Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zde: http://mois-gris.tode.cz/index.php?p=zauberwald&r=1#post-37374

Post 3

Zazubil jsem se na ni, "Usměvavá je usměvavá jako vždy. Věřila bys tomu, že jsem potkal vlčici, která je ti povahově docela podobná? I když jí samozřejmě chybí tvůj šarm a krása." Ani jedno Azzip rozhodně nechybělo. Dokonce Ava neměla tu zatracenou kytku, což taky hrálo v Azzipin prospěch, ale nějaká ta lichotka nikdy neuškodí. "Tak to rád slyším," pokračoval jsem, "jo, já i letec jsme měli docela napilno. Vím minimálně o třech nových členkách, ale vsadil bych se, že jich už bude víc. Myslím členů, samozřejmě, ne jen vlčic." Byl jsem s tím náramně spokojený. Ale jak tam Usměvavá mluvila, zajímala mě ještě jedna věc: "A kohopak jsi potkala, smím-li se ptát?" Nepotřeboval jsem to vědět, jsem jen trochu zvědavý, nic víc. "A ty ani Černý jste tedy nikoho nepřijímali?" zeptal jsem se ještě, i když mi na
tu otázku už v podstatě odpověděla, pokud tedy nezapomněla něco zmínit...
"Jo, to horko je strašný. tady v lese to ještě jde, ale co teprv na louce? Tam to vyloženě smaží. Neskočíme se schladit někam k vodě? Kousek odsud by měla být pěkná říčka," navrhl jsem. Cestou bychom mohli probrat zbytek organizačních záležitostí. Stále jsem jí ještě neřekl jména těch přijatých.

Post 2

---> Common forest

Už jsem se chtěl pustit co prohledávání lesa, když jsme si vzpomněl, že mám vlastně docela šikovnou věcičku, kterou jsem si koupil u toho šedého vlka. No jo, nejsem na podobné hračky zvyklý. Posadil jsem se a podrbal se za uchem. Tak koho chci? Třeba Usměvavou. A vida, ta věcička vážně fungovala! S úsměvem od ucha k uchu jsem vyrazil za Avou. Funguje to, šedému vlkovi bude dovoleno dál žít. Kdyby mi prodal nějaký šunt, mohl by začít odpočítávat své poslední dny.
Zjistil jsem, že jsem měl od začátku namířeno správným směrem. Usměvavá se od našeho posledního setkání zas tolik nehnula, pokud si tedy za těch pár dní neudělala rychlou procházku po celém ostrově. Alespoň už nepršelo a i když slunce zas začalo pražit jak o život, pod stromy bylo díky vysychající zemi celkem příjemně, jen pořád poněkud vlhko. Alespoň se neupeču.
Usměvavou jsem našel poměrně rychle. Nevypadala v moc dobré náladě. "No nazdar, nějaké zajímavé novinky?" pozdravil jsem vesele.

Post 1

Rozhodl jsem se, že se podívám po někom z ostatních alf. Mohli bychom trochu probrat novinky, nebo tak. Nebo třeba někoho povýšit. Hmm, kdo by si tak zasloužil lepší post? Rozhodně nikdo z těch, které jsem teď přijal já. na to bylo ještě moc brzo. Třeba někdo, koho přijal Letec? A co vůbec dělali Černý a Usměvavá? Ti už by taky mohli mít pěkně vysoké skóre. Líbilo se mi, že se nám ta smečka tak pěkně rozrůstá. S tímto přístupem budou brzy ostrovy naše a z Felicia bude hezká kožešinka v mém doupěti. Ah, jak já se na to těšil!
Netušil jsem, kde ostatní hledat, tak mě napadlo prostě vyrazit tam, kde jsme se naposledy my čtyři rozešli. S trochou štěstí tam na někoho narazím. Stejně jsem ten les začal tak nějak považovat za neoficiální tábor nebo území. No, nutno přiznat, byl obrovský a najít tam někoho bylo pěkně těžké, ale i tak. Jako smečka jsme strávili nejvíc času rozhodně tam. Za pokus to stojí, mimo to byl ten les kousek odsud.

