Příspěvky uživatele

< návrat zpět

,,Tak to je mi opravdu moc líto... Třeba by se dali ještě ti nezvěstní členové najít - včetně bety. Nebo alespoň smečku zaplnit novými členy. Nejspíše jsem byl na tom místě, které jsi nazvala Zlatým lesem. Je to hezké místo, když se alfa probere, rozhodně nebude to hledání nových (i starých) členů trvat dlouho!" Jenže by se prvně musel probudit... Moc chtěl Athai zvednout náladu a ze svých zkušeností věděl, že hledání možností, které mohou situaci zachránit, vždy alespoň trochu pomůže.
Napadlo ho ještě něco, co by celou tu Zlatou smečku mohlo vyhrabat z popela. Nevěděl, jestli je na místě to říkat, ale jistý "plán" by to byl. ,,Nebo.. Pokud by se alfa nedejbože neprobudil..." Začal zlehka, často se mu to nestává, ale teď sám nevěděl, jaká slova zvolit. ,,Třeba by se ta smečka dala zachránit i jinak... Co když by ji někdo..přebral? Prostě nový alfa, nový členové, nový začátek... Povstala by jako bájný fénix!" Ta představa byla hezká, stálo jí ale v cestě několik překážek. Kdo by ten alfa byl? Souhlasil by s tím současný alfa?..

,,Ten spánek je tu vážně zvláštní.." zakroutil nad tím hlavou a raději se do toho opět nesnažil ponořit hlouběji. Je docela fajn vědět, že jsou tu minimálně 2 smečky, i když jedna kdo ví kde a jedna v ne zrovna dobrém stavu. Až teď si uvědomil, jak se nazývá místo, kde smečka leží a zároveň je podle něj nejspíše i pojmenovaná. Vždyť v tom lese musel být před několika týdny! Zlatý, přesně tak mu připadal. Tak jsem zase o něco chytřejší - a vím, kde případně hledat jednu ze smeček.
,,Jestli alfa té smečky spí, neměla by tam být nějaká beta, která by měla v takových situacích zaskočit? Nebo třeba nějaká paní alfová?" Napadlo ho po chvíli přemýšlení nad tou smečkou. Vypadalo to totiž, že Athai má tu smečku ráda a dost možná ji to i trápí - a on svým přátelům chce pomoci, i když je zná třeba jen chvíli!

Athai měla na tohle vše takový zmatený názor. I když... I ten jeho byl zmatený. Každý si na věc udělá jiný - svůj - obrázek.
Změna tématu bylo to nejlepší, co mohla bílá vlčice udělat. Buď by Ress začal říkat další hlouposti, nebo by raději mlčel, aby se ještě více neztrapnil. Naslouchal tedy jejím slovům, která se seskupila do otázky. ,,Ne, ještě jsem při svém putování na žádnou nenarazil." Nechtěl jí říkat o tom, že se smeček svým způsobem bojí, jelikož byl zatím jen v těch, které mu "přišmikly křidélka". Bál se, že to dopadne stejně jako s jeho bláznivou teorií a on bude vypadat jako ještě větší blázen. Ress a smečky, to je kapitola sama o sobě. Chtěl být volný, moci si kdykoli odběhnout na nějakou cestu za dobrodružstvím... A to mu ani jedna z jeho dosavadních smeček nenaskytla. Ano, rád by se k nějaké smečce přidal, ale už ne do tolik svazující, to raději zůstane tulákem. Ale kdo ví, třeba zrovna Athai o nějaké pro Resse ideální smečce bude vědět.

V klidu si Athai vyslechl. Překvapovalo ho, že je na tom i ona se spánkem stejně. Někdy je to spánek s otevřenýma očima, někdy normální spánek, jen příliš dlouhý. Vlk tak ztratí velkou část svého života nicneděláním a přichází o ty, se kterými byl před spánkem.
,,Víš, mám takovou teorii. Možná je tady nad těmi ostrovy něco silného, co je na obloze - podobně jako mraky - a vlka to vždy v nějakou dobu uspí. Někdy na pár dní, jindy na několik měsíců. Vždy si to vybere jen někoho a jiné to nechá žít naprosto normální život. No a příště si to vybere zase někoho jiného... Ten vybraný vlk pak propásne kus svého života spaním a je jen zmatený, že už je třeba jiné roční období, nebo že je najednou sám. Proč se to děje a proč zrovna tady..?" Při svém přemýšlení nahlas se zadíval na oblohu, jakoby tam opravdu hledal to, o čem mluví - a on to opravdu hledal! Když si ale uvědomil, co dělá, podíval se rychle zpět na Athai. Chtěl vědět, jestli si o něm nemyslí, že je blázen. Ale třeba ji to zaujalo! Nebo má stejný názor! V tomhle je tento vlk s křivým ouškem a krátkým ocasem prostě divný. Je to snílek, někdy však až moc velký...

