Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pohlédla jsem na obě dcerky. „Ne každý má důvod. Někdo takový je a ubližuje ostatním, protože mu to dělá radost. Ale za mě takový vlk nemá u mě místo. To se prostě nedělá a takové vlky nemám rozhodně ráda. Musíte proto být obezřetné, vlk vás může obelstít a pak vám ublíží,“ vydechla jsem. Moc jsem si přála, aby se s tím nesetkaly, ale naivní jsem nebyla.
„Tady například můžete ulovit běláka, bude tu i sob, ale na toho musíte být ve více vlcích,“ odpověděla jsem Elvě. Sama jsem nevěděla, co přesně dalšího tu můžeme potkat. Na druhou stranu jsem v takových podmínkách nikdy nežila, tedy nemám s tím zas takové zkušenosti.
Funkce obě zaujaly. „Nemusíte dělat to, co dělám já nebo tatínek. Je to na vás a taky na Einarovi a tom, kolik vlků danou funkci dělá. Léčitelství rozhodně zajímavé je, musíš umět bylinky a vědět jak na to, abys někomu pomohla s nemocí nebo zraněním. Tatínek zas brání smečku, pokud by se k ní přiblížil někdo cizí, nedej bohům někdo, kdo by chtěl smečce ublížit,“ vysvětlila jsem a následně pokračovala: „Pokud by vás ale nezajímalo ani jedno z toho, můžete být lovcem, průzkumníkem, hlídačem, bojovníkem, poslem, chůvou... cokoliv, co je pro smečku důležité a užitečné. Ovšem máte ještě chvíli času to promyslet
a zjistit, co by se vám líbilo,“ usmála jsem se na ně. Byla jsem zvědavá, jakým směrem se vydají, včetně Skadira.
Brzy jsme tu nebyly samy a já ten pach moc dobře znala. Přimhouřila jsem už teď fialové oči a na zátylku se mírně naježila. „Tanio,“ vydechla jsem a od tlamy mi šel obláček páry. „Co ty tu děláš?“ zeptala jsem se své sestry. „Ano, jsou moje,“ odpověděla jsem a pohlédla na dcery, Tyree se nenechala zastrašit, což jsem byla ráda, ale doufala jsem, že Tania neudělá nic, co by dcerám ublížilo. „Jsme na odchodu,“ oznámila jsem.

„Takové lesy najdeš v teplejších oblastech. V těch chladnějších by nevydržely, ale až je uvidíš, rozhodně je poznáš,“ odpověděla jsem Elvě, kterou ty stromy docela dost zaujaly. „Máš pravdu, je to nefér, ale bohužel takový je život. Prostě někomu to dělá dobře a ubližuje. Není to nic hezkého,“ pověděla jsem k oběma. „Ano Tyree, rozhodně je dobré znát toho co nejvíce. Zjistíš, kde se ti loví nejlépe, kde co žije. Také, jak jste si zkoušeli, zjistíš, jestli je pro tebe lepší stopovat, nahánět a nebo zvěř skolit. To všechno zjistíte časem tak, jak si to budete zkoušet a zlepšovat se,“ řekla jsem k Tyree. „Ale smečka má své lovce, kteří loví. Pokud by vás lov nebavil, můžete vykonávat jinou funkci ve smečce. Třeba tatínek je obránce a smečku chrání a já jsem léčitelka a pomáhám zraněným a nemocným,“ vysvětlila jsem jim.
„Já poušť sama dobře neznám, není to nic pro mě, ale určitě se tam něco drobného najde. Hlavně myši a podobní tvorové,“ odhadovala jsem. Určitě tam toho žilo více, ale zkušenosti jsem moc neměla. „Ano. Tady toho také moc není, ty hory jsou rozhodně lepší,“ pousmála jsem se.
Potkaly jsme obchodníka, kde jsme nakoupily nakonec všechny. „Tak co jste si pořídily? Koukám Tyree, že mám změněné oči,“ usmála jsem se. „Co ty, Elvo?“ zeptala jsem se.

