Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Sněžné tesáky

Inu, odpověděl mi jinak, než to co jsem chtěla slyšet, ale nemohla jsem ho nutit k tomu říkat jen to co jsem chtěla slyšet a proto jsem to odkývla jen prostým ''Hm.'' Dostali jsme se do jákesi jeskyně, ale nějak jsem počítala, že pokud to nebyla zkratka na ten ostrov, jeskyně v plánu cesty nebyla. Ale byla jsem ticho, to Taylor byl ten co tam víceméně zná cestu. Mimoto já spíš znala Ostrov v okolí smečky, horní část byla pro mě z velké části velkou neznámou a proto jsem i dávala pozor kudyma jdeme. Na další část mi také neodpověděl. Asi to nebude nikdy dál vyřčeno. Už mě nenapadalo, čím ho víc rozmluvit. Ohledně výchovy jsem asi chtěla počkat, až bych byla v jiném stavu, pokud vůbec, nakonec. Skutečně jsem nebyla nejmladší a už jsem nějaký ten pátek na světě. Nad touhle myšlenkou jsem se dost slyšitelně uchechtla. Bylo mi už skoro osm let. Na čemž mi z tlamy ulétlo, ''Brzy budu mít narozeniny.'' Jistě to bylo někdy v tomto období, v období Amorka, tím jsem si jistá byla. Nevěděla jsem jaký den přesně, přeci jen, jako vlk jsem neměla pojem o něčem jako kalendář.

-> Mlžné pláně (Přes Sněžné tesáky)

<-- Červená louka

Chvíli mlčel, zřejmě nad mou otázkou přemýšlel, ale nakonec jsem svou odpověď dostala. Chtěla jsem však uvolnit trošku tu vážnost a prohlásila jsem; ''To bych ti poté nebyla moc dobrou partií.'' Zasmála jsem se. Skutečně, kdyby se mu naskytla možnost být Alfou, asi bych nebyla vedle jeho boku příliš dobrá a nikdy jsem neslyšela o tom, aby pár nebyl podobně postavený, ba nebyly Alfami spolu. Ale kdo ví, jak to chodilo v jho zemi, co jsem pochopila, ctily tam své tradice a zvyky víc jak základní zákony. K onomu tichému pravidlu jsem toho ale moc říct neměla, ''Kdybys zemřel spolu ze smečkou, nepoznala bych tě a doteď bych nejspíš se sama protloukala životem a v plno situací nevěděla co dělat, kdo ví jestli bych tu ještě vůbec byla.'' Chtěla jsem sice napětí uvolnit, ale touto částí se mi to teda příliš nepovedlo, jen co byla pravda. Na to, že už nebyl nejmladší jsem se ušklíbla, ''Já také ne.'' A pokračovali jsme dále...

-> Krapníková jeskyně

<- Nejvyšší hora

Ano, skutečně. Já jako snad každý vlk měla občas myšlenky o tom, jak by vypadal můj den v roli Alfy, ale asi bych nezvládla všechny ty povinnosti. Příliš mnoho zodpovědnosti a nutnost si nedovolit udělat chybu. ''Šel bys do toho znovu?'' Bavili jsme se o tom, už nechtěl být králem, ale kdyby měl na výběr? vzal by to? To bylo to, co mě zajímalo. Avšak ať by se rozhodl jakkoliv, byla bych na jeho straně. Vždy. O Amorkovi se moc bavit nechtěl zřejmě, ale já se na to jen uculila a dodala; ''Už to bude pomalu rok co jsme spolu.'' Čas letěl, podzimní období utíkali. Jak dlouho byl vlastně se Stár? Dokážu já s ním být už do konce naších dnů? A on se mnou? To bylo v rukou osudu, ale byl to zajímavý podmět k mému osobnímu přemýšlení. ''Už jsem s ním jednou, nebo dvakrát šla. Nejhorší to je v létě kdy z tepla vstoupíš do celoroční zimy, ten šok.'' Uchechtla jsem se, ale z zimy do zimy to nebylo nic extra vážného a tak jsem hned následovala Taylora do mihotavé zlatavé trhliny.

