Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Možná nebylo od věci se pobavit o tom, co se stalo ve smečce u medvěda. I Rhaaxin si uvědomoval nějaké společné selhání v komunikaci, ale zpětně hleděno, svou vinu na tom odmítal. Pokud Alyanna o tom nezačne mluvit, on radši taky ne. Možná ohledně toho byla více naštvaná, než vypadala - a ani se jí nedivil. Vlci by neměli dostávat bídu za to, že konají svou práci. To je jako kdyby jeho někdo ztrestal za to, že sám přinesl laň, jen protože ji ulovil magií. No, vypadalo to, že zatím si cestu řečí vyplňovat ani nepotřebují, když Aly schválila jeho plán. Ne, že by její schválení požadoval. Kdyby se rozhodla jít jinam, šel by do bažin sám. Mít společnost na možné cestě do pekel však byla záležitost komfortu.
Brzy se do jejich strohého rozhovoru vmísila vlčice se smečky - Mireldis, pokud si pamatoval ze smečkových srazů a dnešní operace. Chvíli na ni zíral, neuvědomujíc jak tupě, zatímco dcera alf zodpověděla její otázku. Jestli s odpovědí souhlasil? Ano, vlastně proč ne. Pokud se dostanou do nesnází, budou potřebovat každou pomoc. Pokud bude vše klidné, aspoň trochu pozná smečku. Obojí mělo výhody, i když s tím poznáváním mírně váhal. "Míříme do bažin. Dříve tam bývalo... Sídlo cizích nájezdníků. Obávám se, že je to naposledy nedorazilo a jsou stále tu," seznámil průzkumnici s plánem a zavzpomínal na vlnu, co je tehdy v bažinách spláchla z cizího tábora.

>> Zlaťák přes Baštu

<< Zlatá smečka přes Zlatý les

Ostatní ze smečky je nedrželi na místě, ačkoli chvíli to vypadalo, že Renbli má ještě něco na srdci. Rhaax byl z nějakého důvodu ve velkém spěchu, že už to ani řešit nestihl. Společnost ale měl - Alyannu. Cestou na pláň chytili vlčí pach a bílá se jala ho následovat. A Rhaax následoval jí. Ne, že by neuměl stopovat, to on uměl dobře, ale o to kupodivu nešlo. Musí ji seznámit s plánem, jinak tato výprava nebude mít smysl. Pach vedl jiným směrem, než kterým šel jít. Jak to měl ale Alyanně říct? Teď když byli mimo ohrožení života a spolu sami dva, začínal si vzpomínat na své staré pocity a zážitky. Práce, Rhaaxine. Řešíme důležité věci, ne tvoji nevydařenou pubertu. Na pláni se zastavil.
Ohledně bažin se mu dostalo pozitivní odpovědi, a tak na to navázal. "Plánoval jsem jít hledat tam. Možná tam stopa nevede, ale něco mi říká, že ten vlk tam dříve... Bydlel," podíval se na vlčici se seriózním výrazem v očích. Ne, že by se mu tam dvakrát chtělo, stále v sobě měl jistý strach, že události by se mohly opakovat, ale hlavně sám sobě potřeboval dokázat, že má jen zbytečné obavy. Cizáci se nemohli znovu snažit ovládnout ostrov, když už byli jednou poraženi, ne?

Jméno vlka: Rhaaxin
Počet postů: 8
Postavení: sigma
Funkce: lovec
Aktivita pro smečku: Účastnil se bitvy s medvědem za účelem chránit smečku.
Krátké shrnutí: Po svém šťastném návratu do smečky plném emocí se Rhaaxin společně se smečkou snažil chránit teritorium před medvědem.

Fakt, že ani Ásleif už nevěnovala pozornost jeho domněnkám v něm vyvolával smutek. Vždyť už spolu v dobrodružství byli a věděli, že hrozby se můžou vrátit. Nejspíš ale měla lepší věci na práci, než běhat někde po ostrově s vlkem, kterého před chvílí nazvala sprostým hovadem. Pochopitelné. Nemohl od nich čekat, že vše půjde lehce hned. Renbli nějakým způsobem rostla a vyrostla v puberťačku. Ne, že by měl právo jí říkat, jak je nevychovaná - kde byl on, když tím vývojem procházela? Jako starší bratr, leč nevlastní, byl zatím spíš jen selháním. Bez zraku dříve neměl příliš možností jak s ní a Ingridem trávit čas, aniž by se u toho cítil jako kompletní zklamání bez kapky užitečnosti. Bylo pozdě na to to napravit? Ani si to neuvědomoval, ale dělal stejnou chybu co jeho otec. Sice to v jeho pozici tak důležité nebylo, otcem nebyl, ale stále cítil, že kdyby dělal něco jinak, možná měl šanci něco změnit. Šance bohužel nečekají a tentokrát ji ještě v návalu horka vyloženě chtěl propásnout.
Alyanna se na jeho výzvu ozvala s pozitivní odpovědí. Kývl na souhlas a pohlédl na Aetase, jestli ještě nemá něco na srdci. Na možné kárání Rhaaxin čekat nechtěl a popravdě se mu chtěl vyhnout, a tak tomu nedal příliš času a už se hrnul do lesa za bílou obránkyní. "Potřebujeme na jih. Znáš tamější bažiny?" Položil vlčici otázku, když ji dohnal. Ve skutečnosti místo, které našel Ingrid, už ani nehodlal navštěvovat. Zatím. Věděl přesně, kam plánuje jít.

