Příspěvky uživatele

< návrat zpět

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
6

Vlčice se představila a dokonce pověděla i svůj příběh, sklopila jsem uši. ''To je mi líto. Já jsem Solf..'' Zmohla jsem se jen na tohle. Já chtěla vlčata, snad jen proto aby mi Taylor neutekl, a ona je mohla mít ze skutečné lásky, ale porod ji tu šanci vzal. Vzdychla jsem. Musela jsem se nad tím pořádně zamyslet, podívala jsem se na Xandera. ''Mám pocit, že mě má jen za náhradu za svou první lásku. Kdykoliv mu řeknu něco hezkého, nereaguje příliš na to.. Bolí mě to a čím dál víc si myslím, že byl nás vztah příliš uspěchán. Vlastně ani nevím jestli ho miluju tak jak si pořád snažím namluvit..'' Svěřila jsem se se svými obavami Xanderovi. Co bychom tady dělali? ''Měli dost času se poznat.'' Ušklíbla jsem se nad odlehčení situace, i když moje vlastní nálada a fakt, že nám chyběla vlastní duše, to asi moc nepomohla. Xander si mezitím ujasnil náš prvotní cíl. Kývla jsem. ''Jistě tam bude mnoho vůní co nás budou plést, jestli je to šamanka, někdo kdo nechce být rušen kvůli každé pitomosti určitě bude mít matoucí cesty.'' Dodala jsem k Xanderovým slovům. Opustili jsme jezero a vstoupili do lesa, upřímně už jsem nevěděla jestli jsme v našem světě, nebo ve světě duchů, bylo to tak podobné.

-> Ovocný lesík

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
5

Svěsila jsem hlavu, kdyby mě někdo sledoval zezadu vidí snad jen pohybující se lopatky. Svět mrtvých.. Kdybychom tu zůstali... ''Myslíš, že by si vzpomněl na to, že jsem se nevrátila z procházky? Že by si toho vůbec někdo všimnul?'' Cítila jsem se zase úplně zapomenutá, aspoň tu byl Xander, sic jsem ho znala bezmála jen několik hodin, ale cítila jsem z něj zvláštní auru, byl na mě hodný, ale copak to nebyla jen přetvářka? Doufala jsem, že byl upřimný tak, jak se vyjadřoval a choval.. Podívala jsem se na Světlušku, která zadumaně povídala, ''A neříká vaše legenda proč nedošel klidu? Třeba kdybychom mu pomohli najít klid, duše by nám vrátil a my se mohli vrátit do světa živých.'' Nadhodila jsem zvědavě, slyšela jsem kdysi dávno příběhy kdy se pomáhalo duchům dojít klidu, aby opustili od ničení života živých. Nad odhodlanou větou Xandera, nad tou o nalezení naších duší jsem kývla, to byl teď náš hlavní úkol. Pak chrlil salvu otázek na ní, na Světlušku. ''A jak dlouho jsi v tomhle světě? Pamatuješ si na svůj živý život?'' Zeptala jsem se i já poměrně zvědavě, ale vzápětí jsem si uvědomila, že tohle je může být pro ducha docela osobní záležitost, ''Omlouvám se, nemusíš mi na to odpovídat.'' Dodala jsem rychle a podívala se jiným směrem, což mě donutilo spatřit jezero a to, že kráčíme do lesa. Byl to snad stejný svět, ale přesto tak jiný, a kolik duchů asi ještě potkáme?

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
4

Tak konec světa asi nenastal, ale řekněme, že jsem měla dětskou fantazii, sic jsem byla dospělou. Ale... pořád jsem se cítila tak prázdně, víc, než jsem k tomuto místo přišla. Xander.. uklidňoval mě, či sebe? Těžko říct.
Došli jsme k oné zářící vlčici, pohled na ní byl celkem... děsivý. Tlamu spíš neměla, než měla. Představa, že bych po smrti vypadala takhle, byla dost odstrašující a její slova ještě víc. ''Určitě nás odsud umíte dostat pryč, máme dost času k tomu být ve světě mrtvých..'' Řekla jsem, ale prý nám někdo, ten kdo nás tu dostal, vzal duši. ''Musíme to získat zpět.'' Podívala jsem se na Xandera, možná tím získám i něco víc. Zamyslela jsem se potichu, ačkoliv těžko říct jestli duchové nám do hlav neviděli. Netrvalo to dlouho a Světluška se rázně vydala někam do útrob a jasně dala najevo, že ji musíme následovat, protože... protože ani nevím. Tiše jsem se vydala hned za Xanderem a za pubertalní mrtvou vlčicí, ''Není duše něco jako náš duch?'' Zeptala jsem se na jeho dotaz, opravdu jsem jinak si nedokázala vysvětlit, proč jsme se cítili tak prázdně, jako pouhé schránky něčeho co bylo pryč.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
3

