Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<= Oáza přes Poušť

Odebral jsem se tedy pryč od oázy, kde jsem nikoho neviděl. Celkově jsem nikoho moc neviděl za poslední dobu, jen co je pravda. Že by se rozhodli opustit Khanovu smečku? Je fakt, že i jeho, samotného krále Pouště jsem neviděl. Zavrtěl jsem hlavou a šel více na jih.
Hlavou mi proběhla myšlenka na Neith, která byla jediná duše široko daleko, se kterou jsem si rozuměl. Kdepak té byl konec? Těžko říct. Ostrovy nejspíše byly rozsáhlé a pokud se vydala na nějakou delší cestu, tak je dost možné, že se někde zdržela. Mohl jsem o tom dál přemítat, ale do čenichu se mi dostal známý pach. Zastříhal jsem ušima. Sice bych nejspíše byl raději, kdybych narazil na někoho jiného než na Taniu, ale alespoň jsem se jí mohl zeptat kde všichni jsou.
Následoval jsme její pach, který mě dovedl na pláž, kde byly samé palmy. Pro mě nové místo. Líbilo se mi tu a jistě přes den tu byl stín, který zdejší obyvatelé rádi vyhledávali.

Olízl jsem si tlamu. Už bylo na čase se osvěžit. Usedl jsem do písku a přivřel oči. Byl tu krásný klid, což mi vyhovovalo. Mlaskl jsem a pak pohlédl zelenýma očima na Mireldis, které se tu líbilo. Minimálně jsem z toho mě takový pocit. "Ano. Je to takové nezvyklé pro většinu vlků. Ovšem úkryt je dosti zrádný a ten, kdo se v něm nevyzná, se lehce ztratí. Další výhoda před nečekanými návštěvami," obeznámil jsem vlčici s úkrytem. Samozřejmě jsem jí neříkal, kde ho najde. To bych byl hlupák, ale chápal jsem, že jí to přišlo zajímavé. Většina smečka pobývá v jeskyních, případně nějakých norách v zemi.
Střihl jsem ocasem a ohlédl se za sebe. Všiml jsem si škorpióna, který proběhl kolem nás. "Nemáme tu zajíce a lasičky, ale naleznete tu dost těhlech potvůrek," prohodil jsem ke světlé vlčici a následně zraky obrátil opět na ni. Slunce krásně hřálo do zad a já si užíval opět chvíli klidu. Avšak měl jsem takový pocit, že bych se již měl odebrat na území. Omrknout, zda k nám nezavítal nečekaný host a případně jej vyprovodit pryč z území. A taky bych se měl seznamovat se členy, moc jsem jich neznal.
"Nerad takhle přerušuji vaše rozjímání, ale měl bych se vrátit na území. Můžete se tu nadále kochat u oázy, ale povinnosti volají," řekl jsem Mireldis a zvedl se ze země. "Rád jsem vás poznal, Mireldis, a doufám, že se zase někdy setkáme," mírně jsem se pousmál, lehce poklonil hlavou a vydal se na území.

Na území jsem vlastně ani nedošel. Zdálo se, že se tu kolem nikdo nezdržuje. Zakroutil jsem hlavou. Jak to, že jsme tu nikoho neviděl? Rozhodl jsem se nakonec se jít podívat poblíž, zda někoho nepotkám.