Byl rád, že nemusí odcházet, jeho společnost byla vítána. Usmál se a nenápadně a opravdu jen o kousek se natočil k vlčici. Chtěl si ji prohlédnout. Převládala na ní bílá barva, zadní stranu uší, trojúhelníčky kolem očí a na zádech měla černošedé, stejně jako špičku ocasu. Zaujala ho i narůžovělá barva na jejím krku. Po chvilce mu ale došlo, že to je nejspíše zbytek krve z nějaké potravy - to usoudil podle zaschlé louži krve na zemi před ní.
,,I mě těší, Athai." Nahlas to říkat vůbec nemusel, bylo to vlastně jen pro něj, aby si jméno této vlčice lépe zapamatoval.
Zeptala se na dobu jeho působení zde na ostrovech. Ze začátku sám pomalu nevěděl, jak dlouho tu je. Hodně toho prospal a zbytek času se věnoval hlavně Xern... Tedy, Shay. ,,Něco přes rok už po těchto ostrovech chodím. Ale stydím se za čas, který jsem prospal - nechal jsem si dokonce i utéct mou dlouhodobou společnici..." Při vzpomínce na Shay ho bodlo u srdce, bylo to pro něj stále moc čerstvé. ,,Nebudu tě tím ale zatěžovat," usmál se na ni a ještě jednou ji přejel pohledem. ,,Ty ale vypadáš, že tu pobýváš déle, nemýlím se?" Trocha zájmu tam byla, spíš ale nevěděl, co dál říct. Seznamování mu bohužel nikdy nešla...

Úspěchem bylo už to, že na něj vlčice hned nezaútočila. Možná tedy přeci jen společnost mít bude...
,,Bude ti vadit má společnost?" Musel si to ověřit, zároveň taky nechtěl otravovat. Doufal však, že její odpověď bude ne. V opačném případě by se to ,možná' ihned rozplynulo v ,ne', případně v ,teď ne'. ,,Mimochodem, jsem Ress," představil se a posadil se do písku. Napůl směrem k neznámé, napůl k vodě. Nechtěl na ni přímo hledět, poznal za svůj život již spoustu vlčic, kterým to vadilo. A on nechtěl působit nějak vlezle, na prvním dojmu si zakládal. A tohle by ten jeho "slavný" první dojem pokazilo.

<<< Bull Meadow

Tlapa míjela tlapu a vlk putoval krajinou. Měl jasný cíl - dojít k zátoce. Tráva pod ním se plynule měnila v písek, což byla pro něj jasná zpráva o tom, že se ke svému cíli dostane zanedlouho... Tedy, vlastně tu už je.
Došel až k vodě, které se dlouze napil. Když už bylo jeho hrdlo zvlaženo, oblízl si tlamu od zbylých kapek a šel podél břehu dál. Voda mu cákala kolem nohou a on byl naprosto klidný, hlavu měl z ničeho nic vyčištěnou od věcí, které ho trápily. A to je tak krásné!
Všiml si, že několik stovek metrů od něj je něco černobílého; po chvíli zjistil, že je to vlk, přesněji vlčice. ,,Společnost? Nebezpečí? Bez seznámení to nezjistím," řekl si sám pro sebe a pokračoval v přibližování se k oné vlčici.
,,Zdravím, dámo." Jeho tón byl upřímný, nikoli vlezlý. Jeho přirozená úcta k vlčicím a gentlemanství v jednom, nic víc.

