Příspěvky uživatele

< návrat zpět

< Rokle (přes Nejvyšší horu, Červenou louku)

Portál mě vyplivl v zimní krajině a já se otřásla. Nehodlala jsem tu strávit delší čas, než bylo nutné a tak jsem se co nejrychleji vydala dále, po chvíli klusu jsem se dala do běhu, nebylo tu příliš teplo. Po nějaké době se krajina začala zahalovat mlhou. Snažila jsem se držet toho stejného směru, v takové mlze se vlk snadno ztratí, když změní směr, nakonec jsem pomalu došla do zvláštního lesa.

> Zauberwald (Přes Mlžné pláně)

< Ostříží zrak

Darkey mi teď neodpovídala a zdálo se, že se někam zakoukala. Chvíli jsem čekala zda se pohne, ale zdálo se že ne. "Půjdu to ohlédnout napřed." Oznámila jsem s nakloněnou hlavou a pak jsem bez dalších okolků se vydala roklí napříč sama. Nikdy jsem tu nebyla a každý krok jsem se bála, že by mě něco mohlo zavalit. Vzdychla jsem a zrychlila krok. Rovnou přes vysokou horu na moře rudých květin, a přes portál na druhý ostrov. Tu cestu si musím zapamatovat, bude lepší, než ten starý most.

-> Sněžné tesáky (přes Nejvyšší horu, Červenou louku)

<Daén (Přes Rest)

Poslouchala jsem ji a občas jsem na ni hodila úsměv. Chvíli jsem mlčela, ohledně Wua. ''Možná ho potkáme cestou a můžeme ho navštívit obě. Většinou se zázračně objeví tam kde ho vlk fakt potřebuje.'' Zazubím se nakonec a musím sem tam zrychlit krok, abych ji dohnala, přece jen mám o proti ní o dost kratší nohy. Pak jsem si ji pořádně prohlédla a všimla jsem si i urvaného ouška. Celkem mě zajímal příběh k němu, ale zatím jsem se neptala, i Taylora jsem se ptala až později. Ale třeba sesbírám odvahu se ji pak zeptat, zněla mi zatím dost sympatická, minimálně desetkrát víc, než Lissandra. ''Ale máš pěknou srst, líbí se mi.'' Uculila jsem se a víceméně přešla do klusu, vyhovovalo to její rychlosti a vlka to hned neunaví, když drží stejné tempo pořád. ''Určitě sis to zasloužila.'' Trvala jsem na tom, i když tomu asi moc sama nevěřila, že byla povýšená. ''Tak teď znáš i mě, já jsem na tom dost podobně. Díky Doryii jsem sesbírala odvahu přidat se ke smečce, pak při slunovratu Taylora, toho nováčka teď, pak tu mám jen dva bratry, ale mám si o dost blíže s tím starším, je nevypadá, že by se chtěl přidat do smečky.'' Kývla jsem rameny. ''A pak jen takové ty známosti, které... asi nemá cenu řešit. Taková Lissandra mi je tak nějak nepříjemná.. nevím, nesedí mi.'' Dokonce jsem se ji svěřila se svými pocity ohledně hnědé vlčice. Když se mě zeptala nad jakým jsem uvažovala, zamyslela jsem se. ''Srst celou do černa se zlatými znaky. Ještě přesně nevím jak, ale nějak tak si to představuji.'' Odpovím ji jednoduše a pak necháme další území za sebou.

-> Rokle

Jen jsem poslouchala Doryin proslov. Stručně, jasně, zřetelně.. Nic jiného jsem od ní nedělala. Dokonce se dvě vlčice dostali povýšení a já pohledem ještě neuměla určit, které dvě to jsou. Dokonce stihla rozdělit i úkoly a mě dala do dvojice s tou Darkey, kterou povýšila, doufala jsem že není jako ta nesympatická Lissandra, ta by z vyšším postem asi úplně si myslela že je lepší, než kdokoliv.
Po chvíli za mnou přišla ta vlčice, ta Darkey připravena už vyrazit. "Já jsem Solfatara." Zazubila jsem se trošku, vlastně mě nenapadlo nic jiného na její představení, žádné "ráda tě poznávám.", Přeci jen... Moje sociální schopnosti jsou na bodu mrazu. Když mi pochválila zbarvení, zazucila jsem se. "Děkuji, ale spíš je to takový pokus pana Wua, už počítá s tím, že za ním Zajdu znovu, a tentokrát jsem.nad barvami úplně přemýšlela." Zazubila jsem se a vydala se s ní do kroku. Zastavila jsem se v půli a otočila na Taylora. "Uvidíme se později!" Zvolala jsem k němu a pak společně s Darkey mířila k hranicím. "Jasně, že mám zájem si povídat, ráda poznám další ze smečky, mimochodem gratuluji ti k povýšení!"

