Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Poslouchal slova Atrea. Zdálo se to býti skutečně zajímavým a cesta s těmito vlky se zdála býti u konce. Nečekal to, ale naučil se docela dost. Spokojen sám se sebou měl stále upřený zrak na vlku jenž je za tuhle stezku jak tuhle výpravu nazýval vysvětlil hned o několika květinách, které by Taylor mohl využít hned v několika způsobech. Navíc hned ta první co jim představil. Jen co se oteplí se vydá do jezera, aby si jí obvázal okolo nohy. To co ale začal říkat o těchto stromech fialové barvy Taylora překvapilo. Zastřihal ušima a podíval se na stromy s udiveným pohledem. Nechápal to. Jak jako že se hýbali? A proč se jim říkalo začarované, když on si tento les pamatoval pod jiným názvem? Ale něco mu to skutečně připomnělo. Říkalo se, že strom na jejich starém území kvílel a naříkal. Tak možná tyhle stromy mohli chodit. Pokýval na Atrea a pak poslouchal jak většinu těch květin bude moc vyvolat. Navíc někdo jako Taylor kdo se s přírodou zžíval. Tohle bylo skutečně úžasné. Usmál se na něj a mávl mu na odchod.
Většina už odešla a Taylor se teprve teď až rozhodl, že půjde prozkoumat okolí. Něco ještě zřejmě nestihl objevit.
---) Tajga

Taylor tam jen tak seděl, chilloval a doufal že se jeho svět přestane houpat, točit a různě motat. Nezvládal to. Opravdu to nezvládal. Ale pak svitla naděje v tom, že se naučil více méně dvě nové květiny. Nechtíc dále pokračovat ve svém životě tam seděl a doufal že umře, jenže to by se nesměl ozvat zcela nový vlk, kterého tu Taylor vnímal spíše jako Xanderovo kamaráda. Zeptal se ho zda půjde sledovat ty chodící stromy, jenž měl Taylor tak rád díky jejich super barvě. Zauberwald měl prostě rád, on si to nepamatoval pod novým názvem. "Ale jo, jdu... mám rád ten les." Odpověděl mu a konečně se zvedl. Oklepal se a vydal se spíše směrem k tomu novému. "Taylor Kom De La Marcia." Odpověděl mu na jeho otázku. Ale aspoň poznal někoho zcela nového. Konečně někdo kdo se nebude nějak toulat. "Ale já nevím zda chodí. Nezdálo se mi že by chodili." Zamumlal a vydal se tedy za Dagarem. Svět se mu ale stále motal a jemu bylo víc a víc zle, i když svůj obsah žaludku vyvrhl.
---) Začarovaný les

Podíval se směrem za vlkem. Jeho svět se stále houpal. Nelíbilo se mu to, vůbec se mu to nelíbilo. Na rozdíl od ostatních se jeho trip nějak extra neprojevoval v halucinacích. Spíše se mu vše motalo, točilo že se prostě musel zastavit na místě. "Nenávidím ty pitomé houby." Zavrčel si pro sebe a pokoušel se udržet svou hlavu nejvíce klidnou jak jen mohl. Vypadalo to, že ostatní jsou na tom podobně jako on. Nedivil se tomu. Ale co to tak vypadalo, tak někteří měli spíše halucinace. Usoudil to podle toho, co uslyšel od Xandera. Nebo měl pouze on nějaký problém s viděním? Přísahal by, že i on měl přeludy. Viděl mrtvé vlky, které ani za bůh nemohl vidět v tomto světě. Proto pouze zavřel oči. Ne, nepropadne téhle touze. Možná... během vteřiny se naklonil a obsah jeho žaludku šel ven. Kdo by to čekal, když se motal jako čamrda, prostě se mu muselo udělat zle.
Podíval se směrem k tomu vlkovi, který jim řekl ať si prostě kousnou té houby a ten se.. bavil nad tím že nechával vyrůst nějakou kytku? Pořád se mu motal svět, ale jeho mozek nejspíše nebude mít takové halucinace jako mozky ostatních. Díval se jak Xander vesele hloubil díru v zemi, aby vytáhl podivnou květinu co měla skutečně modrý kořen. Taylor se ráčil volit lehčí cestu, teda kdyby byl normální. Prostě ovládl zemi a nechal květinu vylézt na povrch celou. S tím i pořádný trs trávy. Jak se mu nedařilo... zamručel nespokojeně a radši si sedl na prdel. Více s tímhle motajícím se světem nezvládne.