<<< Zlatý les

Ať ho les, ze kterého právě vyšel, fascinoval jak chtěl, byl rád, že je z něj venku. Přitížilo se mu tam, možná kvůli smečce, možná kvůli něčemu jinému, co nedokázal identifikovat. Proto se rozhodl pokračovat ve svém dvojplánu - najít ty 2 vlky a najít si přátele. Bylo docela vtipné, že šel rázně z území na území, i když chtěl někoho najít. Ale víte co? Jeho tak prostě něco táhlo. Něco mu říkalo, že jde správnou cestou... Otázkou je, jestli to ,něco' jsou nějaké vyšší síly, či jeho unavená mysl.
,,Na louce jsem trávil hodně času, už se tu déle zdržovat nebudu," rozhodl o trase a šel raději na to klidné místo. U zátoky se cítil v bezpečí a nic ho tam neznervózňovalo, přesně proto tam chtěl teď jít... Tedy... Proto tam šel.

>>> Tichá zátoka

Když se konečně vydýchal a uznal, že je schopen pokračovat, šel dál lesem. Chtěl rozluštit tu "záhadu" s listy a dost možná by se do toho i pustil, ale potom si uvědomil, kde to je. Čím vším ho už toto souostroví překvapilo. Toto tedy nejspíše bude jen další úkaz výjimečnosti tohoto místa. Nepřestane mě to tu fascinovat.
Vždy, když si myslím, že mě už nic nepřekvapí, vyvede mě toto místo z omylu. Možná že i pro tu různorodost se mi tu tolik líbí! Byla to pravda. Dříve by už šel "o dům dál", prostě nudu v cestování nesnese. Tady ho drží sice Shay, ale nechce tu zůstat jen kvůli ní - a to je dobře, ne?
Při tom přemýšlení o těchto ostrovech se dostal obloukem zpět na trasu, kterou sem přiběhl a blížil se k hranicím lesa a louky. ,,Nevidíme se naposledy, lese!" Obrátil se naposledy za stromovím a pak už zmizel ve vysoké trávě.

>>> Bull Meadow

Ze začátku toho vydýchávání se musel vypadat vtipně, jako nějaký osel s astmatickým záchvatem. V tento moment snad i mohl být rád, že nemá společnost. ,,Ne, nebudu nad tím přemýšlet," přikázal si a raději se rozhlédl po okolí. Nasál do čenichu okolní pachy, k jeho zklamání se ale žádný nejevil jako čerství. Pachy se tu docela opakovaly. ,,Třeba je tu nějaká smečka..." To by to opakování pachů vysvětlovalo, ne? Po území smečky přeci chodí jedni vlci pořád dokola. Ne, ještě není ten správný čas, ujišťoval sám sebe, že se teď nechce přidat do smečky, i když má jednu dost možná přímo pod čumákem. Zatím se na to ale necítil, bál se, že to bude stejné jako jinde - zákaz volnosti. A tu teď z nějakého nevysvětlitelného důvodu, jednoduše, potřeboval.

>>> Bull Meadow

Poklusem vběhl do toho zdáli zářícího lesa a až teď zjistil, proč se tak jeví. Udivoval ho fakt, že jsou na stromech listy i teď po zimě. A ke všemu mají zlatavou barvu! Další z míst, kterým byl uchvácen. Jeho radost z poznávání alespoň trochu zastínila vše to zlé, co se mu doposud honilo hlavou.
Nevěděl proč, ale z ničeho nic se prostě rozběhl tímto kouzelným lesem. Běžel jak nejrychleji dovedl, kličkoval mezi stromy a občas přeskočil nějaký k zemi svalený, který mu stál v cestě. ,,Svoboda," špitl si pro sebe a začal se usmívat od ucha k uchu. Zapomněl, jak uvolňující je běh, jak dokáže pročistit mysl... Jediná škoda je, že nejde běžet věčně. Jednou se prostě musíte zastavit a vydýchat se, energie není něco, co se nemusí doplňovat. I Ress tedy musel zpomalit do volného klusu a nakonec i plynule přejít do zastavení. Zhluboka dýchal. Byl sice unavený a svaly ho po té námaze bolely, ale byl šťastný.