Úzkost ve mě rostla každým dalším krokem víc. Když jsme došli k tomu světlu na moment mě to oslavilo a poté jsme byly jak v jiném světě. Což jsme asi byly, naznačovali to zvláštní vlci okolo. "Slíbil si, že se nic nestane... Mám pocit, že začala apokalypsa." Zakňučela jsem a stáhla uši. Smích, ačkoliv už se dávno neozýval, mi stále zněl v uších. Duši, kde je duše. Kde je má duše? Co vlastně přesně znamenalo mít duši? Já se cítila tak prázdně, víc, než obvykle... Pohlédla jsem směrem kterým šel Xander, pohled se mi zastavil na vlcích co byly průhlední, či jim různě lezli kosti... "No, sochy to asi nebudou.." Řekla jsem na poznámku ohledně duchů. Světluška máš k sobě volala. Jasně.to byla past, ale cítila jsem se tak hrozně prázdně, že to stejně nestálo za to, přemýšlet nad tím víc.. prostě jsem spolu s Xanderem šla za ní. Volala nás.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
2

Víc už jsme toho ze sebe před spaním nedostali, ale jistě budeme mít znovu možnost s tímhle opět pokračovat později. Zatím mi přišel Xander dost sympatický.

V tunelu bylo opravdu šero a protože jsme byly oba tmavé srsti, těžko jsme na sebe viděli, možná jen nějaké odlesky srsti. Můj plamen se na chvíli skutečně rozsvítil, měla jsem šanci se ujistit pouze, že Xander je tu stále se mnou a že jsou všude kolem zdi a cesta jen vedla kupředu. Pak plamen zmizel jako sfouknutím svíčky. "Divné, vždycky to pár minut udržím." Konstatovala jsem tiše. Než se v chodbách zase rozhléhl smích, a světélkující vlčice se rozutekla dál. Xander na ní zavolal, ale marně. Smrad v okolí příliš nepomáhal a začalo mi to pěkně vadit v dutinách, svíralo se mi srdce. Měla jsem strach. "Xandre, nemám z toho dobrý pocit..." Konstatovala jsem, když se zdálo, že vidíme světlo na konci tunelu.. Všichni víme co znamená přece světlo na konci tunelu, no ne? Snažila jsem se nahmatat v okolí jiný záhyb, ale marně. Nebyla šance, proto jsem rychle docupitala ke Xanderovi a nalepila se na jeho tělo. "Neber si to špatně, jen špatně snáším stresové situace.." Zašeptala jsem na vysvětlenou a společně s ním kráčela za oným světlem kde nejspíš běžela i ta mlaďounká vlčice...

To jak mluvil bylo zvláštní, byl takový... zajímavý. Nemluvil jen o své minulosti, že. Když se řekl, že tu jsem asi už dlouho, zamyslela jsem se. ''Něco přes rok, řekla bych.'' Odpověděla jsem nakonec. ''Tak v tom případě hádáš dobře.'' Kývla jsem hlavou a opět se podívala na nebe. Slunce pomalu zapadalo za obzor. ''Jsem tak už zoufalá, že se svěřím klidně i.. cizinci. Nevím co mám dělat, jsem ztracená a mám pocit, že jsem já za tu špatnou, kvůli tomu.'' Vzdychla jsem, tím jak jsem se hodlala začít svěřovat. ''Můj vztah je dost složitý víš. Připadám si v pasti.'' Přiznala jsem nakonec. ''V pasti svých vlastních myšlenek kvůli tomu všemu.'' Pokračovala jsem a než jsem se nadála, než by jsem mu to všechno pověděla a svěřila se mu, nastala hluboká noc a já usnula.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
1