-> Sněžné tesáky

<- Ostříží zrak

Poslouchala jsem jak to musel řešit on, ve finále.. úplně stejně. ''Plno vlků si myslí, že stačí jen být ve předu a nazývat se Alfou.. Nejspíš proto tuto úlohu sama Iris vzala Doryii a dala ji Lissandře. Chce to silného jedince k tomu.'' Uvažovala jsem. Jak jsem řekla, smečka byla jedním stromem a každý kořen musel být vždy na svém místě, když ho strom potřeboval. Jinak by padl. Vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a pohlédla na horu, kterou jsme teď procházeli. Ač jsme se teď bavili o vážných věcech, musela jsem se usmát. Skutečně to bylo místo, kde jsme se poprvé poznali při slunovratu a.. řádění Amorka. Z úsměvu se stal smích. Byl to už rok, rok co jsme se poznali. ''Myslíš že ten okřídlenej vlk se šípy lásky i letos někde vyvádí?'' Z jeho pohledu jsem víceméně poznala, že myslí na to samé. Amorek byl zvláštní kouzelný vlk, nejspíš, a řádil jednou v roce, každý rok a nejspíš ze všech těch trefených šípů má jen legraci. Láska je mocné kouzlo a proto jen nejspíš některým jedincům moc lásky nezmizí po pár dnech. Naše láska možná vznikla na začátku kvůli legrácky, ale vydržela a pokračovala, cítila jsem že je mocnější, než kdy dříve. Spokojeně jsem přivřela oči a došli jsme na louku.

-> Červená louka

< Daén (přes F. H.)

Skutečně byl můj element oheň, ale nikdy jsem si svou občasnou emoční výbušnost k tomu nikdy nepřiřadila. Zda-li se to naučím někdy krotit? To bylo v kartách bohů. Ale rozhodně jsem měla v plánu se minimálně naučit chovat v určitých situacích podle toho jak se to hodilo. Šli jsme chvíli dost potichu, celkem mě žralo v uších, protože jsem zas tak moc ticho nesnášela. Cestu jsem poznávala, vedla směrem k portálu a proto nejspíš byl ten ostrůvek až na druhé straně Ostrova, protože přes portál byla nahoru lepší cesta, než se trápit přes ten hrozivý šílený most. Na jen snad dvě sekundy jsem zastavila, cítila jsem jakýsi zvláštní pocit v bedrech a ten polevil po tom, co jsem se pořádně protáhla a pěkně to tam prokřuplo. Rychle jsem dohnala Taylorovo tempo. Podle toho, že víceméně ani nezpomaloval, chtěl tam dojít i rychle. ''I ty jsi jako Alfa musel řešit všechno tak podrobně?'' Neptala jsem se, protože by mě takové vyptávání vadilo, ale prostě jsem byla zvědavá jak se vlastně jako Alfa může vlk cítit. O mě se totiž tohle nikdy nelízne a proto bych neměla ani šanci stát se byť Alfou jen na jeden den. Ale nestěžovala jsem si. Měla jsem dost povinností jako pouhý člen, natož kdybych to měla vést. Nad tou představou jsem se lehce oklepala. No a hlavní důvod mé otázky byl ten, že jsem si chtěla povídat, nechtěla jsem jít celou dobu potichu.