» Palmová pláž přes Poušť

« Poušť

Dle Mireldisiných slov jsem si odvodil, že ona nemoc měla. Zastříhal jsem ušima. Měla slabší příznaky, ale věřil jsem tomu, že někdo na tom mohl být opravdu špatně. Já jsem se nemoci úspěšně vyhýbal, což byla dobrá zpráva. "Holt každý takové věci prožívá jinak, no," odvětil jsem ne příliš pozitivně, ale bylo to tak.
Potěšila mě informace, že nemoc pomalu mizí. "To je dobře. Snad se už nevrátí zpět," pronesl jsem a rozhlédl se kolem sebe. Ale těžko říct, bylo dost možné, že se bude vracet v nějakých intervalech.
I já jsem se chtěl zase pohnout z místa, na druhou stranu jsem nechtěl odejít příliš daleko, přeci jen jsem byl hlídač hranic a asi by Khan nebyl nadšený, kdybych zmizel někam pryč. Ovšem sem tam si výlet udělám, přeci jen nebudu celou dobu na území. Ostrovy mám hodně málo prozkoumané a rád bych je více poznal.
Pobaveně jsem se pousmál. Měla pravdu, moc záživných věcí tu nebylo jako třeba v lese. Vlk tady narazil na duny písku, sem tam pole kaktusů nebo právě oázu, ke které jsem Mireldis chtěl vzít. "Ano, část oázy patří ke smečce," přikývl jsem a vyrazil jejím směrem.
Nebyli jsme od ní daleko a brzy jsem zahlédl palmy. Máchl jsem ocasem. "tak jsme tady," řekl jsem očividné a ihned se napil. Voda byla osvěžující a já již nepociťoval sucho v tlamě.

Sám jsem nevěděl, jak je to s tou nemocí teď. Mohla být už pryč, nebo naopak o dost více rozšířená. Kdo ví. Dlouho jsem se nesetkal s někým ze smečky, kdo by přinesl nové informace a Mireldis novější též neměla. Možná by bylo fajn to zjistit. Proběhlo mi hlavou. Cerum by mohl mít novinky, ne? Přeci jen to byl léčitel, pokud jsem se nepletl a ten by měl být více informovaný než například já.
Zastříhal jsem ušima, když se Mireldis svěřila s tím, že nemoc prodělala. "A zvládla jste to dobře?" vyzvídal jsem. Nevypadala, že by měla nějaké následky, na druhou stranu se mohlo jednat o takové následky, které nemusely být na první pohled patrné. "Ano, asi tohle popisoval," odvětil jsem zamyšleně. Rumněnka vlčí. "No tak doufejme, že nemoc brzy bude pryč z ostrovů." Nebylo by moc příjemné, kdyby každý druhý ji tady přenášel. A věřil jsem tomu, že pokud se objevil lék, nebude to už moc dlouho trvat nemoc vymýtit.
"Pěkná je tu oáza, kam vás mohu zavést," navrhl jsem a vydal se jejím směrem. "Jinak je tu jen písek a duny. Ono v poušti moc zajímavostí takhle nenaleznete," pokrčil jsem rameny.

→ Oáza

Celou tu pomatenou situaci jsme hodili za hlavu. Minimálně jsme to už více nerozmazávali. Což jsem byl rád, co k tomu víc říct? Byli jsme očarovaní, řekli si hezké věci a pak to vyprchalo. Nejspíše to byla ostrovní kouzla, kterým jsem ještě plně nerozuměl. Přeci jen jsme byli dospělí a rozumní. Takže jsme se k situaci tak uměli i postavit. Ještě že Mireldis je rozumná. Věřil jsem, že být to někdo jiný, s jiným nastavením mysli, mohlo by to dopadnout zcela jinak. Ještěže to skončilo takhle.
Přesunuli jsme se k důležitějším tématům. Respektive k tématu nemoci, která se tu šířila. Moc jsem o ní nevěděl, jen to, co řekl Cerum na smečkovém srazu. Ne že by toho věděl tolik. Avšak zdálo se, že Mireldis toho ví víc než já. "Zvěř? To není moc dobré. Když to vlk nebude vědět a nají se, chytí to taky," zavrtěl jsem hlavou. "Opravdu? O léku také nic nevím. Dozvěděl jsem se to na smečkovém srazu, ale to těch informací zřejmě moc nebylo," podotkl jsem. "Nikoho nemocného neznám, ale o příznacích se tuším léčitel zmiňoval?" Nebyl jsem si jistý, ale kašel snad?

