Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno vlka: Scar
Počet postů: 4
Postavení: alfa
Povýšení: ---
Aktivita pro smečku: Pokecal si se zeiranem a pak vyrazil ven
Bobříci: -

---> Podzemní doupě

Zeiranovi už jsem neměl co říct a on už taky nic řešit nechtěl, takže jsem se brzy ocitl venku z doupěte a opět u jezera. Venku bylo světlo, ale počasí zatím docela šlo. Rozhodně to bylo lepší, než předtím padající kroupy, i když to rozhodně nebyly příjemné sluneční paprsky. Nemůžu mít všechno.
Nicméně byl jsem sám se sebou nyní poměrně spokojený (I když o jistém vlkovi, který nás zradil, se to samé říct nedalo) a tak jsem si jen chvíli zdříml na kamenech nedaleko jezera a pak jsem vyrazil do světa, zvědavý, co zajímavého mi do cesty ostrovy přinesou tentokrát. Neměl jsem žádný konkrétní plán, ale to jsem většinou neměl. Možná bych se mohl podívat do svého doupěte, jestli se mi tam mezitím nenastěhoval nějaký vetřelec, možná bych mohl jen tak bezcílně bloumat po okolí a užívat si scenérie, možností bylo nespočet.

Kdybych mohl, dal bych mu něco, jak mě najít, jenže já sám nevěděl, kde a kdy budu. Pohyboval jsem se po ostrovech víceméně náhodně, bez předchozího plánu nebo konkrétního záměru. Najít někoho konkrétního na ostrovech bylo skutečně hlavně o náhodě, tedy pokud jste neměli takovou šikovnou vymoženost od Wua, jako jsem měl já. "Pravděpodobně mě najdeš tady a nebo mám v lese u mostu úkryt. případně si tě můžu najít já," řekl jsem prostě. I tak to nebylo jednoduché, ačkoli jsem měl onu naušnici. Mohlo by se mi klidně stát, že by mě hledal, já ho naháněl po celých ostrovech, ale stejně bychom se nenašli. "Rozhodně ale budeme podobné srazy jako teď pořádat častěji, společenstvu jenom prospěje, když se budeme navzájem alespoň trochu znát." Už jsem si ani nepamatoval, kdy byla smečka svolaná minule. Možná ještě za války? Těžko říct.
Na jeho informaci o tom, co plánuje, jsem pouze přikývl. Neznělo to jako špatný plán a mně bylo vlastně i docela jedno, co dělá ve svém volném čase. "Pak přeji hodně štěstí. taky doufám, že se uvidíme dřív," ušklíbl jsem se. Měl jsem s ním přece jisté plány, že? "A já tedy půjdu, pokud tedy není ještě něco, co bys se mnou chtěl probrat." Byl to záživný rozhovor, jen co je pravda. Měl bych se pokusit lépe poznat i další členy smečky, především abych pak věděl, co od koho čekat. ne tedy, že by to s Azraelem nějak pomohlo. A pokud už nic řešit nechtěl, vydal jsem se pryč z úkrytu.

