Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pokýval hlavou a usmál se na něj. "Nic se nestalo." Odvětil mu. Za laskavost by se nemělo děkovat, ale měla by se předávat dál. Možná jednou on někomu taky pomůže se sebevědomím. Doufal v to, že jí takto předá.
Když se rozjeli drby, povzdechl si. "Nevím, říkám jen co sem slyšel já. Přeci jen Freki byl docela ukecaná huba, takže si nemyslím, že by vše bylo na sto procent pravda, ale něco možná pravdou bude." Odvětil mu pobaveně. Nechtěl úplně říct, že je Freki lhář a že mu nevěří ani slovo, to si zase nemyslel. Podíval se na něj překvapeně, když řekl že je to super místo pro rodinu. "Tak je asi jasno, kam dotáhnu Allari. Až se zase jednoho dne setkáme." Odvětil pobaveně. Nevěděl kde byla a možná to ani nechtěl řešit. Potřebovali nějaký čas od sebe.
Nejspíše jim docházeli slova, což ale nebylo zase tak špatné. Sledoval ho jak přijal nabídku a dokonce i naplánoval cestu. "Dobře! To beru. Zní to zajímavě!" S tím se vydal za ním, krokem aby ho dohnal a držel se celou dobu po jeho boku.
--) Luka

Sledoval Echa, který byl celý unesený z toho, že se světlo dalo použít jako zbraň. A to si říkal, že ho už nic nepřekvapí. Musel se tiše zasmát. Možná mohl vychovat ještě tohohle vlka, leč teď nebyl o nic moc starší než on. "Světlo má tunu využití, ale jsem rád, že si spokojený s tím, že i světlo může být zbraň." Usmíval se na něj. Netušil že někomu takováhle nicotná informace nejspíše dokáže zlepšit celej den.
Kdyby mohl pokrčil by rameny. "Spíše jí popisoval jako namyšlenkou vlčici, která prostě nesnese nějaké slabé vlky ve své smečce." Odvětil Echovi to co se vlastně dozvěděl od Frekiho. "Jo a že někomu ukradla vlčata či je prostě měla s nějakým členem smečky a je to tajné?" To ale byli drby, které měl rád, ale bylo jich moc a nešířil je rád dál. "Takže říkáš že ta smečka v horách by byla super na založení rodiny?" Nepřiznával to, ale chtěl by se už usadit a dát zrod další generaci, jenže Allari neměla stejné plány jako on. Možná by mohl hodit očkem na jinou vlčici?
Mlaskl a díval se na něj. "Nevadí, mnohým dochází slova." Odvětil mu na to, popravdě by ani on sám nevěděl jak reagovat, kdyby někdo takto zničil jeho realitu a rozšířil jí obzory. "Můžeme. Rád to tu s tebou projdu a možná tě ještě něčemu naučím." Mrkl na něj. "A ty na oplátku naučíš mě o tomhle světě." To by se hodilo. Pořád netušil co od tohohle světa čekat.

Přál mu, aby je jednou potkal, ale byli v jiném světě na rozdíl od nich. Proto nahodil falešný úsměv, po tolika letech nešel rozeznat od toho pravého. "Doufám, že se tak jednou stane." Pravil nakonec i slovně, leč někde hluboko uvnitř sebe věděl, že se to skutečně nestane. Nedoufal, že by se ho bratři pokoušeli najít.
Díval se na Echa, jak pohyboval o svých magiích. "Slepota. Světlo může vypálit důležité sítnice a nervová zakončení, která prostě ke zraku jeden potřebuje. Je to nepříjemné a traumatické někoho připravit o zrak, ale je to to nejúčinnější, co můžeš udělat, pokud má nepřítel na víc." Tohle bylo něco, co se dalo využít nejvíce. Vypálit prostě někomu zrak silným světlem. Připravit ho o tu nejcennější věc. Leč znal vlky, kteří i bez zraku uměli být úžasnými lovci. Znával jednoho, který se díky magii země dokázal pohybovat bez problémů, jen protože cítil vibrace v zemi.
