Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno vlka: Sierra
Počet postů: 7
Postavení: sigma
Povýšení: /
Funkce: /
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po Einarově přijetí si šla s Mercerem odpočinout do jedné z menších skulin v úkrytu a následně se rozhodli jít prozkoumat hranice smečky.
Questy smečky: /

← úkryt

Usmála jsem se, když Mercer souhlasi s mým návrhem na náš vlastní úkryt ve velkém smečkovém. Přišlo mi fajn mít něco zcela svého, kam se kdykoli můžu ukrýt za zvláštní závěs a být schovaná. "Super. Jsem ráda, že souhlasíš. Úkryt je poměrně veliký a určitě si každý najde své místo," dodala jsem k jeho slovům. "Ty mi snad čteš myšlenky!" vyhrkla jsem. "Taky mě to napadlo. Tak až si něco chytíme, můžeme kožešinu rovnou využít," pohodila jsem ocasem a pomalu mířila k východu.
Bylo ráno a svítilo sluníčko. Dnešek snad už nemohl být lepší. Rozhlížela jsem se kolem a přemýšlela kudy bychom mohli jít. To Mercer přišel s nápadem oblídnout hranice. Líbilo se mi to, aspoň budeme vědět, kam až náš domov sahá. Přišlo mi to docela důležité. "Dobrý nápad," odpověděla jsem a scházela pěšinku mezi kameny a skálami. Snad si cestu pamatuji.

Došla jsem k Mercerovi, kde jsem se vedle něho posadila a hleděla ven z našeho malého úkrytu. Spokojeně jsem zamručela a přivřela modrá očka. Cítila jsem se dobře a vyspale. Bylo to všechno teď tak skvělé a já doufala, že se nic nepokazí. Nesmělo. "No to je výborný!" zazubila jsem se na něj. "Myslíš, že si tuhle místnost můžeme zabrat?" napadlo mě a otočila jsem se za sebe. Kdybychom si sem donesli kůži nebo tak, tak by to tu bylo ještě pohodlnější a útulnější než je to teď. Myslím, že by bylo fajn mít ve smečkovém úkrytu svůj menší. "Já? Já se vyspala taky skvěle," usmála jsem se a zamávala lehce ocasem. Spokojenost ze mě úplně sršela.
Mercer navrhl se jít poohlédnout kolem. Znělo to jako super nápad. Přeci jen když tohle místo má být naším domovem, měli bychom ho pořádně znát a případně se seznámit i s ostatními. "Souhlasím!" řekla jsem a vylezla ven. Zdálo se, že všichni jsou pryč. Střihla jsem uchem a rozhlédla se. Opravdu jsem tu nikoho neslyšela a ani neviděla. "Tak jdeme," zavelela jsem zvesela a šla rovnou k východu. Jak jsem se blížila, zdálo se, že je ráno.

→ území

Byla jsem ospalá a už se mi opravdu klížily oči, tudíž jsem na Mercerova slova už jen přikývla hlavou a usnula. Po té dlouhé cestě sem a lovu pro smečku bylo vyčerpávající a opravdu jsem se potřebovala pořádně prospat. Musela jsem spát asi opravdu dlouho a dokonce jsem měla pocit, že se mi ani nic nezdálo. Možná jsem si to jen nepamatovala, těžko říct.
Když jsem nabrala mou ztracenou energii, rozlepila jsem modrá očka a zazívala. Zvedla jsem hlavou a lehce s ní zatřepala. Mercer byl už dokonce vzhůru a stál u vchodu naší jeskyňky. Pomalu jsem se zvedla na nohy a došla k němu. "Dobré ráno," zazubila jsem se, aniž bych věděla zda je ráno nebo ne. Z úkrytu moc ve vidět nebylo, ne z našeho místa. "Tak jak jsi se prospal v novém domově?" zeptala jsem se se zájmem a jemně o něj otřela hlavu. V blízkosti jsem cítila kromě Einara a Vidara i další pach, že by to byla ona Alateyská léčitelka?