-> Nejvyšší hora (Přes Rokli)

Pocítila jsem, že se mého doteku polekal. Musela jsem se zasmát. Ale pak se tvářil jako nic, "Ale bylo to těžké. Nejsem zvyklá, ale to já se naučím a zvládnu to." Zazubila jsem se. Ano, pro mě, dost citlivou vlčici bylo těžké prostě vynechat emoce, ale bylo nutno se to naučit. Byly věci které si nasraným dupnutím prostě nezasloužím. A tohle byla jedna z nich, ale Liss nám dala šanci s jasným varováním. Buď my, nebo nikdo. Vydechla jsem obláček páry, který se ihned rozplynul. Blížilo se jaro a na moment vlastně zauvažovala nad tím, jaké to bude.. On zkušenosti měl.. já ne. Ale věřila jsem svým pudům, byla jsem zvíře, ač inteligentně obdařený slovy a magií. "Už jdu." Vrátila jsem se do reality po jeho slovech a zamířila stejným směrem jako můj partner. Možná ten ostrůvek stihneme prozkoumat, než bychom zabrali hned první jeskyni, kterou bychom našli. Bylo třeba myslet o něco dopředu. Menší se hodila pro dva, my však potřebovali větší. Doufala jsem, že ostrůvek má spoustu úkrytu k výběru. Ale jistě jich tam bude spousta.

-> Ostříží zrak (přes Furijské hory)

Poslouchala jsem každé další dodatkové slovo Taylora a pak jen trpělivě čekala na to, až se Lissandra vyjádří. Ten pocit se nedal popsat slovy. Tedy možná jen tak, že padl kámen ze srdce a napětí povolilo úplně. Avšak místo toho, abych skákala radostí jako vlče, jsem své nadšení udržela a přes Liss mírně sklonila na znamení díků. ''Chápeme a bereme na vědomí tvé varování.'' Myslím, že to byla dostatečná věta za oba. Jednoduše, když se nepostaráme my, nepostará se nikdo. Když Lissandra odešla, podívala jsem se na Taylora, ''Tak, do třetice všeho dobrého.'' Usmála jsem se a přitulila se k němu, jen na chvíli. Věděla jsem, že nemá rád projevování citů na očích všech. Ale musela jsem svou radost aspoň trochu vypustit. Hlavně jsem si sama sobě také slíbila jednu věc, postarám se o vlčátka jak nejlépe dokážu. Rozhodně si budu muset později nejspíš s Taylorem ještě popovídat o tom jak jsem vlastně vyrůstala já a jak on. Tedy, o jeho výchově jsem už z vyprávění nějakou představu měla, ale na druhou stranu, on nebude muset své vlčata učit tomu, že se jednoho dne stanou vůdci smečky. Tedy, mohli se stát, život přinese spousty cest po kterých se budou moci vydat, ale nebude to nejspíš prioritní výchovou a výcvik. Prostě bychom je měli jen... přežít a že smečka je společně s rodinou nejvyšší prioritou snad devadesáti procent vlků. ''Co ten ostrůvek?'' Nadhodila jsem po chvíli ticha, chtěl se tam podívat po nějakém společném úkrytu, na jednu stranu, daleko od ostatních.