---> Zauberwald

Postavení a jméno: Scar, Alfa
Posty: 8 (byla jsem čtrnáct dní z měsíce pryč)
Aktivita pro smečku: Přijal na post sigmy vlky Azzip a Scurua
Neherní: aktivita na discordu a účast v chaosské neherní akci
Příběh: Začátkem měsíce přijal Scar Azzip do smečky a potkal také dalšího vlka, Scurua. Seznámil se s ním a rozhodl se, že by to byl ideální přírustek do smečky, pravý Chaosan tělem i duší. Po krátkém rozhovoru Scuru souhlasil a zaujal své místo ve smečce na postu sigmy. Scar si myslí, že by mu nemuselo trvat dlouho vyškrábat se na betu.
Tento měsíc byl na týrání ze Scarovy strany poměrně chudý, prfotože zkrátka nepotkal nikoho, koho by týrat mohl a já tu taky ani moc času nebyla.

"Přesně tak. dělej si co chceš, dokud neohrozíš společenstvo," potvrdil jsme jeho domněnku. tenhle vlk bude opravdu fajn člen, třeba nebude trvat tak dlouho a povýší. Rozhodně bych řekl, že bude beta dřív než Azzip, protože ta byla potížistka.
Už asi nebylo nic, co bychom potřebovali probrat, pokud jsme se tu nehodlali bavit o počasí a jak se kdo má. Což ani jeden z nás nehodlal, já podobné sladké řečičky aby nebylo ticho nemusel a Scuru taky nevypadal jako povídavý typ.
"No, hádám, že to je všechno, takže já půjdu. Měj se a dělej nám čest, sigmo," řekl jsem mu ještě s úšklebkem, "pokud potkám někoho s ostatních členů, zmíním se o tobě. Bylo by fajn, abychom se všichni znali." Tak nějak jsem počítal, že když on potká dalšího Chaosana, tak že si už mezi sebou vyřídí, že patří do stejné smečky. jak bude vycházet s ostatními, to už byl jeho problém.
Nechal jsem bílého vlka v lese samotného a zamířil pryč. Zasloužím si teď chvilku dovolené po tom, kolik vlků jsme přijal. Měl bych si začít počítat skóre.

To bylo dobře. Stejně jsme nepředpokládal, že by něco takového tenhle vlk chtěl udělat, když tu bylo i tak dost ostatních vlků. Stačilo je jen najít. "Že bych to nazval kočovná, to zrovna ne. Spíš si každý jde po svém a když se náhodou sejde skupinka, tak probereme novinky a případně něco podnikneme. věřím, že kdybys našel nějakou snadnou kořist, tak najdeš vždy pár pomocných tlapek, které ti ji pomohou získat." Vše už záleželo na dohodě a schopnostech ostatních. Snad až na Kurážnou a Azzip panovaly ve Společenstvu dobré vztahy a neměli bychom problém se dohodnout kdo bude dělat co, když by došlo na nějakou misi.
usmál jsem se, když konečně definitivně kývl. Stejně jsem nečekal jinou odpověď, i když působil trochu váhavě. Mohlo to být jen divadlo, tomu jsme rozuměl. "Pak tedy vítej ve Společenstvu Chaosu, sigmo," sdělil jsme mu formálně. Dva vlci během pár hodin, no nejsem šikovný?
Pokud měl Scuru nějaké poznámky k mému jménu, nechal si je pro sebe. jeho názor na ni mi byl stejně u chvostu, však on taky časem nějakou dostane a kdo ji bude vymýšlet? Dost možná já nebo Letec. "Ano, chápeš správně, já jsme jeden z alf." což už mu mohlo dávno dojít, ale třeba si jen ověřoval domněnky. Jména ostatních jsme mu zatím sdělovat nehodlal, stejně je dřív nebo později pozná.