>> Zubří pláň

Predátoři 8 - konec

Celé to s těmi cizími chlupy se mu nelíbilo. Celé toto se mu nelíbilo. Mohl příchod medvěda opravdu způsobit vlk? Bylo to něčím plánem, aby takhle rozhádal smečku? No, zkušenosti ho přesvědčovaly o tom, že na ostrovech se může stát cokoli. Doslova jsem potkal bohy! Co není nemožné? Nejvíc se mu nelíbilo, že nad tímto už neměl kontrolu. Věci mu nevycházely, jak by chtěl. Ačkoli byla zlatá smečka považována za tu dobrou, hodnou smečku, nejspíše se našli takoví, co ji chtěli poškodit. Komu by to ale stálo za to úsilí? Kdo by chtěl poškodit zdejší smečky? Rhaaxin zabodl své žluté oči do země a přemýšlel. "Ten pach nevěstí nic dobrého," odpověděl Aetasovi, nezvedajíc pohled. Stále si nebyl jistý, ale když znovu nasál pach z chomáče chlupů, vybavila se mu směsice nepěkných zážitků. "Protože ty chlupy možná ani nepatří místním, ale nepříteli." Udělal pár kroků směrem od ostatních, hledíc na východ.
Zatímco i on přispěl ve sledování procesu vyhánění medvěda, ve kterém byl bez magie země taktéž zcela neužitečný, už věděl, co půjde dělat dál. Sice sem přišel s tím, že už bude ve smečce přítomný a bude pomáhat, nyní ale opět cítil, že má povinnost sám k sobě se porozhlédnout, jestli se staré noční můry nevrací do reality. Ani ty zvláštní proudy energie, které docela nově cítil a sledoval u vlků používajících magii, ho neodlákaly od té myšlenky. Když bylo hotovo, zvedl hlavu, aby oslovil vlky kolem. "Chci se jít porozhlédnout ještě dál za smečku. Zjistit, jestli tu ten vlk někde v blízkosti ještě nepobývá. Třeba se nám ho podaří najít a zjistit, co to mělo znamenat. Někdo se mnou?" Vlastně netušil, koho oslovuje a jestli se vůbec někdo chytí jeho iniciativy, ale tak nějak věděl, že Renbli to nebude a Ásleif... Se asi bohužel bude držet Renbli. Zarina vypadala, že má práci s tím novým vlkem, Mireldis téměř neznal a nemyslel si, že by se přidala, Aetas byl Aetas a Ingrid se asi také bude radši držet dál, ale... Možná by ho to zajímalo. Jeho pohled padl na Alyannu.

