Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pousmál jsem se, jo, tohle byla moje Azzip, "v tom tě plně podporuju." Všímal jsme si toho, že její krystaly pořád ještě působily trochu oškubaně. Jak vůbec fungovaly? byly přirostlé, nebo něco takového? Nikdy jsem nad tím moc neuvažoval a to už je měla pěknou chvíli. Že by na ně byla i háklivá?
"Ještě jsme se nerozhodl. Z kožichu si udělám kobereček do pelechu, ale co se týče kostí a tak, možná nějaké dekorace nebo ozdoby?" Já těžko mohl pobíhat kolem s kusy vlka jako přívěšky, zkazilo by mi to většinu mých her na hodného a milého vlka. Ovšem jí by mohlo něco slušet...
"Jo, zjevně měl, jednoho z nich jsem i potkal, ale moc se nepotatil, je to takové měkkota, která se bojí ušpinit si tlapky. Navíc dost možná chcíp, těžko říct. Angel se na ně navíc vykašlal." prošli jsme lesem a já Azzip ukázal vchod do doupěte, "Bude to už ale nějakou chvíli, ten prcek už dost vyrost. Hele, jak se jmenovala a vypadala ta jeho vlčice?"

---> úkryt

Jo, za to nejspíš mohl ten vlk. Líně jsem uvažoval, jestli bych ho neměl potěšit návštěvou a naznačit mu, že by se příště měl k dámě chovat lépe. Možná to udělám, uvidím. "To bylo doupě Stray, řekl bych. ta říkala, že bude po boji sbírat raněné." Nemuseli jsme tu na dešti stát déle, než bylo nutné, takže jsem na ni rovnou kývl, ať jde za mnou, a vyrazil zpět ke své jeskyni. "jak budeš chtít, já ji sám nesežeru, ale pokud s tím máš nějaké morální problémy, tvoje věc." bylo mi jedno, jestli si bude chtít dát, nebo ne. Já vlčí maso koneckonců taky nežral kvůli jeho chuti, spíš kvůli tomu vědomí o co se jedná. "Neměl jsem zatím možnost ji naporcovat," dodal jsem. Neměl bych ale problém ji Azzipce připravit, kdyby si řekla. Stejně nebudu tu mrtvolu moct nechat v celku, teď se mi v doupěti válela jako... no, mrtvola. "Jo, Ta jeskyně u jezírka byla Angelova... teda myslím, že to byl on, kdo ji objevil a zabral." Byl tam všude cítit jeho pach. "Nemám ponětí. Už jsem ho neviděl tak půl roku. Hádám, že někde zdech, pokud teda neutekl za nějakou vlčicí nebo tak."

---> Les u mostu

Ještě ke všemu začalo líp. Super. K úkrytu u jezírka to už naštěstí bylo jen kousek, i když kdo ví, kolik vlků tam zas bude. Stejně jsme se v tom doupěti pořádně neorientoval. Uvažoval jsem, jestli to nemám spíš otočit a vrátit s do své jeskyňky. Tam bych měl klid a bylo by tam sucho.
jenže než jsme se stihl rozhodnout, už na mě někdo hulákal. otočil jsem se po hlase. No vida, koho to sem čerti nesou, "já tebe taky, kde jsi byla, po válce ses vůbec neukázala." nevyčítal jsme jí to, nejspíš jsem špatně odhadl toho šedého vlka, s kterým se rvala... a nebo ji samotnou. Ale... docela rád jsem ji viděl živou. Zvedl jsme obočí nad jejím tónem. neměla by mít ráda déšť, když měla element vody? No co už. "S jednou vlčicí, kterou jsme potkal. Vlastně bych tě mohl pozvat na snídani, kdybys chtěla," ušklíbl jsem se. Byl to spíš vtip, nebyl jsme si jistý, jestli má Azzip pozitivní vztah ke kanibalismu, "pokud máš ráda vlčí maso." Oklepal jsme si vodu z kožichu, "dobrý nápad. Kam chceš jít? K jezeru do Angelova brlohu, nebo do jeskyně, kterou jsme si před chvílí našel? Ale mám tam teď trochu nepořádek."

