Příspěvky uživatele

< návrat zpět

16
Rozhlédla jsem se po doupěti. Vypadalo nějaké větší... Hm, zajímavé.Pak Bal prohodil něco, o čem jsem uvažovala už dříve. ”Možné to je.” Nezmohla jsem se na to rozhodnout, jestli je to opravdu ono, nebo něco jiného. Bylo těžké určit, jak takový magický spánek skutečně probíhá, jak se do něj vlk dostane nebo proč se děje, proto jsem nemohla říct s jistotou: “Jo, prostě si dává magickýho šlofíka.” Mohlo to taky dobře být jen prosté vyčerpání nebo stále ještě bezvědomí. Kdoví o kolik krve přišla. Může to v krajních případech trvat dýl, než se znovu krve vyprodukuje dostatek na to, aby se obnovily kognitivní funkce. Nebo mohlo dojít k přetížení nervů. Tělo se vypíná i v takových případech, aby se vyrobnalo s nesnesitelnou bolestí. No... Nechtěla jsem to už víc řešit. Nedalo se víc udělat. Tady bude v bezpečí. Vstala jsem a přišla k Balovi. Chyběl mi, to musím přiznat. Ale jinak, než mi kdysi chyběl adrenalin nebo když jsem se cítila prázdně a chtěla to vynahradit bolestí. Byl to nový pocit. Otřela jsem se mu hlavou o hruď. Byla dobrá chvíle? A koho to zajímá?

<< Les Alf
15. Bal, Zipp
"V pořádku?" Chtěla jsem se ujistit, že moje skromná nora není zase tak malá. Chtěla jsem, aby tady případně bydlel se mnou, bude-li chtít. Vyhrabat to trochu víc do země by neměl být zase takový problém... Položila jsem tam bylinky na zem, Azzip jsem si převzala a položila ji na slaměné vystlání vzadu. Docela jemně, podle toho, co považujete u vlků za 'jemně'. Znovu jsem překontrolovala životní funkce. Byly stabilní, žádná změna. Dýchala klidně. Jako by spala. Chvíli jsem se na ni tak dívala. Na chvíli jsem se ztratila ve svém vnitřním světě. Pak jsem se začala přehrabovat ve svých bylinkách. Vybrala jsem z nich ty na ošetření ran, přinesla si je blíž k Azzip. Opatrně jsem se pokusila oddělat chaluhy. Nechtěla jsem, abych začala znovu krvácet, ale jestli jsem chtěla, aby se jí rány zacelily správně, potřebovalo to alespoň natřít. Poblíž jsem neměla vodu, takže jsem bylinky rozmělnila v zubech jako dříve a postupně nanášela na rány. Postupně jsem odkrývala chaluhové obvazy a znovu je vracela na místo. Když jsem byla hotová, nahrnula jsem Azzip pod zadní nohy víc slámy, aby se krev dostala snáz do mozku, ale ne moc, aby jí přehršel krve v hlavě naopak neublížil. Tady už se víc dělat nedalo, leda tak někde sehnat něco hodně aromatického a zkusit, jestli by ji to neprobralo. Ale kdoví, co působí na tak divný spánek. Posadila jsem se vedle ní. Nechtěla jsem vystartovat zpět do bojiště sotva jsme sem přišli. Ale nejspíš bych měla jít, spíš dříve než později...

14. Bal
Nejspíš jsem mu věřila. No, vzhledem k tomu, že byl skoro v každé škaredé situaci, ve které jsem byla já za poslední půlrok, mi snad ani nic nezbývalo. "Jo, to nevím." Doufala jsem, že raněných už moc nebude. Nerada bych měla úkryt plný nemohoucích vlků o které se budu mít starat dokud nebudou schopní se sami pohybovat. A jak to skončí? Už jsem to říkala. Dojdou cizáci a sklidí nás. Neřekla jsem to nahlas, protože jsem se nechtěla opakovat. Hory byli tak poklidné, na rozdíl od bojišť, které jsme zanechali za sebou. Přešli jsme je a nastalo klesání, stromy začali houstnout, byli jsme na místě. Na některém z těchto svahů je můj úkryt. Už jen stačilo zahnout tady a po vrstevnici jít pořád rovně. Tak. Zabočila jsem za stromem, který tvořil vchod mého úkrytu a otočila se po Balovi, jestli jde za mnou a zda se vůbec do doupěte dostane. To jsou ty nízké klenby versus vysocí vlci.
>> Skrýš zbloudilých duší

