Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Oba naše NPC vlky jsem už znal, takže jsem se do jejich představování nějak nezapojoval. Jen ať se hezky seznámí mezi sebou, bylo potřeba, aby se byli členové smečky schopní poznat navzájem. Místo toho jsem to celé nezaujatě pozoroval. Bylo zajímavé, jak Noir zareagoval na Yefreiho pošťuchování. Buď šlo o citlivé téma a nebo byl mladý vlk poněkud horkokrevnější. Zato Zeiranův úšklebek napovídal, že on takové pošťuchování na cizí adresu rozhodně schvaluje. buď se s Noirem neměli fakt rádi, a nebo, troufal jsem si odhadovat, se z toho mladého idealisty, kterého jsem potkal naposledy, změnil? I informace, že ho vychoval Azrael, mě zaujala. Že by přecejen ten idealismus neměl z vlastní halvy,a le od něj? Ovšem Azraela bych nikdy netipoval na ten druh vlka, ale mohu se samozřejmě mýlit. Když se Zeiran zmínil, že dlouho nepotkal žádného z dětí Kurážné, překvapeně jsme zvedl jedno obočí. Syna Kurážné jsem potkal nedávno, ovšem představil se... jinak. zajímavé. "Fausta jsem potkal docela nedávno." I když ten chudák nevěděl o Chaosu ani co by se za drápek vešlo, to jsem si s Kurážnou hodlal ještě vyříkat. "Ovšem Árese ani Azzip jsem také dlouho nepotkal, je dost možné, že se jim něco přihodilo nebo byli nucení opustit ostrovy." tak už to tu chodilo. proto bylo potřeba neustále nabírat nové členy, protože ti staří prostě... mizeli. A ne vždycky z vlastní vůle, jak jsem se nedávno dozvěděl. naklonil jsme hlavu na stranu, když zmínil cizí vlčici. "Napadá mě leda Riveneth. Také jsem ji nedávno potkal. Myslím, že ji do smečky přijal Dobrodruh." Když se však zeptal na Allavanté, zamračil jsem se. "To je jeden z důvodů, proč jsem svolal tenhle sraz. Podle Šamanových slov je nezvěstná." Podíval jsem se na Pampelišku: "Nejspíš nevíš, jestli přijde Hlídač, že ne?"

"Jsi tu už nějakou dobu a podle všeho nejsi špeh nastrčený Daénem. To je taky jediný důvod, proč jsi byla omega," vysvětlil jsem stručně. Zdálo se, že Noir má z jejího povýšení stejnou radost jako ona, i když v mých očích se jednalo spíš o formalitu, která zas tak neznamenala. Ale proč jim brát radost? Dobrých zpráv bylo poslední dobou v Chaosu pomálu, nebo jsem měl alespoň ten dojem. Ale o tom později až nás tu bude víc. zatím to nevypadalo, že by se hodlal někdo připojit, což mě netěšilo. věděl jsem, že k nám určitě ještě patří Alduin a jeho tři vlčata. A Riveneth. Alduin dost možná nepřijde, pokud teď na vlčata zůstal sám, s tím jsem byl smířený a netrápilo mě to. Ovšem co se týkalo ostatních, neexistovalo nic, co by mi dalo jistotu, že jsou stále na živu a stále věrní smečce. ledabyle jsem se podrbal za uchem, ve skutečnosti jsem však pomocí své naušnice zjišťoval, kde se kdo nachází. Azrael trčel pořád někde v lese na východě, tolik k jeho slibu, že se určitě dostaví, ale co se dá dělat, byli jsme co jsme byli, jen hlupák by od Chaosana očekával, že dodrží všechny sliby. Kurážná trčela někde na druhé straně ostrova. Uvidíme, jestli se uráčí přijít. Alespoň byli živí, i to bylo fajn.
Neunikl mi však Zeiranův pohled, když jsem navrhnul, že by Noir mohl být jeho bratr. Měl jsem takový dojem, že tihle dva se moc nemusí. Nicméně na tom nezáleželo, protože já stejně nevěděl tolik, abych dokázal říct, že jsou tihle dva sourozenci. "To nemůžu ani já," řekl jsem, "ale určitě ve smečce bude někdo, kdo ti to buď potvrdí nebo vyvrátí. Obávám se však, že i Letec i Krvavá jsou buď mrtví nebo opustili ostrovy." Ať si s těmi informacemi dělá, co uzná za vhodné. Pokývl jsem na dva vlky, kteří postávali vedle, aby se k nám klidně připojili. netušil jsem, jestli se ti přede mnou už znají, každopádně pokud ne, bylo ideální, aby se seznámili.