Predátoři 7
Alyanna, Ingrid, poslední odstavec asi všichni

Mýtinu rozrytou a polámanou nejspíše od divočáků hodlal opustit a Alyanna souhlasila. Za volbu jednodušší cesty ho tentokrát nikdo nekáral, ale neměl za zlé, když se Ingrid rozhodl hledat další možná vodítka ještě dál, blíž k hranicím. "Dobře," odvětil, zatímco sám pohlédl na Alyannu a zamířil zpět. Stále neměl víru v to, že něco najde, ale aspoň krátké enjoy svému nevlastnímu bratru popřát mohl. U své společnice si všiml nespokojené grimasy a chvíli přemýšlel, jak se zastat hnědého a zároveň neztratit její sympatie, protože měl pocit, že ty si svou hrrr efektivní filosofií u ní získal. Těžko říct, kolik na tom bylo pravdy, no Alyanna měla Rhaaxinovy sympatie už dávno. Vlastně v době, kdy ještě nosila úplně jiný kožich. Pro něho osobně byly klikyháky na jeho vlastní srsti velkým nezvykem. Viděl podobné věci a i nevšednější barvy na jiných, jemu se ale už teď stýskalo po té obyčejné žlutavé srsti. Jak dlouho takhle už vypadal? Mohli i za toto bohové, byla to součást smlouvy? "Nech ho jít. Bude spokojený sám se sebou a my aspoň zjistíme, jestli tam nepotřebují pomoc," promluvil nakonec k vlčici, jak tak v tichu kráčeli pod korunami Zlatých stromů. To ticho napovídalo o tom, že na místě činu se drama neodehrávalo. Tím lépe.
Vrátit se s prázdnou tentokrát nebral za neúspěch, protože ani neočekával úspěch. Žádná očekávání, žádné zklamání. Dcera alfy jejich výsledek Aetasovi oznámila a zlatý zůstal mlčet hledíc směrem k jámě, vyhýbajíc se možným pohledům od Renbli a Ásleif. Nějakým způsobem si to u nich rozhodně chtěl vyžehlit, ale stále měl nějakou svou hrdost, která ho od toho táhla druhým směrem. Až příchod Ingrida ho přinutil něco dělat. Zatímco hnědý sdílel svůj zvláštní nález, Rhaax přišel blíž a hleděl na chomáč chlupů, které byly tím nálezem. Nejprve se zamračil, že jak to má jako souviset, že nějaký random vlk byl na území, pak se ale odvážil sklonit hlavu a nasát pach. Přes rozptylující pachy to nebylo dobře cítit, ale... "Vsadil bych se, že tohle už jsem někde cítil," prohlásil s kapkou obav v hlase, když zvedl hlavu. Právě teď si to nedokázal spojit, ale v duchu si byl téměř jistý, že to nevěstí nic dobrého. Mohl na medvěda zaútočit vlk a nějakým způsobem ho poslat proti smečce? Ovládat mysl? Za jakým účelem? Byla to konspirace, jak předtím předpokládala Renbli? Ten vlk už tu nejspíš nebyl, nemohli s tím nic dělat. Zůstávat medvěd. Očekával, že Aetas za dobu jejich nepřítomnosti už vymyslel inteligentní plán jak tu potvoru dostat pryč, a tak čekal, jestli mu bude přidělena nějaká role.

Predátoři 6
Zmínka Renbli + Aetas; zbytek Alyanna, Ingrid

Ani jeho obhajoba nezměnila postoj smečky k jeho plánu. Být to jeden na jednoho, hádá se dál, ale proti takové převaze a v takové situaci už ani neměl chuť. Asi to fakt byl blbý nápad. Ne, že by si to uvědomoval. Zabít medvěda pokládal za věc úplně jinou než zabít vlka. "Naxin, Renbli. Ten druhý bratr," zabrblal jen, nerozmazávajíc to více. Že jeho nevlastní sestra jednookého tlouštíka neznala, to si vlastně ani neuvědomoval. I on sám měl trochu problém říct, kdy naposledy Naxe viděl, ale v tento moment to přisuzoval svému nedávnému probuzení v čase. Jedno měl v paměti vyryté jasně - že yalorští bratři jsou tři, všichni ovládají blesky a jeden z nich nemá oko. "Cizinec je věc kompletně jiná, vždyť... Vždyť tohle je medvěd," odpověděl krátce Aetasovi, který s jeho pochody také nesouhlasil. V hlase už neměl tu uraženou vzpurnost ani vztek, přeci jen mluvil s alfou, bylo slyšet spíše zmatení. Více k tomu už říkat nechtěl a vlastně byl rád, že byli odveleni pryč. Aspoň vychladne.
Stále si nechtěl připustit svou chybu, ale určitá slova co vyřkla Renbli mu rezonovala v hlavě. Moje bezpečí. Něco, o čem si myslel, že ho bude zajímat hodně, a přesto když si to znovu přehrával v hlavě, mohl jasně říct, že na bojišti zpanikařil a udělal hloupost. Jako vždy. Ohrozil radši sebe, než aby se díval na ohrožení ostatních. Byla to součást jeho klasické hry na hrdinu nebo... Strach? Zavrtěl hlavou a zahnal myšlenky, jelikož na něj mluvila Alyanna. Na její slova se jen mírně usmál, ale více neřekl. Očima skenoval okolí ve snaze něco najít. Sám nevěřil tomu, že budou úspěšní. "Je to absurdní," dal zapravdu Ingridovi již neutrálním tónem, "to je další důvod, proč se mi to nelíbí."
Pokračoval v cestě dál, ale pachy nic neříkaly a oči nic nenašly. Jen hrouda polámaných klacků a zryté půdy na jedné z mýtin vypadala jako něco, co by mohlo skrývat vodítko. A nebo taky ne. Popravdě řečeno, Rhaaxina už to ani nezajímalo. Zastavil se u toho místa. "Pojďme se vrátit. Toto nemá cenu," prohlásil a ohlédl se, aby zjistil, jestli mají stejný názor.

