Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byl docela potěšený po slovech, že mu věří. Zahřálo jej to u srdíčka více, než by si chtěl přiznat. Možná ho začínal měl rád více než ze začátku chtěl. Oddechl si. Věnoval mu pouze úsměv, více už se k tomu nehodlal vyjadřovat. Nebylo to třeba rozmazávat. Možná ho na chvíli zajímalo, co dělá Allari a jak si vede. Rád by jí ho představil, ale ona měla vlastní život tady. Chtěla to tu poznat na vlastní packy a on se do toho vyloženě nechtěl motat.
Echo se pak vyjádřil, že u něj nakupoval jednou a zdáli se mu ty ceny stejné. A pak podotkl, že by se možná měli schovat. Raziel se tiše uchechtl. "Neboj, nepůjde po nás. Však už odtáhl svůj krámek pryč. Nebo spíše už se vzdaluje." Podotkl. Nikdy nechápal jak se tomuhle vlkovi vyplatí tahat si ten debilní krámek celý sebou, ale dobře. Jak to chtěl on. Raziel by rozhodně navrhoval pevný kamenný obchod někde v horách či na nějaké louce, když jich tu byla tuna.
Zmínil se o tom, že byl první, co mu kožich pochválil. Nechápavě zavrtěl hlavou. Nechtěl tomu věřit, ale tak dobrá. Možná se nevyplácelo zabíhat do konverzace se zdejšími vlky. Do spolku se chtěl přidat. "To je super. Rád bych tě v něm viděl." Odvětil nadšeně a podíval se na cestu před nimi. Cesta temným lesem nebyla nic moc. Nelíbilo se mu tady moc. "Co vlastně tenhle les? Co se tu sakra stalo?" Zeptal se nakonec směřujíc k mostu.
--) Most

Raziel se ušklíbl. "Někdo by tě měl naučit, že démoni drží svoje slovo. Vysvětlil bych ti, proč to tak je, ale už to pro mě neplatí, takže ti nebudu zatěžovat hlavu s tímhle." Však neměl ani své rohy natož křídla. Křídla mu ani nechyběla, vždy je vyvolal jen pokud se potřeboval dostat na delší vzdálenost. "Navíc, i kdybych nebyl démon, tak bych si tě neadoptoval jen tak pro srandu ve snu. NA to jsem až moc reálný a moje srst je až moc mokrá z toho blbého deště." Odfrkl si naštvaně Raziel a oklepal se. Na jeho vkus pršelo až moc dlouho, někdo by si s bohy měl promluvit, že tohle počasí jako nebude tolerované.
Ušklíbl se, jo sranda by to byla. Raziel by se kvůli tomu praštil přes kapsu, ale zase.. za to to stálo. "Co ty víš, možná před mou návštěvou schválně vždy vymění cedulky." Netušil jak moc byl tenhle šedej vlk pomsty chtivej. Rozhodně už ho ale muselo štvát více vlků než jen Raziel, nebo ne?
"Zdá se mi že jo. Ale dost možná jsem jen narazil na takovou skupinu. A jinak, tvoje srst si sluší. Dává mi takový spálený nádech." Myslel to jako pochvalu, jen ta mu nikdy nešla přes zuby. Podíval se na něj a odfrkl si. "Hele. Docela uvažuju, že založím nějaký spolek jako byli naše hříchy. Někdo, kdo by šel vždy bez ohledu na smečku bránit nevinné." Zamýšlel se nad tím dlouho, ale zdálo se mu to jako dobrý nápad.
Pokýval hlavou. "Tak tedy jdeme do té jeskyně." S tím se tedy dal do kroku zase tou samou cestou kterou přišli.
---) Temný les

Možná se s Echem adoptovali navzájem. Jeden nikdy neví, ale byl rád, když se mu konečně podařilo vyslotit to, k čemu ho lákal. Bylo to něco, co mu projelo zase energii do celého těla. Těšil se na vlastní potomky, však kdy se jich dočká s Allari? Nikdy, tak si musel potomky udělat touhle cestou. "Ubylo tě?" Zeptal se ho nakonec s úsměvem. Taková typická rodičovská hláška, co použil snad jednou každý rodič. Musel se usmát ještě jednou. Neubylo jej, možná konečně pochopil, že to není prostě jen sen. Pak padla zase řeč na Wua. "Dle mého je němej. Nikdy jsem ho neslyšel mluvit a cena byla prostě vždy u výrobku nebo sem jí nějak jako povědomě věděl." Dodal nakonec jeho myšlenku o tom, že Wu neumí vůbec mluvit. "Přemýšlíš taky o změně kožíšku? Vypadá to, že tady každej změní vzhled minimálně jednou." A možná to byla jen nerozhodnost zdejších vlků a možnost měnit svůj vzhled jak jen chtěli. Ptal se na to, zda půjdou do té jeskyně. "Jestli chceš, ale byla v plánu svatyně. Ovšem pochopím, když se ti nebude chtít vracet." Dodal nakonec a přemýšlel tedy kam by mohli ještě společně jít.