Zeiran nic neříkal, takže jsem mu zatím věnoval jen další letmý pohled, chvíli si prohlížel toho opeřence, co mu seděl na hřbetě, a pak se podíval zpět na Dail. Zajímalo mě sice, jestli je Zeiran stále to idealistické děcko, ale o tom později, teď bylo potřeba vyřešit jiné věci. "Stray tu není, ale předpokládám, že se ještě pár vlků ukáže." Však jsem je sotva svolal. Rozhodně tu chybělo docela dost vlků. Zajímalo by mě i co je s mým povedeným synovcem, toho jsem už také nějaký pátek neviděl. Nebo s Azzip. Alduin s vlčaty se snad dostaví později. "Myslím, že už je na čase, aby sis mohla říkat plnohodnotná sigma. pak až tu bude víc vlků, oznámím to i ostatním, aby nedošlo k případným zmatkům," řekl jsem jí jednoduše, bez zbytečných vytáček. Mezitím se začali dostavovat další členové, Yefrei s Pampeliškou. Usadili se opodál a do našeho rozhovoru se nezapojovali (později budou k dispozici na hru, pokud bude někdo chtít, zatím se budeme tvářit, že tu jsou, ale nejsou). Doufal jsem, že se nás tu objeví hodně. Samozřejmě nejspíš ne všichni, ale byl jsem zvědavý, jak na tom momentálně jsme, co se členů týče.
Doufal jsem, že na tom smečka není tak špatně, jak jsem si poslední dobou myslel.
"Scar. A nebo Milost," představil jsem se cizímu vlkovi a pak zvědavě naklonil hlavu na stranu. "narodil? Je tvoje matka snad Kurážná?" Fausta jsem už potkal, ale pokus jsme si dobře pamatoval, měla dvě vlčata. přísahal bych, že to druhé byla vlčice, ovšem moje paměť se mohla mýlit. Jedno z Alduinových vlčat to určitě nebylo, na to byl příliš velký. Ovšem jak tak stál vedle Zeirana, napadlo mě ještě jedno pravděpodobnější vysvětlení. "A nebo syn Letce a Krvavé." Střelil jsme pohledem po Zeiranovi vedle. To by bylo zajímavé. Byl jsem zvědavý, kolik ztracených vlčat těch dvouna mě ještě odněkud vykoukne. Rozhodně jsem si nemyslel, že by měl ve smečce vlčata ještě někdo další, takže tohle muselo být ono, když tvrdil, že se do Chaosu už narodil. Snad to nebyl další nechutný idealista, co se bojí ušpinit si tlapy, těch jsme víc nepotřebovali.

jak jsem si všiml, nebyl jsem tu první. Skupina tří vlků musela dorazit dost možná přede mnou, ale to nevadilo, protože minimálně dva z nich jsem poznával. kdo byl ten třetí, to jsem netušil, ale bylo na něm také cosi povědomého, jen kdybych ho dokázal zařadit... nemyslel jsme si však, že bych ho znal jménem, možná jsem ho jen někde zahlédl.
vyrazil jsme jim vstříc (o čem se bavili, to mi zůstávalo záhadou a vlastně mě to ani tolik nezajímalo). "Dail, rád tě zas vidím," pozdravil jsem vlčici, "s tebou jsem zrovna potřeboval mluvit." nebylo mi známo, že by za celou dobu, co byla v Chaose, smečku nějak zradila a už bylo na čase, aby se přemístila ze zavrženíhodného postavení omegy někam výš. Přirozeně jsem z ní nehodlal hned udělat betu, když jsem ji teď kdo ví jak dlouho neviděl, ale sigma, to neznělo zas tak špatně. Když byla teď Allavanté nezvěstná, bylo na mně, abych se začal snažit ještě víc, a postaral se, že smečka nezanikne. Nezdálo se však, že by to hrozilo, když jsme tu viděl jednu novou tvář a další jsem poměrně nedávno potkal. Bylo hezké zjištění, že Zeiran ten divný držkopád ze skály při našem minulém setkání přežil. Jeho smrt by byla plýtvání potenciálem. Přejel jsme ho pohledem od hlavy až k patě, přísahal bych, že zas o kousek povyrostl... a nebo jsem zapomněl, jak obrovský je. Také jsme mu pokývl na pozdrav, pravda byla taková, že jsem si nevybavoval jeho jméno a nebyl jsem si úplně jistý, zda jsme se při minulém setkání představovali. Pak jsem se otočil na posledního vlka, toho, kterého jsem neznal. "My dva jsme se ještě nesetkali, že?"

