Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Peisia na dvojici, která si povídala o kus dál, momentálně zírala tak, že se jeden divil, že nepadli k zemi mrtví. Fajn, možná tu měl svůj obchůdek Wu, ale nevidíte, že se tu už jeden rozhovor odehrává? Její výraz pro ni byl prakticky netypický - vlčice se obyčejně konfliktům vyhnula, ale dvojici, co si tu tak nestydatě chodila, teď měla chuť něco říct. A to pěkně jasně.
Citra vypadala, že měla podobný názor - moc uší, moc očí. Na rodinné drama tu nebyl čas, vlastně i díky tomu, že tu měla přítelkyni. To donutilo Peisiu si vzpomenout na Ionu, kterou opustila. Cítila v tlamě hořkou pachuť, jak si uvědomovala, že ji prostě nechala na louce s Nerys. Povzdechla si. Sotva to vyslovila, zahleděla se na Citru a zase jí to celé vypadlo. Kdyby jen to... co když mezitím Iona už stihla s Nerys odejít? Ne, na tom nezáleželo. Peisia byla neslušná, že ji tam tak nechala, ale nemělo se rozčilovat nad jednou známou v porovnání s její dcerou. I když by ji nejspíš za matku neoznačila.
,,Promluvím si později," zopakovala a kývla na ni. ,,Tak tedy naschledanou, Citro... a Mielei," pokusila se usmát na hnědou vlčku. ,,Nechť je vám moře přívětivé do našeho příštího setkání." S tím se Peisia vydala pryč - a pokud by snad měla po cestě jednoho z těch narušitelů, nevybíravě do nich narazila ramenem než se odklidila pryč. Naučte se trochu slušnosti.

>> Nížina hojnosti

"Peisio".
Z těch slov se jí zachvěla duše. Z ničeho nic její jméno znělo tak... chladně. Jakoby nezbývala ani jiskřička tepla v jakémkoliv písmenku. Veškerá jeho něha a elegance se vypařily, zůstával jen chladný kámen. Jako citrín, po kterém byla Citra pojmenovaná.
,,Já..." na chvíli jí vypadlo, že se vlčice vůbec představila. Na zádech v té době už měla za pomoci Wua připevněný pláštík. Nic prakticky nevážil a byl víceméně průhledný, přesto se cítila trochu lépe. Pořád jí ale byla zima. Sklopila oči. ,,Těší mě, Mielei." Nechtěla být vůči cizí vlčici neslušná. Pevně sevřela víčka, když se okolo protáhla hromada dalších vlků, co si u Wua nakupovali kdo ví co. Párek se dokonce zastavil nedaleko a začal si povídat. Stihla zuby.
,,To je v pořádku, jsem si jistá, že Citra spíš ocení vaši přítomnost, Mielei, než tu moji. Měla bych jít, čekají na mě... mé známé." Nechtěl říct přítelkyně, ale přesto těkla očima k Citře, jakoby čekala, že na ni bude mít vztek. Že ji obviní, že se tu má dobře a domov zcela zapomněla. Jenže ne, to nešlo. Skoro všechno tady k domovu přirovnávala. Neustále.
I když zavřela oči.

>> Tajga

A pak dorazila na pláně. Otisky tlapiček ve sněhu byly pořád poměrně nové. Čistý, bělostný sníh jí ukazoval cestu a podporoval tak co, zrzka cítila. A brzy... brzy jí na dvojici teček na severu dopadl pohled. Peisia přidala do kroku. Byl tu Wu. Toho by mohla využít, když už tu byla... ale ne, Peisio, na co to myslíš? Neměla bys upřednostňovat Wua před svou vlastní dcerou. Zavrtěla hlavou a už se k dvojici řítila. Zatímco prvně klusala, pomalu zpomalila do chůze a docela ostražitě si vlčici měřila pohledem. Jakoby si nebyla jistá, jak tento rozhovor začít.
,,Citro," pronesla, i když ji v krku škrábalo a hlas byl chraplavější než obvykle. Nejspíš si přeci jen odnesla následky z toho, jak tu pobíhala v zimě. Byla by bývala i mluvila víc, ale Wuovi oči kmitly kamsi za ni a Peisie došlo, že sem míří další vlk. Tohle nebylo ideální. Sklopila oči k zemi a otočila se k Wuovi.
,,S-samozřejmě... jen... jen předměty." Vůbec tu nebyla kvůli Citře. Vůbec ne. A tak se začala přehrabovat jeho výběrem a pár drobností našla a rozhodla se je zakoupit, zatímco očima nervózně kmitala k hnědé vlčici s krátkým ocáskem vedle.
Vlčice dorazila až k nim a začala si s Citrou povídat, zatímco se Peisia snažila vypadat, že nemá co říct a věnuje se jen nákupu.