A rázem se dozvěděl dost o smečkách, musel uznat že tento byl informovaný. "Slyšel jsem o Daénu dost od jednoho z členů. Akorát na svou alfu kydal hnůj. A co se týče těch ostatních.. díky. Asi bych spíše využil tu možnost v horách, ale to bude muset ještě zvážit má drahá polovička." Odvětil vlkovi a oddechl si. Tohle měl tedy z krku. To teda netušil ještě nic moc o smečce přebývající ve zlatém lese. "Vůbec nevadí, ono i tohle info stačí. Zbytek si objevím na vlastní srst sám." S tím se na něj usmál. Nevadilo mu to objevovat, rád objevoval.
Jak poznal, že nebyl vlk od narození? Prořekl se moc? "Člověk..." Řekl nakonec tiše. "Ne, že by mi vadilo být vlkem, ale cítím se.. hrozně omezeně. Neber to špatně, ale prostě chodit po čtyřech a cítit všechno tak intenzivně. Nemít své rohy či kdykoliv si moct vyvolat svá křídla.. je stresující. Přišel jsem v tomhle světě skoro o všechno a zažíval syndrom cestovatele dimenzema, silnější než kdykoliv předtím. Nevědět, že existuje něco jako mnohovesmír, tak tu teď šílím." Řekl pobaveně. Jeho tělo si ale zvyklo na tenhle svět a nešílelo. Přijalo ho jako za svůj nový. "Jiné světy mě vždy fascinovali.. leč jsem se je nikdy nenaučil nazývat domovem. Má družka se narodila jako vlk, vyrůstala tak, ale já sem podoby měnil až když sem poznal mou dobrou kamarádku a také členku hříchů, Jainu. Ta nás protahovala vším možným. Ale vždy jsme se vrátili domů a tak to bude i až ona zemře. Vrátím se domů a dost možná přivedu spolu sebou i naše potomstvo. S tím, že budou mít část mého genu bude dost možné, že nesmrtelnost budou prožívat také, ale ve správném vesmíru." Vysvětlil mu. Nakonec sledoval jak se nudil. "Můžeme se někam vypravit. Můžeme bojovat klidně s mědvědy, ale to bych zatím nedoporučoval. Nakopali by nám zadek." Nabídl mu. Neměl problém ho vzít někam na dobrodružství.

Zamyslel se znovu jak by to líp vysvětlil. "Jasně, že nebudeme jako vejce k vejci, ale prostě. Jsme si dosti podobní. Všichni jsme půlený, heterochromie a dokonce i podobný typ humoru." Podotkl a podíval se na své packy. Možná v něčem si byli více podobní než většina sourozenců. Posrali si to u bohů. To nikdo jiný moc dobře neuměl. Tedy krom dalších čtyř hříchů. Sedmero nejméně oblíbených osob bohy.
Echo vypadal že ho to docela zaujalo, byl na sebe pyšný. Vždy uměl zaujmout ostatní příběhy co prožil, protože to znělo úplně jako z nějaké knihy o hrdinech, ale byl to jenom Raziel. Byla by na něj matka pyšná? Neznal jí už skoro, narodil se jako poslední a tak nikdy nepoznal nic jiného než výchovu od Zachariáše. "Kopírovat jakoukoliv magii co si dovedeš představit. Tedy krom moci bohů a polobohů. Nedokázal jsem to nikdy." Povzdechl si a podíval se zase na nebe. "Nejsou to špatné magie. Světlo přeci jen vždy bude potřeba k osvětlení cesty." On tu svou dost možná ztratil. Podíval se na Echa a pak zase na nebe. Uvažoval dost dlouho.
O Chaosu se zmínil následovně. Sídlí u nějakého křišťálového jezera a má rád souboje. "Tak to.. nevím zda chci do něčeho takového Allari tahat. Tenhle život jsem si prožil sám, bojovat o své postavení jen tak z nudy. Ne, to fakt nechci pro ní. Nemáš v hledáčku nějakou.. příjemnější smečku?" Zeptal se ho. On by krev a vytrhávání střev ještě zvládl, ale Allari nebyla někdo, kdo by svůj den musel prožívat ve strachu, kdy na ně zase někdo zaútočí. On už souboje bral jen tak jako nutné zlo.
