Příspěvky uživatele

< návrat zpět

☀ zanadávej na počasí

<< temný les (přes most)

Potopy dál nerozebírali. Už tu nebyly a asi ani nebudou, tak jí to nějak nezajímalo. A mohli probírat mnohem zajímavější věci, než nějaké ostrovní srandičky. Ostrovy z nich měli pekelnou srandu, když nechaly vodu vystoupat až skoro na vrcholky hor a najednou ta voda spadla jakoby se nic nedělo. Magie byla na jednu stranu hrozně zpropadená věc. Nebo snad šlo o selekci slabých kusů? To by se jí líbilo více. „Doplňky z kostí, hlavně těch vlčích, jsou vždy nejlepší, ano ano,“ zazubila se. Hmm, chtěl ji vidět ozdobenou? „Nepochybuji o tom, že se mi jednoho dne povede někoho rozebrat,“ dodala jakoby šlo o běžnou činnost běžného vlka, ovšem zrovna Scara tím nějak neznechutí, že? Možná by však mohla někdy někomu aspoň vyhrožovat. Psychické mučení taky mučení. Podrbala se na tváři, která jí svěděla, následně se jako královna vydala za svým alfou přes most. Na druhou stranu si všimla, že se mu ta kožešina táhla přes most celkem těžko a tak pro něj ten dobrý skutek udělala a od druhé půlky mostu kožešinu táhla s ním. Přece nepřijde o svůj suvenýr a podestýlku, že? Konečně most přešli a Tania si oddechla. „Teplo mi nevadí, ale to, co dnes řádí, je hnus,“ řekla znechuceně. Měla pocit, že se potila až na pr****. A i když se dostali do lesa, prostě to horko cítila. „Ale určitě můžeme řešit lepší věci, než počasí, že?“ vybafla na něj spiklenecky. Nekonečné řeči o počasí nikoho nezajímaly. A témat si mohli najít... ahaha. Následně už jen očekávala, kde měl schovaný domeček.

>> jeskyně posledního odpočinku

Jméno vlka: Tania
Počet postů: 15
Postavení: sigma
Povýšení: :(
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry): prvně se setkala s Ezrou, pak se od něj odpojila, prošla třetí ostrov a narazila na Sierru s vlčaty... trochu pokecaly (lol) a pak Tania udělala ohnivý teleport do temného lesa, kde narazila na Scara
Bobříci:

Jméno vlka: Samael
Počet postů: 1
Postavení: sigma
Povýšení: //
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry): plánují s Thiou nějaké MUČENÍ
Bobříci:

„No jo, potopy, krásná vzpomínka,“ poznamenala spíše ironicky. To, že to málem všechny utopilo, nebylo moc krásné. Měla naplánovaný prostě jiný typ smrti. „Ale aspoň to vyhubilo pár blbů,“ dodala ještě a pokrčila rameny. Mezi ně se nejspíš počítal i tenhle, kterého kožešinu si Scar chystal odtáhnout. „Ále, budu se asi cítit lépe, když si vezmu suvenýr ze své vlastní oběti. Tahle je konec konců už obsazená,“ ušklíbla se. Jako víme jak, pro lepší pocit. Tohle by nebyl ten pocit, který chtěla, tak nechala mrtvolu mrchožroutům. Brzy se na ni určitě sletí. „No neukazoval. Bude radost se podívat,“ odpověděla mu spiklenecky a zamávala ocasem. Copak se dala odmítnout nabídka okupovat Scarovo obydlí? No ani omylem! „Tak kudy, pohostiteli?“ pobídla ho a následně se asi vydali směr jeho doupě.

>> les u mostu (přes most)

<< Asshiřin labyrint

Jaké to překvapení! Vyšla ven a tam na ni čekal její milovaný temný les! Tak se zas tolik nezmýlila, to jí udělalo až radost... Chystala se vydat do svého úkrytu, který musel být ještě zničený po potopách, když v tom nasála čerstvé pachy a zachytila v nich chaos. Konkrétněji naši jednu z alf, Milost Scara. Ten jí připadal jako příhodná společnost a kdo ví, co víc? Jestli měl na pilno nebo se jen tak toulal, netušila, no zjistí to. Našla ho s vlčí kožešinou, kterou táhl kdo ví kam. Asi někam do svého pelechu. „Ále, koho jsi zabil, Milosti?“ vyvalila na něj z ničeho nic. I když pochybovala, že zrovna on by se lekl. No taková trofej se jí moc moc líbila. Dokonce jí to až zaujalo. Taky by si měla vzít nějakou trofej, až někoho zas sejme... Na druhou stranu, kdo říkal, že to nešlo z ještě živého vlka. Takový tesák taky nebyl od věci.

