Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Rokle

Už nějakou chvíli jsme stoupali vzhůru. Cesta byla strmá a já si v ten moment úplně vzpomněla na jeho tlapku. Zastavila jsem a podívala se na svého drahého. ''Nemusíme jít tentokrát úplně nahoru.'' Řekla jsem, a podívala se směrem na jeho tlapku, tudíž mu mohlo dojít, co tím myslím. Na chvíli jsem se posadila, tušila jsem, že on nahoru asi chtít bude, a kdyby chtěl pokračovat dál, tak stejně až o kus výše byla cesta jinam, aby jsme se nemuseli vracet do rokle. Nebylo to úplně zásadní kudyma půjdeme, ale vláčet strmou cestou jsem jej nechtěla. Nechtěla jsem, aby jim pak musel znova rozcházet, už jsem se předtím cítila špatně, že ho to rozbolelo kvůli tomu, že jsem ho nutila dlouhou procházkou jít. Sklopila jsem hlavu a zabodla pohled směrem k zemi. ''Nechci, aby tě znovu kvůli mě rozbolela ta tlapa.'' Dodala jsem stejně, i když jsem tušila že hned věděl o co mi jde. Opravdu bych se cítila kvůli tomu pak zle!

Přihláška zde!

Poslouchala jsem ho, už z jeho hlasu mi bylo jasné, že zřejmě nemá cenu toto téma dál probírat. Ale stále jsem věřila, že se nemusí bát toho, že nedá vlčatům lásku, chtěla jsem věřit, že kvůli mě se překoná a vychoval by je jako milující otec. Nakonec jsem v tichosti vyrovnala rychlost s tou jeho a společně jsme kráčeli k hoře. Nakonec jsem se po chvíli usmála. ''Beru to jako kouzelné místo, kde jsem poznala toho pravého, nepřišlo mi tedy chodit bez tebe, asi by to stejně nebylo ono.'' Řekla jsem a švihla ocasem, když se pomalu a jistě rokle ztrácela za námi a terén se měnil víc v kamenný, horský. Pak zmínil cizáky a já stáhla uši dozadu, nechápala jsem proč na nás útočí, proč kradou vlčí magie. Proč je někdo tak zlý a krutý aby něco takového dělal. Co měli se vší ukradenou magií v plánu? ''Určitě bychom je spolu dokázali překonat, pokud by nebyly v přesile.. Jen nechápu, proč.. proč to dělají..'' Lehce jsem zakňučela, měla jsem z nich strach.. Ale z čeho jsem strach neměla, že?

-> Nejvyšší hora

Tak ruším přihlášku Solf, (nejde mi smazat komentář xdd)
A proběhnu nakonec s Alďou ještě.. so

Zavrtěla jsem hlavou. "Myslím, že se toho jen bojíš, nemusíš být jak on." Usmála jsem se a podívala jsem se směrem, kterým ukázal. "Výlet je to nejlepší na pročištění hlavy." Dodala jsem a pomalu jsem pohlédla na vysokou horu, na místě kde jsem ho poprvé poznala. Nebylo to zas tak dávno, ale přesto jsem jeho šarmu propadla. Zajiskřilo mi v očích a zavrtěla jsem ocasem. "Myslím, že to bude senzační i bez zakrytého slunce. Od té doby jsem tam nebyla." Řekla jsem, dávalo to smysl, bylo tolik jiných starostí, s Doryou, se smečkou, s Chaosem a teď těmi cizáky.. že jsem neměla čas, nikdo neměl čas sám na sebe a na samostatné dobrodružství jinde. A teď, teď jsem to mohla prožít s vlkem, kterého miluji.

Zavrtěla jsem hlavou, kdo ví jestli to myslel nesouhlasem, nebo se prostě jen bál. "Není to jen o tom.." Řekla jsem, taky mohli po Taylorovi zdědit jen něco ze vzhledu a povahou být celý po mě. "Pokud se bojíš, že budeš jako svůj otec, jsou jen dvě možnosti. Buď budeš celý jejich vzor, nebo se zapřísáhneš, že své potomky nebudeš vychovávat jako oni." řekla jsem s úsměvem a nakonec jsem vzdychla. "Víš co? Co se tak projít po ostrovech a mezitím nad tím můžeš třeba uvažovat? Chci abys nad tím byl plně rozhodnut i ty, ne protože tě prosím já." Usmála jsem se a letmě mu dala vlčí pusinku na tvář.