Oba dva jsme si lehli v jeskyňce, jen jsem spokojeně oddechovala a očkama pátrala kolem sebe. Bylo to tu zajímavé a jak jsem říkala, líbilo se mi tu. Byl tu klid, prostor a bylo to tu celkově útulné. Zamlaskala jsem a pohlédla zpět na Mercera, se kterým jsem dumali nad vznikem alateyského úkrytu. "Hm. To nám moc neřekla, co všechno dělají... Ale asi by to šlo, si myslím. Kdo ví, možná bychom se na to mohli později zeptat Einara, ač si nemyslím, že by to věděl vzhledem k tomu, že to tu vypadá staře," usoudila jsem a ještě se rozhlédla a následně se pohodlně uvelebila a hlavu položila na tlapy.
Nemohla jsem odolat mírného rýpnutí do vlka. "Zřejmě ano," pokývala jsem hlavou. Mercer měl ohledně ryšavého pravda. Einar vypadal rozumně a to bylo hádám dobře. Ač jsem moc koncept smečky neznala, dávalo mi to smysl. "Jo to asi jo. Naštěstí jsme narazili zrovna na někoho, jako je Einar a ne na někoho... No jiného," pronesla jsem, přičemž mě napadla matka, ta byla opak ryšavého. Zakroutila jsem nad tou představou hlavou. "To rozhodně ano!" pověděla jsem nadšeně a následně usnula stejně jako Mercer.

Oba dva jsme byli unavení. Není divu, přeci jen jsme několik dní nespali ani pořádně neodpočívali. Naposledy to bylo u toho slaného jezera, pokud jsem si pamatovala dobře a to už je docela dlouhá doba bez spánku. Na nic jsem tedy nečekala a rozhodla se najít místo, kde bychom se mohli prospat. Dokonce jsem nemusela hledat příliš dlouho a brzy jsem za jedním ze závojů - kterých tu byla spousta - našla místnůstku, kde bychom mohli složit hlavy. Spokojeně jsem se usmála a hned do ní vplula.
Mercer mě následoval a mluvil ohledně tohoto místa. Taky bych řekla, každopádně to vypadá zajímavě, líbí se mi to tu," pronesla jsem s úsměvem. "Netuším. Myslíš, že to mohla být ta... Iris nebo Nero? Ti bohové, o kterých mluvila ta vlčice, jak jsme potkali?" napadlo mě prvně. Třeba by to mohl být i nějaký vlk se zvláštní magií, který by to mohl vytvořit? Kdo ví.
V místnůstce jsem se schoulila do klubka a pohlédla na bronzového. "Řekla bych, že ano... Líbí se mi tu. Ač tedy Einar není nejvýřečnější a tak, ale to už jsem zvyklá," popíchla jsem Mercera pobaveně. "Snad se tohle místo může stát naším domovem," pronesla jsem nakonec klidně a přivřela očka.

Nemohla jsem si nevšimnout Einarova úsměv. To bylo snad poprvé, co se usmál. Bylo to zvláštní, že se vlci tak málo smáli. I u Mercera to bylo docela vzácné, ač jsme několik jeho úsměvů za tu dobu viděla. Ryšavý nejprve přistoupil k Mercerovi a dotkl se ho čenichem na čele, následně přistoupil i ke mě. Nebyla jsem zvyklá na tak blízký kontakt s někým, koho jsem znala chvíli a nedůvěřovala mu natolik, abych mu to dovolila. Avšak neucukla jsem, mělo to být gesto, kterým nás vítal ve smečce. "Děkujeme, Einare," pověděla jsem s úsměvem. Mohli jsme tedy jít a prozkoumat náš nový domov. Znělo to pěkně, ač pro mě dost nezvykle.
Pohlédla jsem na Mercera, když se Einar začal bavit s Vidarem. Asi měli ještě nějaké nedořešené věci. "Jo. Ráda. Bylo to náročné teď, takže odpočinek rozhodně uvítám," odpověděla jsem a zamávala ocasem. Porozhlédla jsem se, kde bychom si mohli lehnout. Rozešla jsem se k jednomu závoji, který za sebou skrýval malou místnost. Vypadala pěkně. "Co třeba tady?" navrhla jsem a ani nevyčkávala na jeho odpověď. Vkročila jsem do ni a pohodlně si ustlala.