Predátoři 5

Rhaaxin osobně neviděl důvody se hádat. Alyanna se snažila operaci řídit a měla k tomu plné právo, když byla dcera alfy a ten byl indisponován. Asi byl jediný, kdo sarkasmus v její řeči o medu očekával, a tedy ignoroval jeho smysl. On navrhoval jiné řešení. Dělal, co se po něm chtělo, ne? Krásné, lehké řešení, které by hladce vyřešilo jejich problémy. Už si říkal, jak chytrý je, že na něco takového přišel, když ho většina z přítomných tvrdě vyvedla z omylu. "Cože??" Zamračil se překvapeně. Ztratili však všichni mozek? Před Ásleifinými slovy udělal krok dozadu a sklopil uši, jelikož ofenziva z této strany ho asi překvapila nejvíc. Od ní, Renbli i Ingrida zrovna očekával podporu, ale opak byl pravdou. Bodli ho do zad, nevděčníci jedni. I Zarina! Asi je neznal tak dobře, jak si myslel. "Proč všichni dělají, jakože ten medvěd je vlk?" Zabrblal si pro sebe se zrakem namířeným někam pryč, odvracejíc od kritiky. To ale dělat nechtěl - chtěl jí stát čelem, jelikož byl přesvědčený o své pravdě. Musí za svou pravdou stát! Místo očekávaného provinění se na Rhaaxinově tváři objevil vztek. "Renbli!" Okřikl svou sestru, která si diktovala podmínky asi nejagresivněji. "Proč si myslíte, že se to snažím vyřešit tímhle způsobem? Medvěd je tady, u nás, útočil už tím, že překročil hranice smečky! Není snad vaší povinností je bránit? On to začal. Já konal, protože mu někdo dal těmi kořeny najevo, že nemůže utéct a musí bojovat! Je to zvíře, predátor, je mu jedno, jaké ztráty nadělá a rozhodně vám nepoděkuje, že ho bráníte, protože než jeho hloupý problém vyřešíte, bude z vás rudý flek. Ať je tu z jakéhokoli důvodu, nepřišel s prosbou zrovna přátelsky a já nechci vidět, jak se někomu z vás něco stane, jak někdo z vás skončí jako můj bratr!" V poslední větě se tón yalorského změnil a odrážel se v něm... Strach. Zoufalství. Obava. Ačkoli u toho tehdy nebyl, o tom, že Naxin ztratil oko a byl slušně potrhaný, věděl. Viděl následky, a slušně ho děsily. To už nebylo ucho, to byl zrak... A Rhaaxin dobře věděl, jaké to je ho nemít, takže si ho vážil. Nemohl by si odpustit, kdyby se něco takového stalo i jeho blízkým, které měl v tu chvíli šanci ochránit. Nemohl by.
Aetas to rozsekl. Medvídě necítil, fakt skvělé. Takže můj plán? Bohužel, ani alfa sám se k jeho řešení nepřikláněl, radši volil snažší cestu. Bleskový nespokojeně zavrčel, ale klidil se tam, kam byl odvelen. Věřil Aetasovi, že udrží Renbli a Ásleif v bezpečí? Asi ne, když si momentálně dovedl představit, že by se ta bílá potvora šla panu medvědovi s kytičkou omluvit, že ho její zlý bratříček osočil. Byl by mnohem spokojenější, kdyby plán byl to zvíře zabít. Už by nikoho nemohlo ohrozit. A ještě víc, kdyby tam byl a měl šanci s tím pomoct. "Hledat medvídě, které nikdo na území necítí? Hovadina!" Plácl, když už byli se svojí skupinou dál. Snad toto brzy skončí.

