "Sasanka, tak jsem jí říkal." Vysvětlil Kurážné. Pak se k ní trochu naklonil a ještě tišeji řekl: "Jak se k tobě chovaj, z toho si nic nedělej. Ani Dail to neměla lehké."

Scar
Pak zaslechl Scara, jak vybízí vlky, aby si prohlédli jednu z léčivých rostlin. Každá pomoc, která se hodila na zmírnění infekce po boji byla dobrá, ne? Kytky nemusel, ale tyhle léčivky, kdo by jimi opovrhoval? Byly jako Dail. Mohly mu pomoci a tak se šel podívat na toho Plazivce také.

Ayshi
A tak se dozvěděl pravdu o tom, kdo je matka Sasanky, tedy Anemon. Kdo byl otec, netušil a ani se na to nezeptal. Ayshi mu však řekla i to, že její dcera je mrtvá. "Oh, to je škoda. Co se jí stalo?" Zajímal se. Byla její smrt jen z výčtu hloupých náhod, nebo snad podlehla nějaké nemoci? Někdo jí ublížil?

Thia
Na sestru už jenom přikývl. Věnoval jí úsměv, však sama brzy zjistí, jaké to je a uvidí. Konec konců, nejlepší je vlastní zkušenost no ne? "Každopádně, hodně štěstí a pořádně jí vypraš kožich" Mrkl na sestru. Brzy na to přišel Scar a sestra měla okusi, co bojovat znamená. Byl na ni zvědavý a tak se chtěl dívat.

Astaroth se ho zeptala kde je její amulet. "Takový získáš, až se doopravdy s někým pobiješ. Ale určitě to nebude dlouho trvat a taky nějaký takový budeš mít. Nebo nějaký jiný.

vlčata
Momentálně se už o něj nikdo další nezajímal, neboť vlčata dováděla okolo a asi započala něco, jako vlastní arénu, musel se tomu pobaveně uchechtnout. "Jen do toho, děcka. Ukažte, co ve vás je. Ať děláte chaosu čest a slávu." Mrkl na ty, které k němu obrátili pohled a pobídl je k zápasu.

Thia, Ayshi (okrajově Faust, asi jen to jak odpovídá sestře)

Sestra ho pochválila a za to ji věnoval blažený úsměv. Ještě pořád cítil to napětí, ten adrenalin a tu chuť krve v tlamě. "Dík." Musel však připustit, že ani Faust si nevedl špatně. Hlavně mu přišlo, že od posledního zápasu se zlepšil. Snad proto se domníval, že Faust navštívil Svatyni. Sestra se zajímala jaké to je. "Je to vlastně docela vzrušující. Sice tě něco bolí, ale cítíš u toho, jak se ti do krve dostává síla. Cítíš a vnímáš, jak máš osud ve svých tlapách. Cítíš život." Snažil se sestřepopsat, co vlastně se mu na tom boji líbilo.
Měla být Kurážná stejná jako jejich rodiče? Možná. "Nevím, jestli je stejná, jako naši rodiče. Jestli se na něj vykašlala, jako ti naši na nás, tak asi jo. Ale co vím, tak Kurážná tu na ostrovech je." Nevěřil, že jejich rodiče na ostrovech zůstali a jestli jo, tak musí být mrtví. Byl to sice už nějaký ten měsíc, ale viděl ji.
A skutečně, jak pravila Usměvavá, "o kom se mluvívá nedaleko pobývá." Kurážná se objevila na Vyhlídce. Noir se uchechtl. Neměl proti ní nic. Byla to sestra v Chaosu, ale jak řekl sestře. Zkrátka, jestli byla jako jejich matka a otec, to nevěděl.
"Zdravím, Kurážná. Anemon je tvá dcera?" Zeptal se jí přímo, protože přeci jenom ho ta myšlenka napadla, ale proč to nezjistit rovnou od zdroje, pak-li, že to tak bylo.

(Srpen)
Jméno vlka: Noir
Počet postů: 19
Postavení: Beta
Povýšení: xxx
Aktivita pro smečku: účast v Aréně
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po srazu šel doprovodit Thiu do Svatyně, načež se vrátili k jezeru, kde Scar a Allavanté spustili Arénu. Nastoupil proti Faustovi a jejich zápas proběhl. Po té se přesunul na Vyhlídku, kde sledoval zbytek dění a mluvil s vlky.
Bobříci: xxx