Děkoval mu za všechno, Raziel si odfrkl. Jasně, byl prostě dobrej. Dobrák od kosti, nejspíše se snažil vyvážit váhy svého života. Ovšem to život některým nevrátí. Možná ale na něj třeba doléhalo jen stáří a on senilněl. Bylo to ironické říct, když jeho tělo teď mělo tři roky. Ušklíbl se. Měl šílené myšlenky. Když řekl to kouzelné slůvko, zastřihal Raziel uchem. "Klidně to příště řekni více nahlas." Usmál se na něj. Vždyť mu to dříve sám říkal. Dal mu k tomuto oslovení zelenou kartu.
Sledoval jak Wu balí svůj stánek a odjíždí. Sám se potichu smál tomu, jak ho zase naštval. "Myslím, že příště mi dá přirážku." Dodal nakonec. Štval ho při každém nákupu, kdy ho potkal. Nedalo by se zrovna říct, že byl k tomuhle vlkovi Raziel milejší. Prostě Wua rád škádlil a zkoušel do jaké míry může, než mu nastřelí ceny výše než jiným. A navíc, kdo by nechtěl bohatého chotě. Když Echo řekl, že vypadá úžasně, usmál se. "Původní barvy co jsem hoodně dávno měl." Dodal nakonec. Nepočítal ani kolikrát měnil dříve svůj vzhled než mu něco sedlo.

(-- Temný les
Zmiňoval nějakou vlčici, která se o něj měla starat, ale pak se o něj starala jen chvíli. Jo to bylo nemilé. Rozhodl se to radši nechat. Nechtěl mu přivodit ještě nějaké trauma. Dost možná na to nechtěl ani vzpomínat a on to chápal. "Raději to už necháme. Teď máš mě." Dodal nakonec, aby to zakončil úplně. Nesmělo se to moc rozmazávat. Bylo to nepříjemné i jemu.
Nakonec s ním souhlasil, že o tomhle je rodina. Pokýval hlavou. "Navíc rodina není jen vázaná krví." Odpověděl mu. Pro něj byla rodina i ostatní hříchy, které rozhodně nebyli ani trochu příbuzní, prostě se našli.
Když pochopil o čem je nevěstinec, oddechl si. Nechtěl to už více rozebírat. "Uf. Jako je to docela zábava, ale.. jen když je jeden mladej a nevybouřenej." Dodal nakonec a šel dál. Mlčky. Bylo mu z toho trapně. Ale co měl v té době dělat, když ještě neměl Allari? V té době ještě ani nežila ta slavná Vittani. Maximálně její hoodně vzdálený předek.
Povšimhul si, že tam stojí ten tramtejr s obchůdkem a vydal se ihned k němu. "Tak co kámo? Rohy furt nic?" Zeptal se ho a schytal od něj tak maximálně naštvaný pohled. "Rád bych si zase změnil kožich a koupil magii země." Mrkl na něj a sledoval jak to tam začal připravovat, když mu sdělil cenu, musel vyvalit bulvy. "Hele jako.. nechceš si mě vzít? Klidně ti budu dělat ženu, ale wow. Ty musíš být boháč." Odvětil a mrkl na něj. Nicméně prachy mu dal. Následně dostal nějaký koktejlík a když ho vypil začal zářit jako světluška. Pak dostal ještě jeden, co do sebe taky kopl. Brzy se jeho srst začala měnit a cítil se, že měl o magii navíc. Mrkl na Wua. "Zvaž tu nabídku k sňatku, tady syn potřebuje rodiče." S tím už se zase vydal za Echem se svým novým kožíškem. Ta zatracená liška na obličeji byla nyní vidět více.

