Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ha, můj odhad byl správný! Já se ve vlcích vyznám. I ve vlčicích. Většinou. Chudák vlk, tohle muselo být snad poprvé, co mu to nějaká vlčice takhle vpálila do obličeje. Skoro jsem ho i litoval. Skoro. Moc se z toho ale nepoučil, dost možná nebyl tak inteligentní, jak jsem si na začátku myslel. na sigmu by se mohl hodit. S odřenýma ušima. Měl alespoň svaly, mozek mu může obstarat i někdo jiný.
"Má pravdu, není to tak docela smečka," souhlasil jsme s Avanté. Tohle už se vlkovi zamlouvalo víc. V duchu jsme si udělal poznámku, abych o Chaosu jako o smečce nemluvil. Nebyl to správný popis, to byla pravda, mohl jsem tím vlky nechtěně přivést ke špatnému dojmu. Možná čekal, že ho naše prohlášení spíš překvapí, protože mi nepřišlo, že by mu došlo, že ho před smečkou nevarujeme, ale snažíme se zjistit, jestli by nešel zrekrutovat. Odložil jsem masku už úplně a ukázal mu svůj úsměv, úsměv toho typu, jaký by se nikdy neměl objevit na tváři hodného a nápomocného vlka. "Nová krev se hodí vždycky a ty jsi přesně ten typ vlka, který by mezi nás zapadl. nehodláš si to ještě rozmyslet, že ne?" Neptal jsme se, jen jsem zjišťoval, jak moc myslí svá slova vážně.

Pochopil jsme ji správně, nebo jsme si to alespoň myslel. Kdyby ne, snad by mi dala nějaký signál. "Jo, zajímavých vlků je tu hodně," souhlasil jsem s ní, "nebo spíš vlčici, které tě zjevně zajímají víc." Řekl jsme to docela normálním, nápomocným hlasem, ale v duchu jsem se ušklíbl. To ten vlk vážně myslel jen na vlčice? Vždyť byli i zajímavější věci. vlčice stačila jedna, když už. Litoval jsem, že se nemůžu zeptat Ávy co by na něm tak vlčice mohly vidět. celkem mě to zajímalo, protože vypadal, že ti v tomhle ohledu dost fandí.
"Nevím, obvykle to tak je." odpověděl jsem mu, jako bych to téma už dál nechtěl rozebírat. A taky, že nechtěl. možná byl až moc velký egoista. Dokonalý? To určitě! "Ano, temná smečka. Není tu dlouho, ale co jsem slyšel, tak se docela rozrůstá." Ovšem jestli měl ke smečkám takovýhle přístup, tak se nám nehodil. Jen hlupák si myslí, že je smečka pro slabé a silní se ubrání sami. Silní byli se smečkou ještě silnější a slabé často ani smečka neuchránila. Mrkl jsem na Avanté, jestli si všimla toho, co řekl. těžko by to asi mohla přehlédnout. Vlk, který by Chaos považoval za slabý, nebo vlk který by si myslel, že nám svým členstvím dělá nějakou laskavost, se nám nehodil.

Musel jsem se dost držet, abych na Usměvavou nevrhl zvědavý pohled, když mě nazvala svým druhem. Nečekal jsme to, na druhou stranu to bylo geniální krytí. Horlivě jsem na její slova přikyvoval, "přesně tak." Sotva na nás vlk na okamžik neviděl, oplatil jsme jí úšklebek, aby věděla, že jsem pochopil, co zamýšlí. Musela na něm taky něco vidět. Obvykle jsme smýšleli dost podobně.
"Samozřejmě že ostrov," odpověděl jsem, jako by byl hloupý, že tohle nevěděl. "Jsme teď v jeho západní části. Když půjdeme na severovýchod, narazíme na les. Směrem na jih je pak další louka, dost podobná téhle, akorát bez vší té mlhy." netušil jsem, jestli ta místa mají i nějaké názvy, ale to bylo jedno. "A jo, je jich tu víc. byly tři, když jsem to počítal naposledy." Pomalu jsem začínal odkládat masku toho bázlivého, trochu hloupého vlka, kterou jsem teď používal. Pomalu, abych ho nevyděsil. "Snad myslíš ty obdivovat je, ne?" zeptal jsem se. Vážně byl egoista. Byl velký, ale nepřipadal mi moc zajímavý, ačkoli já samozřejmě nebyl vlčice. Dost si věřil. jestli to nebyly jen silácké řeči, mohl by se vážně hodit. "Vlčic tu bude spousta," pokrčil jsme rameny, jako by mě to ani nezajímalo, protože tak se to na vlka, co má družku, slušelo, nebo ne? "Ale dávej si pozor, prý je tu i temná smečka," víc jsem neřekl, jen jsme se otřásl, jako bych právě řekl něco, co mě samotného trochu děsilo.

