Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Čekal jsem, že to bude zábava. Čekal jsem, že bude křičet bolestí a prosit o milost. Čekal jsem, že bude bojovat a snažit se utéct. No, zjevně mě čekalo další zklamání. Vážně omdlela? Sotva jsem do ní stačil zarazit dráp, už ležela na zemi napůl mrtvá. Ti dnešní vlci nic nevydrží. Znechuceně jsem si odfrkl. Osud mě prostě musí připravit i o tu trochu zábavy, že? Zkusil jsme ještě chvíli stahovat dál, jestli si to třeba nerozmyslí a nezačne křičet, ale neměla se k tomu. Ubohé. Nakonec jsem se ji rozhodl nejdřív zakousnout, než dokončím stahování. Byla by škoda ten její kožíšek zamazat stříkající krví.. jakmile byla mrtvá, uvolnil jsem sevření okolo jejích tlapek a nejdřív se pustil do žrádla. Zbytek můžu vyřešit i později. pak si stejně budu muset najít nějaké hezké místo, kam si kožešinu odložím. Možná by z toho mohl být i pěkný dáreček. Hmm, jestlipak by se Azzip líbila taková tlapička, nebo nějaký ten zoubek? Mohl bych si tu mrtvolu odtáhnout celou, určitě se bude hodit i na nějakou pěknou výzdobu. To budu řešit později.

Majitel: Scar
Přístup má: Azzip, kdokoli, kdo přijde v doprovodu Scara nebo Azzip, kdokoli, kdo má výslovný souhlas od Scara nebo Azzip
Poloha: Les u mostu

Poloha na mapě:


Popis:
Prostorná jeskyně v srdci Lesa u mostu, šikovně skrytá u malé skalky mezi stromy. Její vchody překrývají popínavé stálezelené rostliny, kterými se dá prolézt a které ztěžují objevení a chrání vnitřek před větrem. Není moc hluboko pod zemí, dovnitř tedy často doléhají venkovní zvuky, které mohou rušit obyvatele při spánku, ale které zároveň dodávají doupěti na atmosféře. Když vlezete dovnitř, projdete krátkým tunelem a dostanete se do jeskyně, rozdělené na dvě místnosti, větší a menší. Menší se využívá jako spižírna a sklad, zatímco větší je obytná. Vnitřek zdobí kořeny, prorůstající stropem a zpevňující ho. Majitel doupěte si jeskyni dozdobil podle svého gusta. Když dovnitř nahlédnete, okamžitě poznáte, že tu nebydlí žádný mírumilovný vlkumil. Na zemi leží vlčí kožešina, kterou lze použít i jako plášť, a kolem dokola se válí různé další předměty. Při bližším zkoumání můžete zjistit, že se jedná o kosti a jiné části všech možných živočichů.

Vzhled jeskyně:



Celou útratu platí Scar.

Schváleno

Doleva. To znamenalo, že abych se tam dostal, musel jsem projít kolem ní. Nevypadala, že y mi plánovala věřit a já tu nechtěl strávit celé mládí. Lepší šancí už nedostanu. usmál jsme se na ni: "dobře, to už snad najdu, děkuju," a vyrazil jsem. jenže místo abych prostě pokračoval po cestě, ve chvíli, kdy jsem procházel kolem ní jsem vyrazil a zaútočil v okamžiku, kdy hleděla kamsi do pryč a ne na mě. Chtěl jsem ji svázat pavučinou, přilepit jí tlapy k zemi, ale kromě toho se stalo ještě něco jiného. nejspíš jsme příliš usilovně myslel na kořeny, které používal Angel že jsem je také přivolal. Nějaké šly vedle, ale pár se jich spolehlivě omotalo kolem její zadní nohy. Jakmile byla spoutaná, couvl jsem z dosahu a potěšeně se zazubil. Objevení nové magie vždycky zvedne náladu. Už jsem se přestal tvářit jako milý a přátelský vlk. "Tak, zlato. To je aby tě přešly nějaké nápady. Teď si spolu pohrajeme, co ty na to?" Měla pěkný kožich, pro ten by se našlo využití, takže bych ho nerad poškodil. Škoda, tím se znemožnila většina druhů mučení. Ale byla by to škoda ji prostě normálně zabít. "Hm, co s tebou?" uvažoval jsem nahlas. Jaké by to bylo svléct ji z kůže zaživa? Vyzkoušíme to. Opět jsme k ní přišel a plácl jí trochu pavučiny i na čenich. Mluvit by asi zvládla, ale já stejně potřeboval jen to, aby nekousala. Ať si klidně řve. Já se potřeboval přemístit pod její krk, kam jsem přiložil ostrý drápek a pustil se do stahování. Šlo to špatně, vlčí drápy nejsou udělané k řezání, ale dával jsme si pozor abych nešel moc do hloubky a docela to šlo.