Mám:
571 kšm, 3 rubíny, 2 mince
Převádím:
100 kšm na 10 rubínů
Nákup:
Vzhled + oči -) 250 + 10 rubínů
Magie země -) 180
Zbyde mi:
41 kšm, 3 rubíny, 2 mince

Schváleno

(-- Les u Mostu (skrz most)
Chápal, znamenalo to pro něj více než si myslel. Většina prcků mu to neřekla, ale tak děti většinou po takovém traumatu málokdy věří dospělému natolik, že by mu říkali všechno. "Jen.. to si tě nikdo neadoptoval za tu celou dobu tady?" Zeptal se ho. Kdo by nechal samotné vlče se tady plácat? Nechápal to, nerozuměl tomu. Ale byl rád, že aspoň on mu mohl dát tu lásku.
Když se dozvěděl o jeho minulosti, vypadalo to, že to bral vcelku normálně. "Všichni jsme měli stejnou minulost, všichni jsme v jednom momentě dělali věci, které by normální vlk nedělal a pak jsme si vždy pomáhali. Dlužíme si navzájem. O tom vlastně to sourozenecké pouto je. O tom je vlastně celá rodina." Odvětil mu s úsměvem a podíval se na nebe. Chyběli mu, ale zas byl rád, že se nacházel zde. Docela začínal přijímat Mois jako svůj nový domov, leč to trvalo.
Ptal se dál na ten bordel. Raziel se cítil trapně. "Slouží ti hlavně kvůli sexu. Více méně jsou muži s různými úchylkami a ona jim musí vyhovět." Shrnul to nakonec takhle elegantně. S jeho plánem souhlasil a následoval jej, i když Raziel absolutně netušil kam má jít. V temném lese se na chvíli zastavil a vypadalo to, že snad dělá takovou tu dětskou rozhodovačku. Nakonec se přeci jen vydal ještě jedním směrem.
---) Nížina hojnosti

Měl pravdu, proč toho nevyužít, když mu to tu takhle nabízel. "Je to limitovaná nabídka." Mrkl na něj. Možná mu dá něco co skutečně potřeboval, ten pocit rodiny, ten pocit lásky. Když mu poděkoval za všechno, musel se usmát. "Nemáš za co, je to přece jen maličkost." Nebo on to bral jako maličkost. Adoptovat někoho bylo prostě mu prokázat pouto. Echo byl super vlk a co, že byl stejně starej jako oni teď. Razielovi skutečně bylo okolo tisíce.
Záviděl mu jeho život, dost možná nevěděl, že mu sděloval jen ty pozitivní věci z něho. "Musel sem si pro něj jít ale. Na začátku to všechno tak úžasné nebylo. Přiznal se. "Taky jsem zabíjel. Sešel jsem z cesty. Vyžíval jsem se v tom. Kdyby mě pak zase nenašli bratři, nevím co by se mnou bylo." Zamumlal. Nebylo to něco k čemu se lehce přiznávalo.
Ptal se co je to nevěstinec. Lehce zrudl ve tvářích. "Zaplatíš si tam za noc s ženou, je tam tuna pití, které ti pomotá hlavu." Dodal nakonec. Byl také mladý, taky se neuměl uklidnit. "Ta žena ti pak slouží jako služka, máš jí více méně jako osobní uspokojení svých potřeb.." Dodal a vydal se pomalu zase na cestu. "Prvně chci najít toho šílence s tím obchůdkem, pak skočíme do svatyně jo?" Nabídl mu svůj plán.
--) Temný les (skrz most)

Nechal všeho toho usmívání a zadíval se na něj vážně. Jak nejvíce vážně Raziel uměl a že to bylo něco. "Myslím to skutečně vážně. Klidně mi můžeš i říkat tati, jestli ti to přinese nějaký serotonin." odpověděl mu vážným tónem a šlehl ocasem. Kolik už ztracených duší takhle adoptoval už ani nepočítal. Většinou to musel navrhnout on. Bylo jen jedno vlče už dávno co si adoptovalo jeho.
Echovi se koncept nesmrtelnosti líbil více než bylo běžné. Musel se na něj usmát. "Je, nikdy se nemusíš ničeho bát. Navíc jsem měl za kamaráda jednoho z dobrých mágů, takže nemoci, které hrozili většině uměla léčit. I ten padlý anděl byl k něčemu dobrý. Partner mého bratra pak také uměl hodně dobře léčit rány." Odvětil. Nemusel se bát ničeho, byl neporazitelný, ale tady? Tady měl pocit, jakože ho chce všechno zabít.
Podíval se na vlčka, když se ptal zda chce jít do té svatyně. Kývnul hlavou. "Rád bych. Aspoň něco vytrénovat." Podotkl a zavrtěl ocasem.
Musel se smát, bylo to super, sice tomu nerozuměl, ale vypadalo to, že ho to pobavilo. "Tady ne, bohužel. Ale v mém světě existovalo něco jako nevěstince." Možná byl na koncept nevěstince Echo ještě moc mladý.