Jistěže, kdo by taky nechtěl do našeho Společenstva? Ovšem nad jeho otázkou jsme se musel opravdu zamyslet. Nikdy mě nenapadlo nad tím tak uvažovat. pro mě žádné nevýhody nebyly, měl jsem svobodu a zároveň druhy ve zbrani, kdybych je potřeboval. "Nevýhodou je, že nemůžeš mučit každého, kdo tě napadne. Tedy... můžeš mučit kohokoli, kdo do společenstva nepatří." To bylo asi tak to jediné, co mě napadlo. "Jinak se navzájem bráníme a pomáháme si. Nemáme stálé území ani úkryt a ani klasické posty jako ostatní smečky. Když se přidáš, jsi sigma. Když se osvědčíš, povýšíš na betu a jsi právoplatný člen, který může přijímat další nováčky na post sigmy." Bylo to vlastně docela prosté. "Všechny bety jsou si mezi sebou rovné," dodal jsem ještě.
Kývl jsem jako odpověď na jeho jméno, "neuniklo, neřekl jsme ti ho. Mně říkej MIlost. To je další drobnost. Vyšší posty než sigma mají přezdívky." Pryč jsou časy, kdy jsem se představoval jako Scar. Mé pravé jméno tu znalo už jen sedm vlků a nehodlal jsme tohle číslo nějak zvyšovat, pokud to nebude nutné. Možná že bych si mohl začít říkat ještě nějak jinak, když se budu bavit s vlky jako byla Kift. Jméno Milost v nich budilo podezření, ale kdybych si vymyslel jiné, nějaké normálně znějící, nebyl by to už problém a zároveň bych nemusel používat své skutečné jméno.

Stejně jsem si nemyslel, že by tenhle vlk chtěl nějaký ten vraždící kult vést. To by si přece založil vlastní a teď dělal nábor. Usmál jsme se na něj, "ano, slyšel jsi velmi dobře." Přestal jsem chodit kolem a zastavil se opět hezky před ním. "Tamtu vlčice jsem přijímal jen chvilku před tím, než jsi se tu ukázal. Takže pokud zvažuješ členství a máš nějaké otázky, sem s nimi." No nejsem to dobrák? Jen ať ví, do čeho jde. A ať si o něm já udělám ucelenější obrázek. vědět o svých bratrech první poslední nebylo nikdy od věci. Samozřejmě jsem mu nehodlal hned prozradit úplně všechno, jen to, kolik sigma potřebovala vědět. Nepochyboval jsem, že to není špeh nějaké ze smeček. Zlo pozná zlo, když se potkají. Říkejte tomu šestý smysl.
"Že ve velkém, to bych zrovna neřekl, ale když se naskytne příležitost, tak samozřejmě." Nebylo tu moc koho mučit. Zatím jsme víc vlků nabíral do Chaosu, než kolik jsme měnil v ufňukané trosky s nižším počtem končetin než čtyři. "Pověz mi, jak se jmenuješ?" Potřeboval jsme znát členy jménem. Bety pak dostanou přezdívku, ale do té doby mu budu muset nějak říkat.

jeho reakce mu u mě získala nějaké plusové body. Nebyl impulzivní, to už bych skončil s jeho zuby v kožichu. Kývl jsem na jeho domněnky. "Jo, už jsem potkal dvě. mají ty kytky od jednoho vlka, co tu prodává magické věci. A ne, mezi námi opravdu nic není, potkal jsem ji před chvílí." Že bychom? To by bylo komické. Ušklíbl jsme se té myšlence. nebyla zas tak špatná, ale ani jeden z nás nebyl rodinný typ, Oběma nám víc svědčilo být nezadaní. Ona si mohla omotávat okolo drápku koho chtěla a já mohl zaměřovat svou plnou pozornost na Společenstvo a zkázu Felicia.
"Koukám, že si deš jasně za svým." to byla taky pozivitní vlastnost, ale necítil jsme se tím vlkem nijak ohrožený. Kdyby chtěl náhodou sesadit alfy, proti nám čtyřem by měl jen těžko šanci, ať už je namakaný jak chce. "Spíš než vraždící kult je to takové tajné společenstvo, ale na vraždy pohlížíme rozhodně pozitivně," věnoval jsem mu milý úsměv, který mohl v kontextu působit daleko hrozivěji, než zavrčení, protože vypovídal daleko víc o tom, co jsem zač. "Vypadáš jako někdo, kdo by mezi nás hezky zapadl." Obešel jsme ho kolem dokola a lépe si ho prohlédl. byl by rozhodně ceněná posila. "Řekni, jaký jer tvůj názor na mučení vlků?"