Enzou - 1, 2, 3, 4, 5
Thia - 6, 7, 8, 9, 10
Sierra - 11, 12, 13, 14, 15
Meduňka - 16, 17, 18, 19, 0
Jaina - 2, 4, 6, 8, 10
Visser - 12, 14, 16, 18, 0
Cain - 1, 3, 5, 7, 9
Přeslička - 11, 13, 15, 17, 19
Altair - 3, 6, 9, 12, 15
Cesmína - 1, 6, 11, 16, 2

Enzou - % rozměnit
Thia - tlapka do ohně
Jaina - % do vytrvalosti
Altair - tlapka do země

« Tajga

Pomalu jsem kráčela z lesa více na severozápad, kde rozhodně bylo chladněji než tady. „Ano Elvo, existuje i jiný druh lesů, a to listnatý. Na takových stromech rostou zelené listy, ač se najdou výjimky a pokud máš na místě jehličnaté a listnaté, tak se jedná o smíšený les. Rozhodně tyhle dva druhy lesů dobře rozeznáte,“ vysvětlila jsem jim. Elva byla zvědavá a ptala se dál. „No medvěd je od nás vlků o dost větší, chlupatý a hnědý. Rozhodně není radno si s ním zahrávat. Jakmile budete samy, tak vás dokáže zabít,“ vysvětlila jsem. „No a puma je asi podobně velká jako my, světlá a taky vám dokáže ublížit, ale myslím, že ta si oproti medvědovi nedovolí tolik.“ S pumou jsem moc zkušeností neměla, tak jsem řekla to, co jsem tak nějak věděla. „I jiná zvěř dokáže být zrádná a nebezpečná,“ upozornila jsem je. „U vlků se to kolikrát těžko poznává. Na některých to poznáte hned, ale někteří se chovají hezky, mile, ale pak vám ublíží, takové vlky si musíte prověřovat a ne jim hned věřit,“ pověděla jsem, ale v hloubi duše jsem doufala, že se s někým takovým nesetkají.
Tyree se přeci jen Elvě omluvila a tedy jí věnovala pochvalný úsměv. „Hm... Ano, můžeš narazit na jiné vlky na lovu a terén nemusíš znát tak dobře jako doma,“ řekla jsem k Tyree. „Některá místa jsou chladná a mrazivá, i když je teplo a naopak jsou místa, která jsou teplá i přes zimu. Třeba taková poušť,“ odpověděla jsem zas Elvě.
Brzy jsme se z lesa dostaly na zmrzlou pláň, kde jsem kdysi byla s Mercerem. „A právě tohle místo je vždycky ledové, i když jinde je teplo,“ informovala jsem obě dcery a rozhlédla se. Nasála jsem okolní pachy a cítila jsem Einara a jeho rodinu. Také se nejspíše vydali na výpravu. Rozhlédla jsem a zamžourala do dálky, kde jsme zahlédla postavu. Když jsem došla blíže, poznala jsem, že se jedná o obchodníka. „Támhle je obchodník, kde si u něj můžete za kamínky koupit různá vylepšení, jako magií... O magiích bychom si také mohly promluvit, ač já sama nejsem tedy znalec,“ pověděla jsem a přistoupila jsem k obchodníkovi.
Chtělo to vylepšit magii a usoudila jsem, že by nebylo od věci mít i jinou, ač tedy ani tu svou nepoužívám. Zaujala mě aura, o které mi Wu něco řekl a nechala jsem se přesvědčit o drobné změně. Vše jsem mu zaplatila a využila svého nákupu.

N Á K U P
stav před nákupem: 616|| 23|| 39
převod: 9 rubínů -> 90 kšm
stav po převodu: 706|| 14|| 39
kupuji:
• 6.-10. level k vodě = 550 kšm
• aura = 150 kšm a 2 rubíny
• změna barvy očí: aura (předposlední fialová) = 10 rubínů
celkem: 700 kšm a 12 rubínů
stav po nákupu: 6|| 2|| 39

Schváleno

Dostaly jsme se úspěšně do lesa a Elva a Tyree hned začaly místo zkoumat a zajímat se. „No ano, Elvo, jelikož stromy mají jehličky, které píchají, tak proto,“ souhlasila jsem s jejíma slovy a otočila jsem se na Tyree. „I to je možné,“ pousmála jsem se na hnědou dceru a mávla ocasem. Byly chytré.
„Můžou tu být jiní predátoři... medvědi, pumy, kteří by vám mohli ublížit. A také jiní vlci. Ne každý je hodný, víte? Nesmíte každému hned věřit, když ho neznáte. Někteří vlci jsou zlí, že vám ublíží, aniž byste jim něco udělali. Musíte se mít na pozoru a hlavně chránit sebe, rodinu a celou smečku,“ vysvětlila jsem jim.
Pousmála jsem se na Elvu. „Třeba jednou budeš létat. Alfa smečky, Einar, toho jednou poznáte, má křídla a létat umí, rozhodně ho nepřehlédnete,“ pousmála jsem se. Mírně jsem se zamračila na Tyree: „Ale no tak, Tyree.“
„Můžeme projít lesem a kouknout dál. Je tam zima, ale je to také poblíž našeho území, takže to je také dobré znát a lovit? Máš snad hlad? Lovili jsme skoro před chvílí,“ pobaveně jsem se na Tyree pousmála a jemně, mateřsky do ní drcla. „Tak pojďme,“ vyzvala jsem obě dcery a vydala se dál.