---> Arcus deum

"My? Ne, my jsme na to místo vlastně narazili náhodou. vypadalo docela zajímavě, tak jsme se rozhodli ho prozkoumat," odpověděl jsem. Prostě jsme si jako šťastná dvoučlenná rodina vyrazili na výlet, nic zajímavého. Milí vlci? Pche. Ironie v jeho hlase mi neunikla, nebyl to úplně naivní vlček, ale byl jsme si docela jistý, že mé a Ávino představení je velmi povedené. Ovšem ten vlk se mi začínal zamlouvat, nebyl naivka. Možná by zvážil místo ve smečce? S arogantními vlka jsem rozhodně problém neměl, dokud respektovali těch pár pravidel, co jsme měli.
Hádal jsem, že kdybychom s touhle přetvářkou ještě chvíli pokračovali, začal by ji nakonec žrát jako cukroví, ale škoda smečkového materiálu. Koukl jsem na Usměvavou, jestli náhodou nemá nějaký další plán, co bychom s tímhle vlkem mohli provést. Co se mě týkalo, měl jsem nápady, ale bylo mi celkem fuk, jestli z něj uděláme nového člena, nebo hezké chlupaté ozdoby na vánoční stromeček. Když už se blíží ty vánoční svátky, mohl bych z něj udělat předložku do pelechu a darovat ji třeba.. hm... Azzip? Ta by jistě pěkný kožich ocenila. Možná by si ho ale radši nechala Usměvavá, já nevím.
"Tohle místo? Nebo myslíš celý ostrov?" Měl jsem docela přehled, už tu nějaký ten pátek bydlím, ale proč mu to neprozradit?

Nasadil jsem naší oběti brouka do hlavy. páni, tohle setkání bylo jako kdyby Ježíšek přišel brzy! ten vlk byl skvělý. Nebyl snadná kořist, ale ani nebyl přehnaně podezíravý. Opravdu jsem si tohle naše představení užíval.
Ale co to povídal? To znělo, jako by začínal být vážně vyděšený. Přál jsem si, aby měl trošku víc odvahy, protože jsme měl nápad, jak to rozvést ještě dál, ale holt se budu muset přizpůsobit. "Počkej, nenechávej mě tu!" slabého zbabělce jsem taky hrál dokonale. ten vlk o mně nebude mít valné mínění, ale to bych budoval jen kdybych o něm od začátku uvažoval jako o kandidátovi do smečky. ne každý může být Chaosan, někdo se víc hodí jako dezert k horkému čaji. No dobře, jinými slovy jako svačina. vyrazil jsme za ním. Odchod taky nebude špatný nápad. Stejně jsem tu byli už dlouho a takhle tu zkejsneme pomalu do prosince. Když už o tom mluvím, nemělo by být chladněji? Navíc tu hnusně foukal vítr. Nechtěl jsem ještě jako dárek dostat zápal plic, nebo co se z toho dalo chytnout, když jeden moc dlouho stojí ve větru. Netuším, nejsem biolog.

