Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zrovna jsem se snažila vynořit tlapku jednu po druhé z břečky a položit je vedle, aby se mi nebořily ještě hlouběji, když jsem zaslechla odpověď. Bal! zasvítilo mi v očičkách štěstím. Otázkou je, jestli bude vědět, jak se z téhle šlamastiky vyhrabat. Z ničeho nic se mezi stromy, liánami a trávou vynořil velký vlk. "Bale..." Byla jsem ráda, že je tady se mnou. I když by bylo lepší, kdybychom spolu byli někde jinde. Otřela jsem se o něj hlavou a natahovala krk, abych mu mohla přitisknout čumáček na čumáček, ale byl prostě moc vysoko, tak jsem se spokojila s bradou a krkem. "Asi nevíš kudy odsud?" zeptala jsem se ho a stáhla jsem uši. Nelíbilo se mi, že bych měla umřít utonutím v bažině, když jsem přežila i válku i cizáky. Bylo by to nedůstojné. To jsem ucítila za ušima provázek a napadlo mně, že bych se mohla pochlubit. "Hele co mám," zašilhala jsem očima nahoru, na čelo, i když jsem tam dohlédnout nemohla, mohla jsem na něj alespoň upozornit, aniž bych ho umazala od bláta. "Vzala jsem ho jednomu cizákovi. Zajímalo by mě, co to umí."

<< Mangrovy
Jestliže jsem nadávala na to, že nevím, co mám dělat v mangrovách, tak to jsem ještě netušila, co mě čeká v bažinách. Čekala jsem, že tady budou, ale byly úplně jiné než když jsme bojovali s cizáky. Byly chladné, durch promočené, rozbahněnější a mazlavější než kdy předtím. Zasténala jsem, když jsem se oběma předníma propadla do hnědé břečky, která páchla sirovodíkem i přes to, že mě ten jejich černokněžník připravil o čich. No to si děláš... Jak tohle mám jakože přejít? Jistě, chtělo to najít spadené stromy nebo kořeny zpevněný val a doufat, že povede až na druhou stranu bažin. Proč... O to, že to bylo nechutné ani tak moc nešlo. Spíš byl problém, že jsem mohla zapadnout a utopit se v bahně. Zavyla jsem. Alespoň by mi mohl někdo poradit, kudy jít.

<< Camp cizáků //jo, to brzo, já vím
Tma, záblesk, křišťál, vlci, voda, vlčata, tma. Všechno se stalo příliš rychle. Jediné, co si s přesností uvědomuji je fakt, že mne spláchla obří vlna. Lapala jsem po dechu, bojovala, ale proud mě stejně nakonec strhnul.
Vyplavilo mě to mezi stromy s velkými kořeny, které vyvstávaly z vody. V tlamě jsem pořád svírala přívěšek, který jsem cizákovi sebrala. Vnitřně se mi na chvíli ulevilo, je jsem ho neztratila. Pak mne ale zahltila vlna otázek. Vyhráli jsme? Kdo ví. A záleželo na tom vůbec? Jsou cizáci pryč? Co se vůbec stalo? Nakonec jsem se smířila s tím, že můžu být ráda že žiju. Vyšlapala jsem na relativně pevný okraj vodní plochy, abych se oklepala. Při tom mi došlo, že mi něco chybí. Kde mám ocas? Myslela jsem Kéřin ocas. Dostala jsem jej od Bala, nemohla jsem ho ztratit! Začala jsem pátrat očima po okolí. Byl tady, vznášel se na vodě s nadýchanou lehkostí, jako by se ho to vůbec netýkalo. Díkysmrti... Položila jsem křišťál na zem... Ale ne. Provázek byl roztržený. Nevadí, zavázala jsem ho a pokusila ho navléct na krk. Jenže byl příliš krátký a nepřetáhla jsem ho přes svou velkou kebuli, tak jsem ho natáhla alespoň přes uši a nechala ho tak, lepší to stejně nebude.
A teď zpátky k ocasu. Dobrodila jsem se pro něj, chňapla ho do zubů, odnesla ven z vody, oklepala a přehodila si ho přes ramena. Musím si ho nějak přivázat... Ale v daném okamžiku jsem potřebovala řešit něco jiného. Například - kam mám jít, co mám dělat, kde to jsem a co s tím. Někde v dálce byl slyšet hukot moře. A pokud mě smysl pro orientaci neklame, někde opačným směrem od moře nás asi vyhodil portál, tedy jsou tam bažiny. Použila bych čich, ale stále jsem ještě necítila. Týjo, jestli ten šarlatán kecal a já budu navždy bez čichu... Tak ho nezaškrtím, protože nevím, kde je. Hnah. Tady mi prostě nic nemůže vyjít. A v tomhle naladění jsem se rozešla pryč.
>> Bažiny

Neherní: Stray - expert, na poslední chvíli. Ať je nás víc, když to teda ještě jde... ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Neumím počítat, když tak mě vezte něčím po hlavě, děkuju.