Hlavní je, že svým svěřencům rozuměl. Možná chápal dětský chtíč po tom, co mají ostatní za dobré hračky, možná byl jen přerostlé děcko. Podíval se na Echa a pak se musel usmát. "Můžeš si se mnou nahradit své dětství." Pobídl ho pobaveně. Navrhoval mu to však zcela seriozně, pokud mu něco chybělo, možná mu to mohl dát. Neměl problém dovést dalšího vlka k něčemu. Přeci jen to nabídl on sám.
Když se zeptal cože, musel se zasmát ještě jednou. "V mém světe jsou démoni nesmrtelní a dlouholetí, proto. Dědí to i ti poloviční. Leč jejich síla je dost menší, ale aspoň jsem mohl žít tak dlouho jak sem chtěl." Odpověděl mu. Nechtěl pořád umřít, nesmířil se s konceptem smrtelnosti. Proto tolik trénoval, aby ho nic nemohlo dostat. Zavětřil. "Říkal si, že je tu v mlžné džungli ta svatyně?" Zeptal se ho a naklonil hlavu na stranu. Možná by se jí hodilo najít.
Ptal se co bude s ním. Mávl packou. "Máš pravdu. Najdeme jiný úkryt, lepší. S chlastem a šlapkama." Byl to takový lidský vtip, možná to Echo nepochopí, ale byla to hláška prostě. Nakonec se zase dal do čenichání něčeho. Začínalo ale pršet a stromy moc úkrytu neposkytují.

(-- Ovocný lesík
Zasmál se tiše. "Malej Aaventi mě zprvu nemohl vystát, byl jsem pro něj ten zlej strejda, protože jsem úplně nechtěl, aby nám skákal po hlavách a dělal si co chce, ale později jsme si k sobě našli cestu. Docela ironie, že teď jsme stejně staří. Ale to se nějak poddá." Odpověděl mu pobaveně. Raziel to bral sportovně, nyní aspoň nemohl prcek tvrdit, že jsou na něj zlí. Raziel by dokonce tvrdil, že mu při tomhle povídání ujela slza.
Když se zeptal na tu otázku, rozesmál se. Možná skutečně bylo potřeba zmínit jeho věk. "Rozhodně, tak o tisíc let, chlapče." Odpověděl mu pobaveně a zasmál se ještě jednou. Pobavilo ho to. Bylo to něco, co se jen tak nedalo přejít s pevnou tváří, když se dělo toto. Možná to nebylo zase tak vtipné, ale.. možná měl jen zvrácený typ humoru.
Raziel ho vedl až do lesa, kde se zadíval na most, co byla jejich jediná cesta dál. Sykl nešťastně a podíval se na nebe. Vítr docela dost bičoval a most se nezdál být stabilní natolik, aby unesl dva vlky. Zadíval se všude okolo a pak zase zpět na Echa, který ho nejspíše následoval celou dobu. "Půjdu první. Když cokoliv uslyšíš praskat, neváhej a utíkej." Navrhl svůj plán.