Scar, alfa
Posty: 21
Shrnutí: Nejprve řešil spolu s Allavanté a Stray Stray a její postavení v Chaosu, pak cizáky. Když obě vlčice skočily do portálu, vydal se poohlédnout po dalších Chaosanech. Narazil na Excelsiora a Dail. Excel ho přemluvil, aby přijal Dail do Chaosu a on jí dal post Omegy, poté vyrazil na první ostrov najít Árese, místo něj však narazil na cizí vlčici, kterou zavraždil. Potkal i Zeirana, o kterém se dozvěděl, že je to Angelův syn, vlkužel je pak bouřka rozdělila a ačkoli se Scar vydal poohlédnout, kam Zeiran zmizel, nenašel ho. Místo toho narazil na pana Wu, nakoupil si pár věcí a vydal se odnést Akélinu mrtvolu někam do doupěte. V Lese u mostu si našel jeskyni a nyní se nachází na Lukách.
Bobříci:
Vrah - vražda Akély - 30 kšm + 10 % (do síly)
Tyran - než omdlela, pokusil se Akélu zaživa stáhnout z kůže - 10 kšm
Náborář - naverbování Dail - 10 kšm + 5 % (3 do síly, 2 do rychlosti)
Střelec - na dálku svázal Akélu kořeny - 10 kšm

20 kšm + 60 kšm = 80 kšm

---> úkryt (přes Les u mostu)

Bylo zvláštní, že jsem prošel takový kus světa a nenarazil na nikoho z Chaosu. I náušnice mi teď tvrdila, že je Áres zase kdesi v háji. Kde jsou všichni? Bylo to tu jak po vymření a to bych řekl, že vlci už dostali dost času, aby se po válce zotavili a vylezli ze svých doupat, pokud teda někde nechcípli. A nebo se prostě nesebrali a neodešli. A Allavanté jsme Chaos ani nestihli pořádně dořešit, což mě taky žralo, protože to bylo něco, co potřebovalo udělat a co jsem momentálně dělat nemohl. Neměl jsem rád čekání, nerad jsem závisel na ostatních a nesnášel jsem nedořešená záležitosti. Umím být trpělivý, když mám jasný cíl a plány, ale tahle situace mě prostě a jednoduše žrala.
Dostal jsem se z lesa na louku. Můj kožich byl stále cítit krví a smrtí, kdybych nebyl černý, měl bych na sobě krvavé fleky, takže kdybych někoho potkal, stejně bych mohl jsme těžko předstírat, že jsem někdo jiný, než kdo jsem byl doopravdy. Abych měl co dělat, začal jsme se tu alespoň poohlížet po nějaké trávě do doupěte. Zastávku jsem si udělal u potůčku a pokusil se v něm nepříliš úspěšně umýt. Pořád jsem byl cítit po krvi, i když už méně a fleky z kožichu snad také zmizely, těžko říct.

---> Les u Mostu

Moc hezká malá jeskyňka to byla. Byla prostorná, ale přehledná a velikostně prostě tak akorát. myslím, že už si ji nechám. Shodil jsem vlčici z ramen a konečně se pustil do jejího stahování. Byla to složitá práce, při které jsem musel používat jak drápy, tak zuby. Nestahoval jsem kůži celou, tlapky jsem musel nechat být tak, jak byly, protože by se mi stejně nepovedly stáhnout pořádně. Obral jsme z kůže co nejvíc masa a rozložil ji, aby vyschla, předtím jsme ale pečlivě očistil kožich od krve. Zbytek vlčice jsme prostě odnesl do vedlejší místnosti a nechal tam. Byl tu docela chládek, maso tu chvíli vydrží. Kůže bude pak chtít nějak upravit, aby nehnila. Opálit nebo možná vymáchat v moři, co já vím. To ale budu řešit později. Mohl bych si z vlčice nechat i nějaké kosti, kterými bych to tu vyzdobil, případně seno, abych tu neměl jen holou zem. na to se ale můžu podívat později. vyrazil jsme opět ven z jeskyně.