Probudila jsem se na dost temném a zapachájícím místě, poslední co si pamatuji je, že jsem si s Xanderem povídala dlouho do noci... Unesl mě, když jsem spala? K mému, polovičnímu útěchu jsem velmi brzy zjistila, že je tu stejně jako já. Kývla jsem hlavou, ačkoliv to zřejmě neviděl. ''Ano, to je jedna z nich, nikdy nevíš kdy se ti to stane. Občas si tu s námi bohové na nejrůznější dny v roce hrají.'' Kývla jsem hlavou a hned mi tedy došlo, že tohle muselo být jedno z nich. ''Stejně jako já a Taylor.. možná jsme jen vtipem bohů...'' Zabrblala jsem si velice tiše pod čumákem. Přesto jsem uvnitř sebe cítila jakousi úzkost, cítila jsem se tu tak zle, světlo v dálce se zdálo jako jedna malá naděje, které mě tak vábilo. Kývla jsem pomalu, ačkoliv jsem věděla že to bude určitě velmi špatné rozhodnutí. ''Pojďme.'' Řekla jsem tiše. Zasoustředila jsem se na ohnivou kouli, která měla poletovat vedle nás a svítit nám na cestu, ale zda-li tunely povolovali magii, to jsem nevěděla, jestli se můj oheň objeví a posvítí nám na cestu, bylo záhadou.

Střihla jsem ouškem a usmála se. ''Je to zvláštní. Připadá mi to zajímavé, třeba se to dá studovat.'' Řekla jsem, bylo to jiné. ''Já nevím, nezkoušela jsem to. Když si tu jeden zvykne, není to vůbec špatné místo, ačkoliv se tu děje spousta zajímavých věcí.'' Zapřemýšlela jsem. Toulala jsem se kdysi, dostala jsem se tady a našla své bratry. Neměla jsem důvod zkoušet to, ale za posední dobu je to občas příliš lákavé. Pověděl mi jak se tady dostal on. ''Zajímavé, já si pamatuju, že jsem padla do vody během bouře a pak jsem se probudila taky na jednom z břehů nedaleko.'' Snažila jsem se si vzpomenout, ale matně. Už jsem tu nějakou dobu strávila.
Musela jsem švihnout ocasem, konečně odhodit ten falešný úsměv, protože jeho další slova mě rozesmála. ''To budu ráda, když mě nesežereš.'' Odpověděla jsem mezi smíchem a poté pokračovalo mé zaražení, uculení. Ještě mi nikdo neřekl, že jsem hezká. ''Ty jsi jasnovědec? Ale máš pravdu, ale nevím jestli bych měla svoje problémy sdělovat naprostému cizinci. Myslím, že by ses mi stejně smál, že z toho dělám přílišnou vědu.'' Podívala jsem se pomalu na oblohu. Měla bych se mu svěřit? Nebo bych si měla promluvit s Taylorem přímo? Inu, řekněme, že náš vztah byl skutečně uspěchán a nevím zda se dá takto pokračovat a to je to co mě ničí, stejně jako to ničí jeho, a docházelo mi to čím dál víc.

Na vlku bylo něco zvláštního. S výjimkou Taylora na mě nikdo nikdy nebyl hodný, co se samců týče. Zinek byl drzý, Kayle zmizel, zemřel.... Vždyť i ten dvoubarevný mi způsobil jizvu, rána těsně vyhnula se oku. Bylo už to pár týdnů, ale pořád jsem to cítila jako včera, zvlášť, když jsem na to kdykoliv pomyslela. ''Takže nováček.'' Usmála jsem se, teď už ne tak falešně. Byl zmaten, nevěděl jak se dostal tady. ''Ano, tím jsme si prošli všichni, když nebudu počítat ty co se tady narodili.'' Řekla jsem, ''Vyplavilo tě moře okolo ostrovů, ale každý se dostal do toho moře jinak. Jiní dokonce ztratili svoje schopnosti, ale po čase je mohou zase nalézt.'' Řekla jsem, možná v naději, že si vzpomene jak se dostal do moře on. Pak mi řekl i on své jméno. ''Těší mě Xandere.'' Kývla jsem a lehce mávla ocasem. ''Ráda poznám někoho kdo se mě po pár minutách nepokusí zabít.'' Zasmála jsem se a na moment zvážněla, ''..tedy doufám.'' Na oko jsem zamračila. Pak bych možná zrudla jak rajče, inu.. nebo jak to jinak to své zarážení říct. ''Co ti přijde zajímavého na vlčici, kterou si právě slyšel povídat si sama ze sebou o tom, že by se už měla chovat dospěle?'' Nechápala jsem.