(--- Zlatý les
Vlčice, které jméno neznal, ale byla tu snad jediná ze Zlaté smečky řekla, že je Lissandra její sestra. "Možná by bylo dobré se za ní stavit." Zmínil spíše své doporučení pro vlčici a pak se začínal koukat ke komu by se mohl dále přidat. Bylo to vše co si s ní mohl říci, více nebylo potřeba, bavila se s jinou vlčicí, nechtěl je vyrušovat.
Taylor neměl nějak extra velkou reakci na houbičky, teda pokud se počítá to co se projevovalo jen teď. Motal se mu celý svět a vše se mu zdálo tak zpomalené, jako by se celý svět zastavoval. Upřímně mu bylo spíše zle než aby se mu děli různé halucinace, možná nějaké menší. Viděl vedle sebe kráčet někoho, kdo tam rozhodně nemohl být už s nimi. "Star..." Špitl Taylor a do očí se mu nahrnuly slzy. Možná ještě nebyl zcela smířený s tím, že vlčice z jeho života prostě zmizela. Vypařila se během jednoho dne a zanechala po sobě akorát šrámy na duši. Přísahal by že i cítil její dotek na své srsti, ale když zamrkal tak byla pryč. Zanechala jen nepříjemnou pachuť samoty a stále motajícího se Taylora.
Když vlk, cizinec pod jménem Atreas začal mluvit o další rostlině, tak měl Taylor problém se k němu dostat, aby si jí prohlédl. Nezdála se nějak speciální, spíše.. aha to co připomínalo liščí ocas to bylo a ne ten kus trávy vedle. Jo tohle už speciální bylo a Taylor byl dost mimo na to, aby na kytku tupě zíral.

Taylor zastřihal uchem. Vypadalo to snad jako by vlčici znal? Ne pouze znal její smečku. "Ne, ale znám lehce tvou smečku. Pomohla nám při té nesmyslné válce s chaosem. Ale myslím si, že my dva jsme se během války neviděli." Odpověděl jí a podíval se směrem za vlkem, který se znovu rozpovídal. Nejspíše odpovídal na dotazy vlků. Taylor ho poslouchal a přemýšlel s kým ještě by se mohl pozdravit. Nebylo tu příliš vlků, kteří by se chtěli bavit, ale znát jich víc také nebylo na škodu. "Jen jsem si říkal, že by bylo dobré, kdybys řekla Alfě, že máme novou Alfu a naše Daénská smečka se přesunula. Nemám problém se za ní stavit, až to pořeším s Lissandrou, ale bojím se že bych jí nepoznal, udržení si dobrých vztahů s vaší smečkou by prospělo." Vysvětlil světlé vlčici svůj náhlý zájem. Udržovat dobré vztahy se muselo, Taylor o tom věděl své.
Hledání houby nebylo vůbec zajímavé. On se nakonec rozhodl, že vedle sebe vytvoří plamen, který bude udržovat nějaké větší teplo a navíc mu bude osvětlovat cestu. Uměl manipulovat vskutku dobře se svou magií a proto se nebál to tak hojně využívat. Jen co se většina vlků vystřídala u houby se u ní zastavil Taylor. Nejdříve divně zbarvenou houbu očichal a pak jí teda ochutnal. Takže Hlucina snotvárná... říkalo její jméno co dělá? Pro experiment všechno, ale to ještě nevěděl jaký houba bude mít účinek. Nikdo z nich to nevěděl, o to vtipnější to bude. Přesto že to ještě nezačínalo účinkovat se vydal dále za vlkem.
--) Zubří pláň