Faust se chtěl něco dozvědět o své rodině. Na krátko to zaměstnalo Noirovu mysl. Oh, to opravdu všechny mladé vlky v chaosu čekalo něco takového, že nejdříve neví, kdo jsou jejich rodiče? Blbost. Důkazem toho totiž byla právě přítomná vlčata Usměvavé a Šamana. Ale byla tu Artume, ktrerá také na krátko zapomněla, kým je. Zajímavé. Kdyby jen věděl, že Sasanka byla Faustova sestra, řekl by mu to, ale tohle si nepamatoval. Měl za to, že Fausta viděl poprvé když je unesli Cizáci. Ovšem alespoň zachytil, že Kurážná se jmenuje Ayshi. Což, když byl s ní na Lukách nevěděl tehdy se mu představila jen jako Kurážná. No, teď už to ví. Takže Faustova matka je Kurážná? Hm... Tohle bylo zvláštní. Proč se o svá děcka nestarala? Faus má sestru? Ale už si nevzpomínal, jestli mu kdy Anemon řekla, že má bratra. Jestli ano, tak si tohle nedokázal vybavit. Kdo byl ale jeho otec? Tak to neměl ani páru.

Amon, Astaroth, Allavanté
Mladý vlček se osmělil a nejdříve si Noira jen prohlížel, ale pak přišel blíž, aby si šťouchl do tesáku, co Noirovi visel na krku. Noir sklonil hlavu k malému a zazubil se na něj. "Tomuhle se říká amulet. Je to ozdoba, ale může mít i magickou moc. Jako tenhle medvědí tesák. Získal jsem ho za odvahu v boji. Podle Wua, by mi měl poskytnout medvědí sílu. Sílu větší, než mám teď." Pokusil se to vysvětlit. "Ovšem síla je magického původu a magie má omezenou dobu působení. Je lepší se spoléhat na vlastní síly." Mrkl na malého vlčka. O super zábavě promluvila jeho matka, která se na Noira podívala s jistou dávkou vděku, načež se Noir jen lehce ušklíbl. Něco jako takový úsměv, nicméně sám netušil, co dělá. Bavil se s vlčaty, ale neměl potuchy, jak by s nimi mluvit měl. "Vaše matka má pravdu. Není nic lepšího, než pořádný souboj." Potvrdil slova Usměvavé. Přidala se i malá vlčice. "Řekl bych, že je opravdu z medvěda. Ale kdo ví. Wu, je konec konců lišácký obchodník. Jo, měli by jste si na něj dát pozor. Má spoustu zajímavých a lákavých věciček, ale nic nedá zadarmo." Věnoval významný pohled oběma vlčatům. "Nicméně, až na něj někdy narazíte, rozhodně se nebojte něco parádního od něj koupit." V podstatě s tím, aby si na něj dali pozor jen žertoval. I když... Wu byl docela mazaný obchodník.
"Já už bojoval. Jako první zápas." Odpověděl malé vlčici. "Astauot?" Zopakoval po ní její jméno "Astaroth?" zamyslel se a zkusil, pravděpodobnější možnost.

Noir
Známosti 15 - Wyian(1), Tissa(2), Phoenix(3), Solfatara(4), Naxin(5), Strix(6), Visser(7), Stray(8), Dail(9), Thia(9), Scallia(10), Scar(11), Ayshi(12), Alduin(13), Allvanté(14), Zeiran(15)
+15 kšm

Zapsáno. // To je ve skutečnosti 16 jmen, máš devítku dvakrát

Allavanté, Alduin, Astaroth, Amon,

Allavanté kývl, když řekla ta dvě slova. I když nedala zklamání najevo, věřil, že čekala, že vyhraje on. Což se nestalo a jistě by to nebyl Noir, kdyby ho to v hloubi srdce neštvalo, že nevyhrál. Inu, každý má své dny, kdy mu štěstí do tlap nenahání žádnou zvěř. Zápas byl však vyrovnaný, takže by si s tím lámat hlavu zase tolik neměl. Jenže stejně to bylo něco, co mu vadilo i když to na sobě znát nedal. Konec konců, už nebyl malé vlče, které se hned musí vztekat a prskat kolem sebe jako kočka.
Seděl vedle Thii a snažil se trochu dát dokupy a dívat se, co se děje v Aréně. Po pravdě? Nevěděl, kdo z nich vyhraje, ale zdálo se, že Dallius je na tom lépe, to však neznamenalo, že vyhraje. Mohl by mít stejnou smůlu jako měl on. A nebo bude mít štěstí. Co se týkalo těch nových, neznal je, viděl je prakticky těsně před začátkem samotné Arény, nevěděl, jak je posoudit.
Mezi tím se na Vyhlídku dostal i Šaman s vlčaty a tak mu kývl na pozdrav. Takže se už narodila. Konstatoval tuto skutečnost ve své mysli. Pohlédl na malé chlupaté koule. Některé spaly, a některé se mezi sebou hašteřily. Noir se uchechtl. Na tohle období, kdy byl takhle malej si už moc nevzpomínal. Měl jen pár záblesků vzpomínek na Sasanku - Anemon. Kde té byl konec.
Pohled jednoho oka upřel na šedou holku (Astaroth), která se jala kárat bratra, aby nebyl slaboch. "Čau princezno, já jsem Osten a jak se jmenuješ ty?" zazubil se na ni. Takhle malé vlče jako větší vlastně neviděl dlouho, ani nevěděl, jak by se k takhle malým vlčatům měl chovat, ale řekl si, že se k nim bude chovat jako k velkým. Pak stočil pohled na káraného bráchu (Amon) "A ty? Přece bys nechtěl přijít o super zábavu, no ne? Sotva jste přišli." Prohlédl si i ostaní vlčata.