Taylor dodal ještě to, k čemu také pomohl náš výlet a já přikývla na souhlas. Pocit, že se ke mě Taylor přiblížil, ba dokonce dotýkal mi skutečně pomohl k tomu se mnohem víc uvolnit. ''Mistr se mnou závodil, nutil mě skákat přes překážku nad bažinou a vyšplhat na horu.'' Shrnula jsem ve zkratce svou část návštěvy Svatyně s úsměvem. Že to bylo bez jediné pauzy, to asi měli všichni stejně, ať už před mnoha zimami, nebo nyní. Taylor začal mluvit a já cítila jeho vnitřní podporu v jeho slovech. Teda, já stát na jejím místě, odměkčit bych se nejspíš nechala, ale nebyla jsem na jejím místě a místy jsem ráda byla. Měla spoustu povinností, musela vše řádně posoudit pro dobro smečky. Skutečně tohle setkání s ní bylo v dost věcech jiné, než ty předchozí. Podívala jsem se na Taylora, když řekl že se bál, že bych odešla.. ''Skutečně. Chovala jsem se jako hloupé vlče, které chtělo získat za každou cenu.'' Potvrdila jsem jeho slova. Nebylo na tom co skrývat, stejně to viděl každý kdo na nás pohlédl, až teď se zdálo, že před Lissandrou stojí skutečně dospělí vlci a sériozně ji žádají o povolení. Taylor ujistil, že bychom své povinnosti pro smečku nezanedbávali a Lissandra to ještě jednou chtěla potvrdit. Měla jsem pouhý pocit toho, že to chce slyšet hlavně ode mě. Tušila jsem, že Taylorovi i poměrně věřila v tom, že to zvládne. Spíš se bála toho, jak bych to se svými emocemi, které byly občas těžko ovladatelné, zvládla. Zavřela jsem oči, zdálo se mi to jako celá věčnost, ale byla to snad jen sekunda, nebo dvě. Uvolnila jsem se a také se víc na Taylora přilepila, ale jen na okamžik, pak jsem se znovu narovnala a pohlédla na Lissandru. ''Jsem připravená. Připravená se postarat o naši vlastní rodinu a také plnit povinnosti smečky. Každý člen smečky je jako kořen stromu. Bez silných kořenů se strom může zhroutit a uvědomuji si svých předchozích chyb a sobeckostí.'' Řekla jsem a odmlčela jsem se, jen na kratičký moment, abych popadla dech. ''Dlužím omluvu jak tobě, tak nejspíš celé smečce. Kvůli mému chování... Ne, kvůli mé sobeckosti mohla smečka kdykoliv upadnout do nebezpečí a uvědomuji si to. Chci to napravit a předsvědčit tě, jak tímto krokem, tak svému aktivnějšímu pomáhaní smečce, že jsem si uvědomila jak sobecká jsem byla.'' Slova mi šla od srdce. Musela jsem je říct, byly upřímné. Dorya.. Možná by ona ocenila pomoc? Kayseri byla určitě ta malá vlčka co ji byla sebrána vlčí pýcha, ocas... Znovu jsem se podívala plně na Lissandru. Má slova byla upřímná.

Hnědá vlčice, naše Alfa se na nás otočila se slovy, že nás dlouho neviděla na území. Bylo to jen pár dní, ale možná si to neuvědomila jen kvůli svému kolabsu, jakože to kolik času stihlo uběhnout. Avšak nenamítala jsem. ''Byly jsme navštívit mistra ve Svatyni a poté jsme vylovili zaječí noru.'' Kývla jsem však k odpovědi. Šedého přítomného zajímal náš úlovek a nabídl se s tím, že je odnese do úkrytu. Já jsem souhlasila s úsměvem, protože nějakých možná devět kilo mrtvého masa na zádech se prostě od lesa proneslo. ''Děkuji.'' Houkla jsem na něj ještě, aby si nemyslel. Byla to tak trochu i super pomoc. Nakonec nás i za naši snahu ocenila a já dala za pravdu Taylorových slov. Je přísná, protože musí být, ale vidí naše snahy dělat něco pro smečku. Ač jsem stále byla napnutá jak struna z nervozity jak to tentokrát dopadne, čekala jsem prvně tiše. Vyzvala svými slovy a pohledem Taylora ke slovu toho co máme na srdci a proto jsem mlčela. Nevztekala jsem se, držela jsem svého vnitřního čertíka na uzdě a bylo mi tak mnohem lépe. Bylo lepší přemýšlet víc nad svými slovy a činy a proto jsem se tentokrát cítila na vše mnohem víc připravená, než kdykoliv předtím. Zároveň mě poměrně zaujal červený kardinál jenž chvíli poletoval nad našimi hlavami a poté se usadil na jejich zádech. Pousmála jsem se, Vidíš Solf, i ostatní zvěř se s Lissandrou baví, nemusíš mít strach kvůli všemu. Mimoto.. Ještě ji dlužíš omluvu. Připomněla jsem si, rozhodně jsem se musela omluvit, že jsem snad i lehce mohla svých chováním smečku ohrozit vůči případnému nebezpečí. Kdybych nedokázala se ve správný moment zachovat správně, mohla bych ohrozit smečku a případně i rodinu o kterou se už po několikáté snažíme dostat povolení. Doufala jsem, věřila jsem. Že to skutečně zvládneme. Tenhle výlet s Taylorem byl pro nás důležitý, naučili jsme se k sobě chovat tak, jak bychom měli, já se naučila naslouchat a ne soudit. I když jsem se však měla toho hodně co učit, věřila jsem, že společně už zvládneme vše, bez toho abych já udělala životní chybu, která by mohla stát mě, jeho, vlčata i smečku něco důležitého.. život.

