Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Peisia se zhluboka nadechla a vydechla. Nehodlala na ni křičet a nehodlala se urážet, protože její sestra za tohle vážně nemohla. Byla to nehoda. Jenom hloupé neštěstí. A přesto se za to cítila zodpovědná. Sevřela víčka a chvíli zůstala s hlavou skloněnou. Ne, teď... potřebovala být sama, ne se dívat na Tundru a její nadšenou - ač momentálně spíše tedy lítostivou - grimasu. Až moc by jí to připomínalo Zoharův vyděšený pohled. I když byl kraj, kam zmizel, přátelský, nic nemohlo zaručit, že se vrátí. Nic nezaručovalo, že ho jeho sestry ještě nikdy uvidí.
,,Půjdeš najít Ushari, Tundro, a povíš jí, co se stalo. Řekneš jí, co o té zemi víš a jestli je možnost, že se zase někde vrátí," s tím zvedla tlapku. ,,Tamtím směrem je oáza. Možná tam bude - a možná ne. Buď opatrná, je to na území smečky."
S tím Peisia udělala pár kroků vpřed, pryč od Tumdry. ,,Vítej na ostrovech Mois Gris, sestro."

Klouzačka pocitů byla rozhodně něčím, čímž si momentálně Peisia aktivně procházela. Nejen že jí portál vcucl člena smečky - a ještě k tomu to vypadalo, že někam, kde se snad ani nebude umět uživit -, ale ještě k tomu portál naopak vyplivl její sestru. Za tou zablikal a zavřel se, takže i kdyby se Zohar chtěl vrátit, neměl jak a kudy.
Tundřino nadšené štěbetání dopadlo na hluché uši, protože Peisia jednoduše zírala do míst, kde byl ještě chviličku zpátky Zohar. Zohar, který už... nebyl. Kde byl? Přežije to tam? Bude v pořádku? To a tisíc jedna dalších otázek si položila v těch několika sekundách, kdy se portál před jejíma očima uzavřel. S tím se konečně podívala na Tundru.
,,Tundro," zadrkotala téměř zuby. ,,Víš ty vůbec, co se to právě stalo? Víš, co jsi provedla? Ten vlk tu má rodinu. Má tu smečku. Co si myslíš, že mi řeknou, když za nimi přijdu že zmizel a místo něj je tu moje sestra?"
Ne že by nebyla ráda, že ji vidí, nebo že by snad nebyla v šoku, že Tundru vidí... tohle všechno byl jako nějaký sen. Nebo spíš asi noční můra.

Peisia poslouchala, co Zohar říká a zpomalila. Nechala vlka jít prvního a pak si dlouze, lítostivě povzdechla a podívala se směrem za sluncem. Vzpomínala si, jak opouštěla domov a vzpomínala si, jak se s nimi chtěla rozloučit... a nemohla. Že by ji nenáviděli? Nejspíš. Citra se tvářila ne zrovna nadšeně, když ji viděla. Nečekala, že ji budou oslovovat 'matko', ale...
,,Nejspíš. Mohla to být Citra, ale popis zněl spíš jako Melanis. Pokud je tu jedna, nejspíš tu můžou být obě," přiznala a povzdechla si. S tím střihla ušima. K sakru! Nerys a Iona na ni čekaly!
,,Samozřejmě, Zohare, samozřejmě. Ale teď už... huh?!" před Zoharem se otevřel ne nepovědomý portál a Peisia ztuhla. Zírala na vlka a v další moment už za ním mířily kořínky ze země. Jeden zachytil jeho ocas, ale Zohar proklouzl... a byl pryč.
Dunou se rozlehl výkřik plný šoku a zmatku: ,,ZOHARE!"