Predátoři 4

To, že byl Aetas na chvíli nějakou záhadou vyřazen a opět přiveden do provozu neměl čas sledovat. Stejně tak skoro všechno kolem. Měl svou pravdu, a za tou si stál - když nikdo jiný nejevil známky aktivity a medvěd symbolicky oznámil, že neodejde bez boje, přebral roli iniciátora. No a věci se vskutku daly do pohybu - první se medvěd obrátil k jeho béžové srsti, pak mu někdo z vlků se zemí ovázal tlamu a vzápětí vzduch prořízl paprsek světla, při jehož nečekaném příchodu musel Rhaaxin mírně přivřít oči. To vše doprovázené umělým větrem, pro efekt. Od medvěda si samo sebou dokázal udržet odstup, když se zprvu dělo, jak plánoval - předávali si medvěda jako míč při utkání. Už si s mírnými obtížemi chystal další krok, když se pod medvěděm sesunula půda a ten skončil někde v zemi. Podíval se směrem ke smečce a z kontextu i divné energie ve vzduchu pochopil, že to byl alfa.
Když měli tedy chvíli času, se zamračeným a mírně nechápavým výrazem dorazil blíž. Co to řešili? Co to říkala jeho sestra? "Vidim medvěda, který nás očividně ohrožuje," konstatoval kousavě, nechápajíc Renbliiny pochody. Ani se po žádném medvíděti nechtěl rozhlížet. Proč si to dělat složitější? Rhaaxin, on se o děti příliš nezajímal. Sám žádné neměl... A zkrátka nebylo v jeho silách si představit, že by pro medvěda mohlo jeho dítě něco znamenat. Bylo to zvíře, ne? Predátor, ne přítel. Jeho problémy ho nezajímaly - jenom to, aby tu nikdo nepřišel o oko. "Můžeme ho v té zemi nechat... Můžeme ho pohřbít," navrhl záhy. Řešily by se tím dvě věci - nemusí se starat o to, jak ho dostat pryč z území nebo jak ho zabít v boji, kterého se chtěli vyvarovat. Vždyť už v té díře byl... Mohl by v ní zůstat. "Stačilo by ho udržet v zemi dostatečně dlouho." Toho by byli schopní, když viděl schopnosti všech. Otázkou bylo, jestli to projde přes jejich morálku.

Predátoři 3

Rozptýlit. Tak zněl plán, který navrhla Alyanna. Počkat, byla to Alyanna? Rhaaxin jasně slyšel její hlas a poznával ho, naposled ji však potkal se zcela jiným kožíškem. Snad budou mít příležitost si popovídat... Když tohle přežijí. Teď se museli soustředit na hrozbu, která neustupovala. Jako vlk, co stál na kraji pravého křídla polokruhu viděl medvědovi na bok. Nebyl si jistý tím, co dělá a s varovným vrčením probodával medvěda pohledem, stejně jako zbytek smečky. V jednotě je síle. Padej pryč, potvoro! V tu chvíli začal vnímat podivné jevy mezi ostatními vlky - jevy, které viděl jen on sám. Nejdříve u Renbli, později u Ingrida. Co to dělali? Došlo mu, že tohle už také někdy viděl. Tedy, spíš cítil, když byl slepý. Koncentraci, Rhaaxine! Medvědovi snad muselo být jasné, že na celou smečku si kvůli hladu troufat nemůže, ne? No, zřejmě nebylo. Jakmile u své sestry zaznamenal onu energii, zaznamenal i změnu v medvědově chování. Obrovské zvíře udělalo před iluzí pár kroků dozadu, na jeho odhodlání malé vlky pobít se ale nic nezměnilo. Naštvaně supěl. A pak Ingrid a kořeny. Spoutáním možná mohli předejít tomu, aby medvěd někoho napadl, ne však navždy. Taky tím velkému predátorovi dali najevo, že ho nenechají utéct. Budou bojovat.
Medvěd si tedy pokusu o útok ze země všiml a postavil se na zadní. S hlasitým řevem smečce vyhlásil válku. Rhaaxin sebou mírně škubnul, když viděl jeho hlavu někde vysoko nad sebou. Nemohl už dál jen stát a vrčet - museli začít konat, jinak začne konat nepřítel. Hned. "Tady kriple!" Zahulákal. A tak se dal do pohybu - vpřed, pryč z půlkruhu, v plánu zvíře zcela obklíčit, a taky rozptýlit. Sázel na to, že upoutá vetřelcovu pozornost na sebe, zatímco zbytek bude mít čas dělat zbytek. Že tím omylem šlápl do Renbli iluzí vyvolané praskliny v zemi ovšem nevěděl. Předpokládal, že to zvíře musí uhnat, podobně jako lovnou kořist. Unavit, pak zaútočit. Zatím to bez magií vyhodnocoval jako příliš velký risk.

