Příspěvky uživatele

< návrat zpět

13.

---> Ostříží zrak

Z louky jsem se vracel k jezeru. pořád by tu někde mohl být portál, který bych mohl použít k návratu. A pokud ne, vezmu to pěšky. tady už bylo celkem dobojováno. Chtěl jsem se vyhnout vlkům, na které bych tu mohl ještě narazit, i když jsem si nemyslel, že by mě někdo napadl, když bych jen proběhl kolem. Ani Azzip ani ten šedák už tu nebyli, hádal jsem tedy, že se o něj Azzip postarala. Obě smečky už si zřejmě odtáhly své mrtvé a zraněné, i když jediná oběť, o které jsem věděl, byl ten hnědý daéňan. Ale bude jich víc. třeba tohle trochu protřídí i Chaos a zbavíme se tak slabých a hloupých vlků, kteří se bezhlavě vrhali do boje, aniž by nad tím přemýšleli. Nikdy jsem nebyl fanda vlastenčení a umírání pro smečku, ale... ať si vlci dělají, co chtějí. Byl jsem docela zvědavý, jak naše smečka dopadla. Zatím jsem nebyl s výsledky spokojen a zjišťoval jsme neustále nové informace. Třeba mě alespoň potěší zjištění, že je naše smečka silná. měla by, sakra, jestli máme být schopní pomstít se za to, co udělali našim členům ti cizáci, o kterých mluvila Stray. Pokud byli fakt tak nebezpeční, jak říkala, bylo jen dobře, že jsme na ně takhle, jak jsme byli, nevyrazili. Zdálo se, že jsme silnější jako jednotlivci, než jako skupina. Po boji mě čeká hodně, hodně mluvení. I Stray budu muset vyhledat. Možná mě štvala, ale vypadala, že mezi těma ušima i něco má.

12. Alyanna (okrajově Azrael)

Jak jsem si tu vlčici dál prohlížel, začínal jsem se přiklánět k tomu, že s ní nic mít nechci. Kdybych nebyl unavený z předchozího boje, neváhal bych, ale takhle jsem měl dojem, že by byl boj až moc vyrovnaný. Mám svůj kožich rád a nejsem idiot, abych se pouštěl do boje, ve kterém jsem neměl převahu. věnoval jsem ještě eden nervózní pohled vlkům, bojujícím okolo. Všiml jsme si mladého hnědého vlka, který bojoval dál od nás. Měl hned dva protivníky, ale i tak zatím nebyl mrtvý. Udělal na mě celkem dojem, idiot jeden. Jestli tohle přežije, rozhodně s ním hodím řeč a dám mu přednášku o tom, jaká je blbost bojovat se dvěma vlky, kteří jsou větší, než on. A pak bych ho mohl povýšit. Tohle byly správné Chaosské ambice.Nic z mých myšlenek se však neobjevilo na mé tváři, ta zůstávala stále pečlivě nejistá a nervózní, "já... já radši půjdu. Nerad bych se tu do něčeho zapletl. Měj se." Nechal jsem si stát na louce a rozběhl se zpět, odkud jsem předtím přišel. Trochu bych si ještě zabojoval, ale jen pokud bych narazil na někoho slabého. A pokud ne, byl čas vrátit se domů. Ačkoli se mi tahle bitva líbila, byly tu i věci, které se mi tolik nezamlouvaly. Čekal jsme něco úplně jiného a už když si vlci při schůzi začali stěžovat, nabyl jsme dojmu, že máme jinou smečku, než jakou jsme chtěli vytvořit. Potřeboval jsme najít Allavanté a promluvit si s ní, protože tahle situace mi nepřipadala dlouhodobě udržitelná a nejsem idiot, abych se snažil přimět fungovat něco, co fungovat nemůže.

