Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno, postavení: Scar, alfa
Počet postů za celý předchozí měsíc: 5
krátké shrnutí všech postů (počítají se i rychlohry, které v tomto období zapíšete): zapsaná rychlohra s Alduinem - seznámili se a řešili spolu něco málo ohledně smečky, pak se Scar vydal na procházku po ostrově a momentálně otravuje Azzip s Rain
(získaní bobříci, nejlépe s odkazem na post kde byl bobřík získán): xxx

2% do síly/zapsáno

---> Severní hory

Na tomhle kousku země jsem cítil hromadu pachů, ale naštěstí většinou staré. Nerad jsem potkával větší skupiny vlků, jednotlivec nebo dvojice, to bylo tak akorát. Ale byl jsem tu za jiným účelem. Náušnice mi sdělila, že se tu nachází má oblíbená spolupachatelka. vyrazil jsem za ní. Brzy jsem si všiml ještě jiného cizího pachu, který byl k mé smůle čerstvější, než ostatní. To znamenalo, že má Azzip společnost, nebo že tu někdo slídí. Sázel jsem na to první. Že by fakt někoho mučila? Nezdá se, holka. To jsem schvaloval!
Ovšem pravda byla jiná, jak jsem se přiblížil, uviděl jsem, že si s ní Azzip jen povídá. Trochu zklamání, abych pravdu řekl. No co se dá dělat. Stejně mi nemusela už nic dokazovat, abych věděl, že je užitečná členka společenstva a je na ni spoleh. V rámci mezí. Došel jsem k nim a vystřihl způsobný zdvořilý úsměv, "zdravím, dámy. Nevyrušuji?" Hodný strýček Scar v plné parádě. Už jsem ho dlouho nevytáhl, bylo fajn vrátit se ke staré známé roli.

---> Rokle (přes Ostříží zrak)

Stejně by mě zajímalo, kde Kurážná splašila vlčata. Jasně, nebyla ošklivá, nedivil bych se, kdyby do ní nějaký vlk šel, ale nikdy bych ji nehádal na ten typ, co si udělá vlčata jen tak, aniž by měl stálého partnera. Navíc nevypadala, že by to byla nehoda, ani že by to byla vlčata nechtěná. Kdyby jí nějaký samec udělal vlčata o která by nestála, vsadil bych se, že by to byla poslední chyba v jeho životě. Nebo by se možná zbavila těch vlčat, i když neměla koule na to, aby je zavraždila. Uchechtl jsem se vlastní myšlence a pokračoval přes hory dál. tak či tak, pokud to budou dobrá vlčata, jen dobře. Pokud ne, poslouží jinak. Nerozuměl jsem té vlčí touze po plození. Dokud tomu nebylo alespoň půl roku, nebylo to k ničemu dobré, jen to řvalo, chtělo jíst, pořád to otravovalo a občas to i smrdělo. O to nikdo nestojí. Já teda rozhodně ne. Co se týkalo vlčat, byl to akorát dobrý zdroj bílkovin, v tom jsem byl za jedno s Azzip. Kdepak se ta vůbec toulala? Skoro mi i začínala chybět. zastavil jsem se a podrbal se za uchem, abych zaktivoval náušnici. Tak se po ní podíváme. K mému potěšení byla blízko! na nic jsem nečekal a upravil svůj kurz. jestlipak někoho právě mučí?

---> Dračí průsmyk

---> Ostříží zrak

Ani jsem nevěděl, kam to jdu. neměl jsem tak docela žádný cíl, prostě jsem si vyrazil na procházku, abych mohl cestou nerušeně plánovat budoucnost, která zatím vypadala velice lákavě. jednoho dne bude podlahu mého doupěte zdobit Feliciův kožich. Ten den už jsem netrpělivě očekával. On ještě uvidí, kdo bude mít poslední slovo, a pochopí, jakou udělal chybu, když se mi opovážil odporovat.
Vlezl jsem do rokle, ale když jsem si v dálce všiml dvou vlčic, vycouval jsem a vyrazil zpátky.
Vracel jsem se stejnou cestou, jakou jsem přišel - přes hory. Nechtěl jsem je obcházet tou delší cestou okolo. Přeběhl jsem louku a opět začal šplhat. Podívám se, jestli se zatím nestalo něco zajímavého v tom doupěti, které mi ukázala Ayshi a kam zjevně chodilo víc vlků z Chaosu.

