Příspěvky uživatele

< návrat zpět

velmi pozorně jsem ji poslouchal. jak se hezky rozpovídala, když se mi podařilo získat její důvěru. jen tak dál, maličká, Strýček Scar nekouše. zatím nemá důvod. Vidíte? Umím být i milý a hodným když chci. nakonec Kift byla docela roztomilá, třeba se mi v budoucnu bude ještě hodit. A třeba taky ne, ale nebudu hned na každého zlý a nebudu si dělat jen nepřátele, ne? Na pověsti můžu pracovat i jindy. "To je škoda," řekl jsem, když domluvila, "ale nikdy není pozdě to dohnat, ne?" Usmál jsem se na ni. "Prozkoumávat klidně můžeme. Co pokračovat třeba tam na louku?" Jsem všímavý, její pohled tím směrem mi neunikl. pak jsem plynule navázal na to, co mě opravdu zajímalo. Třeba mi i prozradí jeho pravé jméno. Jaképak asi bude, když se ho Černý rozhodl zatajit. "Jo, myslím, že ten popis sedí, ale neznám ho tak dobře, potkali jsme se dost zběžně. Nevím ani, jak se jmenuje, nepředstavil se. Jen jsem si všiml, že máte trochu podobný pach," vysvětlil jsem. Rozhodl jsem se zajít ještě dál, "nějak si říkal, ale to byla určitě přezdívka." A pak že nerozšiřuju naši pověst. Těžko říct, jestli byl Černý momentálně naším nejreprezentativnějším členem... houby, nebyl, i když z toho snad ještě vyroste, když ho trochu popostrčím.

Konečně stromy zmizely a před námi se objevila pěkná skrytý zátoka. Hezké místo. ještě jsem tu nebyl, ačkoli jsem se předtím tvářil, že vím kam jdu. jasně že jsem to nevěděl, jen mi nepřišlo pravděpodobné, aby se jakýkoli slaná voda vyskytovala v lese. Stačilo jít po pachu.
Sestoupil jsem na měkký a mokrý písek. Moje tlapy v něm zanechávaly hluboké otisky, které se rychle plnily vodou, když jsem se přiblížil blíž k vodě. Dá se tu narazit na opravdu úžasná místa, když jeden prostě někam vyrazí. "Jen? Tipoval bych ti víc." Netipoval, ale většině mladých tohle lichotilo. Byla malé a nezkušené štěně. "A říkala jsi tedy, že jsi se tu narodila. To mě překvapuje, že to tu neznáš..." Tohle jsem myslel naprosto upřímně. Já jsme tu chvilku, měla by území znát stokrát lépe než já a stejně jsme ji teď vedl. "Nejsem už úplně nejmladší, ale ani starý. Pokud dobře počítám, tak je mi nějakých šest let možná o trochu víc," odpověděl jsem po pravdě. Já nestárnu, já pouze krásním a nabírám zkušenosti, no ne?
Ale jestli jí bylo dva a půl roku, tak byla zhruba stejně stará jako Černý. jak mě to napadlo, okamžitě jsem pochopil, proč mi její pach připadal povědomý. "Neznáš náhodou jednoho vlka? Takového černo-šedého, s tmavě modrýma očima. Netuším, jak se jmenuje, ale z nějakého důvodu mi ho připomínáš." Smůla že neznám pravé jméno Černého, ale možná by mi ho mohla říct. Byl jsme si tím téměř naprosto jistý, museli být příbuzní. nejspíš sourozenci. To je ale náhodička.

---> Zauberwald

Kdy byla tak příhodná chvíle přestat hrát šok z nalezení mrtvoly? Asi ve chvíli, kdy toho nechá ona. měl bych vlky zabíjet častěji a sledovat reakce ostatních,abych se v tom naučil líp chodit. Každý přece rád umře pro výzkumné účely a abych mohl lépe manipulovat s ostatními. Lehce jsem se usmál, "pravda, asi nikdo."
Mířil jsem pryč z lesa směrem k vodě. Byla cítit i ve vzduchu, když jeden dával pozor, ačkoli jen slabě. Ale moje společnice byla mladá a nezkušená. "Trochu ano. Vím třeba, jak se dostat z tohohle lesa a až nebudeme mezi stromy, bude snazší se zorientovat." Jak jsme tak šly, napadlo mě, že by nebyl špatný nápad si o té vlčici zjistit víc. nějaké informace, které bych pak mohl jindy využít. A co vlci dělali, když někam společně šli? Povídali si. jak příhodné. "Kolik ti vůbec je, pokud nevadí, že se ptám? Vypadáš docela mladě." Hádal jsem, že bude přibližně ve věku Černého. A všiml jsem si ještě jiné věci. V jejím pachu bylo něco vzdáleně povědomého, jen jsme to ještě nedokázal úplně zařadit.

