Příspěvky uživatele

< návrat zpět

12. Taylor, Asaira

Sledovala jsem je, poslouchala jsem je. Spatřila pohled Taylora, ale vůbec jsem nedokázala určit na co v té chvíli myslel, jenže jeho následné slova mě ujistila na co myslel, aspoň z části. Bojuje jen kvůli mě, srdce mi poskočilo. Na smečce mu nezáleželo, záleželo mu jen na mě. Na jednu stranu jsem se musela trošku pousmát. Věděla jsem, že do smečky nechce, přesto tu byl, jen kvůli mě, teď kvůli mě bojoval. Vzdychla jsem a došla mezi Srnečku a svého druha. ''Poslyš, Taylor má pravdu. Nezáleží na tvé minulosti, ale záleží na tom jak naložíš se svou součásností.'' Promluvila jsem k Srnečce a pak se podívala na Taylora, měla jsem tím odhalené celé tělo, bez možnosti se nějak ubránit, jakékoliv následující ráně. Polevila jsem, věřila jsem, že v Srnečce je něco co by mohlo ji zlomit, že tenhle boj nestojí za nic.

11. Asaira, Taylor

Tiskla jsem Srneččinu srst, Po chvíli se mi vymanila ze stisku a skočil po ní Taylor. Nakonec jsem vyplivla její srst. Měla jsem nějakou čest, ať už byly její důvody jakékoliv pro útočení na naší smečku, nechtěla jsem s ní bojovat dva proti jedné. Nebylo to fér. Proto jsem teď Srnečku nechala zase Taylorovi. Mlčela jsem, vražedným pohledem a se zježenou mokrou srstí jsem ji sledovala, sledovala jsem tu a tam další vlky, tu zrzavou s Dail. Ovšem zároveň jsem byla i ostražitá vůči útoku zezadu.

10. Taylor, Asaira

Oba mě dost ignorovali, vzdychla jsem a popošla jsem o kus dál. ''Počkám, možná se tu objeví někdo další..'' Zamrmlala jsem, skočila směrem ke skále. Taylor a Srnečka si furt vyměňovali názory. Nakonec však Srnečka skočila po Taylorovi a ten až pak dopadl ke mě, choval se jako naprostý šílenec až mi z toho proběhl mráz po zádech, avšak zavrčela jsem směrem k Srnečce, švihla jsem ocasem. ''Není hezký dělat z cizích partnerů šílence!'' Štěkla jsem a skočila po ní, přičemž jsem dopadla těsně vedle ní, využila jsem toho a zakousla se ji do krku, ne tak, abych stiskla tepnu, pořád jsem nechtěla bojovat jako to vyřešit diplomacií, ale když nebyla jiná možnost..

9. Taylor, Asaira, Avanté

Podívala jsem se na zrzku a vzdychla, pořád si mluvila své. Prostě nehodlala pochopit jak je tohle směšné, a zbytečně stresující pro vlky všech tří smeček. Dokonce nás s Taylorem hned odsoudila, bez toho aby poznala naší sílu. Taylor ji nazval psychický labilní. V jejich slovech šlo rozpoznat, že jen nechce něco přiznat nahlas, mluvila o celém jejich společenstvu, ale věřila jsem tomu, že má někoho i jen pro sebe. Každá vlčice měla, málokterá prostě ne. A jestli já, ta co se všeho bojí našla Taylora, věřila jsem že někdo hluboko pod tou slupkou má Usměvavá i dobrou stránku, viděla jsem dobro v každém. Podívala jsem se pak na Srnečku, která dle jejich slov měla být jejich protivník a sama zrzka se vydala k Dail. Podívala jsem se směrem k ní a poslouchala jak se ji snaží Taylor přesvědčit, že ji nemusí poslouchat, že ji nechce ublížit. ''Jestli chce bojovat, ať bojuje, ubráníme naší smečku.'' Zašeptala jsem tak, aby se přes déšť dostala slova pouze k Taylorovi. ''Pojď na to, jestli se nebojíš a chceš slepě potěšit svou Alfu.'' Štěkla jsem k Srnečce, postavila se do obraného postoje, byla jsem odhodlaná přežít a ochránit vše co je mi milované.

8. Avanté, Taylor

Vypadala tak hrozivě napohled, zvlášť když to vypadalo jakoby bouře přišla teprve s ní. Odpověděla mi.. ''Takovou radost mají jenom vlci, co si chtějí dokázat něco, že jim chybí něco ve vlastním životě.'' Řekla jsem tentokrát víc odhodlaně a hrábla jsem tlapkou v zemi. Měla jsem strach, to šlo poznat i kdybych se to teď snažila zapřít. Představila se.. Taylor se najednou choval úplně jinak, ona nás chtěla podle svých řečí zabít. ''Copak ty nemáš někoho ráda, koho by jsi chtěla ochránit? Nebylo by rozumnější svou sílu použít na ochranu bližných, než na zabíjení?'' Pořád jsem to zkoušela diplomacií a tenokrát udělala i pár odhodlaných kroků před Taylora. ''Jsi silná, uznávám, ale mohla by jsi mít k tomu i ten rozum, krev by téct nemusela.'' Řekla jsem dál a narozdíl od ní a Taylora se mi pod mokrou srstí nerýsovali svaly, nýbrž šlo vidět, že jsem kost a kůže a ještě k tomu malá. Musela jsem vypadat jen jako pouhá jednohubka.

