Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jedno tempo, druhé, třetí. A plavala jsem dál. Jezero bylo kouzelné, obzvlášť když začalo svítat. Mlha se zvedala ze všech stran a mělo to takový temný nádech. Ponořila jsem i hlavu a začala si prohlížet, co je níž. Viděla jsem i pár ryb, nějakou bych si možná i s chutí dala. Naposledy jsem měla rybu, už to bude opravdu dlouho.
Zase jsem se vynořila. Pomocí magie jsem si usnadňovala cestu. A zaměstnávala tak více hlavu, než samotné svaly. Nebudu lhát, možná jsem i díky ní chytla svou brzkou snídani. Jedna z ryb mi vyskočila rovnou do tlamy, neboť jsem jí popohnala proudem. S chutí jsem jí zkousla a zamířila zpátky na břeh. Kde jsem měla v plánu nic jiného, než jen lenošit a odpočívat. Potřebovala jsem tělu ukázat, že může i vypnout. Aspoň teď.
Nehodlala jsem se dále zabývat svými problémy. Dnes už ne. Položila jsem své tělo elegantně na zem a pustila se do ryby. Škoda, že Frank si nedá. Lítá po všech čertech. Čekala jsem, že ho pach rybiny přitáhne. Ale on byl asi někde dál. Možná našel nějakou společnost a teď se handrkují o nějaký ořech. Jakmile jsem rybu snědla, konečně jsem cítila, že bych mohla pořádně usnout.

Převalila jsem se zase na druhý bok. Neklidný spánek mi dával zabrat. Vyskočila jsem proto na nohy, možná mi dělalo starosti i to, že jsem netušila, kde je Frank. Příroda v okolí byla tichá a já jsem se tak mohla proplétat po okolí jezera a hledat svého přítele. Nechtěla jsem na něj volat. V okolí byla spousta šelem, které by si na mě, ale i na něm mohla smlsnout. Dokázala bych je díky své magii odehnat, ale jak by si poradil Frank? Tváří v tvář takovému nepříteli. Uši jsem stáhla k tělu a ze chřtánu mi vyšlo drobné zavrčení.
Kde ten syčák může být? Ptala jsem se sama sebe. Jako bych snad doufala v nějakou kloudnou odpověď. Chytla jsem jeho stopu, ale vedla do korun stromů. Jak jsem si mohla myslet, rozhodl se prozkoumat okolí. Zůstávala jsem ovšem u jezera. Neměla jsem nejmenší chuť někde cestovat. Ať ho klidně něco sežere, mě je to vlastně úplně jedno. Mrskla jsem ocasem a při tom protočila očima. Přistoupila jsem zpátky k jezeru, kde jsem se napila. Po chvíli jsem vlezla dovnitř. Nejspíš to chtělo úbytek energie, a to doslova. Nemohla jsem spát, protože mé tělo ještě nebylo dostatečně unavené.

Po pár hodinách jsem prozřela, ale i nadále se cítila dost unaveně. Jen jsem se převalila na druhý bok a zkontrolovala okolí. Stále byla ještě noc, což jsem vítala celkem s útěchou. Ještě to chce trochu spánku. Zastříhala jsem ušima a lehce si přežvýkla.
Uslyšela jsem zvuk, který připomínal pumu. Zastříhala jsme ušima a donutilo mě se posadit. Mžouravě jsem se rozhlížela. V okolí bylo určitě spousty monster, smrtelných. A kdo ví co tu všechno bylo. Ale od toho jsem byla tady, abych to zjistila. A sama z toho byla nesvá. Ale já na to kápnu. Zazubila jsem se pobaveně a zavrtěla při tom ocasem.
Na chvíli jsem se postavila a udělala pár kroků k jezeru, abych se napila. Na prozkoumávání jsem ještě neměla tolik energie. Proto jsem se vrátila spokojeně zase spánky, lehla a snažila se usnout. Frank zmizel, nejspíš šel zkoumat okolí. Nijak jsem se o něj nestarala, v lasičích létech byl už asi dospělý.