---> Rest

Jméno, postavení: Scar, Alfa
Počet postů za celý předchozí měsíc: 11
krátké shrnutí všech postů (počítají se i rychlohry, které v tomto období zapíšete): osnování plánů s Allavanté a pak svolání smečky a vyhlášení války Daénu. Následně spolu s Azzip přizabil Zinka a pak vyrazil na Ostříž, kde teď odhaduje, jak složitý soupeř bude Alyanna.
(získaní bobříci, nejlépe s odkazem na post kde byl bobřík získán):
VŮDCE - osnování a organizace Války (15 % do Rychlosti)
TYRAN a/nebo STŘELEC - snažil se svázat Zinka pavučinou (nestál u něj, byli od sebe o něco vzdálení) a pak se Zinka snažil zabít. Útočil na Zinka vyvoláním Iluze bolesti.

10 KŠM + 15 a 15% do rychlosti, + 10 kšm = 35 KŠM a 15% rychlost
ZAPSÁNO

11. Alyanna

Musel jsem svůj názor krapet přehodnotit. Netušila, kdo je na její straně, ale nebyla úplně blbá a ani naivní, jak se zdálo. na druhou stranu taky situace úplně nehrála v můj prospěch, těžko jsme mohl tvrdit, že jsem se támhle byl jen tak pro legraci vykoupat v jezeře, když se okolo vlci rvali. To mi ovšem nezabránilo hrát hloupého. Přelétl jsme pohledem svůj kožich, jako bych ho viděl poprvé. Abych řekl pravdu, tohle jsme si užíval víc, než opravdový boj, ve kterém bych neměl jasnou výhodu. A co víc, mohl jsem si při rozhovoru ještě trochu odpočinout, než si s touhle fešandou změříme síly, "Protože byla bouřka?" řekl jsem, jako by to bylo naprosto logické. A taky že bylo, jen s tou drobností, že abych byl takhle promočený, musel bych se celou dobu kdy pršelo promenovat venku a vědomě se o to snažit. Což jsem víceméně dělal.
Neušlo mi, co dělá. bylo to z její strany logické, že se snaží zjistit, co jsem zač. Kdyby měla rozum, měla by nejdřív útočit a pak až se ptát, ale nestěžoval jsem si. Chce odpovědi? Dostane je. "Byl jsem na lovu a teď se vracím za rodinou," kývl jsem kamsi za ni, směrem k hoře, "A místo toho tu narazím na... tohle." Rozhlédl jsem se kolem. "To se ti vlci zbláznili, nebo co?" Byl jsme na ni opravdu zvědavý. její slova mi sice moc neřeknou o jejích schopnostech, ale o těch jsme si uměl udělat jakýs takýs obrázek i jinak.

10. Alyanna

Zastavil jsem kus před vlčicí. Ona fakt nevěděla, na čí straně jsem. To neznala vlastní smečku a neměla přehled, kdo je a ní a proti ní? Jestli byl Chaos neorganizovaný, tak tohle už snad ani nebyla smečka, to byl hotovej bordel. Nejen Chaos potřeboval protřídit. Tenhle útok přivede k rozumu i Daén, pokud je tedy nezlikvidujeme. Felicio by nám měl ještě poděkovat, ať už byl zalezlej v kterékoli díře. Tak a dost. Až tohle skončí a vrátíme se domů, nastanou změny. Pořádné změny. Chaos nebude ta ubohá karikatura, kterou je teď. Budeme se znát, budeme přijímat míň vlků a pečlivěji, a budeme silnější. Tenhle útok byl možná pro pobavení, sumelení smečky a s trochou štěstí vraždu jednoho vlka, ale místo toho mi odhalil zřetelné slabiny mé vlastní smečky, které jsem si nechtěl připustit, když jsme je slyšel z tlamy jiných, protože jsem byl hrdý na to, co jsme vybudovali, a odmítal jsem vidět chyby. To bylo hloupé. Byl jsme už dost starý a zkušený, abych se nenechal unést prvotním nadšením, zatraceně.
Nic z mých myšlenek se ale nepromítlo na mé tváři. Ta prozrazovala jen překvapení nad otázkou vlčice, ale během okamžiku jsme se vzpamatoval a doplnil ho zmatkem, stejně přesvědčivým. Co si namlouvám, já nejsem bojovník. Já se usmívám do obličeje a za zády kladu pasti. Sklopil jsem uši a couvl před jejím zavrčním. "Co tím myslíš? Jaké strany? Co se tady sakra děje?" Byl čas připomenout si minulost a napravit chyby, než bude příliš pozdě. Já a bojovat férový boj jeden proti jednomu? Hah, leda ve snu.