(--- Zlaťák
Ach, jak on nenáviděl potápění a zjištění že ta super květina roste jen na dně sladkovodních jezer bylo.. velice znepokojující. Ale až bude teplo na tolik, že by to jeho tělo po potápění se prohřálo, tak nebude mít problém se pro květinu potopit. Zapamatuje si jí snad velice dobře. Nejspíše vlka i zamrzelo že se tu vlci tolik o zdejší přírodu nezajímalo a bylo tu jen málo těch, kteří se ho rozhodli následovat. Podíval se na něj, když začal vyhládat o tom co to bylo. Xander se zdál být pak už.. no, mohl poznat víc vlků. Proto se rozhodl, že se přiblíží teda k dvojici vlčic. Obě měli nádherně světlý kožíšek a zdálo se, že se také vidí poprvé. Ne že by mu nějak světlé vlčice vadili, ale Solf byla prostě hezčí. Přiblížil se k nim natolik, že by vlčice mohli slyšet jeho hlas. Jedna byla ze smečky co jim pomohla ve válce, tak proč toho nevyužít a nepoznat zlatou smečku. "Zdravím. Nemohl jsem přeslechnout že jsi ze zlaté smečky." Začal aby bylo jasné, proč ty dvě přerušil v debatě. Vysvětloval jim pak že zrovna zlaté stromy rostou na tomto území a nikde jinde nerostou. Možná jsou něco jako ty pitomé kachny ze kterých měl svůj plášť. Líbilo se mu to. Všude bylo něco co nikde jinde nerostlo. A pak tam byl oběšencův ostrom. Ach, jak mu domovina chyběla.
Jak tak kráčel blíže vlčicím, protože je chtěl poznat, tak i po zemi hledal nějaké ty houby které vlk zmínil. Nevěděl ale jak vypadají, protože tu byl naposled před tím než tuhle skupinku poznal a také to bylo poprvé. Netroufal si volat hned co viděl něco divného. Nechtěl vlka otravovat. Vlastně jak se jmenoval?

Taylor se musel ušklíbnout. Vždy mu záleželo na členech, znal je všechny jménem a i přes svou pýchu dřív se jich ptal na to, jak se jim v životech daří. Ale pořád se mu nelíbilo, co se stalo. Něco co nedostane z hlavy. Pořád to bylo něco co ho trápilo a připomínalo mu jeho selhání. Měl to tušit.. nějak. Xander se mu jevil více jako milý pohodový vlk, něco jako typ kterým byl Cerum. Ten se ale od té doby neukázal. Taylora to děsilo, ale zároveň mu to dávalo takový ten pocit jistoty jaký měl právě když cestoval s tím bílým vlkem. K dalším slovům Xandera se moc vyjadřovat nechtěl. Ale měl pravdu. Připomínal mu ale díky tomuhle Ceruma snad ještě víc. "Možná mu někdo zemřel. Víš jak smrt může sebrat sebe a všechny jenž tu osobu znali. Není špatné být smutný." Nechtěl se v tom víc rýpat. On sám už byl na vlastním dně. On sám už věděl co se mohlo stát. Mohl to prostě vzdát. Skočit ze skály a zemřít spolu se smečkou kterou nedokázal ochránit. Povzdechl si a podíval se na Xandera. No.. oba měli v něčem pravdu.

Někteří vlci se zajímali o rostliny, stejně jako Taylor. Čím víc vlk mluvil, tak si uvědomoval že nejspíše se rostlinám věnoval a měl to rád. Taky nic jinému by mu nedávalo smysl. Ta rostlina co jim vysvětlil tak by se mu hodila na zpevnění pochroumané nohy. "Jaké že zkoušky? Co to je?" Zeptal se nechápavě. Ano zkoušky skládal několikrát, ale zrovna tyhle? Netušil o co šlo a docela ho to i zajímalo. Stejně by jim mohl ukázat i další rostlinky. Bylo to zajímavé ho sledovat. "Zajímá mě to. Jdu taky." Zvedl se ze země s nechutným zapraskáním všech kloubů a hlavně zadní levé nohy. Vydal se proto za Xanderem a ostatními vlky.