13. Bal, Azzip, (Alduin)
Alduin se rozhodl jít sám. "Drž se," řekla jsem mu na rozloučenou. Kdyby potřeboval pomoci, věděl, kde hledat, ale očividně byl příliš tvrdohlavý na to si sednout na zadek a nic nedělat, nechat tělo regenerovat a nechat jiné ať mu s tím pomůžou. To nutné minimum, které jsem pro něj mohla udělat, mu očividně stačilo. Nebudu ho omezovat, ať si jde, když cítí tu potřebu.
Balrog si Azzip přebral. Bude to tak asi nejlepší. Přece jen je větší, tak jsem mu to přenechala. Teď už ji jen odnést ke mě do úkrytu. Otočila jsem se směrem k lesu, tedy k horám, které mu předcházeli. "Nemyslím si," odpověděla jsem na Balovu teorii, že by byla pod mocí nějakých čar. "Se Zinkem máme léčitelskou alianci. Nemyslím si, že by ji uřknul." To prostě neznělo jako jeho styl. Není žádný černokněžník. Vlastně ani nevím, jaké má schopnosti. Ale podle toho, že tvrdil, že ji zbavil vody v plicích, jsem usoudila, že ovládá element vody, i když podle hypotézy Shay měl vládnou větru kvůli světle modrým očím. Ovšem, já mám také světle modré oči a všichni moc dobře víme, jakým stylem 'ovládám' jakoukoli magii. S těmito slovy a úvahami jsem se dala trávou k horám. Místy jsem se sklonila, abych si utrhla nějakou bylinku pro pozdější použití. Pak přišlo stoupání do kopečka...
>> Les alf (přes Furijské hory)

12. Bal, Zippy, Alďa.
Odcházejícím jsem stačila jen krátce pokývnout, měla jsem starosti o Azzip. Už ta malá kdysi vesmírná sviňka měla být mezi živými a ona furt nic! Dávala si na čas, jakoby si z nás chtěla udělat kanadský žertík. Zato Alduin tvrdil, že to zvládne sám do svého doupěte. Které je kdoví kde. "Jestli myslíš... Můj úkryt je tam v tom lese." Hodila jsem si Zippiny nohy za krk, abych mohla ukázat čumákem na svoje doupě, aniž bych její nohy pustila na zem. S dovolením bych si lehla... "Nemusí být." Od čeho tady taky šaman Chaosu je. Aby léčil raněné bratry, pohlédla jsem na Azzip, a sestry. I když jsou tvrdohlavé a nehodlají se jen tak probrat. "Ne, neviděla jsem ji." A vlastně mě ani moc nezajímalo kde je... Moment. Až do toho okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že to znamená, že se bojuje ještě na jednom místě, minimálně. U Smrtě. "Asi ji vezmu k sobě a půjdu se podívat po dalších. Tohle nemá smysl." Něco je špatně. A nebo jen spí. Ani bych se tomu nedivila. Vypadá otřesně. Vymotala jsem se tedy zpod jejích tlap a položila je na zem. Pokusila jsem se ji dát na záda, ale i přestože byla malá, nešla tak lehce jako Zeiran. Tohle jsem něžně udělat nedokázala. Podívala jsem se tedy na Bala, jestli by mi s tím nepomohl. Stačilo by ji trochu pošoupnout nahoru...