Vypadala, že bude umět rychle utíkat, i když v tomhle prostředí by jí to moc nepomohlo. V horách bylo potřeba pohybovat se pomaleji a opatrněji, pokud jeden nechtěl skončit někde v propasti se zlomeným vazem. Taky asi nebyla ten extrémně důvěřivý typ, což byla škoda. Chtěl jsem si s ní pohrát? Nebo nechtěl? měl jsem i docela hlad, možná by mi i trocha masa v žaludku mohla zlepšit náladu, hlavně když by to bylo maso... řekněme, výjimečné kvality. "Potřeboval bych se dostat na tu louku dole. Mám pocit, že už tu bloudím hodiny a akorát se dostávám hlouběji a hlouběji do hor." Jestlipak by z ní byla dobrá svačinka? Vypadala trochu pohuble a zesláble, mohla by to být snadná kořist... na druhou stranu na ní nebude zas tolik masa. Ale mně samotnému by to na jednu svačinku stačilo víc než bohatě. Jenže nepočítejme řízečky dokud nejsou na stole. Hmm, možná kdybych ji nejdřív trošku osmažil nebo přilepil k zemi? Poslední dobou jsem pořád řešil smečku a to i při válce, možná byl čas se na ni na chvíli vykašlat a trochu upustit páru u nějakého pěkného mučení. Hodilo by se mi mít Angelovu magii země, s tou se skvěle pracovalo na dálku. zatím jsme si ji jen zvědavě prohlížel, tvářil se, že mě vážně zajímá jen jak se odsud dostat, a spřádal své plány.

Jestli jsem doufal v rekruta, zdálo se, že mě čekalo další zklamání. Na první pohled tahle vlčice nevypadala jako žádná bojovnice. bylo o něco menší nebo stejně vysoká jako já, neměla žádné jizvy a vypadala spíš... jak bych to řekl, princeznovsky. Tahle vypadala, že by se do Chaosu hodila asi tak stejně, jako Dail. "Chtěl jsem se zeptat na cestu. Trošku jsme se tu ztratil," přiznal jsem a byla to pro jednou zatracená pravda. jak se odsud dostanu dolů na tu louku? Měl jsme snad skočit, nebo tak, nebo jsme musel přelízt celý tyhle hory? Stále jsme se usmíval a snažil se tvářit přátelsky a nedat najevo svou frustraci tím vším, co se dělo. Dost možná to byla chyba, podobné emoce se neskrývaly snadno. Trávil jsem příliš mnoho času s Chaosany, kde jsme mohl být sám sebou, a vycházel jsem ze cviku. Nebo za to prostě mohla ta blbá nálada. Tahle vlčice byla sice pastva pro oko, ale z pomyslného seznamu rekrutů jsme si ji odškrtl. Mohl bych si s ní trochu pohrát? Potřeboval jsem něco, co by mi zlepšilo náladu, otázkou ale bylo, jestli nebyla silnější, než já. nerad bych sletěl ze skály, ať už vlastní vinou, nebo z dopomocí někoho jiného.