---> Luka (přes Les u mostu)

---> Most

Už jsem sotva popadal dech, hřbet mě bolel, nohy taky, smrděl jsem od cizí krve víc, než mi bylo milé a cíl byl pořád daleko. Že bych to zabalil tady v lese? Potřeboval jsme alespoň nějakou jeskyňku nebo něco, kam bych si vlčici mohl uložit, aby mi ji nerozkradla zvěř. Tahal jsem se s ní už spíš z tvrdohlavosti, než že bych tolik toužil po kožíšku do pelíšku. Dotáhl jsem ji až sem, už si ji nechám: byla to moje válečná kořist. Co se stalo s Ávou a Stray, to už jsem nechal být. Ty dvě se pro skok do portálu rozhodly dobrovolně z nějakých důvodů, kterým jsme nerozuměl a už jsem stejně určitě strávil příliš mnoho času pobíháním okolo, než abych jim mohl být k něčemu dobrý, i kdybych věděl, kde skončily.
Jak jsem si tak vykračoval, chtěl jsem přelézt menší skalku a použít trs rostlin jako schodek, ale tlapka se mi propadla skrz a přistála na svažující se zemi. Sotva jsme to ustál a nesjel dolů. Když jsem ale opět stál pevně na všech čtyřech, strčil jsem hlavu skrz rostliny a nakoukl do malé jeskyňky, která se tam schovávala. No vida. Zdálo se, že mě osud vyslyšel, tohle vypadalo na hezké, ukryté doupátko. Vlezl jsem dovnitř.

---> úkryt

---> Duny (přes Temný les)

Ta zatracená vlčice prostě musela dělat problémy i po smrti. Pohyboval jsem se doslova šnečím tempem a začínal jsem toho mít dost. Několikrát mi ze zad spadla, když jsem prolézal pod větvemi a zachytávala se mi o ostružiní, odkud jsme ji pak musel vymotávat, pokud jsem ji chtěl donést do doupěte nepoškozenou. zatracená práce. Ale přece ji nezahodím, když už jsme ji dotáhl tak daleko.
Most byl ještě horší. Jakmile jsem vstoupil na vratká prkna, musel jsem si dávat dobrý pozor, kam šlapu. Se závažím na hřbetě nebylo jednoduché udržovat rovnováhu. Jedna tlapka dopředu, zkusit prkno, přenést váhu... nechtěl jsem, aby v propasti dole skončila ani ona, ani já. Příště až někoho zavraždím, udělám to zatraceně blíž k doupěti, to tedy ano! A nebo si zavolám někoho z Chaosu, co mi s tím pomůže... třeba za zoubek nebo tlapičku, aby z toho pak taky něco měli.
Po Mostě čekal další les, tentokrát ale průchodnější. Tou dobou jsem už byl taky slušně zapatlaný od zaschlé krve. Budu se muset vykoupat v jezírku, které bude touhle dobou ledovější, než obvykle. To mi na náladě moc nepřidalo.

---> Les u Mostu

---> Oáza (přes Poušť)

Mrtvolku mi nikdo neukradl. Jak by taky ano, když jsme u Wua nestrávil zase tolik času. Přehodil jsme si ji opět přes záda a vyrazil s ní směrem na druhý ostrov. Bylo dobře, že byla tak vychrtlá, když jsem ji zabil, a že jsme se ji rozhodl vykuchat rovnou na místě, protože se i tak zatraceně pronesla a kdybych se měl ještě tahat s dalšími kily navíc, nejspíš bych ji nakonec někde nechal. Dostat se přes poušť ještě nebylo tak hrozné, duny byly horší. Tlapy se mi bořily hluboko do písku, několikrát jsem sklouzl a byl rád, že tady budu tak jako tak padat do měkkého. nakonec jsem duny ale zdolal a mohl jsem pokračovat dál. Přes les a přes most a znova do lesa. Ještě mě čekala pěkně dlouhá cesta, než se dostanu do toho doupěte, ale za pěknou kožešinku to stálo.

---> Most (přes Temný les)

---> Pityas (přes Poušť)

Taková mrtvola se pronese, jen co je pravda. ještě jsem ani nevěděl, co s ní provedu, které části si nechám a kam ji dám, ale to se vyřeší později. Stejně jsem ji teď nechal ležet v písku a šel si vyřešit vlastní záležitosti s panem Wu. našel jsem ho i s jeho vozíčkem u Oázy a už z dálky na mě volal a vychvaloval své zboží. No když si chtěl vydělat a zbavit se toho, kdo jsem, abych mu odporoval? A tak jsme se pustil do vyptávání na vlastnosti a použití všech těch zajímavých předmětů, které na vozíku měl. Ten náramek, který jsem si u něj koupil před časem, fungoval perfektně, takže proč bych si nepořídil i něco jiného, že? takže jsem se pustil do nakupování ve velkém. proč šetřit, jeden nikdy neví, kdy se mu může hodit pořádné vybavení.
jakmile jsem své obchody dokončil, dokonce jsem Wuovi i poděkoval, bylo to přece oboustranně výhodné a i já mám slušné vychování. pak jsme zamířil zpět do pouště, vyzvednout si svou mrtvolu a konečně vymyslet, co s ní. Mohl bych si to, co si z ní chci nechat, prostě nastěhovat do toho doupěte, které jsme používali jako neoficiální smečkové.