Peisia naslouchala Zoharovým slovům a mírně se u toho křenila. No co - to se přeci mohlo stát komukoliv. Ještě k tomu vlkovi z pouště. Jeho první setkání s bahnem bylo určitě kouzelné. Fakt, vážně a zcela.
,,Inu, mám podobné zkušenosti co ty, ale pramení z jiných událostí," osvětlila svou otázku nakonec. ,,Vypomohla jsem dobrému příteli odnošením jeho vlčat, ale jeho partner... nejspíš se bál a tak mi vlčata vzal a zatrhl mi s nimi jakýkoliv kontakt. Myslím, že mě teď nenávidí," pronesla svým libozvučným hlasem a poslouchal se skoro až tak dobře, že by jeden přeslechl, jak moc ji to trápí.
,,Nejsi v tom tady sám. Na ostrovech je hromada vlků, kteří ti pomůžou a kteří utíkají a nebo jednoduše odešli od své minulosti. Pokud chceš zapomenout, kým jsi byl, jsi na ideálním místě - nezapomeň na to," zlehka do Zohara drkla ramenem a usmála se na něj. Skutečně, Zohare, není se čeho obávat. Máš tu smečku a snad i budoucí partnerku a vlky, kterým na tobě záleží - a nebo bude záležet. Vztahy si přeci jen musel budovat sám.

>> Poušť

Peisia poslouchala, co jí Zohar povídá a její výraz se změnil v zamyšlený. zvláštní, jaké měly jejich minulosti paralely, co? Jednoho odnesl otec a matku nepoznal, další odnesli vlčata jejich otcové a taky se s nimi řádně nepoznala...
,,Přijde mi, že horší je ten ledový severák a tající sníh smíchaný s hlínou. Máš pak nehezky umazané tlapky a je to nepříjemné mezi polštářky," s tím se podívala na svoje tlapky, jakoby se ujišťovala, že na nich nemá slepenou srst a že tam není ani troška bahna. Ráda o svůj vzhled pečovala a zrovna umazané tlapky nebyly ideální image.
,,Jak u vás doma vnímali stejnopohlavní páry?" zašilhala po Zoharovi, aby si trochu oťukala jeho názory než skončí v horké kaši jako s Ionou.

>> Namarey

Peisia byla neskutečně rychlá když se jí chtělo, ale nehodlala Zohara tak úplně ztratit a jen někam zaletět. To ne, to vážně ne! A tak po pár desítkách metrů zpomalila, otočila se jeho směrem a pobaveně se na něj usmála.
,,Ještě mě stíháš, lovče?" broukla pobaveně, dokonce do toho vpředla i zpěvavou notu. Pak zpomalila do kroku a ačkoliv po písku nechodila tak šikovně jako Zohar, bylo poznat, že tak nějak tuší co dělá. Kráčela hrdě a ladně a ani sesouvající se půda pod jejími tlapkami ji v tom nijak nebrzdila.
,,U nás doma jsme byli na pláži. Bylo tam docela hezky, občas. Ani zdaleka ne takové horko jako tady. Pršelo a když byla zima, měli jsme sníh," podělila se se Zoharem. ,,Takže to pro mě nebyl takový šok, přijít sem. Už jsem to všechno tak nějak znala. Ale pro vás s Ushari to musí být docela nepříjemná změna, viď?" loupla po něm očima.

>> Duny

,,Tvoji smečku? Nikdo tě neznáme. Tobě patří leda tak prach," sykla Peisia a zlehka přivřela oči. Kde se jinde vyhýbala konfliktům, zde se cítila uražena. Vlk ale i nadále brblal a dal se na odchod. Nebyl tudíž nijak důležitý. Stočila zraky směrem za Nitocris a pak jí kývla. Vítej ve smečce, vlčko.
S tím však už konečně dorazila za Zoharem. Ač si s ním jeho sestra chtěla popovídat, zdálo se, že Zohar nebyl zrovna kdo ví jak z této myšlenky nadšený. Tak Peisia mávla krátkým ocáskem.
,,Půjdeme se projít? Ukážu ti zdejší kořist," slíbila vlkovi a s tím se ještě podívala po ostatních. Merlin se vydala pryč s Akrosem - docela rychle si spolu sedli a dali se na odchod, zajímavé - a Nitocris s Ushari nejspíš hodlaly zůstat tady. Nijak se tomu nebránila. Stejně teď potřebovala mít řádný rozhovor hlavně se Zoharem.
,,Jak se ti v písku běhá?" popíchla Lišáka a pak se rozběhla hlouběji do pouště.