9. Alyanna

---> Rest

S přesunem jsem nespěchal. Nikdo mě nepronásledoval, tak jsem ho využil, abych zkontroloval škody. Byl jsem slušně promočený, ale to vzhledem k předchozímu dešti nebylo nic nového. Neplýtval jsem energií, abych se usušil. Plíce mě stále pálily, ale zlepšovalo se to a rána u ucha byla mělká a po koupeli už přestala krvácet. Nejspíš po ní nezbyde ani jizva.
Předchozí boj mě trochu unavil, ale byl krátký a já byl vytrvalý. Nejsem žádná bábovka, pokud nenarazím na někoho příliš silného, trochu boje ještě vydržím. Rozhlédl jsem se po okolí. Jedna skupinka tam kecala. Poznal jsem v nich kamarády toho dvoubarevného. Zatracení pacifisti. Alespoň zaměstnávali to hnědou vlčici. S tou bych se rval nerad, i takhle z dálky vypadala pěkně velká.
Rozhlížel jsem se po někom, kdo nebyl z Chaosu a neměl za zadkem další vlky. Mám rád přesilu, ovšem jen za předpokladu, že nestojí proti mě.
A pak jsem tam někoho uviděl. Tmavá vlčice s kontrastními zlatými znaky tak docela nesplývala s okolím, ačkoli vypadala, že se o to snaží. Tentokrát jsem nemohl počítat s momentem překvapení, nešel jsem jí do zad, ale jak jsem ji odhadoval, byla velikostně podobně jako já, ačkoli se to dalo říct jen špatně, když ležela. Ale vypadala také mladě a to obvykle znamenalo nezkušenost. Vyrazil jsem k ní. Jen škoda, že jsem zatím nikde nezahlédl Felicia. I když to možná bylo dobře, nebyl to zrovna někdo, koho bych chtěl potkat bez posily za zády.

8. Loki, Zinek, okrajově Bel a Zípa

Konečně jsem mohl zase volně dýchat. Dobře, to bylo nadnesené. Plíce mě pálily a pořád mě to nutilo ke kašlu, ale už jsem se netopil. Na okamžik mé oči oslepilo světlo, ale když jsem je s mrkáním opět otevřel, zjistil jsem, že mě voda unáší na jezero. Vyrazil jsem po ní ke břehu. Kam zmizel Šedák a Zípa, to jsem vzápětí zjistil. Oba se koupali. Oba měli magii vody. Já ne a kdyby mě stáhli pod hladinu, kdo ví, jestli bych opět vyplaval. Takže tenhle boj pro mě skončil. Přesto jsem chtěl mít poslední slovo. Jak jsem okolo nich přebíhal, mrštil jsem po šedákovi vztekle iluzí bolesti a strachu. Představil jsem si ho, jak trpí stejně jako všechny ty oběti, které jsem v minulosti mučil. Jak trpí, jak je vyděšený a jak je sám. Nechal jsem iluzi chvíli trvat a pak už jsem dorazil na hřbet a šedák mě přestal zajímat. Našel jsem v mlze toho, kdo na nás předtím volal. Vida, chaosan. A ne jen tak nějaký. Místo aby Azzip pomohl a ukázal tak onu soudržnost, kterou se předtím tak oháněl - nebo to byl někdo jiný z jeho skupinky? Už jsem si nebyl jistá - tak si tu vysedával, flákal se a ještě vedl řeči. Vycenil jsem na něj zuby. "Tohle je válka, kámo. Bojuj si fér, jestli chceš, ale brzo skončíš pod kytkama, protože ti tuhle laskavost nikdo neoplatí." Znova jsem se rozkašlal, takže už jsme mu radši víc neřekl. Spražil jsem ho pohledem, "až to skončí, ty a já si promluvíme." Stejně jsem s ním chtěl pak řešit ony cizáky, ale zjevně budeme řešit víc, než jen to. Ohlédl jsme se ještě po Azzip. Ta toho šedáka zvládne, byla silná a schopná. A já? Já si šel hledat nějakého soupeře, který nebyl až po krk ve vodě. Vyrazil jsem od jezera pryč a nechal všechno za zády. Na louce v dálce přede mnou zuřily další boje. Tam jsem měl teď namířeno. Tam alespoň nebyla ta zatracená voda.