Ano, Azzipčinu flirtování s tím vlkem mi bylo proti srsti. Ať jsem chtěl jak jsem chtěl, prostě jsem si nemohl pomoct. To když se otočila zpět ke mě, to už bylo lepší. Zazubil jsem se na ni. Hezky řečeno. ten vlk stále nic netuší. Ale že měl odvahu chodit si po světě a vyptávat se na vraždící kulty... a nebo opravdu v té velké hlavě neměl nic než piliny.
Stále jsem se usmíval, když se rozloučila a vyrazila pryč, "zatím se měj."
"O jednom bych možná věděl." odpověděl jsem vlkovi. Když bude Azzipka pryč, bude se nám jednat daleko líp a já budu konečně moc přemýšlet s čistou hlavou... "Opovaž se jí ještě jednou říct puso!" vyjel jsme po vlkovi dřív, než jsem se stačil zastavit a uvědomit si, co dělám. Velice rychle jsem opět couvl a posadil se na zadek. Hloupá kytka. vyvolávat tu boj bylo to poslední, co jsem chtěl. Možná bych tohohle vlka přepral, ale víc by se mi hodil jako nová krev do Společenstva. Z boje bych nic nezískal, "Pardon. Poradím ti jednu věc, kámo, dávej si zatracenej pozor na vlčice s kytkama za ušima. nevím, co jsou zač, ale jejich pach leze na mozek." A takhle se prosím dělá dobrý první dojem. "Jestli ano nebo ne, to budeš muset zjistit od ní, já o nich vím asi tolik, co ty," odpověděl jsem na jeho otázku.

ne že bych nečekal Zippčino chování, ale stejně mě nemile překvapilo, jak se začala ochomýtat okolo toho vlka. Jak si vůbec mohl dovolit podívat se na moji Azzip! Ne, moment, nebyla moje a já o ni zájem neměl, mohl se na ni dívat jak se mu zlíbilo. Mohla za to určitě ta kytka. Ale stejně... možná že jsem maličko žárlil, když věnovala pozornost jemu a ne mě.
Žárlivost nebylo něco, čím bych se chtěl nechat rozhodit. "Hledáš vraždící kult?" zeptal jsem se zvědavě. Možná bych o jednom věděl, ale nehodlal jsem panu Snížkovi vykládat o Chaosu a dávat mu naděje, že by se mohl přidat, dokud si ho trochu neoťukám a nezjistím co v něm je. Zatím vypadal akorát jako hromada svalů, ale to by nestačilo. nějakou tu temnotu v sobě taky měl, jak jsme poznal z jeho úsměvu, který věnoval Azzip, ale Chaosané musí mít taky ostrý jazyk a prohnanost. nejsme armáda s dokonalým výcvikem, spíš banditi, kteří útočí chytře a nečekaně.
Poočku jsme sledoval svou barevnou společnici a chování vlka. Sledovat Azzip v akci by taky mohla být zajímavá zkušenost, když bude terčem někdo jiný než já. jak jsme ji tak znal, ten vlk by stejně neměl šanci. Kdo ví, kdo by šanci měl. Azzip radši provokovala, než že by své provokace myslela opravdu vážně.

To neznělo příliš důvěryhodně. Doufejme, že až k něčemu dojde, tak já budu příliš daleko na to, abych musel zasahovat. Ať přežije ta silnější, ne? třeba se porvou a ještě se skamarádí. Třeba, spíš ne. Už jsme to dál nerozebíral.
"Dvacet nás vážně není. Letce už znáš, takže jen Černému a Usměvavé." Na betu si hezky počká, ale to jsem jí už říkat nehodlal. Jen ať s ehezky přidá. Povahu na to měla a pěkně zapadne. Třeba časem pozná, že Kurážná není ve skutečnosti taková, jak s etvářila na první pohled. Já ji ze začátku považoval za slabou, naivní a zbabělou, ale jakou přezdívku si nakonec vysloužila?
Docela mě překvapilo, že měla Azzip někdy vlčata, ale že umřela, to už tak divné nebylo. Dokázal bych si ji představit jako matku vlčat? Těžko. "Jestli žádná neplánuješ, tak je to fajn. A pokud se u nás nějaké objeví a bude dost hloupé na to, aby tě provokovalo, pak si nezaslouží žít. Přežití pro ty nejlepší a tak dále." Vlčata, která si budeme chtít nechat, si pohlídáme. Co se stane s tím zbytkem mi bylo upřímně u chvostu. "Takže vítej v Chaosu, Sigmo." Ukončil jsem to slavnostně, "Kdybys potkala nějakého jiného zakladatele, řekni jim, že jsem tě přijal."
Sotva jsem stihl všechno vyřídit, objevil se tu cizí vlk. Změřil jsme si ho pohledem, "no nazdar." Nevidí, že tu máme nějaké řízení? Zvažoval jsem, jak se k němu budu chovat. Nevypadal zas tak zajímavě, až na to, že byl docela svalnatý. Netuším, kam chodil do posilovny, ale chci tam taky. Po pár hodinách v takové posilovně bych určitě složil Felicia na lopatky levou zadní. Tak se předveď, co v tobě je, chlupáči. Usmál jsem se na Azzip, "ještě něco bys chtěla vědět, zlato?" Zeptal jsem se mile, jako bych ji ještě před chvilkou nepřijímal do kultu zla.