11. Alduin, Bal, Zípa, (Zí, Liss)
Alduinova zranění nekrvácela. Domyslela jsem si, že jde o Lissandřinu práci. "Díky," kývla jsem směrem k ní. Když upozornila na něco v dálce, zvedla jsem pohled. Dříve jsem si jí nevšimla, ale byla tam Azzip. Vypadala jako zmoklá slepice. To už Bal upaloval k ní a táhl jí z vody ven. Prý dýchá. Vydržela to doteď, vydrží ještě chvilku. Vzala jsem Alďu a táhla ho blíž k vodě. Fuuh, ty jsi ale těžký... řekla jsem si sama pro sebe, ale když jsem ho dostala, kam jsem potřebovala, pošplíchala jsem mu rány vodou, abych je vyčistila, ale ne moc, abych neporušila vazby a nezačal znovu krvácet. Pak jsem vzala přesličku, heřmánek a řebříček. Mohlo to vypadat nechutně, ale chtělo to rozmělnit. Neměla jsem u sebe vhodné kameny, tak jsem to prostě rozžvýkala a nanesla to na rány. Ta větší víc, na menší míň. Pak jsem ponořila hlavu pod vodu. Chvíli jsem hledala, ale zanedlouho jsem se vrátila s dlouhými zelenými chaluhami, se kterými jsem suplovala obvazy nebo náplasti. Teď by to chtělo třezalkový vývar, nebo něco tomu podobného, a spoustu spánku. "Jako první pomoc stačí. Budeš chtít někam odnést?" Pak jsem se podívala na Bala. Velký vlk by neměl drobného Alďu odnést do úkrytu. Třeba ke mně, nebo k Chaosu, ale moje doupě bylo blíž. "Nene. Společenstvo je společenstvo," odvětila jsem Zinkovi. Alduina jsem považovala za přítele. I když asi nebyl zase tak chytrý, pořád to byl bratr. Nikdo nesmaže, jakým nebezpečím jsme si spolu prošli.
Teď došla řada na Azzip. Zkontrolovala jsem ji. Byla růžová od krve, chybělo jí několik krystalů a byla v bezvědomí. Zinek sice tvrdil, že jí vytáhl vodu z plic, ale mě se to nezdálo. Ale podle slov Bala dýchala, což bylo zvláštní. Zkontrolovala jsem jí tlamu. To bylo v pořádku. Dále jsem k ní natáhla ucho, jestli opravdu dýchá. Bal měl pravdu. Rychle jsem nahmatala pulz. Běží. Rychle jsem šla pro další chaluhy, abych zastavila krvácení. Když to nepomáhalo, sundala jsem si z krku ohon a přívěsek. Jeho šňůrku jsem použila jako škrtidlo. Bezvědomí se zdálo být zapříčeněno poklesem tlaku krve, protože vzduch očividně nepostrádala. Hned poté jsem jí zvedla zadní tlapy, abych nahnala krev do hlavy. Notak, probuď se...

10. Bal, Alduin. Okrajově Zí a Liss
Vyslechla jsem si, co mi říkal. Asi měl pravdu. Tak proto se o mě otíral a byl tak milý. Byl zamilovaný... A to, že se mnou nemůže být, protože mám Bala, mu zlomilo srdíčko. S bylinkami v tlamě jsem řekla, nebo spíše zahuhlala: "Myslíš, že se z toho dostane? Nechci aby kvůli mě trpěl." Hlavně jsem chtěla, abychom pořád byli kamarádi. Kamarádi jsou pro mě poslední dobou očividně hodně důležitá položka na seznamu přání, i když jsem si jednu dobu myslela, že kamarády nepotřebuju, že nepotřebuju nikoho. A hle, tenhle magický ostrov dělá divy. Když jsem poznala, jaké to je, nechtěla jsem o to přijít. Zrovna Loki byl dobrý kámoš...
S tím jsem doklusala k jezeru. Bylo už z dálky vidět, že jsou tady samé známé tváře. Zinek, Alduin i Liss, se kterou jsme se bláhově před chvílí loučili. Ve vzduchu visel i Lokiho pach, ale ten se očividně z boje vzdálil. Zbytek vlků jsem nezkoumala. Jedno tělo vypadalo nehybně. První oběť tohohle nesmyslu, napadlo mě.
"Nazdar." No zdar. Viděla jsem, jak se Alďa skácel k zemi a tak jsem zrychlila tempo. Zinek už byl pod odborným dohledem Liss. Vypadala, že ví, co dělá. "Stál ti tenhle nesmysl za to?" utrousila jsem směrem k Alduinovi. Na Zinka jsem jen kývla hlavou. Chtěla jsem se omluvit za hloupost svého společenstva, teď jsem ale měla plné tlapky jiné práce. Mít tady s sebou svoje nářadí! Ale to je v úkrytu. Pustila jsem byliny na zem a zkoumala rány, abych mohla začít u těch nejhorších.