<- Les Alf

Vyslechla jsem si jeho slova a ušklíbla se. ''Ach, Taylore. Co bych dělala kdybych tě neměla.'' Zasmála jsem se a konečně kráčela k blízkosti ostatních, které jsem cítila jak pomocí své náušnice, tak pomocí čichu. ''Tak jdeme na to.'' Řekla jsem si spíš pro sebe. Ani jsem nemířila do úkrytu, schovat kořist, třeba bude mít Liss i rovnou hlad. Rovnou jsem to nasměrovala k Lissandře. Zrovna s někým mluvila. Nic mi neříkal, možná nějaký nováček? ''Zdravím, Liss.'' Než jsem udělala cokoliv jiného, při pozdravu jsem ji ještě kývla hlavou. Uctivě, což mohla z mé strany vidět snad poprvé. Nejspíš díky svým schopnostem toho dokázala zjistit víc, než jsme mohli vůbec začít mluvit. Podívala jsem se směrem na Taylora a čekala až dojde také do naší blízkosti a usmívala jsem se poměrně laskavě.

1) 19
2) Zesilněla ve svatyni, ulovili spolu s Taylorem pro smečku
3) Spolu s Talyorem potkali Xandera s Cinder, avšak po kratkém tichém avšak dost viditelném nesednutí si Taylora s Xanderem se odpojili a zamířili do svatyně kde se mistrem nechali do plna vytrénovat. Usnuli nedaleko vstupu do svatyně a ráno vylovili zaječí noru. Oba s pocitem dost zlepšeného vztahu mezi nimi, míří na území a Solf doufá v to, aby znovu nevyletěla jako čertík z krabičky. Konečně taky pochopila význam respektu, který by měla vůči Liss mít.
4) Aktivista (?- nejsem si jistá, ulovili spolu s Taylorem pro smečku, ale nevím jestli se to dá počítat do skupinového lovu)

< Němé údolí (Přes Furijské hory)

Byl poměrně veselejší a rýpal do mě. Zatím to bylo v rámci možností a proto jsem se tomu smála. ''No já doufám, že nejsem.'' Zasmála jsem se. Nebyla jsem blbá, to nikoliv. Jen jsem neuměla dobře posoudit situaci a jaké chování je do ní vhodné. Ale.. zlepšovala jsem se, ne? Už nechybělo příliš mnoho, blížili jsme se k lesu a byly bychom na svém území. Místy se mi svíralo v hrudi, ale přesto jsem se na venek usmívala a podívala zpátky na Taylora, ''Taky sis rýpnul v poměrně nesprávnou chvíli, proto jsem tak vyletěla. Promiň.'' Nebyla jsem si jistá jestli jsem se mu předtím za to omluvila a dřív, než by si nás kdokoliv všiml, protože přeci jen byl pro takové vyznávání citů jen v soukromí- olízla jsem jej na tváři a překročila jsem se hranici území. Už stačilo dojít jen za Lissandrou. ''Tak, drž mi palce ať se zase nervově nezhorutím a budu taková jaká teď.'' Stihla jsem ještě zavtipkovat.