---> Křišťálové jezero

Pomůcka? "Určitě se můžeš zkusit zeptat toho vlka s vozíčkem, ale jinak myslím, že sebeovládání funguje podobně jako magie nebo kterákoli jiná dovednost. Budeš se to prostě muset naučit." Mohl jsem mu ovšem dát pár typů, i když si stejně bude muset najít sám co mu bude vyhovovat. "Znecitlivět je taky možnost, ano. Jestli chceš, můžeš se vydat tou cestou, ale já osobně dávám přednost tomu, být připravený. Mít představu o tom, co se může v jaké situaci stát, a vědět, jak na to budeš reagovat. Takovým způsobem tě nic nepřekvapí, když se pak nějaká ta situace opravdu stane." Na to ovšem potřeboval jisté životní zkušenosti. Já už byl na světě pěkných pár let, věděl jsem, co od vlků můžu čekat a máloco mě dokázalo opravdu rozhodit, ale on byl pořád dost mladý. "Můžeš taky na všechno pohlížet jen na jako další překážku, kterou je potřeba překonat a kvůli které je život zajímavější. To ti pomůže udržet si od nepříjemných situací jistý odstup a nenechat se jimi tolik ovlivnit." nevěděl jsme moc dobře, jak mu to lépe vysvětlit nebo ho cokoli naučit, pro mě to bylo skoro tak přirozené jako dýchání. "A nebo můžeš svůj vztek použít jako zbraň a namířit ho na ty, co si to zaslouží."
Na informaci o Scallie jsem kývl: "Možná bude chtít zůstat mimo smečku, ale už i tohle zní slibně." Nezbývalo než čekat a doufat, možná ji maličko popostrčit správným směrem. Byl jsem ohledně toho docela zvědavý, stejně jako ohledně zbytku našich mladých. Alduinovi potomci měli rozhodně potenciál a pro jednou i alespoň jednoho fungujícího rodiče, který se na ně nevykašlal, už to by se mohlo hodit. "Mám v plánu si ještě promluvit s dalšími ze Společenstva, pokud se mi podaří někoho zastihnout. Jinak se nejspíš půjdu projít a odívat se, jestli nepotkám někoho zajímavého." neměl jsme teď v plánu nic zvláštního, chtěl jsem si prostě odpočinout a možná trochu promyslet arénu, abych pak mohl přednést ostatním nějakou ucelenou myšlenku. Něco na práci se najde vždycky. "Ptáš se z nějakého konkrétního důvodu, nebo jen tak?"

Hledal to, co nám spadlo přímo do klína, nebylo to ironické? Já bych byl zase radši, kdybychom Angela našli živého tady na ostrovech, než mrtvého v podsvětí, ale vlk si nemůže vybírat. Alespoň jsme s jistotou věděli, co se s ním stalo, což se třeba o takovém Černém nebo mnohých dalších chaosanech říkat nedalo. Ovšem co mi řekl dál, to bylo skutečně zajímavé. takže pan "není správné nikomu ubližovat" někoho zabil? Pokud jsem měl ještě nějaké pochybnosti, tak se v tuhle chvíli rozplynuly jako mávnutím kouzelného proutku. Informaci o nějakém idiotovi v poušti jsem zaznamenal, ale to mě teď nezajímalo. "Emoce se můžeš naučit ovládat a použít je jako zbraň. To ti bude užitečnější, než když tě někdo naštve a ty ublížíš prvnímu, kdo ti přijde pod zuby," řekl jsem. Mohlo by to být i nebezpečné, nehodlal jsem riskovat životy ostatních kvůli tomu, že Zeirana někdo naštve. Možná bych mu v tomhle směru mohl dát pár tipů, i když těžko říct, zda bych byl schopný ho něčemu pořádně naučit, koneckonců nikdy jsem nikoho neučil, že?
Jeho slova o mladé vlčici zněla slibně, ačkoli jsem doufal, že to s ní nedopadne jako s Azraelem. "Patří do některé ze smeček?" zeptal jsem se. Nemohli jsme si sice vybírat, přesto bylo lepší přijímat vlky, kteří měli co nejméně vazeb s těmi z ostatních smeček tady na ostrovech. "Nicméně pokud usuzuješ, že by se k nám mohla hodit, dost možná ji brzy budeš moct přijmout sám, pokud bude mít zájem." Nový Zeiran se mi zamlouval víc, než ten starý. Hodlal jsem tomu dát ještě nějaký čas, ale nemusela by z něj být špatná beta. Skutečně se začínalo ukazovat, že je syn svého otce.

Jméno vlka: Scar
Počet postů: 17
Postavení: alfa
Povýšení: ---
Aktivita pro smečku: svolání srazu smečky, šíření informací
Krátké shrnutí (i rychlohry): Setkal se s Alduinem, který hio informoval o zmizení další alfy a o svých vlčatech. Svolal smečku a informoval příchozí Chaosany o zmizení Allavanté a o jejím návrhu na arénu. Nyní se baví se Zeiranem o Azraelově zradě.
Bobříci: -