Mám: 29
- 2x 10 > 1 tlapka do vzduchu, jednu k ledu.
- 5 > 1 mince
- 3 > 1 rubín
- 1 > 2 KŠM

Přívěšek pak poprosím zakreslit, nějak se domluvím s Barn potom. ^^" Tedy, samozřejmě, že si ho nechávám!

Děkuju za celou akci, především za její finální rozřešení a dokončení - bylo to třeba jak sůl :D

Zapsáno

"Zabít? Ani nápad. Pomůžeš nám, potom pomůžete my tobě. Třeba i tím zabitím." To už mu vysvětlila svým způsobem i Avanté, která pochopia jeho slova... Těžko říct jak, když je hluchá. Asi jí stačilo, jak se tvářil.

Chytila jsem se zuby náhrdelníku. Zvláštně pulzoval, jako by byl živý... Povedlo se! zaradovala jsem se na chvíli v duchu, ale moje radost netrvala dlouho. Boj mezi Avanté a neznámých cizákem pokračoval, škubal se sebou a hýbal se. Snažila jsem se mu to sebrat, ale měla jsem co dělat jen s tím, abych to udržela, tak mi hlavou problesk nápad. Plán, dalo by se říct, kdybych nad tím trochu uvažovala. Jenže já ho uskutečnila v momentě, kdy mě napadl a nepromyslela si jej. Těsně předtím, že Áva povalila vlka na zem, odrazila jsem se od země. Prvotně jsem si myslela, že bych tím vyvlekla přívěšek vlkovi z krku přes hlavu, shoda náhod ale udělala svoje - vlk padal a já přeletěla kotoulem vpřed přes něho. Naštěstí jsem udržela přívěšek v tlamě, na druhou stranu jsem dopadla na tvrdou zem a... Mohl se přetrhnout.Hned, jak jsem rozdýchala šok a posbírala jsem se na nohy, jala jsem se kontrolovat, jestli je přívěšek v pořádku, ale jen jsem ho přejela pohledem, protože jsem si všimnula, že souboj neprobíhá zrovna dobře. To zvládne. Nesměla jsem dovolit, aby se ten vlk svého přívěsku zpátky zmocnil, nic víc, protože bez něj bude slabý. Nečekala jsem na to, až jak to dopadne, prostě jsem se s tím křišťálem rozeběhla chodbou pryč.

// kopni mě, jestli to mám zas blbě *šilhající panda*

Děkuju <3 Byl to zajímavý nápad na akci. Jen budu teď muset v noci strašit Alyannu, aby mi dodala art... *soudící želé*
Procenta bych prosila doplnit do síly. Hranice se už zvyšovala, lepší to už nebude. (+6 %, 2 % přebývají).

Zapsáno

ÁVA, Havo a to random npc
Naštěstí asi pochopila, co jsem se jí snažila sdělit a uklidnila se. A měla pravdu - na řemen jsem pozapomněla, bez něj se mu bude odpovídat daleko líp. Už to vypadalo, že budeme mít nějaký pádný rozhovor a nějak se pohneme z místa blíž k našemu středu zájmu - hlavě této organizace. Namísto toho se na před námi objevil nějaký vlk a netvářil se zrovna mírumilovně. "Zdravím," řekla jsem a doufala, že okolo nás prostě jenom projde, ale ne. Šel si pro nás. Avanté se rozhodně kamarádit nechtěla. A vlk před námi očividně také ne. Bylo na čase bojovat. Tak jo... Úplně se mi do toho nechtělo, ale nebylo na výběr. Pustila jsem, to čím jsem před chvíli vedla Hava a pošťouchla ho čumákem na bok. Před očima se mi přehnala myšlenka na první souboj s cizáky. Na černou vlčici, která nemohla dýchat, protože použila magii vzduchu proti cizákovi. Na to, jak byli nesmírně silní, jak všechny položili na lopatky během chvíle. Nesmíme dovolit, aby se to opakovalo, tento nebyl tak mohutný. Mohli jsme ho dát, když budeme spolupracovat. A protože není čas ztrácet čas, skočila jsem vlkovi po náhrdelníku. Bez něj bude jednohubka...