---> Duny (přes Poušť)

Nákup:
Mystery box - 50 kšm
Brašna - 120 kšm + 2 mince
Zametač - 170 kšm + 1 mince
7.-10. lvl do země - 460 kšm (sleva 80 %) - 92 kšm

celkem: 432 kšm + 3 mince
stav účtu: 480 kšm 47 rubínů 16 mincí

stav účtu po nákupu: 48 kšm 47 rubínů 13 mincí

Mystery box (losovala Zí) - 19 - Všelék

SCHVÁLENO

Čím déle jsme tu mluvili, tím byla má svačina studenější. Chtěl jsme se najíst ještě dneska, děkuju pěkně. Navíc potřebovala stáhnout, pokud na tom jejím kožichu nechám zasychat krev příliš dlouho, nejen že nepůjde dolů, ale ještě by mi mohla ten kožíšek znehodnotit. Svou netrpělivost jsme ale nedával najevo. "tak to ti přeju, abys ho někdy potkal. Pokud na něj narazíš, vyřiď mu, že ho potřebujeme, ano?" Ne že by to k něčemu bylo, Angel fakt nejspíš zaklepal bačkorama. A Azrael? Toho jsem dost možná ani neznal. "Jak ten Azrael vypadá? Zní jako fajn vlk." Můj a jeho názor na to, co dělat s malými vlčaty bez rodičů se nejspíš dost lišil, ale pravda byla, že mít ve Společenstvu Angelova syna, tedy pokud bychom se nám povedlo naučit ho správným způsobům, by nebylo od věci. Ovšem že má Angel sestru, která ej tady, to byla novinka. To bych rád poznal, abych pravdu řekl. Ta rodina měla dobré geny, tenhle vlček taky vypadal silně a schopně, určitě by se nám hodila i Angelova sestra. Naklonil jsem hlavu na stranu, "moment, tvá matka byla černobílá? Potkal jsem Angelovu družku, ale ta rozhodně černobílá není, spíš taková dofialova..." Měl snad Angel hned dvě vlčice, nestyda jeden? Hezky si to zařídil. Nebo to byla jedna ta samá? To spíš ne. "Ale to jméno mi nic neříká. Každopádně s tou bys tady mohl mít víc štěstí."
Ale zpět k mé svačince. "Myslím to tak, že bychom ji mohli sežrat. Tím způsobem bude žít dál v nás. Je to rozhodně důstojnější, než ji nechat červům." Sám jsme byl překvapený, jaké žvásty mi to vycházely z tlamy. Žít dál v nás, pf, v tom případě ve mně žilo pár stovek zajíců, srnek a jiné havěti. Hnusná představa. jenže jsem nezjistil, jak na tohle prohlášení bude vlk reagovat. Nad hlavou se nám už nějakou dobu sbírala bouřka, které se konečně rozhodla uhodit. Trhl jsem sebou, když uhodil blesk a vzduchem zahřmělo, a otočil se na mladého přesně v okamžiku kdy začal klouzat po kamenech dolů. Vrhl jsme se k němu, abych ho chytil, jenže příliš pozdě, moje čelisti cvakly naprázdno a vlk zmizel kdesi dole, kam jsem neviděl. Chvilku jsem za ním zíral, spíš podrážděně, než zděšeně. "Hele, osude já s ním ještě neskončil," zamumlal jsem pro sebe. měl bych se asi podívat, jak dopadl, jenže jsem nechtěl žuchnout za ním. A tak jsem se vrátil ke své mrtvole, dokončil jídlo, nechal na místě to, co mě nezajímalo, tedy hezkou hromádku orgánů, naložil si zbytek vlčice na hřbet a vydal se spletitými cestičkami do nížiny podívat se, jestli tam přecejen nebude někde ten mladý vlk, mrtvý nebo živý. Pokud by byl živý, asi bych mu i pomohl, mohl být užitečný. Pokud ne, no, další kožešina pro mě. Vlka jsem ale nenašel, zato jsme se dostal na poušť a po chvíli chůze uviděl něco, co mě zajímalo víc. Pozůstatky vykuchané vlčice jsem nechal v poušti, čistě pro jistotu, i když jsem si nemyslel, že by mě Wu soudil. Pak si je vyzvednu