Strávil dobu s jedním vlkem? To by mě skutečně zajímalo, kterého vlka myslel. Mohlo jít o někoho, kdo Azraela přesvědčil, aby od nás odešel? ne, pořád přece nebylo jisté, že nás Azrael zradil, a přesto... čím déle jsem o tom přemýšlel, tím víc mi podvědomí našeptávalo, že ej to pravda, že není moudré vlkům přehnaně věřit, že zradit může každý. Zaměřil jsem se radši na něco jiného, co mi Zeiran řekl. Pokud jsem se po ostrovech potuloval já a potkal jsem jen jednoho Chaosana, mohlo jít klidně o náhodu. Pokud jsme se ale po ostrovech potulovali oba a ani jednomu z nás se nedařilo nikoho potkat, mohla to být také náhoda, mohlo to ale i znamenat, že se počty Chaosu ztenčily víc, než mi bylo milé. Chtělo to novou krev. Vždycky to chtělo novou krev, ovšem kde vzít kvalitní vlky, kteří odpovídali naší ideologii? Takových, zdá se, bylo málo, a pak se ve smečce objevovali vlci, jako byl zrádce Azrael, nebo ten šedý poděs, kterého přitáhla Ayshi. "Předpokládám, že ti i řekla, že jsme tam potkali ducha tvého otce, že?" bylo to spíš konstatování, než otázka. Taky mě začínal docela zajímat ten tajemný vlk, o kterém Zeiran mluvil, mohli bychom ho nějak využít? "Kdo je zač ten vlk, o kterém pořád mluvíš?" zeptal jsem se. "A ano, mám pocit, že Riveneth má celkově slabost pro to ubližovat ostatním," vlčata nebo ne. I já sem tam rád zakousl nějaké vlče, když na to přišlo, neviděl jsem na tom nic špatného, pokud se nejednalo o jedno z našich vlčat. Ta jsme naopak potřebovali živá. "Když říkáš, že má v sobě temnotu, myslíš, že by se jednou mohlo stát jedním z nás?" Netušil jsem, proč jinak by na to narážel, i když já v tomhle ohledu myslel poněkud jednostranně. Dá se to naverbovat, nebo to lépe poslouží jako večeře?

Na jeho díky jsem opět pouze přikývl. Nezáleželo, kdo na Azraelovi trest za zradu vykoná, pokud ho chtěl Zeiran zabít nebo nějak jinak potrestat, jen ať se toho ujme. To ovšem budeme řešit až budeme mít jasné důkazy, Azrael byl beta společenstva dost dlouho, příliš dlouho, než aby byl odsouzený bez důkazů a bez prošetření celé záležitosti. Opět před námi čekala další práce.
"Byl jsem na prvním ostrově. Zajímavé je, že za celou dobu jsem potkal snad jediného Chaosana a to Riveneth, o které jsem ani netušil, že k nám patří, dokud to neřekla. Ovšem já bych se tě mohl zeptat na to samé. Od našeho posledního setkání ses dost změnil," naklonil jsem hlavu na stranu, jak jsem si ho prohlížel. Bylo na čase vyslovit, co si myslím, protože zrovna tohle mi docela vrtalo hlavou. Zjevně taky nezahálel, zatímco já bloudil po horním ostrově. "Azzip jsi náhodou od té doby neviděl? Nebo kohokoli dalšího, kdo se teď na srazu neukázal?" zeptal jsem se. zajímalo mě, kolik ze členů zůstalo a jen mělo něco lepšího na práci, a koho jsme už mohli odepsat, protože se po něm slehla zem, stejně jako po Avanté a dalších. Chtěl jsem mít alespoň trošku přehled, I když nejspíš nikdy nebudu znát úplně všechny, když mohlo nabírat víc vlků.