Jméno vlka: Sierra
Počet postů: 15
Postavení: sigma
Povýšení: /
Funkce: Hodil by se na ni léčitel.
Aktivita pro smečku: Přidala se!
Krátké shrnutí (i rychlohry): S Mercerem dorazili na území Alateye, kde se jich ujal Einar, zdala jim úkol ulovit jídlo. Následně po lovu je vzal do úkrytu.
Bobříci/Questy smečky: /

Odměna: 10kšm + 1%

← Alatey

Následovala jsem vlky přede mnou do úkrytu smečky. Rozhlížela jsem se kolem. Z počátku to nevypadal zvláštně, ale jak jsem kráčeli dál a dál, rozhodně se úkryt změnil v něco, co jsem v životě neviděla. Ocitli jsme se ve zvláštním komplexu. Nevěděla jsem, kam se dřív koukat. Kamenná podlaha byla pokryta lišejníky, uprostřed byly stromy. Líbilo se mi to tu, ač se zdálo, že to tu není zrovna nejbezpečnější - válela se tu mrtvá koza. Pro průstupu pod oblouk jsem položila úlovek na zem, kam Einar řekl. Dále jsem ryšavého následovala dál do úkrytu.
Šli jsme dál, měla jsem potřebu se stále rozhlížet, ale zároveň jsem musela dávat pozor pod nohy, abych nedopadla právě jako ta koza. Došli jsem ke čtvercovému útvaru, kde byly ony stromy. Tam se ryšavý posadil a začal mluvit. Přikývla jsem. Úkryt byl tedy posvátný a nesměli jsme sem nikoho vodit. Dávalo to smysl, přeci jen si nebudeme vodit do úkrytu cizince, které neznáme. Tedy... I my stále byli cizinci, ale Einar nám to sám navrhl, že můžeme zůstat, no ne? Pohlédla jsem na Mercera, který nabídku přijal. "Také přijímám. Děkujeme," pousmála jsem se. Těšilo mne, že jsme byli pod jeho ochranou a mohli zůstat tak dlouho, jak jsme jen chtěli.

Einar dále už nic neříkal. Docela mě to překvapilo, myslela jsem, že okomentuje naši práci a případně nám sdělí nějaké rozhodnutí nebo tak něco. Já sama se neozvala, neměla jsem nic na srdci, o co bych se podělila. Ono co taky říkat s plnou tlamou chlupů našeho úlovku, že? Očkem jsem koukla na Mercera, který také nemohl úplně mluvit a ani Vidar nic neříkal. Vlastně jsme byli všichni tiše a tiše jsme následovali i ryšavého, který nás vedl bůh ví kam. Nemyslela jsem si, že nás vede k nějaké propasti, kam by nás poslal.
Opět jsme se objevili na uzoučké pěšince, která se zdála nekonečnou. Neměla jsem ponětí, kam to vlastně jdeme. Tázavě bych se i podívala na Mercera, který by mi nějakými posunky napověděl, ale cestička byla úzká, tudíž jsem se držela za ním. Nakonec jsme se dostali k místu, které se zdálo být velmi zajímavým. Že by snad úkryt smečky? Líbila se mi myšlenka odpočinku někde v klidu.