Nákup
Účet po schválení převodu: 212kšm 8r 8m
Motýlí plášť - 150kšm + 3r
2. level magie proměny - 50kšm
Magický herbář

Cena: 200kšm + 3 rubíny
Na pčtu mi zbyde: 12kšm 5r 8m

Schváleno

>> Mlžné pláně

Peisia mohla křičet, co jí hrdlo ráčelo, protože Citru jí to stejně nepřivolalo. Ale... konečně se jí alespoň něco zadařilo. Někdy během tundry se podařilo zrzavé vlčici zachytit její pach. Nechtěla ji nutit, aby šla s ní teď na červenou louku, nechtěla jí brát čas, ale chtěla ji... vidět. Chtěla ji obejmout a říct jí, jak moc ráda ji vidí a jak moc jí chtěla dát sbohem. A teď měla šanci.
Její pach našla už v tom podivném, fialovém lese a držela se ho směrem na sever, kde byla zima promrzal jí tam kožíšek. Už nekřičela, hlas měla chraplavý a nutně se potřebovala napít. Přesto nezpomalila a hnala se směrem v před za hnědou vlčicí, která mnohem víc připomínala koloucha než daňka. A přesto to byla její dcera a... Peisia si spoustu věcí, co se týkaly jejích dětí, vyčítala.

>> Tundra

>> Červená louka

,,Citro!" zavolala Peisia sotva proskočila portálem. No a co že jí bylo zle. Potřebovala svou dceru najít. Vypadala, že s ní zrovna mluvit nechce, ale... Peisia si uvědomovala, že i tak by ji měla zkusit najít. Když už tu nebyla sama a byla tu ona i Nerys, mohly by se sejít a dát dohromady... ne jako rodina, ale jako staří známí.
,,Citro! Citro, slyšíš mě?!" volala dál i když sešla z hor a pomalu ji začínalo škrábat v krku. Cítila se provinile. Proč... proč se tak cítila? Zavrtěla hlavou. Na tom nezáleží. Nezáleží! Citra nebyla její dcera, jenom dítě jejího nejlepšího kamaráda a jeho chotě. Tak. Jinak na ni myslet nesměla. A přesto to tak hrozně bolelo, vidět ji, jak se na ni dívala a... ne, Peisio, vzpamatuj se. Okamžitě. Pochlap se, srnečko!
,,Citro!!!"

>> Tajga

Iona vypadala celá zmatená, což donutilo Peisiu se jen mírně usmát. Ach, podívejme na stříbrnou homofóbku! A jak se tvářila, když ji jiná vlčice olízla. Jakoby si ani neuvědomovala, jak moc toho jeden podobný výraz prozradil. Těžko ale říct, zda si nějaké z prozrazených tajemství Peisia uvědomovala, jelikož sama byla příliš plná myšlenek. Pro teď stočila zraky k vlčici s bílým obličejem, která znovu přeříkávala slova šediváka. Peisia zlehka mávla ocáskem. Tak Peisia, huh? No, dobré vědět! ,,Slyším!" odsouhlasila šedivce.
,,Ach, má známá..." Peisia se znovu po Nerys podívala a pak už je vlčice zastihla a začala na ně mluvit. ,,Samozřejmě že jsem to já," odpověděla zrzka s mírným úsměvem, ,,s kým by sis mě tak mohla splést? S daňkem z nížiny?" pobaveně na ni mrkla. Byla si velice dobře vědomá svého zbarvení.
,,Samozřejmě, samozřejmě... Iono, toto je má známá z domova. Nerys. Nerys, toto je má nová zdejší přítelkyně, Iona. Taky sem dorazila odjinud." A teď...
,,Pokud by vám to nevadilo, jen... si odskočím," podívala se k portálu. ,,Počkej na mě chviličku, ano, Iono?" usmála se na ni. Potřebovala se podívat, jestli Citru třeba ještě nezachytí a s Nerys se Ionu chvíli zanechat nebála.
,,Nerys, nebuď nepříjemná. Iono... ty jsi milá celou dobu," šťouchla vlčici čumáčkem a pak se rozklusala k portálu.

