Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Položil jsem se do trávy a teď jsem hledal pohodlnou polohu. Rozhovor Avanté s Alduinem jsme poslouchal jen tak napůl, jen tak, aby mi neuteklo nic důležitého. "Doufám, že nelže," zamumlal jsme nespokojeně. jestli lhala, potká ji nehoda. Z mých tlapek. Protože jestli lhala, vyvolala svou lží rozpory ve smečce. "Doufám, že k tomu měl dobrej důvod, ne že jenom zapomněl." Angelovi taková nepozornost neseděla. A teď nám tu zatraceně chyběl. "Nikoho nemáme, smečka se pořád pořádně nezná a plánovaná stmelovací akce akorát odhalila nedostatky. Hezky jsme se to dopracovali," ušklíbl jsem se. "Jo, co se mě týče, klidně. Mozek má, to máš pravdu. A neposlušná..." to nebyla tak docela pravda, "víš, zlato, jde o to, že měla svým způsobem pravdu. Slibovali jsme smečce rovnost a bratrství a pak jsme jim přikázali jít do války ať chtějí, nebo ne." Podíval jsem se na ni a chvíli pohledem zkoumal její obličej, "je neposlušnost, když jí něco slíbíme a pak je najednou všechno jinak? Na jejím místě bych se ozval taky." To byl ten problém. Chaos nebyl a nikdy neměl být obyčejná smečka a my jsme se možná až moc nechali unést. Já nebyl alfa, byl jsme lhář a vrah, který zabíjel ze stínů, aniž by oběť věděla, odkud to přišlo. Ale věděl jsem, že vlci nemají rádi lži a ještě víc neradi mají porušování slibů. Drželi se svých malých jistot v životě a když jim je někdo vzal, začali se bouřit. "Měli bychom si s ní promluvit a zjistit, co jí Angel napovídal."

Povýšení Azraela jsem nechal na Avanté. ten mladý vlk přesně věděl, jak si nechá říkat, to se mu muselo nechat. Pobaveně jsem se ušklíbl, když zakňučel, když mu vlčice udělala jizvu, ale nijak to nekomentoval. Tenhle vlk bude dobrý člen společenstva. Bylo zajímavé, že se v Daénu objevila nějaká vlčice, co vykládala misinformace, ale zase pravda byla, že kdyby všichni vlci bojovali a nekecali, nic takového by se nestalo. No, prostě další problém, který vyrešíme. Co mě trápilo víc bylo to, co Stray a její vlk zase na oplátku navykládali Daénčanům. "Pokud Stray vůbec beta je," řekl jsem Allavanté, "nemá jizvu a ani jsem neslyšel, že by měla přezdívku. Máme na to jen její slovo a slovo těch, kterým ona sama řekla, že je beta. Chtělo by to najít nějakého svědka, který by potvrdil, že ji Angel povýšil. A jizvu jí udělat, pokud mluvila pravdu." Usmál jsem se na Ayshi a její hlášení. Jo, byl tu důvod, proč jsme tuhle vlčici přijali. Zatím se prokazovala jako dobrá beta. "Řekni, Kurážná, jak se mají vlčata?" zeptal jsem se. Možná už povyrostla dost na to, aby bylo rozhodnuto, jestli po matce něco podědila a budou užitečná, nebo jestli jsou dobrá akorát tak jako jednohubka.
Pak jsem se vrátil k pozorování Avanté a Alduina. Ano, vražda vlka mě taky zajímala, ale nehodlal jsem se do hovoru těchhle dvou nijak moc zapojovat. Tenhle vlk byl také dobrá volba, hodil se do naší smečky.