→ úkryt

Vyčkávali jsme, až k nám Einar dorazí a bude nám k tomu moci něco říct. Byla jsem vlastně připravená na cokoli. Sic by mě to asi mrzelo, kdybych tu nemohla zůstat, na druhou stranu jsem tulákem celý život a nedělalo by mi problém v tom pokračovat. Každopádně bych nerada o Mercera přišla tím, že by nás ryšavý rozdělil - mě vyhnal a jeho si nechal, nebo obráceně, což mi přišlo nepravděpodobné. Souhlasila jsem s jeho slovy. Dávala mi to větší smysl pomáhat průběžně, než jednou při přijetí a sem tam následně. Avšak nevěděla jsem, jak to má zrovna Alatey. To asi brzy zjistíme. Také mě těšilo, že jsme byli v lovu sladění, ještě aby ne... Cestujeme spolu už několik měsíců a přišlo mi to, jako kdybych ho znala celý život. Sedl mi natolik, že jsem mu dokázala věřit a považovat ho za přítele, možná víc? Sama jsem si tím nebyla jistá, avšak cítila jsem tu změnu, která postupně přicházela.
Brzy však přišel Einar spolu s dalším vlkem, kterého jsem neznala. Nečekané. Vlastně jsem za tu dobu tady znala jen Mercera a Lissandru. Ryšavý se omluvil a rozhodl se nás někam zavést. Nic jiného neřekl. "Také mě těší," broukla jsem k béžovému, čapla zajíce a vydala se za alfou.

Mercer se mnou souhlasil. Ono ještě aby ne, určitě jsme je vylekali a nebyla šance, že by se tu zdrželi, když jim hrozilo případné nebezpečí. Hlavní bylo, že jsme vůbec nějaký úlovek měli a já na něj byla pyšná. Sice to nebylo příliš, ale lepší něco než nic. Také mě zajímalo, kolik tady těch zajíců je, když Einar upozorňoval na to, ať tu všechny nevylovíme. Bylo by to docela blbé, kdyby tu nic nezbylo, muselo by se chodit lovit někam jinam.
Pokývala jsem hlavou. "Snad bude. Snažili jsme se," zazubila jsem se. A pokud ne? Nedá se asi nic dělat a my bychom zřejmě museli odejít a hledat jinou smečku. Ale těžko říct, jak říkám, nejsem smečkový znalec. Všechno se učím tak nějak za pochodu a troufám si říci, že mi to zatím jde, ač jsme toho vlastně moc neudělali. "Aha, ale to asi chápu. Vlk by udělal něco na začátku, přijali by ho a pak by se mohl flákat..." zamyslela jsem se. "Hm, to asi není, aspoň alfa zjistí, koho to vlastně před sebou má." Něco na tom opravdu bylo. Vlk musel něco prokázat, aby ho vzali. Kdyby to tak nebylo, brali by všechny a to by nakonec nemuselo dopadnout nejlépe. "Děkuji. Zdá se, že jsem docela sladění," šťouchla jsem do něj tlapou a usmála se. Dělalo mi radost, když jsem na jeho běžně kamenné tváři zahlédla úsměv.

Mercer měl pravdu, to že jsme měli štěstí dvakrát, by se nám už na potřetí zřejmě nepovedlo. "To asi ne. To bychom museli být opravdu velicí šťastlivci. A hádám, že jsme většinu už zahnali do úkrytu při našem lovu," podotkla jsem a rozhlédla se. Další zajíc nebo králík tu zřejmě sedět a čekat už nebudou. Pravděpodobně se schovali do nor. A ani ten čas jsme neměli na další lov. Setmělo se a jak Mercer řekl, Einar asi brzy za námi přijde. "Tak doufám, že tohle bude dostačující," pohlédla jsem na ty dvě mrtvolky a posadila se na zem.
Pohlédla jsem na vlka. "Myslíš, že nám dá třeba ještě nějakou zkoušku nebo tak? Aby zjistil, jak moc budeme opravdu pro smečku užiteční?" pořád jsem se o smečkách učila a ač jsem hádala, že všechny smečky nefungují stejně, tak Mercer měl přeci jen zkušenost a mohl tušit, co se bude dít nebo nedít. "Jo to ano, dobrá práce, Mercere!" zazubila jsem se a olízla si tlamu. Co nevidět, ryšavý alfa tu brzy bude a rozhodne, jak to s námi bude dál.