<< ledové pláně (přes sněžné tesáky, nížina hojnosti a temný les - nebo spíš fénix zrod, nevím, jak se to správně zapisuje)

Tatadadaaa a Tania se zrodila jako fénix, hezky z popela. Oklepala ze sebe ten náhlý "šok", co to s tou magií zas provedla a rozhlédla se. Hm, v temném lese neskončila. Což... možná bylo očividné? Těžko říct, nemohla vědět, jak moc se to dalo ovládat. Možná dalo, avšak Tania měla magií spíš jen jako takový experiment. Získala ji přeci jen až po příchodu na ostrovy, nikdy dřív se s ní nesetkala. Takže hlavně o ní věděla velký kulový. Možná by měla zjistit víc? Záleželo však, od koho. Nějaké bludy od nějakých blbců vážně nebude poslouchat. Teď však radši začala hledat nějakou cestu ven z téhle divné jeskyně. Záchytných bodů ti bylo málo, jediný by našla maximálně v tom obřím pavoukovi na protější zdi. „To je teprve krásné zvířátko,“ řekla si pro sebe a zachechtala se, až se to tak ozvěnou kdo ví kam. Možná by se nějaký dal ochočit! Ne, že by potřebovala bodyguarda, spíš důvod, aby se jí ostatní báli o to víc. A vlastně, takový pomocník...

>> temný les

Tak prej překvapilo, jo? Ušklíbla se na to. To nebylo Sieřře jasný, že jí jen chtěla otravovat? Na tom nic překvapujícího nebylo. Avšak dobře, když byla překvapená, byla překvapená. Co s tím nadělá? Jen jí to přišlo vtipné... jako hodně rysů chování ostatních. „Skoro už vidím, jak se stáváš jedním z těch úzkostlivých rodičů, kteří ze svých dětí nehodlají spustit zrak až do jejich dospělosti,“ uchechtla se. „Ale že z nich vyrostou nesamostatní a ustrašení blbečci, kteří si sami pomalu neudělají potřebu, na tom už takovým nezáleží,“ odfrkla si. „Víš, samostatnost je důležitá, Sierro a když se něco stane...no prostě to je selekce a důkaz toho, že vlk byl vlastně slabý. Smrt není opak života, ale je jeho součástí,“ řekla jakoby nic s pokrčením ramen. Prej na pozoru... kdyby nebyla tolik úzkostlivá a pořád si ty děti nechránila, nemusela by tolik zatěžovat svaly, haha. „Tak proč to říkáš, když nevíš?“ odpověděla jí provokativně. Samozřejmě že cosi sváděla na Společenstvo, avšak Tania neměla info a tak o žádné smrti jejich členky způsobené Chaosem nemohla vědět. No očividně mělo napadení na planině nějaký důvod, jen vzhledem k tomu, že ho prostě neznala, tak to byli prostě jen totální magoři. Tečka. „Wow, chceš na mě povolat armádu těch ma*orů? Hmm, to už není pro mě žádná novinka.“ I když naposled na ně aspoň nebyla sama. Byť její pud sebezáchovy byl slabý, zase nebyla úplně blbá. „No nic, byla jsem vlastně jen na skok. Mám ještě nějaké plány a ty jsou důležitější, než nějaký blbý kecy,“ olízla si pysky. „A ne, nejsem čarodějnice, jen mám úplně na salámu, co si kdo myslí. Včetně vás mladých,“ poznamenala ještě k tomu hnědému prckovi, který ji oslovil čarodějnicí. Zjistila, že aspoň prozatím její sestra za nic též nestála. Jak taky, když patřila do té horské bandy bláznů? Zároveň ne, že by měla nějaké plány, avšak co tak navštívit třeba náš milovaný temný les? Takže bez dalších slov prostě shořela před zraky všech tří. Hehe.