Čas ubíhal a já se vrátil zas tak nějak do mé pohody. Sice jsem byl stále z toho všeho šokovaný, ale rozhodně ne tolik jako předtím. Celou situaci jsem bral tak, že jsme byli očarovaní, řekli si hezká slova, vyprchalo to a konec. Byla to pro mě zase nová zkušenost a pokud se někdy něco takového zase stane, aspoň vím, že to není nic neobvyklého a prostě se tady takové podivnosti ději. Hlavně se k tomu pak postavit dospělácky a vyříkat si to. To byl základ všeho.
Její vysvětlení mi dávalo smysl. "Jo. To by asi i odpovídalo," přitakal jsem. Pokud to někomu zlepšilo den, tak budiž. Byl jsem rád, že Mireldis situaci brala s nadsázkou a já tak mohl být klidný, že jsem nedělal nějakou velkou ostudu. Přišla mi jako rozumná vlčice, která něco takového nebude zbytečně zveličovat.
Pro jistotu jsem však řekl své, abych to mohl definitivně ukončit. Byl jsem rád, že jsme si to vysvětlili a mohli se posunout dál. Přesunuli jsme se v rozhovoru dál. K nemoci, která se po ostrovech šířila. "Ano, ano. Slyšel jsem. Moc o tom nevím, ale jen že bych si měl dávat pozor, abych to já sám nechytil. Vy k tomu máte bližší informace?" vyzvídal jsem. Naštěstí se mi dařilo nemoci vyhnout. Doufejme, že se to nezmění.

Stále jsem byl vyvedený z míry. A to si mi něco často nastávalo. Ještě chvíli jsem s údivem koukal na vlčici a zároveň se rozhlížel kolem sebe. Avšak nic jsem nevykoumal. Strixi, seber se. Napomenul jsem se a mávl ocasem. Musel jsem sebrat a být tím, kým jsem. Zavrtěl jsem jemně hlavou a přešlápl na místě.
Přirozeně mě zajímalo, co se vlastně stalo a zda je tohle tady běžné. Mireldis se mi to pokusila vysvětlit, avšak moudřejší jsem rozhodně nebyl. "Co se to tady u všech vlků děje? Slyšel jsem už pár příběhů, ale stále mě to udivuje," zakroutil jsem vážně hlavou. "Asi bych se tedy tu neměl divit," zamručel jsem spíše pro sebe, ale slyšet to rozhodně mohla. "No... Očividně jsme to nebyli my. Tedy... Abych to upřesnil, jste pěkná vlčice, Mireldis... Jen takhle běžně s vlčicemi rozhodně nemluvím, abyste si o mě nemyslela, že jsem nějaký chlípník nebo tak něco," ujasnil jsem a posadil se. Nerad bych, aby si o mě utvořila špatný obrázek na základě toho, co se stalo.

Všechno z ničeho nic opadlo. Jako kdybych se probudil z nějakého snu. Jenže o sen se nejednalo. Byla to realita a já nevěděl, jak se k tomu mám vlastně postavit. Neřekl jsem nic, za co bych se měl stydět, ovšem z celé té situace jsem byl nesvůj. Kde se to ve mě vzalo? Vždyť to jsem nebyl ani já přece. Přešlápl jsem na místě a těkal pohledem z Mireldis na okolí. Po hodně dlouhé době se mi stalo, že bych byl takhle moc vyvedený z míry. Co je to za kouzla? Tohle se mi přeci nikdy nestalo. Nad celou situací jsem přemýšlel jak divý.
Zdálo se, že i Mireldis je z té celé situace zmatená. Když nic jiného, aspoň jsem v tom nebyl sám. Také jsem jako první promluvil k celé této záhadě. Omluvil jsem se. Nerad bych, aby si to Mireldis vyložila nějak špatně. Také jsem si byl vědom toho, že jsem to nebyl já. Minimálně ta slova bych za běžných okolností nevyřkl. Avšak vlčice mě uklidnila. "Ano, to ano. Tohle se tu děje nějak běžně? Nebo... jak se tohle stalo?" optal jsem se. Nějaký čas jsem se tu potuloval, ale tohle se mi nikdy předtím ještě nestalo.