-> Území Daénu

<- Dračí průsmyk (Přes Severní hory)

Souhlasil a já se usmála a aby si nemyslel tak jsem se i uchechtla, ''Myslíš, že se to tak rychle naučím, když si myslíš že mě to naučíš bez problému?'' Řekla jsem, ale jo, občas se učím rychleji, než se na první pohled zdálo. Ač měl každý zajíc tak tři-čtyři kila tři se na zádech opravdu pronesli, ale už jsem si byla jistá, že území není daleko. Byly jsme na starém bývalém území, takže Les Alf už nebyl daleko. Pak řekl něco s čímž jsem nemohla nesouhlasit, ''Máš pravdu. Nikdy bych neřekla, že budu čertík z krabičky.'' Uchechtla jsem se. Mohla jsem se tomu pouze zasmát, protože to byla prostě pravda. Nechala jsem se snadno rozhněvat, což byl místy problém a nejspíš proto jsem si tehdy nepohodla se Sarem a proto se mnou Lissandra odmítla mluvit. Vzdychla jsem a koukla jsem se na své tlapky. ''Lissandra... Proč mám z ní respekt smíšený se strachem? Vždycky když přijde na ní, mám strach mluvit a že něco zase pokazím.'' Svěřila jsem se a vzdychla jsem znovu.

-> Les Alf (přes Furijské hory)

<- Les u mostu (Přes Luku)

Poslouchala jsem jej a s úšklebkem jsem hodila i toho třetího na záda, vešel se. "Pokud mě naučíš využívat i terénu a ne jen hrubé síly, nemám problém." Řekla jsem k poznámce o tom, že bych mohla lovit já. Jeho další slova zněla jako kdyby ho lehce zklamala a proto jsem jen pohupla ocasem. "Inu. Nevím proč se vždycky stane něco co mě donutí zachovat jako hloupý vlče." Vzdychla jsem. Nebylo to tak, že bych si nevěřila. Věřila jsem si o dost víc, než kdy předtím, jen mám prostě respekt smíšený se strachem. "Jsem si jistá, že vlčata vychovat zvládneme. V to věřím." Řekla jsem odhodlaně, nadšeně a cílevědomě a mezitím jsem vykročila ještě blíž k našemu území a pomocí ocasu koordinovala rovnováhu zajíců na svých zádech. Touha po rodině s Taylorem a jeho souhlasem mě vedla dál. Představa nalezení krásného úkrytu, dvě-tři krásná vlčátka, jenž je směsicí naší krve. Nalezení svého bratra, abych mu oznámila, že se stal strýcem. Přála jsem si, aby Liss povolila. Nikdy nic jiného po ní nebudu chtít víc. Nebylo těžké se chovat dospěle. Ale musela jsem před Liss se prostě chovat tak jak se chovám normálně. Nenechat se vyprovokovat. Nejspíš prostě mě chtěla tím vytrestat, protože jsem skutečně vyletěla jako malé vlče. Usmála jsem se nad svými představami.

-> Němé údolí (Přes Severní hory)

Zase odpověděl, já lehce naklonila hlavu. ''Ale už nejsi Alfa, lovit si musíš.'' Řekla jsem, nedávalo mi smysl proč to řekl takhle. Mě snad do vínku osud Alfy nikdy přidělen nebyl, ale nestěžovala jsem si. Nejspíš bych to stejně odmítla? Kdo ví, tu možnost mít stejně nebudu. Dorazil poslední králíky a sám se najedl. Na jeho návrh jsem lehounce zavrtěla hlavou a podívala se na mrtvé chlupáče. ''Myslím že jich je teď dost. Můžeme třeba zase později jít na lov.'' Neunesli bychom toho víc. Na poslední slova jsem se usmála, ale to spíš smutně. ''No. Nemyslím si, ale můžeme to zkusit.'' Ne, nevzdala jsem se toho, že chci s Taylorem vlčata, ale bála jsem se znovu Liss požádat o povolení. To bylo nyní mou nejvyšší životní překážkou, překonat strach si znovu promluvit se svou Alfou. Vzala jsem nejméně polovinu zajíců, dva mi skončili na zádech jeden v tlamě, takže cokoliv dalšího co jsem řekla, jsem víceméně zahuhňala. Švihla jsem ocasem a hlavou naznačila, že je čas pokračovat.

-> Dračí průsmyk (Přes Luku)