---) Zlatý les

Nechtěl se v tom víc pitvat, co se stalo se stalo, je to dávno minulostí. Sice minulost může bolest a drásat nás různými způsoby, ale můžeš od ní utéct nebo se poučit. On se chtěl poučit, utíkal od své minulosti až do teď. Musel se naučit co se stalo a poučit se z toho. "Je to jedno z nejtěžších břemen. Když se něco stane, tak se viníš ze smrti všech." Byla to pravda, ale nemohl to změnit. Ve světě mrtvých jim bylo ale dobře, nebolelo je nic. Bylo jim skutečně dobře, tak to aspoň Taylorovi připadalo. Netřeba se více zabývat tím, co se stalo, poučil se z toho a neměl jak to zvrátit, i kdyby měl své hodinky, tak by to nebylo k ničemu. Vyslechl si další slova Xandera a nadechl se, aby mohl dlouze vydechnout. On ho také nesou... fajn, byl zvyklí vlky soudit, udělat si prvotní obrázek, ale ten mu nikdy nesměl zatemnit mysl. "Já.. jednal více zaslepeně.. cizincům se mi moc nechce věřit od doby, co jsem měl více než méně nemilých zkušeností." Řekl mu popravdě. Ale Xander byl pořád někdo, na koho neměl zcela utvořený názor. Bylo to takové to prvotní oklepávání dříve než by jej přijal do smečky, což vlastně teď dělat nemohl. Byl to takový nezvyk. Něco mu pořád radilo, ať se chová jinak než by se teď mohl chovat.
Podíval se směrem na Zeirana a poslouchal slova hnědého. "Já.. chápu ho. První dny kdy jsem se probral po pádu smečky byly hrozné. Byl sem z elitního jedince mrzák neschopný chodit. Ale smrt není řešení na naše problémy. Akorát je předáme ostatním." On Zeirana chápal, jsou věci co nás srazí a zaslepí tak moc, že nevidíme jiné východisko. I když pak viděl mrtvou Star ve světě kde se neměl nacházet, tak měl chuť to vzdát. Ale teď? Vše se zdálo být lepší. "Ta černá bude jeho rodina. Rodina vždy ví jak pomoci." Odpověděl Xanderovi. Sám to věděl. Kdyby neměl Jayce a ostatní z přeživších po svém boku tak by se asi zbláznil.

Nebe začínalo být tmavší a tmavší, což se Taylorovi přestávalo líbit. Vylezl z ledové vody a i když on svůj kožich usušil, tak se mu nechtělo znovu promoknout. Svou pozornost přesunul k jezeru odkud se něco dralo ven. Neviděl tam někoho vlézt, tak co so sakra bylo? Z neznámé příšery se vyklubal vlk. To teda vůbec nečekal. Nejspíše si šel prostě zaplavat? Všiml si kytek u nohou cizince. Divné, měl za to, že na dně jezera rostou jen podivné řasy zlaté barvy. Odvrátil pohled, když nastala záře poté co si vlk kýchl. Jak se zdálo, tak mu vadilo, že měl mokrou srst. Povzdechl si. Mohl ho vysušit, ale k čemu by mu to bylo? Podíval se na Xandera. Štít. Nebo okolo něj vytvořit jeskyni s pomocí ostatních? Ne, to by bylo až moc šílené. "Pochybuju, že by můj štít pomohl. Ale pokud bude nejhůře, tak bych to zkusit mohl." Řekl nahlas, aby bylo aspoň něco do zásoby. Pak by ho mohl vysušit svým ohněm, neměl ani nejmenší problém s tím, ale sušit ho v tomto dešti bylo až moc zoufalé. "Ale spíš bych se přiklonil k té jeskyni." Pak radši držel tlamu. Více bylo už řečeno. Sušit ho v tomto počasí opravdu nehodlal. Byla by to práce akorát navíc, která by byla úplně zbytečná. Něco jako přelévat čistou vodu sítkem. Rád by pomohl, ale tady to fakt bylo k hovnu.