Valentýn 9

Dost bylo řečí o ostrově nebo o mně. Chtěl jsem se dozvědět o té krásné Mireldis, jež stála přede mnou. Nepotkal jsem za celou dobu krásnější vlčici, než byla právě ona. Na tváři mi celou dobu zářil úsměv. Opravdu to bylo nezvyklé, ale v téhle situaci a v téhle společnosti to nešlo jinak. Nespouštěl jsem z ní pohled. Sledoval jsem každičký detail jejího těla a jejích pohybů. Ach. Vydechl jsem jen blaženě.
Mireldis jsem vyzval k tomu, aby mi o sobě něco řekla ona. Potřeboval jsem ji poznat. Jakmile začala mluvit, poslouchal jsem každičké její slovo, které vypadlo z její tlamičky. "Průzkumnice a ještě vzdělaná ohledně léčení? Pane jo, vy jste ale skvělá společnost, to musím říci," zakroutil jsem uznale hlavou. Také se zmínila o jejím domovu ve Zlaté smečce. "Ať už jsou vztahy jakékoliv, rozhodně vás budu navštěvovat a jistě náš vztah může posílit smečkové," mrkl jsem na ni.
Bum. Prásk. Zavrtěl jsem hlavou a pohlédl na Mireldis. Veškeré pocity okouzlení byly ta tam a já teď nevěděl, co mám vlastně dělat a jak se cítit. Co se to pro vlčí bohy stalo? "Eee," vyšlo ze mě. Cítil jsem se trapně. Netušil jsem, co mám vlastně říct. Určitě jsem musel působit jak blbec. "Já-" odkašlal jsem si. "Já se vám moc omlouvám... Netuším, co to do mě vjelo," dodal jsem a kdybych mohl, zrdunul bych hanbou.

//Konec

Valentýn 8

Zamyšleně jsem přikyvoval. Všechno, co říkala bylo zajímavé. Ovšem podle mě by bylo teď zajímavé úplně cokoliv. Mireldis se mi opravdu líbila a ač jsem informace si zachovával v hlavě, hleděl jsem na ni dosti zasněně. "Rozumím," řekl jsem jen a usmál se na ni. Nemohl jsem se vynadívat. Chtěl jsem ji poznat více a ne se jen bavit o reáliích. Zavrtěl jsem hlavou. "Řekněte mi, Mireldis, něco o vás," vyzval jsem ji s úsměvem a lehce zamával ocasem.
Nad její další otázkou jsem se krátce zamyslel. "Hm... Asi nic speciálního," odvětil jsem a pokrčil rameny. V tuhle chvíli jsem se na žádné zvláštnosti nevzpomínal, můj domov mi přišel zcela normální a běžný, ne tady jako tyhle ostrovy. Ty byly velice specifické a zvláštní. Nebylo snad možné na sto procent je poznat, vždycky se najde něco, co bude pro zdejšího nové.
Noram a cizinci zněli zajímavě, ale touha po poznání ostrovů mě začala opouštět. "Vážně vám to moc sluší," vyhrkl jsem najednou.

Valentýn 7

Opravdu se zdálo, že ostrovy někde magii čerpají. Bylo to z jakési květiny. Se zájmem jsem přikyvoval na její slova. "To zní hodně zajímavě tedy... Nečekal jsem, že magie bude vázaná na rostlinu, která je křehká a dá se lehce zničit. Minimálně běžná rostlina." Ovšem tady to asi bylo možné. Co by se stalo, kdyby se s rostlinou něco stalo? Ostrovy by se zničily? Rozpadly? Zaplavily? Měl jsem hodně scénářů, ale nevěděl jsem, který z nich je správný a jestli by to takhle opravdu fungovalo.
Na vzdálený ostrov se nejspíše nedalo dostat jen tak. Minimálně dle slov Mireldis. Neměl jsem momentálně důvod ji nevěřit, ač za normálních okolností bych byl více skeptický. "Ah. Tady je tolik zajímavostí." Měl jsem stále co prozkoumávat a objevovat. Věřím, že bude trvat nějaký čas, než budu ostrovy znát dobře.
Zajímalo mě, zda se dá odsud dostat. Co mi bylo řečeno, tak ne, avšak třeba Mir bude mít jinačí informace. "Takže pravděpodobnost je malá. Rozumím. A co myslíte těmi zásahy z jiného světa?" zastříhal jsem ušima a pohlédl na ni. Nerozuměl jsem tomu.

