Příspěvky uživatele

< návrat zpět

V žaludku jsem měla bouři, jako člověk bych snad i zbledla. Nejspíš během několika hodin půjde tento snídaňový oběd zase ven. Podívala jsem se po otázce na Taylora a naklonila hlavu na stranu, ''Já mám jen oheň a vzduch, pokud vím.'' Uvažovala jsem. Skutečně jsem neovládala nějaký takový element mysli. Ale.. Lissandra ano, když uměla číst naše myšlenky, ne? ''Možná Lissandra by ti uměla pomoci.'' Navrhla jsem svou myšlenku nahlas, chápala jsem že prostě potřeboval dát napovrch ty myšlenky, které zatlačil a už si na ně nejdřív nikdy nechtěl vzpomenout, ale asi prostě musel, aby se cítil uvnitř psychicky vyléčen. A jak mi bylo? ''Citím se jak kdyby mi v žaludku propukla bouřka.'' Řekla jsem narovinu, jedna taková mě i dostala na Ostrovy, zvláštní. A proč jsem nad tím vůbec uvažovala? A skutečně se povedlo a za několik týdnů doopravdy budou chodit kolem mě naši malí? Bylo to k neuvěření, že i já se konečně tohoto dočkala. Bylo mi špatně, ale byla jsem šťastná. ''Možná bych se měla vrátit blíž k Daénu, mám jít napřed, nebo jdeme spolu?'' Zeptala jsem se, tentokrát úplně v klidu, chápala jsem, že potřeboval občas být sám, nebo tak.

Spala jsem dlouho, snad jakoby mi chyběli celé dny spánku. Pravda, neměla jsem zrovna dvakrát pravidelný režim spánku, ale abych prospala víc, než celou noc? Sakra, vždyť už bude odpoledne! Vstávat se mi však nechtělo a díky tomu jsem si ani nevšimla, že Taylor byl pryč. Teprve až na mě promluvil, podívala jsem se na něj, oči jsem měla však stále přivřené, takže jen tak poočku, ''Řekla bych, že spíš oběd.'' Zabrblala jsem, ale pak jsem si zívla, sedla si, protáhla jsem se, ''Děkuji, vážím si toho.'' Řekla jsem nakonec a poprvé pohlédla na onu kozu. U lidí většinou vlci lovili ovce, ne? Kdo ví, jak to chodilo u vlků žijících v blízkostí lidí. Pustila jsem se do ní, odrhávala kus za kusem a vychutnávala si to, jenže... jedla jsem příliš rychle. Nakonec jsem asi půlku kozy nechala a podívala se na Taylora, ''Určitě jsi ještě nejedl.'' Také potřeboval sílu, která častokrát i jen z jídla pramenila. A měla jsem takový zvláštní pocit v sobě, bylo mi těžko od žaludku.

1) 21
2) Zapracovala na rozrost smečky
3) S Taylorem dorazila se zaječím úlovkem na území kde si to přebral Freki a pak konečně dostali vytoužené povolení od Lissandry na vlčata. Vydali se na malý ostrov Moisu a tam pod vlivem Amorkova kouzla v akci zapracovali na vlčatech.
4) -

Roky jsem na MG 2,
Na Solf mám 301 příspěvků
Na Alduinovi 237 příspěvků
Na Wyianovi 47 příspěvků
Žádám tedy o povolení na čtvrtou postavu, aktivní jsem jak se dá, akcí se účastním téměř všech, předem děkuji za případný zvážení :3

Povoleno, gratulujeme!

Solfatara + Taylor - 5 postů - Písčiny->Zrcadlové jezero->Malé hory

Alduin + Allavanté - 10 postů - Nížina hojnosti->Slané jezero->Hraniční pohoří->Květoucí louka

Wyian + Thia - 3 posty - Luka

5

Na horách jsme se poznali, na horách jsme se dali dohromady, na horách právě zaděláme na naše vlčata. Měli bychom nejspíš mít na horách i doupě, že ano? Kdybychom nebyly v Daénu, nejspíš bychom byly tuláci v horách, nebo v nějaké horské smečce. Vždyť to bylo logické, ne? Užívala jsem si každý dotek jeho jazykem, každý sebemenší pohyb, který udělal. A najednou.. ten akt. Rychlý, přírodní, jednoduchý. A lehce bolestivý, díky tomu že to bylo poprvé. A teď když bohové dají, budeme mít vlčata. To co jsem si nejvíce přála. Nakonec jsem se usmála a zavřela oči vedle Taylora. Usnula jsem...