Predátoři 2

Aetasovi byl vděčný, že ho zpět ve smečce zpět přivítal takhle, bez problémů. Neznámá bílá vlčice už nebyla tak neznámá, když se představila. Aspoň na ni už nemusel volat hej ty bílá! Až takovým zájem o to se seznamovat s neznámými jako ona bohužel nejevil a úplně nepobral, zda-li ona svá slova myslí upřímně. "Já tebe také, Sky. Určitě se ti tu bude líbit," řekl, mírně nuceně, snad aby nebyl nezdvořilý a nenechal její slova rezonovat ve vzduchu. Jen co mohl, běžel si užívat znovushledání s dalšími.
Chování hnědé nesvědčilo o tom, že by si jeho paniky nějak všimla. Proto jen pokračoval v jejím žertu: "No a to máme na ostrovech smečku, co se jmenuje Chaos." Ve skutečnosti byl sám šokován tím, že je Renbli tak... Taková. Měl pocit, že ji skoro nezná. Opravdu s ní musí strávit víc času. Stejně tak s ostatními sourozenci. Kde byl vlastně Atrox? Zarině za její kompliment poděkoval, vesele poskočil a šel dál, aby jí dal prostor s tím cizincem. Pro informaci, na na míru uvedeno, moc se mu nelíbil. Byl Zarině většinu času hodně blízko. Brzy však už neměl čas nad tím přemýšlet. Stejně tak se celá hysterie jeho sestry a Ingrida přesouvala do pozadí - teď totiž čelili reálné hrozbě.
Když se rozčílený medvěd ukázal, ztuhnul. Ta věc byla obrovská! Hora masa, svalů a evil aury. Nevěděl sice, jaké pohnutky takové zvíře zavedlo přímo do náruče smečky, každopádně v něm budila přirozený respekt jako... Málokdo. Zcela jistě na tom respektu mělo podíl i jeho trauma. Nechtěl znovu skončit bez zraku. Kousl se do jazyka. Mít tak k dispozici blesky, vyřadil by tuhle potvoru z provozu jediným zásahem. Co když kvůli tomu byli docela v háji? Nadechl se a vydechl, nenechávajíc na sobě projevit jakékoli známky strachu. Medvěd strach také neprojevoval - ba naopak, vypadal, že se nenechá jen tak odehnat, dokud se nažere. Rhaaxin se i nadále pomalu přemisťoval doprava, v myšlence zvíře obklíčit. Snad ostatní pochopí jeho záměr.

Predátoři 1 - začátek
Sky, Aetas | Barnatt, Zarina, (Minkar) | Renbli, Ásleif | Ingrid

Bílá vlčice mu zatím příliš neřekla, ale její pozdrav jí oplatil. Ani nepředstíral, že se o ni nějak moc zajímá, protože jeho primární zájem teď byl jeho návrat. Bral to jako velkou událost, že uspěl, ale chápal, že vlčice bez kontextu pro to pochopení mít nebude. Hleděl na Aetase s jiskřičkami v očích, vrcíc ocasem, dokud mu alfa neodpověděl na otázku. "Několik měsíců?!" Sice už zažil divné plynutí času na ostrovech a očekával, že odpověď bude třeba týden, dva, toto bylo ale vysoko nad jeho očekávání. Přestal vrtět ocasem a s bolestným zmatením zabodl své oči do země. "Bylo to jako dva dny, co jsem odešel s Barnatt," do jeho tónu se vmísil i smutek. Mohli za toto bohové od Oblouků? Dávalo by to smysl. Cítil výčitky svědomí, že tu nebyl pro své sourozence, Barnatt a smečku. Musí s nimi mluvit. Hryzl se do jazyka a zvedl zrak zpět k hnědému vlku. "Aetasi, já bych Zlatou smečku nikdy neopustil. Patří sem má rodina, a tedy i já. Je to můj domov," řekl alfě nakonec do očí své přiznání. Pokud v něčem viděl svou sílu, byl to fakt, že za celou dobu svého života o svém místě ve smečce nepochyboval. Snad to tak brala i vyšší moc. Vrhl pohled na bílou vlčici, jejíž jméno stále neznal. Díky těmto slovům se o něm jistě něco dozvěděla. "A Aetasi," otočil se zpět, mluvíc vážně, "chtěl jsem ti poděkovat za pomoc. Když mě před těmi pár měsíci přinesli slepého, nevěděl jsem, jestli dokážu přežít." Cítil podivný nekomfort, když někomu děkoval, dokonce i když šlo o alfu. Tentokrát se však překonal. Bude těžké to udělat to samé i před Athai?
Zlatý les ožíval a brzy se z jejich soukromé konverzace stala konverzace smečková. Všichni se slétali k Aetasovi jako mouchy na med. Dělo se něco? První uviděl dobře známou černou vlčici - "Barnatt!" Zvolal nadšeně a jeho koncentrace byla v tahu. Už už se k ní chtěl rozběhnout a říct jí o jeho v dobrodružství s bohy, když se vynořila další známá tvář - respektive ji poznal spíše po hlasu. Zarina nebyla sama, měla doprovod. Tmavý vlk mu byl však podobně jako Sky teď docela ukradený. "Zarino," chtěl k ní jít, ale pak si uvědomil, že v přítomnosti toho cizího si netroufne ji přivítat tak zblízka. "Už jsem zdravý! Rád tě vidím." Zamrkal na ni. Jak by si nevšimla, když vypadal tak... Nově. Vlastně, jak by to kdokoliv mohl přehlédnout...
A pak se přivalila Renbli, jeho mladší sestra. Nevlastní, ale stále sestra. Udivěně zíral jejím směrem. Vypadala starší, o tolik starší. Kdyby ji vídal více, asi by si všiml i toho, že vypadá trochu jinak, nyní však byl rád, že si vybavoval, jaké to barvy vůbec měla jako malé vlče. "Renbli!" Sice se jeho nadšení nevyrovnalo jejímu excentrickému chování, ale neváhal ani sekundu a vrhl se své sestře kolem krku, věnujíc jí obětí. Byl hrozně šťastný. Po takové době negativity a tmy konečně nalezl světlo. Všichni se shromažďovali, jakoby ho přišli přivítat - a on byl dojat, že by plakal. "Vyrostla jsi! A už jsem v pořádku, sestřičko," ujistil ji, když zaznamenal její nejistý tón. Rodinná chvilka skončila v moment, kdy zaznamenal i známý potrhaný hnědý kožich. Bahno! Teda,- "Ásleif!" Už si skoro připadal, že jen křičí náhodná jména, ale byl tak šťastný, že už mu bylo jedno, co si ostatní řeknou. Přiběhl k ní a také jí chtěl skočit kolem krku, jenže Renbli to... Zkazila. Obrátil pohled k ní, stojíc jen kousek od Sleify, a asi se mu něco zaseklo v krku, že nevěděl, co říct. "Uhhh... COŽE?" V první moment si říkal, že to se asi zbláznila, v druhý moment mu ta představa už tak zlá zase nepřišla. Cože?! Přistihl se, jak o hnědé tulačce přemýšlí. Ne. Ne! Tak to ne. Rozhodně ne. Konec. Ne. Zčervenal, rychle to však zabil tím, že se k Ásleif postavil stranou a hravě do ní šťouchl tlapkou. "Naah, ona si dělá srandu. To víš, sestry," ne, neví, a já taky ne! CO TO BYLO RENBLI, ničíš mi sociální život. Zazubil se.