Že bych odsud nějak moc viděl, to jsem říct nemohl. Tam někde dole pod horami byla louka, ale vyšplhat sem se ukázalo být špatný nápad. Už jsem hodnou chvíli hledal nějaké místo, kudy bych se mohl dostat zpět na louku, aniž by hrozilo, že si při sestupu zlomím nohu. Alespoň někdo z Chaosu nesměl být takový sebevrah jako ty dvě vlčice, které se bezhlavě a bez plánu vrhly do cizího portálu. Ale že bych jim teď nějak pomáhal, to ne. nenarazil jsem ještě na žádného Chaosana, kterého bych mohl poslat na pomoc a i kdybych narazil, stejně bych nevěděl, kam musíme jít. Tohle už nebyly problémy, které vznikly neuváženým rozpoutáním války s druhou smečkou, tyhle problémy by přišly tak jako tak, jen ukazovaly, že jsme na ně žalostně nepřipravení. měl jsme před válkou Stray poslouchat a měli jsme nejdřív vyřešit cizáky a až pak jít vraždit. Jenže i tehdy bychom byli neorganizovaní a téměř bychom se neznali, což by skončilo naší porážkou. Věci nemohou být alespoň jednou jednoduché, že?
Špatně jsem šlápl a tlapka mi po štěrku uklouzla. Podařilo se mi zastavit kousek od propasti dolů. Opatrně, velmi opatrně jsme vyšplhal zpátky na cestu. Oni se zabijou tam, já se zabiju tady. Paráda. Prostě paráda. Zůstal jsem na cestě chvíli stát, když se mi k čenichu donesl cizí pach. Nikdo, koho bych znal, ale třeba se ukáže, že by to mohl být někdo, kdo by se dal naverbovat. takoví vlci se také hodili. Vydal jsem se tedy po pachu a brzy si všiml vlčice, napůl skryté pod skalní římsou. Málem jsme ji přehlédl, trochu splývala s okolím. Tak Scare, tvař se reprezentativně a nedej najevo, jak blbou náladu máš a jak moc se ti všechno s*** pod tlapkami, pomyslel jsme si. Už to bylo nějakou dobu, co jsem naposledy použil hodného strýčka Scara v jeho plné kráse. Teď k tomu byla příležitost. Mile jsem se usmál a už z dálky ji zdravil, "ahoj!"

---> Most (přes Temný les)

K čertu s lesem. Chtěl jsem na louku, která byla na severu, a místo toho, když jsem se vymotal zpod stromů, přede mnou byly hory. Vyrazil jsem po skalách a snažil se držet u kraje. Byl odsud alespoň dobrý výhled a pokud Áres mezitím nezmizel někde v trapu, možná ho na louce uvidím. Usnadnilo by mi to práci, akorát bych pak musel pohnout a dohnat ho, než někam zmizí. Teď by se mi hodilo znát víc členů Chaosu. Válka z cizáky nebyla válka, do které půjdeme jako smečka, to už mi začínalo být jasné. Otázka byla, jestli to byla válka, kterou budeme schopní vyhrát. Když by tohle byla má stará smečka, nejspíš bych se teď sebral a zdejchnul se, aby se o to postarali jiní. Ale tohle byl Chaos, moje smečka, kterou jsem založil a které jsem se nehodlal vzdávat i když v ní panoval Chaos a měla spoustu chyb. A pak že se vlci nemění. Co yb se mi ale teď hodilo byl nějaký návod co dělat se současnou situací. Opravdu jsem doufal, že Allavanté ten svůj neuvážený skok do portálu přežije. A že tohle nějak vyřešíme a zbavíme se těch nezvaných hostů, abychom tu dál mohli páchat chaos jen my.