Poslouchal jsem, co říká, a přemýšlel při tom, že se skutečně změnil, a to dost. Dokonce jsem tomu ani nemusel napomoct. Bylo to docela fascinující. Kdyby mi někdo řekl, že je tohle ten stejný Zeiran, jakého jsem předtím potkal v horách, pomalu bych tomu nevěřil a přesto to byl on. Co se stalo, že u něj došlo k takovému prozření? Dozvím se to vůbec někdy? Působil nyní dospěleji a ne tak naivně, jako předtím. Nový Zeiran se mi zamlouval. Ale to bychom odbíhali od problému. Přikývl jsem: "Takže vlci z jiné smečky. Dovedu si představit, že by chtěli šířit mylné informace, aby nám uškodili, nebo aby uškodili Azraelovi samotnému..." Ovšem Zeiran byl ten, kdo to slyšel přímo od nich, on by měl být ten, kdo v tuhle chvíli dokázal lépe odhadnout, zda lhali nebo ne. "Ovšem pokud si myslíš, že nelhali, dobře tedy, uděláme nejlépe, když se zachováme jako by to byla pravda." I já se o tom nejprve potřeboval přesvědčit, i když jak jsem o tom přemýšlel, vzpomněl jsem si, že se Azrael skutečně příliš často nacházel směrem, kde se nacházel les. Bylo možné, že se tam snaží schovat před Chaosem? Mohl to být také důvod, proč nepřišel na sraz? Protože už nebyl jeden z nás a nevěděl, zda o tom víme nebo ne?
Když označil Azraela stejně měkkého, jako i další členy, nehádal jsem se s ním, v tomhle ohledu jsem souhlasil. Měli jsme ve smečce vlky, kteří nejspíš navždy zůstanou sigmami, protože nemají na to, být jednou z bet. Chaos nebyl dokonalý. Ovšem já nikdy Azraela za příliš měkkého nepovažoval... bylo možné, že ho neznám dost dobře? "Pokud je opravdu zrádce, s radostí ti tu čest přenechám," řekl jsem. Ačkoli bych ho do zubů v takovém případě moc rád dostal sám, velice rád bych viděl Angelova syna někoho zabít. myslím nebylo třeba dodávat, co je trest za zradu, to jsme oba dobře věděli.

Nijak jsem netrval na tom, že si musíme promluvit o samotě. Vlastně jsem nechtěl probírat nic, co by nesměl nikdo další slyšet (nebo jsem si zatím nemyslel, že jsem to chtěl), ale když Zeiran navrhl, abychom se odebrali někam jinam, pouze jsem ho mlčky následoval. nemuselo to být, koneckonců, na škodu a vždycky se dalo všechny opět svolat a všechno jim převyprávět. Udasil jsem se v jeskyni naproti němu. osvětlení, které vytvořil, dodávalo jeskyni zvláštní vzhled. nedokázal jsem se rozhodnout, jestli to tu díky plamínkům vypadá útulně, nebo pochmurně a výhružně. To ovšem teď nebylo podstatné, protože jsem vzápětí uviděl, jak Zeiran odhodil přetvářku, ke které jsem byl až doteď naprosto nepozorný, ačkoli jsem si toho jistě měl všimnout. Vždyť kdo lépe pozná lži a předstírání, než ten, kdo je sám mistrně ovládá? byl jsem snad opět příliš zaměřený na úspěch, že mi uniklo něco důležitého? Však jsem neviděl ani nic, co by nasvědčovalo, že chce Azrael zradit a přesto tu byl Zeiran, který tvrdil, že to udělal. A to byl také důvod, proč jsme tu byli. Mohl Azrael zradu jen předstírat a být v tom natolik dobrý, že by Zeirana oklamal? Mohlo se jednat jen o nějaký drb, kterému uvěřil? Vlk, který přede mnou stál, mi toho Zeirana, kterého jsem potkal kdysi dávno, a který tvrdohlavě obhajoval všechno dobro na světě, připomínal jen vzdáleně, I teď, i to, jak jednal předtím, než jsme se ukryli před počasím v podzemním doupěti. Ovšem mohl to být jen první dojem, třeba mě vyvede z omylu, jen co otevře tlamu.
Čekal na otázky a otázky přišly, respektive jedna otázka: "Proč jsi řekl, že nás Azrael zradil?" pečlivě jsem volil slova, nechtěl jsem se zatím přiklánět ani na jednu stranu, ani dělat ukvapené závěry, dokud nebudu vědět víc.