9.
A bylo to tu. Co jsme spolu prožili? No. Vlastně toho nebylo moc. Odpověď na tuhle otázku jsem si založila do fronty s názvem "na potom", protože začala mluvit Liss. Všechno to znělo ušlechtile. Jen jsem na ni kývla. "Díky. Tak zatím." Tak nějak jsem tušila, že se ještě potkáme a bude to velmi brzo. Asi jsem paranoidní, stejně jsem měla pocit, že se cizáci ozvou v průběhu války nebo těsně po ní. Dovedou přeci vzít magický útok, když jej někdo používá. Tady byl malý háček v tom mít nějaké schopnosti. Genetické dispozice neovlivním. Magie ovládaly spíš mě, než já je, dokud mi je nesebrali. Jediné, na co můžu spoléhat je selský rozum a ten bitvy vyhrává jen vůči hodně hloupému nepříteli.
Po rozloučení jsem se otočila k Balovi. "No.. Byli jsme spolu v té hoře a pak se potkali znovu, pokecali jsme, něco mi ulovil, byli jsme v džungli. A vzala jsem ho do Chaosu." Zvláštní. Zastali se mě jen ti, které jsem přijala já. Měla jsem přijmout i Alďu. Kdybych nebyla spadla do té díry... Nu. Co už se mnou. Udělala jsem otočku, popadla svoje bylinky, otočila se nazpět a šinula si to na kopeček, ze kterého jsem mohla mít lepší výhled. První jsem našla Asriela... Ne, Azraela. Nebo Azraele? Těžko říct. Bojoval, ale vypadal jinak docela živý. Nechtěla jsem schytat omylem ránu a tak jsem se vzdálila. Z dalšího kopečku jsem mohla vidět loziče stromového s nějakou mladou vlčicí. Nevypadal, že by bojoval. První nás všechny vede do boje a pak se sám vykecává. Hm. Srab. Další bitvy se zde očividně neodehrávaly. Mohla jsem se tedy otočit čelem zad a jít pryč. Někde musí být někdo, kdo potřebuje pomoc. Třeba tím směrem, kam šla Liss. Tam je jejich území... Jo, tam někdo bude.
>> Rest

8. Liss, Bal
"Taky bych šla prozkoumávat. To jezero, spíš malé jezírko s vodopádem. No, on to není úplně náš záchytný bod. Náš záchytný bod je za ním. A ano, je tady." Měla jsem na mysli Angelovu vilu, ale nepřišlo mi moudré ji směřovat přímo tam. To, že jsme měli přátelský rozhovor ještě neznamená, že bych jí chtěla vyzradit tak důležitou informaci. "Jestli nás chceš hledat, možná bude lepší jít do mého doupěte. Je kousek od vašeho území, v lese za horami." Magický systém ker... Hm. Čistě teoreticky, jak funguje Balův kovový metabolismus? Nebyl by schopný překonat chlad vody? No, kvůli této informaci ho rozhodně nerozeberu na díly, ani ho takovému nebezpečí nevystavím. Ono se nějaké řešení snese k nebe, až to bude třeba. Ale teď jsem byla unavená a poslední, co jsem potřebovala, byla další šlichta pomateného dobrodružství, které ve výsledku není ani dobrodružné.
Kvůli sbírání jsem byla tady. Když někdo bude mít dost, ať si přijde sem. Pokud tedy bude moci. Jo no... "Hele. Ono by bylo fakt dobrý jít se podívat, jak jsou na tom ostatní." I když nebyli schopní za sebe mluvit, možná byli hloupí a třeba i ignoranti - pořád jsme byli vázaní přísahou.
Bal mě zaslechl. Jak mu to teď vysvětlím? "Loki vrčel. Proč?" zeptala jsem se ho tlumeně, nepotřebovala jsem do toho Liss tahat. Tohle je osobní problém, pokud to tedy vůbec je problém.
"Jak jako schopnostmi? Jednak - do boje jsem se nehrnula. Došla jsem vrátit vlče. Toť vše. Za druhé - nemám magie a fyzickou silou mě příroda neobdařila." Proč by se někdo jako já hnal bezvýznamně bojovat, že ano. A síly ostatních? Jak to mám vědět? Hm. Nechtěla jsem tady trčet, zatímco ostatní krvácí. Zvedla jsem se ze země a poodešla jsem o kousek dál od nich. Doufala jsem, že něco přes kopečky uvidím, ale opak byl pravdou. Možná byl čas vzít si své bylinky a jít je poobcházet.