"V to taky doufám," souhlasil jsem s ní. Jo, spolehni se, zlatíčko, ta, která tuhle zabila, už je dávno pryč. Odlítla někam do háje. Doslova odlítla. Ayshi bude fajn členka našeho spolku. Ayshi... tedy Kurážná, budu si muset zvyknout uvažovat tak o ní. "Rys by si snad na dva vlky netroufl, ale jestli to byla medvědice s mláďaty..." otřásl jsem se. Medvědi byli na zabíjení vlků velice účinní, o tom bych mohl vyprávět. měl jsem na zádech pod srstí pěknou jizvičku od setkání s medvědem. "Každopádně to taky nechci potkat..." Tu hlupačku ani nenapadlo zkontrolovat pachy. Byla vážně pěkně nezkušená, té pomotám hlavu snadno. Stejně se mi povedlo překrýt svůj vlastní pach okolo vlčice novějším, takže by neměla důvod mě podezírat.Alespoň se potrénuju. "To je asi jedno kam, hlavně pryč odsud z lesa." Vyrazil jsem náhodným směrem, "to já taky. tedy... už jsme nějaké viděl, ale tady a takhle roztrhanou?" Otřásl jsme se, "Ne. A doufám, že už nikdy neuvidím." Byla to správná reakce? Asi ano.

---> Tichá zátoka

Pořád byla nějaká vyklepaná, ale už mě alespoň přestávala vidět jako hrozbu. Jen tak dál, holka. V tom tě chvilku nechám. Nehodlal jsme jí nějak ubližovat, alespoň prozatím. Její důvěra se může později hodit.
"Dobře, stejně se mi to líbí víc," odpověděl jsme spokojeně, i když nepravdivě. Tohle jméno pro mě nic neznamenalo, to druhé ano. "Víš že ani nevím? Možná že jo... Byl jsem s kamarády na výletě a oni mi tak začali říkat, asi jim to přišlo vtipné, nebo co." Nevinnost sama.
Když mě neviděla a zkoumala vlčici, pečlivě jsem ji pozoroval a zaznamenával její reakci an mrtvou pro pozdější použítí. Nikdy jsem tak docela nepochopil, proč z toho vlci tak vyváděli. jaký je rozdíl mezi mrtvým vlkem a mrtvým jelenem? Oboje je potrava a zabít vlka je snad ještě sladší, než zabít něco, co byla kořist. "Já si jí taky nevšiml a to jsem tu byl nejspíš déle než ty..." řekl jsme takovým tím napůl nešťastným, napůl zmateným tónem, který snad značil lítost nebo nějakou podobnou emoci. Opatrně jsme se k tělu naklonil, ale dával jsem si pozor, abych se ho nedotkl, "netuším, ale... řekl bych, že moc dlouho ne..." prudce jsme se otočil na tu vlčici, "myslíš, že to, co ji zabilo, je ještě poblíž? Mohlo by to ublížit i nám?" těžko, Kurážná už byla za horama... "Ale... vypadá to, že ji zabilo něco velkého, možná medvěd nebo rys... ne, rys ne, není poškrábaná." Už jsem si od těla zas držel odstup, trošku to přehnat je v pohodě, ale přehrávat v pohodě není. zatím jsem svůj výkon považoval za velmi přesvědčivý, hlavně to nepokazit. "Každopádně myslím, že bychom se tu neměli zdržovat..."