"Polobohové jsou smrtelní. Nechcípnou jen na stáří či fyziologické potřeby. Ale jakmile do nich zabodneš cokoliv, tak krvácí jako my všichni. Nebo aspoň s těmito polobohy sem se setkal já sám. Co bys čekal. Dříve jsem byl také nesmrtelný. Ale kdybys mi uřízl hlavu, tak bych zemřel jako všichni ostatní. Po příchodu sem jsem o to přišel a jaksi.. jsem už obyčejný. To je nuda.." Vysvětlil mu a prozradil něco o sobě. "Jsem synem démona, za to jsem měl svou nesmrtelnost. Ale tady démoni nejsou a tak se mé tělo přizpůsobilo zákonům tohoto universa. Běžný jev cestovatele světů." Dodal nakonec.

V něčem mu připomínal jeho bratra. Musel zavrtět hlavou. Rodina mu chyběla, co o to. "Heh, kdybys nás viděl všechny. Já a moji bratři jsme všichni stejní." Prohlásil a usmíval se od srdce. Vzpomínky na to, jak se provokovali a přesto si pak všichni lehli k Harlequinovi na polštář a usínali spokojeně s úsměvem. A pak poznal Allari a věnovali se životu v jejich zemi. A vše se rozpadlo, když je vcucnul další portál. Povzdechl si.
Usmál se. "Tady na Moisu je to jiné, ale v zemi odkud jsem já má každý jen svou magii co se moc neopakuje. Já jsem uměl dotykem okopírovat jakoukoliv magii na jeden celý den. Můj druhý bratr uměl vlka ovládnout poté, co se mu zadíval do očí. Většinou to byli magie, které jsem kopíroval nejčastěji. Teď po příchodu sem portálem mám.. poslední magii co mi zůstala. Vítr. Není to špatná magie, ale chybí mi možnost mít jakoukoliv co se mi zalíbila. Chápeš, bylo to jako bufet "vem si co chceš" a prostě.. jeden nemusel řešit jestli je spokojený, kdykoliv mohl vzít jinou." Další úryvek ze svého domova, který někomu sdělil. Dotkl se lišky na svém obličeji. Žárlil na každou magii lepší než tu jeho a tak se copycat hodila dokonale k němu.
Echo se zdal jako milý chábr. Měl se jinak než on a on to respektoval, nikdo nemůže cítit tak chorobnou žárlivost jako on. Povzdechl si a upřel pohled k nebi. "Taky se docela bojím. Allari, moje partnerka, se ode mě odtrhla s tím, že chce poznávat sama... ale já.. nevím jestli se jí něco nestane. Je to přece v hlavě pořád takové vlčátko." Postěžoval si. Kde jen byla? Nestalo se jí nic? Měl by se po ní začít dívat?
"Vůbec nevadí, vlci často zapomínají. Heh. Já bych chtěl vědět něco o smečkách. Jaká se vyplatí nejvíce. Co nějaký Chaos či co? Zajímá mě asi nejvíce." Jeho oči se zaleskli při zmínce Chaosu. Ten v jeho krajině ovládal vše a nic nebylo více než jen živoucí chaos. "Taky bych rád viděl toho mistra ve svatyni. Chybí mi moje původní síla." Podotkl a věnoval svůj pohled Echovi.
Smál se příběhu o jeho lišce. "Zabil jsem poloboha kvůli své žárlivosti, to je podle mě dost dostačující hřích." Dodal nakonec za co pykal. No co, nemělo tam to jejich děcko být.