---> Oáza (přes poušť)

Tenhle vlk bude výzva, ale věřil jsem, že ho dokážu alespoň nahlodat. navíc jsem nelhal o tom, jaký svět byl, viděl jsme toho dost na vlastní oči a také toho dost způsobil. "Netvrdím, že ne, jistěže existují. Tvrdím, že je nejlepší zůstat, jak bych to řekl, neutrální. Když budeš pomáhat všem, nezbyde ti čas na sebe samého a život ti uteče před očima. Najedou budeš starý a zjistíš, že jsi v životě ničeho nedosáhl. Budeš sám, zatímco ostatní si budou žít své životy a po tobě jim nic nebude. Možná za tebou budou chodit jen když budou něco potřebovat, protože jsi jim pomohl jednou a proč bys tedy nepomohl i podruhé. Je to skutečně ten život, který bys chtěl žít, mladej?" Odpověděl jsem mu, "možná narazíš na pár vlků, kteří s tebou zůstanou a budou tví přátelé, ale když se rozdáš cizím, nebudeš mít co nabídnout jim. A přátelé, které zanedbáváš jsou přátelé, o které přijdeš. Ale neberu ti tvou ideologii, pokud je to to, co chceš, tak ti přeju hodně štěstí a snad ti to vyjde." Mluvil jsme už opět naprosto přirozeně, trocha správných emocí sem, trocha tam, začínal jsem se do toho dostávat. Podíval jsem se znova na mrtvou. Když se tu s ním budu vybavovat moc dlouho, vystydne mi večeře. Ušklíbl jsem se jeho otázce, "samozřejmě, že ano. Nikdo netuší, kam se poděl, je to jako by se po něm slehla zem. A vlka s křídly si jen tak s někým nespleteš, nemyslíš?" Jo, Angelovi se pravděpodobně něco stalo. Nebylo mu zrovna podobný, že by se zdekoval. Jenže co by dokázalo zabít jeho? Ten vlk byl takřka nezničitelný. Což jsem ostatně mohl říct i tomu vlkovi tady, že? "Nejspíš se sbalil a odešel. Tvůj otec byl silný, nepotkal jsem vlka, který by ho dokázal porazit a kdyby se utkal s medvědem, kdyby se utkal i s dvěma medvědy, vsadil bych na něho. Takovým vlkům se jen tak něco nestává. Je to už dlouho, co tu byl, asi prostě vyrazil na zelenější pastviny. Tvůj otec měl vždycky rád pěkné vlčice, víš? nepřekvapilo by mě kdyby nějakou potkal a prostě s ní odešel. Ale mysli si co chceš, chápu že je to tvůj otec, tak si o něm chceš myslet jen to nejlepší." Věnoval jsem mu smutný úsměv, jako bych už předem věděl, jaká je pravda a on tu byl hloupé vlče, které si ji odmítá přiznat a pochopí ji až když bude starší. Ale teď zpět k vlčici. Zlehka jsem pohladil tlapkou její bílý kožich, "to je moc pěkné jméno. Kdyby tě slyšela, určitě by ji to potěšilo." Usmál jsme se stejně jako on. taky jsme byl rád, že měla tahle mrtvolka nějaké jméno. Rád vím, po čím kožichu se válím. Co naplat že se tak nejmenovala doopravdy. Byl bych idiot, kdybych se šel projít kolem a vyptával se na ni, nejlépe ještě s jejím kožichem v tlamě.
Pochovat ji?! Ten mladý se snad zbláznil. To nevěděl, jakou práci mi dalo obstarat si takovou fajnovou svačinu? A on ji teď chtěl zahrabat do země... Já stejně nikdy nepochopil, co je na tom tak uctivého, někoho zahrabat a pak nechat shnít. "Chceš ji zahrabat do země a nechat ji shnít? Nechat ji sežrat červy? To ti přijde uctivé?" tentokrát bylo moje znechucení naprosto opravdové. Tohle vlče potřebovalo řádnou převýchovu a to hned! Takhle plýtvat s jídlem... "Mimo to, museli bychom hrabat, já na to magii nemám a ty, jak jsi teď řekl, to nedokážeš. Museli bychom ji tak či tak snést do nížiny, tady je skála." No, možná jsem magii měl, ale každopádně jsem s ní neuměl dost na to, abych skutečně dokázal vytvořit hrob ve skále. "Jsou ale i jiné způsoby, jak uctít mrtvé. Zemřela, s tím už nic neuděláme, můžeme ale zařídit, aby její smrt nebyla úplně zbytečná."