Kdyby snad vlk si neodkašlal, stále bych byla zadumaná tam kde bych jindy své myšlenky až neposouvala. Vzdychla jsem a odevzdaně se za oným hlasem se otočila. Byl to tmavý vlk, místy mi připomínal křížence kolouška s jelenem. Nahodila jsem falešný úsměv. "Omlouvám se, nevěděla jsem že už tu někdo je. Jinak bych svý dohady o tom, že bych se už konečně mohla chovat jako dospělá nechala jinam." Řekla jsem, jo, samozřejmě neskočím po šanci nové známosti, zase se vymlouvám, na to že tu asi jen otravuju. "Bože, Solfataro, přemýšlej dřív, než ti z tlamy vyjdou ty slova nahlas! Okřikla jsem se v myšlenkách. Dost zjevně jsem měla vnitřní boj se sebou sama. "Zdravím také.." Došlo mi, že jsem ani nepozdravila, už i slušné schopnosti společenskosti jsem ztrácela... "Jmenuji se Solfatara, a jestli chceš tu být sám, stačí říct." Řeknu, stále z falešným úsměvem, který jsem mimochodem už za ty roky vypilovala k dokonalosti. A ano, stejně ze mě slova vycházela dříve, než jsem se nad nimi stačila zaoremyslet.

<- Dračí průsmyk

Tlapky mě dovedly tam, kde jsme se měli to takzvané druhé rande. Stačilo vylézt tam nahoru, na vyhlídku. Ale ne, tlapky se mi zastavili u jezera. Koukla jsem na svůj odraz. Byla jsem tak jiná a přitom stále stejná. Změnila jsem barvy, naučila jsem se trošku s elementy, našla své bratry, našla místo ve smečce. A přesto jsem byla pořád ta malá ustrašená vlčice, která se nenaučila žít se strachem. Pořád byl mým nepřítelem. Nedivila bych se, kdyby si někde našel jinou, takovou která by nebyla tak sebekritická a věnovala by se i jemu a jeho myšlenkám. Vzdychla jsem. Tolik jsem byla zadumaná ve všem tohle, v životních otázkách, že jsem si nevšimla že nedaleko stál další vlk. Mohla to být moje šance, seznámit se s někým novým, ale... nevšimla jsem si ho. Možná že pár kapek mi z očí ukáplo a roztříštili se o hladinu vody. ''Chováš se jak vlče, Solfataro. Buď už dospělá, taková jaká máš být už pár let..'' Řekla jsem, zhluboka se nadechla a zavřela oči.

< Rest

Tlapky stále nezastavovali, myšlenky byly jak na běžícím pásmu. Skutečně, i já bych potřebovala někoho komu bych se mohla svěřit a dal by mi radu, neodsoudil mě. Přehrávala jsem si nás rozhovor na té hoře, kdy brečel. Mlela jsem si pořád jen to své, neposlouchala jsem ho. Kritizuju sebe a svou sílu, ale neviděla jsem jeho bolest. Popotáhla jsem čumáček, snad kdybych byla člověk... jak by se vlastně to dvounohé holé stvoření v takové situaci chovalo? Cítila jsem se tak beznadějně, tak pozdě jsem si uvědomila tohle vše špatné. Já jsem byla špatná. Špatná partnerka. ''Musím změnit sama sebe, musím najít víc odvahy, být sebejistější.'' Řekla jsem nahlas a Průsmyk mi odrážel další myšlenky odrážel jako odraz v zrcadle. Kráčela jsem tak dál, tiše. Snažila jsem se utišit vlastní myšlenky.