> Ostříží zrak (přes Rest)

Na hnědou jsem se zamračila, tak nesympatická... V tom se konečně objevila Dorya. Chtěla jsem ji v padnout do náruče, ale ovládla jsem se. Tedy tak polovičně, dost jsem se k ní přiblížila. Kromě Taylora byla ona ta, které jsem věřila nejvíc. A vlci se tu začali pomalu po jejím zavití scházet. ''Dory, to je Taylor. Chce se přidat do smečky a... znamená pro mě hodně. Věřím, že bude přínosem.'' Řekla jsem po chvíli vlastního ticha. Truchlit jsem mohla později a ona byla jediná, komu jsem dokázala to říct upřímně.. Že by Taylor mohl být v budoucnu mým partnerem. Kromě toho, nesměla jsem jako kamarádka, tedy doufám že mě tak stále bude brát, nové Alfy dělat ostudu. Nepřímila jsem se a koukla před sebe, přímo do očí toho hnědého vlka, se kterým jsem byla pomalu připravená strávit i zbytek života.

Počet postů za Květen : 4 (bída, hehe)
Co udělala pro smečku : Dovedla nového potencionálního člena smečky, Taylora
Co zažila : Za Květen tentokrát nezažila nic moc, že svého výletu se vracela na území i s Taylorem.
Funkce a postavení : Hraničář pokud by si Solf někdy vůbec nezasloužila vyšší post. Bez funkce, spíš jako pomocník by se toužila jako kamarádka stát Doryiinou pravou tlapkou na kterou se bude moci vždycky spolehnout.

Podívala jsem se na hnědou vlčici, musela jsem trošku zvednout pohled, protože já a Taylor přecejen patříme k jedním z nejmenších vlků co by se tu všechny mohli nacházet. Dokonce mě trošku dožírala její zvědavost, protože to já byla ta, která přivedla nového zájemce o smečku a byl.. byl můj. Nakonec jsem se podívala na černého vlka, pamatovala jsem si ho už, když přišli Shay a Enzou. Hranin? Nějak tak. Zpozorněla jsem však při jeho slovech a trošku se mi rozklepali tlapy na kterých jsem stála, musela jsem zarýt drápy do země, abych měla pocit že se na nich vůbec udržím. "Jak... Jak se to stalo?" Posunula jsem pohled k zemi, protože jsem byla mimo území pryč déle, než jsem myslela, protože Shay byla živá a zdravá... Ještě mě tu provázela a podívala si se mnou! Obyčejnou členkou, která se sotva přidala. Hleděla jsem šokovaně k zemi, pohled jsem nezvedla, očividně mě ta zpráva dost zasáhla... Otázky hnědé vlčice na Taylora jsem přestala úplně vnímat, protože jsem přemýšlela nad tím, že jestli bych neodešla, jestli bych její smrti dokázala zabránit.. Skutečně, byla jsem tak slabá, že bych na ní jen koukala, neschopna slov. Pak jsem po chvíli konečně odvážila zvednout pohled, v ohnivých očích se mi něco zalesklo, ale zamračila jsem se, snad ve snaze udržet slzy tam, kde by měli zůstat. Musím být silná, musím to vydržet, truchlit můžu jinde... "Dorya se vrátí.. Vždycky se vrátí.." Řekla jsem přesvědčeně, byla jsem připravená ji podporovat a věřit ji jako Alfě. Ona se vrátí.. musí...

''Nevím o žádných. Ale spoustu týdnů jsem tu nebyla, třeba Shay s bratrem něco vymysleli.'' Kývla jsem rameny v odpověď a podívala jsem se na něj. Musela jsem se protáhnout, protože mě už celkem boleli tlapky. ''Půjdeme o jeskyně, tam je pravděpodobnější, že dorazí Alfa tam. A jelikož si zájemce o smečku, vysvětlí se jednoduše, proč tam jsi. I mě tam v pohodě vzali, když jsem projevila zájem o přijetí.'' Řekla jsem a popošla jsem těch pár kroků dál, ale cestu mi zatarasila hnědá vlčice. Neříkala mi nic, ale ona znala mě, hm. V duchu jsem nad tím mávla tlapkou. ''Taylor, chce se přidat do smečky.'' Odpověděla jsem ji.

Ze zasmáním jsem pozvedla obočí nad jeho vtipem. Podívala jsem se na něj pohledem, na půl zamilovaným, na půl... zamračeným. A ano, ačkoliv by se kdekdo divil, jde to skloubit dohromady. Oči se mračí, ale tlama se přiblble usmívá. ''Není to tu úplně pusté, jen ačkoliv se to nezdá je to dost velké prostředí a pach se tu rychle celkem ztratí.'' Odpověděla jsem nakonec a udělala dva hopsavé skoky, než jsem šla zase normálně. ''Ale, ale.. Tím by ses dostal určitě na post Alfy zpátky. Co vím, Alfa je volná.'' Zašklebila jsem se.