7. Liss, Bal
Ležela jsem tam, poslouchala. V tento moment jsem považovala za zbytečné se v tom dál rýpat a nadávat na vlastní alfy, když s tím nic neuděláme. Tedy minimálně momentálně, teď probíhá ten jejich válečný nesmysl. Jakmile je to unaví, nebo dosáhnou čeho chtěli, nebo se dozví pravdu o tom, že koho shání je stejně polomrtvý, pak bude správný moment k nim přijít a říct: “Tak hele, to už stačí a teď skutečný problémy, hej?” Bal měl pravdu v jedné věci - já ho přijala. Co když jsem mu předala špatnou informaci? Nebo, co když mi Angel prostě řekl, co jsem chtěla slyšet? A skutečnost byla i tehdy jiná? ”Milost a Usměvavá. Hádám, že jsem slyšela i jejich reálná jména, ale nevzpomínám si.” Zaujala mě zmínka o skrytém ostrově - rozhodně bych ho chtěla pak někdy v budoucnu prozkoumat. ”To klidně můžeš.” Zavětřila jsem. Alfák byl někde tady, ale byl docela daleko. Rozhodně o nás a našem malém přátelském sezení neví. Tedy, neví, že nebojujeme. ”Myslím, že je někde na těhle pláních.” Každopádně, teď nebylo moudré tam vtrhnout. Tu informaci znají, opakovat ji nemá smysl. Ne, dokud jim vře krev a zatemňuje jim mozek. Pak se mé myšlenky zase vrátili ke vzpomínce těsně před odchodem do portálu. Vrčel. ”Proč vrčel?” zeptala jsem se skoro neslyšně.
”Jo, Azrael.” Tak tak znělo to jméno správně. ”Byl i v hoře s cizáky. Toším že byl i u mého povýšení po projítí labyrintem. A snad byl i u prvního přepadení cizáky. Netuším proč neotevřel mordu a něco neřekl.“

6
Všechno jsem si vyposlechla. Dala jsem si načas se spracováním všech informací, protože jich bylo mnoho. Hm. Wu. S jistým šedým vlkem s čínskými zmetky jsem taky onehdy potkala a nebyl zrovna příjemný. To, co popisoval Balrog mi znemlo podobně jako stav, který popisovala Liss, že se v něm nachází ten jakýsi Felicio. Magický spánek. ”Takže jsi měl noční můru v ‘magickém’ spánku. Mám pocit, že kdybys nebyl z kovu, asi by ses z toho nedostal, jako tadyhle ujo Felda.” Válka mi přišla absurdní už předtím, teď nedávala ani špetku smyslu. ”Hele, já tomu nerozumím. Varovala jsem je před cizáky, vlky co kradou magie a vysávají životní sílu, že zaútočili už dvakrát a že přijdou a vyplenil to tu všechno. A co mi na to řekli? První, že jim jsou volní, ať prý odklidí slabé kusy a pak, že to vyřeší po válce. Blbost. Tímhle nesmyslem jim dáváme možnost nás jednoduše sklidit bez mrknutí oka. Při svolání někoho povýšili. Asi mu šlo o post bety. Nevím k čemu je. Já jsem beta a moje slovo nemá váhu. Proto jsem nechtěla smečku, kvůli vymaštěným alfám. Angel tvrdil, že všichni si jsou rovni a každý hlas se počítá a bla bla bla a pak si přijdou tihle, co je ani pořádně neznám se svou show a všechna práva jsou v čudu.” Pak jsem Balovi věnovala krátký pohled. Že nedovolí aby mi někdo bral magie? To se už stalo. Vysával život? ”Pak stojíš proti vlastním alfám a celé hoře Cizáků.” A obávám se, že sám. Necítila jsem teď nic. Kdybych své emoce přijala, nejspíš chvíli zuřím, panikařím a nakonec tiše vzlykám, schoulím se do klubíčka a chcípnu. Bylo snazší nepřipustit v sobě ani lásku, ani vztek, ani beznaděj. Klid, neutralita, prázdno. Přemítala jsem, proč jsem jen do toho šla. Kdybych znala budoucnost, že se stane tohle, nikdy do žádného Společenstva nejdu. Kde je ten Angel, když ho je třeba? Největší vlk široko daleko a on si jen tak zmizí? Blbost. Umřel stářím? V boji? Neopustil by Sam a svá vlčata! A vůbec, kdo se stará o Noira? A... Anemon? Kdoví jak je na tom Echo... Namísto toho tu řeším politiku. U Smrtě, kam jsem se to dostala! Lehla jsem si. Začínal mi promokat kožich, i když Kéřin ocas sloužil jako solidní pláštěnka. Měla jsem všeho dost. Když pořád padáte do děr, ničemu nerozumíte, sjedete se dvakrát za sebou a pak dojdete vrátit vlče a uvíznete v bitvě, unaví vás to. Proč zůstat ve Společenstvu? Sam, kdoví kde je. Alduin, zachoval se zvláštně, viděl mě přece zmizet a vrátit se polomrtvou. Loki... Proč vrčel? Loki, co jsem udělala špatně? Ty nejsi v mojí hlavě, abys odpověděl. A Bal. Ten je tu teď se mnou. Na nějakou chvíli.