>> Mlžné pláně

Z hráče na hráče
Ze Zinka 6 mincí na Hvozdíka

Z postavy na postavu
Ze Zinka 200kšm na Peisia
Poplatek 10kšm převést ze Zinka

Schváleno

Iona, Citra, Nerys, okrajově šediváci

Peisia se bavila s Ionou a moc si okolí nevšímala. Dokonce se odklidila trochu bokem, aby nestály uprostřed všeho dění. Bylo tu hodně vlků, které zrzečka neznala a bylo jí poměrně chladno. Ach... to nevadí. Stálo to za Ioninu pozornost. Ta nadšeně blábolila vlčici, Konvalince a Peisia ji mírně pobaveně sledovala. Pobavení jí však v očích zmrzlo na podzimní jinovatku, když jí zraky padly na hnědou vlčici, co se tu po okolí taktéž pohybovala. Byl to mix zmatku a zděšení, když viděla, jak si Citra kráčí okolo. Jak se po ní dívá. Na pár okamžiků byla schopná všechno ignorovat a zrakem ji následovala až k portálu, kterým propadla a zmizela. Srdce jí v hrudi prudce bušilo a vypadala poměrně vyplašeně.
Jenže to už jakýsi vlk začínal vykřikovat a Peisia otočila tvář jeho směrem. Následně Iona utrhla tu pichlavou kytičku na zemi a nějaká vlčice ještě nahlas přeříkala znovu, co jim tam ten šedivý šeptal. Hm. Bylo tu hodně šedých vlků, co? A příliš mnoho hnědých... znovu očima kmitla k portálu. Pak se však zaposlouchala do Ioniných slov. Vlčice jí donesla květ. Peisia se na ni usmála, natáhla se a oblízla jí čelo.
,,Děkuji ti Iono. Nebolí tě tlama?" a tak Peisia pomalu potlačovala rostoucí paniku z toho, že tu viděla jedno ze svých dětí a z toho, jak se Citra tvářila. Jakoby s ní nechtěla mít nic společného. To sice bylo fér, ale... bolelo to. Bolelo to velice. Bylo jich tu víc? Ne, ta myšlenka ji děsila. Skutečně děsila.
,,Neměla bys být opatrná s trním, v tlamě máš velice delikátní kůži," dodala a zlehka Ionu ňuchla. Neubližuj si, severko. Alespoň jedna z vás by dnešek mohla přejít bez toho, aby si ublížila. Peisia si však alespoň rostlinu prohlédla a zapamatovala si, co jí o ní Iona pověděla - když už si stříbrná dala takovou práci.
A do toho... huh? Její oči se stočily k Nerys a Peisia zastřihala ušima. V mírném šoku. ,,Nerys? Jsi to ty?" Kde se tu všechny ty známé tváře náhle braly?!