Když nebude provokovat. Tyhle dvě si dřív nebo později půjdou po krku, za to bych dal tlapku. No, možná drápek, mám své tlapky rád, ale i tak. "Jestli se porvete, fajn, ale je to jen mezi váma. Dokud to neohrozí společenstvo jako celek, dělej co uznáš za vhodné." Kurážná byla má sestra ve zbrani, ale nemůžu za ni bojovat její bitvy. Navíc Azzip teď mohla být mou sestrou ve zbrani taky.
"Trochu trpělivosti. Nemůžu tě přijmout a hned povýšit, aniž bych tě představil ostatním." Vlastně bych mohl, řekl bych, ale nechtěl jsme dělat nic za zády mých druhů. Nelíbil se mi ale její přístup. Chtěla vyšší postavení, ale nehodlala pro to vynaložit víc energie, než bylo nutné. Kytka nekytka, ta si na betu hezky počká.
"Vlčata?" Netušil jsem, proč se zeptala právě na to, byla to dost nečekaná otázka. Nevypadala, že je březí a ani tak nebyla cítit. Plánovala si snad opatřit vlčata? "No, já je považuju za dobrý zdroj bílkovin, ale jestli nějaká máš, můžeme ti zaručit, že je nikdo nesežere. Co vím, tak zatím žádná nemáme a ani nemáme ve smečce nikoho, kdo by si plánoval nějaká pořídit, ale hádám, že se časem objeví," odpověděl jsem. Černý se už za vlče považovat nedal a co se mého synovce týče, třeba ho Letec sežere, až uvidí, jak nevděčný spratek to je.

Zajímalo mě, co si o tom myslela, ale z její tváře jsem nedokázal nic moc vyčíst. I to ale byla odpověď, protože pečlivě neutrální výraz většinou znamenal totéž jako... no, dosaďte si sem libovolnou negativní emoci. "Pro začátek bys neměla o věrné člence mluvit jako o věci. Hele, chápu, že si nerozumíte. Mysli si o ní co chceš, jen to zkus nedávat najevo a neporvěte se." No co? nebyli jsme idylická rodinka, ale banda dospělých vlků, kteří rádi páchali zlo.
"Až my uznáme za vhodné a splníš úkol, který ti zadáme. Vzhledem k tomu, že tě Angel zná, by to nemuselo trvat moc dlouho." Fakt jsem docela chtěl, aby na to kývla, ačkoli jsem netušil proč. Zapadla by k nám, její přítomnost by mohla vyústit v mnoho zajímavých situací a mimo to, mhm, bylo na ní něco... ne, to bylo tou kytkou. jak snadno se na to zapomínalo. "Samozřejmě všechno, co jsi řekla, by taky pomohlo." Dodal jsem ještě. Pomalu bych jí i nabídl, že jako Sigma může kdykoli odejít, když se jí u nás nebude líbit, ale radši jsem zavřel tlamu. nejsem jediný alfa, o pravidlech se musíme poradit všichni a Azzip nebude mít žádné výhody jen proto, že si mě omotá kolem drápku nějakou kytkou. jen co budu mít příležitost, tak ten kus plevela zničím. Samozřejmě tak, aby netušila, kdo to udělal...