Příspěvky uživatele

< návrat zpět

15

Spravedlivý? Jo, vždyť jsem se rozdělil o úlovek. Čestný jsem určitě taky, pravdomluvný... Jo, spolehlivý, milý - to přece taky umím! Neviděl problém, měl za to, že všechno splňuje. Tak proč už taky nebyl beta? Už by mě taky měli uznávat. Tak proč nemám tolik přátel? A mít ze sebe dobrý pocit? Většinou ho měl, protože měl co ostatním nabídnout. Mohl je chránit, být jim prospěšný, být vzorovou ukázkou soužití s magií. Teď? Teď neměl nic a už se tak sebejistě necítil. Na chvíli zabodl zrak do písku pod tlapami. "Ale vždyť to všechno dělám," namítne. Co udělal naposled špatně? Asi se spletl s těmi nepřáteli v cizí dimenzi. Za to ale nemohl, ne? Možná ho víc mohla naučit láska. Pozorně poslouchal, co mu táta vyprávěl a podíval se na Barnatt. Jediná vlčice jeho věku, co mu přišla přitažlivá... Byla Alyanna.
S tou se ale znal jen od vidění, než aby byli kamarádi. "A jak poznám, že opětuje lásku?" Vzpomněl si, jak mu Elric říkal, že jak vznikají vlčata... Že je na to ještě malý. Teď už nebyl, ne? "A jak přichází vlčata?" Zeptal se zvědavě. Elric to neřekl.... Otec by mohl.

14

Jeho urážku si otec nevzal osobně. To bylo dobře, protože takových měl na jazyku víc. Víc nepříjemných slovíček urážejících vlastního otce, víc narážek na jeho nefunkčnost. Nebo to byla upřímnost? Tak jako tak si to už nechal pro sebe. "A jaký mám být, abych taky byl uznávaný?"S trpělivostí měl modrý více šancí Rhaaxina pochopit, více šancí se přiblížit jeho způsobu života, který byl doteď... Trochu nepraktický. Samota pro něj byla nepříjemná a v každé chvíli se něco zvrtlo. Bůh Slunce, temný svět v podzemí, nepřátelé z jiné dimenze. Občas mu šla hlava kolem z toho, co vše se tady mohlo dít. Dvakrát tolik, když kvůli tomu přišel o svou nenahraditelnou moc. Na Navinovu další větu nahl hlavu na stranu. Měl za to, že přátele už má, ale... Byli tak dobří, jak si myslel? O Marcosovi nepochyboval, ale co ostatní? Teď, když je potřeboval, nikdo se neukázal. "Co je láska?" Zvedl zrak, když zaznělo neznámé slovo.

13

Jeho otec byl beta? Střihl dlouhýma ušima a mírně nahl hlavu na stranu. Vlastně toho o smečce moc nevěděl, i když se většinu času zdržoval na jejím území. Co znal perfektně, byl její terén. Každý kamínek, každý strom, všechny dobré přechody potoků, každou noru. Copak musí svět zpochybňovat každý jeho krok, každé jeho slovo? Karma. "Asi byl alfa na hlavu? Nevěděl jsem, že postavení je zadarmo," přejel otce pohledem. Jak mohli někoho, kdo teprve po dlouhé době projevil zájem o své nejmladší vlče postavit na tak zodpovědnou pozici? Potřeboval vysvětlení. Jestli mohl být úspěšný otec aniž by používal magii... Mohl by být taky? Nemyslel si, i když po tom toužil. Ale já fakt nechci dopadnout jako Havo... Neznal nikoho, kdo by magii neměl. Tedy nikoho, kdo by to měl přežít. Na tom, co Navin říkal, však něco bylo. Říkal to i Ta´khu, aby byl trpělivý. Jenže on nevěděl, co se na druhé straně v té dimenzi děje. Jeho magie mohla být... Nebezpečná. Zničující. "Co mám dělat?"