Iona, Zinek, Ásleif, Šalvěj

>> Sněžné tesáky

Iona stepovala za portálem a tak když se z něj Peisia vyvalila, jednoduše se přerazila o Ionu.
,,Aaaa! Iono, proč stojíš tak blízko?!" vyhrkla zrzka, která se sotva o chviličku dříve zamotala do stříbrné vlčice a následně se o ni aktivně přerazila. Teď ležela na zemi v bílém sněhu a sbírala se, aby se mohla postavit. No teda! Tady to vážně znala! Vždyť to byla ta louka, na kterou tehdy přišla, roky zpátky!
,,Podívej, Iono! Tady už jsem byla! Jsme jenom na začátku, ne úplně pryč!" nadšeně sdělila své společnici, která nejspíš netušila, která bije, kde jsou a tak dále. Peisia pak ukázala náhodným směrem do dálky (teda, ne úplně náhodným, ona totiž přesně věděla, kam ukazuje!) a pokusila se Ioně tímto krátkým poukázáním vysvětlit, že támhle jako před chvilkou byly, ale teď jsou tady a že takhle to prostě funguje. Odvedla taky Ionu trošku bokem, protože se zdálo, že tudy prochází vážně docela dost vlků a chvíli dumala nad tím, kam dál. Tudy už jednou šla, ale tehdy tu nebylo tak zasněžíno...
,,Pojď, podíváme se na to támhle, zdá se, že tam je něco zajímavého." Chodilo tam, zdálo se, hodně vlků a Peisia byla odhodlaná zjistit, co tam je a co se děje. Jak se tam rozešla, prohnal se kolem ní stříbrný blesk, tedy Zinek a brzy skončil u vlčice, ke které zrovna kráčela. A brzy byl následován. Peisia zalapala po dechu.
,,No počkat! Vás znám z louky!" to jsou ti, co s ní nechtěli poskakovat ve sněhu, než přišla Iona! Ti kakabusové... a nějaký nový, neznámý vlk. Ale všichni byli vážně nějací divní. Co se to tu dělo?
Když však dorazila blíž, slyšela, jak šedivý na vlčici volá, že ja Konvalinka a jediný pohled Peisie stačil, aby zjistila, že to, co tam ta Konvalinka měla, není žádná novinka, ale stará dobrá Rumněnka vlčí. A tak se otočila k ioně, protože proč to dělat na 600 slov, když můžeš kývnout, že Peisiu slyšíš a smrsknout to na dva řádky.
,,To je rumněnka vlčí, roste jen tady a je zázračně léčivá. Ale... jsou to podzimky, rostou jen ke konci roku. Je zvláštní, že se jedna zachovala," zamyšleně mávla chvostíkem a přišla blíž ke Konvalince, která nadšeně vítala druhou skupinu a jak se Peisia přiblížila, tak se i jí začala - méně nadšeně než rodiny - vyptávat na novinky.
,,Novinky? Hmm, nic mě nenapadá. Možná, že Khan je fuč, Namarey je stále Namarey a já jsem povýšila. Vlastně, i Cerum je jaksi pryč. Netuším, kam se vypařil. A myslím, že i víc členů smečky prostě zmizelo. Kdo ví kam..." na chvilku se zdála být ze svých vlastních novinek docela... rozpačitá... ,,Ale to nevadí, my to přežijeme, jako tahle rumněnka! Možná obalení jinovatkou a zmrzlí, protože zima zrovna není náš element, ale věřím nám!" dodala o poznání optimističtěji.

// 3) Najdi léčivou rostlinu, kterou zachoval a pohřbil sníh (osud)

>> Zlatý les

Ne, Iono, tvá hrdost je v bezpečí a nikdo se jí ani nedotkne. Přísahám na své svědomí.
,,Vidím. Je to portál!" odpověděla Peisia Ioně zvesela, jakoby to byla ta nejlehčí věc, o které jí kdy mohla povědět. Nelíbí se ti portály, Iono? A nebo jste je spíš doma neměli, co? No, to nevadí. Otázkou však bylo, kam je tenhle přenese - ale i kdyby to bylo někam, kde to neznají, budou tam spolu. A třeba Peisia zapracuje na té Ionině homofobii a-
,,Iono, počkej, jsi moc blízko!" No, jenže Iona už nebyla. Peisia si povzdechla, oklepala se zimou a rozhlédla se. No co. Tak tam neskočí naráz jako v nějaké romantické povídce. Povzdechla si a vydala se blíž k portálu. Snad neskončí na nějaké nehostinném místě. To by Peisia zrovna neschvalovala. Navíc... nevypadal tenhle portál stejně jako ten, kterým přišla? Možná, že ji to vrátí zpátky domů. A nebo byly propojené s tím druhým. Tehdy skončila na louce plné červených máků...
Chvíli tam stála a stepovala, vypadala zamyšleně a zírala na portál. Sakra, Iona! S tou myšlenkou skočila dovnitř.

>> Červená louka

>> Zubří plán :)

Obyčejné listí... ach. Ano. Zklamání. Absolutní zklamání. Chudák Peisia svěsila uši i ocas, nešťastná z tohoto zjištění. Proč byly všechny krásné věci v životě podraz? Proč? Proč?!
Zatímco Peisia rozjímala nad životem a jeho neférovostí, Peisia se přilepila jazykem k rampouchu. Pár momentů byla sledována a srnečce upřímně cukal koutek. Copak to děláš, stříbřenko? Přilepila ses? Potřebuješ asistenci? Ale Iona se osvobodila. Peisia se rozhodla, že jí neukáže, že se smála. I proto náhle byla celá rozhodná a neutrální a na jejím výrazu úsměv nebyl. I když by se ráda chichotala o sto šest. Kdepak! Iona si zachovala svou důstojnost!
,,Hm, máš pravdu, taky se mi ztratily..." přisvědčila a mávla ocasem. Jo, asi bude lepší zamířit zpátky k louce. Tak tedy tam! A jak bylo řečeno i srnečka udělala, míříc rozhodným krokem vpřed a rovně a... nahoru? Jakto, že najednou šplhaly nahoru do hor? Ale... bylo tam cosi zářivého!