<- Zrcadlové jezero
4

Hory. Blížili jsme se k nim a neubránila jsem se malému úšklebku, ''Na horách jsme se poznali, hory nás věčně táhnou k sobě.'' Řekla jsem, možná spíš pro sebe, ale byl to fakt. Když jsme nemířili na hory přímo, dřív či později jsme se k nim dostali a to i přes to, že toto byly spíše vyšší kopce a skálami. Nakonec jsem pocítila jeho jazyk na své tváři, prvně mě to lehce vylekalo, na tohle jsem od něj zvyklá nebyla. Ale pak když pokračoval, čechral mi tím srst na krku, jsem se uvolnila, bylo to příjemné. Blaženě jsem se usmála. Něco takového zažiji nejspíše poprvé a naposledy a proto jsem si to užívala. Normální Taylor, neomámen kouzelným šípem by to nejspíš neudělal, ne tak sám od sebe. Nebo aspoň ne to, co jsem zatím stihla poznat. Přivřela jsem oči a i já mu přestala po chvíli nastavovat krk a přidala se a zabořila se svým čumákem do jeho srsti.

3

Chvíli jsem hleděla do jezera, ale začala jsem se cítit až přespříliš vážně. Do reality mě vrátili jeho slova, přikývla jsem a od jezera se vzdálila. "Nejspíš máš pravdu." Možná to nebyl až zase tak dobrý nápad u toho jezera. Vydali jsme se tedy dál. Místa na tomto ostrůvku byly až přespříliš různotvarné. Každé místo bylo jiné a díky tomu, že sníh na pár místech už téměř nebyl, protože jaro se blížilo, to šlo poznat. "Jsem zvědavá, co vlastně přesně přinese budoucnost." Řekla jsem, měla jsem v hlase zvědavost, jestli se narodí s jeho povahou, či tou mou.. snad však budou průbojnější, než já. Nebudou chtít vše hned vzdát, jako já. Zatím měli jistotu v jednom, budou mít zázemí pokud se budeme řádně starat. Museli jsme, nesměli skončit jako plno jiných vlčat, kterým víceméně záhadně po narození zmizeli rodiče a museli se vychovat sami, nebo se o ně staral někdo jiný. To nechci připustit, chci být dobrou mámou, víc než cokoliv jiného. Došli jsme k horám, možná tam budou hezké jeskyně.

-> Malé hory

<- Písčiny
2

Přikývla jsem na jeho slova. ''To vskutku.'' Bylo by nejlepší, aby se narodili spíš na Ostrovech, než tady na tomhle ostrůvku. Jinak bychom je jistě na dlouhou dobu tady uvěznili a nejspíš by nás za to moc v lásce neměli a já chtěla.. chtěla jsem už teď abych se svými potomky měla dobrý vztah. Nechtěla jsem, aby skončili samotní a musela se o ně starat.. třeba Dorya. Mimoto, bychom tím zklamali Lissandru, která nám to.. no, nejspíš ne s úplnou důvěrou v to, povolila. Došli jsme k jezeru. Ačkoliv zima skončila, bylo zde příjemně a jezero ani už nebylo zamrzlé a proto jsem se z něj napila. Bylo to sice ledové, ale osvěžující. Podívala jsem se na Taylora, ''Tady je to hezké. Jde vidět, že se zde nedokáže dostat každý druhý.'' Řekla jsem s úsměvem a rozhlédla se, třeba by se nám líbilo tady?

1

Inu, šíp z loňského roku měl nejspíš větší účinek, než ten letošní, protože jsem v jeho chování neviděla žádnou změnu.. Mimoto, ač mě oslovoval většinou jen Solf, 'má dámo' už parkrát řekl. ''Výborně.'' Řekla jsem prostě a vydala jsem se dál od vlnité pasti. ''Záleží asi kde budu, až nastane ta chvíle. Určitě bych čerstvé uzlíky přes ty vlny netahala tam ani zpátky.'' Sama jsem s tím bojovala, natož aby bojovali sotva narozené prťata o to udržet se na naší srsti. Na uchu se mi zaleskla naušnice, ostrov nebyl úplně opuštěn a díky naušnici jsem dokázala určit přibližnou, ne-li přesnou polohu jedinců. Inu, ''Co třeba směrem k tomu jezeru?'' Možná i tam mohli něco najít. Minimálně to tu všechno poznají, když už nic jinýho.

-> Zrcadlové jezero

Vzpomínal si na bohy, na boha kterého vidět už nechtěl. Neměla jsem na to co říct. Nebylo co. Měl svou víru, v hloubi srdce na své bohy stejně nezanevřel i když ho zklamali. Tedy, tak jsem si to myslela, ale skutečnost mohla být naprostý opak, že jo. Pak řekl, že svatyně prospěla oběma, na což jsem z úsměvem přikývla. ''To tedy ano.'' Byla to pravda. Po chvíli odpočinku jsem se znovu postavila, ''Tak jdeme hledat jeskyni?'' Zazubila jsem se, nejspíš nad tím pár hodin strávíme. ''Říkám si, tady se asi skutečně neukáže každý hned, ty vlny zvládnout není žádná sranda. Ale nemyslím si, že pak vlčata by to zvládli.. Zase bych nechtěla, abychom je tady až do dospělosti uvěznili..'' Uvažovala jsem nahlas. Ze začátku by se dali nosit na zádech, ale až by povyrostli už by to tak lehké nebylo a asi by nám neodpustili, kdyby se nemohli dlouhou dobu dostat z tohoto ostrůvku.