-> Křišťálové jezero

< Les Alf

Píchlo mě u srdce, když řekl že se mnou nejde. Inu, minimálně si rozmyslím vše co jsem řekla, jestli skutečně netlačím na pilu.. Náš vztah byl uspěchaný a já se už musím přestat divit, proč nad vším tak uvažuje. Připomínám mu vše co ztratil. Chvíli jsem seděla sama nad kopcem co byl za horami. Bohužel se skutečně Taylor za mnou nevydal a proto jsem tedy sama pokračovala dále, kam čumák mířil a tlapky nesli, cítila jsem uvnitř zvláštní pocity.. ne, nepochybovala jsem k své lásce k němu, ne nepochybovala jsem o žádných svých slovech. Pociťovala jsem... Úzkost... Úzkost ze všeho zlého, proč nic nemohlo být hezké, proč nelze si nasadit ty nevinné růžové brýle a vidět růžově? Proč... Tolik otázek, tak málo odpovědí jsem měla. Vzpomněla jsem si na jeho slova, skutečně... Ani já neměla skutečnou kamarádku, či kamaráda, které bych se mohla složit na bedra a vypovídat se, rozbrečet se, dostat jakousi dobrou radu... Nevěděla jsem kam jsem mířila, ovšem tlapky neúnavně mířili svou cestou.

> Dračí průsmyk

Soustředil se na svou magii a pochvíli tu bylo pár hezkých kytek. ''Pěkná práce.'' Řekla jsem po chvíli. Já vlastně ani nevěděla co mám se svými magiemi dělat, oheň mohl všechno zničit, s větrem toho moc asi neudělám. ''Myslím, že ani nepotřebuješ trénovat, jde ti to dobře..'' Řekla jsem jednoduše a rozhlédla se. ''Viděla bych to ještě na procházku, nemám ještě odvahu jít za Lissandrou.'' Dodala jsem a otočila se, jestli se přidá je na něm, já prostě ještě nechtěla jít žádat Lissandru o něco tak velkého. Bylo to životní rozhodnutí a stejně jsem si nebyla jistá, zda by s naším rozhodnutím souhlasila. Šla jsem pomalu, koukala jsem do země, přemýšlela jsem jak bych to asi Lissandře měla říct, jak bych ji mohla přesvědčit.

-> Rest (Přes Furijské hory)

Akce byla fajn, občas se v ní člověk ale trošku ztrácel, že...
Za odměny děkuju a zmlaťte mě, protože mi na Wyianův menší přívěsek chybí 4 body saad :c
.
.
.
Alduin
Takže penízky do kasičky a procenta rozdělit následovně:
4% Vytrvalost
4% Rychlost
2% Lov
---
Bodů má 37 a za to si vybírám 2x Mystery Box(2x 15 bodů), 1 mince(1x 5 bodů), 4 KŠM(2x 1 bod)
Mystery box: 4 - Dýmová kulička, 6 - Citron

Wyian
Procenta rozdělit následovně
2% síla
3% vytrvalost
2% rychlost
3% lov
A bodů má 46, ráda bych se nějak obhájila, kvůli přívěšku, ale bohužel nemám jak, tudíž body rozdělit následovně:
Libovolná magie z PO (krev plsPavučina)(1x 40 bodů), 1x mince(1x 5 bodů), 2 KŠM(1x 1 bod)
Všechny penízky do prasátka c:

Zapsáno

Vzdychla jsem si. Všimla jsem si, že něco si zamumlal pod čumákem, ale slyšela jsem jen pár slovíček, takže jsem si to nedokázala dát úplně smysluplně dohromady. Lehce jsem švihla ocasem a přikývla, když souhlasil, že zajdeme potom za mistrem, ale nejdřív nás jeden boj čekal.. Přesvědčil Lissandru, že můžeme být dobrými rodiči v její smečce. Musela jsem konečně přebít svůj strach z ní, musela jsem ten strach změnit jen na respekt.. Musela jsem konečně ze svým strachem něco dělat. Do reality mě vrátili další slova Taylora. Chtěl trénovat, než se vrátí. Chvíli jsem zvažovala, nakonec jsem však přikývla. ''To zní dobře, já bych mohla trošku potrénovat i to ovládání vzduchu, Minule jsem dokázala ledva pohnout s ním tak, aby se rozhýbali listy na stromech.'' Řekla jsem a s rozhlédla se. Stromy začali pomalu přecházet k zimnímu spánku a své koruny pomalu shazovali, listí tudíž bylo dostatek k tomu, aspoň trošku s nimi hnout. Podívala jsem se na svého milého. ''Jak chceš začít?'' Zeptala jsem se.