>> Poušť

Léčitelka. Učitelka. Lovec. Peisia kývala a naslouchala jejich žádostem o přiřazení role. A pak? Pak dorazil cizí vlk a začal si nárokovat Khana. Peisia nadzvedla pomyslné obočí a pohodlně se usadila. Tohle zvládne se zavázanýma očima. Dokonce ani nezareagovala na popis své dcery, ve které místo očekávané Citry rozeznávala popis Melanis.
,,Obávám se, že Namarey už nadále není smečkou Khan-faniho. Opustil nás a my na oplátku opouštíme jeho. Máte ještě nějaké dotazy? Pokud ano, poprosím o zmírnění tónu. Tohle je naše území a cizinci by nám měli projevovat určitý respekt."
S tím však dorazil další cizinec, černý vlk s oranžovými tlapkami. Peisia si ho se zájmem prohlédla, od hlavy až k patě. Ptal se na smečku a na přijmutí. Peisia bez dalšího zájmu tedy prošla okolo cizího vlka - jen ať se pokusí ji napadnout zezadu. Krátce i těkla očima směrem k Serbii, která se stále držela na svém kameni, Nevypadala, že by měla námitek.
,,Jak se jmenuješ maličký?" optala se ho zlehka, s přátelským tónem a vyčkávala, jak jí vlček odpoví a pak... zvedla k němu zelené oči a zlehka ho ťukla čumákem.
,,Jsme drobná smečka, Akrosi, budeme rádi za všechny členy. Vítej v Namarey." A s tím... byla schůze víceméně u konce. Peisia pokývnula Akrosovi do jejich společnosti, aby se trochu seznámil se zdejšími vlky a ještě se podívala po Nitocris, zda změnila názor a chce se snad do smečky v tento moment ještě přidat. Pokud ne? Nu, jednoduše se rozešla směrem za Zoharem.

Okamžitého napětí, které přišlo když Nitocris dorazila, si Peisia samozřejmě povšimla. Zlehka přivřela oči a semkla tlamu do úzké čárky, zatímco sledovala, jak se situace vyvine. Nakonec však všichni zmínili, co dělali. Kromě Ushari nikdo nic moc. Když pak Lišák zmínil vlčici, se se představila jako Evelyn, ale neznala ji... Peisia střihla ušima.
,,Jak vypadala? Měla krátký ocas a tmavou srst? Modré oči?" popsala Citru, jelikož věděla, že se na ostrovech nachází. Ani by ji nepřekvapilo, kdyby tvrdila, že Peisiu nezná. Ach, to ji zabolelo... ,,Každopádně, myslím, že jste se naposledy po mém odchodu bavili o funkcích, ale nikdy nebyly řádně rozdané?" hodila pohledem po Serbii, která jen tiše kývla. Vypadala, že když nemusí, tak si radši bude držet svůj klid a nechá slovo Peisie.
,,Takže tedy... prokázali jste někdo nějak že jste schopní toho, co si chcete vybrat?" netušila, že Ushari chce být léčitelka nebo Zohar lovec. Prvně to museli zmínit.
,,A co se týče tebe, Nitocris - jestli se chceš přidat do smečky, máš mé i Serbiino požehnání. Ale pokud budeš Zohara jakkoliv obtěžovat, trest tě nemine." S tím stáhla tlapky a následně seskočila z kamene dolů. ,,Tak či tak - a to se vás týká všech - potřebujeme pár nových členů do smečky. Šiřte jméno Namarey a tak, prostě nás nabídněte a dostaňte na trh," mávla tlapkou. I když... tito vlci nejspíš netušili, co je trh. ,,Ale chytře. Vlkům s krátkými kožichy, co se jim nehnusí myšlenka pouště. Už začíná být teplo, takže se určitě můžete rozprchnout do světa mimo poušť." Neumrznete, Ushari i Nitocris si to už stihly potvrdit.
,,Já... se zajdu podívat do přilehlých smeček. Na nížině jsem zaslechla cosi o smečce v horách, tak uvidíme, zda tam bude něco zajímavého. Merlin, možná by nebylo od věci všechny tři poučit o tom, co je zač Wu a co prodává za předměty, hm, co dál..." vypadala zamyšleně.
,,Dostaňte mi sem z pouště nějaké přímorožce, zpracujeme kůži a na zimu vám připravím kabátce, aby vám nebyla zima."