---> Nerovy vodopády

Ah, konečně zpět doma. Nádhera. Už jsem nehodlal ujít ani metr, i kdyby to znamenalo, že bych si mohl odpočinout ve svém vlastním doupěti v lese u mostu. Místo toho jsem si našel kámen na břehu jezera a rozvalil se tam. možná jsem si ze souboje s alfou Zlaté díky Wuovu léku neodnesl žádné rány, nebyl jsme však už nejmladší a používání magie na takové úrovní spolu s fyzickou námahou a následným táhnutím jejího těla přes les si vybralo svou daň.

Zápis rychlohry s Alduinem
Zatímco Scar pospával na kameni, objevil se u jezírka beta Chaosu. Vlci se dali do řeči a Scar se dozvěděl, že i Chaos jaksi přišel o alfu. Sdělil Alduinovi, koho má v případě jeho vlastní smrti jmenovat nástupcem a následně se dozvěděl jména a nějaké další informace o Alduinových vlčatech.

Sotva jsem si začínal myslet, že se na nás štěstí začalo obracet, objevilo se opět něco, co mě přesvědčilo o omylu. Tohle nebyl zásah jiné smečky, tohle vypadalo, jako kdyby na alfy Chaosu měli spadeno samotní bohové. K čertu s tím, jako bychom neměli svých problémů dost sami i bez nich. Už jsem nehodlal otálet, byl čas svolat opět smečku a konečně jim sdělit všechny novinky, které jsem měl. ty dobré i ty špatné. Zdvihl jsme čenich k nebi a zavyl, abych dal všem, co mě mohli slyšet, vědět, že sem mají zamířit.

---> Rokle

Neočekával jsem od chodby mnoho, o to větší tedy bylo mé překvapení, když chodba ústila nejen ven, ale dokonce přímo tam, kam jsem se potřeboval dostat. tedy... skoro. Okolí jsem však už poznával a pečlivě jsem si poznamenal do paměti, že tu chodba je. Možná to nebyla cesta nijak extra pohodlná, se vší tou vodou, chladem a kostmi poházenými po zemi, ale rozhodně to bylo rychlejší a méně energeticky náročné, než hledat cestu přes hory.
Ani tady jsem se nezdržoval dlouho, můj cíl byl už téměř na dosah tlapky, stačilo jen dostat se zpod vodopádu ven a byl jsem na místě. Někde tady v okolí se nacházel vchod do Angelova starého doupěte, jen kdybych věděl, kde přesně. To by bylo ideální místo na šlofík. A nebo... nebo bych se prostě mohl rozvalit někde venku. Déšť se zatím moc k příchodu neměl a já si potřeboval zase vysušit kožich. vylezl jsem tedy zpoza vodopádu a pokračoval k jezeru.

---> Křišťálové jezero

---> Červená louka

Ačkoli jsem tuhle část ostrovů ještě moc prozkoumanou neměl, našel jsme rychle vychozenou stezku po úpatí hory a pak i cestu do rokle, kudy jsem se potřeboval dostat, abych mohl pokračovat hlouběji do nitra ostrova. Měl jsme v plánu tudy jen projít a pokračovat na druhou stranu, ovšem co to bylo tam ve stěně? vypadalo to skoro jako kdyby tamtudy vedl nějaký tunel nebo něco podobného. To rozhodně stálo za prozkoumání. Stočil jsem tedy kurz jiným směrem a brzy už jsem zmizel v podzemí. netušil jsem, kam to vede (pokud to vůbec někam vedlo, ale pokud už nic jiného, předpokládal jsem, že tam nebude pršet, což zamračená obloha stále slibovala. Pokud by šlo o slepou uličku nebo snad labyrint, vždycky to půjde nějak otočit. Posvítil jsme si na cestu ohněm a vyrazil skrz vlhkou chodbu kupředu, ať už mě měla zavést kamkoli.