Valentýn 6

Nebyl jsem zrovna výřečným vlkem. Alespoň ne za normálních okolností a tohle mezi ně zrovna nepatřila, což jsem si v tuhle chvíli moc neuvědomoval. Tak či onak, povídalo se mi s Mireldis dobře, rozhodně o dost lépe než s Taniou, která zrovna nepatřila mezi nejpřátelštější vlky pod sluncem. Cítil jsem se opravdu uvolněný a spokojený. Na tváři mi sem tam proběhl úsměv, což také nebyla běžná záležitost. Oháňkou jsem sem tam mávl jako spokojená kočka. Kdybych mohl, snad bych i začal spokojeností vrnět.
Rozebírali jsme ostrovy. Pro mě to stále byla jedna velká záhada. Za ten čas, co si zde potuluji, jsem toho měl prozkoumáno opravdu málo. Ještě spoustu mě toho čekalo. Mireldis mi ale mohla pomoci s lepší orientací. "Hm, takže tady je to fakticky celé záhadné. Kde se taková magie vůbec bere? V mém domově nic takového nebylo. Určitě ně v takové míře jako tady," zavrtěl jsem hlavou. "Odkud ten ostrov byl vidět?" vyzvídal jsem. "Kdo ví, třeba se tam jednou dostaneme," pokrčil jsem rameny a rozhlédl se. Ovšem z tohohle místa nebylo vidět nic jiného, než písek.
Souhlasně jsem přikývl. Měl jsem dojem a i co jsem slyšel, že tohle je můj domov a nezměním to, i kdybych chtěl. Možná je maličká šance, že bych se odtud dostal, ale co jsem měl za znalosti, spíše ne. "Je to tak... Myslíte, že se odtud dá dostat? Co mi bylo řečeno, tak je to skoro nemožné," optal jsem se zvědavě, třeba má jiné informace než já.

Valentýn 5

Za celou dobu, co jsem zde s Mireldis hovořil, jsem pohledem neuhnul jinam. Celou dobu jsem hleděl na ni. Jen na ni. Snažil jsem si ji co nejvíce zapamatovat. Sic jsem byl pod zvláštním vlivem ostrovů, ale nějak jsem tušil, že tady nebudeme klebetit do konce našich dnů.
Souhlasně jsem přikývl. "Ano. Khan-fani, král Namareyský a král Pouště," představil jsem jej. Snad by se mu takové představení líbilo."Myslím, že jestli ho někdy potkáš, budeš vědět, že je to hned on," zavrtěl jsem pobaveně hlavou. Ale konec povídání si o Khanovi. Nebyl důležitý, rozhodně ne teď, když jsem před sebou měl tak pěknou vlčici.
Mireldis tu sice byla tři zimy, ale dle jejích slov měla pořád ještě co zkoumat. "Takže ostrovy jsou veliké?" zeptal jsem se zvědavě. Nečekal jsem, že bych je měl projité během pár dní, ale neměl jsem představu o tom, jak jsou velké. "Já jsem se sem dostal náhodou, nevím jak, ale ocitl jsem se vyvrhnutý z moře tady na ostrovech. Jinak pocházím z krajiny, která nevypadá jako tato. Respektive z lesů a luk. Žádné pouště a ani nic takového kolem nebylo," pokrčil jsem rameny. Má krajina neměla název, takže jsem jí víc dát nemohl.
S pochopení jsem na ni hleděl. I já jsem se s pouštní smečkou setkal až tady. "Tomu rozumím. Já se též o ni dozvěděl až tady na ostrovech. Asi místní rarita," odvětil jsem mírně zamyšleně. "Krása je relativní. Každý si pod tím představí úplně něco jiného... To je na tom slově vlastně to krásné. A krásou pro mě jste vy," usmál jsem se na ni při posledních slovech.