» Ledové pláně

« Alatey

Také se mi ten náramek na Mercerovi líbil, jen jsem tiše přikývla a pousmála se na něj. Byl to o kousek větší fešák než obvykle. Domluvili jsme se na plánu, se kterým jsem souhlasila. Skadir se naučí něco od táty a mně se snad podaří udobřit dcery, respektive snad Tyree se bude k Elvě chovat o něco lépe.
Dcery ťapaly vedle mě. Pousmála jsem se na ně, bylo znát, že už to nejsou malá vlčata, přeci jen na světě už nějaký ten měsíc byly. „Dávejte pozor. V horách je to zrádné, může vám podklouznout packa a spadnete dolů nebo se zraníte,“ upozornila jsem je, ač se tedy jednalo o vlky, kteří se v horách narodili, tak to pro ně bude něco jiného než třeba pro mě, když jsem si tu našla domov.
Otočila jsem se na Tyree: „Do jehličnatého lesa dole pod horami. Je to blízké území smečky,“ odpověděla jsem. „Projdeme se po okolí, ať ho poznáte a pak se zas vrátíme za tátou a Skadirem,“ pousmála jsem se na obě. „Je totiž dobré znát okolí smečky, ať už kvůli lovu nebo případnému nebezpečí,“ dodala jsem ještě.

Souhlasně jsem na Mercerova slova přikývla. Snad tohle bylo něco, co si všichni tři zapamatují a budou na to myslet. Přeci jen to byla pravda a bylo hezké mít někoho, na koho se jeden může spolehnout a ráda bych, aby to tak měli. Zdálo se, že Skadir si to vzal do hlavičky jako první. Věnovala jsem mu jak jinak než pyšný úsměv.
Pohlédla jsem na Mercerův náramek, který se mu tam předtím zjevil. „No to jo. Je to možné, že to někomu sklouzlo... Nebo je tvůj,“ pokrčila jsem rameny. Třeba byl určen přímo pro něj. Jeden tady nikdy nevěděl.
Mercer se rozhodl obejít hranice, já zas kouknout po okolí. Museli jsme se teda na chvíli rozdělit. Skadir se hned rozhodl a chtěl jít s otcem. Elva zas chtěla jít se mnou do okolních míst. „Co ty, Tyree?“ pousmála jsem se na druhou dceru, která se prozatím nevyjádřila. Pohlédla jsem na Elvu, možná by se měly sblížit. „Pojď s námi, necháme tátu a bráchu dělat vlčí věci a my si uděláme hezkej 'hol'čičí' den, co ty na to?“ štouchla jsem do ní.
„Sejdeme dolů, koukneme po okolí a pak se zas vrátíme, tak se uvidíme později?“ broukla jsem k partnerovi, a pakliže souhlasil, vydala jsem se dcerami do nížin. Tyree se nakonec vydala s námi, ač se tvářila otráveně. Povzdechla jsem si.

» Tajga

Vlčatům se podařil jejich první lov. Byla jsem vážně pyšná a rozhodně to na mě bylo vidět. Všem třem jsem věnovala úsměv a olíznutí na čelo. „Jste všichni tři skvělí. Dobrá práce!“ pochválila jsem je. „Máte za sebou první lov a zjistili jste jak na to a příště to budete zvládat zas o něco lépe, uvidíte,“ zazubila jsem se na ně. „No a tím že jste si zajíce ulovili, můžete se do něj pustit, jistě vám ušák bude chutnat,“ vyzvala jsem je k jídlu.
Pohlédla jsem na Mercera, který byl také jistě hrdý na své potomky. „Jistě z nich vyrostou skvělí a šikovní vlci.“ Neměla jsem o tom sebemenší pochyb. Jediné, na čem jsme museli zapracovat, byl vztah Tyree a Elvy, kde byla jistá rivalita. Čemuž jsem svým způsobem rozuměla, sestry mám sama, ale nerada bych, aby měly vztahy mezi sebou taková, jaké mám já se svými sourozenci. Snad z toho vyrostou.
„A až se najíte, můžeme jít do okolních míst smečky, abyste znali i okolí a uměli se orientovat, co myslíš, taťko?“ zvesela jsem do něj dloubla a pohlédla i na vlčata. Já bych rozhodně ráda protáhla tlapy, přeci jen pár měsíců jsem nikde nebyla a docela jsem se zas chtěla někam vydat a vlčata byla dost stará na to, aby to zvládla.