---> Nerovy vodopády (přes Katakomby)

---> Zubří pláň (přes Sněžné tesáky portálem)

Skutečně existovala jiná cesta na druhý ostrov, jak jsem zjistil, když jsem se dostal do hor. tam, přímo přede mnou, byla vyšlapaná cesta, na jejímž konci se vzduch vlnil způsobem, jakým by se rozhodně vlnit neměl, pokud by nebyla na vině magie. Tohle byl portál. netušil jsem, kam povede, ale rozhodně povede pryč odsud a dostane mě jinam. Vyrazil jsem tedy k němu a skočil do něj bez jakýchkoli obav. byl zjevně používaný, takže jsem neměl strach, že mě to vyhodí někde v háji.
Cesta portálem nebyla nic příjemného. Když mě vyplivl na druhé straně, na louce pokryté rudými květy, děkoval jsem své předchozí prozřetelnosti, že jsem se tu vlčici nerozhodl sežrat, protože by teď dost možná opět spatřila světlo světa. K čertu s těmito dopravními prostředky, taky by je mohli vymyslet pohodlnější.
Když jsem se vzpamatoval z průchodu portálem, stačil mi krátký pohled na okolí, abych poznal, kde se nacházím. Velkou horu, která se tyčila jen kus přede mnou, nebylo jednoduché přehlédnout. byla vidět ze všech stran z velké dálky a tvořila tak skvělý orientační bod. nezdržoval jsem se tu ani chvíli déle, než jsem musel a vyrazil jsem kupředu. Už jsem se těšil, až si budu moct odpočinout někde v suchu a teple.

---> Rokle (přes nejvyšší horu)

Jméno vlka: Scar
Počet postů: 8
Postavení: alfa
Povýšení: ---
Aktivita pro smečku: vražda alfy jiné smečky
Krátké shrnutí (i rychlohry): Zavraždil Athai, odtáhl ji na území Zlaté a teď míří svolat smečku
Bobříci:
Vrah - Tichá zátoka, + 30 kšm a 10 procent (lov)

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v tomto měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na betu
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Bobříci- popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM

Scar - 8 kšm (+ bobřík)
Zeiran - 15 kšm
Riveneth - 15 kšm + 1 kšm
Noir - 15 kšm
Rhysburr - 2 kšm
Dail - 15 kšm
Iridan - 5 kšm
Thia - 1 kšm
Favori - 15 kšm

---> Zlatá smečka (přes Zlatý les)

Čím dál jsme byl od území smečky, tím lépe se mi šlo. Už jsme se nemusel přemáhat nepřidat do kroku, abych se dostal z dohledu co nejrychleji, už jsem byl dost daleko, aby se mě nikdo nerozhodl pronásledovat. teď jsme potřeboval najít nějaké jezírko nebo potůček, kde bych se mohl umýt od krve. naštěstí loukou protékalo několik říček, takže jsem se k jedné z nich prostě zastavil a chvíli se v ní máčel, než jsem zase vylezl a usušil si kožich pomocí magie. Kdybych chvíli počkal, dost možná by se o tohle za mě postaral déšť, jak jsme tak pozoroval oblohu, ale ten zatím vypadal, že se jen tváří, že přijde, ale zatím se k tomu moc nemá. I tak byl čas začít se poohlížet po nějakém úkrytu. Chtěl jsem si odpočinout a pak... pak bych se mohl zase podívat ke Křišťálovému jezeru. Byl čas opět svolat smečku. S hledáním členů po ostrovech jsem zatím moc štěstí neměl, ale možná se někteří alespoň dostaví. Byl čas opět přivítat nové tváře a přednést návrh, s kterým přišla při našem posledním setkání Allavanté. Čekala mě spousta práce. Zlo nikdy nespí, nebo se to tak alespoň říká. Ne, zlo nikdy nespí, zlo musí neustále řešit nějaké organizační problémy.