1. Raziel
2. 3? 4? Nevim přesně
3. Když mě tu tak pěkně chtějí dvě osoby, tak mi je dej do týmu Aetko. Mrk mrk
4. Je mi to buřt. Jako vždy, jen mi dej ty dvě pod křídla ať je zmydlim.

Díval se na něj s typickým úšklebkem, který na něm jeho bratři nenáviděli. Připadal jim lehce znuděný, taky aby ne, když o jeho očích přemýšlel každý. "Nemusíš se omlouvat, dělají to všichni. Zírají a ani nepřemýšlí nad tím, že by to někomu mohlo vadit. Je to spíše už otravné než že mi to vadí. Moje půlenost vlastně přitahuje hodně pohledů." Přiznal se. Nebyl ale sám s tímto osudem. Měl dva bratry, kteří schytávali od ostatních podobné pohledy a nyní i partnerku, která byla taky dvě půlky. Nejspíše se to u nich bude geneticky dědit, nečekal by nic jiného. "Měl jsem i lepší magie, nebo spíš viděl jsem je. Můj bratr umí ovládat třeba takové kopí, co se mění v nevinně vypadající polštář." Přiznal se a musel se nad tím ušklíbnout. Záviděl mu jí, byla to super magie. Kdyby mohl, nechal si jí. Pak přišla docela zajímavá otázka. "Jak se mám?" Zeptal se Raziel a musel se zamyslet. Nikdy nedával svým pocitům nějakou váhu. "Poměrně normálně. Je tam žárlivost, je tam znuděnost a docela se i bavím. Co ty?" Pro Raziela tohle byli normální pocity.
Echo mu tvrdil, že on ví kde je jeskyně s mistrem. "Hele tak jako prrr, jsem tu asi.. pár měsíců a z toho se celou dobu plácám tady dole jako vocas. Nevím ani kam jít, jelikož každý vlk co jsem potkal věděl úplný hovno a to jsem ještě slušnej." Zamrmlal Raziel. Nebyla jeho vina že nikdo nic nevěděl. Popravdě by se spíš divil, kdyby někdo něco věděl. "Ne, ale je to něco co jsem dostal jako dárek od bohů za to, že sem zlobil. Lišku na ksicht a neutuchající pocit závisti." Zasmál se tomu. Byla to ironie, jako celý život.

Cítil jeho pohled, dokonce i viděl jak zírá. Uvědomoval si, že jeho oči mohli mást všechny okolo něj. "Vzduch, jestli přemýšlíš nad mojí magií." Odvětil mu na první otázku, co mu nejspíše vyskočila do mozku. Pak si všiml pohledu na jeho lišku. "A tohle je prokletí od bohů. Nic moc spešl." Jako kdyby mu četl myšlenky, ale ne, on si zvykl na tyto otázky. Slýchával to celý svůj život a tak se ani nedivil tomu, že Echo byl pouze dalším co se na to toužil zeptat a ze slušnosti to neudělal. "Nejsi prvním ani posledním koho má půlenost zarazí. Nejsi dokonce ani poslední co se bude ptát na to, čím jsem si vysloužil prokletí od bohů. Je to častější otázka než, jak se mám." Odvětil mu nakonec důvod toho jak moc dobře věděl na co se ho chtěl vlk zeptat. Opravdu, když nad tím tak přemýšlel tak na to jak se má ho skutečně nikdo nikdy moc neptal. Ale odpověď na svou otázku dostal. Stejně jako vlk dostal odpovědi na své nevyřčené otázky. "Oh, jsi prvním vlkem co skutečně ví kde by se to mohlo nacházet, i když si tam nikdy nebyl. Docela příjemná změna." Odvětil mu Raziel překvapeně a následně se mu i vlk představil. "Raziel La Maledizione." Představil se on a následně packou ukázal na lišku na jeho obličeji. "Liščí hřích závisti." Vysvětlil mu nakonec ještě větší význam.

Jeho cesta bez Frekiho byla nudná. Pouze packa za packou, dávající důraz na to, aby nedupal jako slon, aby případnou kořist nevyplašil více než bylo nutné. Na své tváři měl úšklebek hodný záporáka, tohle bylo již podruhé co v této rokli byl. Nebo co to bylo. Průsmyk? Netušil, nikdy ho geografie nezajímala.
Byl dosti sám. Chápal že každé setkání musí dojít konce, ale on se bez svých schopností o které přišel tak moc nudil. Všiml si dokonce i cizince, kterého si nejspíše nikdy předtím nestihl všimnout. Vypadal jako dospělý, ale na tomto kontinentu se nesmí jeden nikdy hádat o tom zda je to vlče nebo dospělý vlk nad tři roky se srovnanými věcmi v hlavě. Přesto se k němu rozhodl přesunout. "Zdravím." Pozdravil ho pouze a rozmýšlel nad tím s čím by mohl otravovat tohohle vlka. "Nevíš kde je náhodou nějaký mistr ve svatyni co by mi pomohl nabrat mou původní sílu?" Zeptal se na první otázku co ho napadla, aby konverzace nestála a vlk se s ním musel bavit. Byla neslušnost totiž neodpovědět.