>> asshiřin labyrint (přes hraniční pohoří, nížinu hojnosti a temný les)

Hlavní postava: Tania
Posty za postavy:
Tania 14
Podběl 1
Lapis 4
Linnea 1
Samael 1
Nicolas 4
Noemi 5

Dohromady: 30 postů (*claun*)

No jo no, nejspíš je vyrušila od nějaké konverzace, i když ne, že by jí to sebevíc zajímalo. Přišla prostě jen oxidovat, co jinýho? Věděla, že Sierra dostala automaticky strach o svá vlčata. Cítila ten strach. A to Táňu nadmíru těšilo. „Pročpak ta otázka? Copak se nemůžu stavit za svou sestřičkou, když cítím čerstvý pach?“ odpověděla provokativně otázkou na otázku. Otázka zněla, jestli aspoň jedna z nich o tohle setkání stála. Samozřejmě, že ne, o tom se nemuselo víc přemýšlet. Jen byla zábava trápit ostatní vlky a svou rodinu obzvlášť. „Takže si do toho skočila naplno. Haha, to chce tady snad každý,“ odfrkla si. Za chvíli tady bude víc dětí, než dospělých. Na druhou stranu se děti daly aspoň přetvořit. U dospělých to bylo kolikrát složitější... „Ále, na odchodu, jo? Se nedělej, bojíš se hrozně, co?“ zachechtala se. No jo, už se určitě chystala schovat se do bezpečí smečky. Cítila z ní tu, která na ně útočila při zabíjení Urana. „Ale ta tvoje podě*aná smečka se nebála, když si na nás bezdůvodně zaútočila,“ zavrčela mírně. To byl iritující den. Snad ta vlčice, s kterou bojovala, vážně skapala. „A myslíš si snad, že jsem nějaká čarodějnice, co žere malé děti? Ne, děti si můžeš utvořit ke svému obrazu. To spíš mnoho dospělých bych zakousla,“ ušklíbla se. Jaká to krutá slova před dětmi, že? Jestli se nebála ta vlčata doteď, teď se možná budou k mamince tisknout jak nešťastné kuličky chlupů, haha.

<< mokřady (přes tajgu)

Z tajgy se dostala až do ledových oblastí. Tady to ráda neměla. Ne proto, že to tu bylo snad hnusné, avšak Tania měla přirozeně řidší srst a tak jí v takových místech byla vždy po chvilce zima. Chtělo by to nějaký další kožich do takových míst, haha. Avšak jaký problém by byl někoho zabít a stáhnout z něj kožešinu? Pro ni očividně žádný. Bylo jasný, že dokázala zabíjet. Jen jí přišlo zvláštní, že si nikdy nevzala... trofej. Hmm... No z jejího rozjímání ji vyrušily hlasy a čerstvé pachy vlků. A ten jeden jí nepřipadal nějaký cizí... Vydala se za tím. „Ále, koho to tu máme?“ upozornila na sebe sestru. No jo, byla to ona... Poznala ji, to se nedalo zmýlit. „Chladíš se, Sierro?“ trochu se přiblížila, s mirným spikleneckým úšklebkem. „Ach, jasný, tyhle jsou tvoje, co? Nebo ses stala snad chůvou na plný úvazek?“ promluvila znovu, když si všimla dvou vlčat poblíž jejích nohou. Každý tu byl takový rodinný typ... Každý měl holt ty tendence rozšířit své geny, no. Ani její by neměly zaniknout...

<< tajga

No dobře, asi zašla až moc hluboko. Vypadalo to tu jako dobře schované rašeliny, zelené promočené louky, kam se propadaly tlapky, avšak ne takovým způsobem jako by se to dělo třeba v bažinách. No asi se nemusela bát, že by jí to vcuclo a už nikdy nevycuclo, přičemž by zemřela snad nejblbějším způsobem, jakým mohla. Taky si mohla všimnout, že tady rostly mezi těmi všemi jehličnatými stromy listnaté. Hmm, no na tomhle místě taky ještě nebyla. Taky taková vhodná schovka uprostřed hustého lesa. Ovšem že by se zrádce dlouhodobě uchýlil tady? By tu zdechl žízní a hladem, maximálně kdyby lovit a pít chodil jinam... ona ta chvíle, kdy se někdo napije nebo naloví byla celkem nepatrná a nikdo si ho všimnout nutně nemusel. No nic, prošla tyhle mokřady a zamířila pryč. Když už jsme mluvili o tom jídle, asi by se měla zase nažrat...

>> ledové pláně (přes tajgu)

<< průliv (přes začarovaný les)

Jo, jak mluvila o tom barevném lese, tak byla zde. Tady měly stromy aspoň různé barvy a ne samou růžovou, haha. Ale celkově šlo z tohoto místa cítit víc magie, než z toho růžového na třetím ostrově. A přímo to tu nabízelo k tomu se ztratit. A to ne kvůli málo záchytných bodů. Málo záchytných bodů bylo v každém lese, hlavně pokud neměl vlk tolik všímavosti. Tenhle les jako kdyby k sobě přímo lákal a cítil to i vlk jako ona. Radši šla pryč, než by snad nedokázala odolat. Byť to přiznávala nerada, proti magii bojovat nedokázala. Avšak utěšovalo ji, že takový vlk, který by dokázal, ani neexistoval. Proti síle magie se nedalo bojovat. Kdo by porazil ty potopy? Taková místa? Tohle mělo tendence spíš porazit vlky! Zašla teda do vedlejšího lesa, ve kterém rostly pouze obyčejné, jehličnaté stromy a kde magii už tolik necítila. Zašla trochu hlouběji...