Nejspíše mluvil jen o napravení vztahu mezi nimi, nebo spíš to jak to nezačalo vůbec vesele. Protože vše se napravit nedalo, to co bylo zničeno se jen tak nezpraví. Povzdechl si. Kéž by věděl jak to nakonec dopadlo s jeho domovinou. Přesto ale na slova Xandera pokýval hlavou. Neměl se s ním o čem hádat, pokažené vztahy jdou vždy napravit pokud nebylo pozdě a tady pozdě nebylo. "Uhm... chtěl bych se ti za to omluvit. Co se týče cizích vlků, tak se moc uvolněně chovat neumím. Jako alfa jsem si to nemohl dovolit a teď chci co nejlépe reprezentovat Solfataru." Vysvětlil mu vlastně i důvod jeho chování. Pokud pochopí, bude to dobré, pokud ne, tak se nedalo nic dělat a vše se muselo nechat plavat.
Ptal se na to co se tam stalo a Taylor střihl okem zpět ke skupince vlků, jenž stále obklopovala černo-modrého vlka. "Ten blázen se snažil si vzít život. Snažili jsme se ho zachránit. Nakonec je v pořádku, teda fyzicky, jeho psychická stránka na tom bude hůř." Vysvětlil mu lehce co se tam stalo. Chápal že ten vlk nejspíše potřebuje čas jen s rodinou aby se vzpamatoval a ne nějaké cizí vlky. On mu nemohl dát to co mu mohla dát černá vlčice, protože ho neznal. Další samec z jeho smečky tam možná teď byl jako páté kolo u vozu, ale pokud mu to vyhovovalo.

"Vyfénoval Zeirana" který to nejspší doslova odignoroval takovým stylem, že byl ještě naštvaný na to, že po dokonalém vyfénování vedle něj nechává další oheň. Do Zeirana se vyloženě pouštěl Zinek. Ten mu připomínal takovou tu školní jedovatou babu se svou skupinkou dalších Hoes. Co když byl Taylor jednou z jeho Hoes? V tomto případě by se dal Zinek dokonale přirovnat k Hearther, akorát kde měl svou další partu? Nebo byl Zinek taková ta agresivní čivava. Taylor to nehodlal více řešit. Pak se ozvala Shine. Oh... ještě víc dokonalé a Zeiran se ještě víc ohradil. Tohle bylo drama, velice šťavnaté drama a ještě se k nim hodlal přidat Vino. Tohle bude ještě dokonalý shit storm. Bude to něco na co všichni, jenž pomalu lezli k tomuto zlatému jezeru nezapomenou. "Ahoj... Vino?" Konečně pozdravil vlka co se k nim přidal, jeho jméno zatím jen typoval. Slyšel o něm, ale neměli tu čest si jména předat.
Podíval se pohledem k Xanderovi a povzdechl si. Měl jít za ním? Podíval se na Shine a kývl. To samé u Vina a vlastně i dalších. Loučil se. Radši se vydal pomalým krokem za vlkem, který nechtěl sežrat všechny okolo sebe. Když došel ke Xanderovi tak si kecl prostě na zem vedle něj. "Myslím... že jsme nezačali úplně nejlépe." Řekl a usmál se na něj. Opravdu, jejich první setkání bylo příšerné. A pokud na něm Solf záleželo, tak by to mohl zkusit ještě jednou! Určitě ho to nezabije.

Povzdechl si. "Ale děkuji ti, Zinku." Řekl nakonec. Nemohl mu to mít za zlé, prostě se neměl přeceňovat. Černá vlčice všem odhalila jak se modro-černý vlk jmenoval. Zeiran. Bylo to pěkné jméno, ale teď nebyl čas na to, aby přemýšlel nad tím jaké má kdo jméno. Byl čas jednat. Ale to co Zinek řekl na toho mladého se mu nelíbilo, nemohl vědět jak se mladý vlk cítil a co prožil. Jistě byl důvod proč to chtěl dneska ukončit. Taylor si proto povzdechl. Měl by si taky vzít magii vody od toho podivného šedivého vlka s vozíčkem, protože jak se zdálo voda byla docela dost užitečná co se týkalo zachraňování někoho od zabití se. Navíc nikdy jeden neví co se mu bude hodit až bude mít vlastní mladé. Co kdyby jedno z nich bylo stejně zdeptané jednoho dne?