Podtržené části - všichni
Hlavně reakce na Zeirana

V rychlosti jsem si vyslechl, co říkala Moudrá o té zvláštní květině. To by se mohlo hodit. Jinak se všechno zdálo probíhat podle plánů, ovšem jen do okamžiku, než Zeiran prohlásil, že nás Azrael zradil. na okamžik jsem na něj zůstal zírat, neschopný slov. On a zradit? Ze všech vlků to byl ten, na koho bych to tipoval snad nejméně... ale Zeiran by to přece neříkal jen tak pro nic za nic. "Pak se tedy k Dobrodruhovi chovejte jako ke kterémukoli vlkovi, co k nám nepatří. Nesdělujte mu nic o smečce, neříkejte mu žádné další důležité informace," Nechtěl jsem dělat ukvapené závěry a rovnou rozhlásit, že ho může kdokoli, kdo bude chtít, na potkání zabít, ale ani jsem nic nechtěl ponechat náhodě, dokud si nebudu jistý. Nehodlal jsem pochybovat o Zeiranových slovech, ale ani jsem nechtěl odsuzovat někoho, kdo společenstvu věrně sloužil, na základě výpovědi jednoho vlka. teď by se tu hodil Hlídač, věřil jsem, že by nám dokázal dát jasnou odpověď tady a teď, jenže ten tu nebyl. "Azrael nemá důvěru Společenstva, dokud nebudeme mít jasný dúkaz o jeho zradě nebo nevině." Pokývl jsem na Dail, "Všechno důležité už snad bylo řečeno. To platí i pro vás ostatní, pokud chcete, můžete jít, pokud tedy ještě někdo nemá něco důležitého, co by chtěl oznámit." S těmi slovy jsem se zvedl a vyrazil za Zeiranem. Potřeboval jsem od něj vysvětlení, například to, jak věděl o Azraelově zradě. "Můžeme si spolu promluvit?" zeptal jsem se ho.

Všichni

Pokývl jsem Iridanovi na rozloučenou. nebylo na škodu poznat i mladší generaci Chaosu. Nejlepší by bylo, kdybych tu znal všechny a to tak, že dobře, ale ještě jsem nepřišel na to, jak to zařídit, i kdybych se snažil sebevíc. Kdybych všechny přijímal jen já, samozřejmě bych všechny znal, ale taky bych tím Chaos ochuzoval o potenciální dobré členy, protože bych je prostě nepotkal. Všechno mělo své výhody a nevýhody, prostě jsem se musel snažit, abych ze situace a ze systému, který jsme zavedli, vytěžil co nejvíc.
Čekal jsem, než se všichni shromáždí a přitom si prohlížel jejich tváře a snažil se si je zapamatovat. Trochu jsem se zamračil na Zeirana, který snad musel dostat venku větví, nebo tak něčím, jinak jsem si to nedokázal vysvětlit, ale nepozastavoval jsem se nad tím. Počká to. Uznale jsem pokývl na Noira, když nabídl ostatním jídlo. To byl pravý smečkový duch.
Nechal jsem mluvit Šamana. Když domluvil, pokývl jsem na něj a převzal slovo, abych něco málo doplnil: "Nevíme, jestli je naživu nebo nepřežila, prozatím ji považujeme za nezvěstnou, nicméně šance na její nalezení nejsou příliš velké." Jak by také mohly být, když byl Alduin přímo u jejího zmizení a sám ji nenašel? "Nikdo z nás pořádně neví, jak místní magie pracuje a vsadil bych se, že Usměvavá není první ani poslední, kdo tímto nebo podobným způsobem zmizel. Můžeme jen doufat, že se vrátí. Nicméně to mě přivádí k dalším záležitostem a tudíž ke skutečnosti, že jsem poslední přeživší zakladatel a alfa a nelze vyloučit, že se nějaká nehoda přihodí i mně. Ačkoli je alfa v mnohých ohledech spíš formální postavení, smečka někoho takového potřebuje." Abych nikam neodbíhal, ve stručnosti jsem pro všechny nové vysvětlil, že ve společenstvu má panovat rovnost - tedy hlavně mezi alfami a betami - a že kdokoli, kdo je alespoň beta, má možnost předkládat návrhy nebo rovnou zorganizovat nějakou vlastní výpravu či lov a že alfa existuje především proto, aby dal takovým návrhům zelenou a povyšoval sigmy na pozici bety za zásluhy. "Proto jsme přemýšlel o tom, kdo by e stal v případě mé smrti následníkem. Doteď byly alfami pouze zakladatelé smečky, těmi už se nikdo další nestane, proto jsme se rozhodl, že v případě mé smrti by smečku dočasně přebrali všichni potomci zakladatelů, tedy Iridan, Dallius, Rhysburr, Zeiran a další potomci Letce a Krvavé, kteří se možná na ostrovech vyskytují," podíval jsem se v tu chvíli po Noirovi, jako bych ho tím přímo vybízel, aby si ujasnil, kdo jsou tedy jeho rodiče, protože se ho to mohlo také týkat. "Ovšem pouze za předpokladu, že v té době budou dost staří a alespoň někteří z nich na pozici bety. Pokud tu nikdo takový nebude, smečku dočasně přeberou současné bety, tedy Šaman, Moudrá, Kousavá, Kurážná a Dobrodruh." Doufal jsem, že jsem vyjmenoval všechny. Pochopitelně jsem neměl jak zjistit, že Kousavá, tedy Azzip, je už někde v prachu, a Azrael zběhnul do Daénu. Pokud se k tomu však chtěl Zeiran vyjádřit, teď byla ideální chvíle. Já jsem mezitím pokračoval: "A poslední, pro změnu veselejší věc, je, že jsme vám chtěl přednést jeden z návrhů Allavanté, který už nestihla sama zrealizovat, totiž že bychom se mohli pravidelně jako smečka scházet a soupeřit spolu navzájem. byl by to dobrý způsob, jak poznat nejen své bratry a sestry v Chaosu, nýbrž i své schopnosti jinde, než na bitevním poli." Bitevní pole by to bylo také, samozřejmě, ovšem jen jako. pro mě by to také byla příležitost najít nové potenciální bety a probrat ve smečce zrno od plevy, o tom jsem už však pomlčel, především mě zajímalo, co si o tom budou myslet ostatní.