<< Rest

Vstoupila jsem na území smečky. Začichala jsem zda neucítím někoho, hlavně teda Doryu, ale bylo tu tolik pachů, že se mi všechny mísili. ''Asi koukneme do doupěte. Třeba bude někdo tam.'' Zauvažovala jsem nahlas a dala si zase do kroku. ''Minimálně si tam po té cestě můžeme odpočinout.'' Zasmála jsem se a koukla tak po očku na Taylora. ''Hm, a když tě přijmou, tak doufám, že mě nevyměníš za jinou vlčici ve smečce.'' Zasměji se, protože jsem chtěla pořádně přerušit to ticho, které bylo po většinu cesty.

3

Seslezla jsem poslední část hory a překonala hranici louky. ''Nojo, ale posledních pár hodin jsi byl takový divný, tak jsem se obávala o to, že si ro rozmýšlíš ještě.'' Řekla jsem a švihla ocasem. Ucítila jsem spoustu známých pachů, ale teď jsem mířila spíše za Doryou, ta bude vědět co s přijetím, protože jsem nevěděla kde jsou Shay se svým bratrem a tak Dorya, byla mou první možností. Zastavila jsem kousek od pomyslných hranic a podívala se na svého... přítele? ''Vítej na území Daédenské smečky.'' 'Přivítala' jsem jej z úsměvem, a kráčela do hlubin území.

>>Daén

2
<< Irisin háj (Přes Severní hory)

Stála jsem dlouho a když se zdálo, že asi půjdu vážně dál sama, objevil se. Celkem mi spadl kámen ze srdce a já se nepatrně usmála. Otočila jsem se a vydala se horou dál. Dokud jsme nebyly asi v půlce cesty, bylo ticho, až nakonec jsem se na něj konečně podívala. ''Jsem ráda, že sis to nerozmyslel.'' Řekla jsem a nepatrně se usmála, přičemž jsem zpomalila konečně na jeho rychlost a lehce jsem se otřela o jeho krk. Za dalších několik minut jsme konečně dorazili do Restu.
''Už tam konečně budeme.'' Řekla jsem a pohlížela z poslední skalky dolů.

1
<< Dračí průsmyk
Stále mezi námi panovalo to ticho. Vzdychla jsem si a podívala na svého společníka, ke kterému se pořád uvolňovali mé pocity. ''Už jen překonáme tu horu a už jsme tam.. Poslední možnost si to rozmyslet, drahý..'' Podívala jsem se na něj vážným pohledem. Chtěla jsem, aby si byl opravdu, ale opravdu jistý, že se chce přidat, protože pak by mě bolelo víc, když by chtěl odejít ze smečky, než kdyby teď řekl, že ještě chce chvíli počkat. Poslední hora, blížila jsem se k ní, zastavila jsem a rozhlédla se. Bylo na čase, bylo na čase se rozhodnout. Já jdu domů, půjde se mnou? Rozloučí se se mnou, čekala jsem na jeho odpověď jako na boží soud.
>> Rest (přes Severní hory)

<< Luka

Pokračovala jsem dál a dál a Taylor nic neříkal. Tak jsem přestala taky. Úplně jsem se přestala ohlížet a jen jsem myslela na to, dojít konečně do Daénu. Cesta se strašně táhla, ale už jsem tam chtěla být. Možná měla třeba Dorya už strach? Kdo ví, prostě jsem šla dál za svým čumákem a nechala se utápět ve svých myšlenkách. Taylor byl čímdál víc zdrženlivější. Tvrdil, ale ve skutečnosti nechtěl. Nakonec proto jsem šla dál, bez ohlížení. Pomohl se rozhodnout zda bude pokračovat. Nemohla jsem ho nutit.

>> Irisin ráj

<<- Les u mostu

Konečně jsem vyšla z lesa a protáhla se. Začínala jsem lesy nesnášet a to měli být pro nás vlky přirozeným místem. Na poznámku od vodě jsem kývla. Po tom jídle to bylo dost zásadní. Taky jsem měla železitou chuť krve v tlamě a voda to mohla všechno spláchnout. Inu, ano. Dál po Louce na které už taky začínalo jaro však malý průtok vody jsme nalezli. zhluboka jsem se napila a pak si olízla čumák. Čekala jsem až dopije i Taylor. ''Tak to je lepší.'' Usmála jsem se a protáhla se. ''Tady už to víc poznávám, před sebou máme ještě průsmyk, pláž, která láká k zahození všech starostí a potom už budeme v Restu.'' Řekla jsem a pokračovala zase dál. Už jsme tam skoro byly.

->> Dračí průsmyk