---> Ostříží zrak

7. Zinek a Azzip
Používá Boží krok

A už jsme na něm byli dva. Jak já miluju boje, ve kterých mám přesilu. Ten šedák už nevypadal, že by se snažil taktizovat, spíš se bránil zuby drápy a měl k tomu dva zatraceně dobré důvody. Nechal jsem Azzip, ať si hraje na blechu a sám se soustředil hlavně na znehybnění vlka pavučinou. Jak bude přišpendlený k zemi, můžeme ho roztrhat! Jen kdyby sebou tak nezmítal. Uměl jsem s pavučinou zacházet dobře, ale nepoužíval jsem ji tak časti, abychh tuhle svou dovednost dotáhl k dokonalosti, mimo ro jsem se snažil neobalit s ní i Azzip a řeknu vám, mířit na dva zmítající se vlky a snažit se trefit jen jednoho je zatraceně složitý.
A ten zmetek navíc něco dělal a já netušil co. Tak tak jsem stihl ucuknout před jeho tesáky a byl jsem nucený ho pustit, ale přesto jsem u ucha ucítil palčivou bolest, která mi hlásila, že jsem nebyl dost rychlý. Ale neměl jsem čas, abych něco udělal nebo abych zkontroloval škody. Hučení vody mě varovalo, že něco zatraceně není v pořádku. Drahocenou vteřinu jsem obětoval tomu, abych se ohlédl a už jsem nestihl zarragovat dost rychle. Instinktivně jsem se pokusil vytvořit štít, ale byl jsem příliš pomalý a ještě příliš nezkušený abych vlnu dokázal zastavit. Štít jí sebral část síly, přesto do mě narazila a smetla mě, až jsem se nechutně nalokal vody. Odplavila mě kus od našeho protivníka i od mé spolubojovnice a vyrazila mi dech. Nějakou dobu, která mi připadala jako věčnost, jsem se ve vodě zmítal, pak jsem se tlapou dostal nad hladinu a zapřel se o ni jako o zem. Byl to divný pocit, vodní hladina byla najednou pevná plocha, kterou jsem se mohl dostat nahoru, ale nepadal jsem zpátky. A pak jsem stál na hladině, prskal vodu, snažil se popadat dech a voda, vracející se zpět do jezera po tomhle nečekaném výletu na břeh, mě táhla s sebou.

6. Zinek

Vlk ani nevěděl, co se na něj chystá, dokud jsem mu nepřistál na zádech. Napůl jsem očekával, že ho nečkanost útoku zaskočí a skončí na zemi, ale jsem si dobře vědom, že nepatřím k těm největším vlkům a nevrazil jsem do něj zboku ve snaze ho opravdu shodit. Do boku jsem mu zaryl drápy a sápal jsem se po krku. Můj plán byl ho co nejrychleji znehybnět a pak... No, povídat jsem si s ním opravdu nechtěl. Jenže vlk můj útok ustál a už po mě sekal zuby. Svalili jsme se oba na jednu hromadu. Abych neskončil pod ním, pustil jsem ho, překulil se v trávě a co nejrychleji se vydrápal zpět na nohy. Ať už vlk mezitím stihl udělat cokoli, já neváhal. Otočil jsem se k němu čelem a vyrazil do útoku se záměrem zakousnout se do první části těla, která mi přijde pod tlamu. Ale to nebylo všechno. Nehodlal jsem útočit jen zuby a drápy a nevyužít každou výhodu, kterou jsem mohl získat. Zaútočil jsem na něj i magií pavučiny, kterou jsem využil už tehdy při boji s Áresem. Byla nechutně pevná a nechutně lepivá a mým cílem bylo mu pěkně obalit nohy, přilepit ho k zemi a udělat z něj kokon.