---> Severní hory (přes Ostříží zrak)

---> Luka (přes Severní hory)

Zatímco jsem postupoval přes hory, přemýšlel jsem o tom, co mi řekl Alduin a došel jsem k několika závěrům. za prvé, potřebuji poznat víc členů smečky, za druhé, bylo třeba povýšit pár vlků na bety, a za třetí, bylo potřeba svolat smečku, ne nutně v tomhle pořadí. zatím jsme zbrojili, budovali si jméno a rozrůstali se, ale co jsem věděl, smečka zatím neudělala nic, čím by si opravdu vysloužila svou pověst. V hlavě se mi začal rýsovat plán. jen co budeme mít přehled o našich počtech, mohli bychom se porozhlédnout po jisté nejmenované smečce, kterou vedl jistý nejmenovaný oranžový vlk. Mohli bychom je vymazat jednou pro vždy z povrchu zemského. pro vlky, jako byl Felicio, tu nebylo dost místa, dokud taky budu já. Ten vlk si o vraždu říkal už dlouho a tohle bylo snad poprvé, kdy jsme měl tenhle svůj životní cíl opravdu na dosah tlapky. Se spokojeným úšklebkem jsem pokračoval dál do rokle.

---> Rokle

---> Nerovy vodopády (přes Křišťálové jezero)

Konečně se věci zas začaly obracet k lepšímu. To malé představení v doupěti mi celkem zvedlo náladu a že bylo na čase, po těch dvou divných setkáních. Copak mi asi osud přinese dál?

Zápis rychlohry
Osud Scarovi do cesty přihrál zvláštního vlka jménem Alduin. Ačkoli tenhle podivín na Scara neudělal dobrý první dojem, Scar vzápětí zjistil, že Alduin byl přijat do smečky a že nejen že potkal Usměvavou, ale ještě ke všemu ji zaujal. tento fakt vynesl od Scara Alduinovi jistou dávku obdivu a starší vlk nakonec přehodnotil svůj názor. Alduin bude dobrý vlk do společenstva.

věci se rozhodně začaly zlepšovat. Musel jsem přiznat, že se nám do Chaosu hrnou zvláštní vlci, ale na druhou stranu na zvláštnosti nebylo nic špatného. Společenstvo prostě čekali zajímavé časy. začínali jsme být známější a smečka se opravdu moc hezky rozrůstala. Nebude jednoduché udržet si přehled, kdo k nám patří a kdo ne. Byl zatraceně dobrý nápad, označovat si alfy a bety jizvami, tím bychom se měli vyhnout podvodům a tvrzení, že má někdo jiné postavení, než má ve skutečnosti. Ano, jsem občas trochu paranoidní, ale paranoia je dobrá, když chcete zůstat naživu. Vyrazil jsem směrem na východ k horám.

---> Ostříží zrak (přes Severní hory)

Scar: 15 kšm + 2%
Zeiran: 20 kšm + 2%
Azrael: 20 kšm + 2%
Ayshi: 15 kšm + 2%

VÝPLATY ZA DUBEN
Opět prosím vyplnit:

Jméno, postavení:
Počet postů za celý předchozí měsíc:
krátké shrnutí všech postů (počítají se i rychlohry, které v tomto období zapíšete):
(získaní bobříci, nejlépe s odkazem na post kde byl bobřík získán):

O výplaty si můžete říkat od 2.5. do 9.5.

Scar:
Jméno, postavení: Scar, alfa
Počet postů za celý předchozí měsíc: 9
krátké shrnutí všech postů: Dorazil do doupěte, kde potkal Ayshi a účastnil se jejího porodu. Jakmile se obě vlčata narodila, opět odešel.