Pousmál se, spíše to bylo takové to pobavené vyfouknutí vzduchu. Podíval se na Echa a zastřihal ušima. "Ano.. protože mít dítě znamená mít zodpovědnost. Vždy jsme děti, které se k nám přidali brali jako vlastní. Dalo by se říct, že mám syna, druhého syna a dceru. Dali jsme jim lásku, péči a všechno, co jsme mohli. Vždy jsme se uskromnili kvůli nim a teď.. vidět vlče, jak trpí je.. jako kdybych zase viděl trpět je." Přiznal se nakonec Echovi jak to skutečně měl. Zachránit Aaventiho, odvést ho ze světa bolesti k nim, kde znal lásku, obětavost a pevnost pout. Kde měl dalších několik rodičů, kteří ho už znovu nenechali trpět. Pak přišli další. Musel se pousmát. Chyběli mu.
Na to už nehodlal nic říkat, pouze si povzdechl. Někomu prostě Lissandra nemusela lidsky sednout. Někomu třeba jako byl Raziel. Nenechal si panovat, nenechal si vládnout, prostě žil život jak on uměl. Bál se přidat se do smečky, kvůli tomu, ale věděl že bez ostatních hříchů by jako tulák své děti neuchránil.
Nakonec přišla otázka, která mu zježila chlupy na krku. Ptal se kolik mu je. "Neřeknu ti přesný věk, ale prožil jsem již stovky vlčích životů. Možná i tisíce, nevím popravdě kolika se smrtelníci dožívají." Podíval se na něj pobaveně. Raziel nyní byl ale smrtelným jako všichni ostatní a ti co mu chtějí věřit příběhy o jeho životě mu věří, leč všechno bylo pravda, ale nikdo tomu skutečně nemusel věřit, někdo to mohl ignorovat.
Všiml si dalšího lesa, rozhodl se jít tam s tím, že tady nebyla žádná další jeskyně. "Krom hrozby magie se skutečně blíží krutá bouřka, cítím jí ve vzduchu. Jdeme. Dovedu nás někam do bezpečí, postarám se o nás." S tím přidal do kroku, dokonce by dalo říct že i poloběžel. Ohlížel se často, zda ho Echo následuje.
---) Les u Mostu

Věděl že nějaké chabé to je mi líto mu nepomůže. Znal to on sám moc dobře. Tahle věc prostě přebolí, tahle věc se otupí. "Osud je mrcha. Říkám to pořád. Je to jen o tom, jak se s tím vypořádáš ty. Můžeš buď sedět v rohu a brečet, nebo se k tomu postavit čelem." Mělo to být něco jako povzbuzující řeč. "Bohužel no. Ne každý si zaslouží dítě. Proto jim ho musíš ukrást." Zasmál se tomu. Dělal si samo sebou srandu, teda udělal to už asi třikrát, ale rozhodně si dělal srandu.
Chápal, možná Liss nebude tak hrozná jak jí Freki popsal. Začínal o tom pochybovat čím dál více. "Ono.. ne každý si sedne s každým. Pak máš ihned oheň na střeše. Freki možná prostě jen.. nemusí její povahu, ty jí máš rád, on ne. Je to prosté. Ale jako člen by si tohle neměl dovolit." Podotkl a odkašlal si. On ještě o ní mohl říct, že je pipina, ale Freki? Divil se, že si to vůbec dovolil.
Ptal se kolik jí je. "Jako tobě. A nevím, na jednu stranu nechci, ale na druhou. Je mezi náma strašný věkový rozdíl. Je to příšerně těžký, nechápu
jak to někomu může klapat." Odfrkl si a šlehl znepokojeně ocasem. "Když s ní chci mluvit, většinou mě neposlouchá a má vlastní hlavu." Ono to bylo těžké ty vztahy.
Ptal se jak to nějaká magie může vytvořit. "Nikdy jsem tu knihu sice neviděl otevřenou, ale různé typy knih o černé magii má vyvolávání pohrom v sobě." Vzpomínal si. Sledoval tohle všechno a nakonec odvrátil pohled. "Ne, tohle je magie. Svědí mi liška." Odvětil mu nakonec a poškrabal se na místě, kde byl symbol lišky. "Nebyli tu v minulosti nějací jiní vlci? Podobě jako my s Allari, prostě jiná dimenze. Pomohlo by to aspoň vědět kam nás mám schovat a jak daleko." Ptal se ho na věci co dost možná nevěděl.