26. Allavanté, Azrael

"Pochybuju, že se všichni ukážou. Určitě tu máme takový, co se zranění před smečkou promenovat nebudou a nepřekvapilo by mě ani kdyby někdo během boje vzal kramle." ne každýmu se válka líbila a pokud by někdo zdrhl jen proto, že jsme napadli další smečku, jen dobře, alespoň by se smetí vyneslo samo. Takovej vlk za to zaplatí, až ho příště potkám. Teda pokud ho potkám, až budu schopný bojovat. Ale válka měla i pozitiva. Ukázalo se například, které vlky jsme do společenstva přijali dobře. Alduin na mě taky udělal dojem a jeho povýšení nebude trvat dlouho. pak tu ale byli ti zrádci. Stray a ten černý vlk, který měl sice svaly, ale jinak se zdálo, že ej to podpantoflák, protože když jsme ho potkali poprvé, vypadal jako správný Chaosan a teď také radši kecal, než bojoval. A ten dvojbarevnej, co se odvažoval nám rozkazovat, co máme a co nemáme dělat. A to ani nebyl beta. A na skutečnost, že je Beta Stray, jsme měli jen její slovo. neměla přezdívku a co jsem se díval, nevšiml jsem si ani že by měla jizvu. Pokud lhala o svém postavení, odnese to daleko víc, než že neuposlechla. nad tím jsem byl ochotný přivřít oči, protože byla smečka celkově hodně špatně informovaná o tom, co jsme vlastně zač. A pokud byla Stray beta, měla právo odmítnout účastnit se boje. Rovnost a tak podobně. "Možná jsem ji zahlédl, ale jistý si nejsem," odpověděl jsem ohledně té Srnečky. "Kdo nás zklamal... no, rozhodně ten dvojbarevný o kterém ani nevím, kde se v Chaosu vzal. Pak ten žíhaný, jestli si pamatuješ. Jak jsme ho chtěli přijmout, pokud přežije sežrání tím divným portálem. A Stray. Nevíš náhodou, jestli nelhala ohledně toho, že je beta?" Nechtěl jsem teď probírat vážnější záležitosti moc dopodrobna, bylo to příliš zvědavých uší. Těm předložíme až hotovou věc. Pak už jsem zmlkl, protože Usměvavá zavolala toho hnědého.

25. Allavanté, okrajově Excel

Jestli jsme mu odpověděli na to, co chtěl vědět, těžko říct. každopádně vlk pochopil, že teď není vhodná doba klást otázky a alespoň to jsem mu připsal k dobru. I když se smečka nevyvedla tak, jak jsme zamýšleli, zdálo se, že tu alespoň máme inteligentní vlky. Byla to malá útěcha, ale dá se s tím pracovat. Vlkovi jsem už nic dalšího neřekl, mluvení bolelo ještě víc, než dýchání, jen jsem mu pokývl na rozloučenou. Byl mezi chtěnými? To se uvidí. Rozhodně se hodil do Chaosu víc, než někteří.
"Měli bychom se podívat, jaký je teď stav smečky, a začít plánovat změny, než se přijde vyptávat někdo další." Moc vlků se z boje nevrátilo, ale hádal jsem, že je většina smečky někde zalezlá a líže si rány. "A tamtoho bychom mohli povýšit, vedl si v boji dobře. A bojoval, což se nedá říct o všech." Kývl jsem směrem k mladému hnědému vlkovi, kterého jsem tu zahlédl. nemyslel jsme si, že by se sem dostavilo moc vlků, ani kdybychom je svolali, ale chtělo to jim alespoň nějak oznámit, že boj skončil a mají se vrátit domů. Chtěl jsem s Allavanté mluvit o dalším postupu co nejdřív, dokud jsem měl vše v živé paměti.

24. Allavanté, Excel

Změřil jsme si příchozího vlka podrážděným pohledem. Potřeboval jsem mluvit s Allavanté a se Stray a se smečkou jako s celkem. Moje zlomená žebra se neustále připomínala a na dobré náladě mi to zrovna nepřidávalo. neměl jsem na tohohle vlka, kterého jsem v životě neviděl a který si zjevně chtěl vylívat srdíčko, náladu. "Ale někde o samotě, je toho sakra hodně, co musíme projednat," dodal jsem směrem k Avanté. Potřebovali jsme tu Angela, ten byl pravý alfa. čím dál víc jsem měl pocit, že ani jeden z nás se na tohle postavení nehodí, alespoň tedy pokud bychom se snažili vést klasickou smečku. byl čas na změny, velké změny.
"Mluv," pobídl jsem vlka. Prý otázka. Mlel tedy pořádně, otázka byla hrubé podcenění skutečnosti. A neřekl mi ani nic moc nového, snad jen to, že si zjevně myslel, že tohle všechno vzniklo kvůli mému sporu s Feliciem. Že by Felicio vykládal své smečce o naší historii? Tak ať. "Tak zaprvý, jsi sigma, tím pádem budeš jednat s respektem se všemi ostatními členy bez ohledu na postavení, pokud chceš, aby se s respektem chovali k tobě. Za druhý, tohle všechno mělo stmelit smečku a otestovat naši sílu, protože Chaos měl být smečka vlků, který se nebojej si pro zábavu ušpinit tesáky, místo toho tu máme hromadu vlků, co radši kecaj. A pokud si myslíš, že jsme smečka, jako každá jiná, tak ses sakra přepočítal. Nemáme území, celej ostrov je naše území. Jsme tam, kde chcem být." Alespoň takový byl původní záměr. I když mi tenhle Excel neřekl mnoho novinek, nevědomky poukázal na další nedostatek Chaosu. Podíval jsem se na Usměvavou a zvedl obočí, jestli také pochopila. Vlci v Chaosu zjevně nevěděli, o čem tahle smečka byla. I já jsem měl pocit, že už to pořádně nevím. Stray měla pravdu, mělo to tu být o rovnosti a touze rozpoutávat Chaos, která měla všechny spojovat. Tenhle vlk byl slušně misinformovaný. Potřeboval jsem se Stray zoufale mluvit. Potřebovali jsme změnit spoustu věcí. Vrátit se k původní myšlence a přizpůsobit ji vlkům, které jsme nasbírali. Tohle neměla být obyčejná smečka, ani by tak nedokázala fungovat, protože jsme se z Chaosu pokusili normální smečku udělat během války a sám jsem viděl, jak to dopadlo. A jen idiot se nepoučí z chyb. Změřil jsem si vlka pohledem, "ještě něco?"