Scar: 10 kšm 1 %
Azrael: 30 kšm 3 % + 5 % (protože 41 postů za měsíc je opravdu hodně)
Ayshi: 20 kšm 2 %

O procenta mi pište nejlépe na Discord, penízky přičtu automaticky

Její díky jsem přijal přikývnutím. To by tedy měla vyrůst. Malá slabá vlčata by nám k ničemu nebyla. Chvilku jsem si ji ještě prohlížel, ji i ty dvě malé jednohubky. No, uvidíme. Stejně bylo praktičtější přijímat už dospělé vlky, než rozšiřovat naše počty takhle, dalo to míň práce. "Tak se tu měj a hodně štěstí," zamumlal jsem a vyrazil se porozhlédnout po doupěti, než vyrazím zase pryč. Bylo to tu docela prostorné a i když se tu nacházela hromada místností, nebyl problém se tu zorientovat. V některých místech jsem cítil slabé pachy známých i neznámých vlků, hlavně Angela a dalších vlků, co byli cítit podobě jako on. Jakmile jsem dokončil prohlídku, podařilo se mi najít stejný vchod, jakým jsme s Ayshi přišli a tak jsem zas vyrazil pryč. Mohl bych se podívat třeba po tom divném obchodníkovi, nebo tak něco.

---> Luka (přes Křišťálové jezero)

Byla to zajímavá podívaná, i když jsme v koutku duše doufal v trochu víc krve a podobných věcí. Porod se starému dobrému vykuchání nevyrovná, no. S morbidní fascinací jsem sledoval celou tu scénu před sebou. Ayshi měla bolesti, to se nedalo přehlédnout, ale možná jsem čekal něco trochu zajímavějšího. Jsem holt zvyklý na vyšší kalibr, i když jsme došel k závěru, že je tohle docela nechutné. I tak bylo zajímavé se dívat. Když se na mě Ayshi usmála, oplatil jsme jí úsměv taky úsměvem, i když spíš takovým prázdným a znepokojivým. No a nakonec bylo po všem. Až tehdy jsem vstal ze svého místa a přišel blíž, abych se na vlčata podíval. To tmavší bylo docela velké, ale to druhé bylo mrňavé. Možné ne moc mrňavé, netušil jsem, jak velká jsou vlčata při narození, protože jsem je většinou potkával, až když byla starší, ale vypadalo jako malé. "Hezcí," okomentoval jsem to, protože jsem měl pocit, že bych mohl kromě upřeného zírání i něco říct. "To světlé by mohlo být trochu větší." Ti prckové mě nechávali chladným, nezajímalo mě, že se právě narodili, že je to nový život a všechny tyhle slaďárny. Místo toho už jsem v duchu počítal, jak by mohla vyrůst a posílit společenstvo. "Přijdu se na ně podívat, až trochu povyrostou. Potřebuješ mě tu ještě k něčemu?" tady už se nic zajímavého dít nebude, kdežto tohle doupě, to mě zajímalo a chtěl jsme se trochu cournout okolo.

---> Křišťálové jezero

Šel jsem několik kroků za ní a už to nijak nekomentoval, protože ačkoli sem tam rád prohodím nějakou tu sarkastickou poznámku nebo urážku, Ayshi byla moje sestra ve zbrani a zasloužila si alespoň trochu slušného zacházení. Svým způsobem jsme ji měl i rád. Možná bych ji i tak zabil, ale alespoň bych zaváhal.
Zastavil jsem, když zastavila ona, způsobně počkal, když se opírala o zeď a snažila se popadnout dech, a lámal si hlavu nad tím, proč sebou prostě neplácla kde byla a snažila se dostat... někam. Copak to nebylo jedno, kde se jí ta vlčata narodí? Přemístit se dají i pak.
nakonec se ale nějak dohrabala tam, kam chtěla a konečně si lehla. ne že by mi vadilo dívat se, jak někdo trpí, ale dívat se, jak někdo trpí dobrovolně, navíc někdo, proti komu jsme v podstatě nic neměl, to mi přišlo trochu zbytečné. Nechal jsem jí prostor a usadil se opodál, na místo, odkud jsme měl dobrý výhled, ale nehrozilo, že si zamažu kožich. Třeba bude tohle alespoň poučná zkušenost.