---> Mlžné pláně

teď už Usměvavá trochu přehrávala, řekl bych, ale hlavní bylo, že jí to vlk žral i s navijákem. "Život je morbidní sám o sobě, nemusíme tomu ještě přidávat tím, že o tom budeme mluvit!" namítl jsem na svou obranu, "z toho tvého povídání budu mít akorát tak depku." I já možná trochu přehrával, ale snažil jsem se budit dojem miloučkého, hodňoučkého strašpytla, který se začne třást při první zmínce o obětování. A musím říct, že jsem na svůj výkon byl pyšný. A co víc, vlk začínal vypadat poněkud zmateně a hlavně zvědavě. Ano, to bylo dobré.
odtáhl jsem od Avy tlapu, "no tak promiň, asi máš pravdu, ale... já prostě takové věci poslouchat nechci, jestli mě chápeš. Už tak je dost špatné, že tu něco sežralo vlka, i když to byl takový mizera, který si to zasloužil." Náhle jsem vykulil oči a poplašeně se rozhlédl, můj hlas přešel do naléhavého šepotu, "co když se to vrátí a bude to chtít nášup?!" byl jsme v pokušení přidat historku, jak jsem dal své sestřičce menší porci a jak jsem lhal rodičům, že jsem tu kost bráškovi neukradl, ale mám nějakou důstojnost i když hraju divadlo. "Měli bychom odsud zmizet, nemyslíte?" připadalo mi, že se vlk trochu přiklání k Usměvavé a věnuje jí víc pozornosti. to bylo dobře, moc dobře. Skutečnost, že si začal vybírat stranu, znamenala, že nám ten příběh nejen plně uvěřil, ale zároveň do něj začal být i zainteresovaný. Dnešek byl moc příjemná rozcvička hereckých schopností, jen co je pravda.

"Když to tu vydrželo doteď, tak to snad hned tak nespadne," poznamenal jsem, ale pak se trochu pochybovačně zahleděl na kameny, "a nebo už to má nejvyšší čas, aby to spadlo." Rozhodně byli bytelné, vždyť jsme je předtím s Usměvavou zkoušeli. Bytelné a nějakým způsobem magické.
"Ano, ty a morbidní. Říkáš takové ošklivé, děsivé věci, brr. No jen se nepřetvařuj, já už tě znám." Snažil jsem se dodat představení trošku důvěryhodnosti navíc, ale zároveň jsem nechtěl zkazit reputaci Usměvavé, takže sotva jsem to dořekl, prošel jsem přímo před ní k jednomu z kamenů a vůbec jí přitom nevěnoval pozornost, ta totiž patřila jednomu z kamenů. Naprosto přirozeně jsem tím tedy ukázal, že ji nepovažuju za hrozbu a že s morbidnostmi opravdu končí u slov. To sice nebyla pravda, ale já tu hrál divadýlko pro cizího vlka. jen ať se nechá ukolébat falešným pocitem bezpečí. my s Usměvavou jsme už byli sehraná dvojka.
"Rozhodně to magicky vypadá." Když ale Avanté promluvila, soucitně jsem se k ní otočilo, "máš pravdu, byl to syčák a zasloužil si to." Ano, prvotřídní, chaoský syčák. Bylo by fajn, kdyby se ještě vrátil. Dokonce jsem došel tak daleko, že jsem položil Ávě tlapku na rameno, jako bych ji snad chtěl utěšit, "ale neboj, už je pryč." Touhle větou jsme si dost možná vysloužil nějaké to mučení z její strany, ale... no, jsem plně oddán své práci, kterou bylo matení hlav jiných vlků.
Ohlédl jsem se na Toena, skoro jako bych zapomněl, že je tam ještě pořád s námi, "no ano. Bylo to docela divné, abych řekl pravdu."