12

Těžko říct, jestli to fakt bylo tím, že utíkal, stejné smečce, nebo kvůli náhodě, že poznal dřív Marcose, než svého vlastního otce. Cítil, že by bylo velmi neslušné teď Marcosovi dát sbohem, když se objevil otec, se kterým si konečně dokázal promluvit. Ne, on chtěl kámošit s oběma. I kdyby to znamenalo měnit strany. Však se nemusí milovat, stačí, když je budu mít rád já, oba. Čas na řešení tohohle jednou přijde. Třeba se mu pak i povede je přinutit spolupracovat, když otce dostatečně přesvědčí, že Marcos není špatný a on je objektivní. A kdyby to nevyšlo, může jim sehnat společného nepřítele a tak... No, dát další možnost k usmíření. Jenže bez magií je to všechno těžší. "Jo, je," odpověděl upřímně, "za ty dovednosti a výjimečnost je přece ve společnosti postavení, ne?" Už ani nevěděl, kdo říkal tohle, ale chápal to tak. Tak přece fungovala hierarchie, schopnější postoupí. On byl bez magií... Neschopný, aspoň se tak cítil. "Musím se vrátit do toho jejich světa a získat je zpět," řekl už rozhodněji a postavil se na všechny čtyři. Vyměnit beznaděj za vztek a touhu po pomstě bylo... Jednodušší, než se k tomu stavit čelem.

11

Bylo mu líto, že otec odmítal přátelství s jeho kamarádem. Doufal, že by mohli být přátelé a on by pak mohl chodit s Marcosem ven aniž by to bylo proti přání otce, zřejmě. Jenže na to ignorace nestačila. To to vážně bylo tak vážné, nebo to nepřátelství zapříčinila i prostá mužská paličatost? No, to už zkoumat nechtěl. Asi s tím stejně nehne, dokud se ti dva nesetkají. No, snad byli dospělí více odolní provokaci. Každopádně... Pořád měl radši Marcose. Byl mu vděčný za odpovědi na jeho otravné otázky, byl mu vděčný za přežití. Za společenský základ. Na druhou stranu, Navin byl rodina. Nevěděl, na čí straně by stál, kdyby došlo ke... No, k dalšímu sporu.
Nový začátek?! Ne, to bez magie nejde! Mrzutě přesměroval pohled jinam, do země. Snažil se ho otec povzbudit, nebo jenom vnutit nutnost přežít? Bál se té moci, proto je tak bezstarostný, pomyslel si. "Nemám talenty," odvětí, "kromě magie nejsem nijak užitečný." Docela ho to žralo. Lehl si do písku a hlavu položil na tlapky vyhýbajíc se pohledu do otcových očí. "Nikdo bez důkazů nevěří," poznamenal smutně a natáhl tlapku, aby jí prohrábl písek.

10

Zřejmě neměli společné přátele. Zlatý o tom věděl, říkal mu o tom, ale neznal podrobnosti. Doteď vážně nechápal, co bylo mezi jeho učitelem a otcem tak špatného, no to se mu Navin pokusil vysvětlit. Takže špatné strany? Takže se celou dobu paktil s nepřáteli? Ne. Prohlédl si Navinovy jizvy po šípech. Mluvil pravdu... Zase. Teď už pochopil, proč byl Marcos s šípy vždycky tak opatrný. Jeho? Jeho ta síla fascinovala, jen by mu to nemuselo zabít i otce. Přikývl. "Marcos je můj kamarád," řekl rozhodně, "naučil mě lovit, přežít. Bez něho bych tu nebyl. Jestli mě máš rád... Asi bys mu měl být vděčný," konstatuje vážně, ale pohledem těká někam do dálky. Doufal, že to otec dokáže přijmout a třeba... Třeba jen jeho přítomnost pomůže k tomu, aby si přestali jít po krku. K řeči o magiích se mu stále pochopení nedostalo. "Jenže já s ní vyrůstal," oponoval dále vytrvale. "Nemít ji je jako... Jako být duch bez energie." Opravdu byl z toho smutný. Nedokáže si zvyknout. Nedokáže si zvyknout na to, že už není magicky nadřazený jiným tvorům. Bezvýznamný, neschopný mladý vlk, který si už nemůže na nikoho vyskakovat, protože prostředek je pryč. "Navíc je to poslední věc, co mi zbyla po mámě, po Yaloru."

9

Měl za to, že mu bude vadit se starat o potomky svého nepřítele. To by totiž vysvětlovalo to, že byl na začátky svého života bez rodičovského dozoru. No, Navin tvrdil opak. Jak mě může mít rád, když se prej chovám jak zabedněný hlupák? Jasně, pořád byl syn. Občas dospělé nechápal. "Marcos říkal, že nejste kamarádi," odklonil řeč jinam. Možná měl možnost zjistit víc o svém otci. A otec o synovi. Když už mu modrý ty chyby vyčetl, asi by je měl napravit. Byl nejmladší, snad i nejmenší z bratrů, a o to víc sám se občas cítil. Byl rád, že teď může mluvit... S rodinou. Možná Navina ještě před chvílí nenáviděl, ale vypadalo to, že si jen potřeboval s tátou promluvit. Zjistit víc. "Ne, vážně, tomu vlkovi nezbývalo příliš života," řekl snad až dotčeně. Jak to může brát na lehkou váhu? Vždyť může do měsíce umřít! Zavrtěl hlavou. Byla pravda, že zatím nic necítil. Stejně to však nemohl nazývat dobrým stavem. Cítil se neúplný, slabý, když neměl svou moc. "Nic není, tak jak má!" Vyhrkl. Pak si uvědomil, že Navin nikdy nemohl cítit to, co on. "Bez elektřiny v těle, bez té výjimečné moci... To nejsem já," svěřil už klidněji. Měl obavy o sebe i o svou magii. Věděl, že si nedokáže zvyknout. Jestli jim šel čas jinak a Havo tam zůstal... Tak už bude po něm. Jejich dny jsou sekundy... Náš týden pro ně bude několik desetiletí!