>> mokřady

<< zrcadlové jezero (přes písčiny)

Na tomto ostrově nenašla zhola nic. Jen pár úplně zbytečných míst, které sice mohly plno vlkům přijít krásné, ovšem to neplatilo pro Taniu, která v nich neviděla nic úctyhodného. No pro ni celkově bylo krásné jen to, čemu se ostatní vyhýbali. A to bylo pak to nejkrásnější. Aspoň měla pak klid od blbců. Vrátila se prvně zpět do písčin a následně vlezla do průlivu, aby se dostala zpět na hlavní stanoviště. Neměla důvod už tu přebývat, tak si radši najde někoho, koho skutečně mohla trochu (víc) potrápit, haha! A hlavně někoho, kdo neměl pořád (ne)chytré řeči. Fujky, měla z toho teď hlavu k bouchnutí. Asi se jí tedy nelíbilo, když někdo moc krafal, no. Na druhou stranu taky muselo záležet, co se krafalo. Slovy se vážně zabít nenechá.

>> tajga (přes začarovaný les)

<< kočičí luka

Voda působila čistě a klidně. Až moc klidně. Jezero se ani nepohlo, jakoby se tady zastavil čas. Bylo to až moc divné, že se voda už delší dobu ani mírně nerozpýřila. Avšak Tania tu byla od toho, aby se napila, ne aby zkoumala přírodní divy. A necítila žádné jedy ani neviděla žádný bordel a tak prostě uhasila žízeň. No, žádná pachuť, jen obyčejná voda bez chuti. Pf, kdo si myslel, že ji odradí? Voda samotná? No jo no, voda vlastně měla velkou moc. Bez ní by nic nežilo. Mít tak takovou moc, že by na ni závisel život nebo smrt... to by bylo dokonalé. A proč by ne? Cílů se mělo dosahovat, byť si mírně neuvědomovala, že tohle bylo nemožné, pokud by se nestala bohyní. Ovšem, proč by se nemohla stát bohyní? Mohl jí někdo snad zabránit? I když nakonec to byla stejně blbost. Vlk musel plnit své cíle činy, ne náboženskými kecmi. Žádní bozi neexistovali...

>> průliv (přes písčiny)

<< sakura (přes malé hory)

Vypadla z toho růžového lesa a v horách našla hnědého, který tam snad něco zkoumal nebo co. „Našel si snad něco zajímavého, že ses tu zasekl?“ ušklíbla se. „Spíš ne, co?“ dodala a protáhla se jako kočka. Vlci, co jen kecali a nic nedělali, obvykle nic nenašli. Aspoň to si myslela. „No nic. Já jdu dál po svých. Jinými slovy, ano, posílám tě do zadele, pokud nechceš skončit rozpláclej pod skálou, což by byla vlastně fajn představa,“ řekla jakoby nic, trochu se mu vysmála do ksichtu. „Ale pokud tě tvůj úsměv teda nezabije, na srazu si můžeme zamávat,“ odfrkla si posměšně a bez dalších slov vypadla pryč. Anebo pokud nezradí... Takový tu nebyl jeden. No aspoň by měla důvod si do něj kousnout. Už jí konec konců nezajímalo, do koho si kousne. Teď však sestoupila hory, aby se vydala k tomu jezeru, co viděla z dálky a napila se. Zdálo se, že to tu bylo vymetený jak po zametení prachu a tak to nenajde nikoho, natož zrádce. Byť měl tento ostrov vážně potenciál na schovku, nikdo ji nevyužil. Možná nebyl ostrov zas tak neznámý a bylo by to nadmíru jasný? Měla by se pak někoho oprávněného zeptat. Asi ano, teď se však vydala nějakou obyčejnou loukou k tomu jezeru. Cítila tu plno pachů koček, ale to jí nějak netrápilo. S blbou kočkou si poradí. Snad spíš bude aspoň ta voda pitná. Víme přece, co tahle ostrovní magie dokázala s čímkoli udělat.

>> zrcadlové jezero