Sklopil jsem uši, "omlouvám se, nechtěl jsem tě vylekat." řekl jsem kajícně a posadil se. Nehodlal jsem k ní chodit blíž, alespoň zatím ne. Dodržování osobního prostoru dokázalo vlky uklidnit a polevit v ostražitosti. Tahle vypadala jako pěkný nervák, když se tak lekla. Kdybych stál jen pár centimetrů za ní, tak nic neříkám, to by bylo děsivé, ale dělilo nás několik metrů. Bázlivka. Tohle byla rozhodně hračka, žádný potenciální kandidát nebo někdo nebezpečný.
"Já jsem..." zatraceně, které mám použít? měl jsme se představit svým pravým jménem, nebo svým novým? Zlatá střední cesta, udělám oboje, "No, jmenuju se Scar, ale kamarádi mi většinou říkají Milost. Můžeš si vybrat." Doplnil jsme to přátelským úsměvem. Ztělesněný sviťák jako vždy, pokud jsme zrovna někoho nemučil, nevraždil nebo nepožíral, no ne? kamarádi. Snížil jsme se k označení Chaosanů kamarádi. Co jeden neudělá pro dobré představení? "No... byl jsme tu. Je tu spousta pachů, možná jsi mě přehlédla..." druhou větu jsem zamyšleně zamumlal, jako by to vůbec nebyl záměr a já vůbec neseděl před malým okamžikem nahoře na stromě a nesledoval ji. Nemusí o tom vědět, všem bude líp. "Hledal jsme tu něco k jídlu a... proboha! Co to je?!" Jen tak ledabyle jsme se během řeči podíval kus od ní, pak náležitě vykulil oči a v hraném, ovšem velice přesvědčivém zděšení se rozběhl k mrtvé vlčici. Dejte mi Oskara. Ačkoli jsme Kift bedlivě pozoroval i teď, a dával si pozor, co dělá, proběhl jsme okolo ní, jako bych na ni v tom okamžiku zapomněl a ukázal jí záda. Nebyla nebezpečná, mohl jsme si to dovolit. Strčil jsem čenichem do mrtvé (a částečně sežrané) "Slečno, jste v pořádku?" Proč nevyužít příležitosti, která se mi tak příhodně naskytla? Tenhle sviťák je ještě navíc empatický, podívej!

Tady ve větvích na mě i pěkně svítilo slunce. byl jsem jeden z těch vlků, co sluneční paprsky na svém kožichu opravdu dokáží ocenit. Bylo příjemné se tu hezky péct. Zavíraly se mi oči, takže jsem se na větvi rozvalil tak, aby mi tlapky po stranách visely dolů a já omylem nespadl. netoužil jsem, ani mi moji bratři a sestry začali říkat Zralá hruška.
Už jsme skoro spal, když se k mému nosu donesl cizí pach a přiměl mě otevřít jedno oko, abych se na příchozího, pardon, příchozí podíval. Byla mladá, dost možná ještě vlče. taky udělala tu chybu, že zastavila přímo pode mnou. Zřejmě cítila jiného vlka a netušila odkud. Jo, nikdo nečeká, že budou vlci šplhat po stromech. Pohrával jsem si s myšlenkou skočit dolů a přistát jí na hřbetě, čímž bych jí ale dost možná zlomil páteř, kdybych přistál špatně a mohl bych si i sám ublížit. Bylo zvláštní, že necítila mrtvolu, které byla jen kousek od ní. zavrhl jsem možnost se skokem dolů a místo toho tiše slezl po kmeni a dostal se jí za záda. Pečlivě jsem se upravil, olízl si čenich, pro jistotu, kdyby na něm ještě zůstala nějaká krev a nasadil svůj nejlepší výraz hodného strýčka Scara. "Ahoj, jak se jmenuješ?" zeptal jsem se vlčice s úsměvem. ha, povedlo se mi nevyjít ze cviku, v tuhle chvíli by si mě nikdo nespletl s temným vlkem, byl jsem dokonalý příklad sviťácké nevinnosti. Tak se předveď, zákusku, copak pro mě máš? Budeme si hrát?

Naše chování ke Kurážné se opravdu převrátilo o sto osmdesát stupňů. Ani sebou necukla, když jsem jí udělal jizvu. To mi jen potvrdilo, že opravdu patří k nám. Pravá Chaosanka. "Mějte se," rozloučil jsem se ještě jednou, tentokrát s oběma. Jen ať jdou páchat Chaos, já na to stačím i sám a po skupinách budeme zároveň na několika místech.
jakmile zmizeli, rozhlédl jsem se po okolí. Usměvavá s Černým nás nedohnali, nebyli nikde v dohledu, i když byli poměrně blízku. Seskočil jsem k mrtvé a zakousl se do ní. Maso jak maso, kdo ví, proč kvůli tomuhle někteří tam vyšilují. Zřejmě neví, co je dobré. Byla by škoda plýtvat žrádlem a nechat ji tu shnít. Celého vlka samozřejmě nesežeru, ani kdybych měl opravdu obrovský hlad, ale třeba jí vezme zavděk nějaký jiný masožravec. S plným žaludkem jsem se vrátil ke stromu, na který jsem šplhal předtím. Nejsem kočka, abych vylezl na kterýkoli, ale tenhle měl i nižší větve a vyl trochu nakloněný. Usadil jsem se na jedné z těch širších a pohodlně se tam rozvalil. Není kam spěchat, můžu si klidně chvilku schrupnout.