Čas, co měl, zatímco přicházeli ještě další, věnoval dalším interakcím a úpravě svého kožichu. Přece jen se stále zrovna vrátil z výpravy. Není to kvůli Ásleif! Ještě že ta černobílá skvrna zase odletěla a nechala ho žít. Bohužel si všiml, že i Barnatt vzala roha, a tak tu zůstal se smečkou. Bude s ním teď Ásleif chtít ještě někdy mluvit? Snad to nebylo tak hrozné. Celé veselé setkání smečky narušil nečekaný host. I on medvěda ucítil a na chvíli zamrzl. Medvěda snad ani nikdy neviděl - věděl však, že to bylo zvíře, co mohlo za Naxinovo oko. Zvedl se na nohy. V tu chvíli se znovu objevila Renbli. Přivedla s sebou i Ingrida oba mluvili o něčem... Divném. "Jaký uzávěr?" Zamračil se nechápavě, ale asi ani neočekával odpověď. Zpět k medvědovi. Bylo jich hodně - jak by mohli neuspět? V nejhorším tu bestii prostě usmaží na popel. Jenže si uvědomil, že ovládat magii... By pro něj ani okolí ještě nemuselo být bezpečné. Od toho incidentu cítil, že ovládání jeho magií upgradovalo na jiný model. Mohlo to pro něj být podobné, jako když pilot létá s neznámým letadlem. Nadechl se a vydechl. Obešel Aetase a vydal se od něj napravo - aby rozložili sílu.