---> Luka (přes Les u mostu)

Přeběhl jsem les a dostal se na Most, který mě dělil od prvního ostrova. U Mostu jsem na chvíli zastavil a posadil se. Tohle běhání bylo hledání jehly v kupce sena, ale já měl přece takovou šikovnou věcičku, která by mi mohla pomoct. Podrbal jsem se za uchem a nejprve zkusil Angela. bez výsledku. Naušnice ho najít nedokázala. To mě nepřekvapilo, dost možná byl Mrtvý. Jako další jsme zkusil Azzip, ale příliš jsem neporozuměl tomu, co mi naušnice říkala... ale žila. Alespoň něco. Pak jsem trochu váhavě vyzkoušel svého nezdárného synovce. ten vlk se měl co učit, ale byl silný a byl jsme toho názoru, že kdybych ho pozval do boje, byl by pro. A bingo. Stopy vedly někam na sever. Měl jsem správný směr, ještě ho najít. Zvedl jsem se a vydal se přes most na druhou stranu do lesa.

---> Pityas (přes Temný les)

---> Křišťálové jezero

Válka měla svoje následky, které sahaly dál, než jsem si dokázal představit. Nejdřív chaos, který panoval ve smečce a který válka odhalila, teď problémy s cizáky, které přišly dřív, než jsem čekal. Alfování nebylo nic lehkého, jak se ukázalo, a já se měl dost co učit. Hlavně když se to teď parádně sralo tak rychle, že jsem to pomalu nestíhal sledovat. Chaosané byli určitě teď někde zalezlí a nebo zase lítali po celých ostrovech, ale nechtěl jsem je svolávat vytím. zaprvé bychom tím přitáhli nevítanou pozornost, zadruhé jsem si ani nebyl jistý, že by někdo přišel. A do všech těch problémů jsem stále ještě cítil svá zlámaná žebra, i když ta se už docela zahojila. No, nemohl bych říct, že by se mi momentální situace zamlouvala, ale rozhodně jsme si nemohl stěžovat, že by byla nuda...

Zápis rychlohry s Dail a Excelem
Scar na Lukách narazil na Chaosana a neznámou Daénskou vlčici. Excelsior se vyptával na věci, na které Scar nedokázal příliš jasně odpovědět, protože s Usměvavou nic moc nedořešil, takže dal bílému vlkovi pár neurčitých informací. Ten pak požádal o přijetí Dail do smečky. Tvrdil o ní, že se do Chaosu hodí, o čemž měl Scar jisté pochybnosti, ale vlčice vypadala odhodlaně a byla to příležitost oslabit Daén, takže ji přijal na post omegy s tím, že zbavit se jí dá vždycky. Pak se vlci vydali nažrat a zase se rozešli.

Až když byli Excelsior s Dail zase v trapu, vzpomněl jsem je zapomněl informovat o cizácích, ale bylo už příliš pozdě se za nimi vracet. Jo, ať Excel říkal co chtěl o tom, že jsem dobrý alfa, já sám byl přesvědčený o opaku. Měl bych se zatraceně sebrat a začít dávat trochu pozor, zatím jsem měl pocit, že spíš dělám jednu chybu za druhou. Zpět k původnímu úkolu. tady jsem nikoho známého neviděl, rozhodl jsem se tedy pokračovat na sever na první ostrov.

---> Most (přes Les u Mostu)