A tak nejspíše zase zůstane osamocen. Pokyvoval hlavou a díval se na svého nejlepšího kamaráda s pohledem, který tomu všemu rozuměl. "Jinak, abych se vrátil zpět k odpovědi.. nejspíš? Plánuji z Allari udělat taky věčnou, ale k tomu bych potřeboval náš domov. A magii, kterou už dávno nemám." Přiznal tiše. Jeho magie co uměla po doteku okopírovat magickou schopnost nepřítele. Jeho křídla netopýří, jeho rohy. Všechno mu tak chybělo. Freki se s ním loučil a tak Raziel nenamítal ani půl slova. "Dávej na sebe hlavně pozor." Přiznal mu a s tím se podíval vlkovi do očí. Ještě dříve než se nasměřoval k Daénu. Chápal moc dobře postavení své osoby v tomhle světě. Raziel se jen díky němu dozvěděl velmi důležité informace. "Nechť osud vede tvé cesty dobře." S tím se i on rozloučil a rozhlížel se, kam by ho jeho cesta mohla zavést.
Zamručel, protáhl se. Až moc dlouho zase kořenil na jednom místě. Proto se rozhodl i on své tělo rozhýbat, jít tam kde nejspíše Allari nebude. Její pach ho totiž praštil do čumáku. Nelíbilo se mu se s ní ještě setkat a proto se rozhodl ihned šlápnout do pacek. Kam? Ani on sám netušil. Asi zpět skrz Dračí průsmyk.
---) Dračí průsmyk

A tak si Freki liboval kolik by z krav bylo masa, což.. byla pravda. Hlavou mu proběhlo pouze to, že tento vlk by se s jednou krávou nesmířil a jeho apetit by jich utišilo minimálně deset. Což nevěděl zda byla dobrá zpráva či špatná. Pro některé vegetariány či vegany to byla špatná zpráva, pro ty co jsou s Frekim ve smečce to mohla být zpráva jedině dobrá, jistě by se s nimi podělil. Teda doufal, že by jim aspoň jeden malý kus masa dal, když by se mu podařilo nějak dostat ty krávy. A pak se ho zeptal na předky. Pokýval hlavou. "Rád bych viděl svou matku zase, pamatuju si jí jako nádhernou vlčici bělostného kožíšku.. více jsem jí ale nestihl zažít. Zemřela když jsem byl ještě malý, dost malý na to abych chápal co se dělo. Navíc ne, nebyli by oškliví. Více méně kdybys tam potkal mě, viděl bys mě stejně jako dneska. Vitálního, mladého." Vysvětlil mu a vybavil si v hlavě úsměv své matky, to jak se vždy tak hřejivě usmívala a obdivovala své syny za to, jak silní budou. A přesto se o ně tak moc, také jí to bylo osudným.
A pak padla otázka na nesmrtelnost. "Bolest a zranění mi nebyla cizí, dokonce i smrtelná jsem mohl pocítit a zemřít na ně, ale, to je to nejdůležitější. Stáří a věk u mě nehrálo roli. To byla moje nesmrtelnost. Nikdy nezestárnout a nezemřít na stáří... popravdě ani nechci být starý! Nedovedu si to představit! Bože jak příšerné to musí být..." Postěžoval si. Nikdy si nechtěl přiznat to, že jednou bude starý a zemře na to. Chtěl mega drsnou smrt. Nějakou jako umřít při souloži, jo to by bylo něco! To by bylo opravdu suprové! "Ona nechce žít navěky.. já jo. Pokud nechce sdílet můj sen, ať si trhne packou." Zamručel Raziel nespokojeně. Na co se pak s ní zdržovat? Nakonec se dostali k tomu, že by Wu mohl mít rohy. Raziel se zasmál. "Prý nemá, už jsem se ptal. Ani nevíš jak neskutečně mi to se*e, fakt hrozný tohle místo. Jinak.. ty kozí." Odpověděl mu mírně naštvaným hlasem, ono nebylo se čemu divit. Wu neměl dobrý sortiment v tomhle. Ani Allari křídla nevrátil..