---> Křišťálové jezero

Iridan a Alduin

Ten mladý se choval uctivě, což se mi na jednu stranu líbilo, ale na druhou stranu... chtěl jsem i ctít původní smysl Chaosu a bez ohledu na to, jak moc oslovení "pane" lichotilo mému egu, jsem nechtěl dopustit, aby se ke mně moji bratři a sestry (třebaže někteří zatím nepříliš staří) chovali jako k nějakému všemocnému alfovi, se kterým je potřeba jednat s úctou, aby se náhodou neurazil. Jistě, nikdy tu nebude panovat úplná rovnost, pořád byly rozdíly mezi postavením, bety nad sigmami, já ještě o maličký kousek nad betami, ale mnozí sem přišli s tím, že budou mít možnost být slyšet, že nebudou muset poslouchat alfu, a já už moc hezky zjistil, že vlci nemají rádi, když někdo neplní sliby. Už to bylo jen na mně, dokud a pokud se Usměvavá nenajde, a já se musel postarat, aby se mi to nerozpadlo pod tlapkami, i když jsem nebyl někdo, kdo by se považoval za ideálního vůdce. Budu se muset učit za pochodu. "Žádný pán," opravil jsem Iridana, "oslovuj mě normálně jménem nebo přezdívkou, na nějaké pány si tu nehrajeme. A rád tě poznávám, Iridane." Tím jsem víceméně celý náš rozhovor prozatím ukončil.
"To bude nejlepší," řekl jsem Alduinovi, "A ano, chybí tu víc vlků, než jen ona, ale třeba ještě přijdou. Nejsme tu všichni, i když myslím, že někteří teď nejsou na ostrovech." Neříkal jsem, proč to vím, to vědět nepotřeboval. Moje naušnice ale dokázala najít každého, koho jsem znal... tedy až na některé. Usuzoval jsem, že ti jsou buď mrtví, nebo zmizeli podobně jako Allavanté.