Čekal jsem, že budeme mít víc času zformovat plány, ale naši nepřátelé, jak se ukázalo, na to měli jiný nápad. Doteď jsem poslouchal, co k našim plánům měly co říct Allavanté a Stray, ale už jsem se nedostal k odpovědi, protože se tu ukázala šestice... ne, sedma cizích vlků. I hlupák by si zvládl spočítat, že výhoda není na naší straně, i když jsem si byl docela jistý, že tu černozlatou vlčici odněkud znám a že k nim nepatří. Ale nebyla ani na naší straně.
Zvedl jsem se, abych se mohl bránit případnému útoku, ale jinak jsem sám nic nedělal a neříkal, přenechal jsem pro tentokrát mluvení svým společnicím, zatímco jsem si cizáky sám prohlížel. Najít přívěšky, které Stray zmiňovala, nebylo nic složitého. Taky se tu mohli ukázat o chvíli později, nestihli jsme ještě pořádně formulovat plán. jak by se mi teď hodila Angelova schopnost mluvit v myšlenkách...
Cizáci se nás podle všeho snažili naverbovat, což... mi vnuklo plán, ale příliš pozdě. A pak se dali na ústup. To bylo všechno? Zatím se moc nesnažili, když... Jenže to už se Allavanté hrnula za nimi. vyskočil jsem a pokusil se ji zastavit nebo... něco udělat. Možná skočit za ní, nebo něco takového, ale byl jsme dál a zareagoval jsem příliš pomalu. Portál se mi zavřel doslova před nosem. "Zatraceně!" Zanadával jsem. Co ji to u všech bohů napadlo, skákat za nimi? Vždyť to byla v podstatě sebevražda, šla tam sama a rozhodně nevyadala, že má nějaký chytrý plán. jestli tam umře, tak si ji najdu a snad ji zabiju ještě jednou, nechtěl jsem mít celé společenstvo na krku sám! Nejdřív Angel a Dereck, teď ona... to se ti dva taky takhle bezhlavě vrhali do neznáma? Sama tam těžko něco zmůže. kdybychom alespoň stihli vymyslet plán. Podíval jsem se na místo, kde stála Stray, "myslíš, že se k nim dá nějak dostat i bez jejich p..." Jenže ona tam už nestála. Co to s těmi vlčicemi bylo, vrhat se takhle bezhlavě do neznáma. Zůstal jsme chvíli zírat na místo, kdy předtím byly a kde teď nebyly. "Jdu vyhrabat ty, co se po válce někde schovali. Tohle nevypadá, že by to byl jen náš problém, ale když se za nimi budeme vrhat po jednom, akorát tím oslabíme sami sebe." Zabrblal jsme si pro sebe znechuceně a s těmi slovy jsme nechal jezírko za zády a rozběhl se pryč, podívat se po okolí, jestli tu někoho najdu.

---> Luka

Možná byla válka tak trochu přešlap, ale já sám bych ji neoznačil ani za dobrou, ani za špatnou. Dost vlků si ji užilo, mnozí s ní nesouhlasili, ale odhalila slabiny. byl by problém, kdybychom na ně přišli až během boje s něčím daleko nebezpečnějším, než byla další naprosto neorganizovaná smečky. A ano , pravidla se nezměnila, jen... jak bych to řekl... dočasně pozapomněla. Já už teď taky chtěl řešit hlavně cizáky. nebo ještě líp, nejradši bych nechal zbylé dvě smečky, ať se o to postarají a zlikvidují se všichni navzájem. To by bylo krásné. Jenže cizáci byli i náš problém a hlavně napadli naši betu. Poslouchal jsem pozorně, co nám Stray říkala. Tohle bude závažnější problém, mnohem závažnější. Pokud budeme moct, měli bychom dát smečce ještě nějaký čas na zotavenou, než znova vyrazíme do boje. "Takže říkáš, že by se mezi ně dala vnést trocha... chaosu." poznamenal jsem zamyšleně. Obrátit vlky proti sobě nebylo pro cizince nic jednoduchého ani když už nebyli úplně nejednotní. měl jsem rád jistější způsoby... ale využít se to dalo. Možná že bychom je mohli naverbovat i do našich řad, kdybychom jim nabídli něco lepšího, než mají tam. nelíbila se jim tyranie a nesvoboda. Ukládal jsem si informace do hlavy a už v duchu osnoval možné plány. "Takže pokud bychom jim ty přívěšky vzali, nebudou schopní nám magii vzít... a teoreticky bychom je mohli použít proti nim, když zjistíme, jak fungují." Zničit nebo ukrást přívěšek nemohlo být tak těžké, zvlášť když jednomu nevadilo vzít to i s uchem nebo nohou. A to mě nevadilo ani v nejmenším. "Je lepší počítat s víc vlky, než být pak nepříjemně překvapení." I kdyby jich bylo jen třicet, stejně by nás početně dost převyšovali. ty vyhlídky se mi nezamlouvaly.
Zatímco Stray mluvila, zvedl jsem se a přešel k ní. bylo lepší udělat to hned, ať se na to zase nezapomene, tudíž jakmile skončila, sklonil jsme se k její noze a drápem jí udělal pěknou jizvičku na vnitřní straně nohy. nebude tak výrazná, jakou jsem měl já, nebo Allavanté, ale bude tam a Stray už nebude znova zaměněná za sigmu.