Musel se ušklíbnout a dívat se na něj lehce nechápavě, ale pak mu došlo že asi skot se běžně v přírodě nevyskytuje. Jasně, občas utečou nějaké, ale sem? Ta kráva by cestu mořem nepřežila. "Ajo vlastně. Krávy jsou jen u lidí, ale více méně je to prostě přerostlá koza skřížená s koněm? Nah, prostě je to masivní zvíře, které tě dokáže roztrhat na cucky, pokud ho nase**š." Vysvětlil mu nakonec Raziel, co to taková kráva je, ale asi se mu to moc nedařilo. A pak se Freki doslova zasnil. Chápal to, také by se zasníval, kdyby bylo nad čím. Vlastně bylo nad domovem, ale to své partnerce a sobě nemohl přiznat. Ale moc mu chyběli, King a Zachy... kde jim byl asi konec? Kde byl konec jemu? Neznal to tu ani pořádně! Litoval toho občas, že za Allari skočil. "Hlavně v pekle jako takovém je vlk.. teda prostě entita, kterou v životě už nechci potkat. Kterou nechci ani vidět. Hnusí se mi. Ale co se týče toho světa Kindreda.. je to tam prý nádherné. Navíc bys tam potkal předky... mít smrtelný život musí být super. Teda, uhm. Je to super." Packou se dotkl lišky na svém obličeji. Bylo to něco co musel hlídat. Nesměl se tolik přeříkávat. Vlastně.. on už byl normálním vlkem. Už neměl svůj svět na své straně. Ale pak se to rozhodl vše říct Frekimu.
Slíbil, že jeho tajemství bude u něj jako v hrobce. Byl rád, že to vzal takhle vážně, proto si rozhodl dále postěžovat. "Chci zpět své rohy. To je to co opravdu chci. A taky svou nesmrtelnost. Ale.. kdo by mi jí dopřál? Leda že bych uprosil bohy.. protože já nechci tady zůstat. Popravdě až Allari zemře, tak se plánuji vrátit domů. Tam kde jsem byl skutečně jiný. Kde jsem nebyl v tomhle smradlavém těle. Tam kde mám své dva bratry, kteří mě jistě dále hledají a snaží se najít způsob jak mi dostat domů.." Povzdechl si. Díval se na Frekiho jak šílel. "Freki.. já jsem už od základu.. prostě v mém světě jsem syn démona a běžné matičky. To, že se to nepřeneslo sem mi sebralo všechno.. jako by půl mé DNA zmizelo... Allari je to jedno, ale mě to vadí. Bude mi trvad déle než se tady s tím sžiju a naběhne mi má normální povaha.." Zamručel a musel si packou ucpat ucho. Vyšiloval docela dost...

"To je.. ale jo, asi by to šlo. Ale tímhle jsem spíš myslel mléko od krav. Ale pochybuju že tady seženeš krávu. Spíše podojit nějakou skalní kozu, ale to mléko od nich také chutná jinak." Podotkl a musel se zamyslet. Šlo to vůbec v tomto prostředí udělat? Netušil, většinou byl zvyklí na něco jiného a proto se jeho rady mohli od praxe tady úplně lišit. Když se dostali k tomu, že by Freki mohl chovat srny, tak byl celý nadšený. Raziel ho s úsměvem sledoval a doufal, že mu tím opravdu zlepšil den. "No je to skvělé, navíc ti ta zvířata pak věří a nechají se s klidem odvést někam jinam, kde je můžeš zabít bez hrozného nahánění." A to byl vlastně princip celého hospodářství tak stokrát zjednodušeně. S úsměvem se podíval na Frekiho. Líbilo se mu to skutečně tak moc?