Asi mě nakonec nepřekvapilo, když se Tyree rozhodla proto, že pomůže Skadirovi. Usmála jsem se na všechny. „Všichni to zvládnete, uvidíte,“ mrkla jsem na ně. A když ne? Vlk se chybami učí a přeci jen vlčata jdou lovit poprvé. Kolikrát mě se stalo, že mi úlovek zmizel pod čumákem a já byla bez jídla. Ovšem věděla jsem, že vlčata se nají tak či tak.
Jakmile vlčata byla připravena, Mercer vypustil zajíce. Elva se za ním vydala a přestože to byl její první pokus, šlo jí to dobře. Jakmile zajíc byl dost blízko Skadira a Tyree, sledovala jsem ty dva, jak si s tím poradí. Měla jsem z nich radost. Prostě pyšná máma.
Očkem jsem sjela na Mercera, kterému se cosi objevilo na tlapě. Sám o tom nevěděl, ale muselo to počkat, chtěli jsme oba vidět, jak si naši potomci povedou v lovu. „Jsou šikovní,“ pronesla jsem k němu a pousmála se. Nepochybovala jsem, že budou šikovní i v jiných věcech, přeci jen měli dobré předpoklady, když jsem se podívala na svého partnera.

Naše strategie rozhodně byla účinná. Podařilo se mi dobrým směrem nahnat zajíce k Mercerovi. Jakmile jsem měla jistotu, rozešla jsem se zpět k vlčatům, která se zdálo, že pozorně sledovala, co se děje. Mercerovi se podařilo ušáka úspěšně chytit živého. Donesl ho k nám a položil se s ním na zem, jako tehdy, když jsme lovili pro Einarova vlčata. Vše jim krásně vysvětlil.
Pohlédla jsem na všechny tři. „Jde o spolupráci a ne o předhánění, kdo je lepší. Pokud se budete předhánět, nebudete dávat pořádně pozor na zajíce a budete bez jídla,“ upozornila jsem je pro jistotu. „V jednotě je síla,“ dodala jsem ještě s důrazem. Skadir se hned hlásil o chytání a Elva o funkci nahánění. Pousmála jsem se na ni. „Co ty, Tyree? Pomůžeš Elvě s naháněním nebo pomůžeš Skadirovi s chytáním?“ zeptala jsem se druhé dcery. Vyčkávala jsem, jak se nakonec dohodnout a pohlédla na Mercera, který musel někam šlápnout, protože když jsem se na něj podívala, měl cosi na noze. Zvědavě jsem si to prohlédla a zjistila, že má náramek na noze. „Co to?“ zeptala jsem se ho mírně překvapeně.

Pohlédla jsem na Tyree. "To je takový chladivý pocity když jsi ve sněhu a když v něm budeš moc dlouho a bude ti zima, můžeš nastydnout," vysvětlila jsem jí a olízla ji na tváři. Pohlédla jsem následně na Skadira, který to své ochráncovství vzal vážně, což mi udělalo vlastně radost, že je chtěl chránit. Široce jsem se na něj usmála. "Správně."
Jakmile byly zodpovězené všechny otázky, přišel na řadu lov. Mercer vysvětlil, jak jsou cítit. Asi bych nevěděla, jak zaječí pach popsat. Lepší je ho cítit a přiřadit si k němu zvíře, což se brzy i stane. Ušáci byli blízko a za keříkem si popsali, aniž by o nás věděli. "Jak říká táta, musíme být potichu, ať je nevyplašíme," špitla jsem k vlčatům. "Můžeme, už máme praxi," zazubila jsem se na něj. "My vám jednoho doneseme, tak se pozorně dívejte, jak s tatínkem lovíme, abyste to pak mohli zkusit sami," řekla jsem tiše k nim a pomalu se plížila k bělákům. Tušila jsem, že zvolíme naší strategii, že já je naženu a Mercer chytí. Tohle nám společně šlo krásně. Jen jsem na něj kývla a pak jsem se rozeběhla a ušáka se snažila hnát směrem k Mercerovi. Zbytek se rozprchl rychle pryč.