Kdyby jeden porovnal bety této a jen o pár kilometrů dál vztyčené smečky, nejspíš by se mu dostalo poměrně vtipných porovnání. Zatímco jedna z nich se válela po kamení a moc nedala na to, aby vypadala ladně a hrdě, ta druhá se bála plamene svého alfy a učila se kvůli němu nosit kamennou tvář. Určitě by z nich byly dobré kamarádky.
,,Křínka modrá? To zní pěkně," zamávala Peisia ocáskem a na Ushari se zazubila. ,,Jsi šikovná, že se učíš o rostlinách takhle od zdejších. Hmm..." naposledy, když jí Serbia zadávala úkol, Peisia už byla v trapu, ale takhle mohla zrzku aspoň něco naučit. Mírně se převážila vpravo, aby dosáhla tlapičkou na zem a ve stínu palem vyrostl květ s lístky lemujícími v dvojicích stranu stonku.
,,Tohle je Trychtýřek. Může se z něj udělat odvar a nebo čaj, slyšela jsem, že skvěle v zimě zahřeje. A taky dezinfikuje, ale to spíš po vnitřním užití," osvětlila Ushari a mávla ocáskem. Krásně voněl... ,,Je to luční bylina, takže nejspíš poroste i na našem území." Pak se podívala po ostatních příchozích.
,,Co vy ostatní, co vy jste zažili?" vytáhla packu zase zpátky nahoru a nadále se chladila kamením.

>> Kvetoucí louka

Peisia dle všeho dorazila na místo první. Ještě kdesi za ní kráčela Ushari a Nitocris, na území jinak viděla Merlin a Zohara. Nebylo to překvapení, že se tu oba dva vlci nacházeli... a že jich tu bylo tak po skromnu. Ve stínu oázy si všimla i černého obrysu Serbii. Přiběhla k ní, prohodila pár slůvek a pak se otočila ke zbytku smečky. Vážně to byl jen ničemný zbytek. Nebyl tu skoro... nikdo. Pusto, prázdno, jen poušť a kus oázy co považovali za vlastní.
Se Serbiou zůstaly ve stínu palem. I teď na jaře, kdy se jinde příroda teprve probouzela, v poušti začínalo být spalující horko. Peisia se dotkla země, aby vyvolala ze země několik chladných kamenů, na které si vlci mohli položit bříška a trochu se schladit. Serbia doplnila scénu větříkem, co jim čechral srst a plnil funkci větráku (// první mg větrák, yay!).
Peisia si spokojeně broukala a pro teď čekala, než se všichni vlci sejdou a uvelebí se. Kamení totiž samozřejmě doplnila i měkkým mechem. Ten tu sice dlouho nepřežije, ale co by jeden neudělal pro pohodlí, že ano?
,,Stalo se vám někomu něco zajímavého během těch pár dní mimo smečku?" zeptala se konverzačně, tlapky přepadající ze stran kamení a brada hezky opřená o okraj kamene, aby na všechny viděla bez většího úsilí.

>> Nížina hojnosti

Nitocris jakoby reagovala na Peisiiny nejniternější myšlenky - a to se vlčice snažila netvářit jako odraz toho, na co zrovna myslí. Zvláštní. Vážně na ní byly ty myšlenky tak vidět... a nebo Ushařina sestra dělala stejné přešlapy tak často, že se už naučila je automaticky obhajovat, jen se na ni někdo podíval? Ne, čtení myšlenek jí pořád přišlo pravděpodobnější.
,,Hmmm..." vydala pouze v reakci na její omluvu - nebo výmluvu? - a mávla ocáskem. ,,Nemusíš mi tyhle věci vysvětlovat. Máš právo na své myšlenky a své soukromí." S tím se však už trojice vydala přes hory a směrem k Namarey.
,,Očekávám od vás v Namarey nejlepší chování, Nitocris. Zaslechla jsem mezi vámi něco o Zoharovi a jakožto člen smečky spadá pod mou ochranu. Nemám ráda, když je někdo nepříjemný k mým členům smečky." Peisia automaticky převzala mateřskou odpovědnost a pokud si cizí vlčice začne vyskakovat, zase ji rychle uklidní. Třeba že to byla Ushařina sestra.
,,Mois Grisské ostrovy jsou ostrovy nových začátků. Možná se sem dostanou záblesky vaší minulosti, ale očekávám, že se od ní dokážete odprostit." Dotkni se Zohara, drahá, a bude to poslední, co uděláš. A to i když vlčice zmínila, že se chce omluvit. Její chování zatím nasvědčovalo tomu, že říká vlkům okolo to, co chtějí slyšet. Pokud by se Peisia snad spletla, neměla problém se později vlčici omluvit.
,,Jsme skoro tady. Ještě chvíli počkáme, jestli někdo dorazí a věřím, že můžeme začít..."