No a jak vysvětloval a vysvětloval, vypadalo to že Freki hltal a hltal jeho slova. Konečně někdo, kdo ho úplně v pohodě poslouchá. "Ale.. chvíli." Odpověděl mu na dotaz jak dlouho se to učil. Prostě takovou věc si jeden musí zapamatovat jinak je mrtvej. "Většina vlků po smrti nepotřebuje jíst.. nemají už hmotné tělo a to astrální jíst nepotřebuje." vysvětlil mu nejspíše pravý důvod proč tam nic nebylo. Většina prostě pak už tělo neměla, jen duši. "Je to tu rozhodně lepší!" Odvětil mu. Pravý důvod proč Raziel do pekla nepláchne byl prostý, ale nepotřeboval ho tu vytrubovat, když se jeho tělo přizpůsobilo tomuhle vesmíru.
"Prozradím ti něco o čem jiným ani necekneš! Víš jak sem ti říkal o bozích a o tom, že jsem byl v pekle? V mém vesmíru jsem něco co by tady nešlo, co by vůůůbec nebylo možné. Přechod sem přizpůsobil mé tělo tomuhle světu, ale povahu ne. Ani prokletí od bohů nezmizelo. Vysloužil jsem si ho za to kým jsem." Vysvětlil mu. Možná.. možná se začínal stávat dobrým, ale on věděl kým dřív skutečně byl. "Jasně že bych svého nejlepšího kamaráda navštívil. Ale nesmíš prozradit že jsme s Allari z jiného světa, ano?" Doufal, že o něm nebude vykládat takhle. Chtěl to nechat jako jejich tajemství.

Zavrtěl hlavou. "Ne, věř mi. I uvařená lasice smrdí jako kdyby si sežral někomu fusky. Proto se právě jakékoliv maso lasicovitých má nechat v mlíce aspoň přes noc, jelikož to to částečně zbaví smradu a dá se to žrát." Vysvětlil mu tedy podrobněji svůj problém, který měl s lasicí. Ne že by to maso po tom mléce chutnalo nějak vyjímečně, alespoň se dalo žrát. Dokonce i skunk byl podobně hnusnej, né-li chuťově vskutku horší. "Ale koza není zvíře se žlázama, které když vypustí tak bliješ smradem. Právě díky tomu je lasicové maso tak nechutné. Dokonce i kuna chutná hnusně. Veškerá lasice se bez naložení nedá žrát." O tom se hodlal hádat. Protože tuhle zkušenost měl. Stejně jako když zažil chuť masa jiného vlka. Nebylo to nic speciálního, většina zvířat nebyla nějaký odvar. Prostě to bylo maso. Každé maso je dobré, ale takové srdce. Dobře pracující sval, který chutná skutečně dobře. To samé jazyk. Když Freki vyslechl jeho teorii o ovcích a řekl že je to zajímavé, oddechl si. No, lepší bylo chovat krávy, ale ty jsou prakticky menší. "Jako vlk bys mohl chovat srny! Ale zase to jsou mrchy skákavý a mohli by lehce utéct." Ihned svou teorii smetl ze stolu. Nebylo to něco co by se dalo v tomhle prostředí provádět. Ale nějaká magie země či šutrů mohla stvořit ohradu, ne? Ale to byl moc složitý koncept.
Freki nejspíše nechápal že Iscurnweld byl zcela jiné místo. "Wendigo žil spolu s ní v říši mrtvých. Paní života nefungovala na tvoření života, jasně dávala požehnání tam kde mohla pomoci, ale většinu času dávala druhé šance či se starala o to, aby jejich krajina byla plná života. A co se týče dětí? Měli. Shi, Tricia, Noroi, Nicos... většina z jejich dětí měla status polobohů a mohli v klidu přecházet z jejich dimenze do naší. Neřídili se tím jestli je den či noc. To měla na starost zase jiná bohyně. Paní Půlnoci. Ale ta si řídí vlastní elitní skupinu bojovníků a hlavně přináší noc. Jejím opakem je bůh slunce, ale ten se ani uctívání bohů nezůčastňoval. Pokud ano, měl na sobě většinou liščí masku. Oh, zajímavý fakt o Wendigovi, což byl onen bůh smrti. Neměl normální tvář. Jeho tvář tvořila lebka. A byli mu vidět žebra, kusy jiných kostí a celkově z něj pro běžné vlky šel strach, ale já se ho nikdy nebál. Každý se se smrtí musí setkat." Pronesl nadšeně. Rád na ně vzpomínal. Byli skutečně cool a on by jednou byl rád bohem také. "Navíc peklo není.. tak strašné jak si myslíš." Dodal nakonec. Ne, peklo nebylo nějaké mučení na věčnost. Prostě další podříše, kam se nedalo dostat ani po smrti, vzhledem k tomu že duším sloužila krajina Kindreda.