Kdybych Usměvavou neznal, sežral bych jí to i s navijákem. Jaká to okouzlující vlčice! Podíval jsem se na ni a snažil se odhadnout, co se jí honí v hlavě. "Ty jsi vždycky taková morbidní, já tě vážně nechápu. Vždyť je to takové pěkné místo, tady přece nikoho nikdo obětovat nemohl," namítl jsem, abych dodal divadýlku na věrohodnosti. Pokud tu nikdo nic neobětoval, tak bychom to my dva mohli rozhodně napravit. Možná ne s tímhle vlkem, ale třeba s nevhodným Chaosským materiálem. ještě jsem se nerozhodl, co s tímhle provedeme, prozatím jsem byl pro to, si s ním trošku pohrát a pak ho možná nechat běžet bez jedné nohy nebo oka? To se ještě vymyslí.
"Staré a stabilní to je určitě, už to tu chvilku zkoumáme," dal jsem vlkovi za pravdu. Pak jsem se ušklíbl na Avanté a jako bych hrozně nerad přiznával porážku, řekl jsem: "Dobře, souhlasí s tebou, tak já teda uznám, že jsi měla pravdu." Pak jsem se otočil a zamumlal si pod vousy: "Ale stejně si myslím, že je to portál." A pak, abych vlkovi nasadil brouka do hlavy, jsme zmínil i nedávnou událost. Byl jsem zvědavý, jak na to zareaguje, "vždyť ten vlk se odsud někam rozhodně přemístil. Přišel a pak někam mizel, prostě puff, a byl pryč, taky jsi to viděla," brblal jsem nespokojeně, jako ztělesněná uražená mužská hrdost.

Tlapičku prosím do primární magie, pokud už neskončila jinde :)

Usměvavá si vyhlédla další oběť. Doufal jsem, že tenhle taky nějakým božským zásahem nezmizí. To by byla škoda. Následoval jsem svou kolegyni a rychle vlka odhadoval. No dobře, pokud ho budu chtít oklamat úsměvem, chvilku to zabere. Kdybych hrál žárlivce, asi by se sbalil a vypadl. Tohle bude chtít nějakou lepší strategii. Na vymýšlení strategií jsme byl expert. nakonec, pohrát si přece můžu i já, Avanté nemusí mít všechnu zábavu jen pro sebe.
"Vážně ne? Škoda, protože jsme tu možná na něco kápli a docela by se nám hodil třetí do party. Jiný pohled na věc, jestli mě chápeš." začal jsem svůj plán okamžitě organizovat a doufal, že se Ava přidá a bude hrát se mnou. Na to jí ale budu muset poskytnout i nějaký ten náhled, že? Nejlépe takovým stylem, aby cizí vlk nepojal podezření. Jeho poznámku o Neschopnosti mé společnice jsem radši ignoroval. však on se dozví, jak strašně se mýlí, a v tu chvíli už bude příliš pozdě. bezstarostně jsme se k němu otočil zády a došel k nejbližšímu z kamenů, na který jsme se zkoumavě zadíval, "víš, jde o to, že jsme tu objevili tyhle kameny a nemůžeme se shodnout, k čemu by mohly sloužit. Tady má společnice navrhovala, že je to staré obětiště, ale mě to připadá spíš jako nějaká brána. Možná brána do nebe?" Ohlédl jsme se na vlky, "co myslíš ty?" Docela mě i zajímalo, co na tohle řekne. Třeba nadhodí i nějaký zajímavý nápad. Cizí pohled na věc býval občas užitečný.

Přihlašuju Shine :)