Slyšel jeho tiché vrčení a chápal to, ne každý rodič měl na výběr a většina opouštěla své děti v slzách. "Jasně... tvoje vrčení beru jako argument, že ne všichni rodiče mají na výběr. Moje matka je mrtvá, padla rukou otce a ten se nemohl starat méně. Jsou momenty, kdy rodina za to nemůže, ale tady spíš narážím na ty perfektně zdravé vlky, co prostě.. ztratí zájem. Kteří na své děti úmyslně kašlou nebo prostě je vypustí a nestarají se." Uvedl svou myšlenku na správnou cestu. Echo řekl, že lovit umí a tak neumře. Tiše se tomu zasmál. Kéž by ty chtěně-nechtěný děti mohli říct to samé. Vlastně ještě tady tolik vlčat nepotkal, ale všiml si dle pachu, že jich tu pár běhalo samo. Pokrčil rameny. "Lissandra může mít tunu nepřátel, většina vlků má jednoho toho nepřítele, který by je nejraději zakousl. Není to neobvyklé. Je to přeci jen Alfa. Tam je to ještě více častější, že se jí snaží srazit." Odpověděl mu pobaveně. On měl Ashmodeuse. Vlka kterého skoro vychoval a on ho nenáviděl tak moc, že mu chtěl rozdrápat obličej.
"Je to komplikované. Allari je.. Allari. Jasně, ona je mladá teprve, neprožila toho tolik co já a občas mám pocit, že nám to neklape." Svěřil se mu. Bylo to něco, co musel rozebrat ještě s někým jiným. "Zatím co já své dobrodružství už prožil, tak ona ještě ne. Což náš vztah značně komplikuje." Vysvětlil ještě teda.
Zamručel si nespokojeně něco pod vousy zase a sledoval, co se děje v dáli. "Nevím více než ty. Pouze můžu porovnávat s mými zážitky a dle toho, co se právě děje soudím, že za podivnou tmu nemusí jen bouřkové mraky. Tohle je temnota ovlivněná i temnou magií." Nelíbilo se mu to. "Její zdroj ale nedokážu určit. Nechce se mi do toho ani. Být v plné síle, už tě tam nejspíš táhnu, ale takhle.. netroufnu si." Podotkl popravdě.

(-- Luka
Mlaskl, olízl si jazykem svůj vyschlý dvoubarevný čumák a podíval se na Echa. "Řekl bych, že je to problém většiny mladých tady. Copak se tu vlci jen množí, aby se pak oddálili od svých mladých jak kukačky? Jasně, volnost vlčatům se musí dát, ale naučím je něco, ne? Než je vypustím do světa" Odfrkl si Raziel. Svět není tak přátelský, aby jeden mohl své vlče opustit a jít plodit vesele další. Jasně, jeho otec byla jedna věc, ale... ten měl tunu potomků a nezajímal se ani o jednoho, nezajímal se ani o samice se kterými je měl.
Kývl hlavou. "Drby, klepy.. je jedno jak to nazveš. Většinou se tím označuje přibarvená věc či zcela vymyšlená věc s myšlenkou poškodit někoho." Snad se ptal na to, co to takový drb je. Případně jej blbě pochopil a bude se mu muset omluvit. Nechápal na co se ptal. Zívl. "Co co?" Zeptal se zase na oplátku on.
Sledoval podivně zbarvenou tmu. Nebo tma to byla normální, ale za bílého dne. Sledoval i něco jako polární záři, která se linula k jednomu místu. Zamrmlal si něco pro sebe a pak se podíval na Echa. "Držme se co nejdál od toho místa, kam to všechno jde. Vypadá to jako nějaká magie, vůbec ne dobrá magie. Nevíš kde to místo kam to všechno směřuje může být?" Zeptal se Echa na přesnější lokaci, aby uměl vymezit nějaký radius kterému se bude nejlepší vyhnout.

(-- Dračí průsmyk
Vždy se někdo mohl něco nového naučit. Podíval se na Echa. "Kolik je vlastně tobě? Tipoval bych si, že se budeš řadit k těm mladším tady. Nebo jsem narazil jen na samé vykopávky." Zeptal se ho. Sisi byla stará dost a pak tu byl Freki. Ten možná byl mladší, ale měl pivní pupek a díky tomu působil starší. "Spíš drby.." Zabručel nakonec čím více si uvědomoval absurditu slov, které se dozvěděl předtím. Ale možná na každém šprechu pravdy trochu. Nehodlal to všechno hned soudit. "Doufám.. ale zase.." Začínal mít pochybnosti, ale to je prý normální u vztahů. Přeci jen... byli spolu dlouho. Hodně dlouho na to, aby mohl prožít tyto pochybnosti. Nebo na to neměl právo?
Pokýval hlavou nad jeho slovy a následně si odkašlal. Nebylo proč by pochyboval. Podíval se zase na nebe a pak na Echa. Zatahovalo se a začínalo foukat, takové počasí se nedalo zaměnit s ničím jiným než s deštěm. Buřina pořádná letní. Ta tma vždy byla divná, uprostřed dne by jí nečekal snad nikdo. Pomalu ale jistě se taky zastavil a začínal se koukat po úkrytu. "Je to tu nudné, navíc nikde žádný úkryt. Musíme se schovat." Podotkl nakonec a vydal se dál, někam kde by mohli najít úkrytu.
--) Ovocný lesík