7. Avanté, Taylor

Poslouchala jsem vyprávění jeho první války. A zastřihala jsem ušima, otevřela jsem tlamu, zrovna jsem se nadechovala k tomu něco odpovědět, když jsem zaslechla temný smích, přejel mu mráz po zádech. Otočila jsem se tím směrem a zahlédla tmavou vlčici, která se k nim dost hladově přibližovala. Měla v očích zlost a radost. Pohled na ní ve mě nechal pocity strachu, ale Taylor se ihned postavil přede mě, říkal ať neutočíme první.. To jsem v plánu... vlastně ani neměla. ''Proč to děláte? Jakou radost v tomhle nacházíte?'' Pokusila jsem se zahájit nejdřív diplomacii, vždyť vůbec nemohla dneska téct krev, ale nějak jsem tušila, že tahle vlčice se přesvědčit nenechá. Pokusila jsem své tělo postavit víc do obranné pozice, ale stále jsem byla spíš za Taylorem. Zřejmě budu vlčici spíš pro zasmání, než jako někdo kdo by dokázal bránit smečku, ale mohla jsem ji překvapit, že tak bezmocná nejsem jak vypadám na pohled!

6 Dail, Taylor (Čekání na protivníky..)

Podívala jsem se na Taylora, který se tu snažil držet chladnou hlavu. ''Vím, že ty už jsi válku zažil zlato, ale já ne.. Prostě se bojím, ale budu se snažit nenechat se tím ovládnout.'' Nevím jestli jsem uklidňovala spíš sebe, nebo jeho, ale pak jsem si stoupla na danou obranou pozici a podívala se na Dail. ''Víš, v jiné situaci jsme se mohli poznat jinak než při bránění smečky.'' Řekla jsem jejím směrem, chtěla jsem trošku při napjaté situaci uvolnit atmosféru. Vzdychnu a kouknu na oblohu, díra v obloze už plně připomínala portál a už nechybělo málo, aby vycházeli z portálu vlci, před kterými jsme měli bránit Daén.

5.
<< Ostříží zrak

Netrvalo dlouho a zastavila jsem opět u kamene ze kterého jsme odešli před doslova pár minutami. Zastavila jsem a neměla ani chuť se snažit oklepat od deště, svou srst jsem cítila dost těžce vzhledem k vodě co v sobě měla. Podívala jsem se na Taylora, který běžel za mnou. ''Mám čím dál větší strach Taylore. Mám z toho všechno špatný pocit, tohle by se dít nemělo..'' Řekla jsem mu své obavy a sklopila uši až k zátylku. Když se v dálce ozval obrovský hrom, podívala jsem se na oblohu kde se začala taky trhat obloha, jako v Ostřížím zraku. ''Podívej!'' Ukázala jsem na oblohu směrem k modrému světlu, jenž se každou sekundou zvětšovalo.

4
<< Daén

Vyšli jsme z území a Athai už tam byla i s pár dalšími vlky ze své smečky a zároveň již Dorya odsekla hádku, která v naší smečce vznikala. Bouře sílila, nepřidávala tomu všemu co se teď dělo. Vzhlédla jsem stejně jako Alfy a spatřila i v tom mohutném dešti jak se modrým světlem trhala obloha. "S těmi vlky to bude ještě šílené..." Vzdychla jsem a zaslechla rozkaz Dorye. Měla jsem se s Taylorem a pro mě ne úplně známou Dail vrátit na území. Kývla jsem k ní. "Všichni přežijme." Řekla jsem svým stylem 'všem hodně štěstí', kývla jsem k Taylorovi a Dail a rozběhla se zpátky na území. Teď byla první chvíle kdy jsem bezeslovně zaslouhlasila s tím, aby se později smečka přesunula jinam, jestli uměli vytvořit portál a znali polohu kde se nacházíme, nemuselo být tohle poslední napadnutí z jejich strany, ale teď už nebylo čas na nic jiného, než to, abychom odrazili jejich útok.

>Daén

3.

Poslouchala jsem Doryu a nevěřila vlastním uším, tohle nezněla jako normální Dorya, kterou jsem poznala. Chápala jsem, že jako Alfě ji přibylo hodně povinností, bůh Moisu přinesl zprávu o válce a zemřel ji partner... Bylo toho na ní moc, ale chápala jsem ji. Byla má kamarádka.. podívala jsem se na Taylora a naposledy se přitulila. "Tak jdeme na to." Vzdychla jsem a vydala se stejným směrem jako Dorya. Tížila mě uvnitř představa či vše se stane, i ty nejhorší scénáře se mi honily hlavou..