Oheň mohl pomoci k prohřátí jeho těla, ale potřeboval ještě vysušit. "Zeirane, nelekni se." Upozornil ho radši před tím než vyvolal další oheň, ten ale měl nižší teplotu a příjemně hřál spíš než aby něčemu uškodil. Přejížděl tím po těle vlka, jeho srst neblafla jako papír. Spíše jí zahříval a nechával jí aby uschnula jako když používal fén. Zinek mohl vytáhnout vodu z jeho plic a on mu mohl pomoci teplem a klidem. Když byla Zeiranova srst pomocí ohně suchá otočil se na Zinka s jasným dotazem v očích zda chce taky vysušit. Sám se totiž zašel ohněm vysoušet, pořád přeci jen byla zima a ta je mohla nechat pořádně prochladnout. Nechtěl moc mluvit, protože Zeiran potřeboval hlavně hlas černé vlčice a ne jeho. On tu byl jen aby ho vysušil a udržel v teple.

Zvládal to, více méně si pomáhal i díky magii země. Jenže pak se všechno událo tak rychle. Jeden by řekl, že se to vše posralo, ale... spíše ho to pomátlo. Zinek přiskočil jako pravý hrdina. Neuvědomoval si nejspíše fakt, který věděl jen Taylor a to ten, že ti zatracení obří ptáci ze kterých měl pírka na svém plášti měli pírka jenž se vodou nacucat nemohla. A ten malinký kus látky tvořící spíš okrasu? I kdyby tak ho ta váha stáhnout nemohla. Dříve než mu stačil říct je obří vlna vyvrhla na břeh.
Odkašlal si, vyplivl trochu vody a podíval se na Zinka. Voda stékala po pírkách jako by jí nemohli nasát. "Díky.. nevytáhl bych ho na břeh, spíš mou snahou bylo, aby se ten blázen nezabil..." Odpověděl a oklepal se. Nebylo dobré, kdyby měli pořád svou srst mokrou. "Uhm... vytvořím oheň, aby naše srst uschla rychleji a prohřála nás... nevím jak dlouho tam byl než sem přišel." A pak, se tam skutečně plamen objevil. Držel ho spíš u toho černo-modrého vlka. Netušil co ho k tomu vedlo, ale jistě se teď nacházel ve společnosti vlků ke kterým osud nebyl zrovna nejlepší. "Byl sem idiot, že jsem se pro něj vrhl aniž by tu byli další, ale.. měl sem se dívat jak maří svůj život? Nejsem necita, zvážil jsem co dokážu a navíc..." Podíval se na svůj plášť. Nejspíše Zinek se Shine budou znát tajemství obřích slepic které se tak rády koupali ve vodě. Ale zas věděl že tím jak bude povídat by byl moc.. otravný už. Ale musel to vysvětlit, aby si nemysleli že se chtěl zabít podobně jako Zeiran. "Pírka pláště by nepromokla. Slepice ze kterých je mají ten druh per která odpuzují vodu." Vysvětlil nakonec a posunul ještě oheň spíš blíže k Zeiranovi. Proč ho to napadlo? Řekne jim to nebo to tajemství řekne jen někomu?

