Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdálo se, že jsem vlka naší reakcí zaskočili. takže panáček čekal někoho níže postaveného, to bylo roztomilé. Skoro bych se tomu i zasmál.
"Ještě uvidíme, jestli tě přijmeme. nebereme jen tak někoho," upozornil jsem vlka, ale zatím vypadal jako dobrý materiál. jen snad mohl mluvit trochu jistěji. taky jsem přešel bez komentáře jeho poznámku o bratrech. Ava očividně bratr nebyla, ale nehodlal jsem ho teď trápit. Možná pak. nakonec se stejně opravil. Možná byl jen nervózní ze setkání s tak významnými vlky. jen ať je, ničemu to neuškodí.
vytušil jsem, že Usměvavá má něco v plánu a tak jsem od vlka o kousek nenápadně couvl, abych nepřekážel a měl to, co se chystalo, hezky z první tlapky. Pobaveně jsme sledoval jak ji, tak vlka a abych nevzbudil podezření, tak jsme dál mluvil, "Mně říkají Milost. Mohli bychom tě přijmout na sigmu. Na zkoušku, hm?" Mluvil jsem, jako bych o tom hodně uvažoval a nemohl se rozhodnout, jestli ho ve smečce chci, nebo ne. jen ať si není sám sebou moc jistý. Jasně že jsem byl pro přijetí. Kdyby se neosvědčil, sežrat ho můžeme později, ale noví členové se hodili vždycky. Chtěl jsem ale nejdřív vidět, co na něj Ava vybalí.

Toho jsem si všiml, ale stejně jsme se znova podíval, abych si ověřil, že mluví pravdu. Dokonce i uprostřed kamenů se nacházel nějaký znak. Ten se mi líbil nejvíc ze všech. Působil tak tajemně a lákavě...
"To jsme dva, ale třeba by mohl mít nějaký nápad někdo jiný," prozatím stačilo, že o tomto místě víme. Mohla by s ním být ještě legrace. Nějaké využití už se vymyslí, nemusí být všechno hned. "Ano, ano, to vytvoříme, zlato. my dva a naši bratři a sestry z Chaosu." Tvrdá práce se vyplatí. Smečky, které tu žily, nebudou mít šanci, až se rozhodneme udeřit a proměnit tu představu úžasné budoucnosti ve skutečnost. "Ano, jako boha," odpověděl jsem spokojeně.
Na příchod vlka jsme nijak zvlášť nereagoval, ačkoli jsem byl trochu rozladěný z toho, že přerušil okamžik, který se začal vyvíjet docela slibně. byl jsme upřímně zvědavý, s čím by Usměvavá přišla. Rozladěnost ale rozhodně přebila spokojenost a i jistá hrdost, kterou jsme pocítil, když se vlk zeptal na Chaos. ten vlk přesně věděl, co chce. věnoval jsme mu svůj široký úsměv, který většina vlků považovala přinejlepším za znepokojivý, ne-li rovnou děsivý. "Vidíš, už začínáme být známí," poznamenal jsem napůl tlamy k Avanté, než jsem se otočil na vlka, "Jak řekla, máš šťastný den. Pověz, co tě k nám přivádí?" Byla to zbytečná otázka, ale stejně jsem chtěl ta slova z jeho tlamy slyšet. zvědavě jsme si ho prohlédl. byl vážně velký a vypadal i pěkně silně. Když se k tomu přidá jeho odhodlání, no řekněte mi, jestli se právě nedívám na ideální materiál pro Chaos?