Čekala jsem na to, jak odpoví. V jeho pohledu byl prvně nesouhlas, ale pak odpověděl jinak, než napovídal jeho obličej obav. Pomalu jsem přikývla. ''Nikdy se nedá připravit úplně, ale... ano.'' Vydechla jsem zase svou odpověď. Skutečně, nedá se úplně připravit, ale musíme oba s tím jako partneři souhlasit. Musíme oba vědět, že neodkopneme ty prcky hned co se narodí.. I když jsem už teď věděla, že bych se jich nedokázala nikdy vzdát. I kdybych se o ně měla starat sama. Ale tušila jsem a byla si tím jistá, že ať už Taylor měl minulost jakoukoliv, postaral by se. Nesbalil by si svých pět švestek a neodešel by. ''Našli bychom si pěkný úkryt, jen spolu v okolí toho lesa. Určitě tam nebyla jen ta jedna jeskyně, kterou našla Lissandra a neudělala z něj smečkový úkryt. Případně by jsi určitě dokázal použít tu zemi a něco vytvořit.'' Usmála jsem se a zavrtěla ocasem, ta představa byla pořád silnější a hezčí.

Usmála jsem se, jeho starostlivost mě tak často dojímala. ''Já vím. Neboj, příště už trefím.'' Kývla jsem, abych ho ujistila. Pak se mě zeptal co bych chtěla já. Byla jsem pár vteřin ticho, i když se mi to zdálo snad jako celou věčnost. Odtáhla jsem se od něj a on se posadil. Dokonce jsem se i na chvíli otočila zády. Proč bylo to jedno slovo těžko vyslovitelné před mým vyvoleným? V-l-č-a-t-a, od hláskovala jsem si to v myšlenkách a zavřela jsem oči. Představila jsem si ten den, kdy kolem nás běhá pár šedých, bílých či hnědých vlčat, hádala jsem totiž že kouzlo Wua na změnu srsti se nepřenáší na potomky. Bylo to krásné, já co se starám o ně, Taylor co nás chrání před vším zlým. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, zase jsem se otočila pomalu směrem k němu, ale oči jsem nezvedla, byly přikované na mé tlapky s růžovými polštářky. ''Vlčata...'' Vydechla jsem celkem tichým hláskem. Tak a bylo to venku, uši jsem sklopila a pomalu zvedala pohled k jeho očím, aby mi neutekla, žádná jeho reakce ať už pozitivní, nebo... nebo ta negativní plná nesouhlasu. Kdo ví proč tahle touha ve mě každou chvíli pořád sílila..

Trošku jsem nad leknutím poskočila, protože jsem byla dost zabraná do svých myšlenek a nevšiml si tak, že se ke mě někdo blíží. Když jsem zjistila kdo ten někdo byl, s úlevou jsem vydechla. Pohlédla jsem na barevného vlka a zavrtěla lehce ocasem. ''Asi jsem špatně zahnula, to víš orientace nebyla moje silná stránka a když se smečka přestěhovala...'' Vzdychla jsem a šla se k němu přitulit. Tak ráda jsem se ztrácela v jeho srsti, bylo to pro mě snad teď to nejbezpečnější místo, které mohlo snad existovat.. ''Víš.. Zinek chtěl po mě pár rad...'' Začala jsem po chvíli. ''A sama jsem si uvědomila po chvíli samoty, že jsem mu jen říkala co bych chtěla já...'' Dodala jsem, pohlédla jsem mu do barevných očí, které úplně hořeli láskou k vlkovi přede mnou. Teď když už tu je, jsem rozhodnutá mu to říct, musím se ho zeptat na jeho názor. Chtěla jsem to a zároveň jsem se tak bála, že nebude vzhledem k situaci co se děje okolo souhlasit, ale... já si tak přála, aby řekl ano! Proč nemůže být svět jen růžový? Bez bolesti, těžkostí a nesouhlasu?

<- Ostříží zrak

Netrvalo to dlouho a Ostříž jsem nechala za sebou, už jen poznatek že mi zvedali skály před očima pořád do výšin byl úkaz, že jsem se ocitla v rokli. ''Sakra, tudy ten les určitě nebyl..'' Zanadávala jsem. Určitě tady tudy nebyl. Chvíli jsem nadávala, ale nakonec jsem se posadila, na okraji a hleděla do útrob rokle. Možná jsem jen zase uvažovala. ''Možná aspoň se pořádně rozmyslím jak to přesně Taylorovi řeknu?'' Zeptala jsem se sama sebe. Pokud někdo v okolí byl, určitě si myslel, že jsem cvok, proč bych si jinak povídala sama ze sebou? Ale, pokud jsem mu tuhle věc chtěla říct, musela jsem mít promyšleno jak přesně.. jak přesně mu to řeknu a musím být nad tím rozhodnutá. Přece jen by tím přibylo spousta nových povinností a já si byla jistá jen na půl, že je zvládnu.