23. Allavanté, Alduin

---> Rest (přes portál)

Až teď jsem opravdu dokázal ocenit užitečnost toho portálu. Kdybych se sem musel táhnout až z Restu a přes hory pěšky, trvalo by mi to podstatně déle, pokud bych někde nepošel cestou. každý nádech mě bolel. Nebyl jsem si ani jistý, jestli je dobrý nápad vracet se ke smečce, hlavně když jsem s ní měl velké plány. Možná jsme byl paranoidní, ale měl jsme dojem, že by se někdo mohl rozhodnout využít mého oslabení a sesadit alfu. To přece nespokojení vlci dělají. Nemohl bych tvrdit, že se to stalo poprvé. Potřeboval jsme si promluvit s Allavanté. o samotě. A s tou šedkou breptou. tak jako tak, nejdřív bude třeba podívat se na napáchané škoda. Zajímalo mě, jak silná byla naše smečka doopravdy. tahle válka byla špatný krok. bylo to ukvapené. Skočíme si támhle k sousedům a zlikvidujeme je, bude legrace a tak... jenže i když byla válka jako taková chyba, otevřela mi oči. Mohl jsem zamávat myšlence na smečku zabijáků, kteří si vraždění užívali... z Chaosu vzniklo něco dočista jiného, čemu se budu muset přizpůsobit, pokud se chci ve své pozici udržet. A ačkoli to bylo to poslední, co jsem teď chtěl dělat, protože bych se daleko radši někam zahrabal a lízal si rány, byl čas jít před smečku a začít jim pro změnu trochu naslouchat.
vyhledal jsem mezi vlky Allavanté. Ačkoli jsem kulhal a snažil se nedýchat moc zhluboka, když jsem byl sám, jakmile mě mohli vidět ostatní, dával jsem si sakra velký pozor, abych nedal najevo, že mám zraněnou nohu a nejspíš zpřerážená nějaká žebra. Pokývl jsem na pozdrav červeno-bílo-černému vlkovi, pak jsem se otočil na svou spolualfu. "Budeme si muset promluvit," řekl jsem jí.

22. Athai

Tlamochňap 6/6

Chytil jsem její tlapu, což muselo znamenat, že už taky není zrovna na vrcholu sil. Podařilo se mi zakousnout a stisknout zuby, když do mě z boku něco nečekaně narazilo a vytrvlo to tlapu z mého sevření. Náraz mi vyrazil dech a co víc, bokem mi vystřelila ostrá bolest, která hlásila, že vlčice trefila něco důležitého. S lapáním po dechu jsem se rychle snažil vyškrábat na nohy, ale měl jsem s tím slušný problém. Bál jsem se, že na mě vlčice každou chvíli zaútočí, že využije toho, že jsem na zemi, ale žádný další útok nepřišel. Až když jsem se postavil a ohlédl se, připravení jí opět čelit, zjistil jsem proč. Moje zuby také napáchaly škody. Ani jeden z nás nebyl schopný pokračovat. Každý nádech bolel a všechna chuť dát té vlčici co proto byla ta tam. Mohl bych využít toho, že byla na zemi a ukončit to, ale zatraceně, měl jsem toho už dost a zranění vlčice zdaleka nevypadalo tak strašně, jako se já cítil. Čas zmizet. Co nejrychleji a co nejdál budu schopný. nevypadala, že by byla schopná běžet, ale to já taky ne. Kulhavě jsem vyrazil pryč. Pořád jsem tak trochu čekal, že se vlčice zvedne a půjde po mně.