5. Zinek, okrajově Azzip

---> Křišťálové jezero

Proletěl jsem portálem a vzápětí byl vyplivnut nedaleko jezera. Nikdo si mě zatím nevšiml, čehož jsem využil, abych obhlédl situaci. Alduin slušně mordoval nějakého hnědého vlka. Šikovný. Možná to nebude na povýšení hned po válce, ale taky bude beta brzy. Pak jsem uviděl Azzip a nějaké vlky okolo. Tam se moc nebojovalo, spíš bych řekl, že Zípa provokuje a ten šedák váhá, jestli se na ni má vrhnout nebo ne. Idiot. Neměl ani tušení, jaká malá a zákeřná potvora ta bílá vlčice je. Uchechtl jsem se. Brzo to zjistí. Ovšem jak jsem ji uviděl, připadalo mi to jako kdybych narazil na otevřenou bonboniéru, kterou nikdo nehlídá. Stejně jsem nikde neviděl Felicia a tohle? Boj dva na jednoho, navíc s mou oblíbenou potvorou? No neberte to. Jeho mínus, že já byl stejně zákeřný, jako ona. Zatímco se nedíval, vplížil jsem se mu do zad. Byl ve válce, měl sledovat i své okolí. Odrazil jsem se, skokem překonal vzdálenost, která nás dělila, a přistál mu na hřbetě.

4.
Reakce na Lokiho, Stray a Allavanté

Podíval jsem se na toho dvoubarevného, který se šedky tak zastával. Asi ano, ona i on měli pravdu, že bychom neměli cizáky brát na lehkou váhu, ale nyní se má mysl zaměřovala na něco jiného a nějak jsem teď netoužil zabývat se hrozbou, kterou jsem neviděl na vlastní oči. Zdaleka ne tolik, jako jsem toužil zapříčinit konečné zničení mého úhlavního nepřítele. Věděl jsem, že se nechávám unést touhou ukončit to, co už trvalo příliš dlouho. Zaslepila mě snad tahle touha a přiměla mě zapomenout na prvotní záměr s naší smečkou a jak jsme toužili, aby v ní panovala rovnost a bratrství? Bylo to možné, přesto...Dokud nebude Felicio mrtvý, nebudu mít klid, ale zároveň jsem i věděl, že dobrý lovec je trpělivý. A teď už jsem věděl i jméno té šedé. Zvedl jsem obočí a vrhl na dvoubarevného pohled stylem "a ty jsi jako kdo?" "Cizáky můžeme vyřešit pak, když na tom tak trváš," odbyl jsem ho, aniž bych cokoli vysvětloval. Prý že jdou po silných vlcích? To by pro ně měl Chaos být jako bonboniéra a přesto se zatím neukázali.
Další slova té šedé, když přestala blábolit o cizácích, mě momentálně zaujala víc. Vida, tak nebyla taková chyba, že se tu ocitla mezi námi. "Výborně," ocenil jsem její návrh souhlasným pokývnutím. Možná jí chyběla ta správná chaosská touha prosadit se, ale zdálo se, že má smysl pro soudržnost a užitečná bude.
Jak jsem tak sledoval náladu mezi ostatními, příliš se mi to nelíbilo. Podobná akce, která by Chaos stmelila a udělala nás opravdovými bratry a sestrami ve zbrani už měla přijít dávno. Chyběl mi tu ten pravý duch jednoty a zapálení pro věc. Nebylo dobré, že se většina členů neznala a ten zbytek zjevně nechápal, proč jdeme do války. Ano, hlavní důvod byl ten, že jsem chtěl zničit jistého vlka a Allavanté nikdy nebyla proti prolévání cizí krve, ale tohle všechno jsme dělali i pro členy smečky, ačkoli tomu třeba nerozuměli. Chtěl jsem zabít dvě mouchy jednou ranou. Doslova. Nikdo nemohl čekat, že by se chaosská stmelovací akce obešla bez prolití krve. Tohle měli být silní a ambiciózní vlci, kteří si chtěli udělat jméno. Jestli by se radši seznamovali pokecem nad občerstvením, pak jsme, já, Letec, Usměvavá i Černý, v tvorbě smečky hrubě selhali.
Zatímco se tvořil portál, ušklíbl jsem se nad myšlenkou, že by se tahle parta měla teď vrhat do boje s něčím, co zjevně kradlo magie, nebo co to říkali. Allavanté měla pravdu, zaplatí za to také, nenecháme někoho cizího ubližovat našim členům, ať mi byli třeba tak volní jako tagle Stray, ale tak jako tak jsem si nemyslel, že bychom na takový boj byli připravení. Daén bude daleko lepší protivník. Zbrojili jsme dlouho, byl čas vytáhnout tuhle zbraň na testovací jízdu. Pokud zvládneme zničit tuhle smečku, můžeme hledět na vyšší cíle. Asi nikdo tady neměl představu, čeho bychom jako smečka mohli být schopní. Bylo třeba to konečně zjistit. Mimo to, bojovat aniž bych měl přesilu fakt nebyl můj styl.
Věnoval jsem úsměv Usměvavé za její slova, kterými prakticky shrnula mé myšlenky. Portál byl dotvořen a byl tedy čas vyjít vstříc osudu. Přejel jsem ještě pohledem onu trojici, šedku a její dva nohsledy, abych jí dal najevo, že až tohle skončí, pohovoříme si o tom jejím problému. A pak jsem se vrhl do portálu. Zábava může začít.