Pozoroval jsem ty jeho výlevy se zájmem a zvědavostí. Vážně, co to měli vlci s tím, že musí zachraňovat každého, i když pro ně ten někdo nic neznamená? Viděl jsem že ho smrt neznámé vlčice sebrala. věděl jsem, jak vypadá smutek a jak vlci reagují na smrt svých blízkých. Moji rodiče stejně vyváděli, když jsem zavraždil svého bratra. Ale to byli příbuzní.
Zajímalo by mě, jestli bych si mohl s tímhle vlčkem trochu pohrát a možná ho i naučit, jak to chodí ve skutečném světě. Fakt jsem tu nepotřeboval nějaké mladé samaritány, co budou běhat po okolí a zachraňovat cizince. Vypadal mladě, ale dokázal bych mu něco namluvit? Za pokud to stojí. "Tak moc dlouho nepřežiješ, hochu. Uděláš líp, když se budeš starat o skupinku vlků, na kterých ti záleží, a nebudeš strkat čumák do problémů jiných." Kývl jsme směrem ke své svačině, "když se budeš snažit zachránit celej svět, roztrhá tě to zaživa. Pocit viny, pocit, žes mohl udělat víc... a stejně ti za to nikdo fakt vděčnej nebude. Možná ti poděkujou, žes jim pomohl, ale když budeš pomoc potřebovat ty, najednou na své dluhy zapomenou, protože budou mít na práci něco lepšího, nebo prostě nebudou chtít riskovat svůj život kvůli někomu, koho sotva znají." Ušklíbl jsem se, "a pak umřeš a svět na tvý činy stejně během chvíle zapomene. Vůbec ho neovlivněj." Ach ta naivita mládí.
Jeho odpověď mě ale zaujala, nastražil jsme uši. "Angel, říkáš?" tak proto mi byl jeho pach povědomý! Angel by se otáčel v hrobě, kdyby zjistil, jaký vlk z jeho syna vyrostl. "Tvýho tátu jsem znal. Jmenoval se Angel, ale idealizuješ si ho, hochu." Mimo to, Angel měl poslední dobou blanitá křídla. Tenhle mladík ho zjevně ani pořádně neznal, když si sotva pamatoval jeho jméno. "Tvůj otec zmizel a nechal svou smečku napospas osudu, když ho nejvíc potřebovala a ty mi tu vykládáš, že by se staral o smrt jedné vlčice?" Jo, Angel by jí možná pomohl, kdyby ji viděl ze skály letět, ale to neznamenalo, že by ji pak neshodil z jiné, kdyby zjistil, jak k ničemu je. "Netuším, vidím ji poprvý v životě." Hm... měla by mít jméno. Možná jsme se mohl zeptat, než jsem ji zamordoval. Rád jsem věděl, jak se jmenuje moje večeře. Uvažoval jsem zatím jak mu navrhnout, aby si taky kousnul, a nevyplašil ho tím. Co Angel na výchově nezvládl, to bych mohl dohnat za něj, ne?