---> Křišťálové jezero (přes portál)

21. Athai

tlamochňap 5/6

Moje útoky mi připadaly slabší a slabší. používat magii bylo vyčerpávající a neměl jsem nejmenší tušení, jak je na tom ta vlčice. neměl jsem dojem, že by se mi podařilo způsobit nějaké vážnější škody a i když jsem na několika místech krvácel a v tlapce mi bolestivě tepalo, mým největším problémem bylo mé vlastní vyčerpání. Vlčice mou iluzi prolomila rychle, příliš rychle. nejspíš nebyla tak pečlivě vytvořená, jak jsem zamýšlel, což byl další důkaz, že bych se měl klidit. Taky jsem netušil, proč vypadá ta vlčice tak nasraně. na chvíli jsem se stáhl, "bojuješ dobře, to se musí nechat. Co tě tak žere? ten zmáčený kožich? Stejně prší." Čekala snad, že budu bojovat fér, smeččani byli naivní. Nicméně jsem byl nucen vrátit se ke klasickému boji a nechat si magii jen jako poslední možnost. vyrazil jsem proti ní, za cíl jsme si dal její zadní tlapku. nebo jakoukoli jinou tlapku. Nastavoval jsme jí tak hřbet, kdyby provazy na tlamě povolily, ale s tím moc nenadělám. Mým cílem bylo znemožnit jí, aby mě pronásledovala a dohnala. nesnažil jsem se ji zmrzačit, jen poranit nohu natolik, aby za mnou nemohla běžet. jedno, kterou.

20. Athai

tlamochňap 4/6

Nečekal jsem, že štít prorazím tak rychle a že vlčici trefím. Možná už jsme oba začínali být vyčerpaní. Nepokoušel jsem se do ní zakousnout a i kdybych se snažil, nestihl bych ji chytit, než uskočila. Na dálku můžeme bojovat stejně dobře. Navíc jsem se bál, že jí provazy z tlamy každou chvíli zmizí a kdybych byl v tu chvíli příliš blízko, výsledek se mi nelíbil. Kdybych šel do tohohle souboje v plné síle, věřil jsem, že bych dokázal vyhrát, ale teď už jsem si naděje nedělal. Vlčice byla dobrá. Čekal jsme útok, ale čekal jsem něco... menšího. Proč musím neustále narážet na vlky, co tak dobře ovládají vodu? zareagoval jsem Hradbou, ale nebyl jsem dost rychlý, abych odrazil všechny ostny. Jeden zanechal bolestivý šrám na mé pleci, druhý škrábl žebra a udělal by víc, kdybych neuskočil. bylo třeba tenhle boj ukončit a zmizet odsud. Pochyboval jsem že by mě sem někdo přišel vyzvednout, kdybych nebyl schopný vrátit se k jezírku sám.
Už jsem neměl v plánu žádné extra silné útoky. neměl jsem na ně energii. zapálit se mi tu vlčici předtím nepodařilo, tak jsem tentokrát vyvolal iluzi, že hoří, a doplnil jsme ji vítězným úšklebkem. byla to jen myšlenková iluze, nevyčerpá mě tolik, a i když na ní nezanechá popáleniny a fyzicky ji nezraní, iluze ubližovaly i jinak. Mít pocit, že hoříte, a nemoc to uhasit, to vlka poznamená. Sám už jsem začal přemýšlet, jak odsud zmizet, dokud jsem mohl, a jak zabránit, aby mě následovala. Nejsem zbabělec, pouze umím odhadnout své síly a věděl jsem, že už moc dlouho bojovat nevydržím.