---> Rest

3.

Někteří měli hloupé poznámky, ale nikdo necouvl. Škoda. Dal bych si ještě před boje lov na vlka, jako takovou pěknou rozcvičku. Líbilo se mi, jak některé zaujala zmínka o povyšování. Máme tu ambiciózní vlky, zdá se. Po boji se jich pár vybere a dostanou se na betu. Povyšoval bych už teď, ale neznal jsme tu nikoho dost dobře. Co se mi ale líbilo byly naše počty. Jistě tu nebudou všichni, když nám chybí dvě alfy, o kterých jsem si nemyslel, že by zběhli a muselo by se stát něco fakt vážného, aby je to zabilo, protože Angel byl nejschopnější vlk, kterého jsme znal, a Černý... no, dobře, toho by nebylo tak obtížné zabít, ale taky měl potenciál.
Posměšně jsem si odfrkl, když šedá zmínila nějaké cizáky. "A tys tu poslední dobou někoho viděla? protože já ne. Mimo to je nám jedno, když napadnou jinou smečku, alespoň nám usnadní práci." Bylo nás hodně, i kdyby ti, o kterých mluvila, fakt kradli magii, nemyslel jsme si, že by pro nás byli hrozba. Poznal jsem tu šedku krátce, ale stačilo mi to, abych si na ji udělal názor a kdybych řekl, že jsem jejím slovům nepřikládal velkou váhu, bylo by to ještě mírně řečeno. Podle mého to neměla v hlavě úplně v pořádku. Asi jako většina vlků tady, jinak by k nám nepatřila, ale i tak. Taky nám těžko mohli vpadnout do zad, když jsme neměli oficiální území a ani opravdový smečkový úkryt. Líbilo se mi, jak měla Usměvavá stejný názor jako já. Jo, ta vlčice se na alfu Chaosu skvěle hodila. zařadil jsem se po boku Avanté a přidal svou troškou magie ke společnému dílu.

2.