// Malé hory

Tělo se cítilo na prd. Ale mysl? Ta se smála díky houbám, které jsem našla v začarovaném lese. Konečně něco, co tuhle mládež nakopne! Měla bych to prodávat dalším vlkům, určitě by jim to pomohlo! Vykoukla jsem z hor a viděla, jak se jezero třpytí v poslední síle dnešní noci. Láskyplně jsem se ušklíbla. Frank se mi objevil u nohou a já na něj jen překvapeně hleděla. Já tě neztratila? Páni. Vyvalila jsem oči, že byl živej a v rámci možnosti i zdravej.
A tak jsem sešla z hor níže, abych se dostala k jezeru. Voda tu byla nádherná, tady kdyby se někdo rozhodl založit smečku, měl by milionové prostředí. Ale já už byla zadaná! To nemůže říct jen tak někdo. Nikdo mi nemůže říkat, co se může a co se nemůže. Zamračila jsem se. Já mohla úplně všechno. Ještě chvíli jsem tam jen tak posedávala, občas jsem šla do vody. Pak zase ven. A ani nevím proč jsem to dělala. Zkrátka jsem se chtěla pohybovat. Prošla jsem kolem břehu a hledala vhodné místo na to složit někde hlavu. Povedlo se. Našla jsem poměrně hezké zákoutí, které mě bude chránit před predátory, ale i před případným větrem. Lehla jsem si a vylepila se jako 'dáma'. Spíše jako mrtvola na bok. Znuděně jsem zívla a usnula, na dobu neurčitou. Potřebovala jsem toho vážně hodně dospat. Tělo už bylo slabé.

// Písčiny

Kdyby se tak slovy dalo popsat to, co jsem v posledních hodinách zažila. Ale takové slovo neexistovalo. I když možná to byly jen útroby mého mládí. Tak by to určitě nějaký, velmi vzdělaný vlk, nazval. Ale já teď neměla chuť poslouchat nikoho. Chtěla jsem být jen já a jenom já. A to se mi podařilo. Podle veškerého pachu na ostrově tu žádný vlk nebyl. Nebo aspoň nevoněl jako vlk. Musela jsem se zase zasmát.
Kráčela jsem k horám, tady to bylo velmi nebezpečné! Ale já měla svou hlavu, a tak jsem šla dál. Občas jsem se podívala do stran a smála jsem se stínům. Ať to bylo co to bylo. Rozhodně to nemuselo být ani přátelské, ani nijak dál zavádějící. Věděla jsem jen, že chci vypnout a to už se blížilo moje milované prostředí. Stačila jedna návštěva abych věděla, že to místo bude jednou moje pravé já.

// Zrcadlové jezero

// Průliv

Kdyby tak existoval nějaký zlepšovák, jak se tam dostat. Voda byla celkem šílená, občas jsem byla pod vodou a nemohla najít vrch. Občas jsem byla naruby. Nešlo to úplně podle plánů. Houbičky si dělaly své a mátly tak mou mysl. Ale já bojovala. Frank se mě držel, ale občas měl na mále. Hrábla jsem tlapou a tím jsem se dostala zase dál. O nějakých magiích jsem v tuhle chvíli neměla ani potuchy. Vůbec mě nenapadlo, že bych si mohla pomoc. Neměla jsem na to absolutně myšlenky. Ušklíbla jsem se a tlapami hrabala o sto péro.
Jakmile jsem ucítila pach písku, věděla jsem, že jsem blízko. Možná jsem udělala pár temp i směrem k oceánu dál. Ale... to už bylo riziko povolání. Když jsem to přeplavávala poprvé, měla jsem rozhodně více štěstí. S náporem lysohlávek se to ovšem dělalo po svém. Jakmile se mé tělo dotklo písku, jen jsem se znechuceně škrábala z jeho dna. Písek jsem během chvíle měla absolutně všude a to bylo něco, co jsem nenáviděla.

// Malé hory

// Začarovaný les

Čím blíž jsem byla vody, tím hlučnější byla. A celkově všechno jsem začala slyšet mnohem intenzivněji. Když proletěl kolem mě nějaký brouk, dlouze jsem se na něj zadívala, dokud mi nezmizel z očí. Mé přirozené pohyby zlenivěly. Byla jsem pomalejší, ale bylo mi to fuk. Všechno mi bylo fuk. Přihlouplý úsměv mi i nadále zůstával na tváři. Trochu jsem se motala, ale i tak jsem chtěla přeplavat průliv. To zvládne kdejaký Béčkový vlk. Řekla jsem Frankovi a poplácala ho po hlavě. Nedopatřením jsem ho ale poplácala tak, že mi zajel až do písku do půli pasu. Jejda, trochu více síly.
Pak jsem hlavu zase zvedla a chystala se na další olympíjský výkon. Nebyla to taková doba, co jsem tady byla naposledy. Za tu noc se toho událo až příliš mnoho a já se potřebovala... zrelaxovat. A kde jinde, než né na ostrově? Měla jsem tam už celkem fajn místečko, které jsem si chtěla obsadit svým zadkem. Aspoň během rána. A spát, na nic nemyslet. Pomohlo mi to, mysl jsem úplně vypla.