Všiml jsem si, že Kurážné slzí oči, ale tentokrát jsme to nebral jako projev slabosti, protože dokázala, že na to má. Má na to zabít. V mých očích opravdu stoupla. ještě před nějakou dobou bych se vysmál komukoli, kdo by mi řekl, že si jí budu někdy vážit a že mě něčím ohromí. teď jsme ji považoval za sobě rovnou. No, skoro, nebudeme přehánět. Nikdo se nezmění lusknutím prstu a stejně tak nikdo naprosto nepřevrátí svůj názor na jiného. Ale měla dobrý náběh, což prozatím stačilo.
Podíval jsem se ještě jednou po mrtvé a v duchu střádal plány, že bych si ukořistil trochu té teplé krve, než vychladne. Samozřejmě se svolením Kurážné. Ale k tomu až za chvíli, teď tu bylo něco důležitějšího. "Výborně," řekl jsem, "stůj klidně. Když sebou cukneš, pokazíš to." Sklonil jsem se k jejím zadním nohám, doslova jí strčil hlavu pod břicho, protože byla celkem malá a já potřeboval vidět, co dělám. nebyla to zrovna důstojná póza ani pro jednoho z nás, ale chvíli se to snese. Přiložil jsme jí jeden ze svých ostrých drápů na nohu a hezky jí tam vyřízl ránu dost hlubokou, aby se z ní udělala jizva, ale ne moc hlubokou, aby za ní nekapala krev. Tedy ne příliš dlouho, chvilku zřejmě kapat bude. pak jsem se opět narovnal. "Teď jsi plnohodnotná členka, rozsévej chaos se zapálením a kuráží tobě vlastní," zazubil jsem se na ni.

byl jsem opravdu zvědavý, jak si Ayshi poradí a protože já neměl výhodu křídel, vydal jsem se za nimi jiným, snazším způsobem. Klasicky po zemi. V plížení jsme měl praxi, stačilo kontrolovat vítr. Šedá byla stejně příliš nepozorná, než aby si mě všimla. Až když zastavily, rozhodl jsem se, že bych potřeboval na situaci lepší výhled. Čas použít drápy a roky zkušeností. Trvalo jen okamžik najít vhodný strom a jako divný leopard jsem se vyškrábal po jeho kůře do koruny, odkud jsme měl úžasný výhled. Ayshi zatím moc dojem neudělala, Angel jí musel pořád s něčím pomáhat a i když jsme sotva dokázal identifikovat polovinu toho, co dělal, strhával jsme jí za to pomyslné body. nemůžeme ji vodit za tlapičku jako nějakou malou princeznu. princezny Chaos nevede, kdo je princezna, skončí jako zákusek.
pak se ale věci obrátily. Dole se začalo dít něco opravdu zábavného. natahoval jsem krk, abych přes prach viděl, až jsem málem spadl ze své větve. pak boj ustal a já nad výsledkem udiveně hvízdl. Ayshi rozhodně předčila očekávání. ladně jsem seskočil ze stromu a vydal se za ní. Chladnoucí tělo mrtvé přitahovalo můj pohled jako magnet. Horká krev k sobě lákala, vábila mě svou vůní. Olízl jsem sliny, než mi začnou kapat z tlamy a silou odtrhl pohled. Usmál jsem se na Ayshi... ne, na Kurážnou. tentokrát můj úsměv nebyl posměšný, blahosklonný, ani příliš zubatý, byl upřímný. "Vítej ve Společenstvu Chaosu, Kurážná, zasloužila sis své místo." rychle jsem kývl na Angela, "jasně, není problém." Pak už jsem věnoval všechnu svou pozornost nejnovější člence. "Jsi připravená na poslední krok k plnohodnotnému členství?"

Vyhodit ji můžeme vždycky, když se neosvědčí, ne? Jen ať to zkusí, třeba ještě dokáže překvapit, pomyslel jsem si a doufal, že Letec odpověď na své myšlenky uslyšel. Nahlas jsem zatím nic neříkal, jen na vlčici upřeně zíral jako na kus šťavnatého masa, abych ji trochu pozlobil. "Mohla by třeba..." Nastražil jsem uši a zlomyslně se usmál, když i ke mně dolehly kroky neznámé vlčice. "Ale, ale, jako na zavolanou, myslíš na to, co já, Letče?" Jo, myslel přesně na to samé, protože než jsme to stačil doříct, už Ayshi posílal za příchozí.
"Hodně štěstí, holka," zamumlal jsem směrem k Ayshi a pak už ji jen pozoroval. Jo, já taky. nešla na to špatně, jen možná až moc zpříma, protože se za vlčicí začala plížit jako za nějakou srnou. To bylo daleko podezřelejší, protože to záměr odhalovalo hned, než kdyby se k ní prostě vydala normálně. Ale její věc. Ať se snaží jak umí, já jí radit nebudu.