>> Ostříží zrak

2) Hádám, že taky zatím na všechny

Taylor mi nestihl odpovědět dřív, než se slov konečně ujala opět Dorya. Koukla jsem se směrem k 'pódiu' kde Dorya stála a měla nad námi všemi přehled. O zjevení boha Nera a předpovědi příchodu Chaosu jsem tudíž věděla, ale přesto mě zamrazilo stejně jako poprvé a teď jsem znovu jenom doufala, že tohle není poslední hodinka Daénské smečky. "Jsem ochotná pro Daén umřít, ale nic bych tím nedokázala, má smrt by nepomohla k odolání jejich útoku." Řekla jsem a podívala jsem se na Taylora, má smrt by nemopohla ani jemu a jen představa, že by se mu minulost znovu opakovala byla hrozná. Musela jsem přežít pro Daén, pro přátele a pro něj. Byla to ta slova, kterými jsem se uklidňovala a dost mi to pomáhalo. "Na to co přijde se nelze připravit, udělali jsme co mohli.." Zašeptala jsem a na moment koukla na zem, pak jsem však zvedla znovu pohled a kývla k Doryii, se mnou může počítat..

Chápavě jsem kývla, nevím koho myslel, ale bylo mi to jedno. ''Tak se můžeme stát spolu nejlepšími.'' Zazubila jsem se a koukla na Lissandru, jenž přiběhla, pak jsem se zase věnovala Taylorovi. ''Měli bychom si dát pauzu a šetřit síly až půjde do tuhého.'' Řekla jsem vážně a opět se k němu přitulila, pod jeho srstí bylo tak hezky teploučko, protože ho nový plášť držel i celkem v suchu před deštěm. ''Když válku přežijeme, co budeme dělat?'' Zeptala jsem se a tím jsem se na něj namáčkla úplně, bylo mi s ním krásně, jako nikdy s nikým a děkovala jsem bohům, že jsem jej mohla potkat.

Zatřepala jsem hlavou a svýma rudýma očima koukla po Taylorovi. ''Ty jsi expert.'' Ušklíbla jsem se a v ten moment ho olízla na bradě a pak jsem od něj udělala dva menší skoky a vyplázla na něj jazyk. Nebyl to boj, mohla jsem si to teď pro uvolnění nastávající atmosféry dovolit. ''Dá se to zkombinovat, ale zároveň pokud si uživatel těch elementů nedůvěřuje, hlavně v něčem novém, může způsobit víc škody, než užitku na obou stranách valčících.'' Řekla jsem. Dost jasně jsem tím dala najevo sebe, že sobě pořád nedůvěřuji. Vytvořil hroudu hlíny.. ''Představ si tu moc, kdybychom uměli oba všechny čtyři elementy na nejvyšší možné úrovně, co by to dokázalo všechno.'' Zasnila jsem se a představila jsem si sama sebe na vrcholu všech čtyř elementů, dost mi tahle představa zvýšila sebevědomí.. ''Nebylo by to úžasné...'' Vydechla jsem se zavřenýma očima, s takoovu mocí už bych se nikdy nemusela bát sama o sebe ani o svého milovaného bratra, Taylora, ani o smečku, ani svou kamarádku Doryu..

Mému biči se vyhnul a z jakou ladností a hned co se tlapky dotkli země, už byl u mě, prostě jen tak, dlouhý skok a puf, byl u mě. ''Neříkej že se tahle magie nedá ovládat i bez něj.'' Pootočila jsem hlavou na stranu. Dřív, než jsem vůbec stihla říct něco dalšího pocítila jsem divný pocit na svých tlapkách, když jsem se podívala kořeny se mi obmotávali kolem nich. ''Zajímavé.'' Kývla jsem uznale hlavou a vytvořila oheň na kořenech. Spálili se právě včas, kdy to pomalu hřálo i mě. Protáhla jsem se a ze severu se najednou trošku začal zvedat vítr. ''Myslím, že to stejně asi nedokážu použít v boji jako ty element země. Víc, než toto nedokážu s tím vzduchem.'' Vzdychla jsem nad lehkým zklamáním sama sebe, když vítr nadzvedl pár kamínků a udělal kolem nich malou vzduchovou kuličku, tu jsem nechala vymrštit do stromu, ale kamínky se jen lehce dotkli a spadli na zem. ''Asi nebyla moc moudrá volba, překecat se na vzduch, ale přišlo mi to v ten moment zajímavé.'' Uvažovala jsem, vlastně jsem se zase ztratila ve svých myšlenkách, místo soustředění se na trénink s Taylorem.

Jeho starostlivost byla tak kouzelná a rozkošná. "Neboj, zakřičím, ale až ve válce, šetři svou magii." Mrkla jsem na něj, už jen z důvodu že jsem věřila že by mi neublížil, ani omylem. Vyvolal oheň, který postupně zvětšoval. Chtěl začít ohněm. Já se svým ohněm jsem se dost naučila používat svůj ohnivý bič, akorát jsem udělala to co on, vyvolala plamen, který jsem zvětšila. Avšak brzy z něj nečekaně vyšlehl bič směrem k Taylorovi, chtěla jsem po tréninku ve svatyni vyzkoušet jeho reakce, zda zbystřil, zvlášť pokud chce pomocí magie skákat dost velký kus k někomu a dát mu svůj kouzelný štít.