(--- Bašta
Taylor si bláhově myslel, že jeho příchod k jezeru bude milý, nádherný. Jenže dříve než se stihl se pokochat vodní hladinou která vypadala stejně zlatě jako onen les ve kterém byl si všiml jednoho vlka. Chvíli se mu zdálo že si šel užít ledovou koupel, ale... čím více na něj zaostřoval, tím více si uvědomoval co se dělo. On se snad pomátl. "No to si ze mě osud už dělá regulérní prdel." Sykl si pro sebe a zvažoval své síly před tím než by tam pro vlka bezrozmýšlení vběhl. Podíval se na dvojici vlků kousek od něj. Kdyby bylo nejhůř a on své síly přecenil tak by mu jistě s vlkem pomohli. Pokud ne, rozhodně by to nevzdal jako vlk v jezeře. Však on se ani nepokoušel bojovat o vlastní život. Bezpečně, ale rychle slezl do vody. Předpokládal, že bude chladná, ale přes to musel udělat takové to "brr" jako když námi projede hrozně velká zima. Ihned si to mířil k vlkovi, když už ho nebude moci vytáhnout nad vodní hladinu, tak mu aspoň bude držet hlavu tak dlouho nad vodou, dokud nepřijde posila.
Dorazil k němu. Musel jednat rychle. "Slyšíš mě? Jsi ještě při vědomí?" Zeptal se na základní otázku, aby ověřil to zda je vlk je schopný vnímat. Chňapl vlka za zátylek a táhl ho jen co mu síly stačili. "Vydrž. Nevím jestli si ještě při vědomí, ale zkus mi pomoct." Musel mluvit, musel na něj mluvit kdyby byl při vědomí. Ale nespíral se, necákal okolo sebe, takže jeho tělo bylo spíše podporováno vodou, která Taylorovi pomáhala s tím, aby se snažil co nejrychleji vlka dostat ke břehu. Ale nejlepší by bylo kdyby přišla ještě nějaká pomoc...

(--- Mangrovy
Výlet do toho prokletého místa, kde plavali maličcí žraloci byl velice traumatizující. Nejraději by tam už v životě nešel, ale na zahlazení stop a zabití svých nepřátel to bylo velice dobré místo. Rozhodně bude doporučovat všem, kterých se bude chtít zbavit jako místo plné radosti, kytiček a duhy. Oddechl si tedy, když se před ním zase objevila bažina, kterou před tím neměl tak rád. Teď se mu zdála pěkná, velice pěkná. Měl jí rád. Všechno mu připadalo lehčí když jí procházel. Dokonce i ten přechod na Baštu. Jen si bude muset umýt svůj bělostný kožíšek v nějaké vodní ploše. To ještě nečekal co ho bude čekat. Co se teprve semele.
Když byl znovu na Baště, tak si musel oddechnout. Teď jen najít jinou vodu než tu slanou. Jeho čenich ve vzduchu zachytil pach ještě jedné vodní hladiny. S radostí se vůči němu vydal. Vyhýbající se konečně všem různým nástrahám. Plody na keřících ještě nerostli, teprve se probouzeli ze zimního spánku. Oddechl si a stále šel za tím pachem vody. Třeba mu osud nabídne něco mnohem lepšího. Nechtělo se mu tomu ale moc věřit. Osud byl mrcha a rád si s ostatními hrál.
---) Zlaťák

(--- Bažiny
Čím víc a víc přibývalo více a více průsvitné vody, tím víc a víc se Taylor začal bát do čeho se to zase pouštěl. Sakra, jak on nenáviděl to, když neměl správný odhad toho jak je co hluboké a navíc v dobu, kdy jeho kožíšek bude hodně blbě schnout. Tedy po průchodu průlivem to nebylo zase tak špatné, ale nehodlal si líznout to, že se tu ještě utopí. Všímal si jak se vody plnily rybkami. Ale co se mu nelíbilo byl i fakt, že tam s nimi byli žraloci. Nechtěl patřit mezi vlky jenž si svou prdel nechají ukousnout obřím žralokem, tedy tihle byli zrovna maličcí, takže si netroufal říct, zda by si na něj troufli, ale jistota byla jistota! Rád by si ponechal všechny své končetiny ve stavu v jakém byli.
Ladně se hýbal terénem a využíval dokonale vlastností svého pláště, byl by to blbec kdyby toho skutečně nevyužil. Netřeba zmiňovat co vše se mu honilo hlavou, když se i byť jen o milimetr trefil jinam. Žrádlo pro žraloky prostě dneska nebude, ale prozkoumat se to tu musí. Proto byl rád, když se mohl zase vracet, protože tu nejspíše našel vše co potřeboval. Nejhezčí vzpomínkou budou rybky hezky barevné, nejhorší budou malincí žraloci.
--) Bašta (přes bažiny)