Tak Kurážná zjevně moc novinek neměla. Asi byla moc zaneprázdněná výrobou vlčat, než aby přijímala do smečky a páchala zlo. Každému co jeho jest, ne? Když jsme zmínil toho vlka, měl jsem okamžik pocit, že ví, o kom mluvím, ale možná se mi to jen zdálo nebo za to mohla nějaká hra světla. A nebo prostě duchu prošla všechny černé vlky, které kdy viděla a přemýšlela, o kterém mluvím. To bylo asi fuk.
Naklonil jsem hlavu na stranu, když se začala chovat nějak divně. Až po chvilce mi došlo, co se děje a proč se tak kroutí, hlavně protože mi to v podstatě sama řekla. zatraceně, nechtěl bych být vlčice. Mám rád mučení, ale masochista nejsem. Stejně jsem nikdy nechápal tu touhu některých vlků po plození. Jako jo, užít si, to bylo fajn, ale kdo se pak chtěl kvůli chvilce zábavy starat o ty chlupaté koule? Dokud byly malé, dělaly ideální jednohubky, tak proč se snažit je vychovávat, že? No jo, jasně, když dalo vlčicím takovou práci je vytvořit, chápal jsem, že to pak už dotáhnou do konce a nebudou je chtít sežrat, ale stejně...
Následoval jsem Kurážnou do doupěte, "doufám, že s tímhle nebudeš potřebovat pomoc," poznamenal jsme otráveně. Ne že by mě představa rodící vlčice nějak znechucovala, ale nerad si špiním kožich, když nemusím a stejně jsem uměl spíš ze světa sprovozovat, než na něj pomáhat.

---> Úkryt

Přikývl jsem. To by měla. Nepotřebujeme vychovávat členy jiným smečkám. nechtěl jsem odhadovat, jak by reagovala, kdyby se pak musela postavit proti vlastnímu vlčeti a třeba ho i zabít, kdyby ho vychovala špatně a ono se rozhodlo odejít.
"Letce jsem už nějakou dobu neviděl, ale nedávno jsme potkal usměvavou a máme novou sigmu, Toena. Vypadá užitečně, ale má poněkud... špatný názor na vlčice, který mu budeme muset vyhnat z hlavy, než bude mít šanci postoupit dál, takže kdyby tě obtěžoval, neboj se mu pár vrazit." Co dál potřebovala vědět? Ah, jistě. "Pak jsem potkal jednu z bet, tu fialovou, myslím, že víš o kom mluvím. A kdybys potkala černého vlka s elementem ohně a jednou hnědou tlapkou, je to zrádce smečky," dodal jsem jen tak mimochodem. Nemyslel jsem, že by ho znala, ale chtěl jsem, aby v tom ostatní měli jasno a ten vlk se nesnažil nikoho obelhávat. "Co ty, máš nějaké novinky?"

Copak jsem to viděl, byl to snad strach. Ale ale, to se k naší milé Kurážné, která nám byla schopná plivnout do obličeje už při prvním setkání, nehodilo. Neodolal jsem a chvilku ji napínal, abych jí v tom vymáchal čenich. tvářil jsem se, že to dlouze zvažuju. Vadí mi vlčata? měl bych je zamordovat sotva se narodí a par pro jistotu prokousnout krk i jí? Možná... ale nenapínal jsme ji dlouho, jen trochu, abych ji pozlobil. byla to teď přece moje sestra z Chaosu. "Mladá a silná vlčata budou pro smečku posilou, doufám, že z nich vychováš správné chaosany a nezklameš nás. Výchova bude hlavně na tobě, ale můžeš poprosit kohokoli ze smečky, kdybys potřebovala pomoct se sháněním potravy. předpokládám, že otec ti s nimi moc nepomůže." na poslední větu jsem dal důraz. Nechtěl jsem, aby se nám mezi členy toulal nějaký vořech a kazil morálku. Obzvlášť teď po tom, co jsem viděl s tím černým. "Ale pokud se ptáš na tohle, proti vlčatům nic nemám, pokud neotravují. A je mi jedno, s kým spíš, pokud neohrozíš smečku." Tím to pro mě bylo uzavřené. Až jim bude pár týdnů, přijdu se na ně podívat, abych posoudil, jestli k něčemu budou, jinak jsem Kurážné důvěřoval, že se bude snažit. nebyla to zas tak špatná vlčice, to se jí muselo nechat. Zatím jsem neměl důvod jejího přijetí do Společenstva litovat.