---> Červená louka (Přes Sněžné tesáky portálem)

---> Tichá zátoka (přes Zlatý les)

Vlčice rozhodně nebyla lehká. Určitě vážila víc, než Scar a když ji musel táhnout mezi stromy, začínal si vážně pohrávat s myšlenkou, že jí rozerve břicho a nechá tu někde jeho obsah ležet. Stejně už vnitřnosti nepotřebovala a jemu by se rozhodně hodilo netáhnout toho tolik, navíc když si musel dávat pozor, aby ho tu nikdo ze smečky nepřistihl, jak táhne jejich alfu a je zcela viditelně umazaný od její krve. I úplnému idiotovi by muselo dojít, že není jen tak někdo, kdo ji prostě našel někde ležet a rozhodl se ji odtáhnout domů z dobroty srdce. Ne, táhl ji sem z několika důvodů. Zaprvé na sebe byl hrdý, chtěl, aby ostatní vlci věděli, co udělal. Zadruhé, nechat ji na hranicích smečky rozhodně přiměje nebrat Chaos na lehkou váhu. nebyli smečka, která jen tak pobíhá kolem a straší vlčata. V Chaosu bylo možná spousta vlků, kteří nechtěli zabíjet a Scar to pomalu ale jistě začínal respektovat, ale on zabíjet chtěl. Chtěl, aby se jich vlci báli. zatřetí, jedna jeho část si říkala, že vlčice Athaiiných kvalit si nezasloužila zůstat ležet někde v zátoce, kde ji vezme moře nebo sežerou mrchožrouti. jen ať se její rodina a smečka dozví, co se s ní stalo. A tak ji táhl dál, hezky v celku, až tam, kde cítil označení hranic smečky. Tam ji nechal prostě ležet. Uvažoval, že označkuje vedlejší stromek, ale nakonec to neudělal. i když si vraždu užil, nezabil ji z rozmaru, byla to ona, kdo zaútočil. Kdyby bylo na něm, mohli si klidně popovídat a rozejít s ekaždý po svém, ale to by asi musel potkat jinou vlčici. Tohle nebylo žádné prohlášení ani provokace, bylo to pouhé sdělení, že kdo se proti němu postaví, skončí mrtvý. Neměl však způsob, jak tuto zprávu předat, aniž by tu zůstal a počkal na někoho, kdo mrtvou alfu najde. A tak udělal to, co mu Athai řekla, že má udělat. Otočil se a zamířil pryč, ovšem neutíkal, měl jistou hrdost a věděl, že v bezprostřední blízkosti nikdo není. Přesto však, když odcházel, použil zametač, aby ho nikdo nemohl sledovat.

---> Zubří pláň (přes Zlatý les)

Někdy bylo štěstí to, co rozhodlo o všem. Jedno kousnutí, které rozhodlo o tom, kdo žít bude a kdo nebude. Scar nad tím však nepřemýšlel, cítil pouze bolest v zmrzačené tlapě a úlevu, že už je po všem. Vlčice nebyla mrtvá, mnoho jí do toho však už nezbývalo a zkušený bojovník věděl, že ej to jen otázka času, nezasáhne-li tu nějaká magická síla a nestane se zázrak.
Když mu z posledních sil položila otázku, prostě jí odpověděl. Proč by jí odpověď neposkytl, když si ji mohla vzít leda tak do hrobu. Nepřerušoval ji, když mluvila, pouze poslouchal a odpočíval položený na jejím bílém kožichu. A pak bylo po všem. zabil ji, prostě tak, při čestném souboji jeden na jednoho, kdy měl prostě jen o něco víc štěstí. Pro sebe se usmál a se zaskučením se vydrápal na nohy. byl to hezký pohled, na tělo alfy, ležící bez života v mokrém písku. Dokázal to, byl přecejen ten lepší. Ale za jakou cenu? Nohu za sebou táhl jako kus mrtvého masa a tak, kde ji zasáhly ostny, z ní stále odkapávala krev a sůl pálila v ranách. Jenže pak si vzpomněl na tu maličkou věc, kterou tehdy dostal od Wua. Netušil, jestli bude fungovat, ale za pokus to stálo a tak ji vzal a sežral. A fungovala. Rány se před jeho očima zacelily. Pořád byl po boji unavený, ale cítil se najednou o mnoho líp a nic ho nebolelo. Podíval se na tělo před sebou. Uvažoval, že ho sežere, ale v tuhle chvíli mu to nepřipadalo správné. Tuhle vlčici respektoval, chybělo málo a byl by to on, kdo by se tu válel v písku. Ne, zasloužila si trochu úcty. byla silná, stála si pevně za svými zásadami a nebála se pro ně zemřít, toho si Scar vážil... svým způsobem. Popadl ji za kůži na krku a jal se ji táhnout pryč, přesně jak si přála.