Scar, Alfa
Postů: 19
Shrnutí: Odešel z boje s Alyannou, od které se snažil vyzvědět nějaké informace (kvůli neaktivitě spoluhráčky), pak narazil na Athai a porvali se. Když s Ath skončili, Scar se vrátil do Společenstva, aby ho spolu s Avanté dal do pořádku a tam tak nějak pořád je. (Rychlohru s Dail a Excelem ještě zapsanou nemám)

Bobříci:
Střelec - při bitvě a Athai po sobě metali magií hlava nehlava - 10 kšm
Průzkumník (?) - celou dobu sledoval ostatní členy Chaosu, pokud měl tu možnost, a zjišťoval situaci ve smečce, aby se podle toho pak mohli zařídit - 10 kšm
Tyran - Použítí Tlamochňapu při boji s Athai - 10 kšm

20 KŠM + bobříci: 10 KŠM + 10 KŠM + 10KŠM = 50 KŠM

ZAPSÁNO

Rvát se mezi sebou a poměřovat síly v rámci společenstva. To neznělo vůbec špatně, jen bychom museli zavést nějaká pravidla, aby se vlci nepovraždili navzájem. Ale to můžeme dořešit později. A proč vylučovat? Sám jsem byl proto, aby se odpad vynesl sám. Řeknem jim, co je společenstvo zač a jestli se jim to nebude líbit, ať táhnou a až na nás příště narazí, budou z nich tuláci jako každý jiný. "Když říkáš, že potřebujem být připravení na 200 procent, tak se nesmíme dohadovat a musíme do toho jít jako smečka. navíc musíme znát vlastní síly a ne bojovat každý za sebe." připomněl jsem šedé, ale jinak jsem ji poslouchal a její slova... no, mluvila rozumě a dávalo to smysl. A pokud měla slovo Árese a Kurážné... "Samantha... taková fialová s peřím na krku?" A Elric musel být ten černej zrádce. Ten už byl stejně nejspíš kdesi za horama. Moudrá. Dal bych jí spíš jméno drzá nebo ukecaná, ale budiž. Něco v té hlavě přecejen mít bude. "Dobře. Toho bychom se odteď mohli držet. Ale ty dostaneš jizvu, abychom předešli budoucím zmatkům." Pokud byla fintivka, mohl jsme jí klidně udělat takovou, kterou si schová pod srst a nebude ji tolik ukazovat, nebyl problém. Každopádně ji mít musela. taky to mohl Angel udělat rovnou, zabralo by to ani ne minutu a nám by to pomohlo. "Duhu a vymyté mozky tu taky ani nechceme. Pokud někoho takového znáš, osobně ho vyprovodím," ušklíbl jsem se. Otočil jsem se k Usměvavé, "měli bychom znova svolat smečku a obeznámit všechny s pravidly." Jo, bety by rozhodně nikomu lézt do zadku neměly. Sigmy ovšem nikdo poslouchat nebude, dokud nedokážou, že za něco stojí, ale to dořešíme později.
A teď tedy k druhému problému. Poslouchal jsem vyprávění Moudré a nechtělo se mi to líbit. "Technologie, neporazitelnost, krádež magické energie... upřímně si nemyslím, že by proti tomu mělo společenstvo šanci, ani kdybychom všichni táhli za jeden provaz. Máš k nim nějaké bližší informace, které by se skutečně daly použít? Slabiny, počty a tak?"