8

Bylo mu líto, že jeho maminka možná nebyla to, co čekal. Asi nebyla dokonalá. Yalor byl jiný svět. Nedivil by se, kdyby tam měli trochu jiné zvyky, sám to tam dobře neznal. Byl tam... Týden? Měsíc? Pamatoval si jen matné vzpomínky, byl příliš mladý. Neměl nic, čím popřít to, co mu Navin právě řekl. "Tak proč máš rád nás, když jsi neměl rád naši mámu? Myslel jsem, že rodiče jsou vlci, co se mají rádi," podotkl. Nějak tak mu to řekl Elric. Jestliže byl syn a máma s tátou se neměli rádi... Proč otec tolik stál o jeho důvěru, když tolik připomínal to, co neměl rád? Záhada, bum. Ne, pomyslel si. Ani nechtěl vědět, co jeho máma dělala tak zlého. Byla to máma a i když ji nikdy nepoznal, měl ji rád! I bratry a i otce, i když si to nechtěl přiznat. Stejně jsem celej život žil ve lži. Pitomej rok. Měl pocit, že dobrodružství se za ním plazí čím dál tím častěji. Apollón, peklo a teď ti cizáci a to kolem. Ne, že by mu dobrodružství vadilo... Ale už mu to dělalo čáru přes rozpočet, když neměl magie. "Já ani nevim," řekl popravdě, "ale byl to ten svět vlků od Spálených stromů. Jednomu vlkovi tam taky vzali magii, a kvůli tomu začal... Umírat. Byl slepý a říkal, že se to stane každému, komu vezmou magii, a že tak nakonec všichni umřou, protože jim umřou smysly!" Poslední větu řekl až vyděšeně. Jasně, že tak nechtěl dopadnout. Bál se, že by umřel a nebylo by to významné, důstojné. Vlastně se bál umřít. "Byl jsem tam dva dny," zarazil se, když si uvědomil, že pak našel Navina vlastně na stejné pozici.

7

Vždycky měl za to, že jeho máma byla ta hlava rodiny. Že byla ta, kdo tu byl výjimečný, že byla ta, kdo je tu mocný. Co mu vlastně předal táta biologicky? Možná mužskou zabedněnost, která potřebovala někoho, kdo ji zvládne. Zbytek, moc, sílu, vzhled, za ten mohla máma. Mladí si rádi vymýšlí důvody. Možná Risu neznal, ale doteď si byl jist, že je rozhodně lepší, jak Navin. Byl hrdý, že je z Yaloru, byl hrdý, že je její syn. Čím se to ale vlastně chlubil? To, co otec řekl, mu nešlo do hlavy. Jak mohl být jeho vzor - i když mrtvý - takový? Nebo je to další ze lží a přetvářek? "Nemáš ji rád?" Zeptal se smutně. On měl, byla to máma. "Proč musela umřít, když měla šanci to napravit skrz nás?" Vida, takže v tom otec možná není sám. Všichni se na něj vybodli. Kdyby si mohl vybrat rodinu, asi by nešel někam, kde jeden rodič je údajně šílený padouch z cizího světa a druhý sebestředný ignorant. Na jeho poznámku jen zakroutil očima. Ostatní mohl, on ne! Také byl vyvrhel z cizího světa, který mimo svůj dům umře. Jako Havo. Bez magie nebyl ničím. "Ale ano! Vždyť jsem ještě před chvílí viděl důkaz!" S tím se rozhlédl. Snad teprve teď si všiml, že ten slepý dobrák tu vlastně není. Kde byl? Copak už se zbláznil?