// Písčiny

// Modrák

Vklouzla jsem do lesa a na chvíli se zastavila. Neměla jsem tak odborný nos jako divočáci, kteří jsou cvičení na lanýže. Nebo prasata, nebo co se to vlastně cvičilo. Já potřebovala najít takovou speciální houbu, po které mi bude hej. Vyslala jsem i Franka, ať se trochu více snaží. Kývnul na mě a za chvíli přišel s náručí plnou hub. Ale žádná z těch co našel se mi nepozdávala. A tak jsem mu je shodila s tlapek a hledali jsme dál.
Pokud bych tu houbu měla někde hledat, bylo by to právě tady. Ten les byl divný sám o sobě a já nepochybovala o tom, že by tady nemohly být. Zastříhala jsem ušima a nadále se nechala provázet samotným lesem. Poštěstilo se mi. Konečně jsem jí našla, dala bych tlapu do ohně za to. Byly vyšší, bílé a pěkně divné. Frank se na mě nevěřícně díval, ale já potřebovala trochu... upustit páru. A tak jsem jednu, nebo dvě lysohlávky snědla. Nic se ale nedělo, možná to má pozdní účinek. A tak jsem pokrčila rameny a nechala Franka, ať mi vyskočí na záda. A pomalu přicházela k průlivu.

// Průliv

// Kvetoucí louka

Doběhla jsem až k velkému stromu. Byl mnohem větší než ostatní a dělil mě od toho prokletého fialového vzadu. Na moment jsem se zastavila a pohlédla vzhůru. I tady se mi s ním pojí myšlenka? Zatraceně, všechno to bylo nacucané vzpomínkami. Nejraději bych se zahrabala někde pod hlínu. Do podsvětí. A řekla všem, jaká je to vlastně ve skutečnosti nula. Ale... Ale to by bylo emočně nevyzrálé! Chtě nechtě jsem se začala smát jako blázen. Jako naprostý šílenec. Musela jsem se posadit, abych ten záchvat smíchu nějak zvládla. Možná mi to všechno šlo už na mozek a potřebovala jsem trochu oddych. Když v tom mě napadla jedla levárna, po které by mi mohlo být hej. Ty houby. To by mě dokázalo vést na jiné myšlenky. Tím bych se mohla zabavit a nechat mysl, ať si hraje s čímkoliv bude chtít. I když já chtěla jen spát, tohle byla ale alternativa. V tom lese by nějaké mohly být, divnej je na to dost. Mlaskla jsem.

// Začarovaný les

// Tichá zátoka

Procházela jsem územími jako tělo bez duše. Zanechávajíc jen drobný pach. Víceméně jsem měla svižné tempo. Nutilo mě to dávat si pozor na to, kam dávám tlapy. Nechtěla jsem přece skončit se zlomenou nohou. To už bych byla vážně k ničemu a Havran měl jen pravdu. Nechtěla jsem mu dopřát ten pocit, že vyhrál. I když si to teď myslí. Před Daénem jsem se dokázala ovládnout a nevpálit tam. Nebudu dělat emotivní scény. Je to emočně nevyzrálé. Musela jsem hledět kupředu. Získat své chyby jindy a jinak. Ale on mi ani nedovolí dělat chyby. Jako by snad on žádný neměl. A zase jsem nad tím začala přemýšlet.
Naštvaně jsem se rozběhla, snažíc se zbavit přebytečné energie. Pokud jsem měla tolik energie, bylo na čase se jí zbavit. Jakmile dojdu na místo, chci jen odpočívat a spát. Lovit ryby a spát. A s nikým se nebavit. Aspoň celý den, nebo dva. Možná celý život. Dokud se zase nezvednu ze dna, kam mě přesně hodil.

// Modrák

// Mlžné pláně

Uslyšela jsem protékající vodu. Vyprahlo v tlamě mě nutilo jí vyhledat a tak jsem se zastavila u břehu. Tady jsem už byla, takže mě to nijak nepřekvapilo. Voda byla studená, ale příjemná. Využila jsem tu chvíli se posadit. A procvičit tak i svou magii vody. Dlouho jsem jí pořádně nepilovala, když nepočítám ten malej fórek na hranici s Daénem. Kterého si sice asi nikdo nevšimne, ale pár stromů tam aspoň umře. Z něčeho jsem dobrý pocit mít musela. A dojít přímo až za tou zrzavou mrchou byla sebevražda. Musím získat více zkušeností a od Wua potřebuji víc útočné magie. Ne, žádné medvídkovské obětí, nebo čím mě to zatím krmí. Já chtěla bojovat! A né léčit! A teď už nemůžeš ani bojovat a nemáš ani koho léčit.
Hluboký povzdych, vodu jsem nechala na pokoji, ať dále proudí jak je jí libo. Frank se koupal, koukala jsem na něj jako na blázna. Nebyla zrovna ideální teplota na koupání. Ale byla to jeho volba. Však on se za chvíli namočí ještě jednou. Tentokrát ale pořádně. Heh.. Zvedla jsem zadek a zátoku obešla.