>> Namarey

Tak sestry. Zajímavé. Peisia si prohlížela celé setkání s mírně odtažitým úsměvem, jako kdyby tam byl jen aby se neřeklo. Což možná taky i byla pravda. Něco na očích té nazrzlé vlčice se jí nezdálo. Možná jak ji sjížděla pohledem? Kdo ví.
,,Těší mě, Nitocris," pronesla konečně a pokývla jí na pozdrav. Nad tím, že vlčici pouštní smečka zaujala, nadzvedla neexistující obočí. Ne, pochybovala, že ji zaujala smečka, ale to, že tam byla její sestra. Jak by ji něco mohlo zajímat hned takto z kraje když o tom slyšela sotva pár slůvek a žádná z nich ani nebyla informativní? Jen zmínky o tom, že jde o smečku. Peisia však měla vychování hodné dámy a tak se na tento fakt nijak nedoptávala.
,,Samozřejmě.... drahá?" střihla oušky. Vlčice byla označená za vlčici, ale její stavba těla byla spíše mohutnější. Samozřejmě že to nijak nesoudila - každý vlk měl jiný tvar těla a všechny byly krásné. S tím pokývla na Ushari, protože vlčice se rozmluvila na ni a Peisia jim nehodlala skákat do řeči. Poklidným tempem se vydala směrem k Namarey a očekávala, že ji dvojice bude následovat.

>> Kvetoucí louka

Peisia se držela krajem od veškerého rozruchu a zdála se být... klidná. Pozorovala vlky, co sem přichází a jak odchází, poslouchala ukřičená vlčata a kývala na pozdrav všem, kteří ji zdravili. Nakonec se však většina vlků na nížině rozprchla různými směry a zůstalo tu jen pár posledních opozdilců. Vydala se směrem k Ushari, která na ni předtím zareagovala a hle? Najednou se k ní přiřítila i jiná vlčice, v hnědých odstínech a se zelenýma očima. Peisia mávla ocáskem a vlčici obešla, protože s ní momentálně neměla důvod jakkoliv interagovat.
,,Ushari, zdravím," začala, ,,předpokládám že budete směřovat zpátky ke smečce? Mohla bych vás doprovodit." Přeci jen tam bude směřovat taktéž, že? Očkem házela i po jejich společnosti, ale nenechala se stojícím sloupem v plotu nijak znejistit. Pokud bude chtít mluvit, tak mluvit bude.

>> Tundra

Peisia si nespokojeně tlapkala směrem k tajze - jenže než se z tundry dostatečně vzdálila, do nosu ji udeřila příjemná vůně, která ji místo tam zavedla na nížinu hojnosti. Och? Co se to tu děje? Byl tu docela velký sraz vlků! Peisia zaujatě zastříhala ušima a pokračovala směrem vpřed. Okřídlený vlk byl docela velkou kuriozitou. Téměř to převažovalo ty duhové rostlinky! Jakto, že voněly tak daleko? Co byly zač? Došla tam chvilku po odchodě nějaké černé vlčice a zastavila se tam. Nějaká šedá vlčice ještě zopakovala, co pověděla ta černá a Peisia se na ni usmála.
,,Děkuji moc! Ach, počkej, to jsi ty!" No jo, to byla ta vlčice z červené louky! Taky si zjevně udělala kolečko okolo ostrovů a teď byla tady! Peisiu to skoro táhlo ji následovat, ale nakonec se usadila tady. Ještě chviličku tu bude a pak se vydá zpátky za Ionou a Nerys. Možná by jim mohla kytičku utrhnout a ukázat jim ji! Hezky by rozzářila Ionin kožíšek.
,,Znáte tu někdo nějak lépe zdejší flóru? Kromě této váčkovky? Docela by se mi nějaká ta znalost hodila," podotkla Peisia. Podívala se po všech přítomných. Co, povíte jí někdo něco zajímavého?