Hloupé, naivní vlče. Vždycky musí být cesty, kdyby bylo možné oživovat mrtvé, tak bych si začal dávat sakra pozor a asi by se ze mě stal světec, protože jinak bych zkapal sakra rychle. "Je mrtvá. přijmi to. Jak jeden umře, už s tím nic neuděláš ani kdybys měl sebelepší léčivou magii." proč měli někteří vlci potřebu pořád někoho zachraňovat, hlavně když toho někoho vůbec neznali. nebo ji znal? "je stejně mrtvá, jako kdybych spadl ze skály já nebo ty. Znal jsi ji, že z toho tak vyšiluješ?" S klidem jsem sledoval, jak panikaří, ale nějak jsme se nehrnul ho uklidňovat. Byl jsme docela zvědavý, co by dělal, kdybych na něj prostě vybalil, že jsme ji potkal a pro zábavu zakousl. ten by tu měl nejspíš na místě infarkt, nebo něco takového. "Slyšel jsem ji řvát, tak jsem se šel podívat, co se děje, ale už bylo po ní, mladej." zalhal jsem mu jako by se nechumelilo. "Nemůžeš zachránit každýho, takovej už je život." jasný, mohl jsme ji zachránit, stačilo by trochu sebekontroly, když se to tak vezme, ale... proč bych to dělal? Co mi bylo po životě vlků, které jsme neznal a nic pro mě neznamenali? "A kdopak je tvůj otec, hm?" zeptal jsem se, když už to vybalil. Snad se tu ten mlaďoch ještě nerozbulí. To by bylo... nechutné a potupné. pro něj. Stejně by neměl tak vyšilovat nad něčí smrtí, obzvlášť pokud ji neznal. A nemohl mi tvrdit, že nikdy neviděl rozpárané břicho a střeva. Nebo to byl snad vegetarián? Nicméně jsem kvůli jeho příchodu musel přerušit svou svačinku, ačkoli jsme byl v pokušení se do té vlčice znova zakousnout, abych viděl, jak na to zareaguje. Tahle situace mi vlastně přišla docela zábavná.

Už to bylo dlouho, co jsem naposledy okusil vlčí maso, ale jeho chuť jsme si pamatoval pořád. No, vlastně nechutnalo zas tak rozdílně, když se srovnalo s jiným masem. Šlo tu spíš o ten pocit, že jsem zabil jinou myslící bytost, jiného vlka, a teď jsem ho mohl sežrat stejně jako kdyby se jednalo o srnu nebo zajíce. Ah, bylo to úžasné. Taková hezká zastávka předtím, než se zas začnu poohlížet po Chaosanech. Možná si ale nejdřív odnesu zbytek téhle mrtvoly... někam a tam si ji schovám. byla by škoda, kdyby zbytek toho masa a takový pěkný kožíšek přišel nazmar. Když už nemůžu mít v doupěti Feliciovu kožešinu, i jiná postačí. prozatím.
Jenže i tady mě musel někdo vyrušovat. Uslyšel jsme cizí kroky a podrážděně zvedl hlavu. Olízl jsme si zakrvácený čenich a podíval se na toho vlka, který se tu odvažoval ukázat. Byl mladý, to jsem poznal hned, a taky smrděl trochu povědomě, alespoň podle toho, co jsem cítil přes silný železitý pach čerstvé krve. Sledoval jsem ho s naprostým klidem, pak jsme se podíval na mrtvou vlčici. Jo, pomoct. Když se většina její krve už vsákla do země a její střeva lezou z břicha, to už asi nebude úplně jednoduchý. "Ta už to má dávno za sebou, mladej. Tý už nepomůžeš." Kdyby se podíval pořádně, muselo by mu přece dojít, že je zdechlá, no ne? Já náhodou věděl, jak vlka zabít a jeho slova mě trochu urážela. Jsme se tedy sakra postaral, aby jí už nemohl pomoct. To ale bude lepší nepřiznávat, vlci ne vždy pohlíželi na vraždy zrovna přívětivě a já tohle vlče navíc neznal, i když mi bylo něčím povědomé. Podle toho, co říkal, ho zjevně svět ještě moc nepoznamenal. "Co se stalo? Buď ji něco zabilo, nebo možná odněkud spadla, kdo ví." Já s tím neměl vůbec, ale vůbec nic společného, samozřejmě. Uvažoval jsem, jak by asi pohlížel na kanibalismus. Mohlo mu celkem rychle dojít, že jsem měl krvavý čumák z nějakého důvodu a že je ta vlčice dole na břiše krapet okousaná. Otázkou zůstávalo, jestli bude vyšilovat, nebo ne... mohla by být docela legrace přesvědčit ho, aby si kousnul taky. Bylo toho tu dost pro oba, lepší to zpracovat, než se to zkazí.