>> Sněžné tesáky

Takže území Ioniny smečky. Dobře, dobře. To by snad mělo být v pořádku. Hele, Peisia by tam sama taky nevrkočila, ale teď, když jim tam utíkala kořist, pronásledovat ji musely... že?
,,To zní, jakože všechny smečky jsou tu k cizím docela milé," podotkla Peisia, protože teď nenarazila na nějakou, která by ji odehnala kousanci a vrčením pryč. Možná, že tu ani žádná nebyla? Ale aby byla Peisia zcela fér, tak se tu jednoduše pohybovala zase tak dlouho. Nebo dobrá, možná ano, ale většinou někde postávala a něčemu se věnovala, zcela zafixovaná na svou momentální činnost. Musela však uznat, že ten zlatý les byl skutečně krásný. Brala by z něj mít nějakou čelenku a nebo ještě lépe, náhrdelník. Zda-li se leskne na slunci?
,,Iono," špitla k vlčici, jakmile vkročily do lesa. ,,Je to listí za dne žluté a nebo se třpytí? Pověz, pověz." Její vnitřní straka vyváděla v momentě, kdy do lesa vložila tlapku a odmítala sklapnout. Tedy, nejspíše to listí bylo opadané a Peisia nějaké lístky viděla jen na zemi, místy uchráněné od sněhu. Její majitel se totiž nepamatoval, zda v tomto universu zlaté stromy opadávají a nebo ne a nechtělo se mu klikat do flóry.

>> Zlatý les

,,Protože ti je s ním dobře?" opáčila Peisia, ale vypadalo to, že vlčice ji stejně neposlouchá. I proto zavrtěla hlavou a taky se dál raději věnovala lovu. Podívej, Iono, jsi moc krásná a všechno, ale mírně homofóbní. A stojíš vedle jedné z nejvíc gay vlčic na celém Mois Grisu. Vážně, špatná volba slov. Mohla prostě ze země vystřelit nějakou skalku a odpálit tě až za hory do moře.
Dorazily však k rozcestí s hromadou stop a Iona si po chvilce zkoumání jednu vybrala. Peisia sklonila hlavu, zafuněla a nejnovější nános sněhu se rozletěl do okolí. Ne že by ji to nějak zaujalo, to ne, hlavně byla zvědavá na onu stopu.
Iona se pak beze slova rozešla vpřed a Peisia se na ni podívala a chvíli váhala, jestli by se neměla prostě vypařit. Iona vypadala tak neskutečně zažraná do svého pohledu na svět, že zapomínala, že vlci okolo byli jiní. Možná to ale nebyla její chyba... a tak ji Peisia pár skoky dohnala. Sotva po pár minutách už dvojice měla ničím nerušený výhled na srnce, co klopýtal o pár stovek kilometrů od nich u kraje zlatavého lesa. Peisia se podívala na Ionu a střihla ušima. Netušila, že je tu nějaká smečka, tudíž ji to nijak nezneklidňovalo. I když počkat... neříkala ohledně toho Iona něco? Tak či tak, byla připravená na její rozkaz.