// Kvetoucí louka

// Oblouky bohů

Kdybych tak věděla, že ze mě bude takový cestovatel, nejspíš bych Wua požádala o nějaké boty. Už mě bolely tlapky ze změn různých terénů. Nohy mě brněly a já moc dobře věděla, že mě bude čekat dlouhý odpočinek. Hlava mi stále nedá spát a tak chvíli potrvá, než plně zaberu. Ale už dlouho jsem neregenerovala. Uvědomila jsem si. Frank spal co chvíle, jeho drobné tělo naspalo víc, než já za celý život zatím. Jenomže to by se mi taky líbilo, nechat se neustále vozit.
Protáhla jsem se. Mlha tu byla všude, a s přicházejícím ránem to mělo takový halloweenský nádech. Což bude za chvíli. Možná bych měla přemýšlet i o smrti. Kolik vlků už umřelo za tu dobu, co jsem je potkala? Některý určitě, o tom jsem nepochybovala. Co třeba můj bratr? Možná je někde pod drnem už tuhej.

// Tichá zátoka

// Mlžné pláně

Do cesty mi ovšem něco přiskočilo. Byly to podivné kameny, které mě donutili se na ně aspoň podívat. Snažila jsem se bádat v paměti. Už jsem tu byla? Nebyla? Já už nevím, všechno je tak zmatené. Kdybych se dokázala soustředit, nejspíš bych si s hrdostí řekla, ano byla jsem tu. Ale v mém rozpoložení jsem si tím nebyla absolutně jistá. Přistoupila jsem k jednomu z kamenů. Frank se snažil vyškrábat nahoru, ale pokaždé se svezl jen dolů. Vydávalo to nepříjemné zvuky, takže jsem ho hned okřikla, aby se neřeklo, že tu dělá takový kravál.
Šla jsem dovnitř a dívala se, jak jsou kameny posazeny. Mohla za to magie? Bozi? Nějaký hloupý vlk, který toužil mít tady nějaký odkaz? Kdo by chtěl umřít kolem šutrů? Protočila jsem očima. To bylo tak klišé, že to nebylo ani možné. Na chvíli jsem se ale zdržela, snažíc se zjistit, co je tohle zač. Po pár minutách jsem to ale beznadějně vzdala a zamířila zpátky na pláň.

// Mlžné pláně

// Vlčí jezero

Kdybych si uměla představit můj život v kostce, byla by asi hodně velká. Za ten rok a půl jsem ušla velký kus cesty a ještě jsem nekončila. Možná začnu pořádně žít až teď. Možná jsem musela ztratit někoho, abych si uvědomila, že nemám nikoho. Nikoho na koho bych se mohla spolehnout. Myslela jsem si, že právě takového mám - Havrana, ale jak se zdá, všechno se rozpadlo jako domeček z karet. S nepříjemným pocitem v zabodnutých v zádech jsem procházela plání dál. Nevnímala jsem, co se kde šustne. Kdyby teď vedle mě spadla hvězda, nebo meteor, nejspíš bych ho jen přešla. Tak špatné to se mnou bylo.
Skloněná hlava, nechuť absolutně k ničemu. Ať už tam jsem. Modlila jsem se, ať cesta utíká rychleji, ale očividně se jí moc nechtělo. Vleklo se to, jako čert po funuse. Měla bych se nějak podílet na smečce, chtělo by to poznat pár dalších vlků. Napadlo mě. Možná mezi nimi by byl někdo, kdo by stál za to ho setkat. Ale teď jsem neměla chuť absolutně na nikoho.

// Oblouky bohů

// Sněžné tesáky

Scházela jsem z hor a při tom kašlala na nějaké myšlenky. Odmítala jsem, aby mě pohltily. Raději jsem se zajímala o okolí. Za chvíli začne svítat a já chci den začít trochu lépe, než ten předešlý. Trochu více si i odpočinout a dodat si tak potřebnou energii, která mi někde byla ukradena. Co se dá ale dělat.
Došla jsem až k jezeru. Nějaký pach ve vzduchu visel, ale nijak jsem se o něj nezajímala. Spíše jsem zabořila nos do vody a jen se napila. Už je to dlouho. Projelo mi hlavou, při vzpomínce na otce. Tady mi utkvěla jedna z největších vzpomínek na něj. Tady jsem se mu poprvé postavila, že chci něco dělat po svém. A málem jsem se utopila, i takové chyby jsem dělala. A možná je i dělám. Ale musím na to přijít sama, nikoliv aby mě na ně někdo upozornil. Nikdo nebyl bezchybný. Mít život bez chyb byla celkem nuda.
Pootočila jsem se a zamířila zase dál. Frank se ošplíchl vodou a držel se mě jako ocásek.

// Mlžné pláně