Přejížděl jsem pohledem příchozí vlky, u každého se chvíli zastavil a pokusil se zapamatovat si tváře těch, které jsem ještě neznal. jak se pomalu slézali, všiml jsme si zásadního nedostatku. Ani Černý, ani Letec nebyli nikde k nalezení. Doufal jsem, že se dostaví později. Oplatil jsem Usměvavé pohled a zvedl obočí, jako bych se ptal, jestli má nějaký problém. Pak jsem kývl na Kurážnou a vrátil se ke zkoumání příchozích. Když mi zrak padl na šedou vlčici, měl jsem co dělat, abych udržel vážnou tvář. Tohle... tohle cosi patřilo k nám?! Zabte mě někdo. Neznám ji, ne, neznám ji a nikdy jsem ji neviděl.
přiměl jsem se od té šedé odtrhnout zrak a místo toho jsem následoval Avanté a usadil se vedle stupínku. Co se mě týkalo, mohla klidně mluvit ona. Dál jsme zkoumal příchozí a všiml si, že je tu ještě jeden povědomý vlk, totiž ten pruhovaný. Vida, takže ho ten vír přecejen nesežral. Potěšeně jsem se na něj zašklebil. Když Áva zmínila povyšování, vyhledal jsem pohledem v davu Azzip a mrkl na ni. Svého povedeného synovce jsem nikde neviděl, takže ten si bude muset ještě počkat. Jeho mínus, že se neukázal.
Počkal jsem, než Usměvavá domluví, pak jsem byl na řadě já. "Co se povyšování týče, předběžně dostává post bety Azzip. Zastav se pak za námi. Další z vás budou povýšení, až prokážete své schopnosti," a pokud přežijete, dodal jsem v duchu. Vyrazil jsem mezi vlky, stejně jako předtím má zrzavá společnice, "v našem společenstvu není místo pro slabost. Věřím, že vy, kteří tady stojíte, jste ti nejschopnější a nejprohnanější vlci, které jen můžou ostrovy nabídnout." jak jsem mluvil, díval jsem se do očí vlkům, kolem kterých jsem procházel, jen ať se pokusí má slova zpochybnit. "Necouvnete před výzvou a budete dělat své smečce čest." Nehodlal jsem pronášet žádné řeči, jako Usměvavá, stejně bych mohl jen zopakovat její slova. "Kdo se bojí, ať couvne teď, ale vězte, že pak pro vás v naší smečce není místo." Jen ať to někdo zkusí.

(Z důvodů akce a mé nepřítomnosti předtím se Scar dostal z Dračího průsmyku sem, k jezírku)

Zápis rychlohry s Ávou
Scar a Áva se setkali a hned začali kout pikle. Společně se shodli, že by to chtělo smečkovou akci, při které by se členové seznámili, zjistilo by se, kdo si zaslouží povýšení a kdo naopak vyhazov, a že nic neutuží vztahy tak, jako pěkná vražda. Nakonec svolali smečku.

1

"U Restu..." zopakoval jsem po ní zamyšleně. "Můžeme si to jít ověřit. Kdyby to byla jiná smečka, vadit to nebude, řekl bych, že bude ve výsledku jedno, koho napadneme." Pak jsem se usmál, "pokud budeme mít velkou přesilu,. samozřejmě." Čekal jsem na Feliciovu smrt dlouho, ale můžu počkat ještě chvíli.
Zmerčil jsme poblíž obchodníka, takže jsem na chvíli ponechal Allavanté samotnou a šel si ještě vyřídit nějaké pochůzky. Pan Wu mi v rychlosti řekl, co nabízí a já si vybral, zaplatil a vrátil se zpět k Avanté

Nákup:

Levely 4.-8. do Zvěda (450 kšm)
5. slot (150 kšm)
Magie Hradba (200 kšm + 5 rubínů)
Levely 2.-10. do hradby (810 kšm)
Tlamochňap (100 kšm + 1 mince)
Medvědí požehnání (za boj s Áresem, Scar získal jizvičku přes oko)

Stav účtu před nákupem: 795 kšm 51 rubínů 16 mincí
Celková cena: 1610 kšm 5 rubínů + 100 kšm a 1 mince
tj. když se převedou rubíny, aby se to lépe počítalo: 1660 kšm + 100 kšm a 1 mince
Používám slevy 40% + 40% (tedy 80%) na celý nákup
Celková cena: 332 kšm + 100 kšm +1 mince
převod zpátky, aby platil to, co má: 382 kšm 5 rubínů a 1 mince
Stav účtu po nákupu: 413 kšm 46 rubínů 15 mincí

Schváleno

Tak já se těžko můžu nepřihlásit, že?
Vlk: Scar
Frakce: Chaos
Čas: Od začátku, ale je možná, že později (na přelomu měsíců) na nějaký čas odpadnu, takže bych ho případně odklidila z bojiště
Rival: Alyanna (poté případně náhodně, ovšem odmítám bojovat s vlky, co jsou dvakrát tak velcí jak Scar :D)