Léčitel začal čarovat, což mě donutilo zvednout čumák od krásných svítících kytiček. Sledovala jsem tedy proces. A pak jsem si všimla... Něčeho. Já necítím... Všudypřítomný pach vlhka a bahna byl pryč. Pohlédla jsem na Avanté. Když už jste dvě, do pár dnů se vrátí... Zachovala jsem klid. "Děkujeme. Je tu nová, neberte ji vážně." Ještě, že to neslyší... Obrátila jsem se k ní a pokusila se ji gestem uklidnit. Ukázala jsem jí na uši, sobě na čumák. A jak zprostředkovat to, že se vrátí? Upřeně jsem na ni zírala, pak se rozhlédla okolo sebe, opustila místnost a vrátila se dovnitř, přičemž jsem si ukázala na ucho a čenich. Několikrát jsem to zopakovala, aby jí to došlo, nakonec jsem toho nechala a šla se věnovat vyšším a ušlechtilejším cílům. Obrátila jsem se na vlka v jezírku. Tak jak že se jmenoval? Hafo? Havo zní víc jako jméno, to bude ono. "Havo?" oslovila ho, vzala jsem ho za řemen a vytáhla ven. "Jsi v pořádku? Pojď, jdeme ven. Venku je poplach." Snad to neznělo moc nápadně. "Děkujeme," zavolala jsem ještě na léčitele a odvedla Hava ven. Doufala jsem, že mě Áva bude následovat.

"Můžeme ho vyléčit a kdoví, jestli náhodou mluvit nedokáže, když kňučí," prohodila jsem směrem k Avanté, sama jsem nevěděla, jak se něco takového léčí, ale kdybychom našli někoho jako je třeba Taylor, že má léčící magii, možná by mohl znovu alespoň slyšet... Pak jsme se octli v další místnosti. Měli jsme zde vůbec co pohledávat? Každopádně to bylo kouzelné. Ty modré rostliny mě fascinovali. A nejspíš jsme měli nemírné štěstí. Ten vlk se prezentoval jako léčitel. Náhoda? Nemyslím si. Každopádně mě to překvapilo. To přece nemohlo jít tak hladce. Určitě v tom všem byl nějaký háček. "Uši," přisvědčila jsem Ávě na její volbu. Kdyby slyšel, mohl by alespoň posunky vysvětlit, co a jak. Snad tento postranní úmysl doktor neprohlédne... Ve volné chvíli, protože jsem si připadala momentálně nedůležitá, nasměrovala jsem svou pozornost na ty svítící rostlinky. Bioluminiscence. Dá se to jíst? Co způsobuje, že svítí? Barví to? Co když to rozkousnu? Je to bobule nebo květ? Není to jedovaté?

// Konečně ten obrat můžu použít, yay. A je korona. Yay.

Chtěla jsem se nějak vyjádřit k Angelovi, ale pak před nás představil cizák jakési cosi, co se stěží dalo nazývat vlkem. Zamračila jsem se. Byl to vlastně takový cár pískové srsti bez čehokoli. Ale to zbarvení... To zbarvení bylo sakra povědomé. Moje milá kolečka se mi zadrhla a po mnoha momentech se rozeběhla opačným směrem. Panika. Tohle dělají zrádcům... Takhle můžeme dopadnout i my. Nebo se mu to stalo někde jinde? Z jiných důvodů? Zůstala jsem tam stát a ani jsem si nevšimla, že už jsou oba dávno pryč. Že svět okolo mně běží svým vlastním tempem a mě nechal stát mimo čas. Možná i proto mi unikla pointa všeho.
K sobě mě přivedl až zvuk troubení a vytí vlků z dálky. Zmateně jsem pohlédla okolo. Avanté... Ten vlk ze skály... Začala jsem je zmateně hledat pohledem a pak se prostě vydala za kňučením. Muselo patřit tomu vlkovi. Jak se jmenoval? Na-, Va-... Ne. Ha-cosi? Dohnala jsem je. "Toho vlka znám. Byl ve skále a pomohl nám uniknout ven. Musíme mu pomoci." Unikla mi totiž ta část s doktorem. "Mohl by kolaborovat."

Vlčata? V hlavě mi začala šrotovat kolečka. Zpracovávání toho velkého. Podívala jsem se směrem, kde byl Balrog. Půjdeme za ním. Budeme dělat, že ho jdeme zlikvidovat a mezitím ho odtáhneme pryč. Zní jako plán. Na jména jsem pokývala. Nejspíš jsem ta jména už někde slyšela. Minimálně jedno z nich, nebyla to náhodou ta vlčice, co jsme ji viděli u jezera a následovali ji do portálu sem? Nejspíš. Dávalo by to smysl. Všechno vysvětlování jsem nechala na Ávě. "Tak pojďme. Ráda jsem tě poznala, Sivene," s jemným úsměvem jsem se odebrala někam bokem, abych si mohla obhlédnout situaci okolo Bala. Byl obklopen vlky, co se tam asi dělo? V tom zmatku jsem nevěděla kdo je kdo, nebo co. Mohlo tady být několik vlků, které bych poznala, ale v tom zmatku jsem o nich nevěděla - pouze o Balovi a o Ávě. Ten nevypadal, že by ho někdo mučil. Naopak, zdálo se, že hraje stejnou hru, jako my. Mohli jsme jít za nimi, ale co když by nám tentokrát už hra na jedny z nich nevyšla? Nedalo se jinak, museli jsme to risknout. "Jdu za ním, vyzvíme, kde je vůdce a půjdeme k němu spolu," zašeptala jsem směrem k Ávě. Tak nějak jsem počítala, že půjde se mnou. Usnadnilo by to přinejmenším spoustu práce. Ale kdyby zůstala v ústraní jako záloha, kdyby se něco zvrhlo, nebylo to by to taky k zahození. Nakráčela jsem si to tedy k nim. "Poslušně hlásím, že jsem zpět z průzkumu, připravena zaujmout svou pozici při vyhlášeném poplachu," řekla jsem rázně, jako jedna z nich, hezky dál ve své roli. Ať to vyjde, ať to vyjde... "Máte pro mě nějakou práci?"