Nemají léky pomoci? Účinkovat? Jemu to vůbec nepomohlo. Možná si ulevil, ale hned to na něm bylo vše zpátky. ,,Co mám dělat?" Prosebně obrátil hlavu k nebi. Odpovědi se mu však nedostalo... ,,Musím si očividně poradit sám. Chtělo by to konečně někoho potkat a při nejlepším se s ním i spřátelit. To zní jako plán, ne?" V tom si vzpomněl na slib, který dal Shay. ,,U toho budu hledat toho vlka a tvého bratra, neboj, myslím na to!" Svá slova věnoval nebesům. Buď to uslyší jen bohové, nebo to i vyřídí modročerné vlčici s červenými znaky.
Je na čase něco dělat! Začal se zvedat ze svého provizorního pelechu pod stříškou z větví. Protáhl se - tak, jak to u něj začínalo být rituálem - a vykročil na další cestu. Při tom kráčení napříč loukou se rozhlížel, kam by mohl jít. Zaujal ho zářící les. Když ho to zaujalo, proč to nejít obhlídnout, že?

>>> Zlatý les

Najednou začínal mít smíšené pocity. Tím, jak se vyspal, se mu v hlavě myšlenky uspořádaly, bohužel ale převládaly negativní. Začínal mít jakýsi divný druh strachu. Myslel na Shay a na to, kdy - a pokud vůbec - se vrátí. Zároveň ale přemýšlel nad svou budoucností. Období se Shay ho bavilo a za nic by ho nevyměnil, ale nechtělo by udělat další krok ve svém životě? Najít si přátele, v budoucnu partnerku, nějakou smečku (samozřejmě takovou, která ho nebude omezovat v jeho výletech a toulkách po přírodě),.. Svobodu miloval, ale umřít sám se mu nechtělo. Milovat svobodu a zároveň společnost - jde to vůbec spojit dohromady? Tak rád by měl nějakého přítele na cesty!
Další věcí byla rodina. Sám tu svou nejspíš nenávratně ztratil. Buď jsou mrtví, nebo nezvěstní... Mít jistotu, že vás někdo někde čeká; to by se mu líbilo! Začala ho přepadat zoufalost. Napadal ho jediný lék. Zvedl hlavu k obloze a dlouze zavyl, jakoby snad chtěl, aby ho vše to špatné opustilo.

Běžel po louce s vysokou trávou a radoval se ze života. Vypadal tak bezstarostně... Najednou z vysoké trávy vyskočila mladá vlčice, přímo před Ressem. Svalila ho k zemi a oba se začali smát. ,,Chyť mě!" Zakřičela vlčice a rozběhla se od ležícího vlka. Byla to Shay, starší, než před pár dny. Ress se zvedl a uháněl za ní jak nejrychleji mohl. Ona se zastavila, otočila se a počkala na něj. ,,Jsem tak ráda, že jsme zase spolu!" Sedla si do trávy a vydýchávala se. ,,To já taky, nedokážeš si představit, jak moc se mi stýskalo má malá společnice," potvrdil a oblízl ji na čelíčku, přesně tak, jak to dělával dřív. ,,Ale Ressi! Vždyť už nejsem malá!" On jen zakroutil očima, pro něj bude vždy tou malou slečnou, která mu byla svěřena tehdy v jeskyni...
Trhl sebou a tím se i probudil. Ten sen vypadal tolik reálně! Dost možná se odehrával i na této louce. Rozhlédl se kolem a začenichal, jestli tu Shay opravdu není, ale nebyla. Byl to jen sen, sen, u kterého si přál, aby se co nejdříve uskutečnil.

<<< Zauberwald (přes Tichou zátoku)

Šel podél vody tak dlouho, jak mu to bylo dovoleno. Dostal se až na okraj oné zátoky, dál by už musel plavat mořem - což bylo zbytečné. Nyní ho čekala další louka. Jistě si řeknete, že louky jsou všechny úplně stejné, prostě tráva a kytky... Ale tak to nebylo. Louka, na které Ress lovil, měla trávu nízkou a ne tak hustou. Tahle louka byla pravý opak. Sice byla tráva přešlá mrazy, ale i tak si držela svou výšku. Vidíte, jak jsou tyto ostrovy kouzelné?!
Tento vlk sice měl poměrně atletickou postavu uzpůsobenou k dlouhým tratím, ale už to bylo moc i na něj. Za tu dlouhou dobu spal jen pár hodin a prošel spoustu území, jeho nohy si tedy přímo říkaly o odpočinek. A proč jim jejich přání nesplnit, že? Našel si tedy 2 stromy, které měly větve propletené do sebe tak, že i teď v zimě by nemuseli propouštět případný déšť. Párkrát se pod touto "stříškou" zatočil, aby udusal trávu a ulehl. Netrvalo dlouho a propadl do říše snů.