Podíval jsem se Angelovi do tváře a natočil hlavu na stranu. Uvažoval o tom samém, o čem před chvílí já, na to bych vsadil tlapu. Rozhlédl jsem se po ostatních. No nevím, mně jsme moc jako rodina, tedy rodina v pravém slova smyslu, nepřipadali. Ale možné měla problémy se zrakem, pár věcí už na to ukazovalo. To by jako Usměvavá byla matka Černého a já s Angelem... co? Jeden z nás by byl jeho otec a ten druhý strýček? To je zvrácené. "Přezdívku může mít každý, pravda, ale tohle je odznak pro vlky z našeho Společenstva a tu si musíš získat. Ale nejdřív bys k nám musela patřit, samozřejmě." Chtěla ukázat co v ní je, tak teď měla možnost. nebyl bych zrovna proti, kdyby se k nám chtěla přidat, mohlo by to bát nakonec docela zajímavé.
Zazubil jsem se na letce, když se posadil vedle mě. "Máš pravdu. taky si to nemyslím. je taková slaboučká a naivní. neměli bychom ji přecejen radši rovnou sežrat?" Abych slovům dodal důraz, mlsně jsem se olízl. Vlčí maso bylo docela dobrůtka, rád bych si nějaké dal. Ani jedna možnost by nebyla špatná.

Posadil jsem se a díval se na vlčici u svých nohou, "kdyby patřila k nám, rozhodně bychom jí neříkali Naivka. Víš jak byto vypadalo? 'Ahoj, já jsem Milost, Tohle je Letec, tamto Černý a Usměvavá a zde nás nejnovější člen, naivka. jsme hrozivé společenstvo Chaosu, připrav se na svou smrt! Naivko? Co to vyvádíš? ne, ty se s ním nemáš kamarádit!'" Pro tuhle demonstraci jsem použil svůj nejlepší hlas zlého strýčka Scara. "Uznej, bratře, že to by nefungovalo." zatraceně, čím víc o tom mluvil, tím víc jsem si tu malou chudinku začínal představovat jako našeho člena. To bylo naivní. Neměl bych si třeba změnit přezdívku? Něco jako Scar první, Nerozhodný.
"To je všechno, co potřebuješ vědět," odpověděl jsem jí a udělil jí tvrdý štulec tlapou do žeber. Ona a jedna z nás? To je blbost. I vlčata mají víc rozumu. I můj bratr měl víc rozumu a stejně jsem ho zabil snadno jako mouchu. "Samozřejmě, že máme spolek, hlupačko, myslíš, že jsme si spolu vyrazili jen tak pro zábavu?" V duchu jsem si udělal poznámku, abych si trochu nacvičil hrozivější hlas a vyhrožování ostatním. Z toho samého hodného strýčka Scara jsem v tomhle měl hrozné mezery. Až budu mít někdy volné odpoledne...
Když se maličká zeptala, co si myslím o Kurážné, sklonil jsem k ní hlavu a věnoval jí další blahosklonný úsměv, "Letec má pravdu, sedělo by to k tobě. Směla, že nejsi jedna z nás, ne?" Ta by u nás dlouho nepřežila, při první příležitosti by se vrhla do něčeho hloupého. Bylo s podivem, že přežila tak dlouho. Mimo to jsem docela pochyboval o její věrnosti, pokud si tedy za tu chvilku nestihla vypracovat pořádný Stockholmský syndrom. byla by ale legrace přijmout ji, jen abychom viděli, jak se v tom plácá a znemožňuje se. Jen to nebyla zrovna pověst, kterou bych pro naše Společenstvo chtěl. 'Pozor na Chaosany, je to takový banda mamlasů, co si hraje na drsňáky, ale ve skutečnosti jsou neškodní, jen jim všem trochu hrabe.' Je, ještě to tak.