Zatímco Allavanté se věnovala zpracovávní vlka z řad cizáků, já si prohlížela okolí. Ty klece... Vůbec se mi nelíbily, připomínali mi neblahý zážitek z hory. Mou opozornost přitáhli vlci v okovech. Proč se mi zdálo, že jednoho ze zajatých vlků znám? Určitě bude prvním z těch, které sepokusím osvobodit. A tak mě tak napadlo...Vypadal jako jeden z nich. To on nám pomáhal při prvním střetnutí s tímto podivným uskupením vlků? A ještě jednoho jsem si všimla - Balrog. Co ten tady dělá? Okolo to začínalo houstnout vlky. Tudíž jsem se nedozvěděla víc okolností. Odejít jsem teď nemohla, zkazilo by mi to roli a Siven by mohl mít podezření. Když zazněla otázka ohledně poplachu, zpozorněla jsem. "Ano, měly bychom jít na své pozice. Jestli sem pronikli ti vlci z ostrova, co jsme je měli špehovat... Nechci skončit jako tamten v kleci... Ale," zarděla jsem se po vlčím, "ráda bych se blíž seznámila." Teď už ale vážně rychle. Ať z toho něco je, ať už z toho bude cokoli. Snad jen ne vlče. I když, nespojují přece jen potomci národy?

Nejdříve jsem byla zmatená. Čekala jsem nějakou jeskyni, bunkr, cokoli. A mezitím jsem přistála do hnusně páchnoucího bahna. Než jsem se stihla rozkoukat, cizáci nám prchali kamsi a Avanté si to po velkolepém monologu vyřítila přímo za nimi. Co mi zbylvalo, pelášila jsem za ní, ale protože nejsem nějaký extra sprinter a nechtěla jsem ani do žádné bažiny zahučet, pořád jsem byla za ní.
Na druhý pád cizáci zmizeli. Nahradil jej nějaký kemp a spousta vlků všude okolo. Trochu prázdně a nezaujatě jsem se podívala na přicházejícího vlka. Avanté se s tím nemazala. Pochopila jsem její hru a přistoupila na ni. Avanté se představila skutečným jmelnem. V mém případě bych riskovala, že by mě mohli znát. ”A já jsem Phantom,” představila jsem se jménem svého sourozence a přidala jsem svou trošku do mlýna, ”neznáme se a to bychom měli rychle napravit. U toho prolízání močálů a ostrova si moc přátel neuděláš, to víš...” Aby to nebylo okaté, hodila jsem po něm mírně očkem a udělala gesto, které vlci dělají, když se stydí. ”...A ono to pak chybí.”

Až jsem se divila, že se cizáci chtěli vybavovat. Přišla nejedna urážka, v duchu jsem pěnila a představovala si, jak jim rozebírám vnitřnosti, ale zvenčí zůstal pouze prázdný výraz. Pak se ale stala série nečekaných událostí, které mi skoro dokonale chladný pohled zkazili. Nedalo se nic dělat, zamračila jsem se, byť se mi nad hlavou nevznášel malý otazníček. Komunikace s šéfem? A ta mladá se vrhla na cizačku proč? Odkud vlastně je? Rychle jsem popadla své bylinky a přiklusila si to blíž. To už se hvězdnou oblohu připomínající válela na zemi. Tohle jsem už viděla. Navinova družka, jak se to jenom... Nah, teď nevím. Myšlenky mírně zpanikařili. Sociální negramotnost odvedla svou práci a když už mě - tedy, nás - cizáci pozvali k sobě na návštěvu, skočila jsem vlčicí do díry ve vzduchu se zvoláním vlčího ekvivalentu pro pokřik španělských výsadkářů "Genoronimo!"; a Usměvavá taky, ještě přede mnou. Na chvíli mi projelo hlavou, jo, alespoň jednou jsem něco udělala správně, ale pak jsem si uvědomila, že nemám hlavu...

>> Cizácký tábor