Jo, hlavní práce přijde teď, po válce, i když bych to všechno nejradši o něco odložil. "Máš pravdu, o něčem podobném jsem taky uvažoval," souhlasil jsem s Alduinem. Docela se to, koneckonců, nabízelo a ten vlk vůbec neměl špatný nápady. Má další slova ale patřila opět Allavanté, "pravděpodobně. To je to jediný, co ho omlouvá, že se na nás vykašlal. I když by mě upřímně zajímalo, na co zařval. Ten vlk byl chodící tank. " Jo, taky jsem si všiml, jak smečka vypadá a jak se někteří chovali v boji. "Tak původní plán byl takový vlky nenabírat. Jenže se zdá, že tu místo ambiciózních zabijáků máme bandu sluníčkářských volnomyšlenkářů, co chtěj smečku jen proto, protože je to pohodlný, a nechtěj, aby je jakkoli omezovala." Zašklebil jsem se, "rovnost mezi alfami a betami, ano. Sigmy ať držej tlamu a krok." Měla pravdu, zatraceně. Bylo to uspěchaný. Jak jsem mohl být tak slepý a nevidět, že nemáme smečku vlků, kteří si užívají zabíjení? Možná jsem to vidět nechtěl a když mi to ostatní říkali, neposlouchal jsem. "Jistěže, a ty jsi byla pro. Kdyby šlo všechno podle plánů, měli bychom smečku, která by si trochu vraždění a plundrování fakt užila. A ano, vždycky mám postranní úmysly. Ten vlčice, co kecala s mladým, měl pravdu. Tak trochu. V Daénu byl vlk, kterému bych rád zakroutil krkem. Ovšem radši bych to udělal osobně, než aby to za mě dělali druzí. Proto ta smečka a ne jiná. Ale taky jsem chtěl, abychom konečně zjistili, jak silní jako smečka jsme. A to vyšlo, protože jsme zjistili, že jsme nejednotní, s odlišnými názory a představami, co je Chaos zač." a ani mezi alfami a betami nebude rovnost úplná, pořád jsme to jen a jen my, kdo povyšuje. Přád jsme to my, kdo má hlavní slovo a vlci to tak brali. Toho bychom měli využít, i když se jinak budeme snažit o rovnost. A já se potřeboval naučit víc naslouchat ostatním, pf. To nebude legrace, ale když chci, aby Chaos fungoval...
Už jsem otevíral tlamu, abych Usměvavé odpověděl i na poslední větu, když se tu jako duch zjevila právě šedka. Změřil jsem si ji pohledem, "my o vlku..." Byla její slova sarkastická? Nejradši bych jí tu tlamu pěkně rychle zavřel, ale to nebyl způsob, jak něčeho dosáhnout. Měla zatracený štěstí, mrcha jedna. "To počká, nejdřív bych měl pár otázek na tebe. Tak zaprvý, jaktože jsi beta a nemáš jizvu, která by značila tvou hodnost? A zadruhý, co ti Angel navykládal o Chaosu a jeho fungování?" Hlavně to druhé mě zajímalo. I když jsem to neřekl zrovna zaujatě, chtěl jsme, aby mi řekla pěkně všechno. A pěkně zostra, žádné vytáčky. Potřeboval jsem něco, na čem bychom mohli stavět a ona si jistě bude pamatovat líp, než já, jaké mělo údajně společenstvo být. Pro ni to totiž byl sliba pro mě fakta, která jsem si rád překrucoval ve vlastní prospěch. Potřebovali jsme teď jasná fakta. Na cizáky nakonec dojde také, umím držet slovo, ale nejprve jsme potřebovali, aby byla smečka opět soudržná.

Pro Scara prosím Magii a tlapky
Magie země, všech šest tlapiček prosím připsat do ní :3