5
Tohle vypadalo na poklidnou bitvu, tedy alespoň mezi námi. Vlčice asi nevěděla, na co narážilm, ale zněla rozumně. I to, že podle všeho spolu Bal a tahle, jak se představila, Lissandra byli v tom podivném světě, kde z Bala udělali kyborga. Teď už alespoň neměl železné součástky, které by procházely ven na kůži. Podle jeho úsměvu mi ale bylo jasné, že uvnitř kovová konstrukce zůstala. ”Jak jsi se zbavil těch vnějších mechanických částí?” Pak jsem se podívala zpět na vlčici s šálou. Tady opravdu k žádné bitce nedojde. Bohudík. Mohla jsem se odebrat k hledání bylinek na tržné rány a popáleniny. A vzhledem k tomu, že taky existují magie, měla bych si sehnat materiál na léčbu otřesu mozku, na zlomeniny, poblouznění a průvan v uších. S tím jsem se rozešla přes pláň, tlapkou se hrabala v trávě, sem takm něco utrhla a nakonec jsem se vrátila k dvojici s tlamou plnou bylin. Položila jsem si je bokem na zem a sedla si k nim. Prozatím to stačí.
”Jo no a nechtěl bys mi říct, kdes byl?” Nechtěla jsem znít vyčítavě, ale nejspíš to tak stejně vyznělo. ”A... I když si myslím o týhle válce svoje, pořád chci do Společenstva patřit. Kdyby nás někdo přišel zkontrolovat, tak jakože bojujeme a jsme děsný nepřátelé a tak dále... Počkat. O jakého vlka jim vlastně jde? Bylo by snazší ho najít, dát na budku jen jemu a na zbytek kašlat.”

4.
<< Kříšťálové jezero
Přistála jsem přesně tam, kde jsme chtěla. Krásná pláň, kde se dá splašit spousta bylinek. Byly tady nějací vlci. Sesbírala jsem se ze země, rozešla jsem se někam prostě rovně a sledovala rostlinky pod svými tlapkami. Chtěla jsem si udělat v rychlosti přehled, s čím můžu počítat, že budu moci použít a bez čeho se budu muset obejít. Slyšela jsem okrajově, co říkala ta ošálovaná vlčice, byla mi povědomá, ale předtím... Byla duhový jednorožec. Povídala si s Balem. Jeho předešlé volání jsem neslyšela. Zvedla jsem hlavu, našpicovala uši a přišla k nim. Posadila jsem se. "Nechci bojovat. Naše alfy jsou natvrdlé. Je to past... Byla bych ochotna věřit, že se cizáci proměnili do jejich podob, aby tohle zinscenovali. Poštvat nás proti nás chtěli už od začátku, jinak by neubývala tak drasticky lovná zvěř. Ale nedařilo se jim to, očividně. Proto válka. Nevím, jestli jsi v té hoře byla nebo jsi s nimi nějak přišla do kontaktu, ale jsou tady. Tudíž, já tady budu sedět a čekat až se všechno posere."