<- Průliv

Odpověděl jednotvárně. Tohle jsem prošla tichým zamručením. Nechtěla jsem říct něco co by se opravdu nehodilo. Nejspíš jsem konečně tak na půl skutečně začala přemýšlet nad tím co vypustím z tlamy. Další otázka byla prostá, "Nero se ukázal celý a jak nás varoval tak zmizel. Od Iris jsme viděli jen její zář, ale myslím že Lissandře se ukázala v té záři celá, ale nechci zase úplně kecat." Nerovu podobu jsem viděla, tu Irisinu tedy úplně ne. Dokonce jsem měla za to, že zrovna u Nera byl Taylor se mnou, ale nějak jsem mu zapomněla to připomenout. Nebo... Ne, vlastně jsem tam byla s Darkey, když jsme byly pro Athai, Alfu zlaté smečky. Ach, ano. Darkey, kde té byl asi konec?
Ve vlnách jsem se musela soustředit, aby mi tlapa nepodklouzla, ale nakonec jsem to zvládla stejně jako Taylor. Trošku dál od břehu jsem se posadila a také slanost trošku vyplivala. "Myslím že tohle bych bez toho tréninku ve Svatyní nezvládla." Řekla jsem z uchechnutím. Tedy, ten trénink byl skutečně pomocný.

<- Oblouky bohů

Opět jsme teda bloudili chvíli v mlze. Pak se rozhodl mluvit. Inu, ne že bych nějak vyzvídala, ale byla jsem ráda za chvíle, kdy se rozhodl mluvit sám od sebe. "Neznám tvé bohy. Neznám pomalu ani ty Moisgrisské, krom těch dvou.. Nemohu říct proč vám vaši nepomohli. Nejspíš soudili, že to nebyla jejich záležitost.." To co jsem řekla nejspíš slyšet nechtěl, vlastně možná ani nechtěl slyšet na to nic. Nemohla jsem ani soudit jeho ztracenou víru a v to, co jejich bohové považovali za to, aby smrtelným vlkům pomohli v záležitostech. Nebylo to téma na které bych dokázala říct něco uklidňujícího, jen jsem řekla pravdu. Doufala jsem, že kvůli tomu se se mnou nepožádá, proto jsem dodala, "Promiň, nemohu za tvé bohy mluvit, proč se rozhodli takhle." Věděla jsem já i on, že tohle téma nikdy nepochopím úplně, nebyla jsem tam, neznala jsem jejich zvyky a tradice. "Ale myslím, že Iris a Nerovi můžeš.. alespoň z kousku věřit. Byl to Nero kdo nás varoval před útokem Chaosu. Bez jeho varování by naši smečku asi zničili úplně. A Iris se nemohla dívat na to, jak se bez normálně fungující Alfy sami ničíme, proto zvolila Lissandru." Ne že bych za bohy stála, ale když něco jeden vidí na vlastní oči, nemůže tvrdit, že to neexistuje. Alespoň já ne.

-> Písčiny

<- Mlžné pláně

A dle jeho reakce jsme šli zase špatně. Nevyjadřovala jsem se, nechala jsem bloumat jeho ego, které nás k ostrovu vedli. Šli jsme kolem oblouků, viděla jsem je poprvé, díky jsem tu nebyla. On pověděl, že tu věříme v jiné bohy, musela jsem se ušklíbnout, značky mi nic neříkali, ''Znám jen Iris, která dala smečku Lissandře a Nera, jejího syna.'' Řekla jsem na to jen, vlastně kdybych je neviděla na vlastní oči, nevěřila bych ani jim. Můj život nepředstavovalo modlení se k bohům, ale každý dle svého. Chtěl jít hned pryč, místo bylo svým způsobem však magické, ale něco mi říkalo, a vzpomínka na jednu z našich minulých konverzací, že pro něj bohové nejsou zrovna to téma o kterém by se chtěl znovu dvakrát nadšeně bavit. Znovu jsme se tedy vrátili do mlhy a já doufala, že tentokrát jdeme dobře.

-> Průliv (Přes Mlžné)

<- Krápníková jeskyně (Přes Tesáky)

Stále bylo ticho, to ticho prolomil jen k tomu, že mi předčasně popřál a řekl, že on byl někde v letním období. Kývla jsem, asi nebylo k tomu víc co říct. Viděla jsem na něm, že o něčem přemýšlí, pro tentokrát, nechala jsem jej v jeho myšlenkách. Zajímala jsem se o mlhu, byla jsem zrovna tady snad v každém období a vždy tu byla, nejspíš proto se tomu říkalo Mlžné pláně. Stačila chvíle nepozornosti a jeden se ztratil. Vzdychla jsem si, bylo ticho, není ticho jako ticho ovšem. Vnímala jsem tlukot svého srdce. Budu vnímat tak i jejich? A co teprve akt? Věk mi stoupal, ovšem, tohle.. tohle bude poprvé. Mlha byla hustá, držela jsem se přímo u Taylora, aby se mi neztratil. Asi bych pak totiž vyšla jinudma, než se mělo jít.

-> Oblouk bohů