Angelovu reakci na její pošťuchování jsem tedy vůbec nečekal. Ono se ho to snad dotklo! Rychle jsem se klidil z cesty, abych ještě nedostal vlčicí po hlavě. byla sice měkoučká, ale kdyby do mě rozhoupaná narazila, neustál bych to. radši budu jen koukat, co to Letec vyvádí. A že bylo na co se dívat.
Letcova past držela přesně tak, jak jsem čekal. Vážně odvedl dobrou práci. Ten vlk se vyzná. Byl jsem rád, že je na mé straně a můžu ho nazývat svým bratrem ve zbrani. Široce jsem se na Ayshi zazubil, když žuchla přímo přede mne, "Musím být vážně úžasný, když mi vlčice padají k nohám." teď si bude hrát strýček Milost. To si pište, že bude. "A protože jsme tak úžasný," můj úsměv se rozšířil a ukázal daleko víc zubů, než by upřímný úsměv měl, "Naučím tě, jak správně škemrat." Vážně, ta vlčice se chovala divně. teď nás začne vychvalovat? jestli to byla její taktika, jak přežít, tak má holka dost smůlu, já na lichotky nikdy moc nebyl, ačkoli Letec byl asi jiný.
"Nepraštila se do hlavy, Letče? Mluví tak nějak... rozbitě." No prosím, žádný strach. Buď byla tak vyděšená, že nedokázala normálně myslet, nebo byla naprosto vyšinutá. Oplácel jsme jí pohled a zvažoval, jestli ji chci roztrhat na kusy a následně sežrat, nebo jestli si s ní popovídám. byl jsem celkem zvědavý, jaká moudra z ní ještě vypadnou. byla legrační. Sežrat ji pak můžu kdykoli. "No, proč bych ti to nemohl říct? tady Letec, to je snad jasné, ne? Umí lítat," odpověděl jsme blahosklonně, "já už jsme ti své jméno vysvětloval, Černý je Černý, protože je černý, jasné jak facka a jestli ti unikly úsměvy Usměvavé, tak ti ta očka snad ani vydloubávat nemusíme, protože jsi slepá i bez nich. Ještě nějaké dotazy?" A pak že strýček Scar není samaritán. Hezky jí všechno vysvětlí, aby umírala s dobrým pocitem, že přišla na kloub pár záhadám.

V takovéhle situaci vtipkovat? Ta vážně postrádala mozek. Uchechtl jsem se Angelově poznámce o škemrání. "Jo, myslím, že přesně tak to myslela, protože nevidím jiný důvod, proč bychom měli škemrat my." Ani sebou necukla. Chlupy jsem rychle zas vyplivl, kdo ví, kde se její ocas válel, ještě z toho něco chytnu. "O nosnost se neboj, nejsi zas tak vysoko, aby to tady Letce muselo trápit. Navíc by spadl pěkně do měkkého, přímo na tebe." Stál jsem dost daleko, aby nehrozilo, že spadne na mě, ale to ona zřejmě ze svého úhlu neviděla. "Neboj, to se naučíš. Chvilku tě budeme okusovat a pak ti to půjde samo." Angel měl recht, její snahy byly až roztomile naivní a musel jsem říct, že kuráže měla vážně na rozdávání. A nebo postrádala mozek, jak už jsem si myslel předtím. zapadla by k nám, jen kdyby měla trochu úcty a možná projevila zájem. Noví členové by se hodili a ačkoli neměla všechny kvality, které bychom od ní potřebovali, nemohli jsme si zas tak vybírat. Však ona by se to už naučila.
"Oh, začni kdekoli chceš. Tolik možností, skoro škoda vybírat," napodobil jsem Angelův tón a přesunul se tak, aby na mě viděla. za což jsem ovšem schytal plivanec přímo na čenich. Setřel jsem její sliny packou. "Jo, nejsi bezmocná, můžeš na mě plivnout. Už se celý třesu strachy." Vážně, co tím jako chce dokázat? Uflusat mě k smrti? Copak si myslí, že jsou její sliny žíravina? "Máš pravdu, je roztomilá. Jak nám rozkazuje! Vlčátko cení zoubky a myslí si, jak je nebezpečné." Byla sladká, samou láskou bych ji sežral. Důraz na 'sežral'. Neunikla mi její snaha, ale věděl jsem, že i kdyby se jí podařilo uvolnit se z té pasti, jako že se jí to nepovede, protože by lijány, které ji držely, musela překousat, proti nám dvěma by moc nezmohla. Angel by ji prostě mohl zavěsit znova. jestli vážně uteče, už se s ní párat nebudu a skoncuju to s ní.