6

Teď si nebyl jistý. Nejspíše se svému otci vskutku nevědomky vyhýbal. Nejspíše si opravdu nechtěl přiznat, že i on mohl dělat chybu. A nejspíše si ani neuvědomoval, že není tak dospělý a silný, jak se mohlo zdát. Připadal si tak malý, tak slepý, když mu někdo říkal, co dělá špatně. Nevěděl, jestli cítit zlost nebo smutek. A nebylo to jen pocitem bezmoci, který se ho držel, když necítil elektřinu proudit svým tělem jako dřív. Zabodl zrak do země jako vlče, co vyvedlo nějakou lumpárnu. "Proč tu máma není? Proč rodič, na kterého jsem byl hrdý, musí být mrtvý? Co udělala špatného?" Začal vyčítavým tónem. Snažil ses jí pomoci? Nebo jsi ji vážně neměl rád, jak říkají? Vlastně tu vůbec nemá být, že? Vždycky byl hrdý, že je z Yaloru. Z cizího světa, že je výjimečný. "Není budoucnosti, když není magie," opět uhnul pohledem. To, co zjistil v tom cizím světě, ho šokovalo. Nejspíš byl teď už odsouzen k tomu skončit jako Havo. A nemohl s tím nic dělat. Ani Navin s tím nemůže nic dělat. "Možná už nebude moc příležitostí se aspoň snažit to dohnat," dohnat ztracený čas, který spolu otec se synem měli strávit.

5

Mělo tohle být pozvání ke stolu? Byla pravda, že Rhaaxin potřeboval otce. Potřeboval vzor, potřeboval někoho, kdo zvládne jeho neustálé brblání s útočností a zároveň někoho, kdo mu dokáže vysvětlit každou anomálii, na kterou narazí. Sám si to však nepřiznal. Je přece už dost velký, ne? Je samostatný, vždycky byl. Přesto mu nějaká ta opora chybí. Chybí mu rodina, chybí mu společné večery a kočkování s bratry. Tam venku... Byla zábava, bylo to nové, ale samota byla nudná. Když teď mluvil s otcem, zase se cítil, jakoby mu někdo sebral vítr z plachet. Jakoby zas byl to vlče, které neví, co jak funguje. "Nepomohl jsi mi, když jsem to potřeboval," rozhodl si dál trvat na svém. Něco v jeho tváři se ale změnilo. Byl nejistý, zmatený. Možná zahanbený, ale stále se snažil tvářit hrdě. Je drsňák, žejo. "Jak ti můžu věřit teď? Ten čas nikdo nevrátí." Měl dát otci šanci? "Máma by k tomu přistupovala jinak." Zvedl hlavu. Bohužel... Ta byla mrtvá. Potřeboval více odpovědí.

4

Vnímat to z jiného pohledu? Copak by to pomohlo? K čemu mu bylo vědět, jak to cítí druzí, když chyba určitě nebyla na jeho straně? Vlastně měl ale modrák pravdu. Yalorská hrdost by mu nedovolila se nad tím zamyslet, když to vnímal jen z vlastní dimenze. Ne, on si prostě musel dál tvrdohlavě stát za svým názorem, vskutku. "Takže za to všechno můžu já, aha," překroutil si ho a ušklíbl se. Dlouho mu nikdo nic nevyčítal. A kupodivu se cítil v nevýhodě. Něco ho stavilo do nepříjemné situace, ze které nevěděl, jak ven. Stál před otcem, ale bylo to jako stát před cizím. Byla pravda, co Navin říkal? Kdyby ano, celou dobu žil ve lži. On ale přece chyby nedělá! Ne, byla to jeho chyba. Jeho chyba, že mě neudržel uvnitř a já šel za zajímavější věcí, zatímco se zabývali nějakou... Druhořadou formou života, která mě naživu neudrží. "Víš, stačilo málo. Myslel jsem, že první krok má dělat rodič. Možná jsem byl trochu mimo, ale to protože jsem zjistil, že tě už nepotřebuju. Ani bratry. Chcípl bych, kdyby se o mne nepostarali ostatní, jako Marcos. To oni mě naučili lovit, oni mě naučili zacházet s mocí, která mohla být prospěšná mně i smečce, kdybyste mi dali důvod zůstat," a teď je pryč. Pryč, kvůli mojí hlouposti, nebo protože mě nikdo nechápe? "K čemu je rodina, když nedokáže přijít v moment, kdy je potřebná?" Byl si jistý, že on nebyl v Navinově životě potřeba. Pravděpodobně ani neměl žít.