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 4/4

Iona byla docela drsná. Alespoň v tom ohledu, že kdo chce přežít, tak musí přispívat svým dílem. Někteří ale byli nemocní nebo staří, jiní se hodili na jinou práci než další, každá práce se svou vlastní zátěží. Ach, Iono, vážně ti musí někdo obrátit život vzhůru nohama. Zdá se totiž, že sama od sebe to nezvládneš.
,,Nu, ano, řekla?" Peisia se na stříbřitě bílou zadívala. Co to najednou vyváděla? Co na tom bylo špatného? V Peisiině světě tedy nic - v tom Ionině ale hodně. ,,Ale život není jen o tom přežít a rozmnožit se, Iono. Proč bys byla s někým, koho nemiluješ, jen proto, abys s ním měla potomky? Možná to tak u vás doma fungovalo, ale tady nemusíš bojovat o přežití a u nás doma už rozhodně ne. Pokud chceš vlčata, můžeš požádat někoho jiného, kdo by ti je odnosil a nebo ti pomohl je odnosit. A nebo vlčata nemusíš chtít vůbec." A moment na to, kdy Iona vyváděla nad lásko stejnopohlavních párů, už navrhovala Peisie tulení. Srnka se na ni jen podívala a nijak to nekomentovala.
,,Dobře, takže zůstaneme tady," souhlasila Peisia a i s Ionou pokračovaly dál, nyní hledajíc jiné stopy než kamzíka, co mířil nahoru do hor. A jak se dostávaly blíž k lesům a další planině, která se táhla kdesi za tím nazlátlým lesem, najednou se tu objevovala hromada stop. Peisia některá z těchto zvířat upřímně ani neznala. Zamyšleně mrskala ocasem.
,,Kterou stopu budeme následovat?" optala se Iony, zatímco se snažila poznat, co je co. Viděla nějaké králíky a kopýtka - srnky? - a pak pár ptačích stop. Ale nebyla si úplně jistá, jaký pták by to mohl být.

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 3/4

,,Třeba se zadaří," souhlasila Peisia. Nemusí přeci jen nutně následovat první stopu, kterou objeví - zrzka věřila, že si můžou vybírat. Nebylo tohle přeci jen místo mlékem a strdím oplývající? Teda, vepřovým a srnčím oplývající? Takového divočáka by si ale Peisia lovit nedovolila, i kdyby tu nějaký žil. Docela se bála. Ty jejich kly byly pěkně ostré a vystavovat se tomu nechtěla.
,,A nebo zůstat v teple a nechat se obstarávat ostatními?" zakřenila se Peisia. Jo, to by se jí líbilo, ale asi by za tu zimu pár kil přibrala a to zrovna nepotřebovala. Pak by se jí hůř běhalo.
,,Oh, u vás se partneři přidělovali?" optala se Peisia a tak tak se zarazila od toho, aby pokračovala s 'poměrně barbarské praktiky'. Iona by asi neocenila, kdyby její kulturu nazvala Peisia barbarskou. Ne, jak to... kulantně... aha!
,,Máme jednoduše jinou kulturu. U nás sis mohla vzít, koho bys jen chtěla - jen aby ses o onoho vlka mohla oficiálně ucházet, musela jsi mu během zimy z moře vylovit škebli. Ta se pak otevřela a pokud v ní perla byla, znamenalo to, že vaše zásnuby mohou pokračovat a bylo to oficiální. Pokud ne, předci posílali zprávu, že by to nemělo proběhnout. Ale příští rok jsi měla šanci znovu," zazubila se. ,,Pak se to přesunulo do jezera s pitnou vodou, co jsme doma měli. A vlastně je docela zvláštní, že ty perly v té vodě vypadaly jinak než ty v té slané. Někteří ale neměli takové novinky rádi a pořád lovili škeble v moři. To aby bylo mnohem nebezpečnější a bylo tam docela vysoké riziko úrazu a neúspěchu," osvětlila Ioně. ,,A než se zeptáš, bylo jedno, který z páru loví, mohli klidně oba. Vlk vlčici, vlčice vlkovi, vlk vlkovi, vlčice vlčici... záleželo, kdo z dvojice chtěl žádat o zasnoubení." Tak. A tady to máš, Iono! Celá tradice!
,,Samozřejmě. Vy se na severu nedotýkáte?" optala se Peisia a jen švihla bambulkou ocáskem. To už se však Iona rozmluvila a Peisia kývala a poslouchala. Mhm, mhm. Dobře, dobře. Roztáhnout prsty. Zkoušela to, ale moc dobře to nešlo. Možná pak v budoucnu s troškou cviku... ale tak mohla se alespoň pokusit, aby Ioně udělala radost.
,,Nejspíš ne. Jsem hlavně zvědavá to vidět v praxi," přiznala. Jaké asi bude sledovat Ionu, jak se prohání sněhem? Určitě jí to bude moc slušet. Každopádně... Peisia se dívala dál po stopách kamzíka a chvilku je následovala, než se na hory zahleděla.
,,Takže co, chceme zkoušet následovat tu kozu a nebo si najdeme něco míň obtížného tady dole?" optala se Iony. ,,Nějaké srnky by tu snad být i mohly."

// 3) Nauč mladšího vlka nové znalosti - a nebo se nech poučit starším vlkem!
2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 2/4