Reakce na Iridana, Zeirana a Alduina, podtržená část - oslovuje všechny přítomné

Podíval jsem se na mladého vlka, který mě oslovil. Vypadal docela dobitě a podle všeho mu nechybělo sebevědomí, když ke mně takhle přišel. "Ano, to jsem," odpověděl jsem mu, nikoli však nějak nadřazeně, spíš jako prosté konstatování skutečnosti. "A nebo také Milost," dodal jsem ještě, protože já neslyšel, co mu pošeptal Alduin, "stejně jako se tvému otci říká Šaman."
Pak jsem promluvil na jeho otce, bylo zbytečné dělat nějaké kličky ohledně toho, co jsme od něj chtěl. "Myslím, že o zmizení Usměvavé by se měli ostatní dozvědět od tebe, já bych stejně jen opakoval to, cos mi řekl a ty jim dokážeš lépe odpovědět na případné dotazy. jestli chceme mít šanci ji najít, bude dobré, když budou všichni tak informovaní, jak jen to půjde."
Na Zeiranova slova jsem vděčně kývl. To nejhorší jsme si sice už vyžrali, ale déšť už padal i pod stromy a nemuseli jsme to vyžírat dál, když byl tak blízko úkryt. Zvýšil jsem hlas a zavolal tak nějak na všechny vlky okolo: "Hej! Kdo tu nechce moknout, může se přesunout do úkrytu, budeme pokračovat tam, dokud se nezlepší počasí!" Kdo tu samozřejmě moknout chtěl, to už byl jeho problém. Vyrazil jsme směrem k vchodu, aby případně i ostatní věděli, kam mají jít. Uvnitř jsem se posadil na jeden z kamenů v hlavní chodbě, která se zdála být dost rozlehlá, abychom se sem všichni vešli. Líp se tu ponese i zvuk. Už jsme jen čekal, až se přidají ostatní a pokud Alduin chtěl, mohl se posadit vedle mě a rovnou říct všechno, co potřebovalo být řečeno. Zmizení Usměvavé byla priorita, ovšem i já pak chtěl oznámit nějaké ty informace.

---> Úkryt

Zeiran, Alduin, Thia, rozloučení se s Dail a Noirem
Okrajově zmínění Ayshi, Favori, Rhys, Dallius a Iridan

Zbytek smečky se začínal pomalu ale jistě shromažďovat a já si mohl konečně v duchu oddechnout, když se ukázalo, že je nás přecejen docela dost. Objevil se Šaman s vlčaty, jedna cizí vlčice, která se představila jako Corinne, a pak i Kurážná s nějakým cizím vlkem, kterého jsem neznal. každý vlk, kterého jsem neznal, byl dobrý, protože to znamenalo, že se smečka rozrůstá. Počítal jsem i s tím, že tu nebyli úplně všichni. Riveneth se zatím neukázala, stejně jako Azrael a Faust, což byli vlci, od kterých jsem účast čekal nejvíc.
"Možné to je, ale není to příliš pravděpodobné. Víc o tom ví Šaman, vypadá to spíš na nějakou přírodní katastrofu nebo rozmary místní magie, i když samozřejmě ani cizí zavinění se nedá vyloučit," odpověděl jsem Zeiranovi. a pokývl na pozdrav Corrine, když se k nám připojila. "Milost, alfa Chaosu," představil jsem se jí stručně, nikoli však nepřátelsky. "Nyní když mě omluvíte, jdu si promluvit s ostatními," sdělil jsem své skupince a zamířil za Šamanem. Znova jsem střelil pohledem po obloze. Bylo jen dobře, že jsme byli pod stromy, ale skutečně to vypadalo, jako kdyby proti nám něco mělo i samotné počasí, když se z nebe spustilo tohle, sotva sraz začal. Taky jsem zahlédl toho šedého vlka, co poskakoval kolem Ayshi a mírně se na něj zamračil. Sice byl nový a nová krev se hodila, ale na můj vkus se nepředváděl zrovna dobře. Ovšem to později. Teď jsme potřeboval řešit záležitosti s vlkem, co zrovna mluvil se svými vlčaty. "Alduine," pozdravil jsem ho, "Mohl bych si tě na chvíli půjčit?" Bylo mi jasné, že tu má práci s vlčaty, ovšem byl tu teď s nimi i Zeiran (kterého napadlo, že by se hodilo použít proti kroupám štít, což vůbec nebyl špatný nápad), tak snad nebude vadit, když je tu Alduin chvíli nechá. potřebovali jsme smečce oznámit Allavantino zmizení a on o tom věděl víc, než já, přišlo mi tedy lepší, aby o tom smečce pověděl on. Navíc už mi nepřipadalo vhodné čekat na opozdilce. "A Zeirane? Kousek odsud je doupě, které patřívalo tvému otci. předpokládám, že ho teď můžeme považovat za tvé. Měl bys nějaké námitky, abychom tam sraz přesunuli, alespoň než se trochu vyčasí?" Zeptal jsem se. Co jsem si pamatoval, mělo by tam být dost místa pro všechny, kdo tu teď byli.