Pousmála jsem se a kývla hlavou. Nebyla to zas tak špatně odvedená práce, ale věděla jsem, že by to mohlo být lepší. Třeba časem se v lovu zase o něco posunu. Mercer souhlasil s prohozením rolí. Byla jsem ráda, že si to mohu zkusit z obou pozicí a tím se případně připravit na lov ve více vlcích, kde mi může být udělena jiná pozice, než jsem vůbec zvyklá. S Mercerem jsme lovili většinou tak, že on naháněl a já chytala. Za tu dobu jsem dokázala říct, že jsme byli i docela sladění a to nám bylo jen k dobru.
Byl to opravdu králík, kterého jsem se pokusila nahnat k vlkovi, ale nedařilo se mi to tak, jak jsem si vůbec přála. Štěstí nám ale zřejmě dneska přálo a Mercerovi se ho podařilo chytit. Nadšeně jsem se usmála a olízla si čenich. Přihupkala jsem k němu a pohlédla na mrtvé tělíčko králíka. "To ano a máme i štěstí," odpověděla jsem a rozhlédla se. Byl večer, tma a to by lov asi nebyl nejlepší, ještě když ani jeden z nás není kdo ví jaký přeborník. "Pokusíme se ještě něco v té tmě chytit, nebo to myslíš bude stačít?" tázavě jsem se na Mercera podívala a očka sklopila ke králíkovi. "Každopádně bychom ho měli donést k zajícovi," prohodila jsem a tělíčko čapla do tlamy a rozešla se k zajícovi, kde jsem upustila i králíka. Nějak jsem nedokázala odhadnout, zda tohle Einarovi bude stačit. Tedy dva malé úlovky celé smečce nepostačí, ač jsem nevěděla, kolik nás tu vůbec je. Tak snad.

Musela jsem uznat, že jsem se obávala konce lovu. Vypadalo to dobře, ale pak se zdálo, že mi zajíc pláchne a my budeme bez úlovku a to jsem nemohla dopustit. Snažila jsem se o sto šest a nakonec se mi podařilo zajíce dohnat a ulovit. Ještě že Mercer se ho snažil hnát rovně a přímo ke mě, kdyby udělal nějakou delší kličku, asi bych ho nedostala.
Pohlédla jsem s vítězstvím v očích na vlka a pousmála se. "Výborně. Jsem ráda, ale bála jsem se, že mi uteče. Jak se zdá, v lovu opravdu expert nejsem," uznala jsem a pohlédla na mrtvolku zajíce, ze kterého se stala možná vstupenka do smečky. "No asi jo. S jedním by Einar moc nadšený nebyl, ale zase snaha se taky cení," zazubila jsem se.
Začenichala jsem a olízla si tlamu. Zdálo se, že tu ještě v okolí něco je. Příležitost chytit něco dalšího. Zavrtěla jsem ocasem. "Je to docela podobné zajícovi... Králík?" napadlo mě a rozešla se směrem, odkud přicházel pach. Zajíc a králík si byli podobní, jen králík byl menší. Snad jsem se nepletla. Vítr foukal směrem k nám, tudíž nás nemohl ani zmerčit. Pousmála jsem se. "Vidíš?" ukázala jsem tlapou. "Zkusíme to opačně? Že ti ho teď naženu já a ty ho ulovíš?" navrhla jsem. Bylo fajn zkoušet střídat pozice, při případném smečkovém lovu to bylo důležité a teď jsme měli šanci si to zkusit.
Nenápadně jsem se k němu přibližovala, a když jsem byla v dostatečné vzdálenosti od něj a na dobré pozici tak, abych ho nahnala k Mercerovi, jsem vystartovala. Králík se rozeběhl jiným směrem, než jsem původně chtěla, naštěstí ne na zcela opačný, tudíž jsem měla šanci ho nahnat správně. Kličkovala jsem mezi stromy a králíka hnala k vlkovi. Neběžel rovně, to jsem nakonec nedokázala, ale snad ne tak zle, aby nám pláchnul.