Křišťálové jezero >>>

Alespoň si zchladil hlavu a napil se, po tom boji byl docela vyšťavený. Cítil se však skvěle. Totiž, pomineme-li, že byl, jako by ho dokopal kůň, doškrábala hyena, tak se vlastně cítil velmi dobře. Skoro jako po tréninku s Mistrem ve Svatyni. Až na to, že Mistr ho nikdy nedorasoval takhle. Vždycky byl jen fyzicky namožený.
Vyrazil na vyhlídku a na rozdrápaném dokousaném ksichtě měl blaženej úsměv. Dost možná by pro ostatní nezasvěcené vlky mohl vypadat jako šílenec. Nu což.I když podle Yefreie prohrál, měl ze sebe dobrý pocit. Věděl, že to byl vyrovnaný souboj a stačilo málo a dusit by se začal i Faust, když mu Noir svíral tlamu.
Dorazil na vyhlídku a rozhlédl se. Nakonec zamířil k sestře, protože momentálně neměl potřebu se motat mezi jiné vlky. Kecl na prdel vedle Thii. Hluboce vydechl a upřel zrak na arénu.

Bili by se kdo ví do kdy, ale nakonec Yefrei ukončil jejich souboj. Vítězem byl Faust, ale bylo to jen o fous. Stačilo málo a mohlo to být obráceně, že? Možná to bylo také tím, že se vysílili už dříve. Kdo ví. Noir byl unavený a tak na Yefreiho slova jen zamručel. Myslel si své o Faustovi a zabití, patrně to tak měl i zrzavý flekáč. Inu, tak to ve společenstvu chodilo. Ne všichni se měli rádi, že jo. Nechal se namazat, popravdě to ani skoro neviděl, zkrátka měl krvavý přeliv přes oko. Jen občas sykl, nebo tiše zavrčel, když ho mazání ran zabolelo.
Pohlédl na Fausta, no, popravdě viděl jen rudého zrzka podobně skropeného jako byl sám. "Co se týče boje, zdá se, že do Chaosu patříš, dobrý boj." Uznal, ale to neznamenalo, že Faustovi už věřil. Pak, než se odebral na Vyhlídku, se šel ještě napít a ponořit hlavu do jezera, aby si oplách oko. Chtěl vidět na cestu.

>>> Vyhlídka

ARÉNA • 7 - konec

Zasednout Fausta se Noirovi nepodařilo ani ho strhnout, tedy, ono se něco přeci jenom povedlo. Ale Noir cítil, že začíná být unavený bylo to znát. Tlamu měl jako v ohni a všude se mu lepila krev, ať už to byla jeho krev nebo Faustova. Zasáhl Fausta do týlu a tak jím zatřepal. Ale to už mu Faust rozedíral břicho a oba přitom vrčeli. Noir proto, aby zastřel bolest a nemusel kňučet. Možná to vrčení znělo v několika tónech, ale soustředil se na poslední zbytky sil. Po té co se vrhl na jeho tlamu, nechal mu tam několik zásahů od zubů. Začínal mít mžitky před očima a zatímco rasoval Faustovu tlamu na jejím hřbetě, Faust se pokusil Noira při tom všem uškrtit.
Už ani nevěděl, co ho pálí víc. Do zdravého oka se mu nahrnula krev a špína z jejich souboje, takže už ani moc dobře neviděl. Krev měli oba vlci asi všude a nejvíce poskvrněné byly jejich hlavy a krk a hrudník, no, takže prakticky všude. Noir ale držel Fausta a Faust Noira. Kolik ještě chvil jim zbývalo? Byli vůbec schopní souboj ukončit?