19. Athai

tlamochňap 3/6

Uměla mluvit, ale nenechala se provokovat. Tohle byl protivník na úrovni, žádné nezkušené štěně, které se dá snadno vytočit. Potěšeně jsem se na ni usmál. Ovšem... to neznamenalo, že bych ji nechtěl co nejrychleji zlikvidovat. většina smečky už byla v tahu, měl jsme pocit, že jsem až na pár výjimek jeden z posledních, kdo ještě bojuje. Měl jsem práci jinde. Ovšem když jsem začal používat magii, začala ona taky. Docela mě překvapovalo, že ji vlci nepoužívali, dokud ji někdo nepoužil na ně. To byli všichni vážně tak moc pro fér boj? Vážně?
Štít spolehlivě odrazil můj útok. zatracený déšť a zatracená voda. za zády jsme měl opět jezero a už jsem se znova koupat nechtěl. Žádné pálení se nekoná. Měla zatraceně silnou vodní magii. Jak jsem předpovídal, její sebevědomí bylo opodstatněné. Zaútočil jsem proti jejímu štítu, i tentokrát jsem použil magii, ale ne tak silnou, jako předtím. Byla chyba útočit přímo na její srst, ale všechno bylo tak zatraceně mokré, že jsem stejně neměl moc na výběr. Zformoval jsme plamen do ohnivého biče a švihl s ním proti ní.

18. Athai

tlamochňap 2/6

Nebyla to udržitelná pozice. Můj stisk byl slabý a nemohl jsme ji pořádně chytit. O tom, že by se mi povedlo jí zlomit vaz jsme si mohl nechat jen zdát. Přestovšak jsme chytil její tlamu a tak jsme mohl pustit její krk. Také jsem uskočil a couvl od ní. Tlapka mě bolela, ale stát se na ní dalo. Jakž takž. Nebyl jsme si úplně jistý, že se pode mnou nepodlomí, když bych zkusil nějaké složitější pohybové kreace. zazubil jsme se na vlčici, "jak se ti mluví teď?" zeptal jsem se zadýchaně. Mohl bych toho využít. Mohl bych ji provokovat, dokud nemohla odpovídat ani kousat, ale ta tlama nezůstane zavřená věčně a neměl jsem odhad, jak dlouho to bude. takže místo kecání, které nikam nepovede, jsem hodlal jednat. Tahle dáma se pletla do něčeho, co čeho jí nic nebylo, a bylo potřeba dát jí lekci. Tentokrát, když jsem se nemusel bát zubů, jsem mohl zaútočit zepředu. Nešel po uších a překvapivě ani po očích. Kousat uši k ničemu nebylo a oči, jakkoli lákavý cíl to byl, byly malé. Nechtěl jsem ji zmrzačit, chtěl jsem ji zabít nebo jí alespoň dát lekci. Neměl jsem teď náladu si tu s ní hrát, chtěl jsem dobojovat, vyhrát a vrátit se ke smečce. Možná, kdyby neměla zavřenou tlamu, bych zkusil vyrazit nějaký ten zoubek jako válečnou kořist, ale, no, měla ji zavřenou. A nepotřebuju kořist. vyrazil jsem jí po krku, nejlépe kdybych se k němu dostal z boku a podařilo se mi zakousnout se líp. Jen kdyby neměla tu hustou srst. Ale s tím se dá něco udělat. Chňapl jsem po ní a zároveň se pokusil její krk hezky zapálit, i když jsme věděl, že mě to bude stát dost drahocenné energie. Ale opálené chlupy překážet nebudou.

17. Athai

tlamochňap 1/6

Už jsem se nehodlal dál vybavovat a plýtvat dechem. pokud ona ano, byla to její věc, ale já se nehodlal nechat vyprovokovat. U6 tak jsem věděl, že musím šetřit energií a řečmi bych stejně nic nezískal. Pokud bych chtěl hezkou slovní přestřelku, šel bych za Avanté a pokecal si s tou. S tou byla alespoň zábava. taky mi bylo jedno co dělá alfa Daénu. Nebyla Felicio, byla mi stejně volná, jako všichni ostatní v té ubohé smečce.
Rozptýlit se mi ji podařilo jen tak napůl. zakousl jsem se, ale do boku se kousalo špatně. Moje zuby zanechaly jen mělký šrám. Vyplivl jsem chomáč bílých chlupů a pokusil se zahryznout jinam. byl jsme v dobré pozici, abych chytil krk, i když seshora a přes husté chlupy jsme nemohl doufat, že udělám výrazné škody. Ovšem její zuby na mé tlapce, to byla jiné. Mohl jsme děkovat bohům, že trefila tlapu s náramkem a její zuby kov neprokousnou, i když za sebou i tak zanechaly bolestivé šrámy a pár dní budu kulhat. Iluzi už jsme znova nepoužil, bylo by to plýtvání energií, využil jsem ale situace a skutečnosti, že se moje tlapa nacházela tak blízko jejímu čenichu a vlepil jí slabou facku. Těžko jsem tak mohl způsobit jakékoli zranění, neměl jsem rozmach a šl jsem tlapou zespoda nahoru, tudíř jsme ji nemohl ani škrábnout, ale o to mi nešlo. Použil jsme tlamochňap a doufal, že ten starý, šedý vlk nelhal, když říkal, jak užitečná věc to je.