4. Loki. Bal. Avanté.
Byla jsem ráda, že se na mou stranu přidal i Bal. Usměvavá asi úplně nepochopila, co jsem jí chtěla říct a stále jsem si trvala na svém, na druhou stranu, už zněl rozumněji než předtím. I přesto - obětí útoku byl i Loki a ten není snad součástí Chaosu? No dobrá, tehdy nebyl. A co Az, ten v té hoře byl taky, jestli si ho s někým nepletu, i Azzip jsem jsem zahlédla, tuším, byla jsem už polomrtvá ke konci. Při prvním přepadení zajali i vlka z Chaosu. Přesto, ona se s nimi nesetkala a neviděla jejich sílu. Na jejich porážku potřebujeme všechny vlky, ať už jakékoli. Je to jako s pruty. Jeden se zlomí snadno, dva také, ale dejte dohromady celý stoh a nezlomí je ani železná tlapa. Když jsem otevřela tlamu, že jí něco dovysvětlím, už byla v háji. No skvělé. Ignorance jak sviňa. Obrátila jsem se k Lokimu se sklamáním v očích. Pak mi jakoby blikla žárovička v hlavě, osvícení, záblesk sociální gramotnosti. Otočila jsem se na Bala a pak rychle zase na Lokiho. "Vy se neznáte! Bale, tohle je Loki. Byl se mnou zavřený v kleci v hoře cizáků, málem jsme tam chcípli, ale díky spolupráci jsme se dostali ven. Nebýt jeho, nejspíš tady teď nejsem." Chvíli jsem se odmlčela, abych popadla dech, urovnala si, co chci říct a pokračovala: "A Loki, tohle je Balrog, ten vlk o kterém jsem se tuším zmiňovala, když jsi se mě ptal na partnera. Myslela jsem si, že je mrtvý nebo se někam propadl nebo já nevím... Naposled jsem ho viděla snad před půl rokem." S tím jsem se na Bala podívala mírně vyčítavě, částečně tázavě a částečně naštvaně. "Doufám, že proto měl moc dobrý důvod," prohodila jsem tak bokem. Neberte si to špatně, byla jsem ráda, že ho vidím. Tak a teď k povinnostem. Snad mě ten portál hodí přesně tam, kde potřebuji být. "No nic, pomůžeš mi s léčením." A skočila jsem tam.
>> Ostříží zrak.

3. Loki, Alfy.
Alfy mě odbyli, mleli si dál svoje. No jasně. Je to přece Chaos, ne Mozek. "Naopak. Jdou po silných vlcích. Chtějí jejich magii. Mě moje vzali. Jsou nesmírně mocní, právě proto, že vysávají sílu ostatním vlkům. Mají vylepšení. Nejsou to vlci, jsou to zrůdy. Objevili se vždy sporadicky s odstupem několika měsíců, ale pokud máte oči, vidíte, že ubylo lovné zvěře... A očividně i inteligence na ostrovech. Určitě čekají, až se začneme o jídlo rvát, aby si mohli všechnu moc vzít bez námahy." Byla jsem moc ráda, že mě Loki podpořil Mírně jsem k němu pokývla hlavou, abych mu tím vyjádřila svůj vděk. Ale možná měl pravdu. Byla jsem odhodlaná nebojovat, ale nechtěla jsem z Chaosu vyletět. Záleží mi na něm. Je zbytečné hučet do dubu, když nemá uši. Půjdu na bitevní pole, budu to tam nějak šolíchat... Ale spíš si pokecám se spolubojovníky. Třeba s Balem, který se tady vynořil z čistajasna jako Večernice zpoza paprsků zapadajícího Slunce. Pak jsem se neurčitě ušklíbla stylem: "Varovala jsem vás, dělejte si, co chcete." A udělala pár kroků k Balovi. "A mimochodem. Angel mě do společenstva vzal pro mou znalost bylinek. Když bude někdo zraněný, klidně ho ošetřím, budu někde támhle." Ukázala jsem tlapou směrem, kde jsem ještě nebyla, někam za hory.