Pokusil jsem se zaposlouchal, abych zjistil, jestli mi nekecá, ale asi jsem byl příliš netrpělivý a nepozorný, protože jsem nic neobvyklého neslyšel. Stejně mě ale něco lákalo k tomu kameni přede mnou. Cosi mě na něm fascinovalo. Lákal k sobě a hladil mou zkaženou duši. Skoro jsme si připadal, jako by ten kámen byl mým dobrým přítelem a průvodcem... což ale byla blbost, že? Já jsem vlka tohle je šutr. kdokoli, kdo se kamarádí s šutrem to nemá v hlavě tak docela v pořádku.
Ale počínání Usměvavé bylo taky zajímavé. Dotkla se znova kamene, který jí nějakým způsobem ubližoval. Slečna je zřejmě masochistka. Přešel jsem k ní a zkusil její kámen taky. Vzápětí jsme ucukl. bylo to, jako by mi tlapkou do těla projela elektřina a spálila všechno cestou, ale když jsem se podíval na svou tlapku, vypadala naprosto v pořádku. "No do háje, co za šutr způsobuje bolest, když se ho dotkneš?!" Zpražil jsme kámen nenávistným pohledem, "No jestli je to tu prokleté, to nevím, ale rozhodně je tu magie. A ne ty slabé vlčí elementy, jako máme my. Myslíš, že by se to tu dalo využít pro náš prospěch?" zahleděl jsem se vyčkávavě na svou společnici. Nenapadal mě žádný způsob, leda snad, že bychom sem vodili nováčky a sledovali jak budou reagovat, ale přišlo mi to jako škoda to tu prostě nechat být.
na mé tváři se opět začal rozlévat úsměv, když začala hovořit o budoucnosti. Oh, ano, to je pravda, jednou to tu bude celé naše. Celé nám to tu bude patřit a ti, co o nás teď pochybují, nám budou lízat tlapky a sloužit nám do roztrhání těla. Natáhl jsme se k ní, "Kreslíš tu nádhernou budoucnost, zlatíčko." bude to ještě stát hodně práce a času, ale jednou... jednou... "Uctívej mě," zavrněl jsme jí do ucha. Sám jsem tak docela netušil, co tou větou myslím. A ani jsme to nemohl zjistit, protože jsme vzápětí uslyšel přicházet cizího vlka. "Budeme mít společnost," zamumlal jsem směrem k Usměvavé.

---> Mlžné pláně

Na okamžik jsem zastavil a zadíval se na kameny, trčící k nebi. Ale ale, copak je tohle za místo? Skoro to vypadalo jako nějaký oltář nebo snad svatyně? Byla by škoda, kdyby ji někdo znesvětil... kameny ale vypadaly, že každou chvíli spadnou. Musely tu stát už pěkných pár let. Dal jsme si pozor, abych si pod žádný nestoupal, kdyby se náhodou rozhodl právě v tomto okamžiku ukončit svou existenci.
"Víš, docela mile mě překvapilo, jak se nám jako společenstvo začalo dařit. Pověst asi pořád moc nemáme, ale stačí zmínit, že je tu takováhle smečka a vlci už se můžou pomalu přerazit, aby se k nám přidali." Ten úspěch mě těšil a ještě víc jsme se těšil na budoucnost a všechno, co nám přinese.
Procházel jsem se mezi kameny a prohlížel si je. byly na nich i zvláštní znaky a zvláštní znak byl i na zemi mezi nimi. Opravdu zajímavé místo. "To tedy ano. Skoro mi to tu připadá jako nějaké posvátní místo. věříš na bohy, zlato?" Já na ně nevěřil. Budu věřit, až nějakého potkám. Zrovna jsem zkoumal jeden z kamenů, který mě zaujal - byl to kámen lži, ale to jsem samozřejmě nevěděl - když Ava vyjekla a přiměla mě otočit se jejím směrem, "co to vyvádíš?" zeptal jsem se napůl pobaveně, napůl zvědavě, "snad ty kameny nekoušou, co?"

Obě procenta do síly

ZAPSÁNO

TYRAN – 2x celkem 20 kšm
- Ayshi – při jejich prvním setkání
- Shay – psychické týrání při jejich prvním setkání, namluvil jí, že Enzoua Felicio zabil

NÁBORÁŘ – 3x celkem 30 kšm a 15 %
- Ayshi – společně s Angelem ji přijali
- Azzip
- Scuru