---> Zlatá smečka (přes Zlatý les)

Z tohohle souboje jeden nevyjde živý, ale ten druhý také nedopadne zrovna dobře, to mohlo být jasné už od začátku. Ani Scar už nebyl nejmladší a souboj ho nutil vypnout všechny síly, pokud odsud chtěl odejít živý (V odchod ve zdraví už nedoufal). Byl však také schopný bojovník, teď nebyl čas litovat předchozích rozhodnutí, bylo potřeba tohle dotáhnout do konce, bez ohledu na to, jaký ten konec bude. Začínal však mít pocit, že má navrch. Věnoval Athai jeden ze svých úsměvů, když kořeny probodly její tlapy. To ale byla chyba, protože se na zlomek sekundy přestal soustředit a nestihl tak uhnout před jejím útokem. Bylo to pouhé štěstí, že se Athai netrefila a nebyla to ona, kdo tuhle pláž opustil živý. Ovšem netrefila se a to byla osudová chyba, protože Scar jí rozhodně nehodlal dát další šanci. Nedělal si teď starosti s tím, že měl tlapu probodnutou ledem a že se na ni nejspíš už do konce života normálně nepostaví. V tuto chvíli budoucnost neexistovala, existovala jen bílá vlčice. Cítil, jak se kůže na jeho krku trhá, cítil bolest, ale byl teď příliš blízko cíli a musel dosáhnout svého bez ohledu na cenu. Zakousl se... a neminul. Tlamu mu zaplavila horká krev, když sevřel v zubech vršek jejího krku a stiskl, až pod jeho zuby křuply kosti, trhl hlavou a zlomil bílé vlčici páteř, nehledě na to, že jí samotné zůstal v zubech pořádný chuchvalec chlupů s kusem jeho vlastní kůže. Písek kolem nich barvila krev do ruda a v jejich okolí panovala docela spoušť. Vyhrál, ale za jakou cenu. Jiný by v tuhle chvíli možná řekl něco inteligentního, možná by se vychloubal, černý vlk se však akorát vyčerpaně svalil na bílou vlčici (která nejspíš ještě nebyla úplně mrtvá, i když k tomu rozhodně neměla daleko - máloco dokázalo přežít delší dobu se zlomenou páteří) a snažil se popadnout dech.

Skutečně tu nebyli proto, aby si povídali. Bylo nad slunce jasné, že mají oba jen jeden cíl, tedy zabít toho druhého. Athai pro pomstu, Scar... Scar nejspíš proto, že prostě chtěl. Chtěl si dokázat, že na to má a hlavně odsud nechtěl utéct s ocasem staženým mezi nohy, pokud by ho vůbec utéct nechala. Nebyl žádný zbabělec, byl alfa Chaosu. Nasadit jí náhubek se mu nepodařilo, zato schytal kopanec do brady, až jeho zuby bolestivě cvakly o sebe. Nechal tedy těch pokusů o spoutání a jal se změnit taktiku. Jakmile ho pustila, aby se vyhnula ohni, stáhl se a postavil se opět na nohy, v lýtku mu tepala bolest, ale odmítal to dát najevo. Nešlo o žádné velké zranění, i když ho mohlo o něco zpomalit. Souboj už ho začínal vyčerpávat, přesto však stihl zareagovat na její útok a postavit mu opět do cesty štít. nebyl ovšem tak rychlý, jak by chtěl, jedna jehlice prolétla mimo a zanechala mu krvácející šrám na boku. Vycenil na Athai zuby a zaútočil svou vlastní magií; Vytvořil v zemi pod nimi kořeny a vyrazil s nimi skrz písek na její tlapky. Nesnažil se je však obmotat, zašpičatil jejich konce a lehce je opálil, než je přiměl prorazit zem přímo pod Athainými tlapkami. Jeho cílem bylo probodnout je skrz na skrz.