3

Výmluvy. Jistě, teď se vymlouvej! Těžko říct, co všechno teď cítil. Byl uražený, že otce vidí? Nebo se prostě bál čelit pravdě? Možná si z části uvědomoval svou chybu, ale nebyl by to on, kdyby ji přiznal. Ne, to nikdy. Nebyla to jeho chyba, přece. "Nesedět na zadku a snažit se... Jiným způsobem by stačilo," zavrčel vztekle a frkl. Copak si modrák myslel, že ho shodí? Bylo na jeho slovech něco pravdy? Byl mladý, nezkušený, a přesto si celou dobu byl jistý právě jedinou věcí - že ho otec nemá rád a že se ne něj vykašlal. "To je tvůj problém. Nehneš tlapkou, pokud je cíl moc daleko. Zřejmě pro tebe bylo moc těžké mě najít a prokázat tu kapku dobré vůle, když si štěstí měl na dosah celou dobu a nepotřeboval jsi, aby ti ho někdo kazil," řekl se zrakem zabodnutým v očích svého otce. Hlavou kývl k Barnatt. Věděl, že Barnatt nepatří do rodiny, ale pořád ji měl radši než Navina.

2

Tole byla asi poslední věc, kterou by si v takové situaci přál. Před chvílí stál tlapkou u možnosti zvítězit, a teď jakoby se vrátil čas a zase se nacházel po uši v břečce problémů. Stáhl uši k hlavě. Neměl rád svého otce. Vychovávala ho smečka, vychovávali ho náhodní kolemjdoucí, jen ne vlastní otec, který tu před ním stál. Nebylo divu, že ze slušnosti moc nepobral. Máš to, co si chtěl. Jak se bude tvářit, až mu to všechno prskneš do obličeje, když teď máš příležitost, pomyslel si. Slova, která Navin vyslovil, si však příliš jeho důvěry zpět nezískala. Uculil se. Snad vypadal, že smíchy vyprskne. Zabedněný hlupák? "Vážně? Jen hlupáci se o svá mláďata nestarají."Uvědomil si, že nezná svého vlastního otce. A otec nezná jej. Bezvýchodná situace. "Mnoho jiných tu lásku projevilo líp," odvětil kysele. Marcos, Ta´khu, Elric, Manthus. Snad i Nusa a ti zabedněnci z Podsvětí. Byla tu otázka - bude vůbec schopný věřit otci, když je pevně přesvědčený o tom, že ho Navin opustil schválně?

1

<< Spáleniště přes Temný les

Kdyby byl vzhůru, asi by nadával. A to taky měl podvědomě v plánu, až se vzbudí. Do té doby se však světlé tělíčko v bezvědomí jen neslo na hřbetě vlastního otce a čekalo na zásah z nebe. Být trochu opálenější, možná by splýval v písku, do kterého ho položili. Copak pro mladé neexistovala spravedlnost, že si dovolili ho zřídit? Nebo za to mohl sám? Možná. Většinou si za všechno mohl sám. I za to, že ho ostatní neměli v lásce. Po pár chvílích se začal probouzet. Byl zmatený, rozbolavělý, rozhodně neměl dobrou náladu. Kupodivu však zůstal tiše, když zpozoroval známé osoby. Otce. Barnatt. Nechtěl se jim náhodou vyhýbat?

Zápis akce, 2. část
Jen co se postavil na nohy, svět se změnil. Společně s dalšími šesti vlky se ocitl v cizím světě, jehož filosofii jako jediný ze skupiny znal. Nebo si to aspoň myslel. Brzy ho vyvedli z omylu. Ať už byli tihle cizáci kdokoli, zřejmě také neměli zrovna sympatie s těmi, kteří mu ukradli magii. Právě to bral zlatý za svůj hlavní motiv. Chodba je zavedla pod sídlo těch, kteří mu magii vzali. Chtěl se vydat dál, najít jejich vůdce. Vykonat svou pomstu a vzít si zpět, co je jeho. Nevyšlo to. Společně s ostatními se zase měl vrátit zpět, naplněn záští a nenávistí.

Objevil se zase ve známém světě. Na ostrovech, kde vyrůstal. Z toho přenosu se mu podlomily tlapky a skončil v písku, bručíc něco o hloupostech. Šedá očka upřel na modrého vlka. Byl tady. Stále byl tady, proč? To čekali den? Nedůvěřivým pohledem ho sjel od hlavy k patě. "Kreténi hloupí," zavrčel s pozorovatelným vztekem a odvrátil od otce pohled. Nevypadal však, že už je unaven, snad naopak. "Co tu ještě děláš?" Obrátil se zpátky k modrému vlku, jakoby si teprve teď všiml, že tady stojí.