Se svými myšlenkami jsem se zastavila na pár minut. Situace o kus dál jsem si bohužel nevšimla a tak se dala zase do kroku. Musela jsem zase najít Taylora, musela jsem mu říct, o čem jsem se Zinkem mluvila a že vlastně mé názory byly to, co jsem chtěla slyšet já a chtěla bych to.. Nevěděla jsem sice, jak bude reagovat, ale musel to vědět, musela jsem se mu svěřit. Doufala jsem, že jako můj druh mi bude jen dobře naslouchat a snad i souhlasit. Nabrala jsem do plic vzduch a usmála se. Přemýšlení bylo dost, muselo dojít na akci! Nesmím už přece držet v sobě emoce, musím se s nimi svěřit, když mám někoho u koho vím, že mu můžu věřit. Dala jsem se do klusu a rychlým tempem mířila od tohoto místa.
-> Rokle

Hlásím Solf, ať si chuďátko něco taky vydělá :D
Snad... Snad se chytím toho příběhu celého, protože v cizacích mám dost mezery, so

<<- Les Alf

Po nějaké době kdy jsem za sebou nechala onen les, jsem se objevila na místě kde nám Nero řekl o plánech Společenstva. Teď jsem se musela zasmát, opravdu musela. Když jsem se nad tím zamyslela, celá ta válka, byl opravdu nesmysl. Nedalo se nic dělat, co se stalo, stalo se. Nedalo se to změnit, ale nechtěla jsem to měnit. Procházela jsem se po Ostříži, možná bych mohla něco pro smečku ulovit? Nebyla jsem sice lovcem, ale bylo mou povinností, alespoň občas něco pro ni udělat. Mé myšlenky však byly občas ještě u rozhovoru se Zinkem. Možná jsem mu skutečně neradila co chtěl slyšet? Jen co jsem chtěla já? Založit rodinu s Taylorem, mohlo to být tak pěkné, mít vlčátka.. Dokázala bych vůbec být dobrou matkou? Zasloužila by si mé vlčata říkat mi 'mami'?

Spala jsem nejméně několik hodin. Možná se mi zdál nějaký sen, něco se mi asi mihlo v záblesku, ale nepamatovala jsem si ho celý, možná ani střípek. Otevřela jsem své rudé oči. Koukala jsem po jeskyni. Nikdo tu nebyl, možná, možná byly pořád venku a já se chtěla projít taky. Projít si okolí našeho nového území. Vstala jsem a trošku mi zakřupalo v kloubech. Pořádně jsem se protáhla a ještě alespoň u toho dvakrát zívla. Nakonec jsem po chvíli vylezla z úkrytu a rozhlédla se okolo. Lissandru jsem nikde neviděla, Taylor byl stále zabrán do rozhovoru s Darkey.. a Dail jsem také nikde neviděla. Beze slov jsem se tedy vydala vlastní cestou. Nechtěla jsem jít přece jen někam daleko, jen kousek. Cestou jsem se občas otřela o strom, třeba ve snaze, že aspoň trošku pomůžu dát najevo, že tento les z větší části patří nám, vlkům z nového Daénu.
-> Ostříží zrak

1) 15 (+11 za Doryu)
2. ''Úspěšně''' ubránila smečku před útokem a odešla s novou Alfou Lissandrou na lepší místo pro smečku.
3) Společně s Taylorem dá se říct úspěšně ''ochránili'' smečku před útokem a pak došli namísto setkání s Doryou, když zavyla. Omluvila se a odešla, přičemž se objevila bohyně Iris a nechala smečku vstát z popela pod novou Alfou Lissandrou. Solf chvíli váhala, ale nakonec odešla od místa kde zůstala její kamarádka Dorya za vidinou lepší smečky, společně s Taylorem, Zinkem a Liss. Poté co bylo nové doupě téměř dokonalé pro staronovou smečku ji Zinek vzal bokem a zeptal se ji na pár rad, které úplně nechtěl slyšet, ale sama pak usnula s myšlenkou na vlčata.
4) -