V lese bylo několik pachů. Většinu z nich neznal příliš dobře, a tak se držel toho starého známého, který patřil alfovi. Procházel známým lesem a začal si uvědomovat, že až tak známý už není. Jak dlouho byl slepý, že stromy a keře tolik vyrostly? Louka, ze které přišel, mu radila, že bylo něco jako léto. Konec léta, spíš. Nebo jen hezký zimní den? Byl z toho zmatený, ale nakonec usoudil, že si s tím nebude lámat hlavu, když má zpět zrak - to byl teď jeho hlavní zájem. Viděl znovu všechny tvary, světla i barvy. Teď, když padla noc, tak toho barevného až tolik nebylo, ale i tuhle krásu si nesmírně užíval. Hlavu měl namířenou k obloze a oči zakotvené na zářivých hvězdách v dáli.
Byl mírně pohoršen tím, že ho ještě nikdo nepřišel přivítat, když se tak hlučně ozval a na území bylo mnoho vlků, ale snažil se být trpělivý. Brzy na někoho skutečně narazil. Ten někdo ale nebyl Aetas - byla to docela obyčejná bílá vlčice. Oproti němu, že ano. Dle jejího pachu mohl soudit, že je cizinec, dle jejího chování zase to, že si hraje na člena smečky. Co si o tom měl myslet? "Ahoj?" Pozdravil, ocas vodorovně s tělem, čekajíc na vysvětlení. Nečekal dlouho a přišel vlk, kterého hledal. Zamrkal a zavrtěl ocasem, rád, že ho opět vidí. Aetas mu pomohl, když jeho problém se slepotou začal, stejně jako jeho družka. "Aetasi," pokývl mu s úctou na pozdrav, odsouvajíc přítomnost neznámé do pozadí. "Byl jsem na výpravě. Bohové uzdravili můj zrak a jsem připraven být opět smečce prospěšný jak jen dokážu," prohlásil se sebejistotou. Jeho kožich byl obohacen o tmavé klikyháky a na přívěšku s korálky a zuby mu teď visela i zlověstná ptačí lebka. Pečeť obchodu, jak si zapamatoval. Co zaplatil on? Vlastně stále nevěděl, bohové mluvili v hádankách. "Jak dlouho... jsem byl pryč?" Zeptal se posléze na změny visící ve vzduchu.

<< Zubří pláň přes Zlatý les

Po nějaké chvíli přešel do klusu a když uviděl svůj cíl před nosem, dokonce přešel do kroku. Jak kvůli tomu, aby mohl po dlouhé době pořádně obdivovat svůj domov, tak protože mu i přes novou radost žilách docházelo, že je vlastně víc než unavený. Dlouho nejedl a stále na sobě nesl pár šrámů z lesa, kde se několikrát přizabil. Zarostlým lesem se totiž bez zraku docela těžko prochází. Nyní, když měl po náročném rozhovoru s nadpřirozenými bytostmi ostrovů svůj zrak zpátky, si konečně znovu mohl prohlédnout Zlatý les. Svůj domov. Byla to věčnost, co ho neviděl, ačkoli v něm při svém postižení pobýval skoro pořád. Zlaté listy na zdravých vysokých stromech lesa však vypadaly stejně dobře, jako když je viděl naposledy. Možná porost byl trochu vyšší.
Procházel lesem a rozhlížel se kolem. Poznával místa, kde si hrál jako vlče, poznával to všechno. Pak konečně překročil hranice smečky a s ocasem vesele nahoře si to kráčel směrem k úkrytu, kde očekával, že by někdo mohl být. Doufal, že tu bude Atrox nebo Barnatt, ale spokojil by se i s jinou známou osobou. "Zlatá smečko! Jsem doma! Konečně jsem doma!" Dal o své přítomnosti vědět hlasitě. Pokud nikoho nenajde on, třeba si někdo najde jeho. Konečně můj den. Konečně můj den!

<< Oblouky bohů přes Mlžné pláně

Bylo to tu. Konec temnoty. Konec deprese. S každým cvalovým skokem cítil, že se mu síla vrací. Jakoby se mu křídla rozvírala a on byl připravený vzlétnout. Ve skutečnosti ho nepoháněla až tolik energie, ale neskutečná radost. Hleděl úplně všude kolem sebe - na trávu, kameny, mlhu, oblohu, pak i hory za loukou, když proběhl z plání. Teprve na louce zpomalil. Posléze se úplně zastavil. Oddechoval a díval se okolo, jakoby celé údolí viděl poprvé. Nádhera. Taková nádhera, ve které žili. "Woho hooooo!" Zavyl vítězně a skákal všude kolem, jakoby vyhrál loterii. A on vyhrál. Netušil, za jakou cenu, ale zatím to vypadalo, že to ani nechtěl zjistit. Možná na to i docela zapomněl, jak byl nadšený z návratu svého zraku. Své skotačení zakončil válením se v trávě. Poznal, že je konec léta. Jak dlouho byl slepý? Na tom nesejde. Je to u konce. Natáhl tlapky do vzduchu, proti obloze. A zrovna díky tomu si všiml, že jeho tlapky nejsou žluté, jak by očekával. Vstal a prohlédl si své tělo. Tohle bylo... Neobvyklé. Nečekané. "Ale cool," pokýval hlavou, když usoudil, že to vlastně není špatné. Bude si ale muset zvyknout. Byla i toto práce bohů, nebo za to mohl Wu? To se asi už nikdy nedozví.
Odpočinku nedal příliš mnoho času. Potřeboval tu velkou novinu říct Atroxovi, Barnatt i smečce. Že už je zase užitečný, že je naživu a že je připraven se pro smečku bít. Tak honem!

>> Zlatá smečka přes Zlatý les