"Na tom se shodneme. Schválně co se vrátí, jestli se vrátí," uchechtl jsme se a v duchu se vsadil, že tu bude něco smaženého. Ale legraci stranou.
"Dokud si nebudou dělat srandu ze mě, tak připouštím, že mají dobrý smysl pro humor," odpověděl jsem. "Na srazy společenstva, říkáš?" okamžik jsem tu myšlenku zvažoval. Pravda, bylo to tu takové tajemné a snadno přehlédnutelné... a to ani nemluvím o té krásné, tajemné, možná lehce pochmurné atmosféře. "Tvé nápady jsou geniální, jako vždy, má drahá." Alespoň se nebudeme muset hledat po celém ostrově. Když už nemáme úkryt, bude užitečné mí alespoň malou náhradu. "Můžeme to navrhnout, až potkáme ostatní. Nebo bychom je mohli rovnou zkusit zavolat sem. Kdo netrefí, u toho můžeme začít zvažovat, víš co, protřídění." Mrkl jsem na ni.
Ten nově příchozí nebyl zřejmě moc inteligentní, protože se sice snažil nenápadně zmizet, ale něco si u toho mumlal a to už moc nenápadné nebylo. "Bohové tvé přání nové hračky vyslyšeli," poznamenal jsem kysele. rychle jsem ale po jejím vzoru nasadil velice důvěryhodný přátelský úsměv. Jestli si ten vlk myslí, že nám uteče, tak se tedy setsakramentsky mýlí.

"Tohle byl snad přímo božský zásah. Dokonce ani nebe ti nepřeje trochu toho povyražení," ušklíbil jsme se na Avanté. Rozhodně to byl stylový ústup z boje, to se tomu vlkovi muselo nechat. Docela by mě zajímalo, co ho to vlastně odtáhlo. byla to snad nějaká stará magie tohohle místa?
"Ale jistěže můžeš, zlatíčko, seženeme ti nějakou jinou hračku," zasmál jsem se představení Usměvavé. My Chaosani jsme prostě rození herci. pak jsem se ale podíval vzhůru k obloze, "hm, myslíš, že se ještě ukáže? To spolknutí oblohou mi přišlo docela definitivní... ale jinak máš pravdu, nebyl špatný. navíc když tohle přežije, tak je to rozhodně odolný vlk." Víc už mě ten šedák nezajímal. nebyl tu a jeho budoucnost byla ve hvězdách, tak proč se o něj zajímat, když se nabízela úplně jiná zábava. "Hm, kdepak jsme to skončili?" tvářil jsem se naoko zamyšleně, ale velmi brzy mě prozradil můj vlastní laškovný úsměv, kopírující ten její, "ach ano, už si vzpomínám," přicupital jsme k ní, "uctívej mě," dechl jsme jí tiše do ouška. jenže to už se k mému čenichu donesl další cizí pach a já si zamumlal pod vousy něco velmi neslušného a rychle od ní odskočil. tady je větší provoz jak ve smečkovém doupěti! To jeden nemůže mít chvilku klidu? "Zas sem někdo leze," poznamenal jsme rozmrzele ke své společnici.

Posadil jsme se opodál a pro jednou přijal roli pouhého diváka. jen ať si vlk užije jen Usměvavou samotnou, i jen ona byla docela dost na jednoho vlka. Moc se k akci neměl, když už ale začal něco dělat, uznale jsem pokývl. těžko říct, jestli měl ten správný oheň, který se od Choasana požadoval (obrazný oheň, samozřejmě), ale nějaký ty schopnosti rozhodně nepostrádal. Docela jsem čekal, že mu Allavanté dá tu mrchu pořádně sežrat. Nikdo nenazve alfu chaosu mrchou bez odezvy, nemám pravdu?
Byla to tedy pěkná podívaná, to jsme jim musel nechat. v jednom okamžiku jsem se radši přesunul dál od nich, abych to náhodou taky neschytal. Ale co se to stalo? naše zábava byla přerušena nějakou neznámou silou, která nám současnou oběť a potenciálního budoucího člena vytrhla ze spárů a odnesla neznámo kam. Nutno přiznat, dost mě to vyvedlo z rovnováhy. Chvíli jsem koukal na místo, kam zmizel a pak se otočil na Avanté, "a je fuč. A to to vypadalo docela nadějně..." Umím si zachovat chladnou hlavu, přesto jsem i já ve svém hlase slyšel jistou dávku překvapení.

Scar, alfa
Posty: 5
Pro smečku + zažil: S Avou plánovali další nekalosti, i když nic moc nevymysleli. byli přerušeni Balrogem a začali zvažovat jeho přijmutí do smečky.

Bobříky žádné