Pohlédla jsem na Tyree, která se nezdála, že by si z našich slov něco dělala. Snad neměla pubertu takhle brzy. Nebo to má být jen předzvěst? To snad ne. Doufala jsem, že časem se jí změní trochu pohled a s Elvou bude vycházet jen a jen dobře.
Pohlédla jsem se na Skadira, který se naopak zdál být dost rozumný na svůj věk. Něžně jsem jej olízla. "Správně, musíš o sestřičky pečovat a dávat na něj pozor, ať se jim nic nestane nebo nejsou na sebe zlé," vysvětlila jsem mu a pohlédla i na obě dcery. Mezitím Mercer vysvětloval Elvě, proč někdo někoho nemá rád. Vnitřně mě mrzelo, že tohle musela Elva řešit a zažívat ještě ke všemu od své sesty.
Zasmála jsem se. "To určitě ně a nějaký ten úplněk se nudit fakt nebude. Klid možná budeme mít až v důchodu," zasmála jsem se pobaveně. Rozhodně bych naše potomky za nic nevyměnila, byla jsem takhle šťastná, ale věděla jsem, že ne vždy to bude jednoduché a veselé.
Starostlivě jsem se dívala, jak se vlčata kloužou po ledu. Doufala jsem, že se nezraní. "Klouzat se budeme, Tyree, jen se nejdříve najíme, ať na to máme dost energie," pošťouchla jsem ji jemně čenichem a olízla na tváři. To už Mercer dával přednášku o lovu a já jen přikyvovala, abych jeho slova podpořila. Následně jsem také začala nasávat okolní pachy a sem tam jsem střihla uchem. "Tímhle směrem nějaké zajíce cítím," oznámila jsem tiše. "Cítíte je také?" zkoušela jsem je.

Konečně jsme byli venku. Potřebovala to vlčata, ale i já, přeci jen jsem v jeskyni strávila taky dost času a čerstvý vzduch prospěje i mně. Vydechla jsem a od tlamy mi vyšel obláček páry. Zima byla tady a nejspíš ještě nějakou dobu trvat bude.
Pohlédla jsem na dcery, které se hašteřily. "Tyree, Elvo, měly byste k sobě být hodné," poučila jsem je. Pohlédla jsem na Mercera, který jim to hezky vysvětlil. Snad tohle je jen období a nebudou se takhle k sobě chovat i později. Nebylo to hezké, sama o tom něco vím, když si vzpomenu na mé sourozence a naše vztahy.
Tyree se vrhla o kus dál, kde to očividně klouzalo a spadla. Zdálo se, že to nic nebylo a aspoň se poučila a zjistila, že led klouže.
Skadir se mezitím zajímal o maso. Pousmála jsem se. Bylo třeba nějakého ušáka ulovit, ať konečně ochutnají maso. "To je sníh, Skadire. Když je zima, tak takhle padá, je to taková bílá peřina. Ale dej pozor, nikdy nevíš, co pod sněhem je, aby sis neublížil," vysvětlila jsem mu. Naštěstí Skadir se držel od šarvátek svých sester dál. Ten by je snad mohl usměrňovat. Pousmála jsem se. Takový velký brácha.
"Ano, pojďme níž a třeba tam najdeme ušáka, kterého můžeme společně ulovit, jako rodina," broukal jsem k vlčatům a pohlédla i na Mercera. "Myslím, že se dlouho nebudeme nudit," pronesla jsem k němu s pobaveným úsměvem. Pomalu jsem se vydala dolů. "Hlavně opatrně, kdyžtak se chytněte mě nebo táty," upozornila jsem je.

« úkryt

Skadir mě hned uvítal, jak mě uviděl. Usmála jsem se na něj a olízla ho na tváři. "Už jsem zas tu a teď nikam nepůjdu, budu s vámi," řekla jsem a pohlédla i na své dvě dcery, které také měly radost z mého návratu.
"Ano, Tyree, půjdeme hned, neboj se," ujisitla jsem nedočkavou Tyree. Nedivila jsem se, že chvátali ven, však i já jistě byla zvědavé vlče. Zavrtěla jsem pobaveně hlavou a vyrazila konečně ven.
Stmívalo se, ale ještě bylo docela vidět. Myslela jsem, že to stihneme dříve, ale hory i ve tmě jsou krásné, když je jasná obloha. Přitom jsem vzhlédla pohled vzhůru. A opravdu obloha byla jasná a sníh se na zemi pomalu a jistě začal třpytit. "To je krása," vydechla jsem a pohlédla na Mercera, kterému jsem věnovala spokojený úsměv. Ten vše vlčatům trpělivě vysvětlil. Byl úžasný táta. "Dávejte ale na sebe pozor, bude to klouzat, tak ať si nic neuděláte," řekla jsme vlídně k vlčatům, která byla jistě jako z divokých vajec.