To o Chaosu nebyla moc dobrá informace. "Takže si je mám prostě najít a čím dřív si je najdu, tím dřív budu ve smečce. Jo, to je docela logický. Doufám, že nebudou lopaty a nebudou chtít abych dělal nějakou zkoušku. Dlouho jsem nepustil na povrch mé zlé já." A jak mu chyběla křídla s rohama! Ale on se i tady vypracuje ke svému vzhledu!

Díval se na něj a zamýšlel se. Většina vlků zde měla mazlíčka a on by nebyl cool kdyby také jednoho měl? "Hele, nepřišel si o nic. Lasice nejsou vůbec dobrý. Jejich maso páchne stejně jako ony. To už je lepší žrát i křepelky. Navíc ten smrad se mění v pachuť, která ti na jazyku zůstane pomalu tři dny." A jak tento opravdu zajímavý fakt věděl? Řekněme, že když jeden žije jinde stejně dlouho jako Raziel, ochutná skutečně vše. I krokodýla, který mimochodem chutnal podobně ke kuřeti, ale přesto tak zvláštně. Ani klokan nebylo nic neobvyklého. Chutnal prostě jako kráva. Více kořeněná kráva. Díval se při tom na Frekiho. Jako také rád jedl, ale jeho potřeba nebyla tak vysoká. Nejspíše byl asi špatným milovníkem jídla. "Myslím že princip toho mít mazlíka je ten, abys nebyl sám. Nikoliv neomezená zásoba jídla. Pro to se chovají zvířata zcela jinak a za dosti horších podmínek než se chovají mazlové. Takové ovce třeba. Jeden si má stádečko, co se mu díky beranovi pomnoží a stará se o ně nadšeně a jejich vymezeném kousku půdy." Ach, zase zapředával do témat o kterých by jako vlk neměl nic vědět. Napomenul se ve své hlavě. Nemohl tu plést věci kterých vlci nebudou schopní jen kvůli tomu že místo rukou mají packy. Nejspíše byl zmatený kvůli čemu ten svůj poklad měl, musel se ušklíbnout.
Pak ale padla otázka, že toho zažil dost. Nahlas polkl. "Hehe, jen tolik koho vlk za tak krátký život může prožít." Odvětil nakonec. Přesto se v něm něco pohnulo. Že by svědomí? "Ne, skutečně nejsem zdejší." Dodal nakonec a oddechl si. Tohle bylo žažehnáno. A když pronesl že jeho jazyk byl ostrý jako břitva, tak nevěděl zda se za sebe stydět či ne. Byl opravdu tak sprostý? Bože jakým vzorem je pro zdejší vlky.
Když se zmínil o tom, jestli Allari nosí doma trenky či on, povzdechl si. "Je to složitější. O dost složitější." Odpověděl nakonec a odfrkl si. Jeho další vyprávění o bozích bylo zajímavé. "Takže Nero říkáš, jo? U nás bylo několik bohů. Nejvýznamnější se kterým se asi setkají jednou všichni byl bůh smrti a jeho žena bohyně života. Zbytek bohů jeden neviděl snad nikdy." Odpověděl mu jako by to bylo něco zcela běžného. Co by. Bohové tu jsou aby řešili větší srajdy než řeší oni.
Jeho další slova mu prošla popravdě hlavou, jelikož přemýšlel o tom, zda se ještě někdy koukne domů. Rád by se podíval domů. Domov bylo něco co si zamiloval více než bylo možné. Taky aby ne když to byl domov. Probral se až během debaty o smečkách. Nebo spíše mu vysvětloval co je ten chaos. "Oh, to je přesně smečka pro mě. Takže temný les říkáš, jo?" Zeptal se ho s úsměvem na rtech.