Valentýn 4

Byl jsem naprosto uvolněný, cítil jsem se v její přítomnosti dobře. Spokojeně jsem zamručel a posadil se do teplého písku, který hřál do tlapek. Měl jsem písek rád a líbilo se mi tu, ač já sám nepocházím z pouštních oblastí, tady se mi to líbilo a byl jsem rád, že se poušť stala mým domovem.
Při její další lichotce jsem se zaculil. Král? Pouštní král? "Děkuji, ale kdepak. Pouštním králem, tedy samozvaným, je Khan-fani," odvětil jsem, přestože jsem si to úplně nemyslel. "Ale jestli to říkáte vy, asi to tak bude." Za normálních okolností bych nejspíše protestoval, ale v tuhle chvíli mi to přišlo jako správné oslovení... Ne že bych si připadal jako král, to vůbec ne, ale z její tlamy to znělo tak hezky.
Zastříhal jsem ušima. "Třetí zimu? Pane jo. To už je docela dlouho. To jste jistě znalá, co se týče ostrovů, ne?" optal jsem se. Nepřišla mi jako někdo, kdo by se ztratil. "Jiný? Těžko říct, jiné bude asi jen to, že smečka se nachází v poušti a náš alfa je... jak jen bych to řekl, svůj," odpověděl jsem diplomaticky. Mohl jsem říci, že je to totální vůl, ale mohly by mě slyšet jeho andulky nebo skarabové a mohl bych o domov zase přijít. Chováš se fakt jinak, Strixi. Proběhlo mi hlavou, ale nechal jsem to být. "Nevím, jak fungují zdejší smečky a tak. Já sám jsem tu relativně chvíli. Nebo spíš ještě nemám tolik zkušeností," pokrčil jsem rameny.
Býval bych se červenal, kdyby to šlo. "Ale jděte... Vy jste také velice krásná. Nejste náhodou nejkrásnější vlčice zdejších ostrovů?" též jsem opětoval lichotku a mávl ocasem. Takhle zajímavou vlčici jsem ještě nepoznal.

Valentýn 3

Nespustil jsem oči z vlčice. Byl jsem jí okouzlen. Doslova. Což jsem nevěděl, moc jsem tyhle pocity nechápala a nevěděl, kde se tak z ničeho nic vzaly. Chvíli jsem se s nimi snažil bojovat. Takhle se přeci normálně nechovám. Klid, Strixi. Nebylo to k ničemu. Pocity byly silnější než moje vůle. Za normálních okolností by mě to štvalo, ale teď jsem to nechal plavat a pocitům dál volný průběh.
Prohlížel jsem si světlou vlčici a nemohl si nevšimnout zajímavých znaků po jejím těle. Byly nezvyklé, ale pěkné. "Máte hezké zbarvení. Takové nezvyklé," poznamenal jsem nakonec a sjel ji celou pohledem. "Rozumím. Poušť není pro všechny, jen co je pravda," odvětil jsem chápavě. Ne každý byl stavěný na vedro a písek, který se dostal úplně všude. Já byl docela přizpůsobivý, takže mi tohle podnebí nevadilo a v tuhle chvíli už vůbec ne, když jsem měl takovou společnost. "Mireldis. Jak krásné jméno. Velice mě těší! Ano, ano. Kousek odtud je Namareyská smečka, které jsem členem," sdělil jsem, co tu vlastně dělám "Vy jste se sem dostala tedy náhodně? Znáte ostrovy?" vyptával jsem se, přičemž jsem si Mireldis stále s úsměvem prohlížel.
Mávnul jsem ocasem. "Nevěřím, že jsem narazil na takovou příjemnou a nádhernou společnost, jako jste vy, Mireldis," zazubil jsem se a zasněně vydechl.