Příspěvky uživatele

< návrat zpět

První, co je na Rodionovi vidět, je překvapení, pak zmatení, zakončující nevěřícným výrazem. Proč ta vlčice zní jak kdyby dostala něčím tvrdým fakt silně do hlavy? A proč jí je tak špatně rozumět? Trochu ustoupí, tázavě si jí znovu prohlédne. „Ty teda ne jseš zdejší… Cyro?“ Mois Gris, objevení a vlčice, která se ještě culí. Rody už tak nějak od základu počítal, že to ze samice tak snadno nevypadne, avšak, přestože mu defacto na všechno hned odpověděla, necítí se o mnoho moudřejší. „Ostrovy gavariš…? No já nikam neplaval!“ Předchozí úšklebek mu tak nějak už spadl a nahradila ho mírně znepokojený a nevrlý hlas. Mimo ostatní, tak nějak zapomněl představit sám sebe. V jeho kraji to nebylo potřeba, všichni věděli, kdo je ten bručoun plížící se lesem…
Říčka blízko vlků dál hučí, nížina je plná jarního života a nějak krajinu netrápí, že se tady Rody snaží na nevyřešitelnou záhadu. Skoro jakoby zapomněl, že tu pořád ještě před ním vlčice ještě je, dokud se ho nezeptá na jeho zranění. Trhnutím s ní naváže oční kontakt zpět. „A i kdyby, ty s tím nenaděláš ničevo,“ o co jí jde…? Nebo proč? Je pravda, že Rodion se nikdy nesetkal s tak příjemným zacházením, jen co vlka poznal. A aby to byla přetvářka, to je moc náhodná situace. „Je tu víc podobných?“ Využije výřečnosti vlčice. Možná má zrovna štěstí, a Rody nehodlá zahodit příležitost.

//odkudsi

Temný vlk se probudí z hlubokého spánku. Tedy, nejdřív pozvolna otevře rudá očka, uvidí své tlapy složené před sebou a až pak mu dojde, co se stalo. Vyskočí na nohy, má naježenou srst a hledá snad démona. Poslední, co si pamatuje, byl jelen, co svým parožím skočil přímo na něj, když bránil nepozorného koloucha, kterého Rodion malém ulovil. V ten moment myslel, že je po něm, ještě cítil, že se mu parohy probodávají do břicha a pak... Temno.
Podívá se na pravý bok a opravdu... Má tam šrámy, avšak ne moc hluboké, takové trochu větší škrábnutí.
Je mírně umazaný od krve, ale na to je Rody zvyklý, avšak teď ho žádné škrábnutí ani krev netrápí, sic to při dýchání trochu bolí.
Ohnivýma očima skenuje okolí, vůbec nic nepoznává. Je v nějakém údolí, tráva, kytičky, řeka... Nic, co by se podobalo jeho prostředí. Mimo to si všimne jakési černé šmouhy. Vlk. No... Ač Rody není zrovna společenský, momentalně asi nemá na výběr, než se zeptat, co se to děje...
Nepřemýšlí moc dlouho, ještě by přišel o jediný možný zdroj informací, proto tak nějak dopajdá až k vlčici, pokud mu teda nezdrhne, a bez chození okolo horké kaše vylije na samici otázky. „Mohl bych se zeptat... my jsme v nebi nebo tak něco?“ krom mírné ironie je slyšet celkem znatelný přízvuk z východu. Mimo jiné není těžké si všimnout, že je Rodion trochu zraněný.