16. Athai

Nebýt pacifistka s odporem k tomu, co Chaos dělal, asi by se mi zamlouvala. měla ostrý jazyk a nic zdlouhavě neokecávala. Okatě jsem se rozhlédl, i když jsem ji stále udržoval ve svém zorném poli, "území bychom si vzít mohli, je tu hezky..." tahle mi moc dalších informací neřekne, akorát bychom tu jeden na druhého metali urážky, jak jsem to tak viděl. Každopádně mi potvrdila, že tu Felicio není. Zas tak mě to nezklamalo. Byl čas tohle ukončit, abych se mohl sebrat a jít si dát do pořádku vlastní smečku, místo abych se bavil s touhle vlčicí, která byla nikdo. Zasmál jsem se, "jedna alfa. To je další důkaz, že je smečka slabá. To ani není schopná najít si druha, co?" jak jsme mluvil, vyvolal jsme iluzi ostré, bodavé bolesti v jejím hrudníku. zaútočil jsem rychle a s trochou štěstí i nečekaně, v naději, že ji alespoň rozptýlím od svého skutečného útoku, protože iluzí jsme jí ublížit nemohl. vystartoval jsem po ní a sekl zuby po nejbližší části jejího těla. Byla mi jedno, co zasáhnu, i kdybych chytil jen chlupy.

15. Athai

Další pacifista. těch už jsem začínal mít dost. "A proč ne? V čem je to horší než ta vaše snaha vést klidný život? Daén je slabý a neorganizovaný a nikdo s tím nic nedělal, dokud jsme na vás my nezaútočili. A kdybychom to nebyli my, mohl zaútočit někdo jiný." Dozvěděla se tahle vlčice o cizácích? vycenil jsem na ni zuby v úsměvu, "když nechcete, aby na vás ostatní útočili, dejte si do pořádku svou smečku." Kdyby byl daén silný a kladl výrazný odpor, asi bychom se stáhli. nechtěl jsem, aby byla moje smečka zmasakrovaná v něčem, co mělo být zábava a stmelovací akce. A jak to dopadlo? navzdory tomu, že byl Chaos neorganizovaný a viděl jsme dost vlků se svými protivníky prostě kecat, místo aby se rvali. Ale stejně, i přes tohle, náš útok nebyl Daén schopný spolehlivě odrazit. Zasmál jsem se, když řekla, že je alfa Daénu její kamarádka, "úžasné. Takže ani nebojujeme s Daénem samotným. Máte jediné štěstí, že jsme vás nepřišli vyvraždit." proti čemuž bych osobně nic neměl, ale nezdálo se, že by toho byl Chaos schopný, když třeba ten barevný vlk bránil nepřítele, místo aby mu šel po krku. Její věta mi taky potvrdila něco, co jsem už tak tušil, Felicio tu nebyl. Ten by smečku jen tak někomu nepřenechal, pokud si tedy nenašel nějakou čubku. takže zdrhl, srab jeden. "Alfa Daénu? Má snad daén jen jednu alfu?" zeptal jsem se posměšně.

14.
Zřejmě jsem neutíkal dost rychle. Když jsem za sebou uslyšel kroky, ohlédl jsem se a uviděl bílou vlčici, jak se za mnou žene. Zjevně se mi nepodaří odejít tak snadno. tahle, narozdíl od té naivky na louce, uměla používat svůj nos a poznala Chaosana, když ho viděla. Není tedy důvod se skrývat a nalhávat jí něco jiného. Otočil jsem se k ní čelem a ostražitě ji sledoval. měl jsem dojem, že je cítit jinak, než daénští, ale déšť mi znesnadňoval přesně identifikovat pach. Usmál jsem se na ni, "co tu Chaos chce? Rozsévat Chaos, není to očividné?" tahle válka byl jeden velký Chaos a vlkužel ne tak organizovaný Chaos, po jakém jsem toužil. zatímco jsme mluvil, odhadoval jsem ji. Byla sebevědomá a nevypadala hloupě, tím pádem nebude její sebevědomí přehnané ani neopodstatněné. Velikostně jsme byli docela podobní. Tohle nebude dobrý protivník, nebo spíš... tohle bude až moc dobrý protivník. "A kdo jsi ty? Nesmrdíš jak Daén. Co je ti po nich?" Poznej svého nepřítele, jak se říká.