TATÉR – 2x celkem 20 kšm a 10 %
- Allavanté
- Ayshi

ZAPSÁNO

Post 11

V podstatě jsme s ní souhlasil, bylo by to dobré místo, protože by si nás nikdo nevšiml. nebylo tu vidět zrovna daleko. Ale stejně se mi nelíbila myšlenka zastavovat se tak blízko místa, kde jsem naposledy potkal Felicia. naštěstí na tom Usměvavá netrvala a prostě pokračovala dál.
"Jít si tvrdě za svým? S takovým přístupem rozhodně souhlasím." Já tak vždy všechno dělal. Byl jsme trpělivý a nevadilo mi počkat si na správnou příležitost. Znova jsem se spokojeně usmál, "to si piš, že bude. Poznáme tolik nových vlků, už se nemůžu dočkat." každý, kdo mě znal, by potřeboval jeden pohled, aby poznal, že rozhodně nemyslím na seznamování a bratříčkování se. nejsme klasická smečka, kde jsou všichni dobří kamarádi a tak podobně, jsme Chaos.
zavětřil jsem podobně jako ona. měla... pravdu. nebylo tu ani příliš starých pachů vlků, ani jsme necítil žádné výrazné nové. Možná, připustil jsem neochotně, možná byla ta smečka už opravdu pryč a neplíží se tu v mlze, aby nás přepadla. jsem prostě přehnaně paranoidní.

---> Arcus deum

Jméno a postavení: Scar, alfa
Počet postů: 10 (čistě za srpen, z kterého jsem byla něco přes týden pryč)
Aktivita pro smečku: Plánování neplechy společně s Avou.
Shrnutí: Scar konečně zjistil, jak funguje stopařův pomocník , a tak se vydal vyhledat dvě z alf Chaosu, které už dlouho neviděl, aby je informoval o novinkách a zároveň se dozvěděl, jestli ti dva také někoho nepřijali. potkal jen Avu, od které se sice dozvěděl, že ona nic moc neudělala a Dereck taky ne, ale zato s ní začal plánovat nějaké smečkové aktivity do budoucna a shodli se, že svolají smečku, aby zjistili, nakolik se od posledně rozrostla, a protřídili její členy.

Post 10

---> Zauberwald

Nové místo, na které jsme se dostali, se mi líbilo. Kdyby mlha ještě o něco zhoustla, mohli bychom tu snadno někoho přepadnout a ten někdo by ani neviděl odkud útok přišel. Už jsem tu předtím byl, krátce po svém příchodu. někde tady poblíž jsem taky potkal Felicia a jeho novou smečku a možná proto jsem byl opatrnější, než mám ve zvyku. byli jsme teď sice dva, ale proti celé nepřátelské smečce bychom moc šancí neměli. Doufal jsem, že už se někam odstěhoval.
"Ne, to nejsem. V určitých chvílích je to potřeba. Umět improvizovat a přizpůsobovat se podmínkám, místo abych čekal, až se naskytne něco lepšího." A ano, většina vlků to ocení, protože jim moje nevybíravost může zachránit život.
"To ano. Kdo si neužije trochu mučení, ten tu nemá co dělat. jejich smůla, že se rozhodli špatně a přidali se," souhlasil jsem s ní. To je ale hlavička, tahle vlčice. "Ale vsadím se, že těm, které se rozhodneme vyřadit, se náš nápad líbit rozhodně nebude, ať už mají jinak na mučení a kanibalismus jakýkoli názor," mlsně jsme si olízl čenich. Bude legrace. "Ale měli bychom ještě kus popojít, pokud si dobře pamatuju, tady poblíž sídlila jedna smečka, bylo by nemilé kdyby se během našeho srazu přišli podívat, co se tu děje." ne že bychom to nezvládli, ale měl jsem radši boje, které byli víc fér. Však víte, s co největší přesilou pro mě.

Post 9

Její slova byla hotová hudba pro mé uši. Už teď jsem se těšil, až něco takového zrealizujeme. Měl jsme v mučení a lámání vlků na malé kousky už mnohaletou praxi, ale každá nová oběť dokázala mile překvapit. Někdy nebylo od věci ulovit si někoho, kdo představoval trochu výzvu, každý šel zlomit, když jeden věděl, jak na to. "Ať už jedno nebo druhé, oboje mi zní dobře," odvětil jsem spokojeně. Nejsem přece vybíraný. Měl jsem radši, když oběť před smrtí dost křičela, ale mrtvola je jako mrtvola, ať už křičí nebo ne. Sežrat se dají obě.
"Líbí se mi, kam tím směřuješ. Víš že něco takového by mě ani nenapadlo?" Měl jsem rád, když byl někdo při mučení kreativní a teď, když nás bylo víc, se nám otevíraly zcela nové možnosti. Sám bych dva vlky najednou nezvládl, ale s pomocí Usměvavé už to nebylo zcela mimo dosah.
"Ztuhlé svaly jsou v pohodě, po smrti se zas uvolní, ale to pomočení, to už by bylo horší, pravda..." ale copak bychom vlka žrali pro jídlo? ne, to by bylo jen tak pro zábavu, kousek pro chuť, nic víc. "Prostě bychom sežrali vršek a spodek nechali, není problém."

---> Mlžné pláně

Post 8

"Moje řeč," souhlasil jsem s ní. Jaké já to měl štěstí, najít takovouhle vlčici a mít ji na své straně. Její slova byla slova pravé členky Chaosu. Škoda, že jsem nemohl mít tu čest a přijmout ji jako sigmu a pak sledovat, jak se vypracuje na betu, byl bych hrdý, kdybych to byl opravdu já, kdo někoho takového přivedl do smečky. Ale byla alfa, prostě se spokojím s tím, že jsme Chaos alespoň společně založili. Což na druhou stranu taky nebylo vůbec špatné.
"Vlčice by rozhodně byla fajn," ani s tímhle jsem nemohl nesouhlasit. Nikdy jsem neměl problém ubližovat vlčicím. ve výsledku v tom nebyl rozdíl, jestli řval vlk nebo vlčice, když jsem je mučil. Obojí byla zábava. "Ale ani vlci nejsou k zahození. Je to těžší kořist a Přimět nějakého kňučet jak štěně přináší jisté... zadostiučinění," zazubil jsem se. Bylo mi fuk, kdo bude naše oběť, hlavně když bude řvát.
"Proč by mělo být hnusné, když se bude bát? O tom jsme nikdy nepřemýšlel..." zvířata před námi taky strachy utíkala a vždycky chutnala dobře.

---> Mlžné pláně

Post 7

Usměvavá byla opravdu vlčice podle mého gusta, byl jsem rád, že ji můžu zvát svou sestrou ve zbrani. I zájmy jsme měli stejné. "Oh, to by bylo fajn," věnoval jsme jí další z těch znepokojivých úsměvů, které nezvěstovaly nic dobrého. "samozřejmě že bychom mohli, když nějakého objevíme. Vždycky jsme si to chtěl zkusit." Nakonec v čem byl vlk tak odlišný od srnky? Byl akorát o trochu těžší a chytřejší kořist, ale zato uměl moc hezky křičet. na týrání vlků bylo něco daleko lákavějšího než na týrání lovné zvěře. "Mohli bychom z toho udělat celosmečkovou akci, abychom si udělali lepší obrázek o schopnostech členů, co ty na to?" spřádal jsem plány dál a už se začínal docela těšit.
"Pokud ano, doufám, že přivede něco použitelného. Vlastně ne, nedoufám," ať už by našel dobrého člena nebo nějaké ubožátko, našel bych zužitkování pro obojí. Vždyť už jsme se o tom před chvílí bavili, že? "Potenciál má, to ano, jen mu chybí trocha výcviku a někdy jde na věc úplně špatně. Ale to se časem zpraví. vycvičíme ho." Občas byl až příliš horlivý a do všeho hrr, ale měl tu správnou duši vlka Chaosu. Vyrazil jsem směrem ke kraji lesa. Když tu budeme sedět a povídat si, nic z našich plánů se neuskuteční.

Post 6

Nápadně jsem se rozhlédl po okolí, "To samozřejmě, ale víš snad, kde je?" Já to samozřejmě vědět mohl, měl jsme tu úžasnou náušnici, ale o té jí zatím neřeknu ani slovo. Rád si nechávám něco pro sebe. Usměvavá sice nebyla nepřítel, ale jeden nikdy neví, kdy s emu bude hodit eso v rukávu. "A ano, rozumím ti. Rozumím ti až moc dobře," olízl jsem si čenich. Možná by Společenstvo potřebovalo protřídit, zjistit, jestli někdo nepřijal omylem nějaký odpad, který by se víc hodil k jídlu, než na betu. Tohleto třídění bychom mohli zvládnout společně s povyšováním. "No a když se ukáže, že jsme se při přijímání nikdo nezmýlili, můžeme si obstarat i jinou, méně zábavnou večeři. Nebo nakonec i tu zábavnější, mohlo by nás být dost na to, abychom vyrabovali nějakou smečku, nebo ulovili jiného vlka. Nemyslím přelstili nebo chytili do pasti, ale ulovili." Široce jsem se zazubil. jaké by to bylo opravdu uštvat jiného vlka, jako by to byl jelen? Nikdy jsme to nezkusil, ale byla to lákavá představa.
Pokývl jsme na její informace o Černém, "však on se zas ukáže." Taky mě to zas tak netrápilo. Přežil doteď, přežije i dál. A pokud ne a něco ho sežralo, no, měl být šikovnější, i když mi možná ty jeho poznámky budou chybět. Možná.
"Takže nejdřív najít letce," shrnul jsem to.

Post 5

"S radostí vás představím," odpověděl jsem. Moc dobře jsem věděl, co ten její úsměv znamená. Chudák Scuru. Ale jeden nikdy neví, třeba by si mohli i rozumět. I když na něj to zkoušela i Azzip s tou svojí kytkou a Scurua to nechávalo chladným. Možná je spíš na vlky... nebo má prostě jiné zájmy, třeba vraždy. Bylo by fajn mít tu vlka, kterého vlčice nechávají chladným. většinou to jen rozptyluje, o tom já věděl své. Možná že kdyby nebylo intrik jisté vlčice, mohl jsme Felicia zabít už dávno. Ale teď nebudu řešit svého úhlavního nepřítele a kazit si tím chuť.
"To není vůbec špatný nápad, ale jak to provedeme? Začíná nás být už poměrně dost, někteří můžou být navíc rozlezlí všude možně a ani nevíme, koho ještě Letec přijal. nebo Černý. Když už mluvím o Černém, neviděla jsi ho poslední dobou?" S jejím názorem na rovnost ve Společenstvu jsme musel souhlasit. nebude fungovat, ne úplně. Bude rovnost mezi alfami, to ano, tedy až se Černý trochu vzchopí a začne se jako alfa chovat víc., ale bety budou vždy o kousek pod námi a všechny si nesednou se všemi. Sigmy pak budou jen chloupek od naší kořisti, i když o významný chloupek.

Post 4

Usmál jsem se tím klasickým spokojeným scarovským úsměvem, ze kterého by někomu, kdo mě neznal, mohl běhat mráz po zádech. "oh, samozřejmě že vím, že jsi jedinečná, ale možná bys ji ráda poznala." Jen aby se proti mně pak nespikly. Přežil jsem Felicia, ale něco mi říkalo, že tyhle dvě dohromady bych přežít nemusel. Když nad tím tak přemýšlím, kde ten zmetek vůbec byl? Mohl bych to pak zjistit, naušnička mi jistě pomůže i s tím. Ach ty možnosti, mohl jsem teď snadno najít kohokoli ze Společenstva!
"Neboj, neboj, práce bude dost. Hlavně jsme přijímali, povyšovali jen jednou, takže si budeš moct vybrat novou betu dle libosti a udělat jí, nebo jemu pěknou novou jizvičku," znova jsem se zazubil. Já se ale budu chtít dívat, něco takového bych si přece nenechal ujít.
"Klasicky zbarvenou, říkáš? Tak tu musel přibrat někdo jiný, nejspíš Angel. Nikoho takového jsem ani nepotkal. Určitě na ní něco bude, když ji přijal, a kdyby se mýlil, může z postíku sigmy vždycky putovat rovnou na omegu a nebo bychom ji mohli pozvat na večeři." jak se Společenstvo rozrůstalo, už jsem nebral všechny tolik jako bratry a sestry. tedy ano, některé pořád a vždycky je tak brát budu, ale to byly jen ostatní alfy a bety. Sežrat neužitečnou sigmu, kterou jsem navíc ani neznal, by mi problém nedělalo. Už to bylo dlouho, kdy jsem si naposledy kousl vlčího masa. "Škoda. Já taky jednoho vlka potkal, málem bych na něj zapomněl. Takový velký bílý, Scuru se jmenuje." Na ten úlovek jsem byl docela pyšný, byl to vlk, který by mezi